Cituji: "Můžeme si tedy se strýčkem sdělovat různé (třeba i pravdivé) názory (což může být smysluplné), ale neshodneme se na tom, jak se jejich pravdivost dokazuje (takže zůstává jen u sdělování informací, a tento přístup nelze nazvat vědeckým, a proto ani duchovněvědeckým)."

A to je přesně jádro pudla, díky kterému se tu můžete přít do aleluja, dokud nepochopíte jednu základní věc.

Dokázat se ve fyzické rovině duchovně-vědecké pravdy mnohdy nedají. Ano, je těžké se s tím smířit, ale je to tak. Proč? Protože to je fyzická úroveň!

Kdo nikdy nebyl na Novém Zélandu, nechá si od někoho, kdo tam byl, sdělit, jak to tam vypadá, jak se chovají místní, o kolik tam je ovcí víc než lidí, že to jsou skutečně ty hory, kde se točil Tolkienův Pán prstenů... Člověk nemusí být na Novém Zélandu, aby byl přesvědčen, že existuje. Nechá si o tom vyprávět a bylo by krajně pošetilé, kdyby chtěl tvrdit "Já tam nebyl, a proto to nemůže existovat!"

Podobně si musí někdo, kdo nemá jasnovidné schopnosti, nechat od jasnovidce sdělit, jak to ve vyšších světech vypadá. Zde je to o to těžší, že zákony v astrálním a dévachanickém světě jsou často v přímém protikladu se zákony fyzickými, nebo se přinejmenším zdají paradoxní. Zde již není člověk odkázán na obvyklé myšlení, ale na čisté myšlení, které se plně dokáže držet skutečnosti. Pseudo-vědecké myšlení, nádherně demonstrované například v teorii relativity, se skutečnosti nedrží. Zvykne-li si člověk na myšlení nedržící se skutečnosti ("vše je možné"), pak bude odmítat i duchovně-vědecké pravdy. ("nebyl jsem tam, neviděl jsem to a je to paradoxní, tak to nemůže být pravda!")

Naše řeč je uzpůsobená pro fyzickou úroveň, proto si mnohdy jasnovidec musí pomáhat přirovnáními, obrazy a podobně. To ale nijak nesnižuje vypovídací hodnotu. Člověk je při seznamování se s vyššími pravdami nabádán, aby pracoval na svém myšlení, aby ho zdokonaloval a pozvedal z naučeného pseudo-vědeckého k myšlení odpovídajícímu skutečnosti. Je to šíleně náročné, a je od toho jednodušší utéct s křikem "to je blbost" - pak to je alespoň upřímné. Ale chtít dokazovat na fyzické úrovni všechny duchovně-vědecké pravdy je pouhým nepochopením...

Ale jádro sporu vůbec není o tom, že některé duchovědné skutečnosti si nelze aktuálně přímo ověřit. Když hold člověk není jasnozřivý, musí se spolehnout na výpovědi jasnozřivých svědků.

Problém je však v dokazování, tj. s následnou prací s pojmy. Kdy se zmp coby nejasnozřivec, snaží domýšlet další skutečnosti z logiky definic pojmů, a z dalších svědectví souvisejících s těmito pojmy (v případě pojmů z duchovní vědy, byly tyto pojmy definovány jasnozřivci - v našem případě nejčastěji R. Steinerem). Já bych si představoval u takové práce jasnou osnovu:
1. Zopakování definic, hypotéz a ověřených tvrzení se kterými pracuje (nejlépe i s odkazem na zdroj)
2. Jeho syntézu založenou na těchto definicích (ta může být strukturována jak autor uzná za vhodné)
3. Nějaký souhrn závěrů, ke kterým se dospělo

Pak totiž lze s takovou prací vědecky pracovat a ověřit, že dané závěry skutečně z uvedených definic, hypotéz a ověřených tvrzení vyplývají.

Často se však místo toho setkávám přístupem, kdy se používají pojmy, aniž by se jasně řeklo, co označují a tu a tam je to navíc vyšperkováno různými (víceméně libovolnými) slovními hříčkami, které zpravidla věc ještě více zašmodrchají, než že by v ní udělali jasno.

Tady se už dostáváme do poněkud jemnějších odstínů. Neposuzoval bych již zde proto vše z pohledu "není-li v něčem důslednost, na kterou jsem zvyklý, tak je to špatně". Víte, ono i v pohádkách a pověstech máte často "nelogické", "nevysvětlitelné", "mnohoznačné" a "zavádějící" slovní hříčky... ty tam ale nejsou kvůli zašmodrchání hlavy čtenáře, ale kvůli něčemu úplně jinému. Ono zdánlivé šmodrchání totiž vůbec nesleduje cíl zašmodrchat člověku hlavu; jde zkrátka o mírně jiný způsob myšlení... např. zde v řešení zenónových aporií, v důvodech proč je v TSO právo veta apod... člověk by rád jednoduchost, ale ona mrška ne a ne se ukázat...

Chci se zmínit o obětním činu, který vykonal Gautama Buddha na Marsu na počátku 17. století... Přemýšlel jsem nad následujícím: Změnila-li se kvalita sil proudících z Marsu, jistě tato změna nebude mít vliv pouze na duše mezi smrtí a novým zrozením (RS o tom říká, že každý, kdo od té doby zakusí sféru Marsu, nedostane popudy k šíření materialismu a agresivity, jako tomu bylo v několika stoletích předcházejících obětnímu činu Buddhovu, ale je z něj v jistém smyslu "buddhista" nebo "františkán"). Dále, Buddhou očištěný Mars (prý) od 17. století působí blahodárně na každého, kdo se rozhodne pozvedat k duchovním světům ve smyslu rosekruciánství, což se připravuje také mezi smrtí a novým zrozením. Mars z tohoto hlediska působí na nevtělené duše, které jeho impulsy realizují pak na Zemi.

