Když řeknu: Lidé jsou na sebe zlí…

Kdo za to může?

Musím já dělat tak, aby neměli důvod být zlí? Nebo je to jejich problém?

Mají oni pracovat na sobě, nebo je to problém mého vidění?

Když řeknu: lidé jsou útoční…

Kdo za to může?

Mohu za jejich útočnost já? Nebo systém, nebo to mají v povaze?

Když řeknu: lidé si závidí…

Kdo za to může?

Mohu za to já, že mám třeba něco, co bych měl tajit, abych nedával důvod k závisti?

Není to náhodou můj problém?

Nebo je závist problémem okolí?

Když řeknu: lidé si jdou po krku…

Kdo za to může?

Dělám já vše pro to, aby si nešlo po krku? Nebo je to věcí těch druhých?

Kdo je za to zodpovědný?

Neumím si s tím poradit.

Je tam totiž úhel pohledu: Z mého hlediska dělají mně křivdu. Ale oni zase to považují za správné.

Jsou tu tedy dvě kritéria:

1. Já x oni (subjektivní x objektivní)

2. správné x nesprávné (pravda x lež)

Pak zde jsou 4 varianty:

1. já si lžu = nedělám správně , oni si lžou = oni nedělají správně

2. já si lžu = nedělám správně , oni si nelžou = oni dělají správně

3. já si nelžu = dělám správně , oni si lžou = oni nedělají správně

4. já si nelžu = dělám správně , oni si nelžou = oni dělají správně

Ale nevím, co s tím. Jaká jsou opatření? Kdo je vinen?

A existuje i varianta, že já dělám správně a přesto jsem vinen?

Z hlediska dnešních zákonů, mohu dělat něco třeba podle TSO (= správně), nebo třeba neútočím atp.... a jsem vinen, protože dnešní totalitní a nesprávný a nespravedlivý systém má nade mnou moc.

Nějaké dítě se mě bojí. Nepříjemně se mě to dotýká. Co s tím?

Zde nemá smysl se ptát: Kdo za to může, čí je to problém?

Nevyřeším-li to já, nevyřeší to nikdo, protože dítě problémy řešit neumí.

Nuže, jak to budu řešit? Dám mu svou fotografii v pěkném rámečku? Vždyť je to přece právě můj xicht (podoba mého obličeje), čeho se bojí!

Nastavím mu tedy „druhou tvář“?

Kolik mám obličejů?

Projevy světa relativních projevů a tedy i mé projevy, se zakládají na dualitě: „vnější/vnitřní“...

Takové řešení ovšem nelze aplikovat na „nájemného vraha“. Zde je třeba hledat jiné řešení...

A) Stejně to celé vůbec nechápu, co tímto chcete říct.

B) Nerozumím ani tomu: Nastavím mu tedy „druhou tvář“? Kolik mám obličejů?

no ....kolik....kolik mám obličejů? Snad jeden, ne?  S Vámi si člověk není jist už ničím:-)

Jak nastavit druhu tvář?

Jako jinou? Nebo druhou líc = tedy ne rub, ale líc?

Nebo druhou jako zcela jinou....?

Jak říká Kristus: dá-li  ti někdo na jednu dvář (udeří-li tě), nastav mu druhou....

Tedy, dej mu co proto...na hrubý pytel hrubá záplata, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá?

Že by až takto byl Kristus? Ten hodný a mírný a všeobjímající láska? Takže jako obvykle je vše jinak?

Takže Kristus říká naopak! :  musíte umět zlému se ostavit a třeba mu i nabančit?

To je ale potom s Kristem úplně jinak, než jak nám to říkají tady ti černoprdelníci. To je v rozporu s tím, co se o Kristu všeobecně říká... Kristus tedy nebyl žádný beránek, otloukánek? Ale uměl se porvat za své a toto i kázal jiným?

Jenže lidé to obrátili, dopletli, omylem či schválně,  a nechtějí to slyšet?

Nám je totiž nyní právě vnucován výklad, že se máme nechat být, jako ti sluníčkáři, pacifisté, jako Chelčický, jako Gándhí, např. že když nás nyní okupují musulmani, tak máme to tak  nechat, máme se stát muslimama, máme se s nimi multikulturně spojit, nechat se obohatit, nechat se podřezávat, bít, máme si zde nechat stavět mešity, máme kamenovat ženy atp...máme zrušit podle muslimů křesťanství...

Ale on byl i beránek...proč byl i beránek? asi jak kdy? Takže byl to, co se od něj žádalo? Každému měřil podle zásluh?

C) Nerozumím ani tomu: Projevy světa relativních projevů a tedy i mé projevy, se zakládají na dualitě: „vnější/vnitřní“... Takové řešení ovšem nelze aplikovat na „nájemného vraha“. Zde je třeba hledat jiné řešení...

Jaké řešení?

A proč nelze aplikovat na vraha?

Máme-li jen jeden obličej a toho se dítě bojí, jakou druhou tvář mu nastavíme?

Co je rubem líce (vnější/vntřní)?

Zmlátit dítě za to, že se nás bojí, jak navrhujete, asi nebude to pravé řešení...

Zatímco u dítěte můžeme předpokládat, že se chová spontánně, u nájemného vraha s tím počítat nemůžeme. Jeho motivace není osobní, ale ovlivněna jinou osobou...

Myslím si, že lidé jsou na sebe zlí, protože mohou, stejně jako na sebe mohou být hodní. Nutnost zde spočívá v tom, že lidé musí mít možnost volby mezi relativními opaky, proto žijeme ve světě relativních projevů, a ne v absolutnu. Svět, ve kterém lidé mají takovou volbu, nám zařídili bohové. Na nás je, abychom moudře volili, chceme-li se správně vyvíjet. Kdo chce degenerovat, moudře volit nemusí...

Když tedy řeknu "Někteří lidé jsou na sebe zlí" (bez slůvka "někteří" je to dost zavádějící, pesimistické nebo rovnou lživé), pak to znamená: "Všem lidem bylo umožněno, aby na sebe byli zlí, a někteří z nich této možnosti využili". Když řeknu "Někteří lidé jsou na sebe hodní", znamená to podobně "Všem lidem bylo umožněno, aby na sebe byli hodní, a někteří z nich této možnosti využili". A kdo za to tedy může? Řekl bych, že ten, kdo učinil volbu. Jaké to pak má následky, je už další věc... taková volba nemá následky jen pro člověka nebo jen pro lidstvo, ale pro celý kosmos...

Pokud někdo někomu dělá křivdu, a považuje to za správné, pak bych řekl, že je to kriminálník...

K té moudré volbě se ovšem člověk musí nejdříve dokodrcat karmickým vývojem moudrosti.

Slova „...někteří... této možnosti využili“ bych upřesnil takto:

Všichni lidé postupně (v různých fázích vývoje lidstva, tedy nikoliv zaranu) propadli zlu (svodům Lucifera a Ahrimana) a všichni se mohou obrátit (díky „svodům“ Krista). Někteří se již obrátili a další se snad ještě obrátí...

Posledních pár týdnů přemýšlím nad tím, která z těchto dvou možností je ve hmotném světě skutečností:

Možnost A: Země obíhá kolem Slunce.

Možnost B: Slunce obíhá kolem Země (a s ním i vše ostatní).

Poslední diskuse o sférách, středu Slunce a středu Země mi to zase připomněla... došlo mi, že na základě pouhého pozorování všechno ukazuje spíše na to, že Země prostě stojí a obíhá kolem ní Slunce. Pamatuji si, že když jsem byl menší, nenapadlo mě si myslet nic jiného, než že Země stojí a Slunce jí obíhá. Když jsem se dozvěděl názor "moderní astronomie", vůbec mi neseděl a nesedí mi vlastně dodnes. Intuitivně je pro mě přirozenější možnost B. Možná již možnost B byla tzv. moderní vědou nějak vyvrácena, ale nic me nepřesvědčilo... jsou nějaké opravdu přesvědčivé důkazy, které mi jen unikly?

Má Slunce vůbec gravitaci? Chování komet vůbec neodpovídá tomu, že by nějakou mělo... spadlo na něj někdy vůbec něco?

No a co se týče geocentrického modelu, tak mi v něm oběžné dráhy planet připadají mnohem přirozenější (video), a to nejen proto, že souvisí s našimi sedmi čakrami a s éterným tělem. Narážím tím na to, že nejsem ani přesvědčen o tom, že ostatní planety obíhají kolem Slunce. Co když všechny obíhají kolem Země? Jaké jsou důkazy pro a proti..?

