Děs a hrůza se stala. Černý den Evropy. Pro všechny centralisticky a totalitně smýšlející. Velká Británie v referendu chce vystoupit z EU. Straší se oslabením libry, všechny světové burzy padají, snížení ratingu VB. Totalita nasadila všechny páky, aby to osladila občanům VB, že si dovolili rozhodovat sami o sobě a neposlouchat Brusel.

Prý pro bruselské elity je to znamením, aby změnili politiku, aby občané pocítili, že EU potřebují.

Z takových řečí je evidentní, že ne občané, ale jejich vládcové si vymysleli vytvoření EU a pak vstup do EU.

Je vidět, jak se elity snaží i po referendu ve VB vytvářet dojem, že se nic neděje, že je potřeba EU jen zreformovat! Je to jako restrukturalizace čr po roku 89. Stále něco reformovali, rozkrádali. A reformují bez koce stále dál a dál. Zvořou to a sotva, co to zvorali, tak to chtějí  opět ti samí oráči reformovat.

Kdyby EU chtěli samotní občané, nikdo by je nemusel přesvědčovat, že EU potřebují.

Jak ale chápat toto dotržení VB od Evropy?

Je to jasné ukázání toho, že Anglie není Evropa? Esoterně, že to je anglo-amerikanismus, který je nepřátelský Evropě? Anglo-amerikanismus se sílami nerozumějícími svobodě?

Nebo naopak, Anglie jako nejsvobodnější krajina Evropy se vysvobodila ze žaláře národů, jakým je nyní Brusel a jeho EU?

VB jako převodová páka USA na evropském kontinentě vypadla.

Nebude mít v Evropě tak rozsáhlé možnosti ovlivňovat EU jestliže stojí mimo EU.

Jak chápat tento další zlom, okamžik ve vývoji Evropy?

Je to znamením nějakých nových proudů a nových idejí a sil vstupujících do Evropy?

Je to počátek hroucení NWO?

Zase si říkám, oni mají v rukách všechno, nebyl by pro ně problém zfalšovat to 1% rozdílu.

16 milionů lidí pro setrvání v EU, 17 milionů pro vystoupení. Cca 49 lidí pro EU, 51proti EU. Obrazně cca jeden člověk ze sta rozhodl o osudu Anglie.

Je to stejně divné, že tolik lidí může chtít EU. Jsou tak hloupí, zotročení? Co to je za lidi, že se nechají tak klamat?

Není toto referendum spíše ukázkou hrůzy, jak zdevastovaní jsou občané v Evropě?! Jak zničené mají myšlení, zdravý rozum...jak slabé síly mají pro svobodomyslnost....

Že 50 % nedokáže už ani normálně myslet? Jsou nemocní? Ubátí? Dozorientovaní? Kde jsou stateční a odvážní a hrdí občané a inteligentní, svobodomyslní následníci Robina Hooda, krále Artuše, Richarda - Lví Srdce aj.?

Nechápu příčinu Vašeho žehrání. Jak by to bylo krásné, kdyby 50% občanů ČR chtělo zakládat TSO...

EU se právě začala rozpadat. Až se rozpadne, bude nahrazena mnohem horší totalitou, pokud se lidi nevzchopí a nezavedou něco lepšího. Nedělám si iluze, že by se všude po Evropě začalo zavádět TSO, ale existují i různé mezistupně mezi totalitou a TSO... Dnes se mnoho lidí pokouší nějak vzchopit, zakládta komunity, zavádět směnný obchod, rozjelo se společné zahradničení, ekofarmy atd. atp., tohle kdyby se dotáhlo trochu dál, mohl by to být jakýs-takýs "méně totalitní předstupeň TSO"... jakmile se neuchytí aspoň tohle, budeme ještě s láskou na EU a její buzerace vzpomínat.

Dmutí hladiny vod na rovníku má trvalou příčinu v rotaci Země. Přiliv a odliv je dmutím, které má jinou příčinu (jako změny v tlaku vzduchu v atmosféře)...

