Křesťan je ten, kdo následuje Krista, nikoliv ten, kdo ho hledá.

Následovat Krista nelze pod drábem (církví), ale jen svobodně.

Kristus nepřišel kvůli „svatým“ (např. kvůli papeži), ale kvůli hříšníkům (např. kvůli ateistům)...

Pojem „křesťan“ znamená „kristovec“ (přívrženec Krista). Lze tedy předpokládat, že Kristus přišel nadělat křesťany z nekřesťanů, neboť naopak to není možné...

Aby se člověk stal křesťanem, musí, jak jsem již řekl, následovat Krista (vezmi sůvj kříž a následuj mě!). K tomu aby ho mohl následovat, musí vědět, že nějaký Kristus vůbec existuje, jakou cestou a kam kráčí...

Stále mi neodpovídáte na otázky, které jsem položil. Vybíráte si jen něco, co se vám hodí nebo líbí. Proč?

Máte-li pocit, že jsem nějakou otázku přehlédl, položte ji prosím znovu tak abych ji pochopil...

Odpověděl jsem již:

„Aby se člověk stal křesťanem, musí, jak jsem již řekl, následovat Krista (vezmi sůvj kříž a následuj mě!). K tomu aby ho mohl následovat, musí vědět, že nějaký Kristus vůbec existuje, jakou cestou a kam kráčí...“

Protože o Kristu již víte, patrně Vám není třeba připomínat základní literaturu „Nový zákon“. Z našich stránek nepochybně víte o existenci duchovní vědy R. Steinera a snad i v naší dikusi něco najdete. Také ve Vašem okolí jste se leccos dozvěděl. Nevím tedy jak na Vaši obecnou otázku odpovědět. Zkuste ji konkretizovat...

Ješua praví: „Já a Mannitou jedno jsme!“ Jak je tedy možné, že Vinnetou v jeho slovech nalézá rozpor?

Výrok: "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden! Následujte mě!"

nijak, ani v tom nejmenším, není v rozporu s výrokem:

"Milujte se, množte se, ctěte otce svého i matku svou!"

Pokud v evangeliích a v životě Ježíše nalézáme rozpory, potud si můžeme říci dvojí:

- je to nesmysl, samo sebe to vyvrací

- ještě tomu pořádně nerozumím

Pohříchu velmi mnohé je tu zkresleno také následkem příslušného překladu bible:

- tím, že překladatel předloze nerozuměl a překládal tedy doslovně „literu předlohy“, nikoliv volně „ducha předlohy“,

- tím, že se překladatel domníval, že předloze rozumí a vnášel do ní svá mínění a předsudky.

Dokonce se dnes začaly vyrábět intelktuální překlady, které si vzaly za úkol, rozpory v bibli odstranit. Hrůza pomyslet. Do těchto zrůdností se pouštějí lidé, kteří se pokládají za „odborníky“ na bibli, za vědoucí o co jde, za vědce.

Jen se podívejte na akademickou vědu, zvanou dnes „teoretická věda“. Ta je tak narvána rozpory, že odborníci pokládají za rozpornou samu realitu, takže svoji rozpornou vědu pokládají zs správnou (odpovídající rozporné realitě).

K těmto skutečnostem se můžeme stavět dvojím způsobem:

- rozpornost budeme pokládat za obecně daný fakt

- budeme jednotlivé rozpory zkoumat, nakolik odpovídají realitě

Budeme-li takto důsledně zkoumat akademické rozpory teoretické vědy, postupně poznáme, že ve všech případech se jedná o protimluvy tendenčních, nezodpovědných či vědomě lživých „vědců“.

Budeme-li takto důsledně zkoumat biblické rozpory, postupně poznáme, že ve všech případech se jedná o zdánlivé rozpory, zapříčiněné naší neznalostí duševně-duchovní reality, navíc tendenčně zkreslované materialistyckými či idealistickými výklady dobových „odborníků“...

Vaše slova dokazují nejen, že to někdo řídí, ale také kdo to řídí a kam to řídí.

Naše pravidla dnes již mocným nevyhovují. Spolupracovali na nich, aby se k moci dostali (na úkor dědičných monarchií). Jakmile se k moci dostali, chtějí je zase odstranit, rozvrátit (na úkor bezmocných neochotných k otroctví)...

Není na tu homogenizaci a celosvětové (s)míšení a (z)mizení všech ras ještě nějak brzo? A pokud tedy brzo není, nemělo by to probíhat trochu méně radikálně?

A ještě jednu otázku hodím do placu.

Už dlouho mi vrtá hlavou počet inkarnovaných lidí na Zemi v poslední době, a to z více hledisek.

1) Populační exploze - je dnešní doba tak extrémně vhodná pro získávání zkušeností, že tu je tolik duší? Možná se snažím si tu příčinu příliš zjednodušit, ale tuším, že na tom něco je. V rozvojových zemích je mnoho prostoru pro vyžití určitého typu karmy (bída, strádání), proto je tam tolik lidí (asi). Když se podívám na dnešní svět a to, co se děje, bude v budoucnu potřeba odžívat karmu ještě mnohem horší...

2) A teď k opaku - hodně autorů mluví o plánovaném snížení populace a kdehoko s tím straší. Mně to paradoxně vůbec neděsí, protože si uvědomuji (správně či špatně?), že po takové populační explozi musí téměř nutně přijít stagnace a pak podobný populační úbytek, čili že na Zemi bude v budoucnu opět cca miliarda lidí, možná i méně. Nemyslím tím snížení populace velkou válkou, která bude mít podobný efekt jako atlantská potopa, ale dřívější snížení, v nejbližších stoletích.

3) Čím více duší vtělených na Zemi, tím méně duší v devachanu, které mohou přetvářet Zemi. Přidává se k tomu ještě ten efekt, že spousta duší má to přetváření ztížené díky tomu, že s nimi komunikuje jen velmi málo lidí tady na Zemi, většina zkrátka neví jak na to nebo že to vůbec jde. Jednoduchou úvahou mi z toho vychází, že Země je teď přetvářená mnohem méně. Což je

....a) dobře, protože jinak by díky převládajícímu materialismu ani více být přetvářená nemohla a nebo by to přetváření nedopadlo zrovna dobře (je tím zkrátka jakoby "ztuhlá")

....b) špatně, protože se tím zdržuje jak vývoj Země, tak i lidstva.

Různost národů a ras má vyhovovat různým fázím vývoje inkarnovaných lidí. Pokud v současnosti dochází k dramatické homogenizaci, pak je to proces umělý, usilující o zastavení vývoje, dokonce o snížení jeho úrovně. Zde máme co činit s černou magií...

1/ Pojem „populační exploze“ je spekulativní (manipulace s veřejným míněním).