Ptám se: Nemohlo se něco kvalitativně změnit i v působení Marsu na vtělené duše na Zemi? Mám na mysli třeba změny v lidské krvi, především co se týče substance železa... nebo změny působení Marsu ve smyslu astrologie - tedy, že od té doby podněcuje trochu jiné vlastnosti než dříve a působí jinak...

Zde musíme rozlišovat mezi pozemským učením Gotamy Buddy a jeho působením v duchovních světech (vč. Marsu), neboť Buddha se dál vyvíjí. Tento rozdíl pochopíme, uvědomíme-li si, že ideálem Buddhova pozemského učení je „neinkarnovat se“!

Ideálm Buddhova marsického působení je působení rosekruciánské ve smyslu „inkarnovat se ke svobodě“!

Buddhovo rosikruciánské působení na lidské duše je podmíněno tím, jaký vztah k resekruciánství (k duchovní vědě R. Steinera) navázal člověk na Zemi (co si připustil do krve).

Astrologické působení Marsu bylo Buddhou změněno, aniž to astrologové vzali na vědomí. Astrologické působení představuje v principu vnější možnost. Vnitřní působení se týká toho co je možné (v lůně možnosti), např. jako lidské karmické vlohy...

Děkuji... to jsem zvědav, jestli se nějaká krize nepřiblíží v budoucnu i na Jupiteru a Saturnu, aby tam nějací další Buddhové nemuseli zjednávat pořádek... :-)

Teď ale vážně: Vzhledem k tomu, že Mars, Jupiter a Saturn patří ke skupině planet "osvobozujících člověka" a Měsíc, Merkur a Venuše patří k planetám "určujícím osud", tedy karmu, nestala se nějaká změna i s nimi, když se Kristus stal pánem karmy?

Před Kristem byla účelem karmy pouze spravedlnost (oko za oko...). Vyrovnání karmy (osudu) otevřelo cestu ze sféry vnitřních planet do sféry vnější, jak to naznačuje Persefona, cestující mezi podsvětím a nadsvětím (Lao tse „Tao = cesta mezi podnebesím a nadnebesím“).

Kristus jako pán karmy přináší leccos nového, aniž by rušil Starý zákon (původní spravedlnost karmy). Nelze tu tedy mluvit o „dělání pořádku“, ale o zavádění „nového pořádku“...

Zkrátka:

„Vědecká definice“ = předžvýkaný pojem = předpoklad

„Vědecky myslet“ = definovat definice

Když něco píši, pak pracuji s předžvýkanými pojmy, nikoliv s definicemi pojmů. Z předžvýkaných pojmů skládám větu, souvětí, řeč. To, co tu piluji a přepracovávám nejsou „vědecké definice slov“, ale smysl celé řeči. Použitá slova nachávám v předžvýkané podobě...

Chce-li kdo definovat předžvýkané pojmy, ať se v tom nimrá a cílem jeho možná celoživotní práce bude jediný definitivní pojem. V žádném případě však se však takovým počínám nedožije definitivní řeči. Mám za to, že to je pravým cílem tohoto "vědeckého definování pojmů". Jde o to, aby lidé nemysleli synteticky, ale pouze analyticky.

Tu a tam se navíc musím ozvat proti nesmyslnému „vědeckému“ překrucování předžvýkaných pojmů. Překrucování není „definování“.

Nazveme-li definicí smysl celé řeči (např. Archimedův zákon), pak za definice nemůžeme pokládat pouhá slova (přežvýkaná, údajně definovaná).

Averzi mám vůči „údajné vědě“, přesněji řečeno proti vágním žvástům a lžím „teoretické vědy“...

Trochu se to ztratilo v ostatním textu. Přesto jsem doufal, že tu bude objeveno jako to nejpodstatnější a hlavně na to bude reagováno.

Pořizuji tedy doslovný výpis:

"Drahý zesnulý prostě nepochopil, že „vědecky jasně definovat“ nelze s již „vědecky jasně definovanými pojmy“, ale je k tomu zapotřebí handrkování s pojmy „nevědecky předžvýkanými."

Když už jsem si tedy tak naběhl na ďáblovy vidle... :o)
Fór je v tom, že na mlhavé myšlence „Ráno vstanu a uvařím si kafe!“ není lautr nichts „vordenken“, alébrž nejvýše tak „nachdenken“ (pokud je tedy dotyčný myslitel dostatečně probuzený); kdyby to nebohý nebožtík býval byl věděl, mohl by dodnes pít svoje kafe a ještě vesele prosperovat...

Možná by bylo lepší než o "pojmech" či "výrocích" bavit se spíš třeba o nějakých "předžvýkaných (ať vědecky či nevědecky) zákonitostech" - třeba o padání krajíce máslem dolů nebo o efektivitě černobílých vs. šedých trpaslíků v pračce atd. (Vědeckým důkazem pravdivosti (správnosti) mé intuice při koupi pračky s šedými ("fúzatými") trpajzlíky je fakt rychleji a levněji vyprané prádlo...)

Ale nechť klidně kdokoli navrhne jakýkoli jiný problém, který ho trápí (jako třeba mě neustále pronásledují ty podivné (ne)náhodné synchronicity)...

Taky mě "trápí" skutečnost, že jsem "pronásledován nenáhodnými synchronicitami". Trápí mě to z toho důvodu, že mám pak ze sebe egoisticky lepší pocit, že jsem se v duchovním světě před zrozením neflákal. :-)

No jo, asi nejsem sám, kdo nechce všechno dokazovat :-) Mnohem cennější než ultra-hyper-super-logické důkazy je pro mne to, čemu říkám vnitřní cit pro pravdu... stojím si totiž za tím, že pravda (skutečnost) se nakonec skrze sebe obhájí sama.

Jestli je už tohle pro "já" smutná zpráva, tak nechci ani domýšlet, jaká zpráva pro něj bude, až se dozví, že bude jednoho krásného dne obětováno na kříži...

