Už jsme tu několikrát probírali Uran a Neptun; chtěl bych dnes připojit ještě jednu doplňující otázku. RS ve svých přednáškách o astrologii upozorňoval na to, že řeč je výrazem kosmu. Dával do souvislosti znamení zvěrokruhu se souhláskami (statika) a planety se samohláskami (dynamika)... jde takto sestavovat celá slova a věty, RS takový nástin vypracoval ve "dvanácti náladách".

Zajímá mně, zda už dnes mají "své" samohlásky i Uran a Neptun, jakožto opozdilí přivandrovalci? Nebo se v lidské řeči zatím ještě neprojevují a začnou se projevovat, až se lidská řeč ruku v ruce s vývojem hrtanu vyvine na vyšší úroveň? Buddhi (souvisí s Uranem) a atman (souvisí s Neptunem) sice drtivá většina lidstva ještě nevypracovává, ale možnost jejich vytváření tu už dnes je, přinejmenším u vyšších zasvěcenců.

Další možnost je, že by Uran a Neptun měly "své" souhlásky, vezmeme-li v úvahu, že náleží už ke sféře stálic. Nebo něco mezi souhláskami a samohláskami, jako je třeba naše "j". Co se týče souhlásek, jediná souhláska, která není přiřazena žádnému znamení, je "j" ...

Co jsem zjistil - a i pocitově to sedí - má:

Venuše A,

Mars E,

Merkur I,

Jupiter O,

Saturn U,

Slunce AU,

Měsíc EI.

Chybí mi tam právě Uran a Neptun...

Uran a Neptun nepatří k sluneční soustavě, tedy ani k našim samohláskám...

A jak prosím souvisí devět andělských choru s planetami?

Na otázku: "A jak prosím souvisí devět andělských chorů s planetami?" - mě napadla myšlenka, jestli nejde  o makrokosmickou  podobnost jako u mikrokosmické sedmerosti člověka, ve které je vývojově zkrytá devaterost:

1) tělo fyzické

2) tělo éterné

3a) tělo astrální=duše cítivá, 3b) duše rozumová, 3c) duše vědomá

4) Já

5) duchovní Já

6) životní duch

7) duchovní člověk

Uran a Neptun by pak mohl souviset s makrokosmickou duší rozumovou a vědomou a mohly by být včleněni do naší sluneční soustavy po dokonání mysteria Matky (makrokosmické duše Ježíše - Sofie). V mechanismu to vnímám jako rozšíření Nebe (velký - větší - největší).

Také ve vztahu k novému sociálnu je potřeba 3x3 chóry andělské jako samostatná sebenosná trojnost (triangl) svobody + triangl rovnosti + triangl bratrství.

Zdraví ATREA

Při mém vrcholném zření jsem ze ,,zlatavé kapsle“ tedy astrániho těla pozoroval ,,laserový“ paprsek ( duchovní já ?) směřující do ,,Božského soucna“ a kolem mnoho bytost. Těch největších mohlo byt devět…   pohybovat jsem se nemohl jen koukat… po smrti bude asi

Astrální tělo(duše?) pohyblivějš  - asi podle karmy?

První člověk padl do hmoty a do ega, když chtěl poznat a zapomněl na duch. Svět. Uslyšel ,, Ne, nepropadnete smrti. Bůh ví že v den kdy z něho pojíte ( poznání) , otevřou se vám oči (Fyzické) a jako On budete znát dobré i zlé.“

U zasvěcení do astrálního těla jsem ,, slyšel“ něco podobného – Astrální tělo neumírá- vědomí jasně vidí rozdíl mezi zlem a dobrem- pojíte z boha- člověk cítí napojení na otce – otevřou se astrální oči – budete znát dobré zlé – člověk má tam nesmírnou moudrost.

Je to jakoby lákání ( tentokrát raději Michaela) k poznaní z hmoty a ega do duchovna ( meditace, smrt).

JC se ptá:

Upozorňuji na zlomek "vnější/vnitřní". To vnější musí být nahoře nad zlomkovou čárou a to vnitřní dole pod zlomkovou čárou (nikdy naopak!)...

RS uvádí, že s mikrokosmickým fyz. tělem souvisí Měsíc (fyzické tělo), Merkur (éterické tělo) a Venuše (tělo cítivé).

S mikrokosmickou duší pak souvisí Slunce (duše cítivá), Mars (duše rozumová) a Jupiter (duše vědomá).

S mikrokosmickým duchem souvisí Saturn (duchovní já), Uran (životní duch) a Neptun (duchovní člověk).

Jestli máš na mysli makrokosmickou duši rozumovou a vědomou, nejsem si jistý, k jakým planetárním principům je přiřadit, jestli vůbec k nějakým, což je zároveň má otázka na zmp... K čemu bys pak přiřadila makrokosmickou duši cítivou, kdyby to bylo tak, jak píšeš?

A druhá otázka v této souvislosti - na co tedy vlastně "čekají" Uran a Neptun? První, co mě napadá je to, že budou plnohodnotnými členy sluneční soustavy, až bude lidstvo na takové úrovni, že začne vypracovávat životního ducha (na to čeká Uran) a duchovního člověka (Neptun)...

Bez Uranu a Neptunu asi nebylo vůbec možné tyto dva duchovní články vypracovávat, že? Je to dost střelecký odhad, ale myslím si, že tu jsou až teprve od 13. století...

K souvislosti andělských chórů s planetami uvedu jeden úhel pohledu, snad to takhle pro začátek stačí:

Oběžná dráha Měsíce ohraničuje sféru působnosti Andělů (to je kámalóka, kde se duše očišťují od nejrůznějších závislostí na fyz. světě). Tzn., okultně je Měsícem oblast (sféra) od Země až po Měsíc, ne jen fyzicky viditelné těleso Měsíce. A tak se to má se všemi planetami a příslušnými sférami - fyzicky viditelná planeta vždy obíhá po nejzevnější hranici příslušné planetární sféry. Planeta je vždy výslednicí relativně opačně působících protisil (normálních a odpůrčích duchů příslušné hierarchie), jejichž výslednice se stýkají právě v místě, kde je hranice příslušné sféry. Tím, že na sebe tyto síly takto opačně působí, vznikne zhuštěnina, sraženina éterné substance, která se fyz. oku jeví jako planeta.

Dále tedy:

Fyzická Venuše (okultně řečeno Merkur) obíhá po hranici merkurské sféry, ve které působí Archandělé.

Fyzický Merkur (okultně řečeno Venuše, planeta nejbližší Slunci) obíhá po hranici venušské sféry, ve které působí Archai - "prapočátky".

Viděno z geocentricky, oběžná dráha fyzického Slunce je hranicí sluneční sféry, ve které působí Exusiai - Duchové formy.

Dále, oběžná dráha fyzického Marsu je hranicí martovské sféry, ve které působí Dynameis - Duchové pohybu.

Oběžná dráha fyzického Jupitera je hranicí jupiterské sféry, ve které působí Kyriotetes - Dcuhové moudrosti.

Oběžná dráha fyzického Saturnu je hranicí saturnské sféry (která je současně hranicí naší sluneční soustavy), v ní působí Trůnové.

Cherubové působí již ve sféře stálic a Serafové nemají přiřazenou žádnou "vlastní sféru", ale zprostředokovávají a řídí vztahy mezi slunečními soustavami, nemají tedy na starosti jen tu naši.

Velice děkuji.

Ještě k těm hláskám:

Vzhledem k tomu, že další šestou poatlantskou kulturní epochou je věk Vodnáře, kdy bude jarní bod Slunce postupně procházet znamením Vodnáře, napadla mě zajímavá souvislost.

