"Plus současně moje reakce na JK:

Mám důvodné podezření, že "čistě luciferská elektřina" nemůže existovat - nanejvýš přibližně jen ta statická; "pohne-li se" však (= proteče proud), je na ni okamžitě přilepen "magnetický" Ahriman (ale analogicky ani on zřejmě nebude čistě magnetický; pokud si vzpomenu, kde mám jednu fascinující tabulku analogií Maxwellových rovnic, podle níž možná funguje celý vesmír, dodám)."

Vidím to takto:

Elektřina sama o sobě je pouze luciferská a magnetismus (Ahriman) ji nezajímá. Protože je ale Ahriman karmou Lucifera, je také magnetismus karmou (následkem) pohybující se elektřiny, proto k ní vždycky ochotně přispěchá. To ale není tím, že by podstata elektřiny nebyla čistě luciferská, ale tím, že jejím následkem je ahrimanský magnetismus. Nejdříve si musí máknout Lucifer, a Ahriman musí přijít po něm, musí mít Luciferem připravenou půdu. Magnetismus elektřina nepotřebuje, kdežto elektřinu magnetismus potřebuje. Podobně, jako radioaktivita (rozpad hmoty) musí mít nejdříve připravenou půdu vytvořením hmoty.

No a když si vezmete elektromagnetické vlnění, tam už si Lucifer a Ahriman vesele podávají ruce, protože zde už obě složky musí působit společně. Proto musí být smyslově viditelné světlo lucifersko-ahrimanské: Lucifer je nositelem světla, a Ahriman pomocí světla před námi zakrývá nitro předmětů, (vidíme jen jejich tvar, ale už ne obsah formy). Zase ale vidíme, že Ahriman by sám o sobě nic nedokázal zakrýt, k tomu potřebuje světlonoše, aby mu světlo přinesl až pod nos...

Závěrem tedy - myslím si, že elektřina je čistě luciferská, magnetismus čistě ahrimanský a elektromagnetické vlnění lucifersko-ahrimanské.

Tu tabulku bych velmi rád viděl...

Na Vámi zmiňovanou záhadu je, myslím, odpověď v knize RS "Lidská a kosmická myšlenka" od str. 83 - v části s názvem "Svět jakožto výsledek rovnovážných vlivů". Třeba ji tam najdete; není to tam zmíněno takto doslova, ale podstata věci tam zachycena je. Teď nemám čas ani sílu to nějak vhodně reprodukovat, aby z toho byly pochopitelné ty dipóly, monopóly, napětí a proud, ale snad se k tomu jednou dostanu...

Cituji: „...pro "vážení Lucifera s Ahrimanem" nepoužitelné, neb jde o různé KVALITY...“

Vážní = uvažování = porovnání

Předmětem současného vážení není kvalita (podstata věci), ale míra kvantity:

Například: 1kg sazí = 1kg mouky

Teprve v druhé fázi uvažování může následovat porovnávání míry kvality (měrné váhy).

Například: 1kg váhy zlaté koule má menší průměr než 1kg hliníkové koule.

Váhy samy o sobě jsou v rovnováze. Jedna strana vah je Luciferova, druhá Ahrimanova. Původně tedy váží stejně. Postupným vývojem (závažím), jak se od sebe začínají lišit, se váhy vychlylují.

Váhy, které se vychylováním ničí, jsou špatné váhy. Nekupujte je tedy v bazaru: „lacené, dvakrát placené“...

Nekupujte „hustoměr“. Na vychýlených vahách odečtete také poměr mezi mírami obou...

Na vahách se projevuje také Vaše váhání...

Znamená to tedy, že ta bestie Ahriman po něčem tloustne?

A furt nechápu, jak na decimálce poznám rozdíl "míry kvality" Lucifera a Ahrimana...

(Ale te váhe ste v tym bazošo kópil Vy - ani na moment ste nezaváhal!) (Já mám velmi citlivé digitální...) ;-)

Na digitálních vahách, ani na decimálce to nepoznáte. Na obečénéch jazýčkovych vahách ano. Horní míra vychýlení vah je Luciferova, dolní (kvalita) je Ahrimanova...

Ahriman tloustne z hmoty...

A já dosud myslel, že hmotu požírá (a tloustne z ní) Asura... :-o

Ale jestli decimálka nebo kuchyňské váhy s jazýčky nebo "pístové" hokynářské s rafikou či miskové apatykářské s rafikou je přece úplně fuk! I když si Vás velice vážím, ;-) nic jiného než poměr dvou hmotností jimi nezjistíte!!
(A i to jen přibližně a jen díky tření vahadla - závěsu!) Klasické vážení je v podstatě iterační proces (pardon; myslím tím "od oka" přidávání a ubírání stále menších závaží) - a ještě k tomu binární (pouze dvoustavový: buď nebe, nebo peklo). - To máte na mysli tvrzením "Horní míra vychýlení vah je Luciferova, dolní (kvalita) je Ahrimanova..."?

Na vahách zjistíte nejen poměr kvantit, ale také kvalitu závaží, danou „měrnou váhou“ (viz Mendělejevova tabulka prvků, do níž byly až po Mendělejevově smrti podstrčena tzv. „atomová čísla“)...

Na toto téma zde již proběhla jedna ze zmíněných "historických" diskusí...

V historii diskusí se mi o měrných vahách bohužel nepodařilo najít ani jednu zmínku.

Hustota hmotnosti ("měrná hmotnost" či "měrná váha") je definována jako jako podíl hmotnosti homogenního tělesa k jeho objemu: ró = m / V.

Nekvalitní Ahriman však pění a jeho objem bobtná, takže "měrná váha" klesá - nicmémě jeho "váha" zůstává furt stejná, takže s Vaším archaickým vehiklem to ani necukne... Anebo máte na mysli ještě nějakou jinou kvalitu?

Lovil jsem na netu fotky severního pólu a je to opravdu mizérie. Asi by to chtělo zkusit nějaké instituce, které by je mohli mít - co by na nich mohlo být tak zvláštního, že jsou tak nedostupné?

To zvláštní na severním pólu souvisí patrně s dutou Zemí (jde mi o točny, nikoliv o magnetické póly)...

A kde je ta točna, co to je, co způsobuje, když to nejsou póly?... Mám v mobilu aplikaci geocentrického modelu Země v reálném čase (s tím lze hýbat, zadat lokalitu a podívat se na postavení planet tuším 1000 let před a 6000 let po Kristu, zatmění Měsíce, Slunce, všechno sedí, ověřuji z mnoha zdrojů). Je tam i obratnik raka a kozoroha... Jakou úlohu maj ty obratníky krom toho, že to jsou nejzazší místa, kruhy, na které o slunovratu dopadají sluneční paprsky kolmo. V létě na obratník Raka, v zimě na kozoroha. Tu aplikaci (cosmic watch) vyvinuli Švýcaři, stojí asi 120 Kč a stáhlo si ji asi pouhý tisíc lidí. Dále je zajímavá aplikace Star Walk, tu lze zadarmo stáhnout, to je pohled ze Země na hvězdy, znamení zvěrokruhu, a dalších asi 100 souhvězdí, pohyby planet, komet, atd., totéž časové rozpětí na minuty a pak ještě aplikace solar walk, jakákoliv planeta, Měsíc, asteroidy či komety ve sluneční soustavě, z úhlu pohledu každého z těchto těles, aktuálně nebo jaký nastavíme čas, odpovídá to fyzické realitě. Prostě jedny z mála vskutku poučných aplikací pro dobrou orientaci v makrokosmu, fyzicky. A když koukám na tu geocentrickou, to je taky reálný pohled vlastně, akorát na Zemi hledím jakoby ze sféry stálic. Ta videa z YouTube, jak putuje Merkur, Venuše, Mars, atd. Kolem Země v těch smyčkách, lotosových květech, to je nejspíš z té aplikace. Ono vůbec si představit, jak to v tom kosmu je všechno v pohybu, jak co rotuje -heliocentricky -, planety kolem Slunce, měsíce kolem planet, z pohledu toho či onoho, nebo když na to koukám s vědomím, co o tom kterém tělesu řekl R.Steiner, tak mám dojem, jakobych byl v božské dílně, jak se ta tělesa řadí, co jejich postavení znázorňuje za základní tvary, to je prostě úžasný, ano přiznávám se, tzv. sem si na tom ulít, ale zároveň si to představuji i bez toho v mobilu...

Točny jsou póly dané rotační osou Země. Magnetické póly, které se prý s točnami nekryjí, lze nalézt pomocí kompasu. Proto veškeré "dobývání pólů" souvisí jen s magnetickými póly. Točny, které jsou před námi skrývány, lze nalézt jen mechanicky, tedy obtížněji a fakticky se o nich vůbec nemluví...
Obdobně je tomu s rovníkem a obratníky.

Rovník je dán pevně centrální rovinou mezi točnami, kolmou na osu rotace Země. Zde jsou pro změnu zajímavější obratníky, dané nakloněním osy rotace Země vůči rovině ekliptiky. Představíme-li si rovinu ekliptiky jako hladinu vody, pak tato hladina ekliptiky vykresluje na povrchu Země obratníky jako čáry ponoru (čára ponoru nad rovníkem a pod rovníkem, tedy nad ekliptikou a pod ní). Budeme-li zemskou osu naklánět (jakkoliv), budou se podle toho posouvat zemské obratníky, od rovníku až k točnám. Obrátíme-li osu rotace vzhůru nohama, pak Zemi úplně přepólujeme. Tohle ovšem ta švýcarská aplikace neukáže...

Děkuji, ale vyvstaly ve mě další otázky...
"Magnetické póly, které se prý s točnami nekryjí..."

To "prý" znamená, že se tedy kryjí s točnami?

