Kdo má strach z islámu, zůstane doma a nedělá nic.

Kdo nemá strach z islámu, také nic nedělá (kromě řečí u piva).

Takže není rozdíl, mezi tím, kdo má strach a tím kdo nemá strach?

Ale jen ten, kdo nemá strach, ten může udělat defenestraci. Tu určitě neudělá ten, kdo má strach.

Takže nějaký rozdíl, mezi tím, kdo má strach a tím kdo nemá strach musí existovat.

Tedy defenestraci udělá jen ten, kdo nemá strach. Kdo strach překonal.

A ten strach ho opustil už před defenestrací, nebo v okamžiku defenestrace?

A s tím souvisí i další úvaha:

Kdo nemá strach, nemá inteligenci, je blbý, protože nechápe hrozbu nevzdělané černošsko muslimské imigrace.

Kdo má strach, má inteligenci, není blbý, protože chápe hrozbu nevzdělané černošsko muslimské imigrace.

Tedy:

Kdo se bojí, není  blbý, že se bojí.

Kdo se nebojí je blbý, že se nebojí.

A vývoj vrcholí ve vědomém překonání strachu. Tedy člověk ví a nemá strach.

Kdo překonal strach, tak se nebojí, právě proto, že není blb.

Vychází mi tedy existence tří stavů:

1. nemít strach (z důvodu blbosti) 2. mít strach (z důvodu zbabělosti) 3. překonat strach (díky uvažování)

Je to tak?

Co je to hrdinství?

Opak zbabělosti? Nebo opakem bláznovství? Ale zbabělost není bláznovství, nebo ano?

Jak se odlišuje hrdinství od  bláznivého nebo zbabělého jednání? Všichni mohou udělat něco, co je i není hrdinné. Lze to vyložit tak i tak.

Je tenká hranice mezi tím, kdo je hrdina a kdo je blázen, který riskuje svůj život. Oba riskují svůj život, hrdina i blázen. Ale jaký je rozdíl?

Je to účel, co oba od sebe odlišuje? Asi ne...

Je-li účelem např.  svoboda, potom oba chtějí svobodu.

Blázen to dělá pro svobodu, a hrdina také.

Je to inteligence, co je oba odlišuje? Asi ne...

Kolikrát je hrdina hloupější než zbabělec.

Tak jsem se do toho zase zamotal, že už tomu vůbec nerozumím. Vychází mi pak z logiky věci, že zbabělec je hrdina i blázen. Blázen může být i hrdina.

Logicky je jasné, že to není možné a že jsem zase někde udělal chybu. Motám se v kruhu a neumím to rozseknout!

Chápu, že se hrdina i blázen nějak liší, ale nevím jak. Co je odlišuje?

Blázen nemá zdravý rozum (nebo má a neumí ho používat), a proto se cpe i tam, kam nemá, často ke škodě své i škodě zúčastněných, byť třeba s dobrým záměrem. Naopak hrdina zdravý rozum má a umí ho vhodně používat. Společné mají většinou to, že jsou proti strachu.

Možná, že jste se v tom myšlenkově zamotal, ale když vidíte nějaký hrdinský čin, umíte ho odlišit od bláznivého činu poměrně rychle, ne? Šel bych na to od lesa - pokud mé srdce umí rozeznat hrdinu od blázna, budu nejprve poslouchat srdce a pak se budu přemýšlením snažit přijít na to, proč je dotyčný blázen nebo hrdina...

Jasně.

Přesto může přijít neočekávaný čin, zlom, jako např. sametová "revoluce" v 89, kdy to ani tzv. disidenti řízení stb nebyli schopni tušit, že se v ulicích odehraje nějaká událost, která do pohybu ty nas.ané lidi.

Asi i to řídili rozvědky. Jasně. Chci říci to, že promyšlené hrdinství je věc jedna a bláznovství, které udělá tu jiskru, od které chytne stoh, je věc druhá, ale přitom ani to bláznovství není nemožné uskutečnit. tedy, hrdinství i bláznovství se může překrývat. I hrdina, který má vše perfektně promyšlené může dopadnout zle a všichni okolo mu budou říkat ...hele blázen. A "blázen" - uspěje.... .Myslím tím, "blázen" v uvozovkách, ten, který není řízen rozvědkami, např. Jaroslav ze Šternberka, který bránil Olomouc s deseti tisíci obránci a okolo bylo přes půl milionu Mongolů. Jaroslav udělal o svatojánské noci roku 1241 legendární noční výpad s několika sty nejudatnějšími bojovníky a rozťal vedví velitele mongolské armády. Tím zachránil křesťanskou Evropu!

RS hovoří o 770 letých nájezdech Tatarů, Mongolů, Asiatů na Evropu! Dnes opět probíhá tato invaze řízená Chazary, původně tedy Asiaty, kteří jdou na to důmyslněji, sofistikovaněji a jako beranidlo používají ubohé a zneužité muslimy, o kterých Chazaři hovoří hebrejsky jako o mešuge. Křesťan - ten je pro ně, Chazary, nepřítel.

Hledám řešení, jestli nemůže dojít k něčemu, jak došlo před cca 770 lety.

Vnímám, že je zde myšlenkový potenciál, stejně jako duch, genius loci osvítil  tehdy Jaroslava ze Šternberka, že tyto síly zde dál existují, pracují a že jde opět jen o to, najít tu kičku,tu fintu, to jediné možné řešení a dát na něj vše...pokusit se tento chazarsko-asiatský útok opět odvrátit a zachránit křesťanskou Evropu.

