Nedávno jsem přelýšlel o jedné samozřejmé věci, u které mi není jasné, proč je to zrovna takto...

Jde mi o poměr mezi spánkem a bděním co se týče jejich délky. Spánek je přibližně třetinou života a bdění dvěma třetinami. "Vidlácky" bych si řekl - proč to není půlnapůl - polovina života spánku a polovina bdění? Proč na regeneraci stačí třetina času..?

A podobné jsou i poměry makrokosmické - pralaja je kratší (5 rund) než manvantara (7 rund). Tedy, na "počítání hřiven" a "doplňování tukové zásoby" stačí kratší období než na sbírání zkušeností a vývoj v rozbouřeném moři projeveného bytí. Proč tomu tak je?

V této souvislosti je také zajímavé, že i když je (např. na rovníku nebo u nás při rovnodennosti) den stejně dlouhý jako noc, stejně má převahu světlo nad tmou, protože je vidět ještě několik desítek minut před východem i po západu Slunce... Je to asi prkotina, ale nějak mi není jasné, proč to v našem kosmu je takto zařízené... nebo jen něco přehlížím..?

Čas měříme konstelacemi Země-Slunce. Roky měříme počtem oběhů Země kol kol Slunce. Každá manvantara však začíná opakováním předchozích stavů, mimo jiné také oddělením Slunce od Země a končí opětným spojením Slunce se Zemí. Nelze tedy po celou manvantaru měřit čas týmž způsobem a pralayu už vůbec ne. Zkrátka počtem rund nelze měřit čas. Nevíme tedy, zda trvá déle manvantara či pralaya...

Pokud jde o poměr spánku a bdění, ani ten není po celou manvantaru týž a nelze ho měřit stále stejně. Současný poměr je dán vývojem daným objektivně v závislosti na střídaní dne a noci, daném rotací Země kol své osy. Ani to však není po celou manvantaru stejné jako dnes. Při dnešní rovnodennosti se ráno a večer (svítáním a smrákáním) den prodlužuje vlivem atmosféry Země rozzářené Sluncem. Rozzářená atmosféra je patrná již za obzorem (před východem i po západu Slunce)...

V současnosti se navíc člověk od objektivních cyklů osvobozuje, takže postupně vyvíjí bdění také ve spánku a bere tím regeneraci do vlastních rukou...

Děkuji... navážu ještě na poslední odstavec:

Do jaké míry musí být osvobozování od objektivních (přírodních) cyklů spojeno s určováním cyklů (zvyků, rituálů, rytmů) vlastních, subjektivních? Nebo to vůbec není nutné? Myslím tím, že člověk, který zvolna stoupá k duchovním světům, by si měl začít určovat nějaké pravidelné rituály a rytmy sám - např. jednoduchou ranní nebo večerní meditaci, nebo něco, co provede jednou za 7 dní, za 10 dní apod. Tím je sice ještě spojen s objektivními přírodními cykly (počítá např. ve dnech), ale už prosazuje svou vůli...

Vzpomínám na sdělení RS, kde říkal, že lidé se sice musí osvobozovat od závislosti na přírodě, ale aby to zvládli ve zdraví, musí si nějaké rytmy zavést do života sami - a k tomu doporučoval pro začátek mnou zmíněné meditace, které radil provádět s pravidelností, která opět vnese do života (ztracený) rytmus. Sám také cítím, že úplně bez rytmu to nepůjde. Nelze se sice moc dobře vracet k těm původním, zato je ale prostor pro nové, svobodně utvořené...

Rytmus je nutný. Nemá však smysl si vymýšlet rytmy v rozporu s rytmy, které nám vnucuje náše individuální karmické postavení v životě. Já osobně mám od dětství averzi k jakýmkoliv umělým rytmům a meditacím. Víc než ty přírodní cykly mi vždy vadily cykly sociální. Tady jsem se však řídil příkladem „krásné Vasilisy“ (Krása nesmírná), která se prostě smýřila s nutností sloužit po nezbytný čas zlu, zosobněnému Babou Jagou.

Mým rytmem je můj zvyk, vlastně moje vrozená lenost, kterou jsem si vychytrale pojmenoval na „pralayskou“, aby mi tam žádný „guru“ (včetně Baby Jagy) nepronikl...

Oplácet zlo dobrem?

V bibli stojí: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem.

Řeholníci, např. "kapucíni" mají ve své nauce slova: Zlo přemáhej dobrem.

(mj. název řehole: od regula, = regule, řád....)

Tedy řeholní řád říká, že dobrem se léčí zlo, je to pravda?