Ty točny jsou před námi skrývány kým (satanisty?) a proč?

Když je lze nalézt jen mechanicky a marně patrame po adekvátních fotkách severního pólu, znamená to tedy, že jsou viditelné fyzickým smyslům?

A proč hlavně na severním pólu a ne na jižním?
Když obratníky vykreslují čáry ponoru Země do hladiny roviny ekliptiky, tak by s touto rovinou měly být souběžné jako s rovníkem, ale to mi zase vyvrací náklon osy rotace Země.Tu osu si představuju, že v zimě, hodně prodloužena, směřuje pod Slunce, kterému tak Země nastavuje více svůj jižní spodek, obratník kozoroha, že kdyby tento náklon zůstal celý rok a ta osa by mohla kreslit, nakreslila by kolem Slunce trychtýř, rozkrojen: V, Slunce a rovina ekliptiky uprostřed toho "V". V létě naopak by osa kreslila A, ta osa vlastně maluje kolem Slunce jakoby krajku, nebo to jak nosili kolem krku v dávných dobách ty našňořený panovníci/ce, nebo ještě lépe ; jako vlnité šaty nevěsty, kde pás je rovina ekliptiky se Sluncem uprostřed, Země sama opisuje kruh kolem Slunce - pásek na šatech nevěsty už je kruh, ke kterému se ty vlny zmenšují a nad rovinou ekliptiky totéž obráceně... Země vlastně tančí kolem Slunce jako by si ho namlouvala...?
V tý aplikaci geocentrického modelu se mi ukazuje rovina ekliptiky jako kruh kolem Země, mezi obratníky, mezi nimiž se chová jako když roztočíš talíř a ten než se uklidní, tak asi od 45 stupně náklonu vzhledem k podlaze, tak se té podlahy dotýká jen v jednom bodě a ten bod cestuje po obvodu toho talíře a mezi těmi obratníky se tedy dotýká protilehlým bodem na svém obvodu vrchního obratníku raka a podlaha je jakoby obratník kozoroha - tato představa geocentrického modelu je reálná?...

Pojem Dorn, trn, ve mě hned vybavil Dorn-ach, to si to místo R.Steiner vybral též kuli jeho názvu, že to znamená "Trn"? Z jeho pohledu trn,který on vytáhl, nebo zapíchl - temnotě...?

Mám dojem, že skutečně se probudit, skutečně všechno poznat, vnímat, chápat je něco tak kolosálního, že má nynější představivost se toho dotýká sotva okrajově...

Říkám „prý“ protože nevím, zda se točny s magnetickými póly skutečně kryjí či nekryjí. Zde jsem odkázán na oficiální vědu, která ovšem nijak nevysvětluje proč se nekryjí. Zatímco magnetické póly zjistíme pomocí kompasu, točny musíme nalézt jaksi zkusmo in natura, např. podle tzv. cirkumpolárních hvězd.

Pokud se magnetické póly s točnami nekryjí, pak máme oficiální informace pouze o nich, zatímco o točnách žádné. K eskymáky pozorovanému odklánění točen (ke změnám jejich odvěkých dopravních tras), ani k jiným obdobným pozorováním se věda nehlásí a nijak je nevysvětluje...

Domnívám se, že točny nějak prozrazují dutost Země. Zejména severní točna zakrytá pouze průsvitnou vodou, na rozdíl od jižní točny zakryté kontinentem. Jinak si neumím vysvětlit, proč se věda točnám tak úzkostlivě vyhýbá...

Čáry obratníků (souběžné s rovníkem) jsou „vykrslovány“ (na glóbu, nikoliv vyrývány do povrchu Zeměkoule) z bodů, v nichž se od ekliptiky osou odkloněná Země do roviny ekliptiky noří (z obou stran ekliptiky). Náklon osy tím tedy není vyvrácen. Jen je třeba si věc reálně představit (např. nakreslit)...

Protože osa Země neleží v rovině ekliptiky, nesměřuje ke slunci. Osou vykreslované vlnky (krejzl 17. století) jsou dány tzv. „precesními kužely osy“, které rovněž nesměřují ke Slunci...

Tanec kolem Slunce, v podobě oběžné dráhy Země v rovině ekliptiky a vlnovky střídavě pod a nad ekliptikou, dané oběžnou dráhou zemského Měsíce (převedené z kruhového oběhu kol Země na oběh kol Slunce), napodobují dva středoevropské tance:

Krok-sun-krok na 3 doby = valčík

Krok-sun-krok na 2 doby = polka

Osy tanečníků tu rovněž nesměrují ke středu sálu (ke Slunci). Tanečník (Země) se točí na podlaze sálu (v rovniě ekliptiky) a zvedá tanečnici (Měsíc) nad podlahu (měl by i pod podlahu, ale tu nejde)...

Co chtěl RS souvislostí německého pojmu „dorn“ (česky „trn“) s Dornachem naznačit, můžeme jen hádat. Správný výklad tu patrně nebude jen jeden...

1) Ano! Neobstojí-li logika v konfrontaci s realitou, není reálná. Reálnost logiky musíme permanentně konfrontovat s realitou svými osobními reálnými zkušenostmi, které prožíváme na své vlastní kůži a jsou tedy naším permanentním životem. Cizí zkušenosti můžeme vzít na vědomí jen jako logicky možné (teoretické). Reálnými se stanou až našimi vlastními zkušenostmi...

2) Veškerou akademickou logiku pokládám za nereálnou (např. v podobě tzv. ryze teoretické matiky emancipované od reality), přestože si její „teoretická věda“ přivlastnila také reálnou logiku „praktické přírodovědy“, kterou však rovněž prohlásila za „teoretickou“. Tím tomu nereálnému podřídila i to reálně logické, aby tomu nereálně logickému bylo propůjčeno zdání reálnosti...

Rád uvedu navržené příklady, jen si nejsem jist, co vlastně míníte „akademickým logickým součtem“.

Například jste napsal: „Nad běhoun zavěste děravý pytlík s pískem, rozhoupejte (ten pytlík) a táhněte (ten běhoun). Co uvidíte?“

Neřekl jsem, že písková vlnovka (sinusovka) se mi nelíbí, protože není reálná, ale, že mi není jasné, o čem by mě měla poučit. Toto například míníte „akademickým logickým součtem“?

Já znám akademický nereálně logický součet např. z tzv. „teorie množin“:

„nekonečno + nekonečno = nekonečno“ (bůůů!)

3) Nerozumím, proč by se tečna měla o kružnici opírat, nikoliv se jí jen dotýkat (týkat). Také mi není jasné, jak může reálně logicky existovat akademická tečna, neexistuje-li akademický trpaslík kterého by se dotýkala. Tečna sama o sobě absolutně není možná...

4) Existující satanskou „teoretickou vědu“ nelze využívat v praxi, protože je logicky nereálná, nebo reálně nelogická. Tato „teoretická věda“ není „přírodní vědou“, jejíž praktické výsledky si drze přivlastňuje (krade) a vydává je za svoje výsledky...

Na toto téma zde diskuse již před lety proběhla a se všemi těmi Maxwelly, Schrödingery a jinými jsem se tu již musel potýkat. Velmi dobře akademicky fundovaný oponent tehdy své příspěvky ukončil slovy, že mám asi lepší informace. Tož dodnes nevím jaký byl vlastně výsledek...

Zdržující není pracné hledání ve staré diskusi, ale zbytečné opakování téhož...

Protože diskuse není psaním knihy, neměly by tu být příspěvky příliš dlouhé, ale pokud možno stručným jedno-tématickým názorem vyjádřeným vlastními slovy (nikoliv odvoláváním na knihy) či dotazem a také reakce na ně by měly být téhož druhu...

Reaguji tu tedy na nakousnuté příklady:

- Akademická teoretická věda je nereálný výklad reality a logický výklad iluzí. To, co se do ní neprávem zahrnuje jako reálně logické, nejsou její teorie, ale výsledky praktické přírodní vědy, která s ní nemá nic společného...

- Euklides byl reálně logický zakladatel ideální geometrie...

- Duchovní věda je reálně logickým bádním v idejích reálně duchovních světů, jejichž fyzickým projevem se zabývá přírodní věda...

- Matematika i geometrie vyjadřují realitu logicky pomocí symbolů, které vyjadřovanou skutečností nejsou. Matematika pomocí čísel, geometrie jasnými představami. Zatímco čísly lze vyjadřovat také naprosté iluze, jasnými geometrickými předtavami nikoliv...

- Kus kolejnice se o kolo stojící lokomotivy opírat může...

Otázky:

Proč pokládáte kruhový pohyb (po obvodu kružnice) za „nelineální“ a „úhlový pohyb“ či „elektrický prostor“ za „lineální“?...

Jak si představujete ideální kružnici?

Jak se podle idelní kružnice vyrábí kolo lokomotivy?...

Opakování téhož je prý máti jisté Sofie (otec je bohužel neznámý)... ;-) A protože exaktnost (jak poznání, tak sdělování), spočívá v odstranění vágnosti, pokusím se tedy sám:

1. hlavní věta ZMP:
Praktická věda (PV) funguje, protože je čistě empirická, protože vše je nutno zkoušet tak dlouho, dokud se štěstí neusadí (ideálně na pokusníka)...

2. hlavní věta ZMP:
Akademická věda (AV) nefunguje (tedy nelze v praxi ověřit), protože fungovat prostě nemůže, protože je jen teoretická a pomocí AV nelze nic pravdivě spočítat (akorát by nás to zmátlo), ani zkonstruovat.

3. (vedlejší) věta ZMP:
Pokud reálný jev drze vypočítáme předem, a on pak opravdu neprávem funguje, pak si smyslovou realitu buď vykládáme nereálně, nebo jde prachsprostou iluzi, kterou si vykládáme nereálně logicky...