Naše svoboda, jak to zatím ze své omezené perspektivy vidím, je opravdu svobodou krávy na dlouhém provazu. Proč? Protože od vedení duchovních bytostí v mnoha ohledech ještě odstřiženi nejsme. Ani nemůžeme být, nemohli bychom existovat. Starají se o naše těla ve spánku, starají se o běh dějin (samozřejmě nechci tvrdit, že ze 100%), starají se o životní funkce, o to, že Příroda nám může dávat potravu, o přírodní síly, přírodní zákony, o oběh a vhodné konstelace vesmírných sil (těles) a tak dále.... v tomto smyslu ten provaz drží ještě dost pevně. Proto také nemá smysl na fyzické rovině mluvit o svobodě (viz TSO). A tyto pouta, resp. oblasti, v nichž jsme zatím nesvobodní, se budou (muset) postupně uvolňovat. Bude to však trvat ještě pěkných pár let - kráva nebude mít žádný provaz až na Vulkánu...

Cituji: "Proto také nemá smysl na fyzické rovině mluvit o svobodě (viz TSO)."

Individuální svobodu (vnitřní i vnější) je možné realizovat pouze a jen na fyzické úrovni. Jen kvůli tomu tu je. Žádná duchovní bytost není a nemůže být svobodná, neprojde-li ve svém vývoji fyzickou úrovní. V duchovních světech mohou být a jsou jen ideje svobody. K jejich naplnění je třeba fyzické plnosti. Jakmile k tomu dojde (u dostatečného počtu osob), nebude pro svobodné již fyziské úrovně zapotřebí...

O předžvýkaných "zákonitostech" se bavíme od svého dětství v akademických školách.

Problém je v tom, že předžvýkané (analytické) pojmy mají smysl (pro syntetické myšlení), zatímco předžvýkané "zákonitosti" nejsou syntetické, ale přiblblé a lživé. Zákonitost musí být objevena bezchybně syntetickým myšlením. Co je to za "zákon", který není dožvýkaný?

Chleba padající na pomazanou stranu je typycký případ předžvýkaného "zákona schválnosti".

Když ho dožvýkáte, ukaže se, že "zákon schválnosti" se dokazuje tak, že se jako naschvál (podle zákona schválnosti) nepotvrdí (nedožvýká)...

Zničit Zemi je cílem také dobrých duchovních bytostí řídících vývoj...

Opět upozorňuji, že má odpověď bude spíše začátečnická... (kdyžtak prosím o opravu, bude-li to nutné, nechci tu nikoho dezinformovat).

"Jaký pro to mají důvod? Jestli chtějí zničit Zemi, tak snad až Země splní  svůj účel?  A jaký je účel zničení Země?"

Vyšší duchovní bytosti pro zničení Země mají dobrý důvod - a samozřejmě, že ji zničí, až splní svůj účel. Země je jen jednou z mnoha průchozích stanic na něčem, co by se dalo nazvat stvoření a vývoj první plně svobodné hierarchie. RS nazval budoucího člověka "Duchem lásky". My se těmito "Duchy lásky" máme na Vulkánu stát (sedmý den stvoření Hospodin odpočíval - proto, že se člověk konečně vyvinul ze stavu Tvora do stavu Tvůrce a Hospodin s ním už tedy nemá sedmý den pražádnou práci, neboť člověk je schopen tvořit ve smyslu božství, je z něj božská bytost, nemusí být veden). Již jsem tu někde uvedl slova RS, že jedinou silou, která přiměje plně svobodnou bytost konat dobro, je síla lásky (hodně krkolomně řečeno). Proto tedy lidé = budoucí Duchové lásky. A proto je také Kristus smyslem pozemského vývoje a bude s námi až do konce našich dní...

Účel čtvrtého dne stvoření (Země) je vývoj Já. Třetí den - astrální tělo, druhý den - éterné tělo, první den - fyzické tělo. To je tedy i účel této malé hmotné kuličky jménem Země. Je nutné si uvědomit, že hmotná kulička Země není hmotnou kuličkou celý 4. den stvoření, ale prochází nejrůznějšími stavy - vyšší devachanický -> nižší devachanický -> astrální -> hmotný (nyní) -> opět astrální -> opět nižší devachanický -> opět vyšší devachanický. Krátkozrace viděným účelem zničení Země je tedy přechod Země do astrálního stavu, kdy bude Země ne hmotné těleso, ale "těleso" astrální. Tím pokročí ve vývoji i lidstvo, protože poprvé vědomě překoná svoji nerostnost a bude se moci vyvíjet dále v jemnější astrální formě. Dnešní hmotná Země vznikla sestupem z astrálna do fyzična a do astrálna musí opět vystoupit. Hmota bude rozpuštěna silou lásky lidí, kteří přijali Krista a lidstvo bude pokračovat 4. den stvoření vývojem v astrální Zemi (-> nižší devachanické -> vyšší devachanické). Potom postupně dospějeme k 5. dnu stvoření, kdy se bude na Jupiteru, 5. inkarnaci Země, vyvíjet "duchovní svébytí" = manas. K přechodu do jupiterského bytí musí Země zemřít, podobně jako zemřel Saturn (i když tam se ještě o smrti mluvit moc nedá), zemřelo staré Slunce a zemřel starý Měsíc. Je to v podstatě kosmická reinkarnace bytosti Země, která se celkem odehraje sedmkrát. I proto se dá mluvit o planetární karmě - a je tedy jasné, že v tomto smyslu je karmou naší fyzické kuličky její zničení, resp. přechod do astrálního stavu. To je prostě vývojová nutnost, ať se nám to líbí nebo ne.

"Jaký je tedy účel Země? Asi hledání pravdy a její dosažení, tedy i dosažení svobody pro lidi, občany?"

Hledání pravdy je nutné kvůli tomu, aby se lidstvo vůbec mohlo stát občanem duchovního světa (a krátkodobě - aby vůbec bylo schopné překonat materialismus jakožto nejnižší bod vývoje). Tudíž hledání pravdy samo o sobě účelem Země není, je jen nutným prostředkem k jeho naplnění. Účelem šesti dnů stvoření je dosažení svobody (aby se stal člověk zmiňovaným Duchem lásky), tudíž by se dalo logicky říci, že dosažení svobody je i účelem Země. Jenže na Zemi se k plné svobodě ještě nemůžeme vyvinout, tu nebudeme mít ani na Jupiteru (viz odpověď Noemu s krávou a provazem). Tu budeme mít až na Vulkánu. Proto účelem Země není dosažení svobody, ale pouze vývoj k ní. Součástí vývoje ke svobodě je vývoj Já, což už se smyslem Země nazvat dá.