Funguje takový řád vesmíru, aby se zlo přemáhalo dobrem? nechápu to. Už slovo přemáhat znamená, že děláš něco nasilu, proti vůli toho, koho pře-máháš....ne?

Řekl bych, že dobrem se neléčí samotné zlo, ale spíše, že dobrem se léčí rány kosmu, které kosmos utrpěl zlem. Když vykonáme nějaké dobro, můžeme tím napravit i objektivní škodu, kterou kosmos utrpěl zlým jednáním někoho jiného.

Asi nejlepší možný způsob přemáhání zla se mi jeví tento: Postavit se ke zlu stejně, jako se rostliny staví ke smrti.

Rostliny vdechují smrt (materialisticky řečeno oxid uhličitý) a vydechují život (kyslík). Ony v sobě přeměňují smrt na život. Toho může dosáhnout i člověk. Lidé zatím vdechují život a vydechují smrt; čím více se ale budou kráčet směrem k duchu, tím více se mj. bude měnit jejich dýchací proces. RS říká, že "materialisté otravují vzduch více než idealisté." Myslí tím, že čím je člověk duchovnější (méně podobný zvířeti a více podobný andělu), tím méně vyydechuje smrti a začíná vydechovat život podobně jako rostliny.

A další stupeň proměny dýchání je to, co Prokofjev nazývá "morální dýchání". To znamená, že člověk nadechne zlo a vydechne dobro. Praobraz takového morálního dýchání spatřuji v éterickém mysteriu Golgoty, v éterném ukřižování Krista na začátku 20. století. Kristus vdechl do své bytosti "černou sféru materialismu", která narostla od 16. stol. kolem Země v důsledku toho, jak lidé nakažení materialismem pronášeli materialistické impulsy do duchovního světa... okolí Země se zatemňovalo a byly zadržovány duchovní impulsy proudící k Zemi. Krstus toto zlo, "černou mlhu materialismu" vdechl, proměnil ji ve své bytosti a vydechl dobro - došlo ke zmrtvýchvstání Jeho vědomí na éterné úrovni. Tedy, jak se On postavil ke zlu, které viděl? Nebojoval s ním, ale proměnil ho a vrátil ho světu jako vyšší dobro. Tím neříkám, že není třeba dnes vzdorovat ahrimansko-asurskému zlu, ale měli bychom tento Kristův čin mít před sebou jako vzor toho, jaký postoj alespoň vnitřně zaujmout.

To je podle mě do budoucna jediný možný způsob, jak zlu vzdorovat - proměňovat ho v dobro a tím ho začlenit zpět do vývoje. Když mi např. někdo ublíží, dám si vnitřní závazek, že světu vrátím tolik dobra, kolik škody mu bylo způsobeno tímto zlým činem (protože tím nebyla způsobena újma jen mě, ale i objektivně celému kosmu). Samozřejmě to neznamená, že když mě začne někdo mlátit, že se nezačnu bránit a že mu taky jednu nevrazím, to by byla jen zbabělost a přehnaná pasivita. Zase to chce prostě najít ten střed...

éterném ukřižování Krista na začátku 20. století

Jak doško k éternému ukřižování Krista na začátku 20. stoketí? A proč?

U éterného ukřižování si právě nejsem jistý, může to být tak, jak říkáš... dám sem moje úvahy inspirované Prokofjevem a RS, které budou trochu odlišné:

Mám totiž éterné ukřižování spojené s dobou, kdy Kristus začal přebírat funkci "Pána karmy". To vnímám jako nejvýznamnější výdobytek éterného mysteria Golgoty.

U Prokofjeva jsem o éterném ukřižování četl to, co jsem psal do odpovědi výše - že Kristus byl na éterné rovině ukřižován onou "černou sférou materialistických impulsů", která stále větší měrou narůstala kolem Země od 16. století - lidé tam přes práh pronášeli mnoho materialistických myšlenek, které působily kolem Země zatemňujícím vlivem a které se nemohly dostat nikam dále než do bezprostřední blízkosti sféry Země. Na konci kalijugy (1899) prý hrozilo reálné nebezpečí, že kalijuga bude uměle prodloužena kvůli tomu, že se skrz tu černou sféru materialismu na Zemi dostane jen velmi málo duchovních impulsů, tedy, že Země bude odříznuta od duch. světa déle, než bylo v plánu dobrých mocností.

Kristus ji ve smyslu manichejského principu "vdechl", přijal do své bytosti, čímž byl ukřižován - a když vydechl, vrátil Zemi tuto sféru proměněnou jako vyšší dobro. Nejsem si úplně jistý, jak přesně ji proměnil, ale myslím si, že teprve tím se stal (po 33 letech) vnímatelný v éterné schráně připravenými lidmi.