(Mno, tak tohle tedy Grygar ani Goethe asi neocení...) :o)
P.S. Domnívám, že pro dokonalé pochopení jevu je nutné více kroků, např.: pozorování, hypotéza, teorie, popis, zobrazení (schéma, graf) zápis (rovnice), pokus, měření - a zejména jasný a stručný výklad (interpretace, analogie, zobecnění)...

Obávám se, že Vaše interpretace mých výroků jsou poněkud zkreslené...

Matematika aj. není jen nereálným nástrojem teoretické vědy, ale také reálným nástrojem praktické přírodní vědy...

Také si myslím, že tzv. "posvátná geometrie" a další "složitosti" (květ života, platónská tělesa, φ, π, ...) vznikly jen prostřednictvím těch nejjednodušších základních vztahů a operací... podívejte se třeba na zlatý řez, ten také vznikl až primitivně jednoduše (stačí k tomu dokonce dvě obyčejné různě dlouhé úsečky), na netu je kupa videí o tom, jak se jeho "zákon" (!) projevuje v přírodě a v živých organismech...

Ze základky si pamatuji, jak jsme se učili sestrojit nejrůznější obrazce a úhly jen pomocí kružítka a pravítka, a tehdy jsem se vůbec nedivil, že takto jde sestrojit úplně vše... :-)

Pokud má slova necitujete věrně, pak nediskutujete se mnou, ale sám se sebou...

Budiž tedy (světlo - a zvuk): 

"Tón je skutečně jednorozměrný." - V žádném případě!! Tón (podobně jako světlo aj. elmag. jevy) je pravidelné (= periodické) chvění (= vlnění) "něčeho" v prostoru a čase. Tón je "vícerozměrný" - má určitou frekvenci (= "výšku"), sílu (= hlasitost = amplitudu) a barvu (tj. „hudební zvuk“ = tvar kmitů = spektrální složení = poměr amplitud dalších alikvotních tónů - vyšších harmonických, vznikajících při současném kmitání dalších těles).

V nejjednodušším případě základního harmonického tónu (cca např. flétna): vzduch kmitá sinusově a podélně (= ve směru přímky mezi zdrojem a uchem). Obecně řečeno: směr vlnění udává "paprsek" - přímka kolmá na vlnoplochu; amplituda kmitů je rovnoběžná se směrem šíření vlny ("tlaková vlna"):

Mnohem jednodušší a názornější (než šíření "ahrimanských" kulových vlnoploch) je však ("luciferské") příčné vlnění, kdy body prostředí kmitají kolmo na směr šíření (např. kruhové rovinné vlnoplochy ve tvaru "vrch - důl" na hladině, když hodíme šutr do vody):

Obecně: Každá harmonická vlna se projevuje sinusovkou v 1D - 3D časoprostoru. Musíme ji tedy popsat 2 - 4 parametry [(1D + t) nebo (2D + t) nebo (3D + t)].

Frekvence, síla a barva tónu jsou jeho rozměry...? Já bych tedy řekl, že ne... Ať koukám jak koukám, pořád tam vidím jen jeden. Sinusovka mi totiž připadá pořád jako přímka, ač zvlněná... Navíc, myslím, že je potřeba rozlišovat reálné rozměry (jako dva rozměry u obrazu na papíře a tři u krychle) a abstraktní rozměry (jako ty u "zvukové sinusovky").

Pokud vím, vlnění vlnoplochy (vč. kulovité), sinusovky, frekvence a amplitudy prý nejsou pohyby vlnoplochy, sinusovky, frekvence a amplitudy, ale jsou to prý jen periodické pohyby (v prostoru a čase) jednoho jediného bodu (prý společně s mnohostí jeho stejně rozšafných kamarádů).

Kolik rozměrů má bod? (0?)

Kolik rozměrů má bod, když s ním periodicky lomcujete? (0?)

Nejde tedy o rozměry bodů, ale přímky?

Hrome, k čemu potom ve svých hromech potřebujeme onen „bod“?

Jsou tedy vlnoplochy (vč. kulovité), sinusovky, frekvence a amplitudy dány koncem přímky (konci mnohostí přímek)? Pak se nejdená o přímku, ale o úsečku.

Kolik rozměrů má úsečka (1?)

Kolik rozměrů má úsečka, když s ní periodicky lomcujete? (1?)

Nepředstavuje ta úsečka náhodou velikost působící síly, která lomcuje například membránou v uchu?

Netýkají se náhodou všechny ty vlnoplochy (vč. kulovité), sinusovky, frekvence a amplitudy jen chvění flétny, vzduchu, vody, membrány ucha a jiných překážek řady do všech stran působících sil?

Protože síla nemůže působit bez působiště síly (flétny atd.), ve vzduchoprázdnu se žádné hromy nekonají, takže se tu žádná „harmonická vlna neprojevuje sinusovkou v 1D - 3D časoprostoru, přestože i vzduchoprázdno je součástí času i prostoru...

Se světlem je to zrovna tak. Stejně jako ve hvězdném ani v meziplanetárním prostoru světlo nesvítí, ani kdyby se Slunce usvítilo...

Když dovolíte, daleko větší váhu kladu na otázku, jak jste na naši diskusní stránku dostal ty obrázky. Já jako počítačový papblb to neumím, ač bych to často potřeboval. Můžete mi prosím poskytnou „kuchařku“?

Pro začátek bych opustil všecky vakua i étery a zůstal radši nohama na Zemi (nanejvýš ve vzduchu)       .
Vaši úsečku v uchu Vám tedy fakt nezávidím (zvláště když Vám lomcuje bubínkem). Ještě že moje úsečky nejsou tak klackovitě nevychované, a jsou jen idejemi (před zrcadlem). Škoda, že neznáte aspoň tu "pitomou" goniometrii... :-(

Pro JK: Frekvence, síla a barva tónu jsou parametry. Je mi líto, ale já tam vidím prostorové rozměry 2; zvlněná přímka už není přímka, ale 2D útvar. A když dojde k jakékoli její změně v čase, musíme k 2D ploše vzít v potaz i "časovou osu" (symbolické promítnutí lineárního času na lineární přímku - s možností dokonce i jejího "ocejchování" zvolenými časovými intervaly a výpočtu či změření příslušné výchylky ve příslušné čase).

A pokud se Vám nelíbí "abstraktní rozměry u zvukové sinusovky", opravdu zkuste, co jsem marně doporučoval ZMP: rozhoupaný pytlík s pískem nad tepichem; že vznikne ausgerechnet harmonická sinusoida, není vůbec náhoda... (A kmital-li by pytlík rychleji než cca 20x za vteřinu, uslyšel byste odpovídající basový tón...) (A pokud by někdo namítl, že tak rychle pytlík nerozkmitá, nechť tedy zkusí třeba rozeznít ladičkou a brnknout jí o nějakou rychle projíždějící karoserii.) ;-)

Odpovědi:

- Ideální kružnici si (v souladu s Euklidem) ;-) představuji jako kolem pevného bodu rotující úsečku.
Ale o to ani tak nejde, jde mi o to, že (jak sám říkáte) v "reálně" duchovních světech jsou zřejmě nějaké nehmotné ideje, jejichž fyzický projev sice už až tak ideální není, zato je však ověřitelně reálný...

- Já podle ideální kružnice vyrábím kolo lokomotivy tak, že do hlíny zapíchnu klacek a rotací prkýnka kolem něj vyhloubím placatý válec, který zaliju železem. Pak pomocí polosy (trčícího klacku) kolo vyprostím a upnu do soustruhu a "doladím"...

- Přímka je lineární proto, že (v Euklidovském prostoru s lineární metrikou všech os) je zobrazením (grafem) lineární funkce [f(x)=k.x+q].
(Pozn.: Připouštím, že pojem "prostor" není pro 1D a 2D - natož pro množiny skalárních čísel - příliš košer, ale je již ustálenou analogií 3D prostoru... Je to moc zlé?]

- Úhlový pohyb pokládám za lineální zejména v uvedeném případě, kdy nějaký (třeba úhlový) pohyb promítám do časové osy (předpokládám tedy, že náš čas je snad konstatní...). Např.: ...

- A proč je kruhový pohyb nelineální? Protože kružnice je vyjádřena kvadratickou funkcí [x²+y²=r²] nebo skládáním (navíc hned dvou!) nelinearit - vzájemně kolmého sinu a kosinu [x=r.cos(φ), y=r.sin(φ)]. (Možná proto je takový problém kvadratura kruhu, nevím...)
Např. (není to až tak zřetelné, ale všimněte si rozdílu rychlosti posuvu jezdce uprostřed a na krajích)

Odkud víte, že kolem pevného bodu rotující úsečka je Euklidova kružnice?

Nemáte náhodou na mysli to, co jako tzv. „projev kružnice“ vykreslujeme rotujícím hrotem kružítka, zabudnutého poevně druhým hrotem do papíru (tabule, hlíny aj.)? Také úsečku vykreslujeme hrotem tužky.

Přiznám se, že Vaším odpovědím moc nerozumím, proto se pro jistotu ještě doptávám, popřípadě namítám:

1/ kružnice jako „rotující úsečka“:

a/ nekrouží na zakřivené dráze úsečky náhodou bod, nikoliv sama samotná dráha bodu (úsečka)?...

b/ není náhodou projevem kružnice velmi tenké mezikruží dráhy bodu, nikoliv projevující se kružnice. Není to důvod, proč právě proto teoretická matika přispěchala s tvrzením, že „kružnice“ je dána mnohostí bodů...

c/ u projevu v podání kružítka je prvotní centrální bod (zapíchnuté kružítko), je tomu tak také v případě ideálního obvodu kružnice?...