Provést  reconqistu (znovudobytí) evropského území pro Krista. 770 leté výročí roconquisty můžeme prožívat právě v tyto roky..... zajímavé je i to, že byly vyhnáni nejen muslimové, ale s nimi i Chazaři, tedy Asiaté, kteří se podvodně pojmenovali jako hebrejci...

Co je strach?

Ví se, že strach svazuje. Ubátý člověk je ochromen, není schopen účinně se bránit, není schopen racionálně uvažovat. Třese se mu ruka, že není ani schopen držet zbraň na vlastní obranu.

Na druhé straně je strach ve společnosti velmi vítaný vládnoucí mocí, která strach mezi lidi šíří všemi možnými prostředky.

Tu ekonomickou krizí, tu epidemií, jindy energetickým kolapsem, občas pro velký úspěch si zopakujeme nějakou tu revoluci atd. atp….Nyní pro změnu máme tzv. „uprchlickou krizi“, jak nazývají masmédia vládnoucí vrstvy tuto řízenou okupaci křesťanské Evropy hordami muslimů.

A co občané? Jedni prý tzv. nacionalisté, rasisté, extrémisté, xenofobové atp. bijí na poplach, jiní = sluníčkáři zase muslimy vítají.

Obecně je tedy ve společnosti strach.

Jak lze strachu využít? Ono je to dvojsečné.

Jedni lidé se podělají strachy. Stanou se zrádci, přeběhlíky, sluníčkáři, zbabělci atp…Druzí se sice také mohou podělat strachy, ale jsou schopni se poté naopak se nas..at a postavit tvrdě na odpor! To jsou hrdinové.

Jak probíhá proces vzdoru či zlomení za 1. u těch, co strach mají. Za 2. u těch, co strach nemají? Za 3. u těch, co strach překonali?

Zkusme to na příkladu muslimské invaze.

K čemu zde strach slouží a co díky strachu a nas..anosti občanů na vládu může vzniknout?

Je to nějaké nová kvalita vývoje?

Dočetl jsem se na wikipedii, že strach je reakce na hrozící nebezpečí. Existuje ovšam také strach z možného nebzpečí, zvaný „obava“.

Není-li obava chorobná, může vést k opatrnosti a předvídavosti.

Troufám si trvrdit, že nedostatek předvídavosti a neopatrnost (statečnost bláznů a fanatiků) je dána nedostatkem inteligence...

Následkem neopatrnosti a nepředvídavosti se možné nebezpečí stane akutním, tedy příčinou strachu který nezvládáme následkem téhož nedostatku inteligence, jako při neopatrnosti a nepředvídavosti...

Často se stává, že se možné nebezpečí stane akutním jen proto, že jsme se ho báli jaksi předem už v době, kdy jsme ho ještě jako jen možné nebezpečí mohli pokusit odvrátit. Proč jsme se o včasné odvrácení možného ani nepokusili, ač jsme o něm věděli? Protože jsme se báli? Pak tu můžeme mluvit nejen o nedostatku inteligence, ale o naprosté absenci zdravého rozumu. Pak tu můžeme právem říci: Dobře blbému zbabělci tak!...

Pokud nás strach z akutního nebezpečí vybičuje k odvážnému jednání, můžeme si po odvrácení nebezpečí položit otázku:

Nebylo možné akutnímu nebezpečí předejít?

Nebylo by moje odvážné jednání racionálnější (účinnější), kdybych strach neměl?

Není možné vybičovat se k odvážnému jednání i beze strachu?

Ať už akutní nebezpečí odvrátíme či nikoliv, strach je tu vždy zcela zbytečně a rušivě navíc, což je opět jen otázkou inteligence...

I odvážní lidé mohou pocítit strach. Vždy ho však dokážou ovládnout, nikdy nedovolí, aby strach ovládl je. Je to tedy opět jen otázkou inteligence...

Proto se totalitní moc v obavách vždy předvídavě snaží včas odvrátit každou možnost akutní inteligence zbabělých bezmocných a přičinlivě se stará o nějaké to trvale hrozící nebezpečí, včetně hrozinky na dortu v podobě akutního nebezpečí. Hrozí-li (následkem vývoje, navzdory totalitní antivýchově davu) možnost ingeligence hromadně, je třeba této hrozbě hromadně předejít například genetickým zředěním s nepředvídavým a tedy manipulovatelným materiálem, u něhož možnost takového druhu nehrozí. To je opravdu nová kvalita vývoje, jak si ho představuje parazit, kterému jsme ještě jako blbí zbabělci delegovali moc...

Dobře, genetické míchaní Evropanů a vytvoření nové ne bílé rasy s otrockou duší, je cíle Calergiho plánu.

Ale dokud ještě je část Evropanů schopna uvažovat zdravým rozum, mít zdravé cítění srdce i zdravou vůli, co se dá dělat s tím strachem? Lidí slabí jen naříkají, odvážnější nadávají, vyhrožují vládám. Může nějak díky strachu z muslimů a z nenávisti vůči proradným otrokářům zastupujících občany zapálit jiskru? Neumím si představit, že by několik set tisíc lidí začlo studovat TSO a chápali by, že sami moho změnit svůj život, jen by si udělali decentrální struktury v obcích bez zastupitelů. Znám velmi hodného člověka. Až by byla obec TSO, byl by určitě součástí svobodného společenství lidí. Nic neví o TSO. Ale nechce se o tom bavit. Je to vše v něm, ale není schopen či ochoten to začít studovat! TSO je asi jediné řešení? A může kvalitativní zlom nastat bez toho, aby miliony lidí studovali metodiku TSO?