Dalo by se to spojit s myšlenkou, že éterná těla lidí tím získala novou kvalitu - mohou účinněji vzdorovat umrtvujícím materialistickým myšlenkám; výše vyvinutí lidé pak mohou tyto umrtvující materialistické myšlenky ve svém éterném těle manichejsky proměňovat dle vzoru Kristova.

U ukřižování na úrovni nižšího devachanu jsem si jistý ještě méně, ale to podle mě ještě neproběhlo. Nesedí mi hlavně spojení rozumu a astrálního těla - rozum je přece spojený s éterným tělem, ne? Stejně jako paměť... Proto bych řekl, že působení zmp skrze čisté myšlení je spojeno s éterným Kristem a ne s astrálním. Navíc, nižší devachan je spojen s cítěním; astrální svět s myšlením (a vyšší devachan s vůlí). Proto bych řekl, že do nižšího devachanu máme v tomto smyslu na fyzické úrovni ještě "dveře zavřené" a že dnes spočívá hlavní úkol vtělených duší prosekat se trním teprve v astrálním světě s pomocí éterného Krista ukřižovaného na začátku 20. stol.

To, co myslí je lidské já (rozum = duch). Jeho myšlení (imaginace, inspirace a intuice) přepracovává astrální tělo na duši rozumovou a vědomou, pořádá síly éterického těla a centrální nervovou soustavu těla fyzického...

Zjevení Krista v éterném těle je současně zjevením ve zmrtvýchvstalém fyzickém těle, které je silové (éterné) povahy...

Kdy tedy byl Kristus ukřižován na éterné úrovni? Na konci Kaliugy nebe na začátku 20. století?...

Omlouvám se za nepřesnost - napsal jsem to jednou tak a podruhé onak, protože si nejsem jistý, zda to bylo r. 1899 (konec kalijugy a konec 19. stol.) nebo r. 1900 (začátek 20. stol.) .... důležitější asi ale bude se trefit do století :-D Vím, že to tu v diskusi už před nějakou dobou proběhlo, a tam jste se nakonec shodli na tom pozdějším termínu. I mně připadá 14. století moc brzy, tak nevím...

„Zlo a dobro“ je jako „nepravda a pravda“, obojí jako negativ a positiv.

Na fyzické úrovni se dobro a zlo musí nějak projevit, protože samy o sobě (absolutně) s fyzickou úrovní nijak nesouvisí.

Původní technologie výroby fotografie spočívala nejdříve ve výrobě „negativu“ (NE) jenž byl prosvícením obrácen v positiv (ANO).

„Na počátku přišel od Boha člověk jménem Jan (Já+NE).

Tento Jan (Křtitel) měl učedníka Jana (Evangelistu).

Oplácení zla dobrem = negace negace:

NE + pravda = NE+pravda

NE x NE+pravda = NExNE pravda = ANO+pravda

dobro+NE = NE+dobro = zlo

NE x NE+dobro = NExNE dobro = ANO+dobro

Kdo po tobě kamenem (NE+dobro, NE+pravda),

ty po něm chlebem (ANO+dobro, ANO+pravda).

Jen takto může „Kapucín“ přemáhat zlo dobrem.

regule = RE+gule = NE+gule

„Chceš-li dobrým Kapucínem býti, musíš kolaloku píti!“

NexNE+gule = ANO+gule

Svět, ve kterém žijeme je relativní, tedy vztahový a tedy na všech svých úrovních duální (vnější/vnitřní atd.). Na dualismu světa božského a zemského se zakládá jak Zoroastrismus tak i křesťanství.

Platónův svět idejí je světem, ve kterém „nabíráme rozum do čepice“ v podobě pojmů, které Platón pokládal za pouhé stínové obrazy idejí. Takto nasadil lidem do hlavy předsudek, že svět idejí je nepoznatelný.

Kantova „věc o sobě“ jsou objekty vnějšího světa a vztahy mezi nimi (přírodní zákony). Naše vjemy pokládal Kant za pouhé smyslové reakce, které v nás vyvolávají představy, jež jsou vnějším světem vyvolány, ale neodpovídají mu a je tedy nepoznatelný...

Fyzický svět je plným (hmotným) projevem duálního světa idejí.

Nemyslím, že perská říše musela padnout kvůli akademii v Gondišápuru, na jejíž zánik měl rozhodující vliv abstraktní arabismus Islámu...

