Vyřeší nějaké volby něco?

Tolik všelijakých stran, jedna nechce muslimy, ale chce homosexuály, jiná chce muslimy, ale nechce homosexuály, jiná nechce ani to, ani ono, ale podporuje éčka v potravinách atd. atp.

Vše je již tak zdestruované, že neexistuje vlastně strana, která by někomu vyhovovala.

Navíc, ve všech stranách jsou ve vedení lidé, patřící do klanu jednoho etnika, jsou i ve vedení všech větších firem, bank, úřadů a institucí, jsou rozlezlí na všech postech. Jsou i na soudech, policii, v armádě. Všude. Neexistuje místečko, které by jejich soukmenovec neobsadil a neovládal.

I kdyby se dobří a slušní lidé dali dohromady a chtěli něčeho dosáhnout, v rukách je stále budou mít tito lidé. To je i v souvislosti s těmi oběťmi lidí a dětí a dalších mag. rituálů, které běží za oponou tohoto světa, kde se na první pohled zdá vše vcelku OK a zákonné.

Jde toto vůbec řešit po dobrém? Jde takový systém ještě po dobrém změnit, jde dosadit do vedoucích fcí opět slušné lidi? Je to vůbec ještě možné? Je taková cesta vůbec správná?

Nejde!

Spiklenců se zbavíme, jen když zrušíme posty, které by mohli obsadit...

1) Tento bod je napsán více-smyslně, což se často stává hned prvnímu vyjádření myšlenky...

2) Ahrimanská lež o „duchu vymyšleném hmotou (mozkem)“ je prosté „popření pravdy“ (nepravda).

Lež o nepravdivosti pravdy je „popření pravdivosti pravdy“ je tvrzením, že pravda je lež (omyl, iluze aj.), například tvrzení, že: „není pravda, že duch existuje nezávisle na fyzickém těle“.

Peníze nejsou obvodem (vnitřním koncem), ale jedním z jeho projevů...

Vědomí „NE-Já, ale Kristus ve mně“ není Ahrimanské, ale Kristovské...

Lucifer s ahrimanem se setkávají na třech úrovních (rozměrch). Na dvou proti sobě bojují na třetí spolupůsobí. Takové má být spojení NWO s Islamismem...

Lidské roboty vytváří duch, jenž nepůsobí na tělo skrze duši, ale bezprostředně (například nanotechnologicky).

Kristus nepřišel spasit tělo či ducha, ale duši!...

Se satanismem světových elit také nějak souvisí pojem „bohemianismus“ či tak nějak. To je ideový „hrob Moravy“...

Mezi myšlením ženy a muže není žádný rozdíl, pokud se oba povznesou nejen nad své pohlaví, ale také nad svou osobu. Čím méně je naše poznání osobní, tím více může být nezaujaté (osobně nezbarvené) a tedy pravdivé. Čím více je naše poznávání osobní, tím více je také netrpělivé a ve své netrpělivosti se dopouští zcela zbytečných omylů. Méně je tu více...

Lidská duše není nástrojem k přetváření ducha v tělo a naopak, ale prostředníkem mezi duchem a tělem. Duše je tím, co člověku umožňuje přijmout a vlastnit tělo (například Ježíšovo) i ducha (například Kristova). Kristus je duchem Stvořitele. Kdyby v Ježíšově těle působil bezprostředně, nikoliv prostřednictvím duše (representované Ježíšovými matkami či Máří Magdalénou), mohl by se v Ježíšově těle inkarnost jen jako mašinfíra v lokomotivě, musel by Ježíše ovládat jako robota, čímž by se jako Antikrist zpronověřil ideji lidské svobody (sám sobě)...

„Představa“ je to, co se v prostoru (nikoliv v čase) „staví před“ relativní vědomí (před relativní duši), která tu v čase musí být „před“ představou. Představa se nemůže stavět před absolutno, neboť absolutno je sice podstatou „vědomí“, ale bez relativního předmětu vědomí (bez představy)...