Rovněž chudoba rozvojových zemí je umělá. Hospodářsky rozvinuté země nám samy ukazují, že karmické vyžití bídy je možné i v prostředí blahobytu. Navíc je v nich možná bezprostřední a adresná a účinná pomoc bídným, což satanistům nevyhovuje...

2/ Plánováné snížení populace je opět výpotek černé magie. Tento umělý proces probíhá nejen zjevně, světovými a lokálními válkami, ale také skrytě: Antikoncepce, zdravotnictví, výživa (otrava vzduchu, vod, půdy, potravin) atd.

Atlantská potopa nesledovala snížení populace, ale její rozmístění na současně se vynořující okolní kontinenty...

Počet lidí, kteří se mohou na Zemi inkarnovat je konečný a odpovídá kapacitě Země. Z tzv. „populační exploze“ vyplývá, že se intervaly inkarnací zkracují, tím se zrychluje přetváření Země a tedy vývoj lidstva vůbec...

Přečtěte si biblickou „Knihu Jobovu“...

Takže ideál je tedy takový, že vývoj Země se má stále více zrychlovat, pokud to správně chápu. Nesedělo mi to právě se současnou situací ve světě, kde to vypadá spíš na zpomalování... spíš mi to připadá, jako kdyby co do velikosti a intenzity narůstaly obě protikladné síly - ta vývoj urychlující i ta vývoj zadržující.

Ale jak říkáte, zrychlování opětných vtělení může být známkou toho, že je Země přetvářená stále rychleji. Z hlediska přetváření z devachanu tomu ale stále nerozumím. V dřívějších dobách byl pobyt v devachanu mnohem delší a pobývalo tam i více lidských duší, tak proč se tehdy přetváření dělo pomaleji a dnes se děje rychleji? Je to díky tomu, že Země je proniknutá Kristem? Nebo díky ještě něčemu jinému?

Slyšel jsem i takový názor, že mnoho rychlých opětných vtělení (poukazuje na to i RS) je způsobeno tím, že zlí lidé se silnými špatnými sklony jsou duchovním světem jaksi "vyvrhováni", neboli, moc se tam neohřejí a jsou na Zemi mnohem rychleji, než kdyby zlí nebyli. A teď - jaký efekt převažuje...

Atlantskou potopu jsem zmínil proto, že zjevně lemurská ohňová katastrofa i atlantská vodní katastrofa populaci dramaticky snížily (i když snížení populace na Zemi nebyl ten hlavní efekt), a v budoucnu by mělo podobné dramatické snížení populace nastat velkou válkou... neboli, přechod do dalšího eonu je, zdá se, spojen s velkou katastrofou - nebo alespoň tedy v těch k současnosti nejbližších. A takové katastrofy znamenají vždy zneužívání sil, které v ton daném eonu lidstvo ovládalo, což je spojeno s tím, že lidé mají už jistou míru svobody v jednání. Lemuřané ovládali síly ohně a zvířecích semen, Atlanťané síly vody a rostlinných semen, a my ovládáme minerální síly - železo, uhlí, ropa, radioaktivita - z čehož mi ta válka zkrátka vychází (ne však ty současné války, ale myslím tu velkou na konci poatlantského eonu).

K čemu je ale nyní umělé snižování populace černým mágům? Snazší ovladatelnost menšího počtu lidí? Vymýcení těch, kteří by mohli jejich záměry překazit a těch, kteří nejvíce napomáhají vývoji? Co jsem pochopil, jejich systém (dnes ještě stále funkční) měl sloužit k tomu, aby se dostali k moci... ale co s tím teď, když už se k ní dostali? Systém přestal vyhovovat, a tak ho ničí, a s ním i mnoho lidí zde...

Držte se své představy mechanismu vah: nahoře/dole (vně/uvnitř).

Vývoj (a jeho zrychlování) představují relativně protikladné odstředivé síly vychylování ramen (misek) vah (+R -R), jejichž míry (R) jsou udržovány v rovnováze (+R -R = 0). Tento vývoj vychází z těžiště vah (0), které není relativním protikladem ničeho.

Tendence klást odpor vývoji a rušit jeho rovnováhu je dána dostředivými silami ramen (misek) vah (-R +R), které představují vzájemné relativní protiklady, jež jsou opačné vůči protikladným silám vývoje (vnější/vnitní).

Lze tedy říci, že duální síly odstředivého vývoje představují překonávání duálních dostředivých sil překážejících vývoji...

Ač je předmětem vývoje makrokosmos i mikrokosmos, přece platí kristovské: „Nebe a Země pominou, ale má Slova nikdy nepominou!“ Z toho vyplývá, že Nebe a Země tu jsou především kvůli vývoji svobodné individuality člověka. Země je tedy přetvářena tak rychle, jak rychle ji přetváří člověk. Například za 2. Světové války bylo zapotřebí hangáru pro tehdejší počítače, které nedosahovaly výkonu ani dnešních mobilních telefonů.

Rychlostí přetváření Země je dáno tempo vývoje, kterému se přizpůsobuje také Nebe (devachan). V minulosti byl Kristus v Nebi (na Slunci). V současnosti je duchem Země (království Nebe sestoupilo na Zem)...

Současně narůstá lidská žádostivost inkarnace na Zemi, takže lidé (mezi smrtí a novým zrozením) do devachanu (ani do toho nižšího) zpravidla vůbe nedospějí. Tím méně lze očekávat přístup do devachanu přivržencům černé magie (satanistům)...

Vývoj páté poatlantské epochy bude ukončen „válkou všech proti všem“. Tedy nikoli válkou ras, válkou národů, států, klanů atp., ale válkou jednotlivců. To vypovídá o zásadním vývojovém trendu páté epochy...

Jak asi vývoj jednotlivců vyhovuje mocenským klanům černé magie (tzv. elitám)? Jejich snahou je tedy vymýtit možnost vývoje pokročilých individualit a nahradit je na Zemi lidmi na úrovni skupinových duší...

Díky za odpověď, takhle se mi mnohé objasnilo. Povstávají s tím ale navíc další otázky...

Země je tedy přetvářena rychleji, čímž se zde rychle mění podmínky a duše mají možnost sbírat zkušenosti a učit se rychlejšími opětnými vtěleními (ono to je i zřetelně vidět, jen jsem to v těch úvahách překombinoval a od pravdy se vzdálil)...

Tím, že se duše rychlejí opětně vtělují a kolikrát se ani nedostanou do devachanu, bude jim určitě mnohé scházet, že? Jako člověku, který týden pořádně nespí, pak chybí "duchovní harmonie", kterou astrální tělo nasává každou noc, když je mimo fyzické a éterné tělo. Jsou tedy lidé z hlediska více inkarnací zkrátka "nevyspalí"? Vždyť pobytem v devachanu, když je člověk obklopen čirým duchovním světem, si člověk přináší dolů mnoho nálad a pocitů, které ve hmotě působí nesmírně blahodárně - vnitřní harmonii, klid, lásku k životu, k tvoření... a ta pak tady na Zemi schází. Mají se právě proto duše pronikat na Zemi duchovní vědou, aby se propracovaly do duchovního světa tímto způsobem a aby i samotnou Zemi prosvětlily takto? Vnímám to tak, že i toto odstřihnutí (krátký nebo žádný pobyt v devachanu) má výrazně pozitivní efekt v tom, že si můžeme přinést jasné poznání duchovna ze Země, což dříve nebylo možné.