Z ČPDN č.21.,kapitoly z fyzické a metafyzické logiky ;
"...zde vulkánský Bohočlověk nic nezvedá, můžeme říci, že relativně "odpočívá". I tento vývoj musí (nezbytně musí!) vykonat svůj "předvývoj" již zde v manvantaře země...."
Proto jsem se tu na diskuzi onehdy ptal, jestli je možné vyvinout všechny budoucí stavy vývoje již v manvantaře Země (dokonce: "nezbytně musí!",tzn.  beze zbytku...) ale teď když to cituji doslova, vidím, že zakopaný pes bude zřejmě  v pojmu "předvývoj", tedy, co znamená předvyvinout stav Jupiteru, Venuše a Vulkánu již zde na Zemi?

Nezbytně neznamená bezezbytku (naprosto stejně), neboť to v podmínkách Země není možné.

Předvývoj se týká vývoje jednotlivce (zasvěcence), který do určité míry a určitým způsobem může předstihnout zemský vývoj. Obdobně jsme si jako děti hrávali na „maminky a tatínky“...

Já to "předvyvinutí" chápu tak, že zasvěcenci mohou na Zemi dosáhnout jupiterského (imaginativního) vědomí, venušského (inspirativního) vědomí a vulkánského (intuitivního) vědomí, ale pouze duchovně, ne tělesně.

Na Jupiteru budou mít normálně vyvinutí lidé až do tělesnosti nově vytvořená ústrojí, kterými budou moci vnímat astrální svět. Na Zemi však zdejší podmínky vyvinutí takového ústrojí nedovolují, proto ten, kdo na Zemi dospěje k imaginaci, má tato ústrojí jen v éterickém a astrálním těle, ale už ne ve fyzickém. Ve fyzickém těle mohou na Zemi být jen orgány pro vnímání fyzického světa.

Analogicky, na Venuši bude existovat nové ústrojí spojené se schopností inspirace a na Vulkánu ústrojí (i když zde už se mi pojem "ústrojí" nebo "orgán" moc nehodí) spojené se schopností intuice. Na Zemi můžeme vývoj těchto fyzických ústrojí pouze předjímat v éterickém a astrálním těle, proto se zde jedná jen o jakousi přípravu... Myslím, že komu se už na Zemi  podaří duchovně tato ústrojí vyvinout, bude je moci v dalších manvantarách (Jupiter, Venuše, Vulkán) vyvinout správně i v zevní tělesnosti. A tím se bude stávat tato tělesnost více a více podobnější duchu, proto s její pomocí budeme moci vnímat vyšší světy...

OK

Tzn., že dokud budeme mít fyzické smysly (těla),dotud budeme vnímat pouze fyzickou úroveň, tzn. až do konce manvantary Země? ... To mi pak ovšem přijde, že do konce manvantary Země podlehne smyslovosti-  zatvrdne ve fyzičnu naprostá většina lidstva, řekl bych, že všichni... Pokud se třeba nenajde způsob, jak provést něco jako zasvěcení v masovém měřítku, které by mělo mj.za následek, že by se všichni stali jasnovidnými a začali by vidět to, jaká je skutečná realita, protože předstupeň k tomu, vnímání fyzické úrovně už by absolvovali všichni. Dříve taky vnímali fyzickou realitu jen nejvyšší zasvěcenci a postupem věků všichni - dnes, tak obdobně by totéž mohlo nastat s jasnovidností. Ale domnívám se, že k tomu musí dojít v horizontu pár generací, protože mi připadá, že zlo získá do té doby tolik moci, že už to pak nebude možné... A ještě dotaz k velikonočním zvykům - rákoskou ( symbol svazku sil spletených z jednotlivých prutů -sil => násobení sil?)  dostávají ženy (formy)   na zadek ( 2 půlky - dualita? ... de facto přes spáru mezi nimi a s tou spárou tvoří rakoska symbol kříže...) , od mužů (tvarů)  , jako symbolika toho, aby se probudila duše vědomá, resp. Pravé Já - to uprostřed mezi duálními opaky?  Nebo já jako ego v lůně duše, uvnitř formy duše vědomé?  Tzn., že tím je naznačeno, že "Já"  se probudí jedině po výprasku?  z hlediska vývoje lidstva např. Nějakou přírodní katastrofou, nebo válkou, kterou vyvolají vyznavači temnoty?  Pravé Já se může probudit bez výprasku - poznáním pravdy, která vysvobozuje, ovšem to u naprosté většiny nepřipadá v úvahu, neboť většina se domnívá,že ví všechno a že je svobodná. I když to kolikrát vypadá, že většina jen konzumuje p-otravu fyzickou a bludařskou od akademiků a televize a pak už jen vylučuje... Většina má zřejmě víc kategorií... No a jde mi o to, jestli lze většinu ušetřit výprasku (utrpení) tím, že by proběhlo ono hromadné zasvěcení - které ovšem bude určitě předpokládat určité vnitřní kvality zasvěcovaných subjektů -což ovšem zase vylučuje ze zasvěcení většinu ve stavu v jakém je dnes, že?  Nebo lze zasvětit hromadně celé lidstvo, ať si každý odnese ze zasvěcení co unese a ti,kteří si neodnesou vůbec nic a ještě se víc zatvrdí v temnotě bude možné považovat za plevy, že by tím proběhlo vytříbení zrn o plev?