Vyřízněme do archu papíru kružnici, která rozdělí arch papíru na dvě části: vnější/vnitřní = archa/arch (ve skutečnosti je archou jen obříznutá forma a archem jen obříznutý tvar):

- vnější konec archy ještě obřízneme jako mezikruží

- vnitřní konec archu ještě obřízneme otvorem středobodu

Nyní si na arch nakresleme vnitřní planety, na archu vnější planety. Ve spáře mezi archem a archou si zapíchneme špendlík, jako planetu Zemi, zatímco vyříznutou kružnici budeme nazývat „sférou počátku Nebe/Země“, zjednodušeně „sférou oběžné dráhy planety Země“.

Budeme-li nyní točit archou, budou vnější planety evidentně obíhat zvenčí kolem sféry oběžné dráhy Země, jen zdánlivě a „nepravidelně“ (s piruetami) kolem obíhající planety Země.

Budeme-li točit archem, budou z nitra kolem oběžné dráhy Země evidentně obíhat vnitřní planety, včetně Slunce. Oběh Slunce se iluzorně bude jevit jako rotace „plného tělesa“ Slunce, které jsme ovšem proděravěli jako středobod „Protizemě“ (antihmoty neprostoru). Protizemě, která nic neobíhá je evidentně vzdoro-sférou oběžné dráhy Země (počátku), nikoliv vzdoro-planetou Země. Sluncem je tedy ve skutečnosti „centrální oheň“ v podobě celého archu, nikoliv jen jeho vnitřní konec (forma otvoru), jak se zdá.

Na uvedeném modelu vidíme, jak je představa Tycho de Brahe nereálná. Vnější planety neobíhají kol planety Země a vnitřní planety kol iluzorního tělesa Slunce, které neobíhá kolem planety Země. Zkrátka, na žádný způsob nelze dosáhnout toho, aby iluze tělesa Slunce vůbec něco obíhala (vnitřně) a už vůbec ne aby obíhala kol planety Země.

Navržený model je rekonstrukcí pythagorejské představy, která se dochovala u různých antických autorů jen v tzv. „zlomcích“ zpravidla velmi zkreslených (viz Filoláos).

Z tohoto pythagorejského modelu je také zřejmé, že Koperníkova prostorová soustava je sice použitelná, počítá však s určitými iluzemi (např. o tělese Slunce aj.)...

Velmi zjednodušeně řečeno, Slunce (centrální oheň, arch) je založeno silami, narůstajícími ze všech stran odstředivě z vnitřní strany sféry oběžné dráhy Země, k budoucímu středu archu, kde se vzájemně střetnou. Protože však stupňování sil zemské akce pokračuje dál, dochází ve středu ke zpětnému rázu, takže síly akce pokračují v růstu protisměrně, jako kdybychom plastovou trubičku obrátili napůl naruby. Tím dochází ke zhuštění (vrstvení) podstaty sil akce, které nyní sálají od svého konce odstředivě ke svému počátku jako „centrální oheň“. To znamená, základem Slunce jsou síly jeho gravitace, ty jsou však v pokračujícím vývoji přehlušeny obrácením v síly antigravitace. Jinak by slunce nemohlo na svítit a hřát na Zeměkouli, jak na to poukazuje také tzv. „slunční vítr“, ohony komet, a fakt, že na Slunce nic nepadá.

Vnitřní vývoj sil v archu se zrcadlí ve vnějším vývoji archy...

A já si říkal, proč jsem si tu krabici od pizzy nechal. Teď se skvěle hodila :D

K planetám v tomto modelu - když mám vnější planety napevno nakreslené na arše a otáčím s ní, zdají se být vůči arše v relativním klidu. - Je to tak i ve skutečnosti, nebo se ještě v rámci archy hýbou? (A podobně i u vnitřních planet - nakreslené se hýbou pouze s celým archem, ale už nemění polohu v jeho rámci.)

Ke Slunci:

Reálně je Sluncem tedy celý arch, chápu-li to správně. A to, co vidíme na obloze jako sluneční kotouč, je jen místo, kde je podstata zemských sil akce zhuštěná do té míry, že se stává fyzicky viditelnou. Tam, kde tolik zhuštěná není, nevidíme nic. ... Fyzické těleso Slunce je tedy jakási abstraktně-nereálná pomůcka dnešní vědy - uvážíme-li, že je tam lokalizováno teplo, světelný éter, zvukový éter a životní éter. Na planetě Zemi je naproti tomu teplo, vzduch, voda a země. Už jen z tohoto pohledu může být Slunce maximálně tělesem tepelným - a ani to není, neboť to přece není Saturn.

Ke sféře počátku Nebe/Země: Ta je tedy statická, podobně jako je statický středobod "Protizemě"?

Ke gravitaci Slunce: gravitace a antigravitace se tedy vyvažují tím způsobem, že umožňují oběh planet? (Kdyby mělo Slunce jen gravitaci, spadly by planety na něj, kdyby jen antigravitaci, nemohly by obíhat.)

Komety: Ty se řídí vyššími zákony (jsou původem od Serafů), jejich dráha průletu se jeví být náhodná, a je na nich vidět jen účinek sluneční antigravitace v podobě ohonu...? Domnívám se, že komety se pohybují lemniskátově - polovinu lemniskáty opíšou ve smysly viditelném kosmu a druhá polovina lemniskáty je již v duchovním světě. Průsečík je pak místem, kde se jakoby objevují a zároveň mizí...

Ouvej. Zapoměl sem říct, že to může být jakýkoliv arch papíru, jenom ne od pizzy. Teď kvůli tomu budete muset do archy i archu vyříznou oběžné dráhy pro každou planetu zvlášť. Jinak by to jako model stačilo a navíc by se celý arch otáčel (vnitřně obíhal) se Sluncem...

Fyzické těleso Slunce je iluze materialistického akademika, jenž to, co vnímá na obloze jako sluneční kotouč a to, co vnímá na Zemi jako světlo a teplo podle svého zvyku prostě semele dohromady. V podstatě si vlastně jako jeho neandrtálský předek pořídil v prostoru ohniště, v rámci akademického pokroku však jaderné. Že lidi na jeho horké fúze chcípají jako mouchy mu nevadí, jako mu nevadí, že vlastně chcípají na všechny jeho nápady.

Proč akademik to samé světlo a teplo nevnímá ve dne v noci také mezi Sluncem a Zeměkoulí, to vysvětlit nedovede. Vždy má však po ruce nějakou tu „pravděpodobnost, zanedbatelnost, zaokrouhlenost“, či to prostě zmákne nějakó tó „rovnicó-nerovnicó“, čáry máry fuk „a je to!“ Hlavně, že mají kuřata co zobat...

Slunce skutečně není starý pra-Saturn a proto na něm není teplo ani světlo. To vzniká až na kosmických překážkách jako reakce na akce paprsků sil Slunce. Jako fyzické světlo vnímáme tyto paprsky okem, pokud míří na jeho rohovku. Dopadat na ni mohou pod různými úhly, oko však reaguje jen na jejich průmět do vertikály. Zjednodušeně řečeno, světlo (jakéhokoliv zdroje) vnímáme, pokud můžeme zdroj zahlédnou alespoň koutkem oka. Světlem rozzářená atmosféra Země (překáží paprsům sil jen částečně „prostupně“) se to jeví trochu jinak. Sluneční světlo však prostupnou atmosféru ani hustější vodu neohřeje (resp. ohřeje minimálně). Vzduch se řádně ohřeje jen od rozpáleného povrchu Země (atp.) a hustější voda od horkého vzduchu, či od rozpáleného kastrólu na kamnech (= vyrovnávání teplot, hustot atp. = eroze)...

Obvod počátku, ani obvod konce není statický, ale v principu je dán dynamickými silami kružnice (+píR – píR = 0 = Uroboros). Jako bychom tu síly gravitace uzavřeli do „nekonečného“ obvodu. Jsou to právě tyto obvodové síly, co odvaluje Zeměkouli na její obvodové dráze (tedy „obvodové“, nikoliv „oběžné“, neboť Zeměkoule kolem ničeho neobíhá).

Naproti tomu neprostor (vč. Protizemě) je statický, protože existuje jako relativní opak „plnosti prostoru“ (nepřítomnost sil prostoru, vč. relativně prázdného prostoru), jako jakýsi „dluh“, žádostivý naplnění jako „ssavé vaccum“...

Jsou to dostředivé a odstředivé síly a protisíly stejné míry, co udržuje planety v jejich rozestupech (kol sféry počátku) jako přivázané na špagátě. To, co je unáší na jejich oběžných drahách jsou obvodové síly (jako u Zeměkoule), nikoliv akademik z rodu neandrtálců v podobě bubáka „odstředivé setrvačnosti“.