RS velmi často v doporučeních pro esoterní cvičení a meditace uvádí slabiku "AUM". Osvětluje ji z velmi mnoha hledisek, na všechny si ani nevzpomenu, ale nikde jsem zatím neviděl to hledisko, které mě teď napadlo.

"AU" přísluší kvalitě Slunce a "M" kvalitě Vodnáře. Dalo by se to interpretovat tak, že slabika AUM značí zcela určitou konstelaci, a to Slunce nacházející se z pohledu ze Země ve Vodnáři? Neboli - spojené síly Vodnáře a síly Slunce... Má tato konstelace oproti ostatním nějakou vyšší kvalitu, či hodnotu pro současné lidstvo? Vokalizaci AUM doporučoval RS mimo jiné na ochranu před nepříznivými vlivy...

„AUM vládnou zla!“ (ochrana před nepříznivými vlivy) je úvod předchůdce „Otčenáše“, kterého Kristus obrátil v „Otčenáš“. „AUM“ při tom obrátil v „Amen“.

Rozebírat slabiku AUM na slabiku AU (aurum = zlato) a hlásku „M“ (patrně míněno malé psací „m“, poněkud se podobající astrologickému znamení Vodnáře) je zajímavá abstrakce (Slunce ve znamení Vodnáře), ale nevím, co s ní. Vokalizovat AUM můžeme snad v každém jazyce, ale uvedený rozbor ve všech jazycích a písmech patrně možný není...

Domnívám se, že "AUM" odpovídá východnímu "ÓM"...

Ohledně souhlásky "M" jsem nemínil podobnost znaku vodnáře se znakem psacího M, jako nějakou abstrakci, ale kvalitu samotné hlásky, když se M vysloví, a pocit, který při tom člověk má.

Podobně, jako lze morálně vnímat barvy, lze takto vnímat i hlásky. A právě objektivní morální kvalita hlásky M je daná Vodnářem, je to vlastně zrcadlení makrokosmických bytostí působících na Zemi z oblasti Vodnáře, vložené do mikrokosmických lidských úst. Tak jsem to myslel... A stejně tomu je i u "AU" a Slunce, patrně proto byl pro zlato zvolen název aurum...

Protože já nic takového nepociťuji, nejsem povolán tuto věc posoudit.

Ani ten "rum" na mě nezabírá...

Cituji z článku, kdy se R. S. "jen tak mimochodem"  vyjádřil ke světelnému kořenu ; „Co je zvláštní na této rostlině a kde roste?“ ptá se ještě Johanna von Keyserlingk. Od Rudolfa Steinera se dovídá: „Tato rostlina je coby jediná schopna ukládat do sebe světelný éter. Ten bude pro lidi také v budoucnu nepostradatelný. Bude stále obtížnější přijímat v dostatečném množství světelný éter prostřednictvím smyslů, proto potřebujeme tuto rostlinu vhodnou k jídlu. Roste v Číně.“
Když "Bude stále obtížnější přijímat v dostatečném množství světelný éter prostřednictvím smyslů" , tak mě napadá otázka že jestli prostřednictvím fyzických smyslů (a vlastně i duševních) , pak tzn.,že se v budoucnu temnota zmocní celého lidstva v takové míře, že bude právě čím dál obtížnější přijímat světelný éter prostřednictvím smyslů?  Nasvědčuje tomu i ta samotná rostlina - kořenová, kořeny rostou pod zemí kde je temnota pro fyzické smysly. To jako bude lidstvo zahnáno pod zemský povrch nějakou katastrofou v režii vladnoucích satanistů?

světelný kořen sbírá éter nad zemí, shromažďuje ho však pod zemí...

Když se tak zamyslím nad světelným kořenem, tak v něm vidím obraz vývoje lidské duše od mysteria Golgoty.

Světelný kořen se skládá ze tří částí a to z nadzemní lodyhy s listy, horní částí kořene, do které není ukládán světelný éter (roste ve vrstvě zeminy) a dolní části kořene, do kterého je ukládán světelný éter (kořen roste ve vrstvě říčního písku, ve kterém je rovněž akumulovaný světelný éter).

Duše lidská se skládá z duše cítivé, rozumové a vědomé. Cítění je to prvotní, co vyrůstá z astrálního těla ( sociálně z totalitně uspořádaného a tedy temného světa -jako ta část kořene rostoucí v hlíně a čerpající z ní síly růstu - jako čerpá ego  síly ke svému růstu z totality).

Duše rozumová  narůstá spolu s egem a silou ega je rozum budován (z egoidních příčin nejprve sobecky přemýšlíme) pro to, aby duše vyrostla ze sféry astrality do sféry "spasitelova nového Nebe" (konečným čistým, duchovním myšlením), ve kterém je ego proměňováno silou LOGA (silou Zmrtvýchvstalého Spasitele) v pravé Já. Toto pravé Já je světelným éterem, který proudí zpět do duše cítivé, tu naplňuje světlem poznání o Zmrtvýchvstalém a z takto prosvětlené duše povstává vůle k realizaci světla v temnotě zemské a povstává duše vědomá (to je ta část světelného kořene naplněná světelným éterem).

Určitý počet takovýchto světelných (trojjedinných) duší pak promění sociální totalitní temnotu v nové společenství TSO (světelný říční písek). Moudrost uvnitřněná v lidské vůli se mění v LÁSKU a ta je vlastně životním éterem, který vylévajíce se do sociálních vztahů, přetvoří starý totalitní systém (starou Zemi) v nový Vykupitelský sociální organismus (novou Zemi).

Otázka Df:" To jako bude lidstvo zahnáno pod zemský povrch nějakou katastrofou v režii vladnoucích satanistů?"

Pokud si dobře pamatuji, tak RS říká, že lidé, jejichž duše propadnou Ahrimanu, již nemohou po smrti těla vystoupit do duchovního světa (aby prošli kamalokou a mohli se znovu inkarnovat), ale jsou Ahrimanem drženy v Zemi (v pekle) a slouží Ahrimanu proti lidem na Zemi.

Vládnoucí satanisté tedy nyní překrouceným způsobem sdělují celému lidstvu svůj plán ovládnout celé lidstvo a uvrhnout jejich duchovní schrány (bez duší - tzv. druhá smrt) do podzemního pekla. Vyvolávají tak v nevědoucích lidech strach a strach je nástrojem satana k paralyzování lidí (takový hypnotizující pohled hada).

Zdraví ATREA

Světelný éter lze přijímat smysly tehdy, když člověk pracuje na proměně svého vnímání tím způsobem, že se cvičí prvně vidět ve všem to dobré a božské, a až potom, jsa posílen tím, že vnímá to dobré, vidí zlo a špatnosti. RS to krásně ztvárnil v Reprezentantu lidství - když se na něj člověk podívá, přirozeně mu nejdřív pohled spočine na Kristu, a až po chvíli začne vnímat Lucifera a Ahrimana. Když je totiž posílen pohledem na Krista, Lucifer a Ahriman nad ním ztrácejí svou moc. Kdyby ale prvně viděl Lucifera a Ahrimana, ppohled na ně ho přemůže. A tak bychom se měli dívat na vše - vnímat první to dobré, a až potom to zlé.. RS uvádí, že nejvhodnější k tomuto cvičení jsou obzvlášť zlí nebo jinak odporní lidé...