Neřekl jsem, že na Zemi není možné dosáhnout imaginace, inspirace a intuice. Jak by jinak mohli zasvěcenci něco o duševním a duchovním světě vybádat? Těchto vyšších stupňů vědomí na Zemi lze dosáhnout (vždyť o čem jiném je kniha "O poznávání vyšších světů"), ale zatím pouze prostřednictvím nefyzických orgánů - na Zemi si musí zasvěcovaný vlastním úsilím rozvinout orgány pro vnímání duševního (astrálního) a duchovního (devachanického) světa v astrálním a éterném těle. Tzn., dalo by se říci, že dokud máme fyzická zemská těla proniknutá živlem země, jsme odkázáni na "předvyvíjení" orgánů vyššího vnímání ve vyšších schránách Já. Jen ta nejnižší a nejhrubší schrána (fyz. tělo) to neumožňuje. Domnívám se, že s orgány v éterném a astrálním těle lze vnímat duševní/duchovní svět stejně dobře, jako v budoucnu s těmito orgány v těle fyzickém. Tím, že v budoucnu budou tyto orgány ve fyz. těle, bude dáno hlavně to, že lidé budou mít imaginativní/inspirativní/intuitivní vědomí jako běžný stav vědomí, podobně, jako my dnes bereme jako normální bdělé předmětné vědomí na Zemi.

Na Jupiteru, Venuši a Vulkánu budou tato na Zemi "předvyvinutá" ústrojí postupně včleňována do zevní fyzičnosti, která se ale bude muset zároveň zbavovat nejvíce zhuštěných živlů, aby to vůbec bylo možné. Na Jupiteru se zbaví nerostnosti - živlu země, čímž se lidská těla stanou schopnými vyvinout "fyzické ústrojí pro ïmaginativní vědomí"; na Venuši se zbaví rostlinnosti - živlu vody, a na Vulkánu živočišnosti - živlu vzduchu, až zůstane pouze "božský oheň"...)

K hromadnému zasvěcení - tuším, že S.O.Prokofjev předvídal (zde), že toto nastane až po velké válce v šestém věku (tzv. Věku pečetí), kdy se po Zemi rozšíří manichejská mysteria. Až tehdy bude (prý) aplikován princip zasvěcení opravdu ve velkém (ale to spadá do doby po včlenění Měsíce do Země, kdy tu budou už jiné poměry, a lidstvo již překoná oddělení pohlaví). Do té doby to bude asi pořád o menších skupinách nebo jednotlivcích...

Myslím, že hromadně zasvětit celé lidstvo nelze, protože k duchovnímu světu a k vědění o něm musí vykročit každý sám ze své vlastní vůle, nesmí mu to být cpáno nikde zvenčí... navíc, dnes máme pouze takové první náznaky iniciačního poznání, které jsme schopni unést, hodně toho zůstává pořád ještě skryto. Možnost vědomého vykročení od hmoty k duchu má každý, zbytek už musí odmakat každý sám...

Velikonoční „rákoskou“ mlátili pohanští muži své ženy o tzv. „saturnáliích“ (tuším, že je bili řemeny).

Po roce první invaze Tatarů do Evropy (1241) mlátí evropští křesťané své ženy „přes spáru“ spleteným svazkem prutů (překrouceným fasces), zvaným „tatar“!

S tím symbolem kříže je však potíž: Žádná žena Vám o Velikonocích pořádně prdel („spáru“ ideálně do kříže) nenastaví. To by musela trénovat celý rok.

Proto tu doporučuji metodu Jaroslava ze Šternberka:

Zmlátit Tatara, což je „negace negace!!!

Výprasku Jaroslava ze Šternberka lze ušetřit jen toho, kdo nedostal výprask Tatarem, což se zdá být jen Tatar sám, ač se v tom hluboce (karmicky) mýlí...