Absolutno se nemůže projevit absolutně jako absolutno, ale jen relativně jako relativno (NE+absolutno). Projev je možný vždy jen prostřednictvím negace toho, co projevuje. Aby mohl být projev pravdivý, musí být relativní negativ projevu obrácen v relativní pozitiv, musí být negativ projevu negován následným pravdivým poznáním jeho nepravdivosti (negací negace)...

Nerozumím Vašemu vyjádření: „Představa“ je to, co se v prostoru (nikoliv v čase) „staví před“ relativní vědomí (před relativní duši), která tu v čase musí být „před“ představou.

Je mi pochopitelné, že Uroboros (jako NULA) je počátek času i prostoru.

Je spára  časem relativně anulovaného počátku v ilusi, jako je místo (náš osobní čas) ulpívající na plnosti projeveného tvaru?

Dá se říct, že duše je relativní obsah spáry a na počátku v čase je to cítění?

Při představě (početí) již jde o cítění a myšlení a ve spojení s Kristem (nový prostor) o trojjedinou duši cítivou, rozumovou a vědomou ?

Dosud jsem chápala, že Kristus , Stvořitel a Uroboros jsou jména pro jedno a totéž -pro počátek.

Vy ale rozlišujete Krista jako ducha Stvořitele. Je tím duchem soubor vlastností manvantarských bytostí, které prošli pralájemi? Chápu to tak, že z těchto vlastností povstal jednorozený Syn Stvořitele ( vědomí Já Stvořitele), který vstoupil do Ježíše, aby se spojil s lidskou svobodnou, samonosnou, trojjedinou duší (na Golgotě reprezentované: cítivá-Náthanská matka, cítivá+rozumová-Šalamounská matka a cítivá+rozumová+vědomá-M.Magdalská)?

Zdraví ATREA

Nejdříve tu musí být vědomí a teprve potom se před něj může stavět představa.

Vědomí se probouzí vjemem, stavěným před vědomí (vtisknutým vědomí) tělesnými smysly.

Představa je rozumem rekonstruovaný smyslový vjem.

Představováním vjemu se učíme vytvářet představy nezávislé na smyslových vjemech. Povrchní představou vymezujeme pojem (po-chopení podstaty obsahu, skrytého pod povrchem věci)...

Protože je počátek času a prostoru ve spáře, je čas a prostor nutně vně spáry. Počátek času tedy nemůže být časem, ale v čase (ve spáře času), jako „prchavý okamžik času“. Samotná spára je hranou času, počátkem ohraničený čas...

Místo není čas ani prostor, ale obojí je v místě, tak jako je počátek ve spáře. Relativní čas a prostor i jejich počátky a konce musejí mít ve svém okolí (iluzorním či reálném) místo, neboť jinak v něm nemohou být (není v něm pro ně místa).

Cituji: „Dá se říct, že duše je relativní obsah spáry a na počátku v čase je to cítění?“

Na citované otázce lze ukázat, jak snadno si můžeme protiřečit:

Cítění (ale i myšlení a chtění) nevnímá duše prostřednictvím smyslů, ale bezprostředně jako svůj obsah. Duše je tedy nutně tam, kde je její cítění. Cítící duše nemůže být současně na dvou místech, ve spáře (obsahem spáry jako počátek) i mimo spáru (vně na počátku)...

Na cestě poznávání musíme všichni zápasit víc se svými vlastními protimluvy, než s poznávanou skutečností. Navíc musíme překonávat protimluvy (paradoxy, sofismata), které nám akademická teoretická „věda“ vtlouká do hlavy již v dětském věku, ve škole.