Když člověk takto promění své vnímání, řekl bych, že již nebude potřebovat jíst světelný kořen. Ti ale, kteří toto v budoucnu nebudou umět, budou zřejmě potřebovat světelný kořen jako dočasnou berličku, která jim dodá světelný éter prostřednictvím trávicí soustavy.

Dále lze přijímat světelný éter vžíváním se do uměleckých děl - jenže kolik takových dnes existuje, ta současná spíš způsobují pravý opak - jeho úbytek....

Další věc je ta, že (prý) se konzumací světelného kořene lze postupně připravovat na dobu, kdy již nebude moci být lidstvo vyživováno fyzickou potravou - promění se tím postupně trávicí soustava, a bude se moci dosáhnout toho, co tu je dnes předčasně jakožto breathariánství...

Nejsem si jist, zda je ve světě relativních projevů možné vidět nejdříve to dobré a až potom to zlé. Jak poznáme, co je dobré, nevíme-li, co je zlé? Naposledy Eva v ráji viděla to dobré dřív než hada. A přece tím nebyla posílena, ale naopak oslabena...

U Representanta lidství snad ani nelze vidět cokoliv dřív než Krista, který je v centru komposice a poutá na sebe veškerou pozornost. Abych si vůbec všiml, kde je Lucifer a Ahriman a že tam vůbec jsou, na to sem musel být upozorněn až výkladem této plastiky. Všichni „anthroposofičtí odborníci“ tu pohledem na Krista byli „posíleni“ týmž způsobem a přece nad nimi Lucifer s Ahrimanem neztratili svou mouc, ale zcela je ovládli...

Praví-li RS, že nejvhodnější ke cvičení jsou obzvlášť zlí nebo jinak odporní lidé, pak mi z toho vyplývá, že k tomu dobrému se propracujeme přes to zlé...

RS výslovně praví, že to vše nebude stačit. Že je třeba jíst světelný kořen...

Dnes žádná umělecká díla nevznikají, protože dnes není žádných umělců. Každý talent je dnes akademickým školstvím (tzv. uměleckým) v zárodku potlačen...

Na „breathariánství“ nevěřím, popřípadě bylo možné naposledy v Atlantidě...

Máte pravdu, zkusím se vyjádřit lépe:

Myslel jsem to tak, že je potřeba naučit se vidět v každém člověku jiskru, částečku božství, odkud všichni pocházíme. S tím má potíž i mnoho duchovně založených lidí. Dnes většina lidí při posuzování člověka uplatňuje jen egoistické hledisko, které by dle mého názoru mělo být vyvažováno vědomím, že částečka božství je v druhém stejná jako ve mně. Pak už nemá egoismus takovou sílu a neprojeví se s tímto vědomím tak zhoubně jako by se projevil bez něj...

V současnosti na breathariánství také nevěřím, dnes na to nejsou podmínky, a ti, co údajně dokážou žít bez jídla a všude po světě to rozhlašují, se mi zdají spíše jako posedlí Luciferem - "honem od hmoty pryč, fuj, jídlo, hmota, to je pro mě nečisté". A fyzické jídlo je přece od mysteria Golgoty také tělem Kristovým, takže tím spíše bychom se jídla neměli předčasně vzdávat... odmítat jídlo je jako odmítat svaté přijímání.

Ale zároveň si myslím, že stejně jako dříve lidé žili bez fyzické potravy, tak to v budoucnu zase možné bude. To nastane (jestli jsem správně pochopil sdělení RS), až po včlenění Měsíce už příroda nebude schopna lidem poskytnout to, co poskytuje dnes. A právě světelný kořen by měl pomoci připravit se lidem na tuto dobu... Vždyť přece už od poloviny atlantské doby se lidská těla rozpadají, a v dnešní době už to je velmi nápadné, když se to ještě urychlilo nástupem materialismu...

Můj kamarád tvrdí, že kosmonauté na Měsíci byli.

Já tvrdím,  že nebyli. Veškeré důkazy pro i proti lze zfalšovat.

Fotka "měsíčního povrchu" s kameny, které mají na sobě číslo, jaké mívají rekvizity ve filmech, se dá zfalšovat. Nikdo z nás patrně nevíme, která fotka je skutečná, zda ta s očíslovaným kamenem z Měsíce, nebo ta s neočíslovaným.

Ví to jen ti "vědci", co u toho byli.

Shodli jsme se, že oba víme prdlačky. Nikdo z nás dvou nemá důkaz. I kdyby se za 50 let prokázalo, že astronauté zanechali roku 69 nějaké prokazatelné stopy na Měsíci, tak i potom může existovat varianta, že potřebné "důkazy" tam dali sami ti kosmonauté (za těch 50 let), až se tam třeba snad podaří nějak dostat.

Oba jsme se tomu svorně zasmáli, ale stejně si dál každý tvrdí to svoje - tu svoji pravdu (nebo tu svoji lež).

Každá skutečnost (lépe řečeno tvrzená událost), má po čase svoje kritiky a je vyvrácena tzv. konspiračními teoriemi.

Je vůbec někdo schopen skutečně objektivně prokázat, že něco je tak nebo není?

Jestliže kosmonauté byli na Měsíci, proč se to zpochybňuje až potom?

Proč ne před tím?

Důkaz na základě tzv. zdravého rozumu také neobstojí, protože to vše jsou pouze indicie. Tvrdit, že Měsíc má antigravitaci, protože jinak by spadl na Zem, to je takové jednostranné. To by mohl strom růst do nebe, a stavitelé babylonské věže by byli omezení jen nedostatkem materiálu, protože celou Zemi by spotřebovali na stavbu věže.  Země by neexistovala a stala by se tak věží.

Slapové síly Měsíce jsou vysvětlitelné spíše gravitací a ne antigravitací. Nejvyšší jsou vlny na moři snad na straně přichýlené tváří k Měsíci. Vše se dá vysvětlit tak i onak (přesně naopak). To, že Rusové (stejně jako skoro celý zbytek světa) používají falešné peníze tisknuté FEDem je důkazem čeho?, že jsou stejní spiklenci? Jeví se přeci nyní jinak, než země ovládané FEDem.

Nedovedu si představit zpochybnění něčeho (například, že astronouté byli na Měsíci) dřív než se to stalo či mělo stát...

„Důkaz na základě tzv. zdravého rozumu“ znamená, že zdravý rozum si takový důkaz skutečně obstaral...

Co je jednostranného na „tvrzení, že Měsíc má antigravitaci (popřípadě gravitaci)“? Jakou „druhou stranu“ by jste si tu představoval?...

Strom skutečně svým kmenem a korunou roste do nebe! Kam jinam by měl růst?

Kdyby stavitelé „hmotné babylonské věže“ byli nesmrtelní, byli by skutečně omezeni jen nedostatkem materiálu.

Stejně jako slapové síly Vašeho dechu, ani slapové síly Země (příliv a odliv) nejsou dány gravitací či antigravitací Měsíce...

Pokud někdo používá falešné peníze FEDu, o čem to vypovídá?...

„Vysvětlit tak i onak (přesně naopak)“ znamená zatemnit, nikoli vysvětlit...

„Skutečně objektivně prokázat, že něco tak je nebo není“, je schopen každý člověk se zdravým tělem (smysly), zdravou duší (rozumem) a zdravým duchem (já)...

Máte pravdu, že nejde zpochybnit to, co se nestalo. Ale přesto mohlo být více hlasů a silnějších, že na Měsíci existuje antigravitace (ačkoli máte pravdu: Verne psal, že se projektil vystřelí DO Měsíce, tedy, aby překonal antigravitaci. Ale je to již jen náš pohled na tuto jemnou nuanci. Protože nepsal o nějakém brzdném padáku, který by tlumil a zpomaloval dopad dělové koule na Měsíc.)