Síla jako paprsek světla je přímka, která se při pohledu ze strany (mimo paprsek) nejeví světle, ale temně. Jen míří-li paprsek světla na jednom konci na překážku, kterou osvětluje, jeví se na svém druhém konci v našem oku jako světlý obraz osvětlené překážky (popřípadě nás oslní)...

Energie je jako vítr, jehož vanutí nic nepřekáží a proto se nijak neprojevuje. Na větrolamu (na překážce, na působišti síly) se energie větru projeví jako působící síla (paprsek síly), která například ohýbá větve stromu...

Duchovní příčinu můžete předpokládat na jedné straně za energií, na druhé straně za překážkou...

V tom, jak se věci mají nemáme jasno dnes především díky akademické vědě, která nám svými lži-teoremi vyplachuje mozky od našich dětských let ve státních povinných školách a všudepřítomnou akademickou propagandou...

Na akademické, náboženské a jiné bludy (na omyly i vědomé lži) musíme používat svou vlastní „reálnou negativní logiku“ (tak to NENÍ!).

K pozitivnímu poznávání pravdy musíme používat svou vlastní „reálnou pozitivní logiku“ (tak to JE!).

Veškerá sdělení přicházející k nám odjinud, musíme ověřovat svou vlastní reálnou logikou, negativní i pozitivní!

Slova „svou vlastní“ mluví o naší individuální svobodě...

K přílivu a odlivu - představoval jsem si, jak to Měsíc s antigravitací dělá a dospěl jsem k této představě, která mi nijak neprotiřečí skutečnosti, snad mi nic neuniklo ; Jelikož má antigravitaci a když vychází, nebo rovnou působí kolmo na obrovskou mořskou hladinu, ale na břehu se to jeví tak, jakoby tu vodu přitahoval,tedy jakoby měl gravitaci, což může vést ke zdánlivemu závěru, že tu gravitaci má. Jenže když působí antigravitací, tak od sebe hmotu Země odpuzuje, tedy i vodu, na kterou pak tlačí. Voda je ovšem nestlačitelná. Takže když na ní tlačí kolmo shora, jako bych foukal kolmo na hladinu vody v talíři - pak ve vodě udělám prohlubeň a ta voda co jsem "stačil"  se vzedme na okrajích talíře (na březích)  jako příliv. V obrovské vodní ploše ta prohlubeň bude nepostřehnutelná, ale na březích to vzedmutí bude určitě vidět.Tedy ; když Měsíc působí kolmo na  plochu vodní masy - na březích je příliv, když působí na březích, tak je odliv, vodu vytlačuje zpět do oceánu - Chápu to správně?
Jen mi pořád nejde do hlavy ; opaky se vzájemně přitahují.Lze chápat gravitaci, síly přitažlivosti jako "➕" (chci přidat - přičíst)  a antigravitaci,síly odpudivé, odrážejíci - měsíc je kosmické zrcadlo, vše odráží, jako minus "➖" (nechci přidat, chci odrazit, odpudit-odečíst )...?
A jestli že to je reálné pojetí skutečnosti (fyzické, zjevné) , pak z tohoto pohledu vyvstává otázka : co brání Měsíci, aby nespadl na Zemi?  Předpokládám, že to jsou síly (fyz. smyslům skryté) a jsou to síly 1. Hierarchie andělů, jejichž působnost sahá až k měsíční sféře, nebo co jiného by to mohlo být?  Odborně akademické "vysvětlení" , že "to samo"  už neberu ani v potaz jako možnou teorii k vysvětlení této skutečnosti... Není ta gravitace zčásti také reakcí Země na odstředivé síly způsobené její rotací kolem vlastní osy?
...Předpokládám, že člověk na fyzické úrovni pravdivým pochopením toho, jak skutečně funguje svět a vesmír na fyzické úrovni se jaksi stává skutečně člověkem - mikrokosmem. Protože tím synchronzuje své nitro s makrokosmem, stane se tak jeho skutečným obrazem. "To co je dole bude jako to,co je nahoře" . Jako učivo v 1. třídě (fyz. úroveň - jejíž poznání zatemňuje svými bludy ateistická akademická věda,další úrovně nezatemňuje, protože další nepředpokládá.../?/)  a po absolvování první třídy je možné nastoupit do 2. třídy (éterická úroveň), atd...Je to reálný předpoklad?