A prosvětlení, produchovnění Země je tím, co musí udělat hlavně sami lidé, aby se Země nezduchovnila bez vytvoření plodů pro jupiterské bytí. Protože Země se už začala zduchovňovat, ať se to někomu líbí nebo ne - tím mám na mysli projev rozpadu hmoty (=zduchovnňování) v radioaktivitě, která zde ještě za dob Atlantidy nebyla, pokud to můj selský rozum chápe správně. Radioaktivita plodí jako konečný produkt rozpadových řad hlavně olovo, saturnský kov, který vyvádí ze hmoty ven. No a používání minerálních sil je také vlastně (merkurským) urychlováním rozpadu hmoty, která se tvořila v (marsické) první polovině zemské manvantary. Když se na to podívám, zdá se to jasné - lidé spalují hmotu a mění ji v energii, a tím pomalu ubývá hmoty Země. Používají elektřinu, což je vlastně rozpadající se světlo (st. Slunce), a magnetismus, což je rozpadající se tón (st. Měsíce). Žijeme ze sil rozpadu. A ve mně doslova křičí to, co říká, že bychom za tohle měli něco obětovat, protože nejde používat něco "jen tak", užívat si, a nic za to nedat. Ano, dáváme vesmíru své prožitky, ze kterých žijí vyšší bytosti, ale to tím nemyslím... měli bychom dávat ještě něco víc, vědomě pomáhat zduchovňovat Zemi, je to tak?

Odstřihnutím od devachanu se lidé na Zemi vtělují netalentovaní až robotičtí. Během pozemského života je z nichž pak vytěsňována lidská duše a přenechávají svá těla démonickým bytostem (např. německý císař Vilém II. a osobnosti ve vedení Německa v průběhu světových válek). Tito lidé pak ani na Zemi nenacházejí možnost duchovního poznání. Jsou zcela v područí satanské sféry. Karmická zátěž jim narůstá, až jim zcela znemožní pokračovat ve vývoji. Nakonec budou odděleni od zrna a spáleny jako plevy...

S lidstvem se to má jako s dětmi. Rodiče po nich nežádají, aby si platili péči a výchovu, ale aby se řádně vyvíjeli k pravdivému poznávání, ke tvořivé moudrosti a ke svobodě. Také aby si vzájemně pomáhali (např. napovídáním ve škole). Toto vlastní zduchovňování mají rodičům dávat...

Dle RS žije ze sil rozpadu také naše vědomí a naše nervová soustava...

Když to vezmu ze širšího hlediska, odstřihnutí lidstva od bezprostředního spojení s duchovním světem mělo výrazně pozitivní efekt v upevnění vědomí sama sebe; člověk si může říkat "já jsem" a z tohoto středu se stavět jako samostatný vůči světu kolem něj, což dříve nebylo možné. Zkracování pobytu v devachanu už tu vysvětlené je.

A Země se nezduchovňuje sama, jako se nic neděje "samo". Všechno má svou příčinu v nějaké bytosti, která to způsobuje. Z hmotného pohledu se to může ale jevit tak, že se Země zduchovňuje "sama", protože radioaktivita je přímo fermentem rozpadu hmoty. Nazval bych to planetární karmou. Ve všech manvantarách (planetárních inkarnacích Země - starém Saturnu, Slunci a Měsíci) probíhal vývoj tak, že zhruba do poloviny probíhal růst a zhmotňování, klíčení ze semene (srovnatelné s jarem - evoluce, rozvíjení) až do nejvíce projeveného stavu (léto). V druhé polovině pak nastoupilo jakési odplývání, rozpad, zduchovňování (podzim, stahování do plodů, zrání - involuce, zavíjení). A plně zavinutý (zduchovněný) stav je pak Brahmova noc čili pralaja, kdy nic není projevené, stejně jako v zimě je všechno pod sněhovou pokrývkou. A my nyní žijeme v době pozdního léta, které už přechází k podzimu, neboli, Země se z čistě hmotného hlediska začíná rozpadat a z duchovního hlediska zduchovňovat.

A k otázce, co by se stalo bez vytvoření plodů pro jupiterské bytí... asi postačí jednoduchý příměr... představte si, že na jaře zasadíte nějaké semínko, třeba slunečnici. Ta klíčí, roste, začne kvést, ale pak např. uschne, protože má málo vody nebo uhnije či ji něco sežere, takže nevytvoří žádná semena pro další rok. Z čeho pak vyroste další rok slunečnice? No nevyroste...

Ptám se více znalých anthroposofie (sám studuji teprve cca třičtvrtě roku): Jak (a jestli vůbec) souvisí tahle událost s inkarnací Ahrimana? -> http://www.nwoo.org/2015/09/02/chram-satana-odhaluje-masivni-sochu-bafometa-v-detroitu/

Je tu už nebo se ještě stále připravuje? Tohle vypadá skoro jako jedna z oslav jeho příchodu, ta socha je vážně docela přesně vystižená i co se týče symboliky. Víme, že jeho vtělení se uskutečnit musí, jde jen o to, aby bylo rozpoznáno, tak se radši ptám.

Ano, tato událost souvisí s inkarnací Ahrimana, která se očekává právě nyní na americkém kontinentě, počátkem 21. století...

Autor Vámi zmíněného článku o odhalení sochy mylně uvádí, že satanismus nějak souvisí s Templáři...

Satanismus nevyznává jen tzv. „okultní elita“, ale elita vůbec...

Je mi jasné, že Templáři se satanismem vůbec nesouvisí. Ono to bude spíš tak, že jistá forma satanismu-ahrimanismu je hrubý materialismus, takže je satanistou v podstatě podvědomě každý, kdo neuznává nic jiného než hmotu a svůj světonázor agresivně brání proti jakékoliv zmínce o čemkoliv nadsmyslovém, dalo-li by se to tak říct.

Zajímá mne ohledně té inkarnace pár věcí.  Když se zhruba dvě tisíciletí před Kristem inkarnoval Lucifer na Východě, lidstvu to taky hodně dalo, například rozvoj rozumových schopností, díky kterým můžeme dnes více chápat Krista, použijí-li se správně. Bude mít nějaký silně pozitivní efekt i tato inkarnace Ahrimana, vedle těch negativních? Nějaké pozitivní efekty tam být musí, představuji si to celé jako velké váhy: 2000 př. Kr Lucifer - 0 Kristus - 2000 po Kr. Ahriman. Možná se v lidstvu vyvine nový druh sil a schopností po jeho překonání, tak jako dříve po překonání Lucifera?