2/ vyrábíte-li kolo podle formy vyhloubené do hlíny úhlovým pohybem prkýnka, pak kolo nevyrábíte podle obvodu kružnice, ale podle plochy kruhu. (kruh snad není kružnice?)...

3/ míníte „lineární metrikou všech os“ pravoúhle vůči sobě orientované tři osy souměrnosti (x,y,z), které máme od Descarta, nikoliv od Euklida?

Nejsou snad již samotné Descartovy osy přímkami?

Podle jakých os, byly zobrazeny tyto Descartovy přímky (osy souměrnosti)?

4/ rozumím-li Vašemu podání správně, pak je lineální Váš „průmět úhlového pohybu do časové osy“ (tedy samotný čas), nikoliv úhlový pohyb Vašeho prkýnka v bodě 2/...

5/ proč je podle Vás „kruhový pohyb nelineální“, když rovněž podle Vás je „kružnicí rotující úsečka“. Což úsečka není lineální? Není snad úsečka jen ohraničenou částí přímky, která je podle Vás lineální (viz bod 3/)?

„Kruhovým pohybem“ míníte pohyb kružnice, nikoliv pohyb v kruhu?

Rozlišujete (v představách a pojmech) mezi kruhem a kružnicí úplně jasně?...

Dokážete mi odpovědět pouze jasným představami a jim odpovídajícími pojmy, bez zbytečného akademického „ohromování“ kvadratickými či jinými abstraktními přemety?...

TM: „Pro začátek bych opustil všecky vakua i étery a zůstal radši nohama na Zemi (nanejvýš ve vzduchu).“

Právě s nohama na Zemi všude narážíme na to nepříjemné „vaccum“, které se Vašim výkladům tak nehodí a díky němuž Vaše „harmonická vlna neprojevuje sinusovkou v 1D - 3D časoprostoru.

Snažil jsem se (TM) vysvětlit na volném pádu, že těmi všemi „akademickými hromy“ říká jen matematicky, že jde o „volný pád“, který tím samozřejmě nijak nevysvětluje. Zatímco u volného pádu vidíte, co padá, u zvuku a světla nevidíte lautr nic, jen slyšíte zvuk a vidíte světlo. Namísto vysvětlení jevu vlastními slovy se opět jen uchylujete k ohromujícím grafům a rovnicím, aniž víte, že to s věcí má něco společného. Nakreslit vlnu (například pískem) umí každý. Důkázat, že se světlo a zvuk skutečně vlní, nebo že jde o částice (korpuskule, fotony či jiná šidítka), to neumíte.

Zde přece nejde o to, zda znám či neznám „pitomou goniometrii“, ale o to, zda věc (zvuk a světlo) dokážu svými slovy vysvětlit správně. Teprve k reálně logickému vysvětlení vlastními slovy můžete přidávat také matematiku, která sama o sobě nedokazuje nic jiného, než jen sama sebe...

Pro začátek mám vykutálenější variantu Vašeho návrhu: Pro začátek opusťte všechny svoje názory, a dejte za pravdu mě. Nanejvýš jenom mě...

Jak tak sleduji tu úžasnou diskusi kolem násobení, tak mi blesklo jakési další pochopení funkce "práva veta" v TSO:

ZMP říká:

"Ač tu tedy nejdříve musejí být násobící se síly, přece následně vynásobené síly nepocházejí z nich, ale tak říkajíc „z ničeho“ (stvořením ze všeobecného éteru)..."

V TSO vidím jako násobící se síly dvě lidské individuality, mezi nimiž dochází (praktikováním "práva veta") k násobení (Já x Já, konfrontace Já s Já, vnitřní svobody individuality s vnitřní svobodou druhé individuality).

Následně vynásobené síly vnější svobody pak nepocházejí ze sil uplatněné individuelní svobody, ale tak říkajíc "z ničeho" (stvořením z éterného těla RS, které on přetvořil a svobodně daroval pospolitosti).

Tím nyní také chápu, proč RS uzavřel mysteria Matky - mysteria SVOBODY.

Ke znovu-otevření potřebuje asi oněch 4 x 12 pravých Michaelitů (nositelů vnitřní svobody), kteří by tvořili zárodečné embrio živé sociální bytosti TSO.  RS dal živě (reálně) své éterné tělo jako oplodňující (ochraňující) éterné síly AS společnosti, ale ve společnosti se nenašel ani jeden nositel vnitřní svobody (nebylo ucho, co by slyšelo, oko, co by vidělo oplodňující síly éterného těla RS).

RS tedy stáhl tyto oplodňující síly (uzavřel dočasně mysterium SVOBODY) a otevře je v případě, když se spojí praví Michaelité do nového společenství (vytvoří vajíčko) k realizaci TSO s právem veta.

Chápu to tak dobře?

Nejnázornější představou pravého násobení sil je obyčejný vehikl:

síla x páka (živá síla x mrtvá síla).

Zde vidíme, že mezi aktivně činně (živě) působící silou a pasivně trpně (mrtvě) odporující silou musí být vztah.

Vztah je však nesvobodou, bez ohledu na to, zda byl navázán svobodně či nesvobodně.

Stav svobody je tedy možno udržovat nenavázáním vztahu (v TSO právem veta), nebo obnovit rozvázáním vztahu (odložením páky).

K násobení sil dvou liských individualit tedy nelze dospět „právem veta“, ale naopak navázáním vztahu (spolupráce, diskuse aj.), což představuje vzdání se svobody kvůli dosažení určitého společného cíle (účelu). Aby mohl být navázaný vztah pravý, nemůže být navázán v podobě:

„já x já“ (svoboda x svoboda, akce x reakce, muž x muž, žena x žena),

ale v podobě pravých opaků:

„nejá x nejá“ (nesvoboda x nesvoboda, akce x překážka, muž x žena).

NE x NE = ANO (negace negace)!

ANO je pravou konfigurací sil NE x NE, jako síla na páce, jejichž interakci si můžeme představit v konfiguraci písmene „T“ (Tau) nebo obráceného „T“ (Tao)...

Násobitel je relativně vertikální živá síla (akce či reakce), násobenec relativně horizontální mrtvá síla (páka, prach země, vajíčko atp.). Produkt násobení je rozmnožená živá síla (nikoliv haluz, jabko atp.)...

Vidíme loutku, avšak pohybuje jí a mluví za ni (zdánlivě skrze ni) vodič lutky...

Často vidím, jak tzv. domácí týmy ve fotbalu, volejbalu, lehké atletice atp. jsou složeny z různého množství černochů, někdy Asiatů, Arabů atp. Připadá mi to jako nesmysl. Jak může za domácí z nějaké české Horní Dolní hrát černoch? Může, za peníze. Ale mně to prostě připadá nepřirozené, hloupé nebo divné až směšné. Jaký je to domácí reprezentant - třeba nějaký dobrý africký fotbalista? Kvůli penězům potom švédský národní tým v jakémsi sportu reprezentují z větší části černoši. Je toto správný vývoj sportu?

Profesionální "vrcholový" sport je podle mě jen jakousi karikaturou řecko-latinské epochy, kdy lidé lidské fyzické tělo vědomě oslavovali jako chrám Boží. Rozdíl mezi naší pseudo-olympiádou a tehdejší řeckou olympiádou je tak propastný, že dnes nemáme ani právo pojmenování "olympiáda" používat :/ Vždyť o čem je vrcholový sport? Je to jen o show, ve stylu "chléb a hry" - aneb, dejme lidem bezduchou zábavu, aby neřešili závažnější problémy ve společnosti a aby na sobě nepracovali - vždyť "odreagovat" se je potřeba!! Navíc vrcholový sport nejde dělat bez dopingu a nesmyslného sebetrýznění, které je lidmi ještě uboze oslavováno... protože zapomněli, co znamená pravé mučednictví, musí oslavovat falešné mučedníky, tzv. "vrcholové sportovce", kteří "něco dokázali" (ve skutečnosti nedokázali vůbec nic). Nehledě na to, že každá olympiáda je dnes plná satanských symbolů a numerologie a je používaná i pro politické účely...

Setkal jsem se s názorem:

Proč se mísení ras a kultur obávají pouze Evropané, běloši a křesťané?

Proč se mísení neobávají muslimové, černoši, Arabové atp.? Jim přece také hrozí zprznění kultury nebo rasy, ne?

Abych nebyl obviněn z rasizmu, nemohu odpovědět: JIM NE!

Zahlédl jsem zajímavou věc, které moc nerozumím... http://www.akademietabor.cz/studium/seminare/spiritualni-matematika

Pokud by nešel odkaz otevřít, nevadí, zarazil jsem se u dvou následujících věcí.

1) Cituji z témat přednášky: "Sedm základních matematických operací jako sedm bran vedoucích do sedmi různých světů a jejich vztah k vlastní bytosti člověka." Těchto sedm údajných bran by mělo být - sčítání, odčítání, násobení, dělení, mocnění, odmocňování a logaritmus. Sedm různých světů se ale dá brát různým způsobem (např. sedm manvantar, sedm plání od nejnižší podfyzické přes fyzickou až k vyššímu devachanu atd...) Má otázka zní: Můžou tyto základní matematické operace odkrývat člověku skrz myšlení cesty do vyšších světů? Mohou se v těchto operacích nějak zrcadlit zákony či povaha těchto světů? A souvisí nějak těchto sedm matematických operací s bytostí člověka?

2) A další téma: "Imaginace nekonečna." Ptám se: Jak může vůbec existovat nějaká imaginace nekonečna, když nekonečno neexistuje? Máme-li např. řadu čísel, kde neustále přičítáme další, někde se přece musíme zastavit, tudíž nekonečna se dopočítat nikdy nemůžeme. A když kroužíme v kruhu, stejně nám jednou dojde energie, takže ani zde nemůžeme kroužit nekonečně... Nekonečno zkrátka nelze nikde nalézt, tak jaká imaginace nekonečna...?