Měsíc s odlivem a přílivem na Zemi nesouvisí...

Za to, že Měsíc na Zemi nespadne, ani se od Země neodloučí (například nespadne na Slunce), mohou jen síly gravitace (dostředivé) a antigravitace (odstředivé). Konopným špagátem k Zemi evidentně přivázán není, i když se chová jakoby byl...

Předpokládání jakýchkoliv neznámých sil, neprojevených, jinak nepoznatelných, či ještě nepoznaných, je totéž, jako předpokládat „to samo“. Takové předpoklady, definice a teorie přenechme „učeným odobrníkům“ (teoretické vědě)...

Pravdivě poznávající musí být poctivý (pravdivý) a trpělivý. Co ještě neví, to si musí otevřeně přiznat. Ač ještě nezná příslušnou pravdu, přece může poznat „učenou nevědomost“ (podle toho, že protiřečí logice zjevné reality či sama sobě). V takovém případě je jeho mravní povinnost na ni nekompromisně ukázat a pravdivě ji pojmenovat...

„Poznejte pravdu a pravda vás vysvobodí!“ (J. Kristus)

Předmětem osvobození je mimo jiné individuální poznání, nezávislé na učení akademických „sedmi-odborníků“...

Proti politice Moskvy vystupují prý Spojení státy, Německo, Kanada, Saudská Arábie atd....vytváří se tím dojem,jako že když je více stejných názorů na nějaký problém, tak to musí být pravda. Ale toto je jen jedna klika, koalice, proti jiné,

Tady nějaké "i" (USA i Německo i SA i Dánsko atp.) je jen lží. Je to jedna strana.

Ale problém je pravda.

Co je správné. Ve Velké Británii se vedou diskuse, zda vystoupit z EU či ne.

Vidět, že názory vhodně podané udělají lidem v hlacě guláš.

50 % Britů chce EU a 50 ne. Je to znakem slabosti argumentů nebo slabostí prokouknout lež? Jsou to dvě věci.

Na jedné straně argumentující  člověk, na druhé straně naslouchající (na obou stranách mohou být jak otrokáři, politici, tak otroci, obyčejní lidé). Ale ani jedna straně neumí či nechce či nesmí dobře  argumentovat ani reagovat! Kde pak hledat pravdu? A jak?

Kdo pravdu nenajde sám (nepochopí), nemůže ničemu a nikomu věřit. Jsme-li odkázáni jen na propagandu, pravdu nenajdeme...

Na jedné straně Polska chce být samostané, je tam vlastenectví. Na druhé straně nyní v Polsku bude záákladna NATO.

Myslel jsem, že když nechtějí muslimy a podporují protipotratovou politiku atp., tak jsou trochu normální.

Ale tomuto nerozumím.

Katolické nepřátelství Polska vůči pravoslavnému Rusku sahá hluboko do minulosti...

Když jsem meditativně pozoroval planetární symboly, došlo mi následující: "Venuše je Merkur bez Měsíce."

Znamená to tedy:

Když je Země Merkurem (dnes), je spojena s Měsícem. Musí být. Na krátkou dobu s ním sice jakoby spojena není, ale stejně jsou tyto principy neoddělitelně spojeny. Až bude Země Venuší, už s Měsícem spojena nebude. Až tam bude definitivně překonán měsíční princip, nebude již potřeba lidské bytosti brzdit ve vývoji, je tomu tak? Tomu, že lidstvo nebude muset být měsíčně bržděno, odpovídá i fakt, že Jupiter se ještě v průběhu svého vývoje od Slunce na nějaký čas odloučí, ale Venuše s ním již zůstane po celou dobu manvantary spojena.

Souvisí s překonáním měsíčního principu i Kristův zápas s Antikristem, ke kterému dojde na Venuši?

Není mi jasné, jak jste ze symbolů planet vyčetl, že „Venuše je Merkur bez Měsíce?“ Planeta Merkur nemá Měsíc a to, co se na symbolu Merkura zdá být srpkem Měsíce, je stylizovaný náznak propletených hadů Merkurova caduceu.