Protimluv již v zárodku dokáže udusit zažehnutou jiskřičku poznání. Čím více si ve svých slovech protiřečíme, tím méně je naše řeč účinná. Pokračujeme-li naše uvažování s neodhaleným protimluvem, stává se tento protimluv Goethovým špatně zapnutým knoflíkem, kvůli kterému se již správně nezapneme. Proto na cestě poznání nespěchejme, nebuďme netrpěliví, ale važme každý krok: „Dvakrát měř, jednou řež!...

Vjemem počíná duševní animální cítění, a s nímž bezprostředně související chtění.

Představou počíná cítění, myšlení a chtění, jimiž jsou počaty zárodky duše cítivé, rozumové a vědomé. S Kristem lze trojnost těchto zárodků sjednotit (v trojjedinost) a rozvíjet svého ducha (manas, buddhi a satva)...

Kristus je vyšší stupeň pokročilého vývoje počátku (Urobora), jenž si v manvantarách a pralayích osvojil vyšší vlastnosti, vyšší schopnosti překračující původní hranice počátku i duševní hranice Ježíše, do kterého se inkarnoval...

Pojem „vědomí Já Stvořitele“ je příliš široký. Všechny druhy já (včetně ega) jsou předmětem vědomí Stvořitele (Urobora), jenž se s vyššími stupni „já“ stává Kristem...

Marie nátanská = duše cítivá

Marie šalamounská = duše rozumová

Marie Magdalská = duše vědomá...

Trojjediná Marie = Sofie = duše Ježíše Krista...

-------------------------------------------
Děkuji za odpověď, na základě které mi svitla představa trojnosti počátku Urobora a jeho tvoření a chci se zeptat na její správnost:

1) Uroboros je počátkem ducha, spára je hranou ducha, počátkem ohraničený duch  éterné hvězdy.
2) Uroboros je počátkem času, spára je hranou času, počátkem ohraničený čas duševní hvězdy (prostředek ducha).
3) Uroboros je počátkem těla, spára je hranou těla, počátkem ohraničený prostor  vnitřní a vnější formy a vnitřního a vnějšího tvaru éterné hvězdy.

Propojení si představuji tak, že jsou jakoby na sobě (tři vrstvy), kde počátek ducha je nejhlouběji (prvotní), počátek času nad ním (druhotný) a počátek prostoru nejvýše (třetí).
Projevy počátků jsou ale propojené v jeden trojjediný projev.

Ohledně těch Marií bych se chtěla zeptat, když je trojjediná Marie = Sofie = duše Ježíše Krista, tak jde o individuelní duši Ježíše (vnitřní duše), jejíž kvalitu mohou dosáhnout individuelně všechny duše lidské?

V případě FAS jde o sociální duši? Vnímám ji jako vnější duši Ježíše  Krista, (vnitřní Sofie/vnější FAS)?

Zdraví ATREA

Spára není hranou ducha, ale duální hranou jeho projevu (obrazu)...

Co je míněno „počátkem ducha“?

Počátek času i prostoru je týž.

Co je míněno „trojjediným projevem počátku“?

Mimo duší přírodních lidí, zvířat, rostlin a nerostů jsou všechny duše individuální...

Kvality Marií i Sofie může dosáhnou každá lidská duše. Ani zdaleka ji však nedosáhnou všechny duše...
V případě FAS jde o sociální duši...

Matematický zlomek zobrazuje konfiguraci prostoru. Nad zlomkovou čárou (/) tedy musí být to vnější, pod ní to vnitřní (vnější/vnitřní, horní/dolní)...

Nechce se mi věřit, že bych se tak spletl, abych tvar prohlásil za obvod (počátek a konec)...

Obvod i hvězda jsou skutečně duch...

Obvodem obřezané tvary a formy ducha ohraničují (obvod i paprsky)...

Tvary a formy jsou iluzorní, pokud ohraničují iluzi...

Obvod je duch počátku (Stvořitel Nebe/Země), hvězda je vyvinutý duch (Stvořitel chlupatý jako Ezau)...

