Pavel napsal:

Dobrý den. R.Steinerem byl prý také formulován tento základní sociální zákon – Blaho určitého celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec požaduje výnosy svých výkonů sám pro sebe, to znamená, čím víc z těchto výnosů dává svým spolupracovníkům a jeho vlastní potřeby jsou uspokojovány ne z vlastních výkonů, ale z výkonů ostatních…

Mně se ten zákon líbí a osobně by se mi i líbilo, zda-li by tímto zákonem nešlo i nějak obohatit, v metodice TSO, právě vztah ZŽP s ZPP ..?..Vidím nyní v metodice TSO, pro podporu tohoto zákona, jen tu možnost, že by někdo dobrovolně pracoval nad rámec ZPP. Třeba i něco v metodice TSO přehlížím…Nebo že by třeba v nějakém přepočtu mužská ZPP produkovala ZŽP pro ženy a naopak , nevím, jen tak o tom teď přemýšlím. Jaký je prosím na tento zákon a jeho zavádění váš názor?

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (práce jednoho pro druhého):

V diskusi na starém webu Obnoveného fóra, byl mj. vznesen dotaz, jak TSO řeší např. nezaměstnanost, protože o ní v metodice TSO nebylo nikde zmínky a dodnes není. Odpověděli jsme, že nezaměstnanost v TSO není možná, kvůli ZPP. Sotva se totiž najde někdo, kdo by pracoval za souseda, aby mu zajistil bezpracné ZŽP: Ať pracuje také! Dneska já, zítra on. To není třeba metodicky deklarovat, to je dáno způsobem lidské zainteresovanosti.

Obdobně je tomu také s prací jedněch pro druhé. V prostředí HO TSO, v němž není nadřízených ani podřízených, ale vládnou tu podílnické vztahy bratrství, nemusí nikdo pracovat pro vedení HO (na cizí zisk), pro stát (na inflaci), ani pro bankéře (na daně). V atmosféře HO TSO je spolupráce společenskou událostí, jako když se parta kamarádů sejde na stavbě domu jednoho z nich a příště zase jiného z nich atd. Ani to není třeba metodicky deklarovat, neboť je to dáno atmosférou bratrství v HO TSO, a to jak v rámci, tak i nad rámec ZPP.

Zkrátka, sejmeme-li z lidí jho hospodářského otroctví, stanou se z „třídních nepřátel“ časem bratři, „třídní nenávist“ se obrátí v lásku k bližním…

-zmp-

Pavel napsal:

K Vašemu prvnímu odstavci – Píšete o ZPP jako by byla celkově povinná, ona je ale přeci povinná jen pro toho, kdo chce využít práva na ZŽP. Vlastně pro toho, kdo v tomto režimu je nezaměstnaný, tak pro toho ve stejné situaci v TSO je ZPP vlastně téměř povinná, protože zde hrozí, že by si ZŽP obstarával "nelegálně".Nebo?

….píšete: Sotva se totiž najde někdo, kdo by pracoval za souseda, aby mu zajistil bezpracné ZŽP atd. – já to spíše myslel tak, že by pracoval ne za, ale pro souseda (pro ženy,muže) . Že by i snad sousedovi (třeba mužům) došlo, že když někdo pracuje pro něj, tak že pokud on pro něj nic nevykoná, tak jeho "živitel" zemře hlady a sám stejně bude muset jednou pracovat.Takhle by alespoň mohli mezi sebou vzájemně "soupeřit" o to kdo se bude mít lépe (muži x ženy) a pokud jde o soupeření mezi dvěma pohlavími, ve kterém jde o blaho toho druhého a to o blaho druhého pohlaví, které obecně přirozeně milujeme a bez kterého neexistuje ani naše budoucnost – budoucnost lidstva – pokud živitel jednoho zemře hlady – lidstvo vyhyne, tak by se myslím ZPP stala přirozeně něčím "krásným"a z lásky, nevím jak to lépe vyjádřit. Ale souhlasím, že se toto nedá deklarovat,k tomu musí lidé sami dospět, pokud je právě toto bude naplňovat…

K druhému odstavci bych měl jednu připomínku – Ano, vnímám že práce v HO by byl velký krok ku předu, vůči tomu jaké způsoby panují nyní. Ale stále bych byl placen za své výkony a mé potřeby by tudíž byly uspokojovány výnosy z vlastních výkonů – proto v tomto ještě stále úplné bratrství nevnímám, jako by tam byl stále stín egoismu. Vnímám nynější formu HO jako takovou (asi nutnou) mezifázi mezi dneškem a bratrstvím – což asi vyjadřujete ve třetím odstavci tím , že se stanou bratři až časem…A také že ZPP je povinnost, ale práce na stavbě domu kamaráda by z povinnosti být neměla – možná nepsané pravidlo v partě kamarádů, ale ne povinnost. Proto ani ve výpomoci kamarádů nevnímám úplné bratrství, vadí mi v tom to "nepsané pravidlo – já jemu a pak on mě". To je kamarádství, ne bratrství…..Ale můžu se mýlit…

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (k práci jednoho pro druhého):

ZPP je povinná jen ve vztahu k ZŽP, nikoli kvůli obavě z nekalé obživy (od té je tu povinnost náhrady škody atd.)…

Pokud budete pracovat za pro souseda a necháte jen na něm, zda také přiloží ruku k dílu, pak dopadnete jako v Owenově utopistickém experimentu. Velice rychle budete mít za sousedy jen samé povaleče. Obava, že jejich živitel takto brzy zemře je obavou parazita, což jistě není motivace hodná TSO…

Ani soupeření není slučitelné s TSO, jehož ekonomika je založena na spolupráci, tj. na podílech. Soupeření o to, kdo se bude mít lépe je mendrákem snobismu a motivuje k elitářství, tedy k vykořisťování.

Stín egoismu v bratrství vnímáte správně. Úkolem bratrství není likvidace egoismu, ale jeho vyvážení altruismem, v duchu:

„Miluj bližního svého jako sebe samého.“ Tedy nikoliv víc (ani míň) než sebe sama…

Stanovy HO TSO nejsou něčím mezi otrokářstvím a bratrstvím ale jsou pravidly samotného bratrství. Je to s nimi však jako s pravidly nové hry. Pravidla tu již jsou, ale hráči tu ještě nejsou. Teprve časem se lidé podle těchto pravidel naučí hrát…

ZPP je povinností jako následek svobodné volby (chtění) ZŽP, v duchu pravidla podmíněnosti: Chci-li, musím!

Chci-li ZŽP, musím mít ZPP. Chci-li mít bratrství, musím spolupracovat s bratry. Bratr však není povaleč (parazit, škůdce), ale ten kdo také chce mít bratrství a proto také musí spolupracovat s bratry. Bratrství je vzájemná spolupráce (směna), nikoli jednostranná výpomoc (dar). Pravidla bratrství jsou tedy pravidly spolupráce. Dar je svobodnou obětí bez pravidel.

Spolupracovat pak můžeme současně, nebo jeden po druhém (dnes já, zítra on, žádný však nejen pro druhé, ale i pro sebe, tj. pro všechny). Střídá-li se takto deset lidí, pak pro sebe pracujeme jen jednou za deset dní. Devět dní pro nás pracují druzí.