Uf, jsem se do toho asi zamotal, ale vy to pochopíte :-)

Opravuji: ...aby se lidé mohli stát občany duchovního světa... (asi mám v klávesnici skřítky).

Opravuji malý detail:

Kdo nedosáhne svobody již tady na Zemi, ten ji nedosáhne nikdy!

Děkuji za vysvětlení.

A když dosáhne svobody zde na Zemi, proč by se měl ještě inkarnovat? Tady by potom vývoj (Země) mohl skončit, ne? Proč by potom ještě existoval vývoj na Venuši, Jupiteru a Vulkánu? Je-li svobodný, tak se vším všudy. Nebo je svobodný na Zemi jen částečně? A je částečná svoboda svoboda?

Jakmile člověk dosáhne individuální svobody zde na Zemi, nemusel by se na zemi dál již inkarnosvat, kdyby nesouvisel také s ostatními lidmi, kdyby nebylo karmy národa a lidstva. Má tedy nadále možnost pomáhat ostatním. Jinak nabytí svobody nepotvrdí a kvůli svému sobectví svobodu zase ztratí (individuálně karmicky se zase zadluží).

Po zániku manvatary Země je pak třeba naučit se svobodě ve změněných podmínkách (éterných, astrálních a devachanických), dokud se nestane svobodným za všech podmínek (roven bohům). Teprve potom (jak prví bible) může odpočinout (od nutnosti).

Částečná svoboda není svoboda. Ale plná svoboda na Zemi je podmíněna existencí Země (pak Jupitera atd.)...

Ptal bych se dál a dál, ale myslím, že na tohle potřebuji nejdřív porozumět Filosofii svobody, proto to nechám být. Takhle opravené mi to zatím stačí, děkuji...

K podstatě totalitního režimu patří utahování šroubů, netřeba se tomu divit.

Není problémem to, že by lidé neměli touhu po svobodě. Mají ji všichni. Problémem je, že nevědí CO mají dělat, aby se totality zbavili, nevědí JAK se mají změnit a nevědí vlastně ani PROČ - protože, k čemu by to bylo dobré, když Země zanikne tepelnou Kant-Laplaceovskou smrtí...?

„Kant-Laplaceus“ a jeho vyznavači jsou vlastně „nedomrle“ myslící lidé.

Pravdou je, že hmota skutečně vykazuje tendenci k rozpadu „tepelnou smrtí“. Podobně se kamenný most časem rozpadá na šutry a písek.

Analyticky tedy platí, že tak jako kamenný most sestává z kamenů, tak je hmota dána zhuštěním tepla.

Kant-Laplaceovci myslí jednostranně analyticky.

Synteticky však platí, že tak jako někdo musel z kamnů poskládat most, tak někdo musel původní teplo „zhustit“ do hmoty...

Kdo nechce totalitu, ať o ní myslí analyticky.

Kdo chce svobodu, ať po analýze přikročí k syntéze...

Praktické vynálezy jsou doménou intuitivního čistého myšlení, při němž přichází matematika (definování) ke slovu až v konečné fázi realizace myšlenky.

Bláznivé teorie jsou doménou matematického myšlení (vědeckého stavění koně za vůz), při němž nijaká realita (realizace) nepřichází vůbec v úvahu...

Teda pane vachmajstr, nic ve zlým, ale jejich svět muší bejt jakejsi ouplně celej placatej a hranatej, a přitom ausgerechnet nevypočitatelnej jak trajektorie Ducha Svatýho... :o)

Šikovnej kůň zvládne káru i tlačit. :-) Např. "praktickou" atomovku prý nejprve spočítali dle jakési bláznivé pavědecké teorie v jakýchsi obskurních Schrödingerových rovnic (ten hňup, co se divil, že jeho kočka ve škatuli s nuklidem je v klidu, ale polomrtvá) :o)) v Hilbertových prostorech komplexních vlnových funkcí (samej vektor, divegrence a rotace, Laplaceovy a Hamiltonovy operátory nabla aj. blabla) - a pak to fakt bouchlo... Náhoda?!

Zato voni zůstanou nadosmrti jenom závodčím.

Atomovku ani nic jiného nikdy nikdo nesetrojil jen pomocí Schrödingerových či jiných rovnic, tím méně pomocí jakékoliv nereálné mate-matiky. Byla jako vše ostatní sestrojena empiricky, metodou praktických pokusů a vyloučováním omylů. To jen tzv. „teoretická věda“ nám sugeruje, že u toho byla. Lže jako když tiskne: Nebyla!

Když chodím po povrchu Země, po jejím tvaru, fyzickými smysly vnímám jen další povrchy - tvary všech objektů - stromů, skal,domů, živočichů, atd.,zkrátka fyzickými smysly vnímám pouze povrch, tvar-tj. mužský princip (není ta zdánlivá jednostrannost vnímání příčinou ateismu?) a protože žijeme ve světě relativních projevů, duálních opaků, tak formy - ženský princip musí být nutně stejně jako tvarů protože forma spočívá na každém tvaru,tak ta forma se dá vnímat pouze duchovním vnímáním, nebo ji odvodit z reality logickým uvažováním?  Je to forma vzduchu, forma  v-"z"-"ducha",mezi níž a plným temným tvarem Země je spára-projev absolutna ve světě relativních projevů, resp. mezi relativními projevy...?  Tzn.,že to co se ve fyzickém světě jeví jako plnost (hmoty) je v duchovním světě prázdnota - kromě živých bytostí?  A tak jako ve fyzickém světě naprosto převládá vnímání tvarů, tak v duchovním světě převládá vnímání forem?  Takže z duch.hlediska chodíme po duté Zemi, jako po,"na" bublině,nebo v ní, po její formě jakoby hlavou ke středu ?