Předmětem početí není duch (obvod či světlo), ale duchem (obvodem) počaté formy a tvary (početí z ducha). Paprsky světla naplňují tvar podstatou obsahu, v němž forma dělá díru...

Paprsky hvězdy (světla) nejsou projevm ducha, ale pokračujícím vývojem ducha (růstem „vlasů“, „údů“ atp.). Teprve odražené světlo (fyzicky zrcadlené) je projevem ducha...

Počátek času i prostoru je týž (Uroboros). Představa se však staví před duši (vědomí) jako prostorová forma, nikoliv jako paprsek času. Ač je možné mluvit také o představě času, přece je mechanismus takové představy jen velmi těžko představitelný. Představa času by se musela popsat jako nabodnutí obvodu ve spáře okamžiku současně ze dvou stran (paprskem minulosti/paprskem budoucnosti)...

Popisování ducha je jako popisování absolutna relativními představami a pojmy. Je to velmi nesnadné (neproveditelné dokonale) a snadno tu dochází k omylům a nedorozuměním)...

Skupinová duše, která ctí svobodu individuální lidské duše, je například duše AS (nebyla anthroposofy pochopena a proto odmítnuta), nebo duše TSO (její pochopení a přijetí lidmi není dosud v dostatečném počtu (významnou zásluhou „anthroposofů“), jenž by mohl vést k založení TSO)...

Uroboros procitá z absolutna (vědomí bez předmětu vědomí) do předmětného vědomí (počíná jako snivé a dospívá k bdělému)...

Hvězda (stejně jako koule) není trojrozměrná, ale jednorozměrná (na všech stranách stejná)...

Praláya je stavem usínání do bezesného spánku (vědomí bez předmětu vědomí). Smrt (zánik, rozplynutí v okolí) se týká pouze těla (fyzického, éterického a astrálního)...

Každá manvantara začíná od NULY, avšak s talentem ke zrychlenému vývoji toho, čím už dříve prošla (jako člověk při novém zrození)...

Sofie jako duše Ježíše-Krista je duší makrokosmickou, napodobitelnou mikrokosmem (každým člověkem)...

Kdo bude žít v TSO, bude vychováván spoluobčany respektujícími vztahy v duchu TSO...

"Místo není čas ani prostor, ale obojí je v místě, tak jako je počátek ve spáře. Relativní čas a prostor i jejich počátky a konce musejí mít ve svém okolí (iluzorním či reálném) místo, neboť jinak v něm nemohou být (není v něm pro ně místa)."

Není tedy DUŠE (prostředek tvoření) právě tímto "místem" ?

Zdraví ATREA

Forma duše je místem (možností) pro možný tvar já.

Forma duše je otvorem v astrálním těle...

Germán a Slovan jsou si podobní s tím rozdílem, že Germán se obrací na venek Slovan do nitra... Dub má tvrdé dřevo, lípa měké. Viděl jsem starou lípu v jejímž dutém kmenu vyrostly jakési nové kmenové šlahouny (v podobě lián). Nějaký význam tu bude mít také tvar listu a plod a také jmelí na dubech. Víc o stromech nevím...

Proč je lípa tzv. stromem Slovanů?

Lípa se latinsky nazývá lignum sanctum, tedy svatý strom.

Jakou jinou má slovanský národ mentalitu než germáni, Francouzi atp?

Západní národy mají jako svůj strom dub, buk atp.

To jsou nějaké vyšší duchovní síly, že lípa je spojena se Slovany? A jako je slovanský strom lípa, je i nějaké zvíře či nerost Slovanů?

A proč? Jaké jsou esoterní důvody?

Germán a Slovan jsou si podobní s tím rozdílem, že Germán se obrací na venek Slovan do nitra... Dub má tvrdé dřevo, lípa měké. Viděl jsem starou lípu v jejímž dutém kmenu vyrostly jakési nové kmenové šlahouny (v podobě lián). Nějaký význam tu bude mít také tvar listu a plod a také jmelí na dubech. Víc o stromech nevím...