Mj. si zde můžeme uvědomit rozdíl mezi relativně horizontálními silami obvodu a relatovně vertikálními silami obsahu. Týmiž pravými opaky sil je totiž dán také rozdíl mezi „povrchním vnímáním“ a „myšlením do hloubky obsahu“...

Vaše domyšlení dráhy komet do lemniskáty není marné. Dle sdělení RS jsou komety vlastně jakési „sběrné odpadkové koše“, takže se musíme ptát:

Kde je smetiště?

Bejt to na mě, vysypal bych ty odpadky do neprostoru. Protože komety nepadají do Slunce, ale úzkostlivě se mu vyhýbají, Serafové tím patrně nechtějí vykrmovat Sorada (Sorata?). Tož s tím smetím hurá na opačnou stranu prostoru...

No, a já si říkal, že mi to nějak nesedí. Nu což, druhou pizzu si stejně nezasloužím, takže druhý pokus bude už snad lepší...

Slunce jako jaderná elektrárna je šílená představa. Vtipné na tom je, že radioaktivita je v podstatě protikladem života (životního éteru)...

S těmi obvodovými silami, co unášejí planety na jejich oběžných drahách, jsme se krásně dostali k "duchům oběžných dob" (nebo obecněji řečeno astrálním tělům planet). Když si k tomu představím ty planety jako přivázané na špagátě, ti duchové oběžných dob už se tam přímo nabízejí.

Ke kometám a lemniskátě: Vycházel jsem ze sdělení RS, že komety vždy mizí do duchovního světa a znovu se v něm objevují. A přece i člověk, který se ponoří do meditace a procitne v duchovním světě, jde svým vědomím po takové lemniskátě. Lemniskáta vlastně znázorňuje každý vstup člověka do duchovního světa z fyzické pláně; mám takový dojem, že jsem ji někde viděl i při znázornění střídání bdění/spánek, kdy v první polovině lemniskáty byly vnitřní planety (Měsíc, Merkur, Venuše) jako planety určující osud, ve středu Slunce, a v druhé polovině lemniskáty vnější planety (Mars, Jupiter, Saturn) jako planety "osvobozující člověka". Dala by se použít i pro znázornění střídání života na Zemi a života v duchovním světě po smrti.

RS, Esoterní hodiny, str. 261: "Brána, kterou procházíme při meditaci, je jako úzká štěrbina..." - tady podle mě mluví o průsečíku.

A str. 263: "...z Boha jsme zrozeni, v oné úzké štěrbině nás přijímá Kristus; v Kristu umíráme, abychom znovu ožili na druhé straně, v Duchu svatém." - při tomto popisu jsem si právě představoval lemniskátu, a doufám, že právem...

Obecně lze říci, že bludný kruh, jehož duální obvod nás vodí za nos stále dokola (tam a zpátky), jako vola (Mínótaurova býka) uvázaného k žernovu.

Na rozdíl od bludného kruhu je lemniskáta cestou napříč obvodu, jako duální poloměr kruhu (vnější R/R vnitřní), který nás vodí „stále dokola“ z nitra ven a zvenčí do nitra. Tam kde se smyčky lemniskáty překřižují nás Mínótauros spolkne (cestou zvenčí do nitra), nebo naopak „vyvrhne“ (na cestě z nitra ven).

Lemniskáta je pravé bludiště (labyrintos) napříč bludného kruhu, v němž musíme opakovaně prožívat „čtyři roční období“ jako mýtická Persefona mezi podsvětím a nadsvětím...

Slova „komety vždy mizí do duchovního světa a znovu se v něm objevují“ chápu ve smyslu „a znovu se z něj objevují“...

Ano, moje vyjádření nedává smysl, opravdu tam má být "... a znovu se z něj obejvují..."

Jedna předložka a jakou nadělá paseku...

Prezident ČR Vladimír Zeman řekl prý někde, že politici se odstraňují demokraticky, volbami a nedemokraticky, kalašnikovem. Což je nějaký slavný samopal. Na to se ozval premiér ČR B. Sobotka, že prý se cítí ohrožen, že jeho rodina se bojí a že se nedělá. Podali také na prezidenta oznámení na trestný čin nějakého vyzývání k vraždě premiéra.

Nepřehnal to prezident?, když tu už máme tu politickou gender-muslim korektnost a nesmí se věci nazvat pravými jmény bez toho, že by vás označili za rasistu, xenofoba, nacistu, extrémistu, antihumanistu, zlého člověka, nedemokrata, satanáše, totalitáře, rusofila, putinofila, nekřesťana…:-)

A já myslel, že prezidentem je Miloš Zeman.

Kalašnikov je jméno ruského konstruktéra, který na počátku války s Německem vyvinul samopal, podobný rychlopalné pušce. Česká (vylepšená a zjednodušená) kopie kalašnikova se tuším jmenuje: „S 57“...

Premiér Sobotka se bojí oprávněně, i kdyby kalašnikov neexistoval...

Prezident to přepískl, protože tady u nás nepoužíváme těžkopádný „kalašnikov“, ale „S 57“...

Jaký je rozdíl mezi zlem, které je vedeno dobrem, a zlem, které koná ze své samostatné (oddělené, odpadlé) sféry, které už tedy dobrem vedeno není? Mám dojem, že to druhé působí z tzv. "osmé sféry", ale vůbec nevím, co si mám pod onou osmou sférou představit. Až dosud jsem si myslel, že veškeré zlo je součástí plánu dobrých mocností, ale byla v tomto plánu i ona osmá sféra? Jaké bytosti se do ní dostaly (a dostanou), co pro to musí "splnit"?

Již se zde zmiňovalo, že teprve asurští duchové konají zlo pro zlo (tedy už ne, aby pomáhaly vývoji), působí tedy oni z osmé sféry? Prokofjev nazývá osmou sféru "oblastí skutečného zla". Jenže, co je skutečné zlo? A je ještě nějaké jiné zlo, než skutečné?

Už jen název osmá sféra zřejmě značí to, že tato sféra je někde mimo oblast normálního vývoje, který postupuje podle čísla sedm. Dala by se chápat osmá sféra tak, že do ní vždy odpadnou ty bytosti, které odmítly jít s vývojem nebo se opozdily tak moc, že to již nelze dohnat? Co se stane s bytostmi, které se do ní dostanou, už se nikdy nedostanou ven?

Zmiňovali jsme tu sféru Soratovu, která je za vnitřním i vnějším koncem naší soustavy - je to ona osmá sféra?

Kdyby bylo zlo vedeno dobrem, pak by nebylo žádného dobra, ale vše by bylo zlem. Zlo se vede samovolně a samo také plánuje své aktivity.

Bez možnosti zla, by dobro bylo totalitní a neumožňovalo by nijaký vývoj ke svobodě, moudrosti a láce, takže by veškerý vývoj byl zbytečný. V plánech dobra je zlo pouze připuštit do té míry, pokud v boji proti němu může dobro sílit, nikoliv aby bylo zlem přemoženo...

Osmá sféra je „Tartaros“ starořeckých bájí a protože je na konci řady sedmi sfér planetární soustavy má pořadové číslo (8). Oběžnou dráhou planety Země (počátkem Nebe/Země) jsou sféry planet rozděleny na vnější a vnitřní:

3 sféry vnějších planet: Mars, Jupiter, Saturn

3 sféry vnitřních planet: Merkur, Venuše, Slunce

Sedm planetárních sfér má tedy jeden společný počátek (oběžnou dráhu Země-koule) a dva konce (vnější/vnitřní = Saturn/Slunce). Za oběma konci následuje osmá sféra, které jsou rovněž dvě.

Za vnějším „nebeským“ koncem = oběžnou dráhou Saturna

Za vnitřním „pozemským“ koncem = oběžnou (rotační) dráhou Slunce

Vnitřní konec planetární soustavy (Slunce), nazývali pythagorejci „centrální oheň“, zatímco nitro Slunce zvali „Protizemě“(= vnitřní osmá sféra).

Planeta Země na obvodu počátku (0) planetární soustavy, představuje jakýsi planetární model soustavy a je tedy rovněž dána sedmi sférami (3 vnější/3 vnitřní) a dvojicí osmi sfér (vnější/vniřní).

Zatímco 7 planetárních sfér je hmotných (kladná plnost +), osmé sféry jsou dány „antihmotou“ (záporná plnost -). Nulový (0) je pouze počátek a oba konce 7. sfér.

RS tyto tři druhy podstaty (+, 0, -) přirovnává k obsahu peněženky:

mám peníze (+), nemám peníze (0), mám dluh (-)...