Jen to nebezpečí vnímám snad jako větší než před 4000 lety, když se podívám na vývoj v dnešní době. Přece jen dřívější zkoušky bývají snazší než ty pozdější, protože přicházejí k vyvinutějšímu lidstvu. A o to víc mě zajímá, jak se k tomu staví anthroposofové. Jistě, že to berou jako nutnost ve vývoji, ale co se musí učinit (kromě šíření anthroposofie), aby byl Ahriman překonán?

Východ je zcela luciferský a Západ zcela ahrimanský. Kristovská je jen střední Evropa, vystavená neustálé koncentrované propagandě (vč. akademického vzdělání) Východu a Západu. Inkarnace Lucifera a Ahrimana (podobně jako inkarnace Kristova) přeznamenávají záměry s následujícím vývojem lidstva. Luciferský vývoj je spíše citový, idealistický, odvracející se od Země k Nebi (miska vah nahoře).

Ahrimanský vývoj je spíše rozumový, materialistický, odvracející se od Nebe k Zemi (miska vah dole).

Pozitivní efekt obou je dán jen jejich překonáváním směrem ke Kristu mezi oběma (rovnováha vah „0“). Ze stanoviska Kristova se oba jeví a také působí pozitivně. Ze svých krajních pozicí působí oba extrémně negativně. Cokoliv o nich řeknete, lze posoudit z extrémního nebo z nulového hlediska...

Anthrposofové se k věci staví stejně jako ostatní lidé, protože žádné „MY!“ nemůže mít nijaký názor. Názor může mít pouze konkrétní individualita „JÁ!“ Anthroposofie je cesta k pravému Já. Podle toho poznáte, kdo anthroposofem (Kristovým učedníkem) skutečně je a kdo se za něj jen vydává...

Aby byl překonán Lucifer i Ahriman, musí se lidé naučit individuální svobodě (vnější/vnitřní). Vnitřně se musí naučit samostatnému reálně logickému mšlení (intuitivní myšlení), s nímž budou správné pěstovat také cítění a vlastní vůli, která je přivede k samostatnému vnějšímu konání (k TSO)...

Děkuji za vysvětlení.

Na základě čeho soudíte, že Velká Morava zmizela ze dne na den i s lidmi?

Perská říše se také zdála zaniknout po jejim dobytí Alexandrem Makedonským a pak opět po jejím dobytí Araby, takže dnešní Peršané jsou iránští muslimové.

Naproti tomu Velká Morava zanikla jako křesťanská, přičemž její „dědicové“ (Moravané) jsou dodnes křesťany (resp. ateisty, což je vlastně jen radikální odnož křesťanství).

Světovým unikátem byl kult Velké Moravy, který naopak nezanikl, ale tak říkající přešel „do ilegality“. V současnosti se znovu probouzí...

To, co bylo u izraelitů nevyslovitelným jménem Boha, to křesťan jmenuje „Já“ (Kristus ve mně). Nejde o ego, ale o pravé Já. Na rozdíl od všech náboženství (jímž pravé křesťanství není), co jich na světě a je a kdy bylo, má křesťan Boha v sobě, nikoliv ve vnějším světě. Dopracovat se pravého Já je ovšem obtížnější, než opustit vnějšího Boha. Odtud, jako přechodný stav, ateismus...

VM (zvaná v různých dobách různě) nebyla kultem, ale měla kult ženského božství, kult Matky (s příchodem křesťanství zvané Matka Boží, katolíky přezvaná Maria).

VM nebyla centrální říší, ale decentrálním svazem kmenů, zvaných, vzhledem ke svému zřízení, „zádruhy“.

V různých kmenech byla božská Matka zvána různě. Kněží tohoto kultu byly v dobách Keltů kmenoví druidové (na severu Evropy drotové). Kmenové kulty pak měly také svou hierarchii, vrcholící hlavním kultem na malé Moravě. Časem, následkem neustálých válek s centralismem Říma a později s říší Franků a jejími spojenci, jednotlivé kmeny odpadaly až se VM sctvrkla na malou Moravu. Ta pak byla českým knížetem Břetislavem připojena k pražskému knížectví. To je vlastní konec VM, jejíž centrální kult zvolna upadal v zapomění (urychlované Římem prostřednictvím českých knížat a králů)...

Tak jako ateisté zapoměli na vnějšího Boha a vnitřního (Já) ještě nenašlí, tak zevně upadal v zapomění centrální kult VM, ve svém nitru však žije dál podobně, jako lidské pravé Já. Tento kult Matky Boží VM se dnes skutečně probouzí k novému životu, ač to zevně ještě není patrné...

Jak jste si sám všiml, zánik VM byl doprovázen událostmi, měnící tehdy známý svět...

Na rozdíl od Řeků a Římanů a jejich následovníků (zejména Germánů) si staří Slované, stejně jako před nimi Keltové, nijaké záznamy historie nevedli. To omužnilo ostatnímu centralistickému světu přizpůsobovat historii (vč. falšování faktů a likvidování památek) jaksi sobě...

Na „Velkou Tartarii“ nevěřím...

Otec půjde do důchodu až po dokonání šesti dnů stvoření (v ateliéru). V současnosti jsme však zhruba v polovici čtvrtého dne.

Potatěný Synek nelítá po éterné zeměkouli, ale žije rozprostřen (potatěně) v éterném těle Země, kde ho také můžete potkat (dle Vás: „tupě zírat na duchový zá-zrak éterného Krista“), naučíte-li se vidět do sebe (intuitivně myslet)...

Křesťan má pozemskou „autoškolu“, takže chce-li se obrátit, musí se zastavit (zařadit neutrál), otočit (změnit směr jízdy jako ateista) a teprve potom může jet obráceně jako Kristův (nikoliv couvat, nikoliv jet zkratkou). Vnější/vnitřní tedy není analogie, ale tvrdá realita, která je současně pozemskou „sexuální analogií“ lásky...

Podle Vás je mezi vně a uvnitř církev Kristova jako mezistupeň, jako "prostor postupného vzkříšení lásky", jako Království nebeské, jako smysl dějin.
Podle našich stránek je tou pravou „církví Kristovou“ budoucí TSO (Sociální organismu Otce, Syna a Ducha), v němž se má vyvíjet smysl veškerého vývoje, jímž je moudrá, svobodná a láskyplná individualita, pravé Já, Pavlův „Kristus ve mně“, pravý člověk...

Taky jsem Bibli, Korán ani podobné náboženské spisy nečetl. A právě proto se o nich neodvažuji nic tvrdit, protože o nich zkrátka nic moc nevím, maximálně to, co mi o nich někdo řekl... A tím spíše se snažím vyvarovat jakýchkoliv předsudků ohledně nich - co kdyby v nich bylo něco hodnotného a já se o to svým uspěchaným před-souzením připravil? To by přece byla škoda... všechno nám může hodně dát, byť by to byly jen bohapusté výmysly kněžích.