Stejně se mi jeví jako be zcela fér, když politici i obyčejní lidí kladou věnce k pomníkům, dojímají se nad hroby padlých, nad umučenými, nad zabitými milony dětí... atp.

Je možná systémová změna, aby se již nikdy něco podobné nemohlo opakovat. Ale lidé nemají nějak zájem slyšet o TSO.

Pláčou nad mrtvými, kladou věnce, drží minuty ticha....vzdávají čest mrtvým....budiž....ale my nyní žijeme a můžeme...změnit zaběhlé stereotypy...navyklé metody a principy chodu společnosti.

Ale místo toho jen klademe věnce....a děláme demonstrace pro či proti Zemanovi, Merklové...

zdá se mi takto nevyužitý život, zabitý potenciál našich životů....

Vše Chazaři ovládli, koupili si všechny a všechno ve vedení států a firem....a staví jedny lidi proti druhým... vtáhnou nás do své hry...a lidé jim na to skočili....to je mi líto, protože další miliony obětí se tak mohou díky stejnému systému uskutečnit, vládnoucí Chazaři opět povedou občany do válek....

Vím, že to může znít netaktně až hrubě, ale : Není to ze strany těch kladečů věnců pokrytecké JEN klást věnce a dojímat se? Je potřeba změnit systém a ne klást věnce. To můžeme až potom....

Nevšiml jsem si politika, který by byl při kladení věnců dojatý...

Máte pravdu, oni nejsou dojatí, oni jsou zlí, pokrytečtí, jsou sadističtí. Anebo hloupí, tupci blbí. A nebo egoističtí, boho-rovní. Namyšlení, mocní, showmani. Jsou to jen herecké výkony politiků, tzv. politické role, show. Tváří se, že jim jde o lidi. Ale jde jim o sebe. Sobci. Tedy amorální? Nevědomí.

A proč nevědomost? Je nevědomost amorální? Proč? A nevědomost je charakterová vada? Když neuznám chybu, nebo lepší argument. Co to je lepší argument?

Proč lidé špatně slyší argumenty? To, že špatně argumentují, je věcí inteligence,rozumu a logiky. Ale co je to, že neslyší, co jim druhý říká? Slyší to sice fyzicky ušima, ale myšlenkově - duševně? jde to kolem nich, jako neviditelný svět? Proč? Je to nějaký nedostatek duše? Je to chyba charakteru? Morálky? Pro ně to neexistuje. A to je strašná věc.

Jaký je vztah morálky a duše a svědomí? Nebo jde jen o rozumové poznání? Někdo nemá moc rozumu, ale má dobré srdce a neublíží.  Ale zase ten,kdo nemá rozum, tak sice neublíží prvoplánově, ale v důsledku toho, že je moc hodný, ublíží v druhém sledu. Třeba ti sluníčkáři, ti skuteční, ne ti koupení Schapirem a rozvědkama. Ti pacifisté, ti Chelčičtí, kteří nezabijí ani komára, aby neublížili životu. Jako třeba František z Asisi, ten prý nechal veš či blechu či co, aby ho kousala, protože chtěl, aby se také najedla.... ti opravdu nechtějí ublížit ničemu živému, proto chtějí pomáhat muslimům či vším...

Sluníčkář nevidí, že toho, koho zachraňuje, tak až ho zachrání, ten ho pak třeba jako dík podřeže. Veš ho pak třeba sežere. Jako rackové na pláži. Jsou nebezpeční ptáci. Ač se to nezdá, ale je to velý a silný pták, má silný zoban. Jak je jich moc, tak kdesi desítky racků uklovali děvče, které jim asi šláplo na mladé.

Nevědomost hříchu činí!

Každá chyba je nemravná či nemorální a má tedy karmický následek.