Prý se v budoucnu zvedne opona duchovních světů a lidé budou moci vnímat a chápat to, co dosud nemohli. Tam se jim rozsvítí a akceptují TSO jako samzřejmost a to bez studia? Jako ten můj známý? Je pro,ale nic o tom neví.  Lze to bez rozumu a uvažování? Jen to dostat nějak darem z duchovních světů? A role muslimské invaze do Evropy v tom?

Strach z otroků (musulmanů) a nenávist k otrokářům žádnou jiskru nezapálí. Podle studií Torontské university z toho lze prý dostat jen zápal hemeroidů...

Pouhé studium TSO k jeho zavedení nevede...

Dle Krista: „snáze projde velbloud uchem jehly, než bohatec do království božího“. Ať je v něm, co je v něm, nebude-li chápat dřív než vnímat, „opona“ se pro něj v budoucnu nezvedne:

„Blahoslavení ti, kteří nevidí a přece uvěří!“

Jako dar z „duchovních světů“ se takovým lidem dostane například „muslimská invaze do Evropy“...

Mám dotaz. Souvísí těch 5 fází praláje s 5 smysly zmrtvýchvstalého?

Srdečně zdraví ATREA

To nejvzdálenější spolu zpravidla souvisí, jako ocas s čumákem u psa. Netroufám si však spekulovat jak...

V této souvislosti můžu nadhodit jen jednu věc - RS v několika různých přednáškách zmiňoval, že Kristus jakožto planetární Já je ta síla, která pronese Zemi pralayou a pak dá vzniknout nové planetární inkarnaci, Jupiteru. Tzn., že pro Krista je manvantara Země -> pralaya -> manvantara Jupiteru jako pro člověka inkarnace -> bytí v duchovním světě -> další inkarnace. Mluví-li se ale o smyslech Zmrtvýchvstalého, pak se domnívám, že tyto smysly nebude moci v pralaye používat ani on...

Co to vlastně ja ta pralaya?

Stav spánku? Spánku čeho?

Nebytí?  Čeho nebytí?

Nebo naopak my jsme nyní v manvantarách ve stavu "spánku" a teprve ten skutečný život a vývoj začne probíhat právě v pralaye, jak se pokouší navrhovat JK?

Kam se poděje projevený svět, jestliže je z něj "nic" v pralaye?

Jak může povstat např. po stavu saturnském opět vývoj sluneční aj. - kdyby tam bylo jen nic? Následná opakující se fáze Saturnu je součástí fáze sluneční, nebo je to opět vývoj Saturnu?

Pralayu lze přirovnat ke stavu bezesného spánku (nevědomí) po snivém a bdělém stavu bdění. Pralaya je tedy stav, do něhož se pravidelně navracíme jako do původního stavu před relativním vývojem v manvantaře. Pralaya je vlastně návratem do původního stavu absolutna, v němž jsme byli jeho součástí, nikoliv individuálně, nikoliv samostatně, nikoliv svobodně...

Manvantara je relativním vývojem k individuální svobodě (samostatnosti). Je to tedy výdobytek individuálního vývoje (extrakt já), který se vrací do původního stavu pralaye. Jeho individuální vědomí se však v pralaye nerozplývá, ale žije v ní jako ryba ve vodě. Proto pralayu již nelze pokládat za původní absolutno...

Stejně jako v bezesném spánku nabíráme životní energii také v pralaye, namísto sil, které jsme v manvantaře použili k vybudování svých individuálních schopností. Své inviduální schopnosti tedy vyvíjíme v manvantaře, nikoliv v pralaye, kde je jaksi opatřujeme jen potřebnou „tukovou zásobou“ atp.

Pralaya je zrcadleně dvojfázová pro ponoření i vynoření, dosažení absolutna je společné, takže jde celkem o 5 fází (rund).

Tři fáze vynoření z pralaye (do vývoje v manvantaře) jsme naznačili již v předchozích diskusích (s ATREOU) o absolutnu:

„Absolutní stav, Uroboros, vnější/vnitřní iluze“...

Pralaysky jsem se o tom pokoušel mluvit již v odpovědi JK, byl jsem však pochopen manvantarsky...

Každá manvantara nejdříve opakuje vývoj předchozích manvantar, neboť jinak by pozdější vývojové fáze nemohly navazovat na předchozí a pokrok by nebyl možný. Opakovat by se mohl (vznikat a zanikat) jen vývoj Saturnu. Zkrácené opakování předchozích manvantar se tak počítá k aktuální manvantaře, z čehož pocházejí mnohé iluze o vývoji vůbec...

Jak mám rozumět tomu, že na jedné straně

"Ať jsou pralaye jakékoliv, manvantary mě pro život v nich nijak nevybavily, respektive mě vybavili schopnostmi použitelnými jen v manvantarách."

a na druhé straně

"Manvantara je relativním vývojem k individuální svobodě (samostatnosti). Je to tedy výdobytek individuálního vývoje (extrakt já), který se vrací do původního stavu pralaye. Jeho individuální vědomí se však v pralaye nerozplývá, ale žije v ní jako ryba ve vodě."