Nějaký ucelený názor např. o Bibli si budu schopen utvořit, až se s ní blíže seznámím, pak cítím, že bude mít pro mne a pro ostatní nějakou hodnotu. Snaha utvořit si nějaký plošný závěr o tak rozsáhlém díle se spíš podobá snaze vyzkoumat o svíčce, umístěné v neprodyšně uzavřené vitríně, jak asi bude vonět a kolik tepla a světla bude schopná po zapálení poskytnout...

Zde je třeba přísně rozlišovat, kdo se vlastně "zbláznil" a jaké tím sleduje úmysly...

Dítě je třeba za vše, co mu chceme vštěpovat s osobní účastí (od srdce) chválit a povzbuzovat. Jakými slovy to činíme, na tom vůbec nezáleží (s výjimkou slov hrubých a vulgárních). Nejdůležitější je, jaký máme k dítěti vztah. V hierarchii pedagogických hodnot stojí zcela nedostižně nejvyše láska. Ta je pro děti současně nejvyšší autoritou. S obrovským odstupem za ní jsou pak zdravé pedagogické zásady (nejlépe waldorfské).

Názor, se kterým jste se setkala je ryze suchopárný (kantorský) studeně vykalkulovaný, intelektuální, bez špetky vřelosti.

Nejlepším pedagogem ve vztahu k dítěti zejména předškolního věku je milující máma a hravý táta. Děti nás napodobují srdcem, nikoliv rozumem...

Také jsem již došla k závěru, že bych si měla dát pausu..........

Už jsem z toho nejen pitomá, ale i vyčerpaná. Jednou říkáte, že ego je bodná rána, pak zase je to tvar...........

Píšete: " Vnitřní tvar iluze je ve středu tvarem ega, který je jako bod vlastně formou otvoru (bodnou ránou) v koncentrovaných vnitřních silách (v éteru)."

Tomu již nerozumím vůbec, jak může být vnitřní tvar iluze současně formou otvoru v silách?

Vnitřní tvar iluze je přece něco jiné, než forma koncent. sil.

Ještě bych mohla pochopit, že mohou být pouze neoddělitelně spojené jako tvar stvořené iluse a forma vnitřního konce spáry (ilusorního projevu stvořitele).

Když došlo k probodení ega, tak došlo k probodení obsahu vnitřního tvaru iluse a zjevila se forma tvaru?

Nebo došlo k vyražení tvaru iluse (jako vyražení špuntu) a zjevila se forma spáry (forma spáry odtlačená silami od obvodu)?

No je to pro mě mazec.................

Zdraví ATREA

Vyřízněte si v aruchu papíru kružnici. Na jedné straně dostanete formu archy (otvor v okolním papíru), na druhé straně dostanete tvar archu (tvar papírového kruhu). Papír tu zastupuje duální iluzi, tedy relativní NIC, co NENÍ.

Nyní si představte, že na obou stranách (vnější/vnitřní) vyříznuté kružnice (/), odstředivě narůstají (kol dokola) vertikální paprsky sil.

Vnějš formu otvoru v iluzi vynášejí vnější síly svými konci nahoru (vzdalují od kružnice), takže se stále zvětšuje. Konce rozptylujících se vnějších sil současně vykreslují (v lůně formy iluze) plný tvar vnějších sil. Tyto síly mají na druhé straně (na kružnici počátku) formu otvoru.

Vnitřní tvar iluze snášejí vnitřní síly svými konci dolů (vzdalují od kružnice), takže se stále zmenšuje. Konce soustřeďujících se vnitřních sil současně vykreslují (na tvaru iluze) formu otvoru v plnosti vnitřních sil. Tyto síly mají na druhé straně (na kružnici počátku) tvar...

Ve středu kruhu vnitřních sil je tedy bod (forma otvoru bodné rány ve vnitřních silách), s nímž neoddělitelně souvisí tvar vnitřní iluze. Tento bod se zve ego, které je ve své podstatě nicotné (tvar iluze), ovládá však veškeré síly, které jsou tu koncentrované (ve formě sil)...

Tak, a teď se rozhodněte, co budete pokládat za ego. Nicotný tvar nebo silovou formu středobodu?

Zde pouhé pojmy, bez jasných představ, nic nesvedou. Tyto představy totiž nejsou vzpomínkovými představami na vjem, jak jsem na ně zvyklí. Tyto představy jsou imaginace, následující po pojmech a předcházející vjemy, v duchu intuitivního myšlení...

Děkuji, tuto Vaši odpověď jsem pochopila.

Potvrdil jste neoddělitelnou souvislost tvaru vnitřní iluse s formou koncentrovaných sil Stvořitele a vysvětlil mi také to, že tyto Stvořitelovy síly jsou tímto "nicotným egem" ovládány.

Dále říkáte, že se mám rozhodnout, co budu pokládat za ego - nicotný tvar nebo silovou formu středobodu?

Za ego považuji nicotný tvar, který je neoddělitelně spojený s koncentrovanými silami Stvořitele.

Tomuto nicotnému tvaru umožnil sám Stvořitel, aby tento ilusorní tvar (ne-pravý Syn) ovládal jeho dostředivé síly.

Seslal mu ale  Ducha svatého ( v podobě moudrosti) k poznání sebe sama jako nicotného ilusorního tvaru a k přetvoření (napravení, negování ne-pravého ilusorního tvaru v pravý tvar) sebe sama jako ne-pravé já v pravé Já a tím se stát pravým Synem Božím.

Nápravu vidím v pravé meditaci, kterou nám dal RS. Nejprve se musí ego odvrátit od svého nevědomého ovládání dostředivých sil Stvořitele a to snahou poznat sám sebe a tedy vytvořit své vlastní síly koncentrací (snahou o pochopení nadsmyslového světa iluse v sobě i vně sebe např. studiem duch.vědy a mechaniky tvoření). Tím naplní svůj tvar vlastními představami a hlavně silami nesoucími tyto představy, které jsou silami, kterými dosud nevědomě ovládal koncentrované síly Stvořitele.

Pak se má  (dle RS) toto ego vzdát svých vlastních představ, tedy iluse sebe sama a pak vproudí do tohoto prázdného silového prostoru (vytvořeného ze sil vlastní koncentrace) představy Stvořitele - moudrost Stvořitele.

Tato v nitru ega uvnitřněná moudrost se proměňuje v lásku (transformace egoidních sil moudrostí v lásku), zaplňuje ego a pak se začne vylévat do spáry mezi tvarem pravého Já a silovou formou koncentrovaných sil Stvořitele.

Podstatou Syna Božího je tedy  "nicotným tvarem iluse" oddělená vnitřní a vnější láska ( vnitřní láska / vnější láska).