Hierarchické bytosti dobra nejsou svobodné a nemusí tedy nic "udělat" (odmítnout, opozdit se ve vývoji atp.) pro to, aby se dostaly do osmé sféry zla. Jsou tam prostě nadelegovány Stvořitelem. Jak si tam budou počínat záleží na opačném vlivu osmé sféry. Ač osmá sféra není sférou hierarchické nesvobody (povinnosti), přece není ani sférou svobody, která je cílem vývoje člověka. Vlivem osmé sféry je činnost bytostí zla vymezena jaksi mezi svobodou a nesvobodou, to je libovůlí, svévolí a zvůlí, jež jsou pouhými iluzemi svobody...

S. O. Prokofjev nazývá osmou sféru „oblast skutečného zla“ patrně proto, že je to sféra Soratova a Asurova, jimiž je zlo dáno, a že na Zemi je zlo možné jen skrze lidi, jejich sváděním prostřednictvím hierarchických bytostí zla. Obdobně je tomu (působení skrze lidi) ovšem také na druhé straně u hierarchických bytostí dobra...

Co se po ukončení vývoje Nebe/Země a po zániku Sorata i Asury stane s hierarchickými bytostmi dobra a zla, to záleží na bytostech desáté hierarchie, zda je budou s to „vykoupit“...

Takže, zde je spárou oběžná dráha Země. Jeden konec (vnitřní) je ve středu Slunce a druhý (vnější) za oběžnou dráhou Saturnu. Nedokážu si s tímto pohledem ale spojit sféru Cherubů (stálic) a Serafů, které jsou za oběžnou dráhou Saturnu... nemůže být přece osmá sféra tam, kde jsou sféry Cherubů a Serafů...?

Uvažujeme-li o duchovním uspořádání, pak je středem našeho kosmu samotný střed Země, ne? A zde, pokud správně počítám, je středem Země ne osmá, ale desátá sféra. Tento pohled uvádím proto, že je dosti odlišný a osmá sféra se v něm jeví jinak... z Vašeho vysvětlení se dostaneme do středu Slunce, a z tohoto do středu Zeměkoule, a ten rozdíl je tak podstatný, že mi to nesedí (a nebo mi něco nedochází...)

Směrem nahoru, do oblasti dobrých hierarchií, jdeme: sféra Měsíce (Angeloi), Merkuru (Archangeloi), Venuše (Archai), Slunce (Exusiai), Marsu (Dynameis), Jupiteru (Kyriotetes), Saturnu (Trůny), stálic (Cherubové), sféra Serafů (hraniční oblast vyššího devachanu), a tzv. sféra budhi (božské Trojice).

A pokud se jde od povrchu Země dolů, opačným směrem, tak se dostaneme do tzv. "podfyzických" sfér, které jsme tu také nedávno rozebírali a které jsou protipólem výše jmenovaných... v této představě vypadá Zeměkoule jako cibule s devíti vrstvami, přičemž její jádro je singularitou, bodem, který souvisí s nejzevnější sférou budhi (okruhem)...

Z tohoto pohledu se mi jeví jako spára samotný povrch Zeměkoule, který dělí kosmos na dvě relativně opačné poloviny "dobrých" a "zlých" sfér. V horní polovině je devět sfér dobrých hierarchií, nad nimiž se klene sféra budhi jako nejzevnější, a v dolní polovině devět sfér sil odpadlých od dobrých hierarchií, konče středem Země, středobodem, desátou sférou... první tři sféry (1.,2.,3.) pod povrchem Země by pak byly pod vládou Lucifera, další tři (4.,5.,6.) pod vládou Ahrimana a poslední tři (7.,8.,9.) pod vládou Asury. Pod poslední devátou slupkou by pak bylo jádro, kde působí Sorat...

Tento pohled jsem chtěl uvést hlavně proto, že vnímám jako střed Slunce ne střed fyzického Slunce, které vidíme na obloze, ale střed Země. Střed Země je díky událostem mysteria Golgoty nyní zároveň středem duchovního Slunce, neboť Země je nyní Kristovým tělem...?

A poslední poznámka, aby nedošlo k nedorozumění - myslím si, že oba tyto pohledy jsou správné, a chci nalézt cestu k jejich spojení, aby se mi již nejevily jako navzájem si odporující nebo nesouhlasící...

Z příspěvku Jk se mi odvinula následná úvaha (hlavně z věty):

"Z tohoto pohledu se mi jeví jako spára samotný povrch Zeměkoule, který dělí kosmos na dvě relativně opačné poloviny "dobrých" a "zlých" sfér."

Já uvažuji takto:

Mezi povrchem Zeměkoule a vzduchem Zeměkoule je člověk jako desátá hierarchie, což je 1x0 = dobré sféry x zlé sféry

Na jedné straně Kristus v nás spojuje počátek  i konec " zlých sfér" ( zemské sféry luciferské, ahrimanské až asurské) a tím je odklání od možnosti jejich spojení v "Sorata"

Na druhé straně Kristus v nás spojuje počátek i konec "dobrých" sfér (nebeské sféry první, druhé a třetí hierarchie) a tím je odklání od  "sféry budhi" k JÁ JSEM v člověku.

JÁ JSEM v nás je pak alfou i omegou "dobrých i zlých sfér" (světla a temnoty) ponechávajíce obě části živě pulzovat, tj. vycházet z něho a vcházet do něho (do JÁ JSEM v nás). Kristus v nás je hybatelem těchto vah (dobrých a zlých sfér) v nás.

Člověk ale znamená "Nový Adam" a to je mnohost DUCHOVNÍCH JÁ (přepracovaná astrální těla - to si musí udělat každý sám - Duch svatý), pak ŽIVOTNÍ DUCH (společně přepracované éterné tělo - veškerého éteru - Syn) a společné přepracované celé fyzické tělo ( společné fyzické tělo přepracovaného fantomu všech předmětů - všeho, co vzešlo z fantomu původního Adama - Otec).

Mysteriem RS (oběť jeho éterného těla pro společnost) byla stvořena spára  životního éteru - Ariadnina nit LÁSKY.

RS mluví dále ještě o nutnosti vytvoření mysteria Matky a tak se nyní domnívám, že jde o vytvoření formy nového fantomu fyzického těla - nové Evy. Fantom vyžaduje být očištěný od všech ne-pravd. Musí být sto-procentní pravdou a tedy filosoficky svobodný.

V sociálnu vidím tu novou Evu v metodice TSO s právem veta.

Srdečně zdraví Atrea

Jedna věc je planeta Země (Zeměkoule) a jiná věc je sféra Země, která je dána tvarem vnitřního prostoru, ohraničeným počátkem (oběžnou dráhou Země) a obsahujícím „vnitřní planety“.

Kosmos tedy rozděluje na dvě části počátek (oběžná dráha Země), nikoliv spára na povrchu Zeměkoule...

Vnitřní konec našeho vesmíru je ve Slunci, vnější konec je sice za oběžnou dráhou Saturnu, děláte však dobře, že protestujete, neboť toto mé hloupé vyjádření je zavádějící. Vnější konec je samozřejmě ještě dál, až za Sférou stálic (pythagorejci pokládanou za „jednu z deseti planet), tj. tam, kde je za vnějším koncem našeho prostoru (vesmíru, kosmu), vnější neprostor antihmoty, jenž souvisí s „osmou sférou“ v nitru Slunce...

Protože je sféra (obvod oběžné dráhy) Země počátkem (/), od něhož se odvíjí vnější/vnitřní prostor, je tento „zemský“ počátek středem našeho kosmu v čase.

Představíme-li si však vyvinutý duální prostor jako „mezikruží/kruh“, pak se jako střed tohoto prostoru evidentně jeví jeho vnitřní „sluneční“ konec...

„Bod“ (bodná rána) má stejnou anatomii (tři sféry) jako „okruh“, tj. formu otvoru v okolí, obvod ve spáře a tvar v lůně formy.

„Střed“ je dán „střetem“ dostředivých sil, takže si nejsem jist, jak pojem „střed“ spojit s nějakou sférou bodu. Podle časového středu v podobě počátku vesmíru (oběžné dráhy Země) bych měl i u bodu pokládat za prostorový střed „obvod“ mezi formou okolí a tvarem v jejím lůně. Tak to souhlasí také u formy otvoru v ohni Slunce, neboť tvar „obsahu“ Slunce již není středem hmotného vesmíru, ale antihmotou „osmé sféry“.