No, vyčetl nevyčetl, zkrátka mi to tak připadalo :D To, že Venuše je Merkur bez Měsíce, vyplývá ale z mé úvahy výše i bez odkazování se na symboly.

Neměl jsem na mysli dnešní planetu Merkur, ale současnou Zemi-Merkur, která byla v první polovině manvantary Zemí-Marsem. Stejně jako jsem Venuší myslel budoucí vtělení Země po Jupiteru. Zbytek mé otázky stále platí, i pokud je to se symbolem Merkuru tak, jak říkáte...

Cituji: "Když jsem meditativně pozoroval planetární symboly, došlo mi následující: "Venuše je Merkur bez Měsíce."

No ano, už na první pohled symbol Merkuru vypadá jako Venuše, na které leží měsíční miska. A když jsem se do toho zahloubal, vyvstal mi obraz, jak následně měsíční miska padá dolům, mizí, a je překonána, čímž je umožněn další vývoj... tzn., z Merkuru se stala Venuše. A skutečně se z něj časem stane, s jupiterským mezistupněm. Tak jsem to myslel.

Nemohou být i tyto prastaré symboly mnohoznačné? Váš výklad o naznačených hadech proplétajících se kolem Merkurova caducea může být stejně tak správný jako tento. A pochytil jsem i další význam merkurského planetárního symbolu - jde o sjednocení principů Země (křížek), Slunce (kolečko) a Měsíce (miska), kdy se tyto principy rtuťovitě mísí, existují pospolu, ale přitom se nerozplývají v nediferencované jednotě. Takže i tento výklad může sedět. Myslím, že v takových symbolech je vtajeno ještě mnohem více než toto...

Zarazilo mě to právě proto, že žádné dva symboly ostatních planet si nejsou tak podobné jako symboly Merkuru a Venuše...

Vždycky mě zajímal hlubší důvod toho, proč se knihy čtou zleva doprava a shora dolů, proč to není nějak jinak. (Arabové čtou zprava doleva, což s tím souvisí - jakého kulturního rozdílu by to mohl být projev? Arabská kultura je více luciferská, stejně tak i jejich písmo...)

Napadla mě jediná použitelná myšlenka:

V levé polovině fyz. těla člověka se projevuje více fyzické a méně éterné tělo, zatímco v pravé polovině fyz. těla se  projevuje více éterné a méně fyzické tělo (je to hrozná formulace, ale nevím, jak jinak to vyjádřit). Směr čtení zleva doprava by pak odpovídal tomu, že vjemy fyzicky vytištěných písmen převádíme do paměti éter. těla, sajeme z nich smysl, který není fyzicky vnímatelný, a pak s ním pracujeme ve vyšších článcích naší bytosti. Probíhalo by to stejně, kdybychom četli zprava doleva?

Směr čtení shora dolů by se pak dal interpretovat jako směr zvějšku dovnitř, tedy že dojmy z knih uvnitřňujeme ve svém mikrokosmu.

Knihy se čtou z leva doprava, pokud jsou z leva doprava napsány...

Mám za to, že směr psaní je dán snahou nerozmazávat si napsané píšící rukou. Proto psaní shora dolů. S kodexem nastoupilo psaní z leva doprava, protože většina písařů jsou praváci. Arabské psaní z prava doleva naznačuje sklon Arabů k levorukosti. Pravá polovina těla je luciferská, levá ahrimanská (těžkopádná). Arabská kultura i písmo (arabesky) se mi jeví ahrimansky (materialisticky).

Takže slapové síly podle vás nesouvisí s Měsícem, ale s dýcháním Země?

Pak ale asi souvisí spolu dýchání Země a cykly Měsíce.

Protože současná věda dává slapové síly do souvislosti právě s Měsícem a docela jí to sedí.

Navíc tam mají i slapové síly Slunce. Ty se mohou sčítat i odčítat a přílivová vlna je o to menší či větší. A to jim také sedí.

Gravitační přitažlivost a odstředivá síla jsou prý příčinou dvou vln na zeměkouli, které se každých 12 hod a 25 min vytvářejí.