Tím se mi zjevuje, že neoddělitelnost formy otvoru bodné rány od tvaru iluse je ilusorní. Jakmile se ilusorní tvar ega promění v pravé já, objeví se spára mezi formou bodné rány a tvarem pravého já, kterou zaleje přetékající láska Syna k Otci.

Srdečně zdraví ATREA

Ve vztahu k egu mají nyní Vaše slova (pojmy) pevnou oporu v jasné představě. Dokonce jste pronikla do nitra bodu (poznala jeho anatomii) a mohla si uvědomit možnosti jeho vývoje. Od fantazie duše jste tím také přešla k imaginaci ducha.

Vaše slova: „...pak vproudí do tohoto prázdného silového prostoru (vytvořeného ze sil vlastní koncentrace) představy Stvořitele - moudrost Stvořitele“ sice nejsou zcela přesná a jednoznačná (např. „prázdný silový prostor“), mluví však o tom, co lze jednodušeji vyjádřit pojmem „poznání“. Poznávajícím je tu lidské já (napravující se ego) a předmět jeho poznání je zpočátku vše, co je mimo něj, jako makrokosmos stvořený a vyvíjený Stvořitelem. Minikopii stvoření si já vytváří ve svém nitru jako „mikrokosmos“. Tak se moudrost Stvořitele postupně stává moudrostí lidskou.

S tvarem iluze ve středu vnitřního kosmu, zvané ego, souvisí forma iluze v okolí vnějšího kosmu, zvaná Asur a Sorad, o nichž RS záhadně praví, že nejsou z tohoto světa (vesmíru)...

To vše je jen počátek nápravy lidského já. Pravé Já je totiž třeba dokonat pod „pravým“ úhlem (negací negace). To je cesta poznání do budoucnosti, která vrcholí pravým Já šesté poatlantické epochy...

Děkuji Bohu a svému velkému pozemskému učiteli a také všem těm, kteří nějakým způsobem ovlivnili můj život a já tak mohla poznávat a učit se......

Mám nyní pocit, jako matka, která zrodila své dítě - je vysílená tak, že v první chvíli ani nepociťuje radost z děcka, ale zmocňuje se jí pocit úlevy, že má nyní za sebou nejen těhotenství, ale i porod (vnější/vnitřní LÁSKA).

Pak se teprve dostavuje radost z dítěte, které je LÁSKOU zrozenou z nitra ven (rození na kříži Golgoty).

Matkou je forma ega a je to do nitra ega vnesený obraz pravé formy Stvořitele (forma "roztržené chrámové opony").

Vlastní lidské síly, které se zmocnily iluse tvaru ega, se tím staly obvodem tvaru iluse (Duchem svatým kroužícím nad vodami "mikrokosmu".

Zrozené dítě z lůna mikrokosmické formy je LÁSKA (pravý Syn Boží).

Vnější formou (matkou) pravého Syna Božího je pravá forma Stvořitele (forma roztržené chrámové opony).

Ego, které nezrodilo LÁSKU ve svém nitru, je uloženo v ilusorní formě projevu Stvořitele (ne-pravé matky) a ilusorně ovládá dostředivě koncentrované síly Stvořitele.

Ego má dvě možnosti a to buď zrodit v sobě  Syna ze sil Ducha svatého a nebo zůstat ilusorním Synem bez LÁSKY.

Takovéto ego je Asur (zlo pro zlo) a vidím ho povstávat jako ducha NWO. Asur usiluje o spojení se Soratem (formou iluse).

Asur spoléhá na to, že jej pravá forma Stvořitele neodhalí a on tak dokáže vystoupit až k formě iluse (k Soratu).

Forma Stvořitele ukřižovaná na tvaru Země (forma  Matky Země) je ale překážkou ke spojení Asury se Soratem a může zničit Asuru jako ne-pravého Syna. Proto dochází k tak velkému útoku na přírodu ve snaze žničit život na povrchu Země a tím i Matku, protože bez života na Zemi (bez dočasného Syna) není ani Matka.

Chápu nyní, že zmrtvýchvstalý tvar Krista vystoupil  (sestoupil) do středobodu - k Otci (ukřižování na éterné, astrální a duchovní rovině), ale forma roztržené chrámové opony zůstala připoutaná k Zemi jako nová Matka ("Jsem s vámi do skonání věků").

Nová Matka ale musí být pochopena člověkem a tedy zmrtvýchvstalým Synem.

Nová Matka tedy sděluje skrze éternou formu člověka (RS/zmp) lidstvu "novou matrici  pravého Syna" a doufá, že bude pochopena.

Tou matricí je metodika TSO s právem veta.....

Pochopení matrice musí proběhnout v jiné lidské duši.....

Pochopením matrice se uvnitřněná moudrost v nitru této lidské duše mění v LÁSKU = ZMRTVÝCHVSTALÝ SYN.

Takto zmrtvýchvstalý Syn vstupuje do lidstva jako LÁSKA v srdci všech lidí a to je akt křtu ohněm.

Od mysteria Golgoty byla v srdci každého člověka forma roztržené chrámové opony jako možnost zrození Syna Božího.

Nyní (po zrození Syna = pochopení) probíhá křest ohněm ve všech lidských duších a  v srdcích lidí dochází k puknutí skořábky  zárodku LÁSKY, vloženého mysteriem Golgoty jako kukaččí vejce do lůna každého Ega.

Jakmile se LÁSKA vyklube, tak začne růst tou měrou, jak velikou mravní fantasii má nitro lidské duše.

Začnou se objevovat LÁSKOU naplněné lidské duše a to budou bratři v KRISTU. Budou to ti, kteří přijmou metodiku TSO jako matrici, kterou jim seslala forma makrokosmického Krista a naplní ji svým úsilím.

POCHOPENÍ  je pravým lásky-plným tvarem roztržené chrámové opony - zrozenou LÁSKOU V STŘEDOBODU MIKROKOSMU.

POCHOPENÍ se stalo středobodem MAKROKOSMU (nejmenší  = největší).

Zrodit Syna v sobě musí každé ego samo ze svých MRAVNÍCH SIL (vylitý Duch svatý na apoštoly) a přetvořit tak své astrální tělo v Duchovní Já = DUŠI NAPLNĚNOU MRAVNÍ FANTASIÍ.

Přetvořit své éterné tělo již ego nedokáže samo (ze sil individuelního Ducha svatého), ale ve spojení se Synem, který je láskyplnou realizací TSO. Metodika TSO je vnější spára SPOJENECTVÍ LIDÍ V TSO, kterou lidé zaplní láskou z nich přetékající a tak se projeví Syn jako plnost LÁSKY  ( vnější /vnitřní láska).