V případě sfér planety Země pak pojem „osmá sféra“ pokládám za paralelu ke sluneční „osmé sféře“, avšak jen z hlediska zla, nikoliv z hlediska „antihmoty“. Proto v pozemské osmé sféře nepředpokládám Sorada „jen není z našeho světa“, ale Asuru našeho světa, který je karmou Ahrimanovou. Sorad se tedy může spojit se Zemí jen jako Asurův „host“ (podobně jako se islamisté staly hosty na pozvání některých evropských politiků). Mám tedy za to, že je-li pozemská „osmá sféra“ ve středu, pak nemusí být osmá v pořadí sfér, nebo je osmá v pořadí, ale není ve středu Země, ale někde poblíž středu, odkud souvisí s vnějším prstencem Zeměkoule.

Protože máte dobrý přehled o vrstách Zeměkoule, pak si z pohodlnosti toho dovolím využít a svěřit v těch vrstvách pořádek (aby to sedělo) Vám. Svěřil bych Vám také sféry hierarchií, jak je zmíňujete. Jen podotýkám, že RS někde mluví o tom, že (tuším) Serafové mají na starosti vztahy mezi jednotlivými vesmíry (kosmickými prostory)...

Děkuji, ačkoliv jsem od plného pochopení ještě daleko, tak už mi to aspoň začíná dávat smysl...

Ještě jedna poznámka k Serafům... bleskla mi teď jedna souvislost, kterou by byla škoda zde neuvést... nebudu o tom psát nějaké domněnky, ale ponechám to k přemýšlení diskutujícím. RS mluví o tom, že Serafové řídí vztahy mezi jednotlivými soustavami (nejsem si jist, zda pojem "kosmické prostory" nebo "vesmíry" lze s tímto pojmem zaměňovat, ale myslím si, že ano; jako soustavu zde chápu sluneční soustavu i se sférou stálic, což se dá nazvat i kosmickým prostorem, neboť za tím už je neprostor...)

Tak, jako je jednota světa idejí dána

a) mnohostí jednotlivých pojmů a idejí

b) vztahy mezi nimi (řádem),

je to podobně i ve vesmíru:

a) je zde mnohost jednotlivých soustav (kosmických prostorů) - ty jsou dány hierarchiemi od Andělů po Cheruby

b) jsou zde vztahy mezi nimi - řád, který je dán Serafy...!

Na rozdíl od neprostoru je každý prostor (ves-mír = veškerá míra tělesa prostoru) i každé těleso v prostoru uspořádanou soustavou, neboli jednotou mnohosti jednotlivostí.

Pokud jednotlivost v rámci jednoty vnímáme odděleně, pojímáme vztahy v jejím nitru (vnitřní vztahy) jako její „podstatu“ (uspořádaný obsah, vnitřní řád) a vztahy v jejím okolí (vnější vztahy) pojímáme jako vnější zákony (vnější řád). To znamená, že v rámci vyšší jednotlivosti (jednoty nižších jednotlivostí) se vnější řády stávají vnitřní podstatou věci (řádem obsahu).

Z hlediska nižších jednotlivostí (nižších jednot) tedy mluvíme o příslušné vnitřní ideji (jednotě pojmů) a o vnějším řádu. Z hlediska nejvyšší jednoty tedy pojímáme všechno jako ideu podstaty (jednotou mnohosti pojmů obsahu).

Jednotlivosti (pojmy) z vyšší ideje oddělujeme „vnímáním řádu jejího povrchu“ (ohraničením, obřezáním). Pro naše vnímání řádu povrchu se tím řády vnějšího okolí i vnitřní řády obsahu stávají neviditelnými. Uchopitelnými (pochopitelnými) se stávají jen myšlením o předmětu vnímání (viz „Teorie poznání RS“ a „Filosofie svobody“)...

Takže, když z vyšší ideje oddělujeme jednotlivosti a zkoumáme je pouze myšlením bez opory ve vnímání, nemůžeme se dobrat k pravdě, ale pouze spekulujeme, je to tak? Kdybych se tedy teď chtěl např. dobrat toho, jak je to s výše zmíněným působením Serafů, kteří zajišťují vnější řád mezi soustavami, musel bych nejdříve vypracovat imaginaci, inspiraci a intuici, skutečně je zřít (a také duchovně zřít alespoň naši soustavu danou Anděly až Cheruby) a až pak o takto vnímaném přemýšlet, chápu-li to správně...

Přemýšlením o takovém předmětu vnímání jej naplním obsahem, a teprve tím se dopracuji k plné skutečnosti (povrch obsahu, který vnímám + plnost obsahu, do které proniknu přemýšlením). Má tedy smysl takto spekulovat (např. o hierarchiích), když člověk duchovní zření ještě nemá?

Tato Vaše úvaha je formálně logicky správná, ale nereálná...

Myslíme-li o čemkoliv bez souvislosti s konkrétní představou příslušného smyslového vjemu, pak nemyslíme o vnímaném, ale myslíme o něčem, co jsme nikdy neviděli. Ač máme za to, že takto myslíme o vnímané skutečnosti, nepochybně myslíme o smyslových přeludech či duševních fantaziích. Nemyslíme-li o představě předmětu konkrétního vjemu, tu jako bychom z projevu vyšší ideje svým vnímáním ve skutečnosti vůbec nic neoddělili.

Ve vjemu nemáme oporu (základ, jádro věci), ale jen „vymezení“ (slupku, skořápku) předmětu myšlení (díky mému synovci musím u pojmu „vymezení“ překonávat určitou averzi k tomuto pojmu)...

Imaginaci se zpočátku učíme myšlením o přesné, konkrétní a tedy „věrné“ představě smyslově vnímané věci. Později, pokročíme-li, si duchovní imaginaci (na rozdíl od duševní fantazie či tělesného přeludu) osvojujeme na základě pochopení ideje věci, jako je tomu v malém u vynálezců a objevitelů...

Inspiraci (na základě pokročilé imaginace) se učíme vnímat věci nikoliv prostřednictvím tělesných smyslů ale tak, jak mimo smysly tyto věci samy přistupují k nám, k vnímavosti naší duše (schopnosti soucitu atp.), učíme se vnímat jak k nám „věci samy mluví“...

Intuicí (na základě pokročilé imaginace a inspirace) se učíme vnímat věci nikoliv zvenčí (prostřednictvím svých tělesných smyslů a své duševní vnímavosti), ale zevnitř! Intuicí náš duch (já) proniká do nitra samotného předmětu, do podstaty jeho obsahu (= zduchovněná tělesná láska, sex), o němž jsme dosud mohli jen více méně abstraktně myslet...

Kdyby jsme se např. chtěli dobrat působnosti Serafů bezprostředně, nikoliv jen zevně prostřednictvím jejich smyslových a duševních projevů (pomocí imaginace a inspirace), museli bychom jít rovnou na věc, zodpuštěním rovnou do věci, prstřednictvím intuice. Takto bychom o věci již nemuseli přemýšlet, ale chápali bychom ji naprosto bezprostředně, jakobychom byli tou věcí sami. Vnímání a myšlení Serafů a z toho vycházející jejich vnější i vnitřní projevy, to vše by byůp v intuici naše vlastní...

Snad sem při tomto výkladu nebyl příliš impertinentí...

Na otázku: „Má tedy smysl takto spekulovat (např. o hierarchiích), když člověk duchovní zření ještě nemá?“ tedy odpovídám:

Spekulovat nemá smysl nikdy!

Dokud však nemáme duchovní zření (intuici), musíme pracovat s tím, co máme (se smyslovým a duševním zřejním), abychom se jednou mohli naučit také duchovnímu zření...

Tady už mi jsou ty rozdíly jasné, děkuji. Ještě radši k té intuici - z vysvětlení vyplývá, že vnímáme-li nitro nějaké bytosti, již není potřeba, abychom o tom přemýšleli, nebot přemýšlení slouží právě k tomu, abychom se vědomě do nitra (ať už věci či bytosti) dostali. Intuicí se tam vědomě dostaneme také, takže odpadá nutnost přemýšlení. K čemu je pak přemýšlení jasnozřivému člověku ve chvílích, kdy vnímá intuitivně nitro bytostí? Pouze k tomu, aby své vjemy pak dokázal sdělit ostatním?

Je trendem, aby existovaly tzv. dopravní tepny, tzv. neuralgické dopravní a energetické uzly, body, stále někdo chce, aby dálnice hučely do noci na desítku kilometrů, aby nikdy neutichl lomoz nákladních aut a vlaků, lodí, hluk a fekálie sypané z letadel na nebesích…

Jaké síly stojí za tímto trendem?

RS prý hovořil, že člověk celou Zemi předělá. Každý metr půdy projde jeho rukama…. Tak jaksi to prý řekl.

Tedy vše se má zalít betonem? Všude na orné půdě musí stát sklady a hypermarkety?