A pojem holeně,(holení kost) se dá rozebrat jako:  holé ne=>holé "nic"- které "nic"? To jako ta relativní prázdnota Země  (z duch.hlediska)  pod nohama?  "Holé nic", (též "nahá Mája"? ) končící kolenem=>kole - no=> kolem  ničeho- nebo které je to "nic", ve kterém se "brodíme" po kolena?... V pojmech českého jazyka, české mluv-nic-e je zakódována realita duchovních světů, v těch pojmech je zakódována jasná představa skutečnosti, jen to z nich vytěžit, je tak?

Chodíte-li po povrchu Země, vnímáte plné projevy tvarů (tvorů, objektů). Vejdete-li pod skalní převis, do jeskyně, do domu, vnímáte plné projevy forem (otvorů, dutin). Na povrchu plných tvarů jsou plně neprojevené formy, na povrchu otvorů jsou plně neprojevené tvary. Mezi plně projeveným a plně neprojevným jsou také plné projevy plně nevnímané. Například tvar či forma ohně (vč. světla a tepla), vzduchu či vody (plně vnímaná jen v mikro-podobě kapky, rosy atp.). Tyto napůl plně vnímatelné projevy musíme objevit svým myšlením. Duchovní tvary a formy lze vnímat jen jasnovidně (např. jako tvary idejí či astrální formy dutin tam, kde jsou na fyzické úrovni plné tvary, atp.). Pojem „duchovní svět“ je široký. Počítá se do něj úroveň éterická, astrální, devachanická atd. Na každé úrovni panují poněkud jiné poměry.

Tvarů a forem na všech úrovních projevu je nutně stejné množství, protože v principu jsou od sebe neoddělitelnými relativními opaky...

Pojem „protinožci“ ve skutečnosti nepřináleží v protikladu k obyvatelům severní polokoule obyvatelům jižní polokoule (např. Austrlanům). Protinožci jsou vzájemně obyvatelé, žijící na povrchu duté Země (vnějšího tvaru či vnitřní fomy otvoru). My žijeme na povrchu plnosti vnějšího tvaru...

Mluvnice a slovní zásoba českého jazyka (ve skutečnosti moravského) je opravdu zázračná a jak se sluší na národ Slova (Slovanský) je vysoce duchovní. V současném světě nejdokonalejším nástrojem poznání vůbec. Nakolik tímto nástrojem pochopíme podstatu světa, natolik budeme s to zpětně porozumět také podstatě tohoto nástroje...

To mi právě nehrálo -že na plně projevených tvarech JSOU plně neprojevené formy a to nutně ve stejném množství,jsou neprojevené - ale pouze fyzickým smyslum?  V-z-duch  je plnost ducha vznášejícího se nad vodami - nad prázdnotou Země, z duchovního hlediska ? Na fyzické úrovni se forma vzduchu, těsně lpící na tvaru Země může lépe projevit fyz.smyslum, když jetřeba hustá mlha, jenže to je stejně vnimatelny pouze hřbet této formy, ta stále těsně lpí na tvaru Země, abych ji plně vnímal, musel bych dostat vědomí do spáry mezi nimi -mezi vnitřní formu vzduchu a vnější povrch tvaru Země...?  Připadá mi jako bych se chtěl dostat pod sukni Mony Lisy...

Když my lidé žijeme na vnějším povrchu tvaru Země, tak ti protinožci "na" vnitřní straně duté Země - ty asi nepotkám na fyzické úrovni, když půjdu na výpravu se speleology,teda s kamenikama do podzemní?  na fyzické úrovni tam potkám hlavou ke středu Země netopýry - ti s nimi asi nějak souvisí, že?

Podstatu (pod s tátou -pod čím? ... A tata -Otec je  tvar celého stvoření, tvar je "na",tak jak s ním lze být zároveň "pod"?) světa lze pochopit prostřednictvím jejich filologického rozboru? A co takové názvy mě-sta, mě -sto...?  A ves-nic-e (ves-mír...)- třeba Řev-nice?  Na základě čeho se to "vymýšlelo", to v každé vesnici či městě probíhá individuální vývoj bytostí tam žijících podle "pouhého" jména toho mí-sta?  Ta "sta" v těch pojmech naznačují co?

K fyzickým smyslům musíte počítat také „smyslové protézy“ (fyzikální přístroje) jako dalekohled, mikroskop, spektroskop atp. Jejich prostřednictvím se plně neprojevené formy vzduchu atp. samozřejmě smyslům projeví.

Mojžíšův „duch vznášející se nad vodami“ není plný, ale absolutně prýzdný ve spáře mezi Nebem a Zemí. Ten duch je duchovní, ta spára je jeho neduchovním relativním projevem.

Dostat se do spáry mezi tvarem Země a formou vzduchu sice není snadné, blíže jste však spáře mezi vaším okem a okolním vzduchem...

Kdyby se do nitra duté Země mohl dostat netopýr, dostal by se tam také sFEDovaný satanista a na vnějším povrchu Země by už dávno rozpoutal jadernou válku atp...

Pojem „podstata“ říká, že jde o obsah tvaru (pod tatou), jenž s tvarem souvisí („s“).

Ne všechny pojmy mají takovou výpovědní hodnotu, takže filologie vždy nefunguje. Některé pojmy máme od bohů (ze světa idejí), některé od zasvěcenců (Čechy, Morava aj.), některé od prostých lidí (Lhota) a některé od učenců (např. „blboun nejapný“).

„město“ = místo (forma okolí, nikoliv tvar prostoru v něm)

„vesnice“ = veškeré nic (tvar prostoru, nikoliv forma místa)

„Řev-nice“ = název daný prostými lidmi (patrně prostor proslulý řevnivostí, či řevem).

Vývoj neprobíhá podle jména, ale naopak jména jsou dávána (ne vždy) podle vývoje.

Koncovka "sta" naznačuje povahu jazyka, jímž je dána...