Citoval jste slova R. Steinera:

„Blaho určitého celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec požaduje výnosy svých výkonů sám pro sebe, to znamená, čím víc z těchto výnosů dává svým spolupracovníkům a jeho vlastní potřeby jsou uspokojovány ne z vlastních výkonů, ale z výkonů ostatních.“

R. Steiner tedy říká: „čím méně“, nikoli „žádné“ a „čím více“, nikoli „veškeré“…

Nepojímáme-li bratrství jako pokrevní svazek, pak mezi kamarádstvím a bratrstvím není žádný rozdíl…

-zmp-

Pavel napsal:

K Vašemu druhému a třetímu odstavci – Vím, že mám problém se vše obsahově vyjádřit tak jak bych rád, proto si dovolím Váš odstavec pozměnit tak, aby z něj vyplynulo to, jak jsem to myslel : verze pro muže – Pokud budete pracovat za pro všechny ženy a necháte jen na nich, zda také přiloží ruku k dílu, ….. Velice rychle budete mít ze všech žen jen samé povaleče. Obava, že jejich živitel takto brzy zemře je obavou o budoucnost lidstva, …..Já myslel, že by všichni muži, v rámci ZPP a ZŽP, pracovali pro všechny ženy a naopak. Prostě to jak jsem to myslel, tak v tom parazitování není, ale závislost – přirozená závislost jako je mezi mužem a ženou. A soupeřením o to kdo se bude mít lépe, tím jsem myslel soupeřením o to aby se ten druhý (např. ženy) měly lépe – také zde jde o přirozené soupeření, tak jak se druhé pohlaví snaží to druhé zaujmout a právě zaujmout může tak, že mu umožní aby se mu žilo dobře – zajistí mu kvalitní, atd. ZŽP v takovém množství, které on si žádá a potřebuje a hlavně aby se ukázalo, jak o něj stojí, tak se bude snažit pro něj o to nejlepší. A čím se bude mít lépe, tím také bude pro něj přitažlivější atd. Přijde mi to takové přirozené…

Psal jsem – Nebo že by třeba v nějakém přepočtu mužská ZPP produkovala ZŽP pro ženy a naopak…Nevěděl jsem totiž, jak předejít tomu, aby určité pohlaví nebylo o něco oproštěno ,pokud nechceme ,aby muži dělali i ženské práce a naopak.

Proto souhlasím s – R. Steiner tedy říká: ?čím méně?, nikoli ?žádné? a ?čím více?, nikoli ?veškeré?? Je to pravda a vlastně to ani bez toho nejde, protože vlastně ženy budou i potřebovat to co si pro sebe umí vyrobit jen ony sami a naopak (mužské a ženské práce), proto by to bylo tak, že by muži pro sebe tvořili i to co je jen jim přirozeně dáno tvořit a zároveň by to tvořily pro ženy a naopak, ale toto už vlastně v jisté formě vždy fungovalo, dokud nezačaly ženy dělat mužské práce a naopak, asi se to i začalo dít díky tomu, že už v tom tuto vzájemnou výpomoc lidé přestávali vnímat. Tak z mé úvahy je nakonec jen asi uvědomění si toho, co v TSO již skrytě asi je. Pokud ano, možná by to chtělo více oddělit a zviditelnit. Nebo?

zmp napsal:

Vaše hledání nesobeckosti v bratrství (v ekonomice) trochu připomíná Steinerův „klub nesobeckých“. V tomto klubu nesměl nikdo nic žádat pro sebe, ale jen pro druhé. A tak když členové něco chtěli, domluvili se a jeden žádal za druhého…

Naproti tomu „soupeření o to aby se ten druhý měl lépe“ se zdá být výbornou pedagogickou metodou, jak naučit lidi zcela „přirozeně“ (tj. bezbolestně) prohrávat…

Snaha zaujmout druhé pohlaví nepatří do ekonomie, ale do kultury. Bohužel, však v dnešních totalitách je tendence tuto snahu komercializovat. Tak např. zdánlivě kulturní podniky typu různých „mis“ často (ne vždy, abychom nikoho neurazili) zabezpečují na jedné straně tržní nabídku, tj. nabízejí prachatým celebritám bohatý výběr luxusního „bílého masa“, na druhé straně zabezpečují tržní poptávku, tj. zprostředkují miskám různé příležitosti, jak se s takovými pracháči seznámit (na přehlídkách, dobročinných akcích atp.). Emancipace neemancipace, dodnes je v mnohých praktických ženách hluboce zakódován ekonomický pud, výhodně se vdát, nebo si alespoň najít štědrého křena. To, co nabízejí jako protihodnotu je „snaha zaujmout druhé pohlaví“, vulgárně řečeno nabízejí zcela přirozeně „svoje tělo“. Protože je víc prachatých mužů než žen, muži mají pro podobné aktivity méně příležitostí. Jinak v tomto směru mezi pohlavími rozdíl není. Naděje na úspěch tu umírá poslední, neboť jak pravíte: „(každý) může zaujmout tak, že mu (někdo druhý) umožní aby se mu žilo dobře“…

To, co nazýváte ženské a mužské práce, to nepatří do ZPP ani do HO ale do rodiny. Ten hlavní rozdíl mezi mužskou a ženskou prací jsme „oddělili a zviditelnili“ v jednom z pilířů totality jako přílohu 02g „Matení péče s výchovou“…

Asi se naše odpověď s vaší úvahou opět minula. Nedejte se však odradit, a pokuste se ji formulovat přesněji (doporučuje tu upustit od pohlaví, neboť je to otázka egoismu). Existuje nepsané pravidlo, že čím lépe se člověk naučí věc vyjádřit, tím lépe se jí naučí rozumět. To platí pro obě strany a je to také jeden z nepsaných záměrů našeho diskusního fóra…

-zmp-

Pavel napsal:

Než-li nesobeckost ve sféře ekonomické, jsem spíše tou úvahou vlastně hledal a snažil se objevit, uvědomit si, vnést určitou nějakou kulturnost do sféry politické – konkrétně právě do vztahu ZPP a ZŽP. Jen jsem se tak, krom snahy o rozšíření sociálního zákona, vlastně snažil nadhodit, jak by taková honba za ZŽP mohla mít i nějaký vyšší, ušlechtilý smysl, než-li "jen" ZPP pro vlastní existenci .

Já nemyslel oddělit a zviditelnit mužskou a ženskou práci, já myslel oddělit a zviditelnit to, že jeden dělá pro druhého a nejpřirozenější mi přišlo pokud dělá muž pro ženu a naopak. Což je vlastně skryto i v dělbě práce. Tedy nakonec je asi obyčejná dělba práce řešením pro mou úvahu. A v obci i svazu obcí, v rámci ZPP a ZŽP, by se to v tom, ta práce pro druhého dala i vnímat, v této nynější celosvětové ekonomice už je to téměř nemožné asi proto i ta má asi zbytečná úvaha.

Je ale pravda, že jsem popletl to, že je nějak dána mužská a ženská práce i v rámci ZPP či OH. V OH je to svobodná volba, co např. žena chce vykonávat za práci, a v rámci ZPP – tam je to asi dáno tím, co si popřípadě sami lidé odsouhlasí jako mužské a ženské práce.

Asi jsem se jen vlastně snažil nadhodit i určitý positivní přístup k tvorbě ZŽP a pokud bych v takové obci TSO žil, možná by se mi i nejen tento přístup sám zjevil. Že i to zprvu nepříjemné – ZPP + dělba práce – může mít v sobě i něco více ušlechtilého..