Trendem je vznik gigantických aglomerací s desítky miliony lidí.

Je to takto správně?

Měla by doprava narůstat? Měla by být velkoměsta? Nebo naopak malé rodinné statky rozeseté po celé krajině? Lidé v energeticky i potravinově soběstačných statcích, obcích – malých, cca tisíc lidí, ale ne miliony?

Nebo vývoj jde oběma směry? A smysl?

Pamatuji si, že RS zmiňoval, že jeden z přínosů materialistické kultury je ten, že lidstvo si podmanilo Zemi, že tu je jakási hmotná jednota, jednotné "fyzické tělo lidstva". Velmi ale zdůrazňoval, že žádné fyzické tělo nemůže žít bez duše a ducha...

Vývoj jde skutečně oběma směry - stupňuje se jak dobro, tak i zlo. Aby se mohlo dobro vystupňovat ve svatost, musí se stupňovat i odpor zla...

Smysl tohoto vývoje vidím ve vývoji pouhých tvorů ve stvořitele...

Jednotné "fyzické tělo lidstva" je dosahováno tím, že lidé vytvářejí fyzické hodnoty (fyzické služby) pro druhé lidi. Ideálně je to řešené v metodice TSO principem bratrství v ekonomice.

Pravý "duch lidstva" byl zrozen na Golgotě Ježíšem-Kristem.  Je "duchem rovnosti jednotlivých národních duchů". Jsou národy, které potřebují totalitní vedení nějakého vladaře, protože příslušníci toho národa ještě vývojově nedosáhly schopnosti žít v TSO.

Na duchovní rovině jsou si tedy "duchové národů" rovni stejně tak, jako v TSO jsou si rovna jednotlivá Jáství (i když nejsou ještě zcela dokonalá - mají různý stupeň egoidity, ale duchem TSO jsou vychovávána k pravému Já).

Duše lidská je nástroj umožňující proměnu ducha v tělo a naopak. Duše národů musejí mít schopnost se propojovat v zájmu ekonomickém (tedy schopnost bratrství v oblasti obchodu) a na druhé straně musí být zaručena jednotlivým národním duším svoboda v uplatňování vnitřního státního systému.

Takovou "celosvětovou duši lidskou" vidím nyní povstávat v tom východním systému BRIX (aktivuje to Putin).

Tak se mi jeví, že zlo se vystupňovalo do té míry, že utrpení duší národů dosáhlo míry "svatosti" a Kristus se s nimi spojil. V "Písni písní" je pravé nevěstě Kristové, která leží v zemské brázdě bez hlavy, Kristem nasazena nová hlava.

Duším národů byly Antikristem useknuty jejich hlavy aby mohly být spojeny tzv. multi-kulti v jeden mrtvý nástroj Antikrista.

Vnímám to nyní tak, že Kristus se ujal vlády a nasadil duším všech národů Kristovskou hlavu a tím budou jednotlivé národní duše vychovávat příslušníky národa ke kristovství.

Tim postupně zaniknou jednotliví totalitní duchové národů, protože jednotliví příslušníci těchto národů se postupně stanou nositeli vědomí Já Krista a zavedou TSO ve svém národě.

Tak to je mé pochopení, které se mi nyní takto odvinulo........

Srdečně zdraví Atrea

Se zázemím malých statků mohou lidé usilovat o svobodu. Bezzemci ve velkoměstech mají „zázemí“ ve státě, tj. v klanu otrokářů...

Proč má církev jako jediná organizace v totalitních tzv. parlamentních a demokratických státech úlevy na daních? Proč např. v čr má církev dostat jako odškodné snad několik stovek miliard Kč za údajně zabavený majetek po roce 1948.

Jenže pravda o tzv. konfiskaci je zcela jiná! Např. na základě I. pozemkové reformy převzal Čs. stát jen 15% "církevní" půdy. Na zbytek byly ve 30. letech uzavírány tzv. „generální smlouvy“ (uložené u okresních soudů) s platností na 20 let. Po tu dobu půda mohla být využívána, ale nesměla být bez souhlasu státu zcizena. Těch 20 let uplynulo právě v 50. letech. Pozemky zabrané II. pozemkovou reformou byly za náhradu. Např. Olomoucké arcibiskupství dostalo 20 mil. Kč náhrady. Dnes dostalo uhrazené pozemky zpět!!!

Navíc: Církev byla jediným restituentem prokazatelně a zdokladovatelně spolupracujícím a podporujícím nacismus a hitlerovské Německo (Vatikán stejně jako USA, FED, Velká Británie aj.)  – jediným restituentem, jež dosáhl na majetek.
Byl jí vydán majetek v přímém rozporu se zákonem (a to nejen v čr).
U ostatních, kteří se jen otřeli o nacisty nebo byli i jen loajální (např. Baťa ve Zlíně, který dokonce proti nacismu bojoval!), tam byla tato základní podmínka restitučního zákona ihned uplatněna a majetek takto i neprávem nařčeným lidem nikdy nebyl vydán!

Evidentně je vůči tzv. římsko-katolické křesťanské církvi uplatňován jiný metr. Proč?

Jako by si ji někdo hýčkal. Jako by si ji někdo (stát, klan zastupitelů?) předcházel? Nebo chtěl uplatit, koupit? Aby mlčela? Proč to vše? Jasně, říká se: „Kde je v dnešní době velký majetek, tam je i zločin.“

Kdyby byla Katolická církev skutečně křesťanská, nikdy by od totalitního státu nic nedostala. Infiltrací a s ní souvisejícími ostatními zednářskými a iluminátskými kroky (srovnej dnešní islamizaci Evropy) však byla "anektována zevnitř" a stala se totalitní kultovní institucí Antikristovou. Totalitní státy světa se nyní vůči ní stávají vnější "diasporou", která převádí povrch Země (se vším, co je pod i nad) postupně do tohoto kultovního jádra Antikristova tak, aby na Zemi nebylo místa pro pravého křesťana...

Chtěla bych se zeptat, jestli si správně vykládám vyjádření středové církve :

– středová církev Ducha: „Syn přichází od Otce skrze Ducha!“ = ↯

Je Syn  individuelním pravým duchem - JÁ JSEM (Kristem), který povstává v lidské duši po té, co lidská duše vzešlá od Otce (Stvořitele) pochopí Ducha svatého (Vykupitele) vylitého na Ježíše (následování Ježíše pochopením a tedy uchopením mysteria Golgoty individuelní duší)?

Chápu to tak, že duše získá moudrost Stvořitele z přemožení Lucifera ve svém nitru a z přemoženého Ahrimana zase síly Vykupitele.

Moudrost a síla uvnitřněná v lidské duši se mění ve tvůrčí LÁSKU, která je pravým Synem Otce i Ducha svatého (matky).

Upozorňuji diskutující na vložení obrazů Trinity a Anny samotřetí s popisem na Drobtech a současně děkuji za vložení...

Srdečně zdraví Atrea

Pokusím se (pokud na to stačím) tento komplikovaný předmět Moravské církve vyjádřit vlastními slovy:

Motto Třetí církve „Syn přichází od Otce skrze Ducha!“ (↯) vyjadřuje inkarnaci Syna Božího (v Ježíši Nazaretském při křtu na Jordáně) jako lidského Já prostřednictvím Synova Ducha (Matky Boží, Sofie).

Syn Boží je pravým duchem - JÁ JSEM (Mesijášem, Kristem).

K pochopení Krista dochází v duši Ježíše (sesterské duše Adamovy, Krišny) postupně, během tří let Kristovy inkarnace a je dokonáno na Kříži Golgoty.

Bohočlověk Kristus nalézá Zarathruštovu moudrost (myšlení) v duši (cítění) Ježíše Nazaretského (spojením Nátanského a Šalamounského Ježíše v jejich 12. letech). Sílu Spasitele (vůle) získává Kristus překonáním svodů Lucifera a Ahrimana na poušti (po křtu na Jordáně). Moc Vykupitele získává ovládnutím „technologie“ ahrimanského „mamonu“ („Učiň z kamene chléb!“)...

Pokud je tou „realizací“ inkarnace ve fyzickém těle, pak jde o plně fyzické uskutečnění. Jde o plně fyzickou realizaci vnitřního synovského tvaru, nikoliv ve spáře, kde je Já.

Všechny formy jsou zrcadleným obrazem Matky Boží, tak jako všechny tvary jsou obrazem Syna Božího.

Nátanská matka není Lilith a spojila se s Šalamounskou matkou. O Lilith je řeč tam, kde bible mluví o třech Mariích (tuším Marie Kleofášova). Oba Ježíšové měli svou vlastní duši (astrální tělo).