Vím o Akademii Tábor jako o hnízdu „anthropsofických intelektuálů“, kteří, jako ostatně všichni tzv. „anthroposofičtí odborníci“, prý ducha učitele anthroposofie R. Steinera „už dávno překonali“ To znamená, že s pravou antrhoposofií nemají nic společného. Tomu také odpovídá jejich program i název („Akademie“).

Základní matematické operace jsou jen čtyři:

Sčítání, odčítání, dělení, násobení.

Akademické „násobení“ však s reálným násobením nemá nic polečného, neboť v duchu „satanské akademie“ podstatu násobení vůbec nechápou. Pokládají násobení jen za jakousi abstraktní zkratku pro sčítání.

Například: 4 hrušky + 4 hrušky = 8 hrušek

Zkratkovitě: 2 x 4 hrušky = 8 hrušek

Všimněme si tu, že zatímco sčítání hrušek pracuje důsledně s reálnými hruškami, akademická zkratka (údajné násobení) důsledně reálná není. Co tu znamená číslo dvě (2)?

Čím reálným (2) se tito akademikové domnívají počet reálných hrušek znásobit ze čtyř na osm?

Tuto otázku si tyto učené hlavy prostě vůbec nekladou!

V jejich „násobení“ je číslo dvě zcela nereálné (ryze abstraktní), stejně jako je nereálná podstata veškerého jejich „násobení“.

A protože mocnění, odmocňování a logaritmování jsou jen speciální varianty násobení a dělení, je i akademické mocnění a logaritmování, stejně jako jejich násobení, opět zcela nereálné, jen jakousi abstraktní zkratkou pro sčítání.

Jak jinak, jsou nutně abstraktní (nereálné) také akademické „brány do sedmi různých světů“, včetně „vlastní bytosti člověka“, manvantar, plání atd. Zkrátka, nereálné (ryze abstraktní) je veškeré akademické myšlení (včetně toho, jímž prý překonali reálně logického ducha RS).

Ke skutečnému pochopení reality na všech jejích úrovních, reálně nevede cesta abstrakce, ale zase jen reálná cesta.

Také cesta matematická musí být reálně logická, což bez pochopení reálné podstaty násobení není možné.

Na první otázku tedy odpovídám:

Údajné „základní matematické operace“, v duchu nereálného myšlení Akademie Tábor, nijaké cesty do vyšších světů otvírat nemohou!

Což umírající RS jasně neřekl, že mystéria jsou uzavřena?!

V operacích Akademie Tábor se tedy ani reálné zákony a vlastnosti vyšších světů zrcadlit nemohou!

Takto jejich „sedm matematických operací“ s reálnou bytostí člověka nijak nesouvisí!...

„Imaginace nekonečna“:

Přičítat k řadě čísel stále další a další čísla se zdá být sice možné, možnou nekonečnou řadou čísel však tuto „možnost nekonečna“ nikdy nijak plně uskutečnit nelze (srovnej stavbu biblické „babylónské věže“).

Všimněme si tu rozdíl mezi „možností“ a „možným“ (možné = možností umožněné). Protože možnost bez možného, ani možné bez možnosti samostatně existovat nemohou, je možnost od možného neoddělitelná!

To znamená, že „možnost nekonečna“ může existovat jen zdánlivě, nikoliv plně reálně.

Také si všimněme, že při tzv. „nekonečném řazení čísel“, je to poslední aktuálně zařezované číslo vždy znovu skutečně tím posledním. Tzn., že se tu nikdy nejedná o nijaké nekonečno, o nekonečnou řadu, ale stále znovu a znovu o posouvání konce řady, stále se tu jedná jen o konečno. Zastavíme-li se, konečno se dál neposouvá!

Stejně tak je tomu při údajně „nekonenečném“ kroužení v kruhu. Zde přičítáme jednotlivé okruhy v čase, v němž opět jen posouváme konečnou řadu okruhů. Přestaneme-li kroužit, konečná řada okruhů se dál neposouvá.

Je „nekonečná akademická hlava“ tuto prostou skutečnost vůbec pochopit, zejména když se jí v hlavě zahnízdila utkvělá představa zcela nereálné „teorie množin“?...

Imaginativně si lze představit jen iluzi nekonečna, v podobě cesty uzavřené do kruhu (do obvodu kružnice), jenž je dán spojením jeho počátku s jeho koncem (srovnej „uroboros“).

Názornější imaginací je tu tzv. „lemniskáta“ (ležatá osmička), která představuje možnost pořechodu zvenčí okruhu do jeho nitra a zpět. Lemniskáta vnějšek a nitro okruhu klade vedle sebe v podobě překřížených smyček osmičky.

V nepochopené imaginaci iluze nekonečna žijí všechny akademičtí učenci, včetně těch táborských...

Děkuji, tímto jste potvrdil mé zaražení se hned u citovaných názvů témat, což mi stačí...

Ještě dvě věci:

1) Máte někde rozvedenou podstatu násobení, např. v řešení nějaké aporie nebo jinde? Vzhledem k tomu, že akademickou matematikou jsem se zabýval dost do hloubky, rád bych podstatu násobení pochopil. Dosud jsem totiž násobení opravdu bral jako zjednodušeně napsané sčítání a nenapadlo mě se nad tím ani zamyslet jinak...

"Čím reálným (2) se tito akademikové domnívají počet reálných hrušek znásobit ze čtyř na osm?"

To je závažná otázka, na kterou neznám odpověď. V této dvojce, kterou se zde násobí, nic reálného nevidím, ať přemýšlím, jak přemýšlím. Reálný by mohl být akorát nůž, kterým všechny čtyři hrušky přesekneme vejpůl, takže máme osm polovin hrušek, ale to nic neřeší, protože to už není násobení, ale ani dělení (4 hrušky děleno jedním nožem = osm polovin hrušek). Čtyři hrušky ale ničím reálným neznásobíme, prostě musíme čtyři další přidat (přičíst). Nevím, čím reálným lze tedy násobit...

2) Těch sedm plání (světů) ale už nemám od akademických táboritů, ale z knihy "Esoterní křesťanství" (nakl. Michael). RS tam vysvětluje, jak existují světy nižší, než náš fyzický a nazývá je "podfyzickými". Dávalo mi to opravdu smysl, a to nejen proto, že jich je dohromady sedm (sedmerostí se teď zabývám více a snad v dohledné době sem napíšu něco smysluplnějšího).

Jak na jednu stranu jsou tři vyšší světy než fyzický - astrální, nižší devachan a vyšší devachan, tak na druhou stranu jsou tři nižší světy:

- podfyzický astrální svět (oblast Luciferova, rozpadající se světelný éter - souvisí s elektřinou),

- podfyzický nižší devachan (oblast Ahrimanova, rozpadající se chemický/zvukový éter - souvisí s magnetismem)

- a podfyzický vyšší devachan (oblast Asurů, rozpadající se životní éter - souvisí s radioaktivitou).

Je mi jasné, že všechny tyto světy se navzájem prostupují a jsou všechny zde, a že jsme schopni vnímat (a přemýšlet) jen o těchto třech; je to dáno naším "rozhledem" = záběrem vědomí.

Řeším to především proto, že už dlouho chci přijít na podstatu těchto tří sil (elektřiny, magnetismu a radioaktivity), protože dnešní lidstvo je na nich závislé a všude je používá. Toto zařazení do mnou zmíněných podfyzických světů je správné? Pokud ne, jaká je tedy jejich podstata?

Podstatu násobení jsem rozpracoval v „Aporiích Zénóna z Eleje“. Práci na aporiích jsem však na několik let přerušil, kvůli přípravě vydání Steinerovy „Teorie poznání“ a „Filosofie svobody“ (jsou už v tisku).

Nyní, když se k aporiím vracím, se musím s věcí nejdříve jaksi znovu seznámit.

Výklad podstaty násobení zde v diskusi nelze uvést. Jeho náročnost není dána ani tak podstatou samotného násobení, jako nutností vypořádat se s obrovskou spoustou bludných kořenů, které pilní (protože dobře placení) permoníci akademické vědy poléta hromadili a vtloukali do hlav studentům již od prvních stupňů základní školy. Zde tedy snad jen ty nejzákladnější základy násobení:

Reálně násobit nelze abstraktními čísly abstraktní čísla, tělesa, těla, zkrátka vůbec nic. Matematicky lze živé násobení jen naznačit nebo také zcela zamaskovat a zmást (například výkladem, že jde o zkratku sčítání).

Násobit lze jen živými silami (éternými) a to zase jen živé síly, popřípadě také mrtvé síly (umrtvené ve hmotě), které násobící živé sily v aktu násobení oživují. Ke vzájemné interakci násobených sil však může dojít jen v určité konfiguraci (pravé, pravoúhlé!) jejich vzájemného uspořádání. Stopu této konfigurace lze nalézt snad ještě jen v blíže nijak nevysvětleném vztahu: „působící síla x působiště sil“.

Význam pravé podstaty živého násobení nadozírně přesahuje současné všeobecné (rádoby „vědecké“) představy o něm. Proto bytostně nevyhovuje materialistickým idejím teorerické vědy, neboť bezprostředně a zdrcujícím způsobem z kořene vyvrací veškeré materialistické bludy i s jejich tzv. „přírodními zákony“ (např. zákon o zachování hmoty a energie), přes něž prý „nejede vlak“...

Vaše úvahy o falešném násobení hrušek jsou velmi správné. Nepochybuji o tom, že by jste je časem dotáhl do konce i kdybych aporie nevydal. Správné jsou také Vaše úvahy o sedmi pláních. Dolní pláně jsou totiž dány skutečností, že čím více se násobící živá síla odklání od relativní vertikály (přestává být pravá), čím více se přiklání k relativní horizontále působiště sil (překážky), tím více se od míry působení síly uvolňuje podstata síly, až se v rovině (rovu) horizontály zcela rozpadne na prach...