Co je tedy plně neprojevenou formou vzduchu a ohně, tepla, když u vody je to kapka? u země je to zrnko písku?  Lze za "smyslovou protezu" považovat např. Urychlovač částic CERN kde fakticky nikdo nikdy nic neviděl, veškeré "výsledky" (tím mám být vytvoření "antibiotika",ateisté tam hledají "božskou částici") jsou data v počítačich...?

Když bych dostal své vědomí do spáry mezi povrchem těla a formou okolního vzduchu -co bych tím získal?  To bude asi jediná spára, která pro mikrokosmos přichází v úvahu k naplnění... Ale kde je potom koncentrace vědomí "já" ve středu člověka?  Vědomí je jeho obvodem a "já" se koncentruje v jeho středu a probodením tohoto středu (ega) se už pravé Já dostává na obvod...?

Do tohoto nitra duté Země ke skutečným protinožcům se nelze dostat fyzicky, ve fyzickém těle a vnímat tam fyzickými smysly?

Kapka vody je plně projevený tvar.

Plně neprojevená forma vody je kolem každé ryby atp.

Plně projevená forma vody je kolem bubliny ve vodě.

Obdobně zrnko písku je plně projevený tvar.

Plně neprojevená fofma písku je kolem tvaru odlitku (před rozbitím formy).

Forma písku se plně projevuje před naplněním slévačské formy slitinou, popřípadě jako šlápota v písku...

Urychlovač částic CERN patří do kategorie „údajných smyslových protéz“. Ve skutečnosti je to pouhý „vědecký“ švindl. To, co se pokládá za urychlovnou částici je dáno urychlováním zapínání a vypínání elektromagnetů uspořádaných v „urychlovači“ dokola za sebou. Je to tedy řada el.magnetických impulsů, budící (v počítači) iluzionistický dojem, že v tunelu letí částice...

Spára mezi povrchem tělesa (tvarem povrchu) a povrchem jeho okolí (formou otvoru), obsahuje nulovou míru „obvodu“. Obvod není povrch tělesa (tvar) či otvoru (forma), jak tvrdí naše „pravdomluvná“ teoretická věda.

Obrazně lze plný projev obvodu cihly ve zdi přirovnat k maltě!

Představíme-li si tvar tělesa jako „kruh“, a formu jeho okolí jako „okruh“, pak dospějeme k porozumění slov RS, jenž o bodu ve středu kruhu praví: „Bod je okruh v malém“.

Ve spáře uvnitř okruhu (mezi okruhem a kruhem) je vnější světový duch, či některý z vnějších světových duchů (nad povrchem těles). Ve spáře uvnitř středobodu (v egu) je vnitřní duch (duchovní Já).

Vnější a vnitřní duch jsou polární konce společného počátku, ducha Stvořitele (Mojžíšova ducha nad vodami)...

Do nitra Země se teoreticky do dostat asi tak, jako se Američeani dostali na Měsíc...

Je to jen lucifersko-ahrmanský klam, že pod tatou je mama. Je-li mama do všech stran dokola kolem taty, je mama nad tatou.

Ale to je zase naopak synovský klam (bohužel z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že mama je fakt furt všude)... ;-)

Přesněji řečeno (okultně), pokud je "mama nad tatou" není Matkou, ale Ženou (neplodnou manželkou), zvanou v Kaballe "Liliith" (v bibli také Lea, Anna, Alžběta aj.).

Pokud je forma otvoru v plném obsahu tvaru Otce (pod tatou) je plným projevem Matky, nazvanou v bibli "Eva" (také Matka Boží, Marie aj.).

Tyto souvislosti jsem popsal ve slíbeném výkladu Leonardovy "Svaté Anny samotřetí". Dosud se ho nepodařilo do droptů umístit...

Už jsme se tu bavili o Uranu a Neptunu. Co mi ještě není úplně jasné, je Pluto. Dodnes jsem nezjistil, jestli není jen nějak do astrologie přimyšlené a přibásněné nějakými astro-fanatiky, nebo jestli má reálný vliv podobný, jako ostatní planety (podobně Cheirón, ten se v astrologii taky dost řeší - jde o asteroid mezi Saturnem a Uranem jako jakýsi hypotetický most od hmoty k duchu či co...). Navíc se o Plutu pořád handrkují, jestli ho počítat mezi planety nebo už ne, a v poslední době bylo kolem něj velké ahrimanské haló díky tomu, že k němu doletěla nějaká sonda. Vzhledem k tomu, že bylo objeveno až v roce 1930, RS o něm z duchovně-vědeckého pohledu (pravděpodobně) nikdy nemluvil a jiné zdroje nemám detailněji prostudované. Co jsem jen pochytil, tak se hodně spojuje s temnotou, podsvětím, smrtí atp. (třeba zde: http://zivotni-energie.cz/planety-a-jejich-vyznam-v-horoskopu.html)

Pluto není planeta. Neobíhá kolem Slunce na kruhové dráze ani v rovině ekliptiky, ani pravoúhle na ni. Chvíli letí uvnitř planetární soustavy, chvíli mimo ni až za Uranem a Neptunem. Je to prostě planetka podobná kometě. Jeho zařazení mezi planety bylo aktem záměrného „vědeckého“ mlžení o podstatě našeho vesmíru. Názvy planetek jsou více méně nahodilé, takže Pluto nemá nic společného se starořímským bohem podsvětí (řecky Hádes). Také pojmu „podsvětí“ rádoby vykladači starořeckých mýtů vůbec nerozumějí...

Je oním "podsvětím" vnitřní dutá forma Země kterou obývají protinožci?

Pojem „podsvětí“ je relativně vnitřním opakem vnějšího pojmu „svět“.

Pojmeme-li tedy jako „svět“ kůru Země, pak jejím „podsvětím“ je dutina Země.

Pojmeme-li jako „svět“ auru Země (atmosféru), pak jejím „podsvětím“ je kůra Země.

Vůči světu v okolí planety Země je podsvětím planeta Země.

