RS , pravda o vývoji a stvoření světa.

3.  Přednáška, 1. část ;

RS :  ...” Předpokládejme, že by se nějaký  člověk zaměřil na to, aby ve světě něčeho dosáhl vnitřním duchovním působením. Potom se musí připravovat na to tím, že se učí potlačovat svá přání, svoji žádostivost.
A zatímco se ve fyzickém světě stáváme silnějšími, jestliže dobře jíme, když se dobře živíme a tím máme více sily, můžeme - to je nyní jen líčení, není to žádná rada - v duchovním světě dosáhnout něčeho významného jen tehdy, když se postíme,nebo jistým způsobem konáme něco, abychom potlačili a zkrotili svá přání a žádosti. A k největším duchovním účinkům,řekněme k magickým účinkům, patří vždy takováto příprava, která souvisí se
zřeknutím se přání, žádostí a volních impulsů, jež se v nás objevují.Čím méně chceme, čím více si říkáme, že necháme život plynout kolem sebe,aniž bychom cokoli od něj požadovali, ale bereme věci tak, jak nám je karma přináší a současně se zříkáme všeho, čeho jinak chceme dosáhnout v tomto životě, tím silnějšími se stáváme vzhledem k působeni našich myšlenek…”

Df-  Tzn., že lze změnit svět svými myšlenkami, aniž bychom vytáhli paty z baráku? Ono zřeknutí se přání, žádostí a volních impulsů, jež se v nás objevují se týká pouze těch fyzicky smyslových, nebo snad i např. touhy naplnit se moudrostí, žádosti o milost k probodení ega, jako žádosti těm venku, kteří mě zakletého uvnitř ega mohou vysvobodit jeho probodením, čímž v něm vlastně vytvoří otvor, kterým mohu konečně ven do svobody v Moravské rovině..? … Nechat život plynout kolem sebe, všechno nechat na karmě, nijak do ničeho nezasahovat - není to spíš naprostá pasivita, rezignace, nechání okolností, aby se mnou vláčeli životem…? I když vzdorovat nutnému, karmickému je zcela marné, přece jen se nechat unášet proudem a vůbec nijak nezasahovat, nic neměnit, ani se o to nepokoušet, není to ochuzení toho proudu o sebe sama, nebo to je vlastně to čekání na milost..? … A přitom velmi aktivně zasahují do vývoje vyznavači temnoty a celý ho tak strhávají do propasti a ti co by přes tu propast mohli postavit most nesmí dělat nic, to čekají,nebo musí čekat na “stavební materiál”?

RS : ... “Tedy základem toho, co nazýváme u luciferských a ahrimanských bytostí zaostáváním zpět je něco mnohem hlubšího, co před nás předstupuje již na starém Saturnu, ale tam je to těžko rozpoznatelné, takže je velmi těžké nalézt slova pro to, abychom mohli charakterizovat co je základem bytí na starém Saturnu. Postoupíme-li však dále k bytí na starém Slunci, pak to můžeme zcela přesně charakterizovat, když si všimneme dnes popsaného pojmu rezignace, zřeknutí se. Neboť základem veškerého opoždění se bytostí je jistá rezignace, neboli zřeknutí se ze strany vyšších bytostí…”

Df-  Výše bylo řečeno, že  “k největším duchovním účinkům,řekněme k magickým účinkům, patří vždy takováto příprava, která souvisí se
zřeknutím se…”  a zde je řečeno, že “...základem veškerého opoždění se bytostí je jistá rezignace, neboli zřeknutí se ze strany vyšších bytostí…” - Na první pohled protimluv, ale tzn., že RS chápe člověka jako vyšší bytost, která se může zřeknout či rezignovat na svá nižší přání a tím se posunout ve vývoji?  A tato nižší přání a touhy jsou  obětí ahrimanských a luciferských bytostí a člověk jako vyšší bytost,když se těchto tužeb a přání zřekne způsobí další opoždění luciferských a ahrimanských bytostí..?  Znamená zřeknutí se totéž co ignorování? … A když se člověk těch nižších přání nezřekne, ale jaksi přetransformuje  ve vyšší, (např. “nepřeju si nové auto,ale přeji si plně pravdivě poznat podstatu pohybu ve všech světech a všech jejích projevech… “ /?/), tak tím ty ahrimanské a luciferské bytosti vysvobodí a tím i sám sebe?  Člověk, který ve vývoji upadá k sobě váže lucifersko-ahrimanské bytosti a tím že člověk ve vývoji postupuje výš, tím že se čím dál více vysvobozuje, tím vysvobozuje i lucifersko-ahrimanské bytosti svázané se svým vývojem?  Tyto bytosti si pak najdou jinou oběť, nebo pokračují dál vstříc svobodě?  Je probodené ego bránou ke svobodě i pro tyto lucifersko-ahrimanské bytosti?