Prý za tím je nejen pohyb Měsíce kolem Země ale i rotace obou těles kolem společného těžiště, které leží pod povrchem Země na její přivrácené straně. Potom do přílivové vlny zasahují i odstředivé síly, které jsou zase nejsilněší na odvrácené straně!

A jak má a může nyní normální člověk přijít na to, zda za slapovými silami je Měsíc nebo dýchání Země? Obyčejný smrtelník nemá jasnovidné schopnosti, aby dokázal sledovat dýchání Země. Nemá ani techické vybavení a logistiku, aby dokázal měřit příliv a odliv v určitý čas na určitém místě Zeměkoule a pak na základě výsledků měření zjistil skutečnost!

Co s tím? Jak to odhalit a poznat?

A navíc by se do toho motala vaše antigravitace Měsíce! To je nyní takřka neřešitelné Resp. to je neřešitelné. Prostě logicky ani technicky ani jasnovidně na to normálně nikdo nemůže přijít. Jestli to řešitelné je, prosím: Jak?

Nerozumím dále tomu, co říkáte:

„....Rozdíly ve vzdálenosti Měsíce od Země tím vysvětlit nelze, neboť jsou tu relativně bezvýznamné a musely by se jevit všude stejně...“

Tedy působením atmosféry jako čočky nelze vysvětlit rozdíly ve vzdálenosti...jasně...A rozdíly ve vzdálenosti jsou bezvýznamné...(to je ale pouhé tvrzení, mně se naopak zdá, že jsou dost velké....) musely by se jevit všude stejně....(nerozumím, rozdíly ve vzdálenosti by se musely jevit všude stejně? Proč? Optické jevy díky pohybům atmosféry se právě liší místo od místa. Proto se vzdálenost musí jevit všude odlišně! Nechápu vaši logiku.)

A neměnnost povrchu Měsíce je tedy vaším jediným důkazem antigravitace?

To mi připadá jako vážný problém. Může snad tvrzení (teorie) takového významu stát na jediném důkazu?

Navíc tuto neměnnost opíráte o pozorování pomocí vámi odmítaných technických pomůcek, např. dalekohledů.

Bez nich byste byli schopni vidět pouze ty obrovské krátery na Měsíci. Takové obří krátery by ale vznikly jen výjimečně. A ty menší nemáte šanci bez dalekohledu uvidět! Tedy nemůžete bez silných dalekohledů říci, že nevznikají a že Měsíc tedy má antigravitaci!

Ano, mezi slapovými silami Země a cykly Měsíce je určitá souvislost, která budí dojem, že Měsíc je příčinou přílivu a odlivu. Ta souvislost však není taková, aby to dokonale sedělo. Jako ve všem se tu však mluví jen o tom, co se zdá sedět a o tom, co nesedí se prostě nemluví, popřípadě se to semele s údajnými slapovými silami Slunce či jiného bubáka...

Není mi jasné, o jakých ostředivých silách, přitažlivostech a cyklech mluvíte.

Máte-li na mysli odstředivé síly Země, dané její rotací, psk ve spolupráci se zemskou gravitaci zapříčiňují tak zvané mořské proudy, usměrňované také překážejícími pevninami...

Pokud si obyčejný čllvěk myslí, že bez technického či jasnovidného vybavení nemůže posoudit, co pravda je a co není, pak mu nezbývá než žít v nepravdě. Pokud si to nemyslí, pak využívá zdravého rozumu k tomu, aby mimo jiné posoudil, kdo mu kecá a kdo nikoliv (co je možné a co ne).

RS „Cesty nadsmyslového poznání“: „Kdo si v obvyklém životě... získal zdravé, přímé, reálně logické myšlení, ten toto myšlení vnáší také do nadsmyslového světa. Proto je s to posoudit, co je reálné, správné a pravdivé... Správné úsudky nezískáme nazíráním... ale zdravým rozumem, reálně logickým myšlením. Blázen toho může zřít v duchovním světě velmi mnoho... bude o tom však vyprávět jen samé nesmysly...“

Totéž platí také o nazírání pozemského světa a o jeho teoretickém popisování blázny, či tendenčně učenými akademickými sedmilháři...