Vůči světu sféry vnějších planet je podsvětím sféra vnitřních planet.

Vůči světu okolí planetární soustavy je podsvětím planetární soustava.

Svět vesmírného prostoru všech planetárních soustav je podsvětím neprostoru v jeho okolí...

Přicházím s dalším dotazem. V cyklu přednášek o nutnosti a svobodě RS zmiňuje, jak člověk stojí mezi Luciferem a Ahrimanem z pohledu posuzování událostí, které se ve světě dějí. Našel jsem tam ale pouze vysvětlení ahrimanského vlivu, a postrádám vysvětlení vlivu luciferského.

Ohledně ahrimanského vlivu RS píše, že se u člověka projevuje mj. tak, že člověk si všímá pouze fyzického projevu událostí, tedy, že posuzuje vše, co se stalo (ať už ve světě nebo jemu či jeho blízkým) jen z pohledu zevního fyzického projevu událostí. Člověk pod vlivem Ahrimana tedy naprosto vylučuje nadsmyslové vlivy a pochody u všech událostí, a tím se oddává klamu, protože žádnou událost nelze úplně vysvětlit samu ze sebe na fyzické rovině, zkrátka neznáme všechny vlivy. Tedy, člověk vnímá pouze "fyzické tělo události" a "nadsmyslových těl události" si nevšímá. Dále, člověk díky ahrimanskému vlivu vnímá jen fyzický řetěz příčina-následek a podléhá klamu, že vše je nutné (determinismus, fatalismus).

Jak to je z tohoto pohledu s luciferským vlivem? Jakému klamu se oddává člověk, hodnotí-li události kolem sebe převážně lucifersky? Našel jsem jen zmínku, že oproti Ahrimanovi hodnotí Lucifer v člověku vše z pohledu svobody - tedy, žádná předurčenost...

Člověk je mezi nimi, to je jasné, chybí mi však přesnější objasnění Lucifera...

Dnes už lidé více méně vědí, že například muslimská vlna imigrantů je financována FEDem. Méně už vědí, kde a jak na to FED bere peníze. A už vůbec tu nevidí souvislost s bouráním tzv. „železné opony“ před 20. lety, s tzv. „otevíráním hranic“ (v rámci EU), prý kvůli volnému obchodu.

Reakce lidí je: Ať sem ty myslimy nepouští, ať je vyženou, naše vláda jsou samí blbci. Pokud lidem řeknete, že je sem ta vláda pouští záměrně, pak se možná budou dožadovat změny vlády, nových voleb, vystoupení z EU atd. Je zbytečné podotýkat, že nová vláda je sem bude pouštět dál a dokonce je nám bude přidělovat do bytu, jako povinné kvóty.

To vše jsou vlivy ahrimanské, v duchu: „Učiň z kamenů chléb!“

Co zjistíme, budeme-li se ptát dál? Proč FED financuje právě muslimské imigrantské vlny a proč právě do Evropy?

Nesmíme se tu ovšem spokojit s obvyklým závěrem, že FED vedou samí blbci, že by měli být odvoláni a jejich místa by měli zaujat „poctiví odborníci“.

Potom snad se promyslíme k ideologicko náboženskému fanatismu, k vlivům luciferským v duchu: „Budeš-li se mi klanět, všechna království světa ti dám!“

O těchto luciferských vlivech však jen velmi těžko můžete mluvit s lidmi, kteří nejsou dostatečně chápaví ani ve sféře ahrmanských vlivů, které mají každodenně přímo před čumákem. Jak by se Vám například smáli, kdyby jste před 20. lety varoval, před bouráním železné opony?

Proto také RS mluvil převážně jen o ahrimanských vlivech...

Díky... takhle to je už jasné. Pochopení pro lidi je ale stejně poměrně těžké, když uvážíme, že Ahriman je karmou Lucifera. Tedy, luciferské fanatické vlivy jdou z vyšších míst (FED apod.), a jen díky nim se mohou ahrimanská zvěrstva realizovat. Ani se moc nedivím, že lidé tyto ahrimanské události nedokážou vidět v pravém světle, když neví, co je způsobuje...

Připomíná mi to pověst o pražském orloji - jak onen slepý hodinář ke konci svého života, když si vyprosil, aby mohl ještě naposledy být u svého orloje, šikovným úderem orloj navždy rozbil. To je ahrimanský čin, ale nikdy bychom ho nepochopili, kdybychom neznali souvislost s předcházejícím činem luciferským, který k tomu vedl. Tento luciferský čin má na kontě panovník, který hodináře oslepil, protože chtěl mít z egoismu toto geniální dílo jen pro Prahu. Kdyby to neudělal, hodinář by na zničení nejspíš nikdy nepomyslel...

Navíc, ten ideologicko-náboženský fanatismus není vidět tak otevřeně. V poslední době je to tedy s jeho odhalováním sice čím dál lepší (už vychází najevo i něco málo z luciferských vlivů díky pár alternativním zpravodajským webům a díky lidem, co to přímo z nitra těchto společností vynášejí ven), ale pořád je to celé zahalené takovou tou rouškou tajemna - kdežto ahrimanské vlivy jsou vidět v podstatě hned, stačí je jen nazývat pravými jmény.

Setkal jsem se i s lidmi, kteří ahrimanské činy viděli a plně právem je odsuzovali a chtěli s tím něco udělat. Věděli, cítili, že je něco špatně. Když jim ale člověk řekl, co se děje ve sféře Lucifera (přirozeně bez tohoto pojmenování), zaujali hned obranně-agresivní postoj: "To není možné, to si vymýšlíš, to je blbost, konspirace, přece lidé nemohou být takto zlí..." a podobně. A pak jim něco vysvětlujte, no.

"Ďábla lidé neucítí, ani kdyby je za límec držel!"

Do všech podrobností stejná je pověst o olomouckém orloji. Oba orloje totiž vznikly současně. Pražský má charakter mužského principu tvaru, olomoucký ženského principu formy. V obou případech byl hodinář oslepen městskou radou, nikoliv panovníkem. Rozdíl je jen v tom, že o olomouckém orloji se systematicky („vědecky“) mlží.