RS : “...Nuže, ti Cherubové, kteří se zřekli oběti, tedy toho, co je jaksi obsaženo v obětním kouři, se toho
zřekli proto, že se tím vymaňovali z vlastnosti tohoto obětního kouře. A k těmto vlastnostem patří především čas, a tím vznikání a zanikání. V celém tomto zřeknutí se oběti spočívá to, že se tito Cherubové vymaňují z podléhání času. Tím se utvářejí poměry během vývoje na starém Slunci tak,že jisté poměry, které pokračují v přímé linii ze starého Saturnu jako obětování a darující ctnost, jsou podřízeny času, zatímco jiné poměry vznikly tím, že se jistí Cherubové zřekli oběti, vymanili se
z času a tím si zvolili věčnost, trvání, nepodléhání vzniku a zániku.Je něco velmi pozoruhodného, že během vývoje starého Slunce přicházíme k rozdělení na čas a věčnost. Cherubové si svou rezignací během vývoje starého Slunce vydobyli věčnost jakožto vlastnost jistých poměrů, které nastaly během tohoto vývoje na starém Slunci...”

Df- Pokud platí, že to, čeho se člověk zřekne ho posune dál ve vývoji, tak se zřeknutím toho také vymaňuje z vlastností toho čeho se zřekl,tzn., že to nemusí nijak transformovat a zušlechťovat, prostě se toho “jen zřekne” ? Jak by se dalo vyjádřit na lidské úrovni to “zřeknutí se” na konkrétním příkladě - jako výše s tím novým autem?

-Co to je za věčnost, kterou si zvolili Cherubové na Starém Slunci, jak mohlo až na Slunci dojít k rozdělení na čas a věčnost , když věčnost byla již před počátkem Starého Saturnu?  Ona snad se vznikem času po počátku Stvoření vznikla i nějaká “relativní věčnost”? Protože “věčnost jakožto vlastnost jistých poměrů” nemůže být absolutní…

RS ; “...Nyní ale tuto substanci odmítli a tím ovšem přešli ze smrtelnosti do nesmrtelnosti, z pomíjivosti do věčnosti. Ale obětní substance je zde a je propuštěna ze sil, které by ji jinak přijaly, a nyní nepotřebuje následovat podněty, impulsy Cherubů, neboť ti ji propustili, odkázali zpět. Co se nyní děje s touto substancí? Děje se s ní to, že se jí zmocňují jiné bytosti, které se tím, že nemají tuto substanci v Cherubech, stávají na Cherubech nezávislými, stávají se samostatnými bytostmi, které jsou zde vedle Cherubů, zatímco jinak by byly Cheruby řízeny,
vedeny, kdyby byli Cherubové tuto obětní substanci přijali. V tom spočívá možnost, že nastává opět rezignace, že bytosti přitahují k sobě vyproudivší obětní substanci a v ní jednají. A to jsou ony bytosti, které zůstávají pozadu, takže jejich opožďování ve vývoji je následkem resignace Cherubů. Cherubové tím, na co rezignují, poskytují těmto opožděným bytostem možnost zůstat pozadu. Tím, že je oběť odmítnuta, mohou se jiné bytosti, které nerezignují oddávat přáním a žádostivostem a vyjadřovat svá přání, zmocnit se obětní substance a tím mají
možnost vystupovat jako samostatné bytosti vedle ostatních bytostí… “

Df- Ta obětní substance je čas, kdyby ji Cherubové přijali, dávali by tedy času podněty a impulsy Cherubové. Ale část Cherubů tuto oběť přijala což znamená že dává impulsy a podněty času - co to je za podněty?  A když je duch času Kristus, pak Kristus ovládá čas přes Cheruby, nebo odkud oni berou to, jaké impulsy mají dát času?  A  Cherubové, kteří tuto oběť přijali a tím si zvolili smrtelnosti místo věčnosti a nesmrtelnosti - v čem u tak vysokých duchů spočívá smrt?  Vždyť skutečná smrt se dá prožít pouze ve fyzickém světě, v duchovním je smrt “pouze” metamorfóza, proměna a Cherubové se asi nevtělují do fyzického světa…

Dále je v této citaci RS jaksi dáno rovná se mezi “stát se nezávislými a samostatnými” a “zůstat pozadu, opozdit se ve vývoji” - proč, jak tomu mám rozumět?  Vždyť stát se nezávislým a samostatným = stát se svobodným a to je přece cílem, účelem vývoje..?

Ty “bytosti, které přitahují k sobě vyproudivší obětní substanci a v ní jednají” - k sobě tedy přitahují čas, což jim umožňuje v něm jednat - co to je za jednání - to že vytváří iluzi času jako budoucího (luciferské) a minulého (ahrimanské) , přičemž minulý ani budoucí čas v podstatě není, sám čas je jen ten předěl mezi nimi jako okamžik věčnosti,nebo jejich protahování této odmítnuté substance se jeví jako čas minulý a budoucí ...?