Zaujalo mě, že své názvy nemají jen dvě "hlavní" velikonoční neděle (Květná neděle a Boží hod Velikonoční), ale ještě pět nedělí předcházejících. Netuší někdo, co tato jména mají znázorňovat, na co poukazují? Nevím, zda i tyto názvy dali lidstvu zasvěcenci, nebo je na základě dozvuků jasnozření zavedli sami lidé, ale každopádně v nich bude něco hlubšího ukryto... a i kdyby ne, tak to sem dám pro zajímavost :-)

1. Černá neděle

2. Pražná neděle

3. Kýchavá neděle

4. Družebná neděle

5. Smrtná neděle

6. Květná neděle

7. Boží hod Velikonoční

Napadá mě - neděle jsou sluneční dny (Sonn-tag), a jelikož Velikonoce jsou svátkem Kristovým, bude se jistě o těchto nedělích "něco dít" v tomto směru...

Řekl bych, že jde o lidové názvy. Například o smrtné neděli se topila či pálila slaměná smrtka, jako symbol ukončení zimy...

Ještě k Velikonocům:

Celkem jsem se zarazil nad názvy velikonočních pondělků - Modré pondělí a Červené pondělí. Téměř okamžitě mě napadlo, zda tyto názvy nebudou souviset se stromem poznání (smrti - modrá) a stromem života (červená). Na čtvrté apokalyptické pečeti jsou znázorněny dva sloupy reprezentující tyto dva stromy, jeden modrý (Boaz) a druhý červený (Jakin).

Souvislost modrého pondělí na mě také vyskočila z jiné strany - týdnu, který končí Božím hodem Velikonočním (dnes), se říká "pašijový týden", což poukazuje na utrpení Kristovo, na útrpnou cestu. A strom poznání, zrcadlený v žilním systému člověka (modrá - mrtvá krev) je taky zřetelně reprezentován modrou barvou a je spojen s utrpením a smrtí. Je ve velikonočním týdnu tedy skrytý poukaz na cestu od smrti k životu - od modré k červené?

Po modrém pondělí následuje šedivé úterý a popeleční středa, což ve mně vyvolává obrazy smrti a popela (nebo prachu země, z něhož je stvořeno fyz. tělo člověka), čímž se dojem z modré ještě umocňuje. Pak zelený čtvrtek (éterično)........ a až se skončí u červeného pondělí. Tohle už asi nebudou jen lidové názvy, že ne?

No tak tohle určitě lidové názvy nejsou. Možná by se i za lidovými názvy neděl dalo vystopovat mysterium...

Splynout s božstvím znamená rozpustit se v absolutnu. Jaký smysl by pak měl vývoj ke svobodné individualitě? S božstvím se můžeme kamarádit, ale „ocuď pocuď“.

Ač za tři „hory a doly“ nevidíme, přece si můžeme šablonovitě domyslet, že tak, jako vznikl náš makrokosmos, budou nadále vznikat nové a nové makrokosmy (hvězdy na Nebi). Pro urychlení jejich vývoje pak bude zapotřebí předem vycvičeného „totalitního“ personálu. Proto nejsem moc nadšený pokračujícím vývojem serafů, abych náhodou někdy v budoucnu i já nebyl ukřižován...

No - a právě to mi bylo proti srsti, že by se pak Serafové měli rozplynout v absolutnu; zároveň jsem však temně tušil, že jejich osud bude jiný. Na tvoření nových makrokosmů jsem zapomněl, tím se ta otázka částečně řeší... zbývající část otázky bude třeba prožít.

Navážu ale ještě jinak:

Když se budeme zabývat vývojem desáté hierarchie, tam už tuto totalitní šablonu podle mě aplikovat nelze - nebo maximálně zčásti, jako rámec pro svobodné konání (podobně jako je nyní Země se zdejšími zákony rámcem pro svobodné konání zde); přesněji řečeno pro plně realizované konání člověka.

Myslím tím, že sice lze ještě říci, že na Jupiteru budou normálně vyvinutí lidé na stupni Andělů, na Venuši na stupni Archandělů a na Vulkánu na stupni Archeů, ale dále už s touto šablonou pokračovat nelze.

Nevím, jestli si to představuji správně, ale mám za to, že cílem našeho makrokosmu je bytost, která ve Vesmíru dosud nemá obdoby -  první plně svobodná bytost vůbec. Proto si myslím, že se pak lidé od této totalitní šablony osvobodí, a nebude už možné šablonovitě pokračovat stylem "na dalším stupni po Vulkánu budou lidé na stupni Duchů formy (atp.)" ..... lidé už pak nebudou mít nějaký jednotný cíl, ale budou si stanovovat cíle sami, božství je už nikam nebude moci jen tak beze všeho "delegovat", kam se mu zachce, neboť lidé už nebudou součástí totalitního hierarchického systému.