Jistě jste si už všiml, jak se v průzračné vodě může jevit například veslo zlomené. Takové optické klamy se vyskytují i v astmosféře. Například tak zvaná „fata morgana“ vám může zobrazit nějakou krajinu až giganticky zvětšenou. Je-li vzdálená tisíce kilometrů, jaký význam tu má vzdálenost?

Tento klam se může projevovat všude stejně (podle aktuálních atmosférických podmínek), nikoliv jinak v Americe a jinak v Africe...

Připadá-li vám neměnnost povrchu Měsíce jako důkaz nedostatečná, pak Vám nemá smysl žádné důkazy nabízet. Vy jim nejen nechcete věřit, ale aktivně si o nich vymýšlíte bajky, např. o údajně zcela výjímečně vzniklých velkých kráterech, ač je jich na Měsíci plno a jsou patrné i prostým okem...

Co nesedí, a o čem se nemluví?

Myslel jsem odstředivé síly Měsíce.

Nevím, jestli mám schopnosti jasnovidně prokouknout příliv a doliv, nebo dostatečně zdravý rozum, abych to logicky poznal. Proto si žádám osvětlení skutečností přílivu a odlivu.

Ne, že nechci věřit důkazům.

Neměnnost povrchu je pouze jedním důkazem – resp. indicií - antigravitace.

Jak říkal Einstein: tisíc důkazů pro je v pohodě, ale stačí jediný důkaz proti a je teorie vyvrácena.

Tedy já chci více důkazů pro antigravitaci. Zatím jste dal nepřesvědčivý důkaz, že je gravitace popřena. Velké krátery na Měsíci nemusí vzniknout třeba o tisíce let.

Vy si své otázky představujete velmi pohodlně. Pro sebe zcela bez práce, kterou očekáváte jen ode mě.

Tady na webu TSO však nemůžete mít podíl jen na výnosu, ale musíte ho mít tako na přínostu.

Vaším přínosem budiž výčet, jaká je oficiální představa odlivu a přílivu (v prostoru i v čase) a o jaké argumenty se opírá (obecná příčina „Měsíc a Slunce“ je méně než nic).

Já Vám pak rozeberu, co na těch argumentech sedí a co nesedí...

Pár informací z netu:

Pojmy příliv a odliv jsou souborně nazývány jako slapové jevy.

První záznamy o tomto jevu pochází od Herodota, který svá pozorování konal ve Středozemním moři kolem r. 450 př.n.l. I jiní viděli vztah mezi přílivem a odlivem a cyklickými fázemi Měsíce.

Správné vysvětlení těchto jevů podal Isaac Newton (1642-1727).

Slapové jevy jsou důsledkem sil působících na Zemi, jejichž příčinou jsou gravitace a vzájemný pohyb Země, Měsíce a Slunce.

Dvě tělesa (Země-Měsíc) rotují kolem společného těžiště (středu hmotnosti obou těles), jež se nachází uvnitř Země, asi 1 600 km pod zemským povrchem. Tedy střed těžiště systému Země-Měsíc se pohybuje po téměř kruhové dráze kolem Slunce.

Gravitace přitahuje každou částečku vody k Měsíci i ke Slunci, čímž zapříčiňuje vznik přílivu a odlivu.

To samé dělají dostředivé síly.

Gravitační síla je odvozena od Newtonova zákona všeobecné gravitace: „Každé hmotné těleso ve vesmíru působí přitažlivě na ostatní hmotná tělesa. Dvě tělesa jsou přitahována silou, jež je přímo úměrná součinu jejich hmotnosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti“.

Nicméně pro slapové síly způsobující příliv a odliv výpočet zní: Slapová síla je přímo úměrná třetí mocnině vzdálenosti mezi místem na Zemi a středem tělesa způsobujícího příliv a odliv (Slunce, Měsíc). Tato síla je gravitační síle podobná, ale není jí přímo úměrná.

Dostředivou sílu potřebnou k tomu, aby planety zůstávaly na svých drahách zajišťuje jejich vzájemná gravitační přitažlivost se Sluncem. Dostředivou silou k sobě jedno těleso váže druhé těleso, tlačí je k sobě, do svého středu.

Dostředivé síly jsou v soustavě Země–Měsíc, rotující kolem společného těžiště.