A “tím, že je oběť odmítnuta, mohou se jiné bytosti, které nerezignují oddávat přáním a žádostivostem a vyjadřovat svá přání, zmocnit se /znamená přijmout tu oběť? / obětní substance a tím mají možnost vystupovat jako samostatné bytosti vedle ostatních bytostí… “ - proč to vytváří dojem, že samostatnost, nezávislost a tím i svoboda se z hlediska vývoje jeví jako zlo?  Myslím jako z hlediska vývoje jako jeho kulis , vše tu má nějakou úlohu, nějakou roli, v těch kulisách se vyvíjí vědomí, když se to vědomí vysvobodí, tak ty kulisy už pro něj “nehrajou žádnou roli” a  svobodné vědomí pro ty kulisy už je něco, co mezi nimi je jaksi navíc, co už tam nepatří a vlastně to narušuje jejich hru,jejich řád takže z jejich hlediska je to vlastně “neřád”, zlo a tak se ho snaží vypudit pryč , “ať si ten neřád vytvoří vlastní svět a jeho kulisy!“... No jo, ale ve starých kulisách přece musí vzniknout zárodek nových kulis (Jupitera), takže to ty staré prostě musí vydržet, jinak popřou svůj účel, to staré prostě musí vytvořit “místo” i pro to nové. Makrokosmos,kulisy stvořené bohy, ty jsou jasný, mají to v popisu práce, ale staré kulisy, vytvořené lidmi, třeba otrocký systém, tady mít připadá, že to bez jejich likvidace nepůjde…

Zjednodušeně: zřekneme-li se uplatnění sil na fyzické úrovni (sil pudů, žádostí a vášní), ale také např. sil pýchy aJ. musíme mluvit o silách zaměřených na uplatňování ve fyzickém světě.

Síly ušetřené na „fyzické úrovni“ pak můžeme získat na duševně-duchovní úrovni, například jako síly poznávání všech světů (mezi tyto síly poznávání ovšem nepatří síly využívané akademicky, jen k teoretizování o fyzickém světě).

Slova: „Nechat život plynout kolem sebe, všechno nechat na karmě, nijak do ničeho nezasahovat“ chtějí jen dokreslovat možné nevyužívání sil ve fyzickém světě. V žádném případě nechtějí nic „doporučovat“!

Pokud je fyzické úsilí marné, posiluje nás duchovně méně, než zřekneme-li se fyzického usilování zcela...

Stavebním materiálem mostu přes propast jsou duševně-duchovní síly. Pokud je neutratíme ve fyzickém světě „na žvejkačku“, překleneme propast. Ač tento most samozřejmě slouží jen nám přece může ostatním ukázat, jak si ho také mohou pořídit...

Zříkání se (rezignace) černého mága, vede stejně jako u bílého mága k hromadění duchovních sil. Rozdíl je jen v tom, že bílý mág chce našetřené duchovní síly využít duchovně, zatímco černý mág je chce využít tam, kde je ušetřil (ve fyzickém světě), jakoby své životní úspory „prochlastal“.

Nevyužijeme-li „životní úspory“ duchovně, vyplýtváme je ještě nesmyslněji, než kdybychom vůbec „nespoříli“ a navíc se na nich mohou přiživovat také jiní černí mágové jako paraziti, pro něž jsme jen jejich dojným dobytkem...

Ignorovat jámu před barákem, znamená spadnout do ní!

Zřeknout se té jámy, znamená položit přes ní prkno...

Chci-li např. pravdivě poznat podstatu všech pohybů ve fyzickém světě osobně, pak se sotva mohu zříci auta...

Ahrimanské a luciferské bytosti se musejí vysvobodit samy. Já jim mohu jen odpustit, jak a čím mě oklamaly. Tím, že se osvobozujeme od svodů, tím svůdcům nijak neprospíváme. Chtějí-li se osovobodit, musejí udělat totéž, co musí udělat každý, kdo chce být svobodný...

Oběť (dávání) je jedna věc, zřeknutí se oběti (nedávání) je jiná věc.

Čin (oběť) není předmět činu (např. kouř).

Kdyby se obětující s kouřem zbavil „vší“, nešlo by o oběť, ale o nutnost (o uzdravení). Zřeknout se kouře jako skývy chleba, je oběť, v jejímž následku obětující strádá. Skutečnost, že tímto strádáním může postoupit ve vývoji, na oběti nic nemění.

Protože na starém Saturnu obětováním kouře čas teprve vzniká, nemohl se tu z času nikdo vymanit. Věčnost mohla být jen před časem Saturnu a ve své podstatě trvá „paralelně“ jaksi i vedle času. Tato paralela však není dána rozdělením (čeho?) na „čas a věčnost“, tak jako nelze bochník chleba rozdělit na bochník a krajíce chleba.

Paralela věčnosti a časnosti je dána tím, že buď vnímáme jen věčnost, nebo jen časnost. Uvědomovat si však můžeme obojí.

Pojem „relaltivní věčnost“ je ryze akademický nesmysl.

Pokud se švec zřekne odměny, potud za svůj dar lásky (za boty) nic nevezme, nic nedostane a nic tedy nezíská.