Slapové síly jsou větší na straně přivrácené k Měsíci. Kdyby existovala antigravitace, tak by největší příliv byl na opačné straně Země! Ale zase máte pravdu, že to souvisí se vzdáleností Měsíce od Země…ale takto zdokumentované a podložené své tvrzení nemám.

Měsíc může být přivrácen k Zemi, ale může být dál od ní než v případě, že je odvrácen, ale je blíže. Potom je vše naopak. Nevím…stejně bych se musel spolehnout na tvrzení akademické vědy – že nejvyšší přílivové vlny jsou tam a tam právě v době, kdy je Měsíc nejblíže či nejdále…

Sice věda tvrdí, že Měsíc je stále stejně vzdálen od Země, ale to se mi nezdá, i pouhým okem lze odlišit, že někdy je vysloveně velký a tedy asi blíže Zemi než jindy, kdy je malý.

TO, že někdo používá peníze FEDu svědčí o tom,. Že je buď blázen nebo spiklenec.

Přestože nechtějí akceptovat TSO, tak Putin a celý zbytek světa blázni určitě nejsou. Tedy mají úkol. Jiný úkol…nebo postupně zrají pro TSO.

Píšete: Vysvětlit tak i onak (přesně naopak)“ znamená zatemnit, nikoli vysvětlit...

Ale dodávám: A to je právě problém.  Pro někoho to znamená vysvětlit, pro někoho zatemnit.

A nyní mi řekněte, kde je pravda. Ono to není vůbec až tak jasné.

Jako s tím Měsícem.

Jedině ti, co tak skutečně byli okolo tohoto výzkumu, tak vědí, jestli tam kosmonauté byli či ne. A také JAK, jestli se tam tlačili, či brzdili.

Slapové síly s Měsícem jsem vůbec neztotožňoval...

Změny velkosti Měsíce jsou pouhé optické klamy...

Kdyby moli vědět zda na Měsíci byli či nebyli pouze ti, kteří tvrdí, že tam byli, pak by to s poznáváním pravdy bylo velmi špatné! Pak Vám nezbývá než věřit, že já sem byl v nitru duté Země jen proto, že to tvrdím...

Slapové síly nesouvisí s Měsícem? Co by je vytvářelo?

To, že Měsíc je někdy snad i dvojnásobný, než jindy, to přece na průzračné noční obloze nemůže být způsobeno optickým klamem, jak tvrdíte. A to zcela v pravidelných cyklech. Vím, že úplněk kolem svatojánské noci je vždy obrovský....a to snad každoročně....Kdyby to způsobila nějaké lokální oblačnost, nemůže se to držet několik dní po sobě... Nebo jaký fyzikální jev by mohl být příčinou evidentního trvalejšího zvětšení Měsíce (několik dní po sobě a to každoročně)?

Z důvodů spousty teorií o Měsíci - už nevím, jak se dobrat poznání, že Měsíc má antigravitaci. Tvrdit to ná základě Verna je nesmysl. Tvrdit to na základě existence kráterů, že vznikly při odlepení Měsíce od Země? Nebo, že by Měsíc padal na Zem? To opět neprokážu. Jak? Nemám přístroje na měření vzdálenosti odraženého paprsku laseru. I kdyby Měsíc skutečně padal - a přibližoval se Zemi třeba kilometr za rok,  měl tedy gravitaci, já to nemohu prokázat. Kudy se má ubírat mé poznání? Logicky ano. Ale mám omezené možnosti. To prostě nevyspekuluji za stolem. To bych byl jako  ten akademik a teoretický vědec. Navíc, hovoříte o tom, že akademické důkazy jsou mnohdy podvod.

Jak já, jako obyčejný člověk, který chce zjistit, jak to skutečně je, mohu poznat, jak je tomu s Měsícem? Nebudu-li mít různá svědectví právě těch lidí, akademiků, co o tom vědí více než já a snad tam i byli...o čemž tvrdíte, že to je špatné.... Kudy tedy? Chci jasný důkaz.  Objektivně všem prokazatelný, bez nějakých přístrojů nedostupných běžnému člověkovi.

Nebo potřebujete ke svému důkazu pouze filosofii? Obrovskou horu složitých myšlenkových konstrukcí, v jejichž závěru můžete konstatovat: Jinak to není možné....

Různá očitá svědectví jsou málo. Vždy se jev může vykládat protichůdně. Musíte svědectví  zasadit do souvislosti s filosofií.

Potom je ale takovéto pokládání otázek na webu nedostatečné, protože nemáme filosofickou konstrukci, která by vlastně vše vysvětlovala. Taková einsteinovská obecná teorie poznatelnosti a její doplnění vždy o tu speciální část (dosud neznámou, třeba ten Měsíc...). Obecné schéma, do kterého bychom jen zasadili nějaký konkrétní jev, mechanismus.

Nebo jak to je? Schválně, třeba s tím Měsícem a antigravitací. Co s tím?

Kulatou či plochou Zemi, dutou či plnou Zemi si můžeme podat příště.

To, co vytváří slapové síly v atmosféře (vyšší a nižší tlak vzduchu a s tím spojený vítr), to vytváří také slapové síly v oceánech a mořích. Protože vodu nelze stlačit jako vzduch, namísto vyšších a nižších tlaků vod, vzniká rovnou odliv a příliv. Při pozornějším čtení by jste již zaznamenal zmínku o dýchání Země...

O optickém klamu s velikostí Měsíce mluví skutečnost, že týž Měsíc se jeví u nás malý, v orientu velký. Malý se jeví také při vycházení a větší v zenitu. Působení atmosféry jako čočky tu nemá smysl popírat, ale je třeba vysvětlit její mechanismus. Rozdíly ve vzdálenosti Měsíce od Země tím vysvětlit nelze, neboť jsou tu relativně bezvýznamné a musely by se jevit všude stejně...

Nemá-li měsíc atmosféru, jak vysvětlíte, že na něj nedopadají meteority, které by jinak jeho povrch velmi významně a neustále měnily? Na akademické pozorovací berličky se nevymlouvejte. Zde je třeba nikoliv lepších očí, ale více reálného logického myšlení o pozorovaném (vlastníma očima)...

Docela mne zaujal vtipný a radostný název - olomoucká plavební společnost má Ololoď, společnost přátel kol má Ološlap. Objevený název Olo-kolo mne zaujal, protože pozornost zaměřuje směrem ke koulím a kružnicím a kruhům. OlO mi asociuje olomouckou lemniskátu s tou centrální čárou kontaktu jako „L“. Dle eurythmie RS prý mají písmena podobu toho, jaký tvar v prostoru zaujímají duchovní bytosti jednotlivých písmen, jak se pohybují, případně, jak samy tyto duchovní bytosti vypadají.

Připadá mi proto: Není zde něco víc, než jen náhoda v podobě písmen a jejich významu, že OlO je nejen částí slova OlOmouc, ale podobá se lemniskátě? A proč „O“ se čte i jako „O“ a ne jako třeba „U“ či jiná samohláska? Jsou zde patrně nějaké duchovní souvislosti, proč se které písmeno čte tak a ne jinak?

Není OlO-mouc i něco jako OlO-MOC? Že je OlO mocné, jako silné nebo že je OlO moc jako mnoho, početné?