Mnou zmíněná pověst o tom pražském je vypůjčená ze záznamu přednášek RS o nutnosti a svobodě - ilustroval na ní cit našich předků pro luciferské a ahrimanské vlivy. Bude v ní skryto určitě ještě mnohem víc...

Dá se někde dohledat pravda o olomouckém orloji? Z Vašeho popisu vyplývá, že pražský a olomoucký orloj se vzájemně doplňují a tvoří jeden celek, a v tom případě znát jen polovinu je jaksi... nedostatečné.

Podobně jako česká (pražská) Anthroposofická společnost se k Olomouci chová také česká Akademie věd. Kdyby mohla, dávno by již historické jádro Olomouce zbourala. Dodnes se tu nesmí kopat, v nezbytných případech jen povrchně. Na to vždy pilně dbali také olomoučtí biskupové a archibiskupové.

Česká státnost a historická Praha nechtějí mít žádnou konkurenci, tím méně takovou, která by obojí natolik zastínila, že by jim z extraligy hrozil pád na úroveň krajského přeboru. Co nejde zbourat či vygumovat se prostě nějak sfalšuje či rovnou prohlásí za falzo. Naproti tomu se vyrábějí vhodná novodobá falza.

Právě to vypráví paralelní legenda duálního orloje.

Proto se v oficiální vědecké (historické) literatuře nedočtete o Olomouci nic pravdivého, co by nějak mohlo „někoho“ v „něčem“ ohrozit. Tady v Olomouci se kvůli tomu vyhazovali archeologové z práce a studenti ze škol.

O těchto skutečnostech se dnes něco dozvědět či o nich dokonce něco vyhledat je téměř nemožné. Dátel-li si s tím mravenčí práci, budete všude narážet na perfektně vycvičené trhací psy (jakási pražská rasa) a ustrašené historiky. Vždyť na uvolnění jejich místa „čeká za bránou, s čepicí v ruce, armáda přešlapujících nezaměstnaných“. Za reálného socialismu na ně čekaly doly, přinejmenším lopata. Také „prcházky zmp historickým jádrem Olomouce již byly hystericky napadeny olomouckými „anthroposofy“, co jsou akademicky od „fochu“.

Přece však existují milovníci pravdivé historie a nadšenci pro „pre-historickou“ Olomouc (oficiálně prý vznikla prý až ve 12. století), kteří shromažďují dochované materiály a navzájem se o svých nálezech informují.

Zkrátka pravda o olomouckém orloji se dá dohledat, pokud nepodlehnete Lucifersko-ahrimanskému svodu, že se jedná o výmysly a falza starých kronikářů, analystů atp. O Olomouci vypovídají také skutečné duchovní zdroje, které se v současnosti probouzejí k životu (mystérium Matky)...

Nechci slibovat. Vždyť dodnes na naší stránce (v „droptech“) dlužím slíbené rozbory obrazů Rubleva (Trinita) a Leonarda (Svatá Anna samotřetí). Podaří-li se odstranit závadu, která jejich umístění znemožnila, pokusím se tam umístit i olomoucký orloj. Zabere to trochu víc práce, neboť jsem kvůli vydáním R. Steinera, své práce (k nimž jsem RS také potřeboval) zatím odložil...

Děkuji za Vaši snahu, cením si takové práce. Na mravenčí práci ohledně olomouckého orloje se (zatím) necítím, mám před sebou ještě důležitější věci (zmíněná evangelia vč. pátého, zenónovy aporie apod.)... takže ji přenechám na Vás :-)

Pokud se něco takto agresivně napadá, vždy je v tom obrovské množství strachu - a to je (pro mě) především výborným ukazatelem na místa, kde se skrývá pravda. Odpůrci tak činí pravdě vlastně dost velou službu :-) A to se týče i zmiňovaných "olomouckých procházek"... Zatím nejsem schopen posoudit, co je důležitější, jestli Vámi slibované rozbory obrazů, zmiňované procházky nebo znovuvytvoření Filosofie svobody. Řekl bych ale, že je jedno, na čem z toho zrovna pracujete, protože vše zastřešuje záměr, ze kterého toto konání vychází a který pomalu začínám chápat...

Ohledně pátého evangelia: V knihovnách jsem našel pouze překlad od R. Hradila - to ale není ten Váš překlad, kterém se tu mluvilo, že ne? Nebo ano? Pokud ne, kde ho lze sehnat?

Ohledně kanonických evangelií - je lepší se s nimi seznamovat směrem od kosmickosti k pozemskosti (směr, jakým Kristus ono mysterium připravil a vykonal) nebo směrem obráceným, od pozemskosti ke kosmickosti? Vycházím ze Steinerovy informace o třech aspektech Krista:

- Kristus jako "dítě" přístupný i chápání prostým lidem (Lukášovo ev.) - aspekt lásky jako střed

- Kristus jako "král" - vznešenější a duchovnější (Matoušovo ev.) - aspekt nejvyšší moudrosti (x Lucifer)

- Kristus jako makrokosmická bytost (Markovo a Janovo ev.) - aspekt nejvyšší moci vítězící i nad smrtí (x Ahriman)

Myslím, že není jedno, v jakém pořadí se s nimi člověk seznamuje... pokud se mýlím, pak to bude záležitost každého člověka, takže pro každého bude lepší mírně odlišná cesta...

Překlad R. Hradila shromáždil všechny ostatní přednášky RS na toto téma. Není v tom mé vydání. Sehnat ho už nelze. Poptám se...

Není jedno, v jakém pořadí kanonická ev. čtete. Myslím, že nejlépe je číst v pořadí v jakém nás oslovují. Nejlépe však v bibli Kralické, jakš takš ještě v bibli ekumenické z r. 1990. Pozdějším intelektuálním vezím bible se zdaleka vyhněte...

Děkuji, o to Vaše vydání mám zájem. Ani nemusí být nové, stačí i ošoupaná verze :-)