Pokud se švec zřekne práce na výrobě bot, získá čas k výrobě duchovních bot (sil).

Není tedy pravdou, že každé zřeknutí nás někam posune, z něčeho vymaňuje...

Tím, že Cherubové obětovanou substanci odmítli přijmout zpět, přešli ze smrtelnosti do nesmrtelnosti, z pomíjivosti do věčnosti a nám tím také připoměli, že tu jaksi nepatřičně popisujeme poměry absolutní (samy o sobě) pojmy relativními (vztahujícími se k opaku)...

Nesmrtelnost mluví o absenci konce (smrti), ne však o absenci počátku (početí) a odpovídá tedy spíše pojmu „nekonečno“ než pojmu „věčnost“ (bez počátku i konce). Problém je v tom, že „nekonečno“ reálně vůbec neexistuje...

Protože je obětní substance (kouř) propuštěná ze sil, které by ji jinak mohly přijmout zpět, nemusí již následovat podněty Cherubů, ale může se jí zmocnit (přitáhnout ji k sobě a v ní jednat) jiné bytosti, které tím získávají možnost zůstat pozadu, projevovat svá přání a oddávat se svým žádostivostem. Zmocněním se obětní substance získávají tyto bytosti možnost vystupovat jako samostatné bytosti, vedle ostatních bytostí (nesamostatných)…

Ta obětní substance je kouř (podstata „hmoty“), nikoliv čas!

Počátek času s obětním kouřem sice souvisí, ale čas není kouř. Protože obětní kouř (teplo) je časný, jeho přijetím se přijímající bytosti staly ve své přijaté podstatě nejen opozdilými (za ostatními Cheruby), ale také „samostatnými“ (nezávislými na „hierarchiích“), a smrtelnými (časnými).

Pojem „svobodnými“ je tu do slov RS vsunut nechápavým zapisovatelem a překladatelem...

Jednání v relativní iluzi času (minulé/budoucí) je dáno domnělým jednáním mimo ducha času (mimo věčnou přítomnost)...

Vámi citovaná slova:

„...tím, že JE oběť odmítnuta, mohou se jiné bytosti, které nerezignují...“,

mají být správně:

„...tím, že NENÍ oběť odmítnuta, mohou se jiné bytosti, které nerezignují...“

Následující „zmocnit se = přijmout oběť“.

Samostatnost, nezávislost a tím i svoboda se z hlediska vývoje jeví jako zlo proto, že jsou „napraveným zlem“...

Je paty Elohim makrokosmicka hlava?

Není!

Tak přece jenom blbnu. Díky za vyvedení z omylu.............Atrea

Je mesicni svetlo Luciferske?

Za luciferské pokládám světlo sféry stálic (lůno cifer)...

Vzhledem k tomu, že Měsíc vidíme jen díky lunární složce slunečního světla (vidíme jen povrch rozzářený konci slunečních paprsků), a k tomu, že světlo hvězd je Měsícem rekonstruováno, by se dalo říci, že i měsíční světlo je luciferské.. nebo ne? Navíc Měsíc bytostně souvisí s astrální sférou... a tedy i jeho zevní projev. Lucifer je v astrálním světě taktéž jako doma...

Ohledně charakteru světla (solárního a lunárního) mě zarazila ještě jedna věc.

Je-li sluneční světlo složené (sol-lunární), proč je pro nás světlo ostatních sluncí (hvězd) pouze lunární a ne také sol-lunární jako světlo našeho Slunce? Kam se poděla solární složka světla ostatních hvězd (sluncí)?

Ve Sféře stálic vydávají všechny hvězdy jednotlivě solární světlo. To je však Sférou stálic pořádáno do okruhu, v jehož nitru (ve formě lůna) je ozařována planetární soustava zvenčí (sféra vnějších planet) světlem (kosmickým zářením), které má převážně lunární charakter. Z nitra, je planetární soustava osvětlována (sféra vnitřních planet) ze svého středu Sluncem (pythagorejský centrální oheň). Slunce i se svou planetární soustavou obíhá lůno cifer zevnitř jako ručičky hodin kol ciferníku.

Takto je Luciferova sféra nade vším planetárním (vně nahoře) a planetární soustava je uvnitř dole.

Měsíc sám v sobě koncentruje převážnou část osmé sféry Země, jejíž hmotnost je prý hmotnější, než hmoty Země. Měsíční osmá sféra je držena (zaobalena) lunárním světlem, které je „odraženým“ světlem solárním (Slunce, nikoliv hvězd). Tak je měsíční osmá sfára držena v šachu a mohla se stát sférou čtvrtého slunečního Elohima Jahve. Za uvedených okolností tu tedy působnost Lucifera postrádám.

V principu bychom museli síly udržující fragmenty osmé sféry Měsíce pohromadě hledat ve hvězdách. Avšak to nám nebylo sděleno a musíme tedy vycházet z toho, na co v dané fázi vývoje máme...

V ubyvajici casti mesice(osvetleny srpek) symbolyzuje podle RS Lucifera krciho se pred Jahvem...