Duše je forma, nikoliv tvar.

Forma roztržené chrámové opony je podobenstvím spojení Mateřské formy nátanské s šalmounskou. Tvar roztržené opony je podobenstvím spojení Ježíše nátanského s šalamounským. Spárou v roztržené oponě je Kristus.

V kombinacích uvedených principů je velmi snadné zbloudit a každé zbloudění má neblahý vliv na celý duchovní vývoj člověka. Proto se v těchto principech příliš nepřehrabuji a spoléhám na to, co mi v tomto směru mimochodem přinese přehrabování v jiných problémech.

Šalamounova moudrost je Luciferská.

Na rozdíl od světla nebyla temnota stvořena. Ke stvoření muže a ženy (Nebe/Země) dochází ještě v nestvořené temnotě. Proto žena nemůže být temnotou a muž světlem. Světlo se vyvíjí na dvě strany (vnější/vniřní), vnější od mateřské formy a vnitřní od synovského tvaru.

Silou Spasitele lze překonat první dva svody na poušti (Luciferův a Lucifer+Ahrimanův). Třetí svod lze překonat (obrátit v dobro) mocí Vykupitele. Spasitele lze následovat individuálně (kulturně) a v mezilidskýcz vztazích (politicky). Moc Vykupitele se týká správného používání peněz (nikoliv jejich zrušení) a je tedy sociální (hospodářská)...

Dnes se mi konečně dostaly do rukou obě nově vydané knihy... a jestli jsem někdy pocítil význam rčení "Pravda bolí", tak to bylo v doslovu Teorie poznání... jsem rozhořčen na nejvyšší míru tím, co se v AS děje a jak se Ahrimanovi daří zneužívat odkaz RS... ani ve snu by mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo dít. A kladu si otázku - co s tím?! Nelze přece něco tak dalekosáhle významného, jako je anthroposofie, prostě hodit Ahrimanovi do koryta jako žrádlo!!

Mám zatím pouze jeden dotaz ohledně třetího Goetheana. Pamatuji si, že jsme tu třetí Goetheanum již zmínili a zmp mi potvrdil, že to již nebude existovat jako hmotná stavba jako první dvě. Na straně 217 ale najednou čtu:

"A tak se zdá, že poslední možností věrných anthroposofů je třetí Goetheanum ducha, které je třeba:

- dle slov Ity Wegmanové založit "jinde",

- dle slov RS na pravém "kultovním místě pro lidské duše".

Takové místo ve střední Evropě skutečně existuje..."

Zde je poukazováno na místo na fyzické úrovni, což nechápu...

RS: "A já přijdu, až se mi v duchovních světech podaří založit oltář, kultovní místo lidské duše."

Tomuto sdělení RS jsem rozuměl tak, že tato jeho práce se bude odehrávat (patrně již odehrává) v duchovních světech, takže i ono kultovní místo lidské duše, onen oltář, se bude nacházet v duchovních světech. Nevím, jak si tyto dvě zmínky (jednou o místě ve stř. evropě a jednou o duchovních světech) spojit dohromady. Musí se dát spojit, pokud to nechci odbýt konstatováním, že jde o nějaký rozpor. Leda že by ten oltář, o kterém psal RS, by měl někde ve střední Evropě svůj hmotný protějšek (projev). (A napadá mě, zda zde nebude souvislost s olomouckou lemniskátou...)

Asi bych to tolik nerozebíral, kdyby se mě tak nedotklo ono "...poslední možností věrných anthroposofů..." Sám jinou možnost nevidím, proto v tom chci mít co nejvíce jasno, abych si nedomýšlel něco, co v té knize není. Jsou i jiné možnosti, jak pomoci tomu, aby se odkazu RS úplně nezmocnil Ahriman? Nechci nečinně sedět a dívat se, jak Ahriman tloustne...

Vše, co se děje v duchovním světě, má svůj projev ve fyzickém světě, v jeho sféře stálic, planetární soustavě či na Zemi, kde se opět zrcadlí sféra stálic i planetární soustava...

Třetí Goetheanum ducha je oním oltářem, který RS založil v duchovním světě.

Jedna věc je však oltář a jiná věc je místo jeho založení.

Zatímco „místo“ představuje ohraničenou prázdnotu (formu otvoru), „oltář“ představuje naplněný prostor (tvar plného obsahu). Ten plný prostor (oltář) je ovšem rovněž dutý, neboť oltář je vlastně hrobka (sarkofág). Lidská duše je astrální forma, tedy rovněž „dutá“.

Uvedené duchovní konfiguraci odpovídá na Zemi jediné místo a tím je skutečně olomoucká lemniskáta.

Uvážíme-li, že RS se ze Země odebral založit oltář na kultovním místě v duchovním světě, aby mohl obnovit mystéria uzavřená na Zemi, pak je zřejmé, že na Zemi takové kultovní místo pro lidské duše (uzavřené mystérijní centrum) musí již dávno být. Toto mystérijní místo na Zemi musí být obnoveno jeho založením v duchovním světě. Pokud vím je to první případ postupu „zdola nahoru“, neboť dosud se postupovalo vždy opačně „shora dolů“...

Protože RS zmíněný oltář již založil, není třeba se nadále obávat, že by příslušné kultovní místo na Zemi mohlo být vyzrazeno a předčasně zničeno. Tento odvěký pozemský oltář byl skutečně mnohokrát zničen (stejně jako první Goetheanum duše). Ahriman se tím spokojil, protože zde na Zemi se „místo od prostoru“ nikdy nerozlišovalo. Příslušné kultovní místo se tak podařilo zachovat...

Zmýleným Ahrimanem rozpoutaná islamizace Evropy se má postarat alespoň o to, aby nebylo křesťanských duší, které by z Nebe obnovený kult tohoto místa mohly naplnit...

Děkuji, tím se leccos vysvětluje...

Co prosím znamená:

"Lidská duše je astrální forma, tedy rovněž „dutá“..."

Astrální forma čeho? A kde se vzala? Kdo ji v astrálním světě vytvořil?

A co je v ní?

A jak s tím souvisí lemniskáta?

Astrální forma astrálního těla „se vzala“ v astrálním těle jako forma otvoru. Svět totiž není stvořen jen z tvarů, ale také z forem. V astrální formě je tvar éterického a fyzického těla.

Lemniskáta představuje duševní pojetí dvou poloměrů (vnějšího mezikruží a vnitřního kruhu), jako duální cestu (vnější/vnitřní) v „bludném kruhu“ (ve smyčkách lemniskáty) „tam a zpět“...

Pokusím se přiblížit k pochopení zde již několikrát zmiňovaného "bodu, který souvisí s okruhem". Za každou opravu, upozornění na chyby nebo doplnění předem děkuji...

S tímto tajemstvím je spojeno mysterium Golgoty, je to tak?

Mysterium Golgoty je totiž bodem, který souvisí s okruhem, ze dvou hledisek.

První hledisko:

a) Kristem obnovený fantom fyzického těla poukazuje na minulý vývoj od starého Saturnu, a

b) Tělo Zmrtvýchvstání poukazuje na budoucí vývoj až k Vulkánu,

čímž je pro každého člověka otevřena cesta až k jeho cíli, ke stavu, kdy bude schopen plně vědomě říci: "Já jsem alfa (Saturn) i omega (Vulkán)", neboť tou alfou i omegou skutečně bude, prodchne-li se na této dlouhé cestě vědomě Kristem. Proto se událo mysterium Golgoty ve středu (jako střed vah) mezi krajními "miskami" (Saturn - Vulkán) evoluce člověka v naší soustavě.....

Druhé hledisko:

Kosmická oběť, která se stane na Vulkánu, se také bude dít podle obrazu "bodu, který souvisí s okruhem". A bez mysteria Golgoty by tato vulkánská oběť nebyla možná, ono je tedy vlastně přípravou na ni, jakýmsi základním kamenem pro ni. Říká-li RS, že do sebe Slunce pojme všechny planety, obětuje sebe sama (= vyzáří svou bytostnou podstatu ven, navenek) a stane se novým zvěrokruhem (ačkoli myslím, že název zvěro-kruh již zde není na místě.. bude to tedy spíše lido-okruh), bude pak duté (jako je dutý současný zvěrokruh). Tedy, tím, že do sebe pojme všechny planety, obětuje se a samo se stane novým okruhem, ve kterém vznikne nová sluneční soustava, se stane ve velkém něco, co se děje i teď s naší planetou. Již jsme se zde bavili o tom, jak se hmota Země postupně sesouvá do středu (singularity), tam se transformuje a objevuje se v okruhu Země. Tuto vulkánskou oběť vidím probíhat podle podobného principu, jen zde bude ve hře celá sluneční soustava.