Asi ještě někdy vnímám černobíle barevné TSO…

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (nesobeckost):

Protože je kulturní sféra sférou svobody, je prakticky nemožné v ní cokoliv deklarovat či ustavovat, nechceme-li ji obrátit ve sféru nesvobody, sešněrovanou ve jménu svobody bezpočtem norem, jako je tomu v totalitách. Tzn., že vnášet kulturu do ostatních dolních organizací (nikoli do ostatních horních orgánů) nelze nijakými deklaracemi či ustanoveními, ale jen skrze svobodnou vůli jednotlivců, vychovaných kulturně ke svobodomyslnosti…

ZŽP a ZPP má skutečně poslání výhradně existenční, s vyloučením možnosti jakéhokoliv vydírání. To lze předepsat, protože to přináleží k politické organizaci (obci), po vynětí z organizací volného trhu. Kulturnost do toho vnesou svobodně sami občané (např. podle Vámi citovaného doporučení R. Steinera)…

Zviditelňování práce jednoho pro druhého představuje vlastně formalistickou propagandu, která je vždy určitým druhem nátlaku (morálního) jemuž se lidé mohou podvolit pouze formálně, nikoli svobodně. Chceme-li udělat něco pro jiné, tu to neděláme pokrytecky kvůli zviditelnění. Čím svobodněji (neřku-li s láskou) tak činíme, tím méně si přejeme, aby to bylo zviditelněno…

Ani když vyloučíme totalitní parazitismus (vykořisťování) z dělby práce, nedostaneme ještě práci jednoho pro druhého, pokud si každý neuvědomí, jak malý je jeho podíl na společné produkci a nepocítí vděčnost za podíl ostatních…

Projeví-li podílníci v HO TSO vůči někomu ohleduplnost, kterou Stanovy HO nepředepisují, a poskytnou-li mu nějakou nadstandardní úlevu či prospěch, pak je to možné opět jen jako projev individuální svobodomyslné obětavosti…

Ústavy, stanovy a smlouvy musejí být stroze věcné a nesmějí obsahovat (ale ani vylučovat) nijaké osobní výjimky, či skupinové ohledy (na pohlaví, národnost, rasu, vzhled atp.), nemají-li být nespravedlivé…

Ušlechtilost nehledejte v TSO, ale v lidech. TSO však (na rozdíl od totality) výchově lidí k ušlechtilosti nepřekáží…

-zmp-

Pavel napsal:

Máte pravdu. I díky Vám, Vašemu zájmu, a ve snaze Vám svůj názor vysvětlit, jsem si díky tomu i sám uvědomil nedostatky mé úvahy, ty i měly být vyjádřeny v mém posledním příspěvku. Váš poslední příspěvek nedostatky mé úvahy samozřejmě vyjádřil mnohem lépe. Děkuji Vám…

Věřte že opravdu nemám ambice jiným říkat, co a jak mají vnímat. I věřte, že kdybych býval věděl, že má úvaha je právě v tomto směru mylná, tak bych o tom takto veřejně nepolemizoval…

Pavel napsal:

Tedy někdy ty ambice mám, hlavně pokud vidím ,že někdo někoho omezuje či ohrožuje, ač to může být suběktivní – proto se i snažím díky anthroposofii být co nejvíce objektivní. Nebo pokud se někdy snažím někomu tím pomoci – myšleno jako radu. A pokud je rada dobře myšlena i řečena, tak i sám takové rady rád přijímám. Nyní je to v rámci mé obhajoby .

Pavel napsal:

Vnímám správně, že ZŽP pro své děti budou muset (muset – pokud chtějí předejít hrozbě z občanského soudu za zanedbání péče) rodiče zajišťovat tím, že se ZŽP dětí zahrnou do ZPP rodičů, poručníků? – pokud tedy lidé v obci nerozšíří ZŽP pro všechny děti bez navýšení ZPP pro jejich rodiče, poručníky vlivem např.přebytků ZŽP obce – nadprůměrná úroda atd…. Či májí právo rodiče toto navýšení ZPP odmítnout, pokud svým vlastním podnikáním nad rámec ZPP a peněz z toho vydělaných, použijí pro nákup ZŽP pro své děti? A za jakých podmínek se děti už budou muset podílet na svých ZŽP? – Např. že rodiče či poručník obci oznámí,že jejich dítě již dokončilo studia?…

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (ZŽP a ZPP):

Občan má na ZŽP právo, nikoliv povinnost. Teprve využije-li svého práva na ZŽP, je vázán také příslušnou ZPP. Kdo je schopen ZŽP zajistit jinak (nikoliv pohoršujícím způsobem), než využitím práva na ZŽP, ten nemá ani příslušnou ZPP…

Mimo ZPP, vázanou na osobní ZŽP, je možná také ZPP stanovené většinovým usnesením (volbou) občanů, vázaná buď na ZŽP jiných (neschopných práce a bez živitele atp.), či na různé potřeby obce (inženýrské sítě apt.), jež nelze zajistit jinak (např. financováním z tržeb za pronájmy pozemků)…

Obojí ZPP se vztahuje na každého, kdo je k tomu způsobilý, pokud jeho ZPP na sebe nevzal někdo jiný (živitel, obec atp.). Způsobilost k ZPP, k podílu na ZPP či k jiné náhradní práci, souvisí se zdravotním stavem a s věkem (s ukončením základní školní docházky). Tento věk (např. 15. let) se nemusí krýt s plnoletostí (např. 21. let) a rozhoduje o něm výhradně poručník (rodič, živitel atp.), který nemusí nikomu nic oznamovat…

-zmp-

Pavel napsal:

Tedy dejme tomu, že v obci budou i lidé, kteří nebudou využívat práva na ZŽP…V Obci bude lidmi, kteří vykonávají ZPP, vyprodukováno určité množství ZŽP….Ti kdo se na tvorbě ZŽP přímo nepodílejí, je budou ale také potřebovat…Dejme tomu, že to bude někdo, kdo žije v obci dle metodiky TSO, ale pracuje mimo ní, např. protože obec-e TSO ještě neumožní podmínky pro tento druh práce, ač je pro obec TSO ta jeho práce potřebná – neumožní ji díky vysoké technické,technologické,vědecké,atd. náročnosti. Dejme tomu, že ten člověk pracuje ve stávajícím systému jako – nevím např. vedoucí výroby informačních technologií – tedy podílí se na výrobě a vývoji počítačů, které obec TSO pro svou činnost potřebuje – přístup k informacím,výzkum,věda,hlasování atd. Mimo jiné si tou prací i vydělá peníze v systému, kde hodnota peněz je zvrácená a tyto peníze přinese domů,do obce TSO. V obci tedy asi bude fungovat směnárna či dvojí měna (vnitřní x vnější)…

V obci si jeho přínosu z práce mimo obec budou vědomi a navýší o to ZPP třeba všem, aby i pro něj byly lidmi vyprodukovány ZŽP, protože dle přílohy č.03j (ZŽP a ZPP) nejsou ZŽP součástí volného trhu a on by jinak k nim neměl v obci přístup,nebo? Nebo lidé v HO (hospodářských org.) pro ZŽP mají i možnost produkovat ZŽP nad rámec krytí ZPP? Že by určité HO produkovali ZŽP a plus ,dle zájmu zaměstnanců-spolupodílníku,by i další produkcí dorovnávali poptávku volného trhu? Asi se lidé časem specializují na svou činnost a v rámci přivydělání si či navýšení jejich ZPP za jiné,by si to mohli odpracovat či si tím přivydělávat v téže HO..?….

zmp napsal:

Odpověď Pavlovi (ZŽP nad rámec ZPP):

Název ZŽP je vyhrazen jen pro zboží, které je vyňato z volného trhu a v rámci využitého práva na ZŽP je jeho zabezpečení dozorováno obcí. Kdo tohoto práva nevyužije, ten si musí své potřeby zabezpečit sám ve sféře ekonomické, tj. na volném trhu. O to se již obec nijak nestará, nikomu k vůli tomu ZPP nenavýší a o ničí zásluhy se nestará.