Takže živé násobení v praxi lze třeba vidět po oplodnění embrya, jak se počnou vlivem éterných sil množit buňky z jedné....?!

1 buňka -> 2 -> 4 -> 8 -> 16 -> 32..... To mě napadlo hned, ale říkal jsem si "tak jednoduché to přece nebude" ... :/ Kdybychom totiž jen tak nějakým mini-nožem rozdělili buňku na dvě bez vlivu éterných sil, tak ji zabijeme. Rozdělí-li se buňka ale vlivem éterných sil, pak se obě nové poloviny vyvinou (vyrostou), takže již nejsou pouhými mrtvými polovinami, ale novými buňkami, které se zase mohou rozdělit (tedy vynásobit?!) v nové čtyři... atd...

Při vývoji plodu přece působí éterné síly z kosmu do těla matky...! Působící síla je zde tedy nově vytvořené éterné tělo člověka působící ještě zvenčí dovnitř, které si člověk tvoří před zrozením, a působiště sil je zde zcela rozmělněná chaotická hmota oplodněného zárodku, chráněná před vlivem Země... tzn. působící síla (éterná) x působiště sil (zárodečná hmota) = vyvíjející se fyz. hmota zárodku (budoucí fyz. tělo člověka, což jsou ze začátku jen násobící se "kmenové" buňky)..

A Goethe ve své metamorfóze rostlin na to tedy taky kápl, když říkal, jak je vše v rostlině jen přetvořený list..? Protože i zde působí éterné síly, jejichž vlivem se listy počnou množit z děložních lístků... nemůžeme je rozsekat nožem, to bychom měli maximálně ve jménu vědy zavražděný salát... forma rostliny uložená v semeni se tedy počíná naplňovat životem (éterným tělem) a dochází zde ke skutečnému násobení...

Veškeré rozmnožování je dáno reálným násobením. Kdyby bylo dáno (byť zkráceně) pouhým sčítáním, pak bychom narůstající počet buněk embryu odněkud přinášet (odkud?), neboť sčítání nepočítá se vznikem přičítaného, ale jen s jeho vnášením do součtu.

Rozmnožování buněk jejich dělením je jen zdánlivým „dělením“, neboť při živém násobení sil, pocházejí přibýbající vynásobené síly z interakce již existujících sil (vzájemně se násobících = rozmnožujících se):

Násobení sil (interakce) = síla x působiště sil = rozmnožování sil.

Ač tu tedy nejdříve musejí být násobící se síly, přece následně vynásobené síly nepocházejí z nich, ale tak říkajíc „z ničeho“ (stvořením ze všeobecného éteru)...

Protože množení buněk embrya narůstá geometrickou řadou, máme tu co činit s mocněním (geometrickým skládáním násobených sil) míry jejich mnohosti (nikoliv jejich materie, přijímané z těla matky). Množení buněk (mocnění jejich mnohosti) se tedy již týká vyšší pláně (duchovní skutečnosti).

Při vývoji plodu (množením buněk) spolupůsobí éterné síly z kosmu na působiště sil (překážku jejich působení) v těle matky (na vajíčko, které se mění v embryo).

Kosmická síla působící na fyzické působiště sil (vajíčko) pořádá embryo podle logiky (řádu sil) éterného těla, pořádaným lidským já na vyšších pláních (duchovních) již před jeho fyzickým početím a zrozením. V tomto předem vybudovaném éterném těle tedy již došlo jak k mocnění, tak i k odmocňování (dělením na orgány) i logaritmování, které se v těle matky a dál ještě po zrození naplnňuje hmotou...

Děkuji, tak teď už to konečně začíná dávat smysl. Jediné, co v tom vývoji embrya nejsem schopen vidět, je logaritmování. Mocnění i odmocňování je vidět prakticky hned (geometrická řada nárůstu mnohosti buněk a následný vývoj orgánů), ale logaritmus tam nikde nevidím...

Vezmu-li si na pomoc akademicky uznávaný logaritmus, vyjde na příkladu toto:

Log2(32) = 5, tedy, logaritmem (nereálně) zjišťujeme toto: "Kolikrát musíme vynásobit dvojku, aby nám vyšlo 32? - Pětkrát." Kde mám tady vidět něco reálného, to fakt netuším... ale zkusím to.

Tedy, dalo by se napsat pomocí nereálného násobení 2 x 2 x 2 x 2 x 2 = 32, s tím, že dvojek tu je pět. Skvěle. Jenže realitou je v tomhle případě jen první dvojka (dvě buňky) a čtyři dvojky jsou nereálné. Pětka tedy ničím reálným není, stejně jako čtyři dvojky zde.

A nyní reálně - proběhne zde tedy živé násobení pomocí éterných sil:

Poprvé jsou zde základem dvě buňky. Působí zde éterná síla kolmo na působiště sil (na dvě buňky). Působením éterné síly se rozmnoží (roznásobí?) na čtyři. Pak znovu působí éterná síla kolmo na čtyři buňky, které se rozmnoží na osm. Pak znovu 8 buněk na 16, a šestnáct buněk na 32. Kolikrát proběhlo působení éterné síly? Čtyřikrát! Kde je tedy ta pětka, ke které nás dovedl akademický logaritmus?! K pětce by se dalo dojít jedině takto: Musíme si uvědomit, že základem tu přece nejsou dvě buňky, ale jedna, ta první, ze které se musí vždy začínat... bereme-li ji v potaz, množení musí proběhnout pětkrát, abychom dostali 32 buněk.

Ten logaritmus je asi pěkně satansky zamotaný, a nebo jsem už z toho zamotaný já... počítání s logaritmy mi pořádně nešlo nikdy...

To podstatné vnáší do vývoje zárodku pravé násobení. Logaritmy tu představují vyšší éterický plán (kolikrát se co má u ksterého orgánu násobit). Pokud by jste tento plán chtěl vyluštit, máte na celý život, co dělat...

Kdysi jsem luštil ideální skladbu kostí lidských rukou a nohou.

Nohy = (skládání sil pod úhlem 90 stuňů):

čtyřčlánkové prsty4R - předloktí 2R odmocnina ze dvou - paže 2R

Ruce (skládání sil pod úhlem 60 stupňů):

čtyřčlánkové prsty 4R - holeně 3R odmocnina ze dvou - stehenní kost 3R

Zapoměl jsem na tříčlánkové palce + sedm zápěstních či kotníkových kůstek, které tu fungují jako působiště sil. Obdobně klouby. Těmi jsem blíž nezabýval...

Děkuji, prozatím stačí alespoň takovýto základ, abych pod logaritmem neviděl kdeco. Domnívám se, že podobně, jako Goethe objevil "prarostlinu" a "prazvíře", podobně bychom museli dospět k ideálnímu pravzoru člověka, abychom toto vše mohli vysvětlit...

Tak jako jsou tři dolní pláně (světy) dány rozkládáním podstaty sil, působících v reálném násobení, tak jsou tři horní pláně (světy) dány skládáním násobených sil, skládáním jejich opodstatněného (reálně plného) působení.

Působení sil spadá do oboru možné „logiky“ (uspořádání či rozkládání).

Podstata sil spadá do oboru „plné reality“ (relativní existence).

Mluvím-li tedy o nereálnosti akademické matiky, pak neříkám, že není logická. Vedle reálně logické matematiky je však dnes v módě nereálná matika, která je buď nereálně logická nebo zcela nelogická. Nereálná matika je tedy také možná, jen není naplněná reálnými předměty (silami, objekty aj.), jen je nenaplněná či nenaplnitelná.

Nereálná ryze teoretická matika je tedy snad jen logická ale nauskutečnitelná (viz iluze nekonečna), nebo je zcela nelogická, zcela nemožná, iluzorní, hloupá, pitomá, imbecilní atp. (viz „teorie množin“ aj.)...

Mně není buřt, zda dostanu misku osmi reálných hrušek, nebo jen jednu misku čtyř reálných hrušek a k tomu misku čtyř nereálných hrušek, jaksi panem profesorem matiky logicky „vynásobených“. Kdyby mi pan profesor chtě osm hrušek takto prodat na trhu, asi bych se na něho rozzuřeně vrhl, jako na podvodníka (Auvajs!!!).

Nevím jak Vy, ale já se symbolických hrušek, s odpuštěním, nenažeru!...

Vaše symbolické zobrazení (ať už správné či nesprávné) naší komplikované reality není vrcholně praktické jak tvrdíte, ale pouze a jen teoretické.

Zdá se mi, že se dobře vyznáte v teorii (možné skutečnosti), nedokážete však od ní odlišit praxi (plnou skutečnost). Nedokážet odlišit realitu od jejího obrazu, který Vám přece ani tu pitomou zářivku nerozsvítí. Zdá se, že realitu chápete jen jako „strkání kolíku do díry s následným zmítáním“ (hanácky: „combe lombe“). Avšak elektřině, která z té díry přes kolík proudí (ruku na srdce) v podstě vůbec nerozumíte, nevíte vpravdě, co to je. Jen teoreticky „víte“ (naučili Vás ve škole o třífázovém proudu), že s Vámi ten „kolík v díře“ více méně hlasitě „harmonicky sinusově“ lomcuje, což si umíte i hmatově ověřit...

Odpověď na přspěvek MV se (nevím proč) zařadil před něj, za předchozí příspěvek JK. Snad se v tom zorientujete...

Opravuji MV na TM...

Pořád tu zápasíme s akademickými trpaslíky, klaoucími v temném lese bludné kořeny...