Není tomu jako s tím časem? Jasně: písmeno O se čte jako O, jeho výslovnost souvisí s artikulací úst. Délka dne souvisí se rotací Země. Jasně. Při zkrácení dne se nám subjektivně zdá, že se čas zrychlí. Jasně. Ale jak to, že se O nečte jinak? Kdo a jak nám tuto skutečnost nastavil? A jak to, že délku času vnímáme jinak bez ohledu na rotaci? Jsme-li třeba ve tmě a tichu, tu vlastně ztrácíme pojem o čase. Subjektivní a objektivní se zde zcela míjí. Rotace nerotace. Proč?

Jméno „Olomouc“ lze vyložit mnoha způsoby a zpravidla správně, přestože si různé výklady mohou vzájemně odporovat. Historické jádro Olomouce je od nepaměti (po mnohá tisíciletí) velmi významným kultovním místem (Děvín). Ač bylo a je systematicky ničeno, přece nezaniklo díky nechápavosti mocných, kteří po dlouhá staletí s bytostnou nenávistí usilují o to, aby definitivně upadlo v zapomění (srovnej „Dívčí válku“ Starých pověstí českých)...

Jádrem jména Olomouce je slabika „olo“, která opovídá ideji půdorysu tohoto kultovního místa. V principu naznačuje lemniskátu (oo), mezi jejímiž smyčkami prochází (l) jako zlomková čára (/) fragment obvodu hada Urobora (počátku Nebe/Země). Lemniskáta je v principu mechanismus vah.

Jasnozřivě jde o obraz sovích očí (oo) a sovího zobáku (l) mezi nimi. Trianglovité smyčky olomoucké lemniskáty naznačují soví křídla (vv) sledující dráhu letu (l) probíhající mezi nimi. Nestejná velikost křídel (Vv) vypovídá o tzv. „stupňování sil“ v prostoru (vnější/vnitřní).

Zkrátka, v olomouckém Děvíně máme pravzor moudrosti sovooké bohyně Athény (římské Minervy), pravzor pozdějších eleusínských mystérií v Atice, zobrazovaných ve starořeckých mýtech jako Daidalův Labyrinthos (oo) na obvodu (l) bludného kruhu (olo). Bližší výklad je na celou knihu, přičemž nemám dojem, že by o něj Olomoučané, Moravané, Hanáci, Přemyslovci a Středoevropané vůbec stáli...

Stojí!

Myslím, že by o takovou knihu olomoučané opravdu stáli. Dnes jsem na těchto stránkách poprvé, protože jsem na ně byla upozorněna. Souhlasím, protože ani totalita, ani džungle kapitalismu nesplnily mou životní představu o svobodném životě. Ale vraťme se k té knize. Myslím, že tyto stránky navštíví spíš velmi duchovně založení lidé. Ne, že by jich mezi námi bylo zas tak málo, ale někteří si v denním shonu tuto skutečnost sami o sobě ani nestihnou uvědomit. Z čehož má systém velkou radost. Ale taková kniha, která by v lidech vzbudila hrdost na to, kým jsou, odkud pocházejí, čeho jsou součástí, by mohla leccost změnit. Musela by být napsaná tak, aby ji chtěl číst i "prostý občan" i historik.

Plně souhlasím s názorem a srdečně vítám Dášu do diskusí..........

Stále více se rozmáhají různé iniciativy kolem moravanství a slovanství. Někdy jde o vzkříšení lidových tradic, ale pokud se jde hlouběji až k vyzvedávání pohanských kultů, tak vnímám jak je zahráváno na strunu vyvolenosti (árijství), které mi zavání nadřazeností (podobně jako bylo zahráno na strunu pýchy německého národa nacismem a víme kam až to vedlo).

Nesetkala jsem se nikde jinde, než v podání zmp, s tak zasvěceným výkladem mysteria V.Moravy.....

Také si myslím, že taková kniha by přivedla mnoho lidí i k pochopení metodiky TSO, jako nástroje realizace nové decentrální Velké Moravy (nového společenství národů Evropy).

Napsat takovou knihu není jistě snadnou záležitostí, ale jak znám zmp, tak ten to dokáže...................

Zdraví ATREA

Myslím, že Vám velmi dobře odpověděl JK.

Myslím, že vůbec ne.

Jedna věc je zrychlení času (tedy zrychlení rotace Ze-mě) ve smyslu zkrácení dne třeba o půl hodiny. tedy čas, jako délková míra. Tedy to, jak měříme pohyb oka-mžiku na ose času z minulosti do budoucnosti.

Druhá věc je, jak prožíváme délku nějaké doby (těch dílků na ose času) duševně či duchovně? Jde mi o vnímání času jako nějakého vývoje v nás.... třeba to, jak se  nám vleče čas na zubařském křesle.

Stejně jako si vzpomínáme na dětství, jako by to bylo včera, patrně i na smrtelné posteli se uplynulý život jeví jako sen. Prchavý. Přesto je to nějaké vnímání délky času. Jakou to má souvislost s rotací Ze-mě? Myslím že žádnou. Snad jedině s nějakou rotací ze mně. A já snad rotuje?

Je snad stárnutí člověka, tedy jeho vývoj odvislý od rotace Ze-mě? Jestli jsou kosmonauté skutečně někde v kosmických raketách, tak jim snad čas neběží? Přestože jsou patrně mimo vliv střídání dne a noci na Zemi.

Tento jiný čas, vnitřní  prožívání nějakého pohybu (vývoje) byť délkově zachyceného na ose času - ten má jiný původ, než nějaké číslice na ciferníku budíku.

Nebo nenazývejme tento jev čas. Aby se to nemátlo s tím časem jako prostorovou mírou.

Je to jev vytvořený hierarchiemi? Je to nějaký jev ve vědomí při vývoji (snad pohybu?) hmoty. Ale není to pohyb.

Tento jev (nechci to nazývat kvůli zmatení čas) si uvědomujeme zde na Zemi pouze na pohybu hmoty (třeba stav dětství versus stav stáří). Dá se to měřit časem, který souvisí s rotací Země, ale není to stvořeno rotací hmotné Ze-mě.

„...pohyb oka-mžiku na ose času z minulosti do budoucnosti“ nelze měřit délkovou mírou...

Cesta z místa „A“ do místa „B“ je objektivně (dejme tomu) 1km. Subjektivně se jednomu zdá být dlouhá, druhému krátká. Ať ji subjektivně prožívá kdo chce jak chce, ač jeho prožívání s délkou cesty bezprostředně nesouvisí (například si na cestě vyvrtne kotník), přece je pro každého stejně dlouhá (A-B)...

Čas stárnutí neodvisí od délky cesty, ale od délky času který na cestě strávíme...

Pohybuje-li se kosmonaut na oběžné dráze stejně rychle jako Slunce nad ním, může mít dojem, že je stále poledne. Když po týdnu přistane na zemi, jaký čas na oběžné dráze strávil? Žádný nebo 1. týden?...

Čas má skutečně jiný původ, než číslice na budíku. Co z toho vyplývá?

Proč by měl podle Vás běžet „vnitřní čas“ jinak než „vnější čas“?...

Pokládáme-li jednotku míry času za stejnou jako jednotku míry prostoru (například za „jednu délku“), vůbec nic tím nepokazíme (délka jako délka). To, čím se „délky“ od sebe liší, je předmět měření (čas nebo prostor). Budete-li namísto pojmu „čas“ používat jiný pojem (například „lenin“), co tím získáte?

Čas vytvořený hierarchiemi se měří rotací Zeměkoule, rovněž danou hierarchiemi...

Nejen to, co měříme není dáno pohyby Země, ale ani pohyby Země nejsou dány pohyby Země.