Individuální vědomí tedy není pro život v pralaye nijak vybavené, ale přesto v ní žije jako ryba ve vodě. Připadá mi to jako protimluv, protože tomu stále nerozumím. Tuším, že to protimluv není, ale pořád nevím proč. Je-li můj nákres úplně špatně, rád se té nereálné představy zbavím. Nelze tedy brát všech 12 vývojových fází tak, jak jsem je nakreslil? Jak by se to mohlo znázornit správně? ... s tím se pojí otázka - proč je těch stavů tedy 12? ...

Navíc, už jsme mnoha pralajami prošli - z nich nemáme vůbec žádné zkušenosti a schopnosti...? Ty pralaye nám tedy daly jen "tukovou zásobu", energii pro další vývoj, a nic víc?

Pralaya je cesta do absolutna, které má tendenci v sobě všechno rozpustit, jako moře Ramakrišnovu solnou panenku.

Rozpustit se v absolutnu je zcela přirozené. Umělá manvantara pracuje proti této přirozenosti a proto nás pro život v absolutnu (k rozpuštění) nijak nevybavuje. Vybavuje nás k tomu, abychom v absolutnu (tedy také v pralaye) zcela nepřirozeně individuálně přežili jako v relativnu (jako v manvantaře).

Podobenství ryby ve vodě jsem použil vzhledem k manvantarskému ohraničení (oddělení) ryby od okolní vody, nikoliv vzhledem k pralayské přirozenosti života ryby ve vodě (k tendenci se ve vodě rozpustit). Zde se podobenství velmi těžško volí tak, aby vyhovovalo extrémně opačným pohledům manvantary a pralaye.

Zkrátka, manvantara nás nevybavuje k životu v pralaye, ale ke individuálnímu vnesení manvantary do pralaye (relativna do absolutna). To je ve svém důsledku něco tak zázračně absurdního, že to hraničí s protimluvem...

Váš nákres je výborný, jen ho musíte chápat pralaysky, nikoliv manvantarsky (nikoliv jako jakési pokračování manvantary). Nádech není pokračováním výdechu, ale jeho opakem, ač k relativnímu životu potřebujeme obojí...

Těch vývojových stavů je sice 12, ale to je jen abstraktní součet. Ve skutečnosti jde o jakési živé vlnění „7 + 5“ (Lucifer + Ahriman). Spojíme-li u vlny její výstup nad hladinu s se současným propadem pod hladinu, relativně živé vlnění ustane a hladina upadne do absolutní strnulosti (bez života)...

Zkušenosti a schopnosti získáváme v rozbouřených manvantarách. V pralayách je jaksi pořádáme jako hřivny, osvěžujeme a dobíjíme baterky (jako síly v bezesném spánku). Člověk nemůže pořád pracovat bez odpočinku, ale musí si taky „dáchnout“.

Ani vorkoholik neodmítne šlofíka, kuřáckou, dny volna, svátky a dovolenou, jako něco podřadného („jen... a nic víc“). My lenoši se rádi ulejeme a těšíme se na pauzy jako slepice na sopel. Ve skutečnosti si to ceníme doslova nadevše ostatní...

Asi taky patřím do flákačů, když mě ty pralaye pořád tak zajímají. Zřejmě se potřebuju připravit na pohodlné lenošení :-D Mohl byste prosím ještě vysvětlit ony tři fáze ponoření/vynoření - 1) absolutní stav, 2) Uroboros, 3) vnější/vniřní iluze..? Absolutní stav bude tedy zřejmě tím, co jsem nazval "půlnoční hodinou" (na mém schématu X - i když to číslování je špatně, protože by se nemělo pokračovat v manvantarském číslování). Vnější/vnitřní iluze bude těsně před vynořením z pralaye, resp. těsně po ponoření do ní. Uroboros je obvod počátku ve spáře, což chápu jako počátek tvoření a bude tedy mezi "absolutnem" a "vnější/vnitřní iluzí". Jenže v pralaye to jako počátek tvoření pojímat nelze, je to tedy jakýsi "poslední zbytek" po manvantaře před tím, než se dostane vše do absolutna? Pojímat urobora jako počátek tvoření je přece manvantarský přístup, v pralaye nepoužitelný, domnívám se.... jak to tedy je pralaysky?

Zkrátka - jde mi především o mechanismus ponoření (vnější/vnitřní iluze -> uroboros -> absolutno), a také o mechanismus vynoření (absolutno -> uroboros -> vnější/vnitřní iluze).

Číslování je vždy manvantarské (relativní), stejně jako veškeré pojmy i když jimi pojímáme absolutno. Vaše číslování naznačuje v manvantaře i v pralayi zrcadlení (vynoření/ponoření), což odpovídá realitě...

Uroborovým uzavřením obvodu se absolutně nic nemění, nic není relativně stvořeno. Takové obvody či jejich náznaky mohou v absolutnu vznikat a zanikat zcela samovolně, podobně, jako se v bezesném spánku (na hranici procitnutí) v lůžku převalujeme (zejména děti). O absolutnu totiž nelze říci, že je relativně ve stavu vnitřního nebo vnějšího klidu či pohybu. Zcela samovolně tedy mohl procitnout ten úplně první Uroboros (tato otázka mi po dlouhá léta vrtala hlavou)...