Obávám se, že se umíte oběsit jen teoreticky (akademicky), nikoliv prakticky (reálně). Také bratrská láska, že je pro Vás asi jen teoretická a překážíte tedy jen jejímu teoretickému vývoji a to zase jen teoreticky. Bohužel, ani dnešní manželky nejsou zpravidla reálné, ale pouze teoretické...

S čistým svědomím mohu prohlásit, že „vím, že nic nevím!“ (Sókratés).

Snažím se však všechno dozvědět reálně logicky a nespokojit se nereálnou akademickou logikou, kterou mi ve škole vyplachovali mozek...

Bude-li nám tato satanská věda vládnout dál, nebudeme mít zapotřebí umění namlít kafe a zatopení v kamnech, protože nic z toho už k disposici mít nebudeme...

Prvním krokem na cestě pravdivého poznávání je uvědomit si (vědět), že nic nevíme. Vykročíme-li na tuto cestu s domnělou znalostí všeho, nebo alespoň něčeho, pak nikam nedojdeme a se svými naučenými iluzemi zdegenerujeme.

Vše, co se domníváme vědět, vše co nám do hlavy vtloukali naši „učitelé“, si musíme sami důkladně ověřit. Ne však jen „logicky“ jak uvádíte, ale „reálně logicky“, to znamená logikou, kterou neustále konfrontujeme s každodenní realitou, jak ji sami prožíváme. I ty nejnepatrnější a zdánlivě nejbanálnější události či fakta nás mohou nebetyčně poučit...

Nevím jak jste přišel na to, že se mi nelíbí harmonie sfér? Máte-li ovšem na mysli tu reálnou (planetární soustavu)...

Nevím jak jste přišel na to, že pohrdám goniometrickými funkcemi. Pokud vím, tak jsem tu o nich snad ještě ani nemluvil...

Horkým kafem si občas opařím jazyk. Prstem do kafe nesahám, zejména když jsem ho měl předtím jinde.

S placatou Zemí a s tečnou kružnice se nekamarádím. Máte-li ovšem na mysli reálnou kružnici, nikoliv tu akademickou.

Nevím, o čem by mě mělo poučit kyvadlo a písková sinusovka na posouvajícím se běhounu?

Satanská „teoretická věda“ nám vládne jen díky naší hlouposti, neboť „sofistikovné využívání nerálných teorií v praxi“ je ryzí nesmysl. V praxi nelze využívat „teoretickou vědu“, ale pouze praktickou přírodní vědu.

Akademičtí vládcové nemají žádné „své peníze“, ale pouze peníze falešné, kterými nás okrádají o naše peníze, vydělané reálnou prací.

Tou "vyšší sílou", kterou tu strašlivou mašinu můžeme zastavit, je buď náš vlastní (individuální) zdravý rozum, nebo (nevyužijeme-li ho zdola) tu mašinu zastaví shora, nějakou globální katastrofou. Nechť si každý vybere, které „brzdě“ dá přednost...

Tuhle všechnu matematiku znám a vím, že "nějak" ty vzorce fungují, ale nikdo mi ve škole nevysvětlil ani procento mých "proč?", takže mám již dlouho důvodné podezření, že tu něco nehraje... už jen při porovnání Goethovy a Newtonovy nauky o barvách jsem se pár dní vzpamatovával z toho, proč sakra není uznávaná ta, která je reálně správná (Goethova)..... a pak nemějte o té "vyšší matematice", kterou popisujete vy, pochyby, když ani ty fyzikální základy nerespektují realitu... např. Einsteinovu STR jsem si musel propočítávat, abych zjistil, že je celá špatně, protože ve škole mi povýšeně tvrdili, že je správná, a obhajovali to jakýmisi příklady s neexistující raketou, která se pohybuje 99,9% rychlostí světla...  přičemž i samotná rychlost světla je jen mírou jeho růstu a né rychlostí přenosu informace, jak se myslně tvrdí, protože informace se přenáší okamžitě, jedno, na jakou vzdálenost (analogie s velmi dlouhou holí, u níž se začátek i konec pohnou ve stejném momentě).... a akademici vám řeknou, že to je "záhada" a berou si na pomoc jakési černé a červí díry, sedmnáct dimenzí, kvantovou pěnu a kdoví jakýho čerta ještě... a těch věcí, které nesedí, tu je kopec, že za něj kolikrát ani není pořádně vidět :(

Dovolím si domněnku, za kterou se klidně nechám ukamenovat, nebude-li správná, ale - elektřina je čistě luciferská, nebude to nějak souviset s tím, že se v její sféře musí používat nějaká pokroucená matematika..?

A co ti, kteří jim moc nad sebou nedávají, nechodí k volbám, není to základna těch, kteří snad v budoucnu budou realizovat i objektivní svobodu?  Osobně mi přijde téměř perverzní dát nad sebou někomu moc,protože nasliboval hory doly a pak 4 roky nadávat, že ty hory doly nesplnil...

To, že pomocí techniky ovládnou přírodu (to bude její úplná likvidace v podobě, v jaké ji známe dnes?) a lidé budou chodící mrtvoly bez ducha a bez duše, to přece nemůže zajít tak daleko?!? Co to je jejich "magický konzum", kterým se snaží vyhnout smrti a karmě?  Tomu se přece nemohou vyhnout, jak by to chtěli udělat?  Takovou moc přece nemohou mít od lidí ani od Ahrimana, to bude jen jejich bezbožný sen...?  Pokud se podaří realizovat tso, kde se lidé budou učit žít objektivně svobodně, nebudou tito usilovat o zničení toho všemi dostupnými prostředky, protože to bude místo, kde nebudou mít žádnou moc?

...Takový vyhlídky jsou minimálně strašlivý, co může lidi probudit z jejich letargie jiného, než utrpení?  Přijde mi to jak to definoval Goethe ; nikdo není beznadějněji zotročený, než ti,kteří falešně věří že jsou svobodni "- to je přece většina?! Mám dojem, že být jasnovidný a vidět duchovní realitu dneška na Zemi, tak to se mnou švihne... Ještě k té numerologii, kterou ti zlosyni tak jedou ; 666 +666+666+6+6+6= 2016 - lze z toho usuzovat, že na letošek maj připravené něco fakt velkého?

Nestačí nechodit k volbám, prože si nad sebou nechceme volit pána a kata v jedné osobě. Takto chybějící hlasy si satanisté mezi sebe rozdělí (ze zákona), jako bychom u voleb byli. Nevolit si pána je jen první krok, jenž bez následného druhého kroku nic neznamená. Tím druhým krokem je stát se fakticky pánem sám sobě. Sociálně (zevně) to znamená založit si TSO...

Likvidace přírody je nezbytná k naší likvidaci. Proto satanské elity zakládají tzv. „banky semen“, aby po naší likvidaci mohli pro sebe přírodu znovu obnovit...

„Magickému konzumu“ však obnovená příroda a mechaničtí roboti nestačí. Ke své spotřebě potřebují také zachovat „určitý počet“ lidských otroků. Nejnázornějším příkladem konzumu lidských otroků je například tzv. pornografie, jako způsob uspokojování jejich choutek...

Možnost vyhnout se karmě a smrti překonáním obojího nám ukázal samotný Kristus. Známé je jeho překonání smrti zmrtvýchvstáním. Kristovo překonání karmy si však málokdo povšiml. Satanistům to však neuniklo.

Kdyby Kristus karmu nepřekonal, musel by se nutně znovu inkarnovat. To se však nestalo. Jak je to možné?

V evangeliích je uveden případ uzdravení hebrejské ženy s krvotokem (když se zezadu dotkla pláště Krista procházejícího kolem - vně) a následné uzdravení dcery římského vojáka, trpící bledničkou (když Kristus vešel do jejího domu - vnitřně).

Bezprostředně tu tedy po sobě následuje:

1/ odejmutí přebytečné krve (krvotoku)

2/ přenesení přebytku na nadostatek krve (bledničku).

Kristus tu tedy sám nic faktického neučinil. Jen karmicky svázal dárce (ženu s krvotokem) s obdarovaným (dceru s bledničkou). Takto se mohl stát pánem karmy.

Nyní si v této souvislosti povšimněte, jak se satanské elity snaží například vyhladit křesťanské (ateistické) lidstvo islamistickým (fanatickým) lidstvem, aniž by se v tom samy příliš karmicky angažovaly. Těžkou karmu vzájemně brutálního vyhlazování a zotročování mají na sebe vzít protiklady v podobě ataistů a fanatiků, zatímco neutrální satanisté při tom na sebe vezmou jen karmicky méně závažné akademické oblbování obou stran...

Satanské utrpení na jedné straně a osvěta duchovní vědy na straně druhé, mohou zpitomnělé lidstvo probudit. V zavedeném TSO by totiž jakékoliv satanistické oblbování nebylo možné...

Vaše numerologie vykazuje chybu:

+666+666+6+6+6 = 1350 (nikoliv 2016)

a/ 2016 = 336 x 6

b/ 2016 = 224 x 9

Obdobně se rok 1999 vydával jen za trojnásobek čísla 666. Jako dvojnásku 999 si ho nikdo nevšiml. Devítka (9) je však magický opak šestky (6)!

V roce 2016 tedy máme možnost vyrovnat ahrimanskou šestku luciferskou devítkou a v dosažené rovnováze dát šanci uvolněnému duchu...

Takže jde o to, nenechat se strhnout ani jedním z protikladů a tak nějak proplout mezi nimi. Přesvědčovat kteroukoliv ze stran že extrémní jednostranností ničeho nedosáhnou je zcela zbytečné?  Křesťanské lidstvo je ateistické protože to křesťanství žijí jen tak na oko,formálně?  Ateisté jsou přece radikální odmítači čehokoliv křesťanského, ti by nakonec mohli muslimské fanatiky vítat s otevřenou náručí a podporovat jejich touhu zničit cokoliv křesťanského...?  Vždyť to vlastně dělají, jen to ještě neříkají napřímo... Má vůbec cenu pokoušet se lidem cokoliv vysvětlovat? ...  když snad téměř každý obhajuje jen nějaký  "svůj" názor, byť sebehloupější, logické argumenty nesnesou, jejich argumentace je hádání a hašteření se,překřičení většinou zastavající ten či onen názor...