Míra je to, čím měříme, nikoliv předmět měření...

Není něco úplně jiného délková míra a časová míra?

Délky se od sebe liší předmětem měření?

Proč potom neměříme touto délkou i hmotnost? Je-li tak univerzální.

Proč jedno měříme délkově a druhé ne.

Pro nás se může jevit míra času totožná s rotací Země, resp. logicky sedí to, že je odvozená z rotace Země.

Ale nemá s tím nic společného.

Jestliže se rotace Země zrychlí např. 12 hodin za den, tak i lidé budou žít místo dnešních cca 80 let jen dnešních 40 let?

Ale jako těch nových zkrácených dvanáctihodinových dní 80 let?

Dobře, neměňme slovo „čas“.

Ale pak existuje vnitřní čas a vnější čas. Souhlasím, ten vnější můžeme měřit pomocí délkové míry = rotace Země.

Ale vnitřní čas = vnitřní stárnutí a prožívání pohybu vědomí jáství v oka-mžiku na ose času z minulosti do budoucnosti není něco jiné?

Jasně, oba časy jsou vzešlé z hierarchií. Ale každý čas z jiných. Prostě vnitřní prožívání rotace Země a rotace Země (měřená jako vnější čas) je něco jiné.

Ano nebo ne?

Délková míra se používá tam, kde má předmět měření „délku“, bez ohledu na to, zda jde o prostor, čas, fantaziii či něco jiného...

Délky se od sebe neliší předmětem měření, ale svou mírou...

Délku, trloušťku, hmotnost, rychlost atd., to všechno zkrátka měříme jednotkou míry, která je jen jedna (1R). Jde jen o to, k čemu příslusnou jednotku (1) vztahujeme. Mírou délky například nemůžeme měřit míru váhy. Jednotkou míry však cokoliv...

Různé jednotky míry (metr, sekunda, newton, pascal, či jaké další strašidlo si ještě vymyslíme) jsou záměrně matoucí iluze...

Míra času není totožná s rotací Země a není od ní ani odvozená. Touto mírou (pod různými názvy) se měřilo i v dobách, kdy se Země pokládala za nehybnou...

Rotace Země se nezrychlí o 12 hodin za den. Rotace Země je nástroj přizpůsobený makrokosmu i mikrokosmu, nikoliv naopak...

Čas jako čas (vnější/vnitřní). To, co lze oprávněně nazývat vnitřní čas, je vlastně prožívání duchovna mimo čas. Legenda praví, že když Mohamed na počátku své maditace převrhl džbán, na konci své meditace ho stihl ještě zachytit...

I pro vývoj hierachií platí stejný čas a měříme ho pozemskou mírou...

Jak to myslíte:

„Různé jednotky míry (metr, sekunda, newton, pascal, či jaké další strašidlo si ještě vymyslíme) jsou záměrně matoucí iluze...“

Chcete říci, že ty jednotky reálně neexistují? A co tedy měříme? Když ne ty jednotky?

Chcete říci, že třeba váhu - kilogram, rychlost – km/hod, elektrický náboj atp… lze stanovit jednou jednotkou?

Co je to za nesmysl?

Pravdou je, že povstalo-li vše z jednoho počátku, může existovat nějaké společná jednotka pro všechno.

Ale jaká?

A jak ji chcete formulovat, zjistit, dokázat?

Asi jste to formulovali to,  co mi stále uniká: Vnitřní čas je vlastně prožívání duchovna mimo čas.

Ale zase tady  říkáte „mimo čas“.

Prožívám to zde v čase, ale mimo čas?

Mimo čas „tady“ nebo „tam“?

Kde je to „mimo čas“?

Co je to za pohyb (meditace?), když je mimo čas? Vše se „zde“ hýbe v čase.

Jak může pro vývoj hierarchií platit stejný čas? Ony ho vytvořili, oni si ho stanovili…

Zde, na Zemi ho měříme pozemskou mírou.

Ale tam?

Tam ho také měří opět pozemskou mírou?

Cituji: „Chcete říci, že ty jednotky reálně neexistují?“

Reaguji: Ty „jednotky“ reálně existují jen jako matoucí „vzdoro-jednotky“! Jednotka (čehokoliv) je jen jedna a zobrazuje se jako matematická jednička „1“!

Cituji: „A co tedy měříme? Když ne ty jednotky?“

Reaguji: Měříme jednotkami (míry), nikoliv ty jednotky!

Všechno měříme touž jednotkou (1). Jen k ní zbytečně připojujeme falešné názvy „vzdoro-míry“.

Řekneme-li „1m“, vůbec nic jsme tím přece neřekli. Zde je třeba nejdříve říci, k čemu se ten 1m má vztahovat.

Řekeme-li, že se 1m vztahuje k délce špagátu, pak stačí říci, že daný špagát má míru jedné „délkové jednotky (1).

Totéž můžeme říci o čemkoliv, například o frekvenci kmitů...

Jaká je společná jednotka (1) pro všechno? „Jedna“ (1)!...

Řečeno bylo: To, co zveme „vnitřní čas“ je vlastně prožívání duchovna mimo čas. Název „vnitřní čas“ je v takovém případě pouhá iluze...

Mimo čas je „okamžik přítomnosti“ (tady), nikoliv čas (tam). Okamžik v čase se jeví jako předěl „/“ ve spáře mezi časem minulosti a budoucnosti (minulost/budoucnost). Tento předěl (/) je ve skutečnosti dán počátkem (času i prostoru), který je uzavřeným dynamickým obvodem (Uroboros). To je ten „pohyb“mimo čas (napříč času)!

Hierarchie vytvořily čas (míru času) svým vývojem (jednotku míry času si stanovil člověk, napříkla jako svůj krok). Týž čas tedy platí nejen pro člověka, ale i pro ně. Nemůžeme přece tvrdit, že rekordní čas pro sprintéra, který ho stanovil, neplatí...

Pozemskou mírou neměříme „tady“ (v nulovém okamžiku atp.), ale tam (v minulém či budoucím čase). Kdyby chtěl někdo (hierarchie aj.) měřit tam „jinak“, patrně by s člověkem nechtěl nic mít, nechtěl by se s ním domluvit...

RS o počátku času (na starém Saturnu) říká zhruba to, že čas začal existovat teprve s "narozením" Prapočátků (Archeů), počatých při prvotní oběti bytostné substance vůle Trůnů Cherubům.

Při vysvětlování Genese RS říká, že "dny" (I byl večer a bylo jitro, den první) jsou ve skutečnosti Archeové, Duchové času, kteří se střídali ve své vládě. (Tedy, myslím si, že čas plyne jen tam, kde je vše jaksi zahaleno v těle(ch) Archai).

Vlastně si už nyní nedovedu představit čas jinak než jako projev bytostnosti Duchů času. S abstraktní představou času jako plynutí odněkud někam jsem si při dřívějším studiu fyziky nedokázal nic počít.

Ptám se ale - Archeové se od té doby nějak vyvinuli, jsou jistě silnější, dokonalejší, rozvinutější než byli tehdy, mají jiné schopnosti atd. Mění se s jejich vývojem i čas, popř. plynutí času? Mnohokrát jsem se setkal s teorií, že čas zde na Zemi se neustále zrychluje, v laciné esoterice se to přetřásá pořád. Může to mít souvislost nebo je to celé se zrychlováním plynutí času opravdu jen prázdné žvanění?