Výsledné slapové síly vznikají z rozdílu mezi požadovanou hodnotou dostředivé síly (C) a skutečnou gravitační silou (G).

Nemůžeme si však myslet, že na Zemi obě tyto síly skutečně působí.

Hodnota požadované dostředivé síly je pouze myšlená, tato síla by byla nutná, aby se bod pohyboval po dokonalé kružnici.

Gravitační síla G, kterou Měsíc na tyto body působí, se od hodnoty C liší.

Příliv a odliv se projevují v důsledku nerovnosti mezi požadovanou dostředivou silou a skutečnou gravitační silo, která na Zemi působí. Tento rozdíl má za následek existenci dvou zbytkových sil, jejich horizontální složky vzdouvají vodu oceánů do dvou vyboulenin (dmutí) nacházejících se na protějších stranách Země.

(Jedno dmutí je tedy směrem k Měsíci a druhé směrem od Měsíce.)

Jak se Země otáčí kolem své osy, mění se místa působení slapových sil, takže se do oblasti dmutí dostávají různá místa na povrchu Země (dmutí jsou nehybná a Země se pod nimi otáčí).

Jak to, že existují dvě protilehlá dmutí? Mělo by existovat je n jedno na straně přivrácené k Měsíci.

Odstředivou silou je voda na rovníku nadlehčována více, než na severním a jižním pólu.

Gravitační síla Měsíce je na protilehlé straně od Měsíce slabší (Měsíc je tam vzdálenější než na přivrácené straně) než síla odstředivá. Proto je tam dmutí směrem od Měsíce.

Gravitační síla Měsíce je na straně přivrácené k Měsíci silnější (Měsíc je tam blíže než na odvrácené straně) než síla odstředivá. Proto je tam dmutí směrem k Měsíci.

Platí-li dle Newtona, že „dvě tělesa jsou přitahována silou, jež je přímo úměrná součinu jejich hmotnosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti, jak to, že tělesa padají na zem stejnou rychlostí, bez ohledu na to, jakou mají hmotnost (kolik váží)?

Je-li příliv a odliv způsoben gravitačními silami Slunce a Měsíce, jak to, že jejich „slapové síly“ (C) nejsou silami jejich „gravitace“ (G), ale jsou jim jen podobné, ne však přímo úměrné“?

Newtonův gravitační zákon tedy neplatí?

Výpočet slapových sil (třetí mocnina vzdálenosti atd.) je možná přesný, ale nereálný. Vztáhnu-li jakýkoliv jev k nereálné příčině, například slapy ke krokodýlovi v nilské deltě, pak bude příslušný výpočet od reálného nutně odlišný...

„...v soustavě Země–Měsíc, rotují kolem společného těžiště“ tělesa i se svými dostředivými gravitačními silami, pokud je vůbec mají (zda je má Měsíc je sporné). Mají-li obě tělesa gravitaci či antigravitaci, pak se jejich dostředivé či odstředivé síly sčítají, jako polární síly magnetů. Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet?

„...rozdíl (mezi C a G) má za následek existenci dvou zbytkových sil, jejich horizontální složky vzdouvají vodu oceánů“.

Jak může z celé zbytkové síly působit jen její „horizontální složka“? Co to je?

Jak to, že se „dmutí“ zemských vod, dané rozdílem mezi silami C a G, vyskytuje také na straně odvrácené od Měsíce, kde jsou síly gravitace Země stejnosměrné s údajnými silami gravitace Měsíce? „Gravitační síla Měsíce na protilehlé straně od Měsíce“ takto není slabší, ale naopak mnohem silnější!

Zkrátka, uvedené „mate-matické“ pitomosti nemohu brát vážně!...

Platí-li dle Newtona, že „dvě tělesa jsou přitahována silou, jež je přímo úměrná součinu jejich hmotnosti a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti, jak to, že tělesa padají na zem stejnou rychlostí, bez ohledu na to, jakou mají hmotnost (kolik váží)?

Máte pravdu, logicky by měla rychlost stoupat s hmotností padajícího tělesa..

Nevím, proč tomu tak není. Jaká je to tedy síla a na čem je založena? Vypadá to, jako by gravitační síla fungovala nějak jinak. Jak?