K té numeroligii, psal jsem 666+666+666+6+6+6= 2016,  3X666= 1998, 3x6=18, 1998+18=2016...

Jde o reálně logické uvažování, jaké je možné jen mezi protiklady (mezi miskami vah). Logicky reálné uvažování je tedy možné jen z hlediska těžiště vah. Pouze odtud je vidět reálně, jak se obě krajní misky pohybují navzájem opačným směrem (jedna nahoru, druhá dolů). Z hlediska té či oné misky vah se zdá, že naše miska je v klidu, zatímco veškeré pohyby pozorujeme jen na té druhé misce. Obdobně ve vlaku podléháme iluzi, že náš vagón stojí, zatímco kolem nás ubíhá okolní krajina.

Přesvědčovat pozorovatele na miskách vah, že podléhají iluzím, je marné. Přece vidí, co vidí! Dokud své krajní hledisko (misek vah) neopustí a nepřejdou na zlaté střední hledisko (těžiště vah), nic s nimi nepořídíte...

Křesťanské hledisko není formální, ale reálným těžištěm vah! Zde lze zpočátku podlehnout jen ateistickému dojmu, že správné vidění je jen naše vlastní zásluha. Až s pokračujícím vývojem našeho poznávání si tu lze uvědomit, že využíváme těžiště vah (síly Kristova ducha), které tu musí být i bez nás. Pak se z ateistů stanou vědomě praví křesťané...

Odmítání formálního (tradičního, autoritativního) křesťanství svobodomyslným ateistou je tedy úplně něco jiného, než odmítání téhož kterýmkoliv náboženským fanatikem. Podporovat se v nenávisti vůči všemu křesťanskému mohou jen fanatici na opačných miskách vah. Ateistovi se jejich fanatismus bytostně hnusí...

Fanatikům nic vysvětlovat nelze. Ti se musejí mezi sebou umlátit, aby si uvědomili, že tímto způsobem ze své bídy a utrpení nikdy nevybřednou. Teprve potom je šance, že se ubitý a ubíjením unavený fanatik dá převést na stanovisko těžiště vah.

Akademický satanismus (vč. autoritativního formálního křesťanství) se snaží obrátit extrémní fanatiky proti umírněnému ateismu dřív, než se z ateisty vyvine pravý křesťan...

K numeroligii: Nechápu jak jsem mohl přehlédnout, že váš zápis je úplně v pořádku (666+666+666+6+6+6= 2016). Omlouvám se...

Tzn.,že svobodomyslní (umirnění)  ateisté, jsou ve vývoji lidstva nejdále, protože nejblíže k tomu realizovat objektivní svobodu...?  Těch je ovšem v české kotlině nejvíce, pokud nejsou momentálně strženi elitami a médií na na jednu či druhou misku vah, ať to jsou sluníčkáři, měsíčkáři nebo kdovícojáři...?  Kdyby měli vědomí v těžišti vah, tak to v tý společnosti tak nevře, není tak rozdělena a rozhádaná a spěje směrem ke svobodě, to tedy dělá systém držící se zuby nehty jím vybudované a nyní se zcela evidentně rozpadávající se již zastaralé struktury společnosti... Takže ty šestky v tomto roce lze vysvětlit jako mnohost jednotlivých seberealizujících eg, stanovisko těžiště Vah může zaujmout umirněné sebeovládající se ego, aby z toho stanoviska mohlo zvážit všechna pro a proti - protiklady světa relativních projevů a dospět tak k poznání absolutně všeho a tím se konečně osvobodit, obrátit?

Nejdále jsou praví křesťané. Svobodomyslní ateisté se potácejí v závěsu...

Sluníčkáři atp. nejsou ateisté, ale ďábelští fanatici falešného pozitivismu...

Následkem postupného, ale nezadržitelného otevírání očí ateistů, dnes již satanismem vybudovaná zdánlivě „domokratická“ společnost satanistům nevyhovuje. Tento již zastaralý sociální systém tedy musí být rozvrácen a nahrazena zjevným a tuhým satanistickým terorem (globální satanskou světovládou, císařstvím)...

Šestky v tomto roce představují možnost masivního nárůstu satanismu, současně však dávájí možnost jeho neutralizace naprostým opakem (luciferismem).

Bude-li narůstat také zaujímání křesťanského stanoviska těžiště vah budou přibývat lidé správně poznávající svět relativních projevů (misek vah). Bude narůstat odboj proti školské výchově a vládě satanského akademického učení i ďábelského fanatismu. Bude narůstat boj o osvobození individuálního lidského ducha.

K poznání absolutně všeho však dospěje jen ten, kdo pravdivě pozná také svůj osobní vztah k těžišti vah...

"Bude-li narůstat také zaujímání křesťanského stanoviska těžiště vah budou přibývat lidé správně poznávající svět relativních projevů (misek vah)."

Pokud tedy přestanu zaujímat jedno ze dvou krajních stanovisek, přestanu vidět svět relativních projevů zkresleně. Tím, že dospěju tam, kde je těžiště vah, a setrvám v něm, budu na svět relativních projevů pohlížet tak, že objektivně poznám vztah každého relativního projevu k jeho opačnému relativnímu projevu - každá miska vah pro mě nyní bude objektem, čímž je zaručeno objektivní poznání světa relativních projevů...? Kdybych totiž stál na jedné misce vah, objektem by pro mě byla druhá miska a těžiště vah, a tu svou misku vah bych posuzoval subjektivně, protože by pro mě nebyla objektem, ale subjektem. Dá se tedy říci, že skutečně reálné myšlení je možné jen ze stanoviska těžiště vah?

"K poznání absolutně všeho však dospěje jen ten, kdo pravdivě pozná také svůj osobní vztah k těžišti vah..."

Když tedy stojím v těžišti vah, těžiště pro mě není objektem, neboť objektem pro mě jsou misky vah. Těžiště je pro mě nyní subjektem; mám k němu tedy subjektivní = osobní vztah. Jak ho mohu pravdivě poznat? Mohu ho poznat prostřednictvím pozorování relativních projevů (misek vah)? Relativní projevy jsou určovány těžištěm (misky vah se nemohou vychylovat donekonečna, ale jen tam, kam jim to těžiště "dovolí", ne?)... Tzn., relativní projevy kolem těžiště krouží jako duch nad vodami... Aha.. Může to tedy být takto:

Pravdivé poznání osobního vztahu k těžišti vah je věděním pravdy o světě relativních projevů, je tedy poznáním relativních projevů pravdy i pravdivého projevu pravdy = věděním Já jsem.

K poznání relativně všeho dospěji tím, že spočinu v těžišti vah a svět relativních projevů se pro mě stane objektivně poznatelným.

K poznání absolutně všeho dospěji vědomím Já jsem...? Neboť těžištěm vah je Kristus (jedna miska - Lucifer, druhá miska - Ahriman), a když poznám svůj osobní vztah ke Kristu, poznám absolutně vše? I poznání absolutně všeho musí být, když to řeknu krkolomně, individuálně zabarvené, protože každý jsme jedinečný, a každý můžeme mít osobní vztah ke Kristu jiný (individuální)! Poznám-li pravdivě svůj vztah ke Kristu, poznám sebe, neboť já jsem pravdivý projev pravdy (Krista); a vzhledem k tomu, že jsem pravdivý projev Krista, musí být Kristus ve mně. Tím dospěji k onomu "ne já, ale Kristus ve mně" = k pravdivému poznání osobního vztahu k těžišti vah...?

Stanovisko (stanoviště) na misce vah je hlediskem jednostranně (tendenčně) zaujatého pozorovatele (neschopného o pozorovaném uvažovat).

Stanovisko na těžišti vah je hlediskem všestranného pozorovatele a myslitele (schopného uvažovat o pozorovaných relativně opačných projevech)...

Pro pozorovatele z hlediska jedné misky vah je objektem druhá miska vah. Pokud si vůbec nějak uvědomuje také těžiště vah, pak jen jako něco subjektivního, o čemž si nechává navykládat cokoliv (např., že je to bůh z jiného světa, nádstavba druhé misky vah aj.)...

Pro myslitele z hlediska těžiště vah jsou pozorované misky vah objekty vnějšího světa a těžiště vah jeho vlastní vnitřní subjekt (vlastní já)...

Tak jako můžeme pravdivě poznat relativní svět (misky vah) jen z hlediska těžiště vah (ze svého já), tak se k nalezení (poznání) těžiště vah musíme správně orientovat v bludišti opačných projevů vnějšího světa (v miskách vah)...

Mojžíšův „duch nad vodami“ krouží (obvod kružnice) ve spáře mezi oddělenými vodami (vnější/vnitřní = Nebe/Země = mezikruží/kruh). Jako takový souvisí tento duch s těžištěm vah, nikoliv s miskami vah. Váhy jsou poloměry Nebe/Země (tyto poloměry jsou v principu lemniskátou). Součástí všobecného ducha nad vodami (obvodu kružnice) je tedy také individuální duch (bod na obvodu) jako těžiště vah (poloměrů vně/uvnitř). Těchto individuálních duchů (bod) je na obvodu kružnice vdele sebe mnoho, každý jinde. Ač je uvažování všech stejné, přece je každý individuálně jiný (svým cítěním a chtěním)...

Vaše závěrečné „Aha... Může to tedy být takto:“ je v podstatě správně...