Adam Kadmon je makrok. clovek. Prototypem pozdeji nakazeneho Adama Kadmona Skarabea Luciferem, ktery je prototypem konecneho Adama.

Kdo je Adam Kadmon Scarabeus?

Adam Kadmon a Skarabeus jsou dva různí lidi:

Adam Kadmon je první člověk (= Makrokosmos).

Skarabeus je brouk "hovnivál"...

Stárnoucí peníze lze zavést i bez nového sociálna (TSO). Stárnoucími penězi krotíme Ahrimana, TSO Antikrista (MY!).

Pavlovo „NE já, ale Kristus ve mně!“ praví, že Kristus je princip individuálního „já jsem!“ Ve svém nitru je trojčlenný, navenek vystupuje jako jedna osoba. Chceme-li pochopit Antikrista, musíme si položit otázku, zda je Antikrist vnější či vnitřní protivník. Zda je protivník vnější osoby (NE já, ale My!), nebo protivník vnitřní Trojnosti (jako Lucifer, Ahriman, Asura)...

ANO+Kristus není protivník Krista, ale potvrzený Kristus (zmrtvýchvstalý)...

Ať je skutečné uskupení hvězd jakékoliv, já nejsem astrolog a proto nevím, co by tím mělo být ke zjevení Krista v éterickém těle na Zemi přidáno. Antikrist? Národ? Budete jako hvězdy na nebi?

Vůbec bych se nedivil, kdyby se tohoto poselství Nebe chopila AS.

Je každého věc, koho chce následovat. Krista lze však následovat jen na Zemi...

Úvodní slova „jak co do stejné míry, tak co do různé kvality“ jsou prekombinovaná. Jen na prvním stupni mají stupňované relativní opaky (velké/malé, staré/mladé) stejnou míru. Na dalších stupních už nikoliv...

Jedna osoba = jednotka (1), nikoliv zlomek (1/x)

Celek tří osob = zevně jednota (1), vnitřně trojnost (3)...

Adam je vyvíjejícím se stvořeným prvním člověkem v reprodukované řadě lidí (1-X), Kristus Ježíš je vyvíjejícím se novým člověkem, prvním bohočlověkem ve vývojové řadě boho-lidí (1-X)...

Lucifer s Ahrimanem brání naplnění Ducha času (sjednocení v okamžiku). Jako relativně opačné principy neustále usilují o oddělení a to i tam kde spolupracují.

Naopak Kristus je vždy principem individuálním, sjednocujícím. Vyrovnám-li karmu mezi dvěma lidmi, pak odstraňuji příčinu jejich rozdělení. Ač jsou nadále individualitami, přece mohou tvořit jednotnou společnost...

Čas je z hlediska pozemského dvojností:

současnost = minulost + budoucnost,

z hlediska duševně-duchovního trojností:

příromnost v současnosti,

která je duchovní trojjediností:

přítomnost mezi minulostí a budocností.

Karma s tím nemá co činit...

RS nemohl Ducha času v sobě ani mimo sebe ještě plně realizovat...

Vyjádření RS o opakování Golgoty až do fyzického těla neznám. Domnívám se však, že by se mělo týkat obrácení Ahrimana...

Dosažení výchozího bodu „po“ počátku stvoření (prostoru a času) se týká „Teorie poznání“. „Filosofie svobody“ se týká dosažení konečného bodu...

Filosofie svobody byla stvořena filosoficky, tedy přírodovědecky, nikoliv duchovní vědou, které tehdy ještě nebylo.

Filosofie svobody má být znovu vytvořena duchovní vědou...

Hvězdné úkazy nejsou éterické, ale astrální...

K tématu:

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/3279-velke-zatmeni-se-blizi-varovne-znameni-pro-civilizaci-sedm-let-souzeni-a-velky-skrt-nad-amerikou-bod-z-nehoz-neni-navratu-hvezdy-a-mudrcove-na-scene-dejin-neni-duvod-k-panice-k-zamysleni-vsak-urcite.htm

... tak to vypadá, že se nám dvěma zatměními Slunce, přeškrtne celá Severní Amerika. Jako by se objevil černý kříž nad americkým drakem (= Ahrimanem).

Nemá toto být to znamení, ohlašující inkarnaci Ahrimana?

Jedno zatmění, přecházející celý americký kontinent od západu k východu, a po 7 letech druhé zatmění, přecházející od východu k západu. S tím, že první zatmění se odehraje 33 dní (!) před kosmickým úkazem, o kterém tu psala Atrea.

Mně zatmění připadá jako makrokosmická symbolika pro dočasnou převahu měsíčního principu (minulost, nutnost, nesvoboda, pudovost, zatvrdlé zvyky) nad slunečním principem (svoboda, budoucnost, věčnost, nesmrtelnost). Jako by Měsíc Slunce dočasně usmrtil, a to se pak znovuzrodilo.