Pokud je „lepší argument“ mravnější či morálnější, je třeba ho uznat, jeho odmítnutí je charakterovou vadou (zpravidla sobeckou). To je také důvod špatného naslouchání argumentům, či jejich ignorování. Protože nám nevyhovují, nebo respektujeme zákaz jejich uznání, neztototožňujeme se s nimi a pokud se s nimi neztotožňujeme, pokládáme je za neoprávněné.

Nejde tedy jen o rozumové poznání, ale také o poznání mravní a morální (o svědomitost), které současná „věda“ se svým přírodním či teoretickým poznáním nejen neumí spojit, ale dokonce takové spojení pokládá za „nevědecké“...

Mít dobré srdce (bez zdravného rozumu) ještě neznamená neublížit. Znamená jen neublížit vědomě (záměrně)...

Sluníčkář či pacifista je ve své nevědomosti zpravidla pokrytec, který neublíží protože si myslí, že z případného ublížení nemá žádný prospěch...

Třebas mne zabijí, hlavně, že mne vedou. "Ovce" (K. Čapek)

Opakování matka moudrosti, opakuje se historie? Kolikrát ještě?

DVA TISÍCE LET STARÁ PRAVDA….bohužel……….
CICERO: Přerozdělení moci r. 48 př.n.l.

1 – CHUDÝ = pracuje
2 - BOHATÝ = jej využívá
3 – VOJÁK = chrání oba dva
4 – PLÁTCE DANĚ = platí všem třem
5 – TULÁK = odpočívá za všechny čtyři
6 – OCHMELKA = pije za všech pět
7 – BANKÉŘ = okrádá všech šest
8 – PRÁVNÍK = se pře se všemi sedmi
9 – LÉKAŘ = zabíjí všech osm
10 – HROBNÍK = pohřbívá všech devět
11 – POLITIK = žije ze všech deseti

Změnilo se něco od té doby?

Místo oslav Osvobození se nyní slaví den matek a den proti komunismu!

Miliony mrtvých ruských občanů a vojáků padlých za nás, abychom mohli nyní jimi osvobozenou krajinu obsazovat muslimama. To je pohrdání smrtí těchto obětovaných padlých lidí.

Místo úcty, kterou by měli vzdát občané a politici, tak jezdí po čr motorkáři z Ruska a vzdávají úctu padlým.

Je to ostuda a obraz dnešní pošahané doby, tedy lidí, kteří ji dělají.

Sterilní vyblité tváře politiků, kteří jsou všeho schopní koukají na nás odvšady. Ponižují a vysmívají se nám. Jak nás zadupali do země. Stejně jako Německo. Patrně nejdéle okupovaná krajina v Evropě! A tomu se říká demokracie a svoboda, parlamentní!

Člověk má uvnitř svého já (jáství) zárodky budoucích článků: manas (duchovní já), buddhi (životní duch), átman (duchovní člověk). A tyto rozvíjí já v sobě. Nebo tyto články vůbec neexistují a já je musí úplně z ničeho vypracovat, vytvořit a pak rozvíjí tyto články v člověku? A kde jsou v člověku?

Tzv. „zárodky“ jsou já více méně nevědomě předpracované nižší články (fyzické, éterické a astrální tělo) v duši cítivou, rozumovou a vědomou. S těmi pak musí já pracovat vědomě k dosažení manas, buddhi a atman. Ani tyto články však nerozvíjí v sobě, ale mění v ně samo sebe...

Nerozumím věte:  "....Ani tyto články však nerozvíjí v sobě, ale mění v ně samo sebe..."

Co to je : mění v ně samo sebe?

Pak moc nechápu, co je vlastně člověk, má-li i svoje vyšší části - tedy něco jako svoje já (jedno, zda vyšší či nižší) - mimo sebe.

Co je potom člověk, je vůbec v člověku něco vnitřního? Všechno je tedy vně? Tělo fyzické, éterné, astrální, já ...i ty další tři vyšší články? A jak jsou vně? Vně čeho, když neexistuje nic uvnitř?