A dále - z duchovní vědy mi je známo, že v astrálním světě plyne čas obráceně, od budoucnosti k minulosti. I tento čas mají na svědomí stejní Duchové času jako ten ve fyzickém světě, který plyne z minulosti do budoucnosti? Jde o stejný čas, jen je ve fyzickém světě obrácený proto, že jde o zrcadlový odraz z astrálního světa?

cituji ATREA:

"Také bych praláyu přirovnala spíše ke stavu smrti, než ke stavu spánku. Po procitnutí ze spánku pokračujeme ve vědomí tam, kde jsme skončili před usnutím, ale každá manvantara začíná vždy od NULY, jako člověk při novém zrození."

Pročítám totu vaši diskusi a nechtěl jsem do ní vstupovat, ale tato formulace mě zarazila. Napíšu to v samostatném vláknu, aby v tom nebyl chaos:

Myslím, že kdyby každá další manvantara začínala od nuly, tak tu budeme mít pořád znova starý Saturn, a ne vývoj Saturn-Slunce-Měsíc-Země.... Následující manvantara přece klíčí ze semen manvantary předchozí, takže se nedá říct, že by začínala od nuly. Opakování Saturnu v manvantaře Slunce bylo opakováním na vyšší úrovni, atd. Kdyby nebylo, nemohlo by vůbec vzniknout Slunce, ale byl by tu opět Saturn.

Takže bych se spíše více kamarádil s představou, že pralaya se dá spíše přirovnat ke stavu spánku než stavu smrti.

Navíc, ani při dalším zrození nezačínáme od nuly - tak se to jeví pouze omezenému předmětnému pozemskému vědomí. Ego začíná vždy od nuly, protože ego ke své (iluzorní) existenci nutně potřebuje silové paprsky éterného těla, které se musí vzepřít ve středu. Naše pravé Já je v každé další inkarnaci o něco dále (o plody z pozemského života), takže z jeho pohledu od nuly při zrození nezačínáme...

Výraz "od NULY" jsem zřejmě neměla použít. Vnímám pod NULOU živého Stvořitele (Uroboros, NULA,počátek), který je zdokonalován každou další manvantarou a tak ta NULA není samozřejmě stejná jako ta první. Je obohacená stejně, jako je obohacený zárodek člověka o výdobytky předešlých inkarnací. Říkáte, že kdyby každá další manvantara začínala od nuly, tak tu budeme mít pořád znova starý Saturn a ne vývoj Saturn-Slunce-Měsíc-Země. Vždyť v této větě sám říkáte, že vývoj nové manvantary začíná vždy od NULY, tj. Saturn, pak Slunce atd.(ve zrychlené podobě a pak se na tomto starém základu vyvíjí to nové). Pro mne výraz "od NULY" neznamená setrvalý stav "na NULE", tedy jen Saturn.

Mám velkého hosipa a nepamatuji nic o tzv. malých pralájích, ale jednou jste je zmiňoval. Nejsou ty malé takovým spánkem a ty velké takovou smrtí?

Zdraví ATREA

Jo, pravda, pokud je tou nulou myšlen Uroboros, živý Stvořitel, pak ano, souhlasím. Bral jsem tu nulu moc mechanicky a abstraktně, takhle to dává větší smysl. Je pravda, že pokaždé se začíná Saturnem, který se vždy opakuje na vyšší úrovni, takže pak se může pokračovat postupně ke Slunci a dále. Zkoušel jsem si představovat, kdyby se v manvantaře pro vývoj nic neučinilo, pak by Saturn začínal pokaždé z ničeho (musela by nastat vždy znovu stejná oběť Trůnů Cherubům) a nijakého vývoje by nebylo. Ale tak tomu samozřejmě není.

Jako jsou velké pralaye mezi manvantarami, tak je v rámci každé manvantary 7 "malých pralayí" a 49 "menších pralayí". Asi by se tedy ty velké daly nazvat smrtí, malé hlubokým spánkem a menší snovým spánkem... myslím to tak, velmi krkolomně řečeno, že ty větší pralaye jsou hlubší.... ale tady už jsme na tenkém ledě..

Opravuji se:

Velké pralaye mezi manvantarami bych přirovnal ne ke smrti, ale ke stavu hlubokého transu,

malé pralaye mezi rundami (7x v manvantaře) bych přirovnal ke stavu bezesného spánku

a menší pralaye mezi stavy formy (7x v každé rundě = 49x v manvantaře) bych přirovnal ke snění...

Dá se to takto říct? Nebo jsou všechny kvalitativně stejné..? (otázka na zmp)

49 malých pralayí by mělo proběhnout jen kulturně, jakoby se „zastavil čas“ (vývoj). Pokud by život neběžel dál, manvantara by skončila. Přirovnání ke snivému spánku se mi zdá být vhodné...

Jak je to s tzv. "upíry"? V posledních letech je obrovský boom s filmy a seriály o upírech. Je to pouze známka toho, že se takto Ahriman dalším způsobem dělá líbivým? V mladé generaci z upírů šílí pomalu každý druhý...

A související věc - co pro člověka znamená, když si dá krev či maso druhého člověka? Asi to bude mít jiné účinky, když si člověk dá pečeného cestovatele, než pečeného králíka... Má to nějaký vliv na tělo, popř. duši a ducha?

Vím, že ve Faustovi je poukaz na to, že Ahriman lační po lidské krvi, a když se Faust upíše Mefistofelovi krví, tak propadne peklu. Ahriman může jen do nervové soustavy, ale už ne do oběhové.

V této souvislosti mne ještě napadá toto:

Substance zkonzumovaných nerostných látek se v trávicím traktu člověka postupně promění v substanci tepelnou. Rostlinná substance přepracovaná éter. tělem pak už jen ve vzdušnou, a živočišná substance přepracovaná éterným a astrálním tělem ve vodní. Krev člověka je ale "přepracovaná" i jástvím.... resp. je to projev jáství. Když tedy odchází krev z člověka, jeho Já už nemůže být tak poutané k tělu, a když tedy člověk ztratí více krve (samozřejmě se obnovuje, ale myslím bezprostředně po ztrátě většího množství krve), není tu už takové spojení s fyz. tělem? Má to vůbec nějaký vliv na Já člověka?

Největší konzumem krve je „transfuze krve“, která jde rovnou do krevního oběhu. V případě upírů a kanibalů jde krev do žaludku, kde je vzápětí rozložena. Pojídáním cestovatelů a misionárů inteligence kanibala povýšila jen formálně na úroveň lidožrouta. Navíc dopis kanibalů římskému papeži („Pošlete zase nějaké misionáře, mají dobré srdce!“) naznačuje, že tu nejde o systematické stravování, jako v případě konzumace vepřového křesťany...

Ahrimanský požadavek podepisovat úpis čertu vlastní krví nemluví o konzumaci lidské krve v pekle, ale o tom, že satenskému svodu propadá lidské já, ne však nenapravitelně (Faust v pekle neskončil)...

Horší než oblbování mládeže upíry je oblbování akademickou „teoretickou vědou“...

Děkuji...

Transfuze krve je kromě vysoké pravděpodobnosti přenosu nemocí ještě nějak jinak nebezpečná?

Znal sem jednoho "harekrišňáka", jenž odmílt  transfuzi a umřel. Jinak byl tak důkladně "vygumovanej", že mu sotva co mohlo ublížit...

Jak by se dal schematicky znázronit celek duchovního já a duše vědomé?

Víme, že astrální tělo a duše pocitová tvoří v jistém smyslu jeden celek (vně nahoře plnost v pohybu/uvnitř dole prázdnota v klidu). Jenže i manas a duše vědomá tvoří podobně jeden celek, jsou v sobě také "vsunuté". Jak?