Myslím tedy, že v mysteriu Golgoty lze vidět nejhlubší význam toho, co ve skutečnosti znamená "bod, který souvisí s okruhem". Vždyť i makrokosmická bytost Kristova se z těžce představitelného "okruhu" (oblast božské Trojjedinosti nad okruhem Serafů) postupně stěsnala do "bodu", tedy těla Ježíše z Nazaretu, což bylo spojeno s utrpením, které přesahuje veškerou lidskou představivost... Slovo, které se stalo tělem, se tak stalo oním bodem, který souvisí s okruhem, a to jak z pohledu prostorového (okruh božské Trojice - tělo Ježíše), tak i časového (Saturn - m. na Golgotě - Vulkán). Tělo Zmrtvýchvstání a obnovený fantom lidského fyzického těla tedy spojují začátek a konec celé kosmické evoluce od starého Saturnu až k Vulkánu. A ne nadarmo se "trn" zabodává přímo do středu... umístění Goetheana v Dorn-achu je tedy (mimo jiné) podle mě zřetelným poukazem právě na bod, který souvisí s okruhem... A proto může být také červená barva růže symbolem očištěné krve člověka. Květ růže je sám o sobě nemyslitelný, musí být na růžovém keři, a růžový keř je nemyslitelný bez trnů...

Bod má tutéž konfiguraci jako okruh:

„forma vnějšího okolí / tvar vnitřního kruhu“ = mezikruží/kruh

Lomítko (/) mezi vnějším a vnitřním (ve spáře mezi nimi) představuje obvod:

obvod kružnice = 0 = +píR –píR = Uroboros.

Obvod kružnice (0 = /) je na obě strany (vně i uvnitř) počátkem (alfou), který má dva konce (omega):

Vnější konec = archa = forma otvoru v okolí (Lilith) na tvaru vnějšího mezikruží.

Vnitřní konec = arch = tvar (pravé Já) ve formě otvoru středo-bodu vnitřního kruhu.

Archa/arch jsou předmětem Mojžíšova líčení „potopy světa“.

Urobora, Lilith a Já líčí Goethova pohádka „O zeleném hadu a krásné Lilii“.

Konfiguraci (vnější/vnitřní) lze pojmout „všestranně“ ještě dvojím způsobem:

1/ makrokosmos/mikrokosmos = v prostoru (vnější svět/vnitřní tělo)

2/ minulost/budoucnost = současnost = v čase (vnější vývoj/vnitřní vývoj)

Lomítko (/) ve spáře mezi minulostí a budoucností je přítomností v prchavém okamžiku...

První hledisko (makrokosmu):

a/ Kristovou inkarnací na Zemi končí starý vývoj (vývoj smrti, morany).

b/ Kristovým výstupem na Nebesa počíná nový vývoj (zmrtvých-vstání).

První hledisko (mikrokosmu):

a) Kristem opuštěné Ježíšovo mrtvé fyzické tělo a probodení jeho srdce poukazuje na minulý starý vývoj, od starého Saturnu až ke středu vývoje Země.

b) Zmrtvýchvstalé fyzické tělo (Tomášův prst v jeho probodeném srdci) poukazuje na budoucí nový vývoj, od středu vývoje Země až k Vulkánu.

„Trn“ = Longinovo kopí...

Probodené srdce zmrtvých-vstalého je brána, otevírající lidem cestu nového vývoje (Nového zákona)...

Druhé hledisko:

Středobodem probodeného srdce projde pravé Já a vytryskne v nové rovině (nové morany, „moravské“) do všech stran (jásání) v podobě paprsků hvězdy, jimiž obejme vnější svět a konci paprsků se vrátí ke svému jásavému počátku (bod splyne s okruhem v podobě „třetího Goetheana“).

Proto RS mluví o budoucím Slunci, které do sebe pojme všechny planety, včetně starého Slunce a Zvěrokruhu. Tím novým Sluncem (novou stálicí) se stane nová Země, v niž se vyvine pravé Já.

Takže by se dalo říci, že

a) Kristovou inkarnací na Zemi končí starý vývoj smrti - tím došlo k přemožení Lucifera (neboť Lucifer je vždy více méně spojen se zkreslováním minulosti);

b) Kristovým výstupem na Nebesa počíná nový vývoj - tím se otevřela možnost k přemožení Ahrimana (neboť Ahriman chce vždy lidem uloupit nebo znetvořit budoucí vývoj).

Nerozumím souvislosti „konce vývoje smrti“ s Luciferovým „zkreslováním minulosti“...

Myslel jsem to tak, že Kristus (mimo jiné) plně obnovil pádem do hříchu pokažený fantom (formu) lidského fyzického těla. Tento fantom byl poškozený Luciferem skrze jeho vliv na astrální tělo lidí, a kdyby to tak zůstalo i nadále, starý vývoj smrti by pokračoval a o žádném novém vývoji by nemohla být řeč, až by nakonec lidstvo bylo přemoženo silami smrti, usazenými v tomto poškozeném fantomu. Ale Kristus mohl tento fantom plně obnovit až poté, co nezkresleně přehlédl celý minulý vývoj (Saturn, Slunce, Měsíc, Mars), který Lucifer lidem neustále zkresluje, zahaluje... Kristus musel vidět, jak to ve skutečnosti s tímto vývojem bylo, aby mohl začít pracovat na obnově fantomu...

Ahoj TM, děkuji za upozornění na "luciferské svody"....

Tak mi sdělte, proč si myslíte, že ty ruce/nohy/Lucifery/Ahrimany mám přesně naopak... ;-)

Na těchto stránkách se učíme reálně logicky myslet, abysme vystoupili nad slepou víru k poznané pravdě a tím dokázali vysvětlit svoji víru v sebe sama. Získáme tak pochopení a tím pevné uchopení (zmrtvýchvstání v nás) toho, kdo je za slovem "Já jsem", kterým dnes a denně označujeme sebe sama.

Vy se nás ale stále snažíte přesvědčit, že bez církevní instituce (bez ne-víry v sebe sama) se nikam nedostaneme, ale evidentně jste sám v sobě nevyrovnaný a nešťastný.

Když Vám předhodím terapeuta v podobě Ivy Radyualové (a já si myslím, že je dobrá) k upevnění víry, ale v sebe sama (což Vám evidentně chybí), tak vřískáte něco o New-age, kam hážete všechny cítivce (snažící se upevnit si  víru v sebe sama, což je předpoklad pro samostatné myšlení) do jedné kupy a zatracujete je.

Tím, že  upřednostňujete víru v církev, před vírou v sebe, si bouráte základy pro samostatné myšlení...

Máte to těžké, žádná církev Vám nevyhovuje, ale společenství zřejmě potřebujete, ale těmi cítivci, co si upevňují víru v sebe sama pohrdáte a pomoc v upevnění  víry v sebe sama skrze jejich příklad odmítáte (Iva byla šest let psychiatricky léčena sedativy a dokázala se z toho dostat).

Takže se stále točíte v bludném kruhu od víry v Boha vně (v církvi) ve víru v sebe (v Ego - základ pro nalezení Boha v sobě). Víru v Ego ale odmítáte a tak toužebně hledíte zpět ke stavu víry v Boha v církvi. Nejste ale schopen se do lůna žádné církve vrátit a nalézt onen ztracený klid v duši (s vybudovaným Egem to už nejde).

Lucifer s Ahrimanem se o Vás ve Vás stále perou a nejen to, oni si i vzájemně pomáhají v boji udržet si Vaši duši ve stavu mezi vnějším Bohem a vnitřním Bohem.

Plyne z toho hodně Vašich utrpení. Je třeba pochopit, že Ego mít musíme, že bez něj nemáme pevnou základnu zde na Zemi a bez pochopení tohoto Ega v nás nedokážeme pak spolu-žít (ne bojovat) se vším tím, co nás obklopuje (počasím, technikou, manželkou  atd.).

Zkrátka si nejprve potřebujete přiznat, že jste egoidní a tato egoidita od Vás vypudila i tu Vámi tak zatracovanou manželku. Svalujete vinu na ni, místo abyste přiznal i Vaši část viny na jejím odchodu.

Podle mě ta Iva Radyualová podává velmi dobrý postup ke zdravému uchopení Ega.....

Srdečně zdraví Atrea

K oběma: Myslím, že osobní narážky a útoky do diskuse nepatří, a tím méně do této... jsou snad nějak dobré k přiblížení se k pravdě...?!

Díky za upozornění, máte pravdu.

Srdečně zdraví Atrea