A protože volný trh je nad rámec ZŽP, nelze v něm zabezpečované potřeby nazývat ZŽP…

Také směnárny spadají do sféry ekonomické, takže ani o ně se obec nestará…

ZŽP i zboží nad rámec ZŽP produkují vždy HO, takže mohou být také HO, které produkují obojí. Obec se stará pouze o to, aby každý dostal ZŽP za odvedenou ZPP, pokud svého práva na ZŽP využil. Vše ostatní závisí jen na podnikavosti HO ve sféře ekonomické…

-zmp-

Karel napsal:

Základní životní potřeby, základní pracovní povinnost lze chápat mnohem obecněji a současně se více přiblíčit ke konkrétnímu životu lidí, než je zde napsáno v diskusi.

Aby jeden člověk mohl více uspokojovat své životní potřeby, musí druhý člověk více pracovat. Je to snad 100 tisíc let probíhající dělba práce lidí a hlavně neustále prohlubující se spolupráce.

Má-li pro mne spotřebitele na mobilním telefonu být klavesnice vpředu, musí někdo kdo tomu rozumí (desítky a stovky lidí) spolupracovat, aby se trefil správně. Klavesnice přijdou z Číny, software z Indie, atd. a celého světa.

Forma, jestli při té spolupráci je někdo domucován hladem, nebo nedostatkem peněz k obživě své rodiny, nebo proto, že jej to baví, je druhotná a různá podle zvyklostí a stupně vývoje společenosti. Přestože je forma vztahů druhotná, může más lidi přivádět až k nepříčetnosti, pokud v té formě vztahů máme nespravedlivé postavení.

Co více ještě psát konkrétnějšího?

zmp napsal:

Odpověď Karlovi (ZŽP):

Stručně řečeno pravíte: „Aby jeden mohl uspokojit své potřeby, musí druhý pracovat. To je dělba práce…“

Odpovídáme: To, není dělba práce, ale vykořisťování člověka člověkem. Dělba práce je když např. jeden pomele obilí na mouku a druhý z ní upeče chleba… Zde není důležité, zda je mlynář v Číně a pekař v Indii.

Stručně řečeno pravíte: „…zda je, či není člověk k práci nucen hladem (či jinak), je formální a druhotné, podle zvyklostí a stupně vývoje společnosti.

Odpovídáme: Ano, v totalitních společnostech, bez ohledu na to jak jsou vyspělé, je zvyklostí otrokářů nutit otroky k práci, přičemž je druhotné, zda tak činí hrubým násilím nebo rafinovaným vydíráním základními životními potřebami (hladem aj.). Forma společenských vztahů ovšem druhotná není, neboť jiné vztahy vládnou v otrokářských totalitách a jiné v TSO, který otrokářské vztahy naprosto vylučuje.

Pro zavedení, či vyloučení otrokářství je formální ustavení společenských vztahů (Ústava) jednoznačně prvotní.
Obdobně jsou prvotní např. pravidla hry v šachy, zatímco vlastní hra v šachy je druhotná. Bez pravidel nelze šachy hrát. A jak by se asi hráčům líbila pravidla, která by natolik protěžovala např. černé figury, že by bílé nikdy nemohly vyhrát?

-zmp-

Jana napsal:

Další zdražování (Jana, 23. 10. 2007 14:45)

Milí přátelé,
líbí se mi, že jste jasně oddělili potraviny na jídlo a tzv. základní životní potřeby od všeho ostatního spotřebního zboží. Parní lokomotivu ať si zdraží, ale ne chleba!

Chodím po obchodech a vidím, jak lidé nevěřícně kroutí hlavami nad pálkami za jídlo…máslo za 42 Kč, mléko za dvacku, půlka chleba za dvacku!…Ohledně zvyšování cen plynu, elektřiny, nájmů občané již fakt nadávají. V novinách psali, že ceny ale tak vysoké být nemusí, že to je uměle předražené! Prý za zdražením nestojí zemědělci, že na tom nevydělávají výrobci potravin, ale ty řetězce, prodejci. Mohu se tedy zeptat – kam až ty ceny chtějí zvedat? Prý se bude zdražovat dál. Co to má za smysl? O co tady komu jde? Jen se tím ožebračuje většina občanů a menšina má velké peníze. Už teď se u nás začínají lidé dělit na chudé a bohaté! Je to naprosto umělé, díky tomuto okrádání většiny menšinou. Je tomu tak, jak tomu bylo dřív. Prostě bohatí okrádají chudé. Nedivím se, že roku 1948 lidé chtěli změnu, věřili v něco lepšího, než je kapitalismus. Komunisti zklamali také. Je to motání se v kruhu. Chudáci se zase budou muset dát nějak dohromady a asi budou muset povstat. Ale copak jsou bohatí tak krátkozrací? Proč chtějí rozevírat sociální nůžky a zvyšovat sociální napětí mezi bohatými a chudými, a chtějí tedy boje, války, povstání? K ničemu jinému přeci takový vývoj nemůže vést! Jak psal tady jeden čtenář, že zdražování povede k inflaci a nakonec k válce. Nebo je to moc černé vidění?

Jana

Odpověď Janě (nespokojení, 26. 10. 2007 21:21)

Protože jsou základní životní potřeby předmětem tzv. „volného trhu“, mohou tak trhovci (překupníci) – jelikož je spotřebitel nucen k jejich koupi za každou cenu – spotřebitele libovolnými cenami vydírat. Sami od sebe by však nikoho vydírat nemohli, kdyby jim to neumožňovaly zákony, vymýšlené tzv. „zástupci lidu“ (zákonodárci). Protože se podceňování nepřítele nevyplácí, nesmíme předpokládat, že je zákonodárce (poslanec) hlupák, že si to neuvědomuje. Raději se musíme ptát: Proč to svými zákony umožňuje?

Ať už tak zákonodárce jedná ze své vlastní vůle, či jen jako úplatná nebo vydíratelná loutka, tahaná odněkud z pozadí za nitky, nenacházíme tu jiný motiv, než mravní a morální zvrhlost, nenacházíme tu jiné pohnutky, než egoisticky a bezohledně hamižné. Byly by snad poměry jiné, kdyby byl svět v rukou organizovaného zločinu?

Vzpomeňte např. na vývoj cen následkem jejich liberalizace po tzv. „sametové revoluci“. Tehdy nám Václav Klaus v TV vysvětloval zákony tzv. „volného trhu“ následovně: „Je-li nabídka nižší než poptávka, ceny jdou nahoru, je-li nabídka vyšší než poptávka, ceny jdou dolů.“ Jako když sype ptáčkům!

Praxe však byla jiná. Např. československé zemědělství tehdy vyrábělo mnohem víc potravin, než mohl ČS trh spotřebovat (po zrušení RVHP tato nadprodukce zůstala doma). Podle Klausových zákonů trhu by tedy měly jít ceny potravin prudce dolů. Ony však šly naopak prudce nahoru! To je totiž skutečný „volný trh“!