Pokud Uroboros spí nebo usíná je součástí absolutna nebo se do něj noří. Pokud Uroboros procitá, je stále součástí absolutna nebo se z něj vynořuje. Může si tedy představit (snít), že jeho obvod je mezi relativně „vnějším/vnitřním“. Protože to absolutně není možné, jeho relaitivně vnější/vnitřní může být jen jeho vlastní iluzí, tedy mimo absolutno (v pralaye). Tuto iluzi bychom mohli pokládat za součást manvantary (tvoření), jenže uzavřením obvodu ještě nic nebylo stvořeno a „stvoření iluze" je pouhá iluze (sen). Proto již nejsme v absolutnu, ale ještě nejsme v manvantaře, takže jsme v pralayi, kterou Mojžíš popisuje od „na počátku stvořil Bůh Nebe a Zemi“, až po „a nad propastnou tůní byla tma.“

Relativní stvoření manvantary počíná kouřem Trůnů, z něhož se na obě strany obvodu (vně/uvnitř) oddělují (vyvíjejí) paprsky světla atd...

Děkuji, nyní mi to už zapadá. Navážu ale ještě na poslední myšlenku o obětním kouři Trůnů. Uvážíme-li, že všechny hierarchie se postupně vyvíjejí (zatím v rámci totalitního systému), tak ti Trůnové, z jejichž obětního kouře povstal starý Saturn, již dávno postoupili výše, že ano?

Jde mi o to, že bytosti, které byly na stupni Trůnů tehdy, když dávaly vzniknout substanci starého Saturnu, tímto činem (a další prací v průběhu manvantary Saturnu) postoupily výše, takže se nabízí logický závěr, že tyto bytosti byly na začátku manvantary Slunce již na stupni Cherubů, a na stupni Trůnů byli Duchové moudrosti ze starého Saturnu, kteří jinou prací také postoupili výše. (A dále - na starém Měsíci byli saturnští Trůnové již na stupni Serafů, sluneční Trůnové na stupni Cherubů a na stupni Trůnů na Měsíci byli Duchové mudrosti ze starého Slunce). Je tato představa vývoje těchto bytostí správná? Nebo na počátku každé manvantary (Saturn, Slunce, Měsíc, Země) jde obětní kouř od těch samých Trůnů?

Řekl bych, že v principu je Vaše představa je správná...

K tématu vývoje ještě poslední dotaz:

Kam se vyvíjejí bytosti na stupni Serafů? Vyvíjejí se pak vůbec někam výše? Moc mi nesedí představa, že pak splynou s božstvím, přece si i dále nějak zachovávají svou individualitu, nebo ne? Vzhledem k tomu, že je hierarchický systém totalitní, nejsem si úplně jist, že by si svou individualitu zachovávat musely. Zde bude ale hrát asi také roli omezení vnímání našeho vědomí (tři stupně jedním směrem a tři stupně opačným směrem)., tzn. že dále se vyvíjet asi mohou, ale my to tady a teď nezjistíme, protože tam dále zkrátka nevidíme...

Když platí, že "čert má rád spolky"  a také platí, že "sejdou li se dva nebo tři ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi" , tzn,že v jeho jménu se může sejít třeba sto nebo tisíc lidí?  A když Kristus je bytost "Já jsem", co je potom v nitrech těch, kteří se sešli v Jeho jménu, když "Já jsem" - Kristus je právě mezi nimi?  Když se sejde spolek ve jménu "Já jsem", pak je to spolek subjektivně svobodných individualit, mnohost mikrokosmosmických jednotek  , určité konkrétní množství bytostí z nichž každá si je vědoma svého Já...? Lze takový "spolek", resp.  společenství individualit považovat za jediný "spolek, který čert rád nemá", protože v něm nemůže rozdmýchavat ješitnost, pýchu, sektářství aj.   přízemnosti a nízkosti,protože v takovém společenství se nemá čert čím živit ? ... A pouze takovéto společenství může založit samosprávní obec...?

„Sejdou-li se dva nebo tři ve jménu mém, tam já jsem mezi nimi!“

„Já jsem“ není nepřítomné „tam“, ale přítomné „tady“.

Tady ve mně je první osobou „Já!“ (Kristus ve mně!)

Tady ve vztahu (/) mezi dvěma druhými osobami „TY/TY“, je třetí osobou „On!“ (Kristus mezi námi)!

Já a On jedno jsme!

Tam/tam = vně/uvnitř = čitatel/jmenovatel

Pravý vztah (/) se navazuje (jmenuje) z nitra ven.

Nepravý vztah (/) se (předčítá, diktuje, předepisuje, vnucuje) zvenčí do nitra.

Já jsem (On!) = „tady“ (/) = počátek vztahu = třetí osoba mezi dvěma

(tam/tam) = (ve jménu mém) = v rámci () vztahu (/), mezi jeho konci ().

Sto nebo tisíc lidí se může sejít protože „čert má rád spolky“.

Spolek netvoří svobodní lidé, ale lidé, kteří se svobodnou volbou vzdali své individuální svobody kvůli „MY!“

Každý vztah je nesvobodný, jde jen o to, jakému účelu má příslušné „My!“ sloužit (viz metodika TSO)...

Vztah je sice nesvobodný, ale teď mě napadlo - je to přece VZ-TAH, tedy tah vzhůru, znamená to tedy, že se sice ve vztazích vzdávám své svobody, ale ve výsledku to pro mě bude lepší (a potažmo i pro lidstvo), než kdybych na své svobodě urputně trval a snažil se mít vztahů co nejméně..? Tzn. že s pomocí vztahu s druhými dosáhnu ve vývoji mnohem více?