Je-li příliv a odliv způsoben gravitačními silami Slunce a Měsíce, jak to, že jejich „slapové síly“ (C) nejsou silami jejich „gravitace“ (G), ale jsou jim jen podobné, ne však přímo úměrné“? Newtonův gravitační zákon tedy neplatí?

Toto jsem vyčetl u akademiků. Také mne to zarazilo, proto jsem to sem opsal. To je jejich odůvodnění. Ale já nemám vysvětlení.

Výpočet slapových sil (třetí mocnina vzdálenosti atd.) je možná přesný, ale nereálný. Vztáhnu-li jakýkoliv jev k nereálné příčině, například slapy ke krokodýlovi v nilské deltě, pak bude příslušný výpočet od reálného nutně odlišný...

Chápu, odůvodnění slapových sil nějakou třetí mocninou je čiré bláznovství.

Ale toto funguje. Přibližně to sedí.

Víte, jak by to mělo být správně vypočítáno?

„...v soustavě Země–Měsíc, rotují kolem společného těžiště“ tělesa i se svými dostředivými gravitačními silami, pokud je vůbec mají (zda je má Měsíc je sporné). Mají-li obě tělesa gravitaci či antigravitaci, pak se jejich dostředivé či odstředivé síly sčítají, jako polární síly magnetů. Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet?

No tak se síly ruší. A jak to souvisí s našimi slapovými silami a jevy?

„...rozdíl (mezi C a G) má za následek existenci dvou zbytkových sil, jejich horizontální složky vzdouvají vodu oceánů“. Jak může z celé zbytkové síly působit jen její „horizontální složka“? Co to je?

Také tomuto termínu akademiků nerozumím. Patrně jsou  to síly, které zbudou po jejich vzájemném skládání, až zbudou jen nějaké horizontálně orientované síly…

Jak to, že se „dmutí“ zemských vod, dané rozdílem mezi silami C a G, vyskytuje také na straně odvrácené od Měsíce, kde jsou síly gravitace Země stejnosměrné s údajnými silami gravitace Měsíce? „Gravitační síla Měsíce na protilehlé straně od Měsíce“ takto není slabší, ale naopak mnohem silnější!

Máte pravdu, gravitační síla Měsíce na protilehlé straně od Měsíce by měla být silnější, protože se obě gravitační síly (Země i Měsíce) sčítají (na rozdíl od strany k Měsíci přivrácené, kde se budou rušit, odčítat.

Přesto mi nezbývá než tvrdit, a není to nic proti ničemu,  že přesto, že se obě gravitační síly sčítají, tak přesto je odstředivá síla na odvrácené straně od Měsíce natolik velká, že  i zde nastává dmutí hladiny.

Je mi pak ale záhadou, proč neexistuje dmutí hladiny potom po celém obvodu rovníku, jestliže tam všude působí síla odstředivá?

Stále ale existuje možnost, že gravitační síly balancují na hranici toho, aby se objevilo dmutí hladiny na odvrácené straně. Mohou být na hranici vyrovnanosti se silami odstředivými (které na straně odvrácené převažují)  tak, že G síly Země rušením G silami Měsíce prudce slábnou od strany odvrácené a proto není dmutí po celém obvodu rovníku Země. Musel by tam být velmi prudký zlom a Gsíly Měsíce by musely stahovat vody z celého rovníku k sobě! A dmutí se objevuje zase až na straně přivrácené k Měsíci, kde převažuje gravitační síla Měsíce.

Když o tom takto přemýšlím, tak aby na straně přivrácené k Měsíci bylo dmutí hladiny vyvolané G silami Měsíce v tomto duchu, tak by gravitační síla Měsíce musela být větší, než gravitační síla Země. To mi připadá málo reálné. G síly Země by musely zanikat prudce, jakmile by na ně působily G síly Měsíce již i pod velkým úhlem cca 150-170°.  A to nechápu, proč by to tak mělo být. Ale co my víme.

Pak by tento model mohl nějak fungovat.

Rychlost by měla stoupat s hmotností padajícího tělesa nikoliv reálně logicky, ale jen podle formální logiky Isaaka