Zoufalí zemědělci zaorávali úrodu, vylévali mléko do kanálů, nemohli prodat nadbytečný jateční dobytek atd. atd. Pokud nezkrachovali, dostávají dnes dotace za to, že nechávají půdu ležet ladem atp. Mezitím systematická likvidace našeho zemědělství (a nejen zemědělství) natolik pokročila, že už nejsme ani soběstační. Hyper a super-markety se pak postarají i o likvidaci toho, co zbylo.

Jsou to právě překupníci (vč. zpracovatelských mezičlánků), kdo na jedné straně likviduje výrobce (nízkými výkupními cenami), na druhé straně odírá spotřebitele (vysokými prodejními cenami). Díky naším zákonodárcům se ovšem mohou úspěšně hájit: „My nic nezákonného neděláme!“ Zasloužilí zákonodárci pak u nich mají garantována výnosná místa, tučné prebendy, zlaté padáky, či jak se tomu všemu říká.

Zmínili jsme se již o trojím druhu totality (totalita politická, kulturní, ekonomická). Když r. 1948 lidé chtěli změnu, zvolili si po totalitě ekonomické (liberální 1. republiky) a totalitě kulturní (protektorátu nacistického Německa), totalitu politickou (vládu jedné strany). Když konečně i v listopadu 1989 zatoužili po změně, zvolili si opět totalitu ekonomickou. Tím se uzavřel bludný kruh totality a nespokojenosti, v němž máme bloudit stále dokola, střídáním tří druhů totality, aniž si kdy pomůžeme k lepšímu životu.

To, co nazýváte „bohatými“, to nejsou krátkozrací lidé, ale bezohlední a nenažraní dravci, kterým je jedno, jaká totalita právě vládne. Oni se umí přizpůsobit každému režimu, v němž se vždy nějak proderou k moci, aby si zajistili buclatou existenci na úkor ostatních, jimiž z duše pohrdají, jako tzv. „elita“ tzv. „póvlem“ (davem, luzou, pakáží, či jak své bližní pojímají). Zde žádné povstání nepomůže, pokud má vést jen k jinému druhu totality. A pokud povstání přeroste ve válku, pak „zástupci lidu“ poženou nespokojence jedné strany proti nespokojencům strany druhé, aby se vzájemně zdecimovali. Beztoho je prý lidí na Zemi příliš mnoho.

Pohříchu, vykořisťovaní lidé netouží po ničem jiném, než po tom, po čem touží jejich vykořisťovatelé (po blahobytu). Dostanou-li příležitost, zařadí se zpravidla mezi dravce a aktivně se zapojí do utlačování nespokojených. Tak je tomu proto, že každý touží jen po své vlastní spokojenosti (popř. po spokojenosti své rodiny atp.), nikoli po spokojenosti všech.

Proto každý zpravidla ví, co chce a co nechce pro sebe, málokdo se však zabývá otázkou, co chtít pro všechny. Z tohoto pohledu jsou vlastně všichni dravci. Podle zákona džungle jsou však jedni (vykořisťovatelé) úspěšnější než druzí (vykořisťovaní). Co za daných okolností poradit vykořisťovaným? Neuvažujte jako dravci (egoidně), ale usilujte o takové uspořádání sociálních vztahů, jaké zajišťuje spravedlnost všem! Takovým řešením je trojčlenný sociální organismus.

Viki napsal:

Zdražování (Viki, 07. 10. 2007 00:06)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)

Zase se zdražili potraviny. Některé však až abnormálně – mléko, máslo, těstoviny – o 50-100%
Má se zdražit elektřina, plyn, nájemné, byty… Kam toto povede?
Bude docházet ke zdražování v TSO?

odpověď Viki – Zdražování (Nespokojení, 08. 10. 2007 21:35)

V trojčlenném sociálním organismu nemá nijaký smysl měnit ceny základních životních potřeb. Neboť tyto potřeby jsou zajišťovány základní pracovní povinností, nikoli zlomyslnou spekulací. Je-li např. k výrobě 10 kg chleba zapotřebí v souhrnu 1 hodiny práce, pak je úplně lhostejné, jakou finanční hodnotou tuto hodinu (a tedy také 10 kg chleba) oceníme. Oceníme-li ji například 1 korunou, budeme muset pracovat na 10 kg chleba 1 hodinu.

Oceníme-li ji například 1000 korunami, budeme muset rovněž pracovat na 10 kg chleba 1 hodinu.

Rozdíl v cenách je tu pouze žonglováním s počtem abstraktních nul.

To platí i pro ocenění veškerých základních životních potřeb (a tedy i základní pracovní povinnosti).

Tzn., že můžeme veškeré zžp ocenit hodnotou např. 1 koruna. Od této hodnoty zžp, kterou nemá smysl měnit, se teprve odvíjejí ceny takového zboží, které není zžp (např. cena auta), a proto může být takové zboží předmětem volného trhu a tedy také volné tvorby cen. Takovým zbožím totiž nelze spotřebitele vydírat! Na takové zboží (např. auto) si ovšem spotřebitel musí vydělat prací nad základní pracovní povinnost.

Tzn., že zžp nesmí být nikdy předmětem volného trhu (neboť jím lze spotřebitele vydírat), jak je tomu nyní!

Základní pracovní povinnost (základní životní potřeby) je tedy produktivní hodnotou, jíž je podložena měna! Naproti tomu neproduktivní zlato či jiné cennosti jsou pouze klamnou hodnotou údajně podkládající měnu.

Základní pracovní povinnost zžp zajišťuje bez ohledu na ceny zlata, zlato nezajišťuje vůbec nic.

Viki napsal:

Pracovní povinnost? (Viki, 15. 09. 2007 07:55)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)

1. říkáte: mezi základní životní potřeby patří to, co je nezbytně nutné k důstojnému životu člověka (nesouvisí s občanstvím). Jak člověk nesouvisí s občanstvím?

2. co to znamená ten terminus technicus: základní pracovní povinnost? Kdo a jak ji stanoví? Komu ji stanoví? Děkuji

odpověď Viki – zákl. prac. povinnost (nespokojení, 15. 09. 2007 21:16)

odpověď k bodu 1:
Otázka není zcela správně položena. Člověk souvisí s občanstvím, neboť občanem nemůže být nikdo jiný než člověk. Lidé jsou však svéprávní nebo nesvéprávní. Nesvéprávní jsou v podstatě ti, kteří nejsou schopni domáhat se svých lidských práv (nezletilí, mentálně postižení, atp.). Svéprávní pak mají nebo nemají občanská práva, která jsou jaksi navíc (nad lidská práva), jako je navíc např. povýšení do šlechtického stavu. Ti, co občanská práva nemají je buď vůbec nenabyli (občané je z různých důvodů mezi sebe nepřijali), nebo jim občanská práva byla odejmuta (zločinci, sociálně nesnášenliví, atp.).
Kvůli tomu musíme odlišovat také práva všeobecně lidská od práv občanských.
Proto základní životní potřeby nesouvisí s občanskými právy, ale s právy všeobecně lidskými.

Odpověď k bodu 2:
Existují-li základní životní potřeby, musí existovat také mechanismy, jakým způsobem je zabezpečit – zejména je-li na ně právní nárok (všeobecně lidské právo). Zatím nikdo nic lepšího nevymyslel, než zabezpečovat základní životní potřeby člověka prací!
Základní pracovní povinnost pak představuje takovou míru pracovní povinnosti, která je nezbytně nutná na pokrytí zžp.
Z této základní pracovní povinnosti jsou vyňaty lidé práce neschopní (děti, nemocní, přestárlí, atp.). Pro zabezpečení jejich základní životních potřeb je nutné míru zpp práce schopných solidárně navýšit.
Zpp v míře základních životních potřeb stanoví jeden z článků horní trojčlennosti (H3). Tuto minimální míru zpp navýší o míru solidarity obec podle konkrétních poměrů v obci. Přirozeně, že v rodinách s větším počtem dětí připadá na rodiče vyšší pracovní povinnost. Případnou míru solidarity si tady stanoví obec sama, podle toho, jakou míru porodnosti chce podněcovat.