Dříve jsem se tuto totalitní šablonu pokoušel protáhnout za Vulkán až na dvanáctý stupeň vývoje (přičemž Vulkán je sedmý), a vyšlo mi, že po dosažení dvanáctého vývojového stupně budou lidé na stupni Cherubů - ale něco mi říká, že takto už uvažovat nelze (viz má úvaha výše). Jaký na to máte názor?

Svobodní lidé v našem vesmíru nemají obdoby. Vesmírů je však mnoho...

Šablonu jsem použil jen orientačně, jak by to mohlo zhruba být. Určitě to bude jinak. Spokojme se s možnostmi našeho výhledu a nekoledujme si o zbytečné omyly...

Chtěl bych se ještě vrátit k nedávné diskusi o tvaru/formě a rozdílech v mužské a ženské inkarnaci.

RS uvádí, že články duchovního bytostného jádra člověka "žijí" v těchto zevních tělesných rysech (spíše bych tedy řekl "projevují se"):

U muže se projevuje atman v rysech obličeje, buddhi v řeči a manas v gestech.

U ženy se projevuje atman v podobě celého fyz. těla, buddhi v gestech a manas v řeči.

Tedy, jeví se mi to jakoby u muže se duchovní člověk projevoval spíše z minulosti (hlava je přeměněné tělo předchozí inkarnace - a to většinou tělo ženy) a u ženy naopak z budoucnosti (tělo bez hlavy se v příští inkarnaci metamorfuje v hlavu - a to většinou v hlavu muže). Proč mají žena a muž "prohozený" projev buddhi a manasu, to netuším, ale asi tam bude také hrát roli prohození tvaru a formy.. jenže jak? Jak to dát do souvislosti s tvarem a formou...?

Projev životního ducha se mi u muže zdá více duchovní (řeč) a u ženy více tělesný (gesta). Nevím však z jakého důvodu... a s duchovním já obráceně - jeho projev je u muže více tělesný (gesta) a u ženy duchovnější (řeč)....

Vaše představa projevu duchovního člověka:

U muže z minulosti (hlava je přeměněné tělo předchozí inkarnace - většinou tělo ženy)

U ženy z budoucnosti (tělo bez hlavy se v příští inkarnaci metamorfuje v hlavu - většinou v hlavu muže)

Já tu mezi „z budoucnosti a z minulosti“ nevidím žádný rodíl...

Žena a muž mají “prohozený“ (opačný) projev ve všem (atman, buddhi i manas), daný střídáním „tvaru a formy“.

Muž:

- tvar (atman) = tvář = vnější projev hlavy

- forma (buddhi) = řeč = vnitřní gesta mluvidel hlavy

- tvar (manas) = gesta = vnější řeč těla

Žena:

- forma (atman) = tělo = vnitřní projev hlavy (z nitra ven)

- tvar (buddhi) = gesta = vnější řeč těla

- forma (manas) = řeč = vnitřní gesta mluvidel hlavy

Jak je patrné, zde vůbec nezáleží na pýše muže, že je v něčem duchovnějí, ani na pýše ženy, že je v něčem krásnější. To jsou ryze individuální krytéria. Já například jsem se pyšně domnívával, že jsem ve všem krásnější a moje žena ve všem hloupější...

Také zde můžeme vidět, že i lidský já může být ženské nebo mužské...

Děkuji, přesně o to mi šlo. Uvědomuji si ale, že toto rozdělení je jen dočasné a v rámci vývoje lidstva tu je jen na velmi krátkou dobu (vlastně jen v tom krátkém období, kdy je Měsíc mimo Zemi). Jak tomu bude po včlenění Měsíce do Země, kdy budou lidé již oboupohlavní? Mám si to představit tak, že tvary a formy těchto tří duchovních článků nebudou rozděleny v inkarnaci muže a inkarnaci ženy, ale budou pohromadě "v jednom těle" lidské bytosti? Tzn., lidské bytosti, až budou oboupohlavní, budou mít tvar i formu atmanu, tvar i formu buddhi a tvar i formu manasu nalepené na sobě?

- tvar (atman) + forma (atman)

- forma (buddhi) + tvar (buddhi)

- tvar (manas) + forma (manas)

Připadá mi, jako by se pak ve spojení vnějších gest těla a vnitřních gest mluvidel (buddhi, manas) začínala vyvíjet tvořivá řeč. Tedy, vnější gesta člověka budou neoddělitelně spojena s řečí. Spojuji si to správně s poukazem RS na další epochy, o kterých říká, že lidé už nebudou moci nic skrýt, neboť vše vnitřní se bude projevovat i v zevní tělesnosti? Tento příklad s vnitřními a vnějšími gesty mi na to sedí.