Není nakonec to  to vaše SAMO SEBE - (jestli neexistuje nic uvnitř)  také něco absolutního?

Nebo naopak - to vaše SAMO SEBE - to je něco samo o sobě, mimo vnitřní i vnější, - absolutní? Jako samo zevnitř - ale samo o sobě - se to mění? A kdo to mění, jestliže všechny části člověka jsou vně toho SAMO SEBE?

Myslel jsem si, že něco vím, ale jsem zoufalý z toho, že nic nevím. A je to stále horší....

Já se mění (mění samo sebe) postupně v manas, buddhi a atman, nerozvíjí tedy tyto tři články v sobě jaksi vedle sebe...

Vlastní člověk (já) je vnitřní, je ve své duši a s tou je v těle. Až jako „pravé já“ se stává z nitra „vnitřně+vnější“ (současně vnitřní i vnější)...

„Samo sebe“ není absolutní (samo o sobě), ale relativní (sám ve vztahu k sobě), není moje (vlastnost, či vlastnictví), ale měl bych tím být já sám (schopný působit sám na sebe)...

Osvojujeme-li si „vyšší poznání“ máme zpočátku dojem, že víme čím dál méně, protože se ještě v nových představách a pojmech dostatečně neorientujeme a vyvozujeme z nich mylné (vzájemně se popírající) závěry. Postupujeme-li správně, postupně se to obrátí...

zmp: "Mezi myšlením ženy a muže není žádný rozdíl, pokud se oba povznesou nejen nad své pohlaví, ale také nad svou osobu."

Pokud se žena či muž nepovznese nad své pohlaví, existují nějaké markantnější rozdíly v myšlení, pokud je duše inkarnovaná v mužském nebo ženském těle? Nemyslím teď ty "populárně naučné" teorie, jako že žena má půlku mozku rezervovanou na nakupování a muž na přepínání programů v televizi, ale nějaké hlubší rozdíly mezi "mužským" a "ženským" myšlením. Vždyť mozek je zrcadlo, díky kterému můžeme odrazy (stínové obrazy) myšlenek ve fyz. těle vnímat. Zrcadlí mužský a ženský mozek každý trochu jinak?

V této souvislosti mě také napadá, že cesta k povznesení se nad stereotyp svého pohlaví, co se týče myšlení, bude u ženy a u muže mírně odlišná...

Pohlavím muže není přepínání programů, ale tvar obsahující relativní vertikálu působící síly akce.

Pohlavím ženy není nakupování, ale forma relativní horizontály působiště síly, umožňující svým překážením projev působící síly (akce) a vyvolávající synovskou vertikálu síly reakce...

Rozdíl mezi mužským a ženským myšlením je dán determinací myšlení osobním pohlavím.

Samotné myšlení je neosobní, ani mužské, ani ženské, tak jako nemá pohlaví mechanismus vah (uvažování). Mezi použitím vah mužem či ženou by neměl být žádný rozdíl, jinak nejde o poctivé vážení. Používat váhy (uvažovat) „mužsky“ nebo „žensky“ je „na hlavu“ (na mozek).

Mozek zrcadlí duševní uvažování myšlenek (idejí) ducha. Pokud své uvažování nezabarvíme pohlavím, není mužského či ženského mozku, tak jako rovné zrcadlo není mužské ani ženské. Mužské nebo ženské Je jen odpovídajícím způsobem pokřivené zrcadlo...

Povznesení se nad pohlaví je u ženy a muže odlišné, protože jsou odlišné technologie vyrovnávání pokřivených zrcadel. Muž musí vyrovnat zrcadlo vypouklé, žena duté.

Nic jiného v tom není...

Osmanský recept, jak dobýt Evropu, je turecký Recept, nebo jak se jmenuje ten jejich agent rozvědek.