Toto je přirozeně jen pracovní návrh řešení. Až budou zvoleny příslušné orgány, zvolí možná jiný postup!

Inka napsal:

Otázka Inka:
(Přesunuto z Obnoveného fóra)

Pronájmy (bytů,pozemků,atd.)
Otázka: Prosím o Váš názor na pronájmy (bytů, pozemků, atd.). Myslím si, že pronájmy jsou nesprávné (např.pozemek vytvořila příroda, nějaký člověk ho nějakou cestou získal, na nic ho nepotřebuje-ve smyslu neužívá ho ku prospěchu druhých-ale zneužívá prostorové tísně druhého člověka, když mu tento pozemek pronajímá). Vidíte nějakou cestu k nápravě současného stavu? Děkuji za odpověď. Inka

odpověď Nespokojení:

Uvážíme-li, že žádný člověk, žádné lidské společenství, žádný stát, atp., žádný kontinent ani ostrov nevytvořil, pak si také můžeme uvědomit, že není nikdo oprávněn prodávat pozemky, neboť je nevytvořil a tedy nejsou jeho.

Jestliže si někdo pozemek koupil, pak se musíme ptát: Od koho? Jakým právem mu někdo tento pozemek prodal?

Budeme-li analyticky vylučovat kupující, dospějeme nakonec k prvnímu prodávajícímu, který již prodávané pozemky nekoupil. Jak je tedy získal? Svévolně si je zabral. Kdyby si dnes někdo svévolně zabral pozemek, bylo by to kvalifikováno jako krádež. Čím to bylo poprvé?

Lze namítnout: Kdyby dnes někdo svévolně zabral pozemek, okradl by tím jeho vlastníka.

Poprvé však přivlastněný pozemek vlastníka neměl, a tudíž nebyl nikdo okraden.

Předpokládejme, že by na zeměkouli žil jenom jeden člověk. Tu by skutečně zabraným pozemkem nikoho nepoškodil.

Předpokládáme-li však, že je zeměkoule obydlena dvěma a více lidmi, tu již jeden zabráním pozemku poškozuje ty ostatní.

Jakým právem by tento pozemek měl být jeho, a ne toho druhého?

Zkrátka, zabráním pozemku vyřazujeme z jeho užívání ty druhé.

Buď tedy budeme legalizovat takovou svévoli právem silnějšího, a pak toto právo musí platit i dnes, nebo se přičiníme o to, aby ti poškození byli škůdcem odškodněni.

A pokud zabrání pozemku není jednorázové (není dočasné, ale trvalé), pak ani odškodnění nemůže být jednorázové (nemůže být dočasné, ale trvalé).

Jinými slovy: Zakoupit pozemek není možné, je však možné získat dispoziční právo, ne však od jednotlivce, ale od skupiny poškozených, tj. od tolika lidí, kteří by tento pozemek mohli fyzicky užívat.

Kdyby např. tento pozemek uživil sto lidí, pak náhrada škody musí odpovídat ztrátě, kterou tím těchto sto lidí utrpělo. Náhrada škody tu tedy náleží těm lidem, kteří zabráním pozemku přišli o výživu, nebo o jiný způsob jeho užívání. Protože sto lidí již představuje obec, patří náhrada škody obci.

Není tedy v pořádku zabrat pozemek, který živil sto lidí a pak ho těmto lidem pronajímat.

Je však v pořádku, je-li tento pozemek rozdělen mezi těchto sto lidí a některý z nich svůj podíl pronajme.

Přirozenou hranicí pozemků jsou hranice kontinentů a ostrovů.

Dnešní stav je takový, že si pozemky rozdělily svévolně státy. Tím rozdělily kontinenty na jakési ostrovy. Stalo se tak opět silou, nikoli dohodou. V současnosti tedy vládnou zcela násilné poměry. Ve snaze zastavit pokračující násilí v tomto násilném prostředí, bylo mezinárodními dohodami zabrání pozemků legalizováno. Tak vzniklo mezinárodní právo, od něhož se odvíjí i právo soukromé. Každý stát si nad svými pozemky zavádí své právo. To přirozeně není v pořádku, je to však menším zlem, než pokračující boj o pozemky.

Nezbývá tedy, než hledat cesty k nápravě (k náhradám škod lidem vyřazeným z užívání pozemků) v rámci jednotlivých států. Tzn., hypoteticky rozdělit území státu mezi jeho občany. Tak máme pro každého občana právní podklad pro jeho nárok na náhradu škody.

Protože se dotaz nezmiňuje pouze o pozemcích, ale také o bytech, je třeba říci: Pokud si někdo v rámci pozemku, který je základní životní potřebou postaví domek s jedním bytem (jednopodlažní) – a v něm pronajme pokoj, je to jeho věc. Pokud si na tomtéž pozemku postaví dům s více byty (vícepodlažní) a byty navíc pronajme, je to rovněž jeho věc, pokud vyšší stavbou nezpůsobuje škody svému okolí (např. stíněním, zvýšenou kontaminací životního prostředí). Pokud však někdo zastaví bytovkami větší pozemek než je základní životní potřeba, musí platit náhradu škody z nadměrného pozemku (nikoli z bytu na něm nebo z jiné jeho produkce, pokud touto zvýšenou produkcí nepoškozuje okolí exhaláty, stíněním, hlukem, atp.). Zkrátka náhrada škody se platí z nadměrného užívání pozemků a z nadměrného zatěžování a čerpání toho, co je nad nimi nebo pod nimi.

Doplnění odpovědi:

Z výše uvedeného je zřejmé, že náhrada škody musí (společně se základní pracovní povinností) přinejmenším zajistit lidsky důstojnou existenci. Je to něco podobného jako dnešní právní pojem „životní minimum“. Ten však není úplný (a tedy není spravedlivý), protože nezahrnuje všechny součásti lidsky důstojné existence.

Protože na nezbytnou míru těchto základních životních potřeb má každý nárok, nemůže být po něm požadováno, aby z toho platil nějaké poplatky (daně, atp.). A protože s každým právem je neoddělitelně spojena příslušná povinnost, je s těmito nároky spojena také odpovídající základní míra pracovní povinnosti potřebná k vyprodukování základních životních potřeb (zpp se netýká nesvéprávných – např. dětí). Nad tuto míru pracovní povinnosti nesmí být nikdo nucen k práci (netýká se např. zločinců).

Nikdo totiž není povinen na hypotetickém pozemku hospodařit (pracovat) za druhé (netýká se např. zločinců).
Náhradu škody (neexistují daně) tedy platí pouze ti, kteří vlastní více pozemků, než je základní životní potřeba. Z pozemků nad tuto míru, musí být placena odpovídající náhrada škody (určená těm ostatním, vyřazeným z užívání).
Základní životní potřeby tedy nemohou být předmětem volného trhu, také z důvodů, že ve svých základních životních potřebách je každý vydíratelný a nemůže se tedy volného trhu účastnit volně, ale nutně.