Někde jsem taky pochytil informaci, že plné zatmění Slunce má předznamenávat dobu silného úpadku ve krajině, nad kterou se toto znamení (zatmění) objevilo. Odhlédneme-li od toho, že Amerika v úpadku již je, tohle mi přijde jako nadcházející "zánik Západu", o kterém psal už Oswald Spengler...

Citovaná slova RS: „...o Duchu, který sestoupil na Ježíše při křtu na Jordánu ještě nelze mluvit jako o Duchu svatém. O tom je možno mluvit až po Golgotě.“

Z citátu mi vyplývá, že jde o téhož Ducha, iterý byl průběhem Golgoty potvrzen (ANO) a stal se svatým...

O úkazech na Nebi, které zmiňujete, nemám nijakou možnost přesvědčit se, že se mají skutečně stát, neboť masovým sdělovacím prostředkům nevěřím a vůbec je nekonzumuju. Nemám ani žádnou možnost přesvědčit se, zda se avizovné úkazy skutečně staly, a že se staly skutečně tak, jak se tvrdí. Co já s tím? Recept na chleba s marmeládou kvůli nim měnit nehodlám (nepoužívám americkou marmeládu, ani americký chleba)...

zmp - "Z citátu mi vyplývá, že jde o téhož Ducha, který byl průběhem Golgoty potvrzen (ANO) a stal se svatým..."

Diskusemi v poslední době jsme se propracovali k tomu, že mysterium Golgoty nebylo plně dokonáno před dvěma tisíci lety, ale je dokonáváno nyní po dovršení stejné míry působení Ahrimana, jako u Lucifera (co do času). Vyplývá mi tedy z toho, že teprve nyní dochází k dvojnásobnému potvrzení (ANO/ANO) téhož Ducha.

Tím je teprve dokonáno mysterium Ježíše-Krista jak z pohledu prostoru (Ježíše), tak i času (Krista).

Takže nebesa ukázala betlémskou hvězdou na počátek (početí) nositele mysteria Golgoty a nyní skrze konstalaci hvězd "Ženy sluncem oděné" na dokončení mysteria Golgoty.

Před dvěma tisíci lety došlo k vylití Ducha svatého (1x potvrzené ANO) na prvních dvanáct nositelů  egoidit tvořících kolem Ježíše-Krista společenství v Kristu. Po vylití se apoštolové rozešli aby šířili křesťanství v duších cítivých.

Nyní by mělo dojít (po dokonání Golgoty podle úkazu 23.9.2017) k vylití druhého Ducha svatého na apoštoly a jejich následovníky, kteří pak budou schopni nejen křesťanství v sobě cítit, ale budou schopni je i chápat rozumem.

Před 2 tis. lety se apoštolové rozešli (odstředivou silou) a nyní by se měli se svými následovníky sejít ve společenství pravého křesťanství (dostředivou silou).

Kříž (x) Slunečního zatmění nad Amerikou mi zjevuje ondřejský kříž těch 4x12 pravých Michaelitů (apoštolů a jejich následovníků), kteří přijmou mechaniku TSO jako mechaniku Zmrtvýchvstalého a budou se nejprve učit ji chápat a po sedmi letech nastane čas i síla k realizaci. Dítě, které bude zrozeno 23.9. bude vyneseno k Otci aby působilo po jeho pravici. Jde o pravého Pána karmy, který se ujme vlády nad Zemí a karmicky umožní Michaelitům zbudovat TSO jako jeho nový chrám (chrám lidského společenství).

Přesvědčit se o tom, zda je nebeský úkaz skutečný není samozřejmě ani v mých silách. Mně se jen zjevuje "možný výklad", pokud jsou ty úkazy pravdivé. Dávám svůj pohled jen k disposici ostatním k "možné diskusi" ................

Chtěla bych se ale zeptat zmp zda je to dítě, co má (podle zjevení) železnou berlou pást všechny národy,  SYN ČLOVĚKA a je to nový Pán karmy?

Zdraví Atrea

Ta naše Golgota je kvůli Ahrimanovi přece jen o 2000 let protažená, takže bychom ji měli kvůli Luciferovi ještě dalších 2000 let přidat. U RS však trvá jen 3 roky. Ani zmrtvýchvstání do ní tuším nezapočítává.

Ale i ve Vašem podání by byl Duch sv. již 1x potvrzen...

Myslím, že další šíření Ducha sv. už nepůjde „vyléváním“ zvenčí, ale z nitra...

Zdá se, že s „vámi“ ty „americké konstelace“ lomcují. To dítě zrozené 23. 9. mi velmi silně připomíná Krišnamurtiho...

Železná berla je atributem českých Premyslovců a jiných totalitních hlav. V žádném případě nesouvisí s JK...

Mně to přeškrtnuní Ameriky prostřednictvím dvou (až podivuhodně precizně) sesynchronizovaných zatmění Slunce připadá zkrátka jako makrokosmické vyřčení "A tím končí vliv a převaha Západu". Je otázkou, zda toho střední Evropa využije a zda nespadne naopak pod vliv Východu, který by mohl být stejně zhoubný... resp. vliv Východu jako takový by zhoubný být nemusel, kdyby vůči němu Evropa postavila to "své" (TSO)...