K přetvoření fyzického těla je potřeba spojení s Otcem (obvodem Země) a půjde o vynesení formy nové Matky na NEBE. LÁSKA tak v závěrečné fázi osvobodí SORATA (formu ASURY) ze spojení s vnitřní ilusí (pád Sorata na manvantaře Venuše).

Jakmile není vnitřní iluse, končí i vnější iluse jako prvotní duální tvoření Stvořitele (vnější / vnitřní iluse).

Srdečně zdraví ATREA

Tak jsem se zase nechala unést fantasií a chtěla bych se vrátit  k pochopení ega...

Napsal jste, že si já (ego) vytváří ve svém nitru minikopii stvoření jako "mikrokosmos".

Dříve jste napsal , že v mikrokosmu je forma vnitřního konce egem člověka.

Lze tedy chápat, že člověk je "mikrokosmos"  bohem stvořený a je tedy egem makrokosmu ?

Pak bych chápala výrok RS, že Bohové jsou nyní odkázáni na člověka, protože teprve přetvořený člověk se stane pravým Já Stvořitele.

Jsou tedy "mikrokosmy" dva ?

Nyní jste napsal, že si já člověka vytváří  minikopii stvoření  ve svém nitru jako "mikrokosmos" . Je toto já, které si vytvořilo svůj "mikrokosmos" oním "milovaným Synem"?

Vytvořil si tedy Ježíš  svým egem (šalamounské já) svůj "mikrokosmos", který pak vyprázdnil od svých představ, které přijala jeho ne-vlastní matka. Šlo o vylití těchto představ do spáry mezi tvarem ega a formou konců koncentrovaných sil Stvořitele?

Dostaly se tak jeho vnitřní představy do ženy a žena se tak stala pro jeho ego vnějším prostorem zaplněným nyní jeho  vlastním mikrokosmem?

Co bylo vnitřní stalo se vnějším....

Je vnějším poznáváním Ega poznávání koncentrovaných sil Stvořitele?

Jsou to  mikrokosmicky lidské schrány a  makrokosmicky je to okolí člověka (až ke zvěrokruhu)?

Zdraví ATREA

Já (ego) je od počátku bodem, který je součástí makrokosmu. Na rozdíl od všeho ostatního je tento bod dán jaksi zevnitř (vnitřně). Proto nutně vnímá a může myslet. Spojením vnímání s myšlením si poznávající já postupně buduje svůj vlastní ideový systém představ o světě a tím se vlastně stává mikrokosmem (věrnou kopií makrokosmu). Následkem tohoto vývoje, zejména jeho duševně-duchovní částí, se stvořené ego mění v samo sebe vyvíjející duchovní Já.

Slova RS, že „Bohové jsou odkázáni na člověka, protože přetvořený člověk se stane pravým Já“ mluví o tom, že Bohové tu jsou odkázání na úsilí člověka (nikoli na své)...

Není mi jasné, jak jste přišla na to, že by „mikrokosmy měly být dva“...

Milovaným synem je pravé Já.

Jan jako Kristův učedník nám naznačuje že realizoval „negaci negace“ (NE x NE = ANO) a stal se pravým Já, jímž jako učedník Jana Křtitele ještě nebyl...

Já Nátanského Ježíše nelze pojímat jako ego, protože zůstalo prázdné (čisou duší), protože se nechopilo „opratí“ vývoje (stvořených koncentrovaných sil). Mikrosmos do sebe Nátanský Ježíš přijal s já šalamounského Ježíše (ve 12. letech). „Milovaným synem“ se však stal až při křtu na Jordáně, kde přijetím Krista byla započata „negace negace“ (náprava šalamounského poznání).

Totéž proběhlo také zevně ve vnějším vývoji (mezi Ježíšovými matkami).

Co probíhá vnitřně stává se také vnějším („co bylo sdělováno vkrytu, bude hlásáno ze střech“)...

Pokud ego jen využívá koncentrovaných sil Stvořitele jedná egoisticky. Pokud této možnosti využívá také ke svému poznávání, vyvíjí se z ega v pravé Já.

Poznané (zevně vč sebe sama) se stává součástí mikrokosmu (až ke Zvěrokruhu)...

Představa, že jsou mikrokosmy dva mi vzešla po té, co jsem se od Vás dozvěděla, že ego si vytváří minikopii makrokosmu a tedy mikrokosmos.

Mikrokosmem označuje RS fyzického člověka a vysvětluje, že jde o takové zmenšení makrokosmu v lidské kůži, kde jsou např. jednotlivé orgány zmenšené planety a tedině člověk je trojností ducha, duše a těla v těle.

Tak mě napadlo, že Bůh si stvořil Adama jako své ego, které v Ježíši přetvořil v pravé Já makrokosmu.

Golgotou byl dokonán přenos Krista(slunečního Boha) ze Slunce do Země. Od té doby začala Země vyzařovat jako nové Slunce.

Chápu to jako přenesení středobodu do Bohem stvořeného Adama (Ježíše), kde byl středobod probodený a stal se pravým Já (Země se stala novým Sluncem).

Vnější část středobodu (Země s jejími říšemi ) stala se formou (matkou) ega Krista. Všechny říše kolem člověka, které byly vývojově vyloučeny z duchovního Adama a staly se okolím lidí, jsou po mysteriu Golgoty součástí Krista (vnější obal středobodu).

Vnitřní část středobodu ponechal Kristus lidem a umožnil jim tak v sobě vytvořit svůj minikosmos.

Ponechal tak vývoj svého nitra na pospas lidem s nadějí, že lidé dokážou vybudovat své duchovní já (přetvořením astrálního těla) a pak se spojit sociálně tak, aby živě povstala Kristova sociální bytost, která se stane pravým Já Krista (nula).

Touto bytostí je živá bytost Antroposofie a sděluje nyní lidstvu metodiku TSO s právem veta jako metodiku, jejímž naplněním, mohou jednotlivé lidské individuality dosáhnout i svých individuelních proměn éterného a fyzického těla.

RS říká, že astrální tělo může člověk přetvořit sám, ale k přetvoření éterného těla potřebuje pomoc Syna. Chápu nyní, že tím Synem se stane realizovaná sociální bytosti - TSO.

K přetvoření fyzického těla potřebuje (dle RS) člověk pomoc Otce a já toho Otce vidím v živé bytosti Antroposofie, která se stane realizací TSO nevěstou Kristovou (předmět  vědomí Já Krista)  a tedy  novou matkou lidstva = formou Otce.

Kristus se tak stane Otcem (mikrokosmos makrokosmem).

Člověk musí tedy nejprve individuelně zbudovat své ego (naplnit se duchem) a pak musí dokázat spojit se s ostatními egy v sociálním systému, který umožní Kristu působit jako éterný Kristus proudící v tomto společenství lidí.

Srdce Krista bylo na Golgotě probodeno a tím bylo zrozeno pravé Já makrokosmu.

Dle RS zůstal Kristus jako duše Země s lidstvem, takže to chápu, jako že "vnější" Kristus se stal duší makrokosmu.