Předmětem tzv. volného trhu tedy může být jen to, co je vyprodukováno a konzumováno nad míru zžp. (např. auta, televize atp., ale i nadměrná produkce a spotřeba toho, co počítáme mezi zžp.)

Zavedením poukázek na zboží (peněz) se všechny tyto transakce stávají jednoduššími a zmíněný hypotetický pozemkový podíl může zůstat nadále jen v rovině hypotetické. Tzn., že nemusí dojít k fyzickému rozparcelování, ale vše může být vyrovnáváno penězi. Podaří-li se taková náprava v rámci jednoho státu, nic nebrání tomu, aby se totéž podařilo v rámci celého kontinentu a konečně i celého světa.

Obdobně jako u pozemků uvažujeme taky u moří a jiných vodních ploch, o zemské atmosféře i o hlubinách Země.

Inka napsal:

Dotaz Inka:

…Na jedné straně mne Vaše odpověď ohromně posunula, na druhou stranu v ní nedokážu překousnout, jak píšete, že je věcí majitele, co se svým bytem udělá…to přeci není věc jednotlivce, který nějakým způsobem přišel k nájemnímu domu (původní nájemníky vystěhoval a teď je dům prázdný…takových je po Praze hodně)… a tvrdí, že dokud mu nebude někdo platit 35 000, tak to bude prázdné…

Toto se mi příčí, protože díky takovým rádoby majitelům, já nemám kde bydlet, i když bytů je dostatek….

odpověď Nespokojení:

Četla jste to prosím pozorně? ( Ohledně majitele, který si dle svého svobodného rozhodnutí něco udělá se svým domem ?) Ono Vám možná něco uteklo…

Jestliže totiž KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt v rámci svých základních životních potřeb v obci, potom – proč by nám mělo vadit, že někdo pronajímá svůj byt třeba turistům či známým z jiné obce, kteří zde nárok na byt nemají, protože svůj byt mají v jiné obci…

Inka napsal:

Dotaz Inka:

Děkuji, opravdu mi uniklo to, že prvotní je, že KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt v rámci základních životních potřeb – tzn. pokud by toto platilo, pak nemám nic proti tomu, když občan pronajme ve svém bytě např. pokoj, protože má najednou nadbytečný pokoj třeba proto, že děti vyrostli a odstěhovali se.

Jenže, jak se dostat do situace, že KAŽDÝ občan má svůj vlastní byt? Neboli, že KAŽDÝ občan má kde bydlet? (tržní ekonomika na moji otázku odpovídá takto: občane vezmi si hypotéku a pokud nemáš na hypotéku, tak jdi pod most. Jak by na moji otázku odpověděla TSO? Nebo spíš, dala by se moje otázka nějak smysluplně vyřešit v současných podmínkách? Ptám se jak obecně, tak konkrétně za sebe

odpověď Nespokojení:

Milá Inko, v TSO na realizací zžp dohlíží obec. Obec není abstraktní mechanismus, ale společenství konkrétních občanů, kteří vědí, co je třeba naplnit. Musejí se však sami rozhodnout, jak ve svých podmínkách daný požadavek naplnit s využitím základní pracovní povinnosti. To je čistě organizační záležitost, kterou nelze paušálně předepisovat. zde je třeba se spokojit s faktem, že obec sleduje naplnění tohoto cíle. Jak to udělá, to musíme nechat na konkrétní obci (občanech v obci).

Protože TSO zaveden není, nemůžeme řešit konkrétní případy, jako kdyby zaveden byl.

Viki napsal:

Otázka Viki (12.9. 2007)
(Přesunuto z Obnoveného fóra)

1. Co jsou základní životní potřeby?
2. Jestliže nebudou existovat daně, jak se pokrývají základní životní potřeby? Náhradou škody za užívání pozemků? Jen občanům v dané obci? Některá obec ale nemá tolik fabrik, aby byla schopna poskytovat občanům zžp zdarma..

Viki

odpověď Nespokojení

1. Mezi základní životní potřeby (dále jen zžp) patří vše to, co je nezbytně nutné k důstojnému životu člověka (nesouvisí s občanstvím):

a) základní výživa (potraviny, voda, čistý vzduch, atp.)

b) základní bydlení (minimální obytná plocha, otop, osvětlení, atp.)

c) základní ošacení (obutí)

d) základní zdravotní péče

e) základní vzdělání (školství a řemesla)

f) případně další základní životní požitky dle ustanovení kulturní sféry horní trojčlennosti

2. Zžp neřeší náhrada škody za užívání pozemků, ale základní pracovní povinnost.

Aleš napsal:

Přemýšlím o občanské společnosti, jak ji popularizoval a presentoval Václav Havel. Dá se o TSO hovořit jako o občanské společnosti? Občanská společnost jen tak vyslovená beze všeho – to je jen prázdný pojem. TSO tomuto prázdnému pojmu dává obsah – jak např. právo veta, občanský soud… Chápu, že v tom je zásadní vnitřní kvalitativní rozdíl mezi dosavadním neuchopitelným, nekonkrétním, nedefinovaným pojmem občanská společnost a vaším.

Protože TSO klade důraz na samosprávu a soběstačnost obcí a také obec považuje za základní správní jednotku nového modelu společnosti, ve které svobodný občan může skutečně rozhodovat o sobě a o věcech, které se ho bezprostředně dotýkají …dá se tedy hovořit v souvislosti s obcí TSO o termínu „občanská společnost na obecním základě“? Je správné takto vnímat nový model občanské společnosti, nové obce?

Navíc jste v souvislosti s národem hovořili o tom, že nejsou žádné zájmy národa, ale že obce převezmou roli národa…tedy jeho roli ve sféře kultury, jako je péče o mateřský jazyk…

zmp napsal:

Odpověď Alešovi (občanská společnost):

Pojem „společnost“ mluví o spolčování lidí. TSO zná v principu tři druhy společenství. Politické (občanské), hospodářské (podílnické) a kulturní (rodinné, zájmové aj.).

Občanské společenství, bez ostatních dvou společenství, je politická totalita. TSO dává třem společenstvím, vč. občanského, takový řád, aby si jedno nemohlo podmanit druhé…

Protože v TSO je občanská společnost a obec tímtéž, nelze tu mluvit o „občanské společnosti na obecním základě“, neboť to by byla taoutologie (obec na obecním základě, či občanská společnost na základě občanské společnosti)…

V souvislosti s národem jsme nikde nehovořili o tom, že roli národa převezmou obce (tj. politické organizace).
V odpovědi Alešovi (role národa) jsme uvedli: „Tak jako národ převzal své kulturní funkce od kmene, tak je jednou od národa převezme horní kulturní sféra TSO, se svými dolními kulturními organizacemi (rodina, škola a jiné kulturní organizace, občanské spolky, hnutí atp.)“…

-zmp-

Aleš napsal:

Když řeknu jen obec, tak to je tedy špatně… je to jen politická sféra… chápu. Je-li občanské společenství, obec aj. termíny zavádějící, jak by se podle TSO měla nazývat samosprávná jednotka, obec či společenství občanů? Aby to nebyla ta politická totalita… chcete to něco nazývat trojčlenný sociální organismus? To je moc dlouhé a divné.

Proto jsem napsal, že kulturní fce od národa převezme obec – myslel jsem jako ty kulturní jednotky v té které obci. Ale asi jsem se vyjádřil nepřesně. Obec jako taková je politická sféra…

zmp napsal:

Odpověď Alešovi (název TSO):

V TSO se samosprávní obec nazývá „obec TSO“, nebo prostě jen obec. Jde o to vědět, že obec je jedním ze tří druhů dolní trojnosti TSO, nikoliv celý TSO.