Přesně tak bych to viděl i já. Pokud střední Evropa skutečně dospěje k TSO, vlivy Východu a Západu tu již nic nezmohou. Vývoj půjde dál tam, kam má.

Až dosud stál Západ proti Východu jen v podobě USA a SSSR. Dnes však už proti USA stojí navíc ten pravý Východ (Čína). To by vysvětlovalo dvojí přeškrtnutí ahrimanského kontinentu (konkrétně severojižního pásu And a Kordilier). Vše ostatní v těchto hvězdných prognózách pokládám za ryzí propagandu...

Odkud je ta "žena oděná sluncem a slunce rodící"?  Z jaké přednášky RS?

Nějak mi nejde do hlavy, jak žena může rodit,počít to, čím už je oděná..?  V bibli to stojí takto ; "Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na hlavě měla korunu dvanácti hvězd. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť začínala rodit. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun. Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. Tento drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu. A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní." Zjevení 12:1‭-‬6 B21http://bible.com/15/rev.12.1-6.B21.

Navíc makrokosmická konstelace je taková, že z pohledu Země to bude Panna ( souhvězdí Panny)  jakoby rodící Slunce a Panna přece není žena, natož rodící. Oplodněná panna ♍ zkrátka přestává po oplodnění být pannou, ale stává se ženou a matkou...

Netuším...

Pythagoras řekl:

"Nejmoudřejsí je číslo."

Jak tomu máme rozumět? Je to vůbec pravda?

Na rozdíl od chaosu, je předmětem vývoje řád (systém, moudrost). Vnější řád přírody a vnitřní řád člověka. Každý řád je uspořádán v duchu tzv. „čísla“. Jaký div, že Pythagoras pojal moudrost jako číslo...

Nejsou nunera Ahrimanova?

Numera a ostatní pozemská moudrost jsou tím, čeho se "ahrimanská sféra" prostřednictvím člověka zmocnila a nadále zmocňuje. Jejím posledním úlovkem je "teoretická věda"...

Kdo jde stále doleva, kam dojde?

Do Bohnic.

K sobě zprava.

Ještě se vrátím k části odpovědi zmp z 26.07.2017, 07:32:55 ;
“Probodením ega se bodná rána stává živě průchozí, tj. neustále naplňovanou a vyprazdňovanou obsahem milosti.”

-Živě průchozí, tzn., nikoliv jako nějaká vývěva,že zvenčí dovnitř a totéž zase zpět, ale jako brána, skrze kterou proudí vlastně celá podstata duchovních světů , jejich milost do říše, nebo světa lidí…?  Je to vlastně naprostý zvrat ve vývoji, protože všechno zlo má za účel - probudit vědomí člověka (pravé Já - obrácené, probodené ego) , probouzenému se to jeví jako zlo, ale toto zlo nad už probuzeným nemá nijakou moc, neboť v případě probuzeného již svou roli, svůj účel splnilo.Dále už ego hraje roli probodeného, protože právě v něm se může projevit bodná rána - kdyby se ego probodením rozplynulo,nemohlo by se vůbec mluvit o probodeném egu přece. Pak jde o to, že probuzený, nad kterým už zlo nemá moc, naopak probuzený má moc nad zlem (mikrokosmicky se také stal “pánem démonů”),tak aby toto objektivní zlo “v prchlivosti své” nezničil, ale vlastně ho zachoval jako “brus” pro jiné “diamanty”... Pánem démonů je Kristus,duch makrokosmu a když duch mikrokosmu dospěje k cíli, k účelu - zrodí Krista v sobě jako své pravé Já, tak Kristus těmto démonům, tomu zlu řekne ;” tomu už dejte pokoj, ten už zvítězil “, ale ono to spíš tomu zlu dojde samo, protože zlo není úplně blbý - asi hodně triviálně řečeno, ale tak zhruba si to nějak představuju…(?)

No a tyto mikrokosmické subjekty, které v sobě probudili své pravé Já,to jsou ti bílí mágové (pojem RS) , kteří budou vytvářet budoucí manvantaru Jupiter, manvantaru svobody, protože člověk je ten, který má do vývoje makrokosmu přinést něco nového a tím něčím novým je právě svoboda…

Nemám, co dodat...