Myslím, že spojení manasu a duše vědomé nevypadá stejně jako spojení astrálního těla a duše pocitové. Manas je co do substance stejný jako astr. tělo, ale dle slov RS je uspořádaný, organizovaný. Netuším ale, jak by se to dalo znázornit schematicky.... Vypadá toto spojení stejně? Obráceně? Úplně jinak? Dá se vůbec znázornit....?

Pochytil jsem, že duchovní já je jakoby obrácené, probodené nižší já. Nižší já je dáno koncentrovanými éterickými paprsky vzepřenými ve středu éter. hvězdy ohraničené astr. tělem. Když se probodením obrátí, nedovedu si představit, jak ho znázornit a jak v něm (nebo kolem něj) znázornit duši vědomou.....

S vývojem duchovního Já (manas) nastávají nové poměry. Stará konfigurace sil v podobě hvězdy přechází do konfigurace „pravého sférického úhlu“ (pravého úhelného kamene v podobě jablka). Tomu je třeba přizpůsobit také naše dosud jednorozměrně sférické představy. Patrně obdobné tu budou jen substance a jejich vrstvy...

Neuspořádanost substance mi připomíná bílek a žloutek vejce. Ve spáře mezi bílkem a žloutkem se vyvíjí zárodek, jenž to neuspořádané pořádá. Ze zárodku se vyvine „slepice“, která se „vejci“ již nepodobá...

Detekovat gravitační vlny prý je složité, vědci proto potřebují mnohem silnější zdroje gravitačních vln, než jaké představují planety a hvězdy. Nejlepším zdrojem se prý zdají černé díry, které jsou mnohonásobně hmotnější než hvězdy a planety. Při svém zrození, když se do sebe zhroutí hvězda, produkují silné gravitační vlny, ještě silnější jsou ale vlny ze srážky dvou takovýchto děr, ke kterému dochází velmi vzácně, v naši galaxii asi jednou za milión let.

Nyní došlo k tomu, že dvě černé díry (které vznikly z dvojhvězdy) se srazily. Postupně se k sobě přibližovaly, což vedlo ke stále většímu zakřivení prostoru a zvyšování rychlosti vzájemného oběhu. Nakonec se spojily v jednu otáčející se černou vlnu emitující další gravitační vlny, než došlo k jejich uklidnění. Při tom prý kolidující černé díry vyprodukovaly gravitační vlny, které vyvolaly násilnou bouři v předivu času a prostoru, bouři, která čas zrychlila, zase zpomalila a znovu zrychlila, bouři, v níž se prostor ohnul na jednu, a pak na druhou stranu.

Prý i RS hovoří o tom, že čas se zrychluje. Jak souvisí tato tvrzení RS s těmito výzkumy? Jak se může zrychlovat čas?

Jak mohou gravitační vlny vyvolat bouři v času a prostoru? Jak může gravitace ohnout nehmotný čas a následně prostor?

Jak lze zjistit gravitační vlny? Na to se musí používat černé díry? Copak nejsou na Zemi jednoduše zjistitelné?

Černá díra i se svými cingrdlátky je vůl!

Náš čas se zrychlí nebo zpomalí podle zrychlení či zpomalení rotace Zeměkoule a jejího oběhu kolem Slunce.

Gravitační vlny a ostatní akademická oblbovátka davů se zjišťují co nejsložitěji za peníze daňových poplatníků...

Jak se může zkrátit čas?

To, že se nám zdá, že čas letí je věc jedna.

Druhá věc je, že se skutečně zrychlením rotace Země zkrátí den třeba o 30 vteřin denně, nebo o půl hodiny.

Ale to se jen zkrátí den, ne čas jako takový.

Co je to "čas jako takový"?

Myslím čas jako ideu, pojem, jako něco, co pořádně nikdo neví, co to je.

Jestliže den bude kratší při zrychlení rotace Země třeba o 20 minut, znamená to snad, že čas se zrychluje?

Jen se zkracuje den, ale nezrychluje se nic, kromě rotace.

Jestliže RS hovoří, že čas se zrychluje, co tím míní? To, že se zrychluje rotace Země?

Ale co třeba subjektivní vnímání času? Na zubařském křesle se vleče, v příjemné společnosti letí.

A přitom je to stále ta stejná hodina, 60 minut.

Nemyslí RS třeba něco takového? Den uteče jak voda, čím jsem starší, tím více letí...proč? I řada dalších lidí říká, že to strašně letí....

Jestliže je čas na Zemi dán rotací Země, jsme tím vázáni ve vnímání času ve hmotném světě i my. Myslím, že kdybychom odletěli na Mars, zdejší čas už bychom vůbec nebyli schopni vnímat (že bychom již byli mrtví, je věc druhá). Rytmus spánku a bdění je totiž určován dýcháním Země - ta nadechuje naše duše do fyz. těl a vydechuje je z nich. Když bude Země rotovat rychleji, bude i rychleji dýchat, což se projeví v tom, že se bude rychleji střídat spánek a bdění... a naopak.

Když se tedy zkrátí den, zrychlí se také plynutí času, řekl bych. Nic víc bych v tom nehledal...

Následující informaci přinesla Evropská kosmická agentura:

Moderní gravitační teorie hovoří o tom, že rychlost pádu těles nesouvisí s jejich hmotností či složením. Ve vesmíru je možné studovat relativnost pohybu u dvou objektů ve stavu volného pádu v satelitu na oběžné dráze. Satelit Microscope bude testovat základní princip fyziky, takzvaný princip ekvivalence, v němž se uvádí, že pohyb padajících objektů je vlivem gravitace nezávislý na jejich hmotnosti, tvaru a složení.

Princip je součástí Einsteinovy obecné teorie relativity publikované roku 1915, s jeho konceptem ale jako první přišel již Galileo. Podle legendy pouštěl rozdílně vážící koule z šikmé věže v Pise, aby demonstroval, že rychlost jejich pádu je na jejich hmotnosti nezávislá. Ve skutečnosti je pouštěl ze svahu.

V podmínkách panujících na Zemi samozřejmě různé předměty dopadají různě rychle, nesouvisí to však s jejich hmotností, ale s odporem vzduchu. Ten se ale ve vesmíru neprojeví.

Pokud se bude jeden objekt při volném pádu chovat jinak, otřese to základy fyziky.

Nerozumím ale smyslu. Ve vesmíru nejsou gravitační vlny. Tak tělesa mají padat stejně? To se mají otřást základy fyziky? Jenže v následujícím článku zase tvrdí, že ve vesmíru jsou gravitační vlny, prý dokonce ještě lépe detekovatelné, jak na Zemi. To jsou ve vesmíru jako silnější? To se mi nezdá. A nebo je neumíme detekovat?

Chce-li kdo testovat volný pád v duchu absurdních teorií, pak nejde o zkoumání věci samé (o realitu), ale o oblbování, o přizpůsobování reality teorii (teorii relativity, ekvivalencím, gravitačním vlnám aj. pitomostem).

To jediné, co tu mohou na oběžné dráze vyloučit, je odpor vzduchu... Budou-li se objekty při volném pádu chovat jinak, pak to otřese nějakou teorií (teoretickým trpajzlíkem), protože tzv. „základem fyziky“ dnes není realita.

Podle vás tedy neexistují gravitační vlny?

Co je potom gravitace?

Jak potom funguje gravitace? Reálně.

Jak reálně funguje gravitace jsem názorně vylíčil v diskusi s Tomášem Marným...