Komu se zdá být název „trojčlenný sociální organismus“ dlouhý, může používat zkratku „TSO“. Komu se zdá být obojí divné, nechť si uvědomí, že vše nové se nám zdá být divné. Kdysi byl lidem divný název „auto“, „eroplán“ apt. Časem si na divné tak zvykli, že jim připadá obyčejné.

-zmp-

milloo napsal:

Občas v diskuzích na facebooku používám, abych to nějak více přiblížil lidem, místo pojmu "Právo veta" pojem "přirozený" nebo "nulový stav". Myslím, že je to pro některé snadnější pro pochopení. Ve sporu s kuřákem v jedné místnosti je "přirozený stav" samozřejmě na mé straně, protože normální je nekouřit. Připadne mi to tedy snadnější obhájit pomocí "přirozeného stavu" svá práva, než pomocí Práva veta, kde by se kuřák také mohl cítit "poškozen", že nemůže kouřit. A mohly by s méně chápavou osobou nastat zbytečné dohady…

S kamarádem jsme se dnes ale bavili o tomto problému a když jsem použil tento příklad s kouřením, tak pak mi kontroval příkladem, že s použitím "přirozeného stavu" by pak bylo snadné pro nějaké exhibicionisty nebo nudisty obhájit jejich touhy chodit po vesnici či městě nazí. Stejně tak by se mohlo ve škole či školkách učit o sexu, jak to navrhuje zvrhlík Uzel a z hlediska přirozenosti by odpůrci byli jen puritáni. Kde je potom pravda? Kdo by byl v takových případech poškozený? V oblasti práva nebo ekonomiky se to dá docela lehce stanovit, ale co se týká oblasti Kultury, tak tam už je to spíše otázka morálky a nastavení společnosti. Avšak nějaké přesné hranice tam asi určit nejdou, a proto tam bude docházet ke konfliktům a nejasnostem… Jak se na to díváte? Co s tou "přirozeností"?

zmp napsal:

Odpověď milloovi (přirozený nebo nulový stav):

V metodice TSO má občanské právo veta chránit dosavadní stav, proti změně která by mohla vetujícího poškodit.

Nahradíme-li tu „možnost poškození“ ochranou „přirozeného“ či „nulového“ (původního?) stavu, dostaneme se do absurdností, jak je docela správně vystihl Váš kamarád. Takto by v TSO nebyla možná ani výchova, neboť je umělá, zatímco nevychovanost je přirozená.

Proti kouření lze právo veta uplatnit, protože obtěžuje (poškozuje) nekuřáka, bez ohledu na to, zda je kouření „normální“, „nezdravé“, či „zdravé“. Kdyby kuřák vetoval nekouření, musel by prokázat, že ho nekouření obtěžuje. Tzn., že by musel kouřit neustále, např. i ve spánku, neboť jinak by byl usvědčen z obtěžování sebe sama nekouřením, což je tolik co usvědčení ze lži…

V případě tzv. „sexuální výchovy“ dětí je poškozeným poručník (např. rodič), který si sexuální výchovu nepřeje, popř. spoluobčan, kterého taková výchova pohoršuje. Ač je zde charakter poškození kulturní, přece veškeré poškozování spadá do sféry politické, tj. do pravomoci občanské (veto, soud a výkonná moc občana). Občanský soud totiž neposuzuje, zda je „sexuální výchova“ správná či nesprávná, ale zda žalujícího poškozuje (obtěžuje, omezuje jeho pravomoc atp.) či ne. V TSO je totiž veškerá výchova plně v pravomoci poručníka (rodiče aj.). Žádný „odborník“ (puritán, sexuolog či jiný učený tyran) do ní nemá právo zasahovat. Maximálně může něco doporučovat. Tzn., že u občanského soudu by se učeného sexuologa na jeho „odborný“ názor nikdo neptal a se svou „odborností“ by skončil pod poručníkem. TSO v této věci nepřipouští žádné nejasnosti či konflikty. Oprávněné je tu pouze to, co chce poručník (pokud tím nepůsobí nikomu škodu), nikoliv to, co pokládá za správné, či nesprávné tzv. „odobrník“!

Zkrátka, nahraďte sporné kritérium „přirozenosti“ nesporným „nepoškozováním“ a žádná námitka před Vámi neobstojí…

-zmp-

Aleš napsal:

Chápu to, že hovořit o právu veta je pro občany hodně silné kafe. Proto vnímám snahu změkčit název či pojem pro tento silný nástroj občanů v TSO při řízení společnosti. Co ale říkáte na toto: Jestliže se občané nedohodnou, tak platí původní stav… Není to vlastně potom ten nulový stav? Prostě se to, co tu bylo dosud, nemění a to doby, dokud se spolu občané nedohodnou. A ještě ohledně přirozenosti…několikrát jste hovořili o rodině a rodičovství – že rodina ve složení žena, dítě, muž – je přirozené.Tedy není potom právě to kulturní, že se do rodiny vnese nový impuls třeba v podobě homosńatků? Možná položím otázku jinak: Kdy je tedy to přirozené (klasická rodina) dostačující a kdy to přirozené se musí či má kultivovat (např. vzdělávání dětí, aby nerostly – jak se říká – jak dříví v lese)? To tzv. přirozené ale někdy v minulosti také mohlo být vneseno jako to nové, jako nový = nepřirozený, čili kulturní impuls. Je otázkou, co je přirozené. Určitě pojem přirozené se vždy nekryje s pojmem správné.

zmp napsal:

Odpověď Alešovi (veto, původní stav a přirozenost):

Občanské právo veta je účinným nástrojem plnoprávného občana proti jeho případnému poškození jaksi druhořadě. Jeho prvořadý význam tkví v tom, že občanské veto je jediným reálným aktem sociální svobody. Bez něj nelze sociální svobodu nijak realizovat (viz příloha č. 03n Svoboda).

Je navýsost pozoruhodné, jak se většina lidí všude a všemožně dovolává sociální svobody. Jakmile je jim však její jediná možnost ukázána, rázem se od ní odvracejí jako od utopie či anarchie. Člověk má až nutkání zařvat: Takoví lidé vlastně sociální svobodu vůbec nechtějí! Chtějí o ní jen planě žvanit a být o ní soustavně „odborně“ klamáni…

To umělé, mimo přirozené, nemusí být jen kulturní (nad přirozené), ale také nekulturní (pod přirozené). Vychyluje-li se miska vah na jedné straně nahoru, nutně se na druhé straně vychyluje dolů.

Kultivace dítěte umělou výchovou nemá za cíl změnit jeho přirozenost, ale dát dítěti vyšší smysl, překračující jeho animální přirozenost…

Člověk pokládá za „umělé“ to, co sám vytvořil, za „přirozené“ to, co sám nevytvořil. Obdobně i Tvůrce „přirozeného“ pokládá svou tvorbu za umělou. Žádnému tvůrci se však jeho tvorba nemusí vždy vydařit. Proto i Tvůrce přirozeného rozlišuje mezi tvorbou „dobrou“ (kulturní) a tvorbou „nedobrou“ (nekulturní). Bible praví, že „nedobrou“ tvorbu Tvůrce přirozeného ničil vodou (potopa světa), ohněm (Sodoma, Gomora), či jiným způsobem (kobylkami, nemocemi, válečnými pohromami atp.)…

-zmp-