...tak to vypadá, že mi mozek nejlépe funguje, když je na hranici úpalu ze slunce…

Ale ještě bych tedy dodal ;

-Ego je probodeno jedním z konců éterických paprsků (“Longinovo kopí”) , které tvoří jeho temný tvar, tento paprsek je stejné podstaty jako síly logického myšlení - nepáchá tak ego vlastně sebevraždu?  Silami logického myšlení poznává ego,jako slunce “hmatá” svými paprsky vše kolem sebe,nebo je to duch a nebo duch jako pravé Já, ale spící a poznávající prostřednictvím sil tvořících ego poznává svět i sebe?  V egu tedy dojde k probodení po poznání všeho? Spára mezi vnitřním a vnějším - její naplnění vlastním individuálním vědomím, není to vlastně bodná rána, protože vědomí, které poznalo, tak vlastně vyčistilo to co obsahovalo jako temné iluze které obsahovalo - negovalo je jejich prohlédnutím…?  Protože mezi bodnou ránou jako čistým prázdným obsahem v kontrastu s okolní plností probodeného ega je taky spára přece akorát do probodení byl tento obsah plný, temný, jeho probodení, vyčištění tak zde bylo pouze v možnosti. A  po brobodení se tak stává ideálním místem pro pravé Já a vědomí tohoto pravého Já je ve spáře a jeho předmětem vědomí je pravé Já uvnitř bodné rány, nebo je pravé Já jaksi narvané i s vědomím ve spáře?  Nebo pravé Já a vědomí je totéž?  A je li ego probodeno, tak už vše nepoznavá dostředivě, ale jaksi “tvoří  nové vše” odstředivě -předběžně vytváří Jupiter, teprve v možnosti, protože už “všechno staré nutné” ví...A protože po probodení se vyvíjí odstředivě svobodně, nikoli jako statická neměnná díra v plnosti, tak se vnitřní forma bodu, i se spárou a tvarem světlosti rozšiřuje až na úroveň vnitřní formy makrokosmu, Lilith, vnitřní forma bodné rány se ztotožňuje s Lilith - je to to, že “kdo zemře dřív než zemře, ten už nezemřel až zemře “...?  A co se stane s tímto probuzeným vědomím po smrti fyzického těla, když už nemusí absolvovat to, co by absolvoval po normální smrti? A aby mohl dál fungovat jako mikrokosmos, když se vnitřní forma bodné rány i s vědomím rozšíří až na úroveň makroekonomické Lilith - aby mohlo ego udržovat dál bodnou ránu, tak si toto rozšířené vědomí to ego podrží jako vzpomínku, když se vrátí z toho zasvěcení makrokosmu...?  A když tohle člověk absolvuje ve svých představách, znamená to prostě jen to, že si to umí představit a na jeho subjektivní vývoj to nemá žádný vliv?

Longínovo kopí není součástí předchozího vývoje Ježíše. Je to zvláštní impulz navíc. Nejte tedy o sbevraždu, ale o vraždu...

Longínovo kopí není pravé, nezasahuje pod pravým úhlem, ale zboku se vyhýbá třem výsledným paprskům, pravoúhle poskládaných do (ze) všech stran (jako káča) kol ega. Ty paprsky jsou pořádány dostředivě, takže jde o okamžik poznávání sebe sama. Longínovo kopí tu nyní sjednává „moravskou rovinou“ průchod (jásání) paprskům severu a jihu, jež se při průchodu pravoúhle lámou. Ten lom je však sféricky zakřivený (jablko)...

Iluzorní ego je centrální nulová spára, která „prohlédá“ otevřením skutečné bodné rány, která není prázdná, ale prochází jí nejen tříšť polárních sil, jako z rány tryskající krev (relativní VŠE, co JE), ale také voda (absolutní NIC, co JE – resp. co bylo anulováno ve spáře). Silová vesmírná koule (hvězda) se tak mění ve sférický pravý úhel, v jablko, které je celé pravým já, vycházejícím ze svého středu...

S tělesným tvarem jablka se proměňují (metamorfují) také všechny jeho formy i jeho vědomí. Zde je však při rozlišování jednotlivostí třeba postupovat velmi opatrně, neboť kdo tu (po probodení ega) splete první knoflík, ten se už správně nezapne. Mám za to, že s tím není třeba spěchat, neboť jsou momentálně důležitější a naléhavější věci k poznávání...

Snad to nebude působit neurvale,ale co je momentálně důležitější a naléhavější ?  Mám za to že obrácením ega a jeho proměnou v průchozí bránu můžou do vývoje lidstva vproudit právě takové síly, které s ním skutečně hýbnou a to až na individuální úrovni všech a zároveň to umožní eliminovat zlo, které už je přebujelé a nad rámec nutnosti. Mám až dojem, jako by to duchovně měl být jakýsi most přes propast, pojistka že to všechno nepadne…- co je tedy důležitějšího a naléhavějšího?

...A když si neprobuzené vědomí dělá iluze (špatně zapne knoflíky) o jednotlivých stavech po svém probuzení, tak tyto iluze snad po probuzení nehrají žádnou roli, neboť probuzené vědomí, které samo je pravdou si žádné iluze dělat nemůže,probuzení vědomí spočívá mj. v prohlédnutí všech iluzí, proč by se probuzené vědomí mělo znovu uspávat děláním si dalších iluzí…?

Důležitější a naléhavější je probodení ega. Protože „iluze po probuzení nehrají žádnou roli“, jaký smysl má, si je před probuzením vytvářet?...

No žádný , po probuzení se uvidí...