Ani lpění na svobodě není svobodné!

Jde jen o to, abychom vše měli ve svých vlastních rukou.

Právě jako protiváhu „možnosti navázat vztah“ má TSO také institut „možnosti rozvázat vztah“ v podobě „práva veta“, jež otrokářským a otrockým povahám tak bytostně vadí.

Navázání vztahu je jako manvantara, rozvázání vztahu jako pralaya. Mě osobně musejí „starci“ ze všech „pralayí“ vždycky doslova vykopnout...

Mám dotaz týkající se tzv. "neprojevených stavů" planetárního vývoje (pralají). Z díla RS víme, že se střídá vždy projevený stav (manvantara) s neprojeveným (pralaja). V manvantaře projde planeta sedmi "rundami" a v pralaje pěti, což dává dohromady dvanáct... A mně jde o těch pět, které, jak říká RS, jsou i jasnozření skryté.

Nákres: http://img.janforman.com/pralajaslvx.JPG

Došlo mi totiž, že rundy, které jsou nejblíže pralaji, jsou z našeho pohledu nejduchovnější (v nákresu I a VII). Dalo by se z toho odvodit, že v pralaji procházíme s celou naší soustavou ještě vyššími (duchovnějšími) stavy, které jsou nevnímatelné i pro intuitivní vnímání? Fyzično (IV runda) je vnímatelné pro naše současné vědomí, astrálno (III a V runda) pro imaginativní vědomí, nižší devachan (II a VI runda) pro inspirativní vědomí a vyšší devachan (I a VII runda) pro intuitivní vědomí. Vychází mi z toho, že v pralaji procházíme ještě třemi vyššími stavy, a to ve VIII a XII rundě stavem "a", ve IX a XI rundě stavem "b", a v X rundě stavem "c", který bych nazval jakousi půlnoční hodinou planetárního vývoje. Tam bychom byli, v protikladu ke stavu polednímu (fyzičnu, IV. rundě) v tom úplně nejvyšším zduchovnění - podobně, jako je člověk v půlnoční hodině nejdále od Země...

Mezi VII a VIII rundou celá soustava jaksi zmizí, ale co když jde jen za "práh", tedy za hranici tří světů? Pak si hezky zraje, dělá jakoby nic, a pak se v XII rundě objeví jako nová planetární inkarnace?

Říká RS tedy těm pěti stavům v pralaje "neprojevené" jen proto, že jsou skryté pro jasnozření dosažitelné člověkem? Kdyby měla nějaká hypotetická bytost jasnozření dokonalejší, mohla by vidět i to, co se děje v pralaji...? Myslím, že to RS někde naznačuje...

Kterej čerchmant Vás navedl, vtahovat mě do neprojevených stavů?

Jak snadno se člověk může mýlit ve stavech projevu v zrcale (manvantaře).

Tím snadněji se musíme mýlit ve stavech před zrcadlem (kde pralayu určitě mylně předpokládám).

Jak by také mohla být pralaya před zrcalem, když stav zrcadla pominul. Co si tu mám navíc počít s jasnozřivostí či jasnovidností, když pominul také zrcadlený jas (světlo manvantary). Ani schopnost intuice mi tu k ničemu není, jako jsou rybě prd platné ploutve či žábra ve stavu, kde žádná voda není. A tak se ptám: Proč nás mají duchovní světy a jejich poskoci zasvěcenci dokopat ke schopnosti intuice a jasnovidnosti, když je v pralayi nemůžeme nijak uplatnit?

K čemu nám to má sloužit v pralaye, neřku-li po ulynutí sedmi manvantar?

Co je mi platné, že si pralaye nazvu „ještě vyššími (duchovnějšími) stavy, které jsou nevnímatelné pro intuitivní vnímání“?

Ať jsou pralaye jakékoliv, manvantary mě pro život v nich nijak nevybavily, respektive mě vybavili schopnostmi použitelnými jen v manvantarách.

Proto su naštvanej na RS, že mě připravuje na tak chmurnou budoucnost, o níž mi, mimo negativních náznaků (co nebude možné) vlastně vůbec nic konkrétního neřekl. A i kdyby řekl, jakože neřekl, stejně bych si to tam potmě nemohl ověřit. K ničemu by mi to tam prostě nebylo. Snad jen k tomu, abych v těch zakukleně temných pralayách přežíval ve své k ničemu dobré „svobodné individualitě“ jasnovidným civěním do sebe, marným hloubáním a přežvykováním (zažíváním) svých zbytečných schopností. Není lepší dát si rundu a hloubat někde ve sklípku už tady a teď, přestože opilecké iluze jejich atmosféry absolutně nesnáším?...

Asi Vás svým nářkem nepotěším, tak jako Vy jste mě nepotěšil tím, že ste mě do toho zatáhl...