Tělo (duchovní) Krista, jako "vnitřní" Kristus,  visí stále na kříži Země, dokud nevstane z mrtvých jako mnohost duchovních lidí nového sociálního systému lidstva.

Lidé mohou naplnit své ego duchovní imaginací (Duchem svatým vylitým na apoštoly), ale nemohou individuelně ze svých vlastních sil přetvořit toto duchovní já v pravé Já.

Pravé já tedy nechápu jako miniobraz makrokosmu v nitru lidského ega, ale miniobraz makrokosmu ega Krista.

Proto také RS mluví o tom, že pravé Já neneseme v sobě, ale nejvíce se mu přiblížíme, když jej budeme vidět u svého bližního............

Proto se musí lidé dobrovolně, vědomě a tedy svobodně rozhodnout pro spojení k budování kolektivního Já v Kristu.

Metodika TSO s právem veta je metodikou ke spojení s navracejícím se éterným Kristem.

Jen v Kristu a tedy v TSO jsou si lidská jáství rovná a pouze v Kristu je Kristem zaručená svoboda lidského já a jedině v Kristu může člověk vyvinout  pravé, láskyplné bratrství...............

Tak nyní vidím, že makrokosmos si vytvořil svůj mikrokosmos v Kristu (Bohem milovaný jednorozený Syn) a Kristus si vytváří svůj mikrokosmos (vědomí bratří v Kristu) skrze mnohost mikrokosmů lidských egoidit.

Srdečně zdraví ATREA

Co míním slovy: "vnější a vnitřní forma spáry"?

Zase jsem to zkratkově zmuchlala....

Představuji si Stvořitele absolutně anulovaného ve spáře, jejíž vnější konec  (tvar spáry) je ohraněný formou iluse.

Vnitřní konec spáry (forma spáry) je ohraněný tvarem iluse.

Vykroužení spáry v ilusi rozčleňuje ilusi na vnější a vnitřní a tím počal Stvořitel tvořit.

Spára je tedy prvním projevem Stvořitele, kterým zjevuje sebe jako místo v němž je absolutně anulován  (ne-pravé zjevení, které bude muset vývojem napravit).

Nápravu počíná tím, že probodává ilusorní obsah ohraněný tvarem iluse. Tím se zjeví vnitřní forma iluse neoddělitelně spojená s tvarem iluse a druhý ne-pravý projev Stvořitele uvnitř vnitřní formy iluse (bodné rány).

Jde tedy o nitřní a vnější formu iluse a ne spáry (jak jsem chybně uvedla).........

Stvořitel se tedy zjevuje  jako tvůrce 2 x  (dvě ruce jednoho Tvořitele = Otcovská spára obvodu a Synovská spára bodu).

Tím nastává změna i ve VĚDOMÍ STVOŘITELE  a toto vědomí se dělí na dvojnost (jako dvě hemisféry člověka) v jednom

- "Já (vědomí bodné spáry) a Otec (vědomí spáry obvodu) jedno jsme".

Spáry jsou dva silové projevy Stvořitele, které Stvořitele absolutně anulují a jsou od sebe oddělené tvarem a formou iluse.

Spáry anulující Stvořitele jsou dva nepravé projevy Stvořitele. Stvořitel je může napravit tím, že do spár vleje další svůj projev a tím je moudrost. Uvnitřněná moudrost obrací směr sil dosud anulujících Stvořitele a moudrostí obdařené síly se začnou vylévat  směrem od dvou tvůrců v podobě lásky.

Láska boří všechny překážky a tak zničí i tvar a formu iluse působící jako překážka mezi Otcem a Synem a oba se tak spojí v jednu absolutní lásku.

V absolutní lásce by byl  tedy pohřbený (ve společném hrobě) jak Otec, tak Syn.

Proto se musí obě ruce Stvořitele pustit do společného tvoření na proměně iluse v bytost, která bude schopná přetvořit celou svoji podstatu iluse, tedy nepravý projev sebe sama, v pravý láskyplný projev sebe sama.

Tou bytostí je Adam s Evinou formou (tvar a forma iluse), který se vývojem promění v nového trojjediného láskyplného Adama - KRISTA.

Tím se z ilusorní bytosti mezi Otcem a Synem stane bytost skutečná, stejné kvality jako pravý projev Otce i Syna.

Tato uměle (z iluse) vytvořená bytost je oním " ztraceným Synem", který dokáže spojit Otce se Synem a současně je udržet oddělené od sebe. Otec se mění v bratra a spolu se svým zrozeným i stvořeným synem tvoří trojici rovnocenných bratrů - hodnot tří láskyplných vztahů (SVOBODA, ROVNOST, BRATRSTVÍ).

Srdečně zdraví ATREA

Spára není vykroužena v iluzi, ale naopak, duální iluze (vnější/vnitřní) vzniká vykroužením obvodu, a tím vyříznutím hran spáry.

Vyřízněte do archu papíru kružnici. Její vnější hrana je forma vnější iluze (archa), její vnitřní hrana je tvar iluze (arch). Kružnice je počátkem. O konci tu nemůže být řeč...

Spára jako místo anulování Stvořitele (obvodu kružnice) je jeho nepravým (nepravdivým, iluzorním) projevem, protože projev (spára) není tím, co se projevuje (obvodem kružnice).

Počátkem nápravy je samotný obvod kružnice (počátek). Náprava pokračuje rozestupováním spáry, daným vertikálním stupňováním sil na obě strany obvodu kružnice, která se tak stává klenbou nového Nebe mezi vnějšími a vnitřními vodami (silovými étery). Vnější stupňování končí vynesením formy iluze (archy), vnitřní stupňování končí snesením tvaru iluze (archu) do středu. Vnitřní tvar iluze je ve středu tvarem ega, který je jako bod vlastně formou otvoru (bodnou ránou) v koncentrovaných vnitřních silách (v éteru).

Člověk se tu v pojmech a představách snadno ztrácí. Chce to čas. Proto není dobré chtět mít co nejdříve v pokračujícím vývoji jasno, neboť kdo splete první knoflík, ten už se správně nezapne.

Mně to trvalo roky a dodnes jsem se nedopracoval nejzazších konců. Musel jsem si další kroky zakázat, dokud nemám naprostou jistotu, že jsou předchozí kroky správné...

Stvořitel se projevuje vícekrát, protože sám je trojjediný (obvod počátku a dvou konců)...

Máte pravdu, éternému ukřížování došlo v 15. století. Jak snadno se člověk může zmýlit...

Každý člověk se v principu inkarnuje jako Kristus mezi Luciferem a Ahrmimanem. Čeho projevuje v dané inkarnaci (v určitém smyslu) víc, závisí na jeho karmě (vlohách) a úsilí...A

Co míníte slovy: „vnější a vnitřní forma spáry“?