To mi vyvstává v souvislosti s tím, jak mnozí méně vzdělaní lidé hovoří o tom, že NATO udělalo chybu, když vzalo Turecko do paktu. A to samé - chybu - prý udělal EU, když chce dát Turkovi bezvízový styk, a vstup do Evropy.

Je to ale chyba? není to záměr? Stejně jako lidé hovoří o tom, že politici jsou blbci, že dělají debilovatiny. není opak pravdou? Nedělají politici velmi promyšleně svoje věci a neplní strategické úkoly? To, že nějaký trouba, třeba předseda vlády, ministr atp. nechápe, co dělá, je věcí druhou. On ani nemusí vědět, že je řízen. Čím větší trouba, tím lepší. Pak působí důvěryhodněji. Politici hrají role, sami to říkají. je to jedno velké show. Ale ne všichni jsou tak dobří herci. Takže přesvědčivý trouba a tupec, je pak pro manipulaci davu lepší, než svoji roli špatně a nepřesvědčivě hrající politik.

Proto ten turecký recept. On má jméno, kterým možná zasvěcenci také chtějí něco naznačit. Jasně, že jeho jméno není asi prvoplánové a je to jen něco navíc, taková třešnička na dortu. Fanatický Osman a ještě jako Recept na Evropu.

Ne nadarmo Rusové nazývají EU jako Eurosojuz. Tedy je to táž ideologie, jaká byla za Sovětského svazu, jenže nyní ji hraje EU. A občané chtějí věřit Západu a jeho sladkým slovům. Nevěří, že by mohli být opět podvedeni. Nyní zase si to zopakujme, pro velký úspěch, nyní ale ze zadu, ze Západu.

Prý kebaby, ty muslimské obchody odvádějí 1/3 či kolik ze své tržby povinně mešitám. Proto jich je po našich městech tolik. Radnice měst ale proti nim nezasahují. Lidé tak nevšímavě přistupují k takovým podezřelým praktikám. Ticho...

Politik otrocky poslouchá svého animátora a ten svého satana stejně, jako fanatik poslouchá svého „ímáma“. Promyšleně jednat nemusí, na všechno dostává „návod“. To jediné co chápe a má chápat je, že poslouchá „za nějakou odměnu“...

Tzv. "turecký návod" je v podstatě jen opakování historické předlohy tzv. "Starce z hory" (hašišim)...

A koho poslouchá satan?

A za jakou odměnu poslouchá?

Nakolik je svobodný ten, kdo dává pokyny? Jestli dva vůdcové stojící proti sobě dávají pokyny - každý svým následovníkům -  jak se liší jeden vůdce od druhého? Každý z vůdců je svobodný? Lze říci: je svobodný, ale nemá pravdu?

Může být svobodný ten, kdo nemá pravdu? Svobodný je v tom, že se může mýlit. A tedy nemusí mít pravdu. Pak ale nemá poznání. Asi jde o svobodu v poznávání či mýlení se, ale ne o svobodu absolutní.

Potom to protiřečí slavné větě: Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí.

Nemá-li pravdu, potom tedy není svobodný.... nemůže se svobodně mýlit...mýlit se můžeme jen nesvobodně? Co s tím, jak to je prosííím, zase je to domotané jako uzel a nevím, kde to rozetnout...

„Kdo splete první knoflík, ten už se správně nezapne!“ (Goethe)

Lucifer a Ahriman jsou konečné instance. Jedna nahoře, druhá dole...

Svoboda není absolutní, ale relativní. Jinak by nemohla mít vztah (relaci) k pravdě. Kdo nepozná pravdu nemůže být svobodný!

Mýlit se nelze svobodně, ale jen nesvobodně!

Lucifer a Ahriman nejsou svobodní. Konečnou instancí jsou ve jménu libovůle a zvůle, oba tedy ve jménu svévole.

Svoboda není konečnou instancí, ale „zlatou střední cestou“ (mezi libovůlí a svévolí).