To nevím kterej, ale můžu se ho zeptat :-D

Proč to vůbec řeším... RS v cyklu o Janově apokalypse vysvětluje, co je to těch 24 starců apokalypsy. A říká (nepamatuji se přesně) něco v tom smyslu, že oněch 24 starců poukazuje na 24 bytostí, které řídily vývoj Saturnu a Slunce. Tedy dvanáct saturnských šéfů a dvanáct slunečních. Každý z nich řídil jedno dlouhé období. A (prý) vždy těch sedm mělo na starost sedm "projevených" stavů (rund) a pět mělo na starost pět "neprojevených" stavů v pralaji. Tak jsem si říkal, když ty stavy v pralajích řídily konkrétní bytosti, tak určitě nebude pralaja vypadat tak, že tam nic není nebo že je vše smícháno v nějaké kaši nebo že to je v úplné temnotě, o které nelze nic vědět...

Pralaju jsem si představoval jako kosmický spánek naší části kosmu... ale ve spánku se taky přece odehrává podobně čilá práce jako při bdění... a i ve spánku lze něco vnímat, pokud se na to připravíme...

Tuším, že se v té pralaji bude dít něco ohromně důležitého, když do ní nejdříve vleze např. zduchovnělý Saturn a vyleze z ní Saturn na mnohem vyšším stupni (s dozrálými plody vývoje), ze kterého se teprve může stát Slunce...

V díle RS jsem tu a tam narazil na neurčité zmínky o tom, že jím uváděné tři stupně jasnozření zdaleka nejsou jediné, stejně jako zmínky o tom, že existují ještě vyšší světy než naše "trojsvětí". Nevím, jestli je to špatně, ale nějak nemám problém s tím, že by bylo možné pokračovat v rozvoji vědomí imaginace->inspirace->intuice->... dále. Prostě jako bez imaginace nevidíme astrální svět, tak bez vyšších stavů vědomí než je intuice nevidíme do pralaji. Navíc, jestliže Vulkánem nekončí náš vývoj, ale čeká nás dohromady dvanáct vývojových stupňů, budou existovat i vyšší stavy vědomí než vulkánské (intuitivní). Je mi jasné, že se o tom můžeme jen dohadovat, protože nemůžeme nyní ani pomýšlet na něco vyššího než je intuice nebo vyšší devachan, když se pořád plácáme tady dole ve fyzičnu. Chtěl jsem jen mít nějakou ucelenou představu o všech dvanácti stavech planetárního vývoje, kor když to RS už naznačil, že jich je 12 (5 v pralaji a 7 v manvantaře). Proč by to naznačoval, kdyby o tom nebylo možné vůbec nic vědět? Snad ne proto, aby nás zmátl...

Jestliže ale ucelenou představu o tom dosud mít nelze, tak se s tím nějak smířím...

"Ať jsou pralaye jakékoliv, manvantary mě pro život v nich nijak nevybavily, respektive mě vybavili schopnostmi použitelnými jen v manvantarách."

Na to reaguji: Kdyby nás manvantary pro život v pralajách nijak nevybavily, jakto, že jsme je přežili? Ryba by v prostředí bez vody zahynula a po opětném hození do vody by už neobživla. Přece jsme v pralajách nebyli mrtví, jako nebyly mrtvé ostatní hierarchie. A nejen, že jsme je přežili, ale dokonce jsme z nich vylezli s "přidanou hodnotou", s novou energií, jako když večer usne unavený člověk a ráno je svěží. Tady se jen nabízí ta myšlenka, že Stvořitel na konci každé manvantary vše vdechne a na začátku nové vše vydechne, tzn., střídání manvantara-pralaja by odpovídalo výdechu-nádechu Stvořitele...

"Proto su naštvanej na RS, že mě připravuje na tak chmurnou budoucnost, o níž mi, mimo negativních náznaků (co nebude možné) vlastně vůbec nic konkrétního neřekl."

Já na něj zase naštvanej nejsem, protože mi taky řekl, že po pralaje bude Jupiter. :-)

A to jsem ještě nezačal řešit ty menší pralaji, ale radši s tím ani začínat nebudu. :-D

Ale jestli do toho nechcete být zatahován, tak tu otázku odložím k ledu, beztak je spousta bližších a důležitějších věcí k řešení než toto...

Nečetl jste dostatečně pozorně...

Pokud se nepletu, tak území, která nyní ovládá islámská ideologie, dříve byla křesťanská, např. celá severní Afrika, Indonésie, Pákistán, Afghánistán, Kazachstán, všechny státy Blízkého Východu jako Irák, Sýrie, Jordánsko, Irán atp.

Z tohoto hlediska lze hodnotit islám jako velmi progresivní. Jaké jsou důvody? Násilné šíření, zaostalost lidí v těchto zemích?

Ale to asi ne. Např. Persie (Irán) byla před tím, než ji dobyl islám naprosto nejvyspělejší krajina té doby.

Bylo tomu tehdy s islámem a jím dobytým územím jako nyní s dobývanou Evropou?

Islám vojensky porazil Peršany. Je to tragedie Persie (a celé civilizace obsazené islámem), že taková vyspělá země byla hozena do takové otrokářské tmářské ideologie proti Kristu.

Obrovsky lituji Persie, Iránu, protože je mi jaksi srdečně blízký.

Sluníčkáři se nyní dovolávají toho, že díky muslimům prý byla rozšířena matematika, vědy atp. Pokud ale vím, tak muslimové na obsazených územích krutě zacházeli s místním křesťanským obyvatelstvem. Proto i jeho křesťanští vědci, básníci aj. se raději nechali přenálepkovat na muslimy, než aby se nechali hrdinně podřezat.

Z toho mi vyvstává, že islám asi nebude dílem jen obyčejných lidí.