A spojení tvaru a formy atmanu dá terpve vzniknout takové schráně člověka, ve které bude schopen svobodně existovat v duchovním světě (RS přirovnává atman k tomu, co nás bude jakožto plně duchovní bytosti oddělovat od okolního duchovního světa, podobně, jako nás dnešní fyzické tělo odděluje od okolního fyzického světa).

Uvažujete správně...

Jak to je s meditačními průpověďmi od RS přeloženými/převedenými do češtiny? Vím, že RS je v němčině utvářel tak, že v nich mělo místo každé slovo, každé písmeno a hlavně každá samohláska. V češtině jsou pak přirozeně samohlásky v přeložených slovech úplně jiné a kolikrát jsou i posunuté významy slov (např. slovo "svět" v češtině připomíná světlo, kdežto v němčině "die Welt" ani vzdáleně, budí tedy jiné pocity, jiné obrazy...) Když někdo medituje do češtiny  přeloženou průpověď, má vůbec ten účinek, jaký byl samotným RS zamýšlen v němčině? Asi ne, že?

Proč to řeším - myslím si, že průpovědi by se v češtině měly také znovuvytvořit (podobně jako Filosofie svobody) v duchu RS... a také by se mělo počítat s odlišným charakterem českého jazyka. Připadá mi, že v češtině je mnohem více možností, čeština je tvárnější, a (snad ne domýšlivě) bych řekl, že by některé průpovědi mohly v češtině působit i lépe. Jenže je tu právě ten problém, že nejdou jednoduše přeložit, to pak působí spíše hůře ..... jak to tedy je?

Ptám se hlavně kvůli Základnímu kameni.

Přesně tak. Meditační průpovědi by měly být v překladu znovuvytvořeny, jinak plní funkci jen jakési informace, „o čom to asi bylo?“

Teorie poznání RS a Filosofie svobody se podle očekávání nestaly kasovním trhákem, takže jejich znovuvytvoření zůstane ještě dlouho ojedinělé.

Pohříchu však, je snad na německých anthroposofech nějak znát, že mají meditační průpovědi RS v originále?

Nezbývá než s Antonínem Zápotockým doufat, že "vsanou noví bojovníci!"

Nějak si s tím poradím... děkuji.

Když vyznavači temnoty ovládají snad už téměř všechno, co se týká pozemského dění, kde jsou potom bílí mágové,ti mají jako nějaké prázdniny ?  Nemělo by to být vyvážené, co se týče pole působnosti pro oba tábory?  Když všechno ovládá jedna strana, má to za následek i jednostranný vývoj?

Obě strany mohou působit jen skrze lidi (veřejné mínění). Je tedy na lidech aby vytvořili organizovanou protiváhu organizovanému zločinu a přestali mu sloužit, přinejmenším ho odevzdaně financovat. Recepty na to mají...

Černá magie staví na kvantitě a bílá na kvalitě - alespoň v novější historii lidstva tomu tak je. V Pánovi prstenů to bylo taky dobře ukázané - Sauron měl obrovskou armádu všelijakých mutantů, a těch dobrých lidí kolem Gandalfa moc nebylo. A přece zvítězili. Jeden člověk dokázal postupně porazit třeba 1000 mutantů. Proto ta iluze, že černí mágové mají pod palcem úplně všechno - zkrátka je jich moc a bílých je málo.

Navíc, od bílých mágů jsme dostali návodů opravdu hodně, takže bych se opravdu neodvažoval tvrdit, že bílí mágové mají nějaké prázdniny. Ty měli asi naposledy v pralayi... a to ještě kdoví :-D

Ten rozdíl mezi černou a bílou magií je taky patrný v tom, co bych nazval "síla jednotky".

Praktikant černé magie se nakonec dostane na takové scestí, že o všechnu svoji energii přijde a pak ji musí všemožně upírsky sát z druhých. A jelikož sama černá magie už ze své podstaty síly spíš bere, než že by je velkoryse dávala, tak je jasné, že "slabých musí být hodně", aby vůbec něco zmohli. A jejich pán, Sorat, žádnou energii nikomu ani dodat nemůže, když je tou Skyllou (vše nasává do sebe).

Naopak praktikant bílé magie díky příznivým "vedlejším účinkům" takového praktikování má sil mnohem více a nemusí si je nikde násilím krást. Navíc, bílí mágové mají na své straně Krista; a víme, jak působí na lidi síla lásky... (když se z poháru přelévá voda do druhého, přibývá voda jak v prvním, tak v druhém). Z toho je jasné, že bílých mágů nemusí být zdaleka tolik, protože jsou mnohem silnější.