Takto důmyslně likvidovat Evropu a křesťanství zneužitým islámem, to je skutečně špičkový výkon odpůrčích sil Krista.

Kdyby byl záměr, tak islám na celém světě je smeten během pár dnů do nebytí a zapomnění. Chazaři ho ale protěžují v boji s křesťany.

Co nám to tu vlastně probíhá před očima? Boj koho s kým a proč? Jde to vše z duchovních světů, nebo jsou to i věci lidí?

Proč má Irán, Persie takovou hroznou karmu jako národ? Taková kultura a takový propad.

Co ostatní lidstvo?

Muslimové se na dobytých územích vždy holedbají tím, že přestavují kostely na mešity na důkaz porážky křesťanství.

Pyšní se tím, že ruší křesťanské kostely a dělají z nich mešity. Viděl jsem imáma někde v Bosně, jak se chvástal jak skvělý je islám.

Bude lidstvo na Jupiteru vědět něco o starém Saturnu? ... Lze-li vnímat vždy jen tři stupně dopředu a tři dozadu, pak se domnívám, že saturnské bytí bude pro naše vnímání už moc "daleko". Na druhou stranu pak ale bude možné vidět jeden stupeň za Vulkán, je to tak?

Když si to spojím s tím, že na Jupiteru dojde normálně vyvinutým lidstvem k překonání nerostnosti, také mi vychází, že staré saturnské bytí už tu pro lidstvo nebude. RS říká, že nerostná říše přestane existovat (je ale otázka, zda se ve ztvrdlém tělese, kde bude zlé lidstvo, ještě nerostná říše znvou neutvoří). Budou na Jupiteru vůbec po Saturnu ještě nějaké pozůstatky, zbytky? Řekl bych, že ne, stejně, jako na Zemi nejsou žádné pozůstatky po tom, co předcházelo Saturnu.

Sluneční skvrny (temná nezářící místa) na Slunci jsou prý pozůstatky starého saturnského bytí. Už před delší dobou jsem se zabýval otázkou, jestli nové Slunce, které bude ještě zvenčí zářit na Jupiter, se plně zbaví těchto saturnských zbytků a tím se vlastně "očistí"...

Je tomu tak, že celá naše soustava se vždy při přechodu k následujícímu stupni (např. zemský -> jupiterský) plně zbaví všeho, co v ní bylo před více než třemi stupni? Tzn. - na Jupieru již nebude nic ze st. Saturnu (nerostná říše přestane existovat), na Venuši nebude nic ani ze st. Slunce (rostlinná říše přestane existovat) a na Vulkánu nebude nic ze st. Měsíce (zvířecí říše přestane existovat)..?

Protože nerostná říše přestane na Jupiteru existovat, bude muset zaostalá část lidstva čekat na možnost pokračujícího vývoje bez nerostné říše a v dalších manvantarách také bez ostatních živlů Země...

Protože nevíme, co předcházelo starý Saturn, sotva budeme moci na Jupiteru vnímat zbytky starého Saturnu a tedy o nich něco vědět a v podstatě nevím, jaký smysl by mělo pamatovat si všechno. Budou tu přece vždy nové aktuální podněty k poznávání.

Na předchozí životy si také nevzpomínáme na všechno (například na to, jak nám tehdy chutnalo knedlo-vepřo-zelo).

Mám za to, že od dědictví Saturnu se Slunce očistilo už dnes tím, že vystoupilo ze Země. Například teplo je slunečními paprsky vyvoláváno až reakcemi živlů Země...

Děkuji...

Jen s tím očištěním dnešního Slunce od Saturnu nevím. Když došlo k oddělení Slunce a Země, mám za to, že teplo jako jediné zůstalo na obou tělesech - RS to říká v cyklu, kde vysvětluje Genesi (Tajemství biblických dějin stvoření). Dává mi to smysl - teplo, jakožto původní živel zůstalo na Slunci i na Zemï, a ostatní živly se rozdělily podle povahy dvou nových těles - ty jemnější (životní, zvukový a světlený éter) zůstaly na Slunci a ty hutnější (vzduch, vodu, zemi) si podržela Země.

Pokud je ale teplo vyvoláváno až reakcí živlů země na akci slunečních paprsků, pak by skutečně teplo na Slunci být nemohlo, protože tam žádné překážky takového rázu nejsou... tak teď nevím, jak to je...

Asi budete mít pravdu, že dnešní Slunce je stále ještě ušmudlané od saturnského tepla. Sluneční světlo tedy stále ještě vzniká rozkladem ohně na světlo a kouř. Ten oheň vidíme na povrchu slunečního disku jako erupce, z nichž vychází světlo a tzv. „sluneční vítr“. K těmto informacím nemám pro chronickou lhavost „teoretické vědy“ přílišnou důvěru. „Tajemství biblických dějin stvoření“ bych měl mít, takže si to tam příležitostně vyhledám a dám vědět...

Nakolik je důležité OSN? Nyní se hovoří veřejně o tom, že OSN již neslouží svému účelu, aby bránilo vzniku válečného konfliktu a pomáhalo lidem při nějakých katastrofách. Prý se musí přehodnotit jeho existence.

Jakou podobu by mělo OSN nabýt, jak by nyní mělo fungovat  na úrovni doby?

Účelem OSN bylo, sloužit zájmům velmocí, které OSN zakládaly. Tuto funkci OSN plnilo výborně a bude plnit až do posledního dechu, jímž je „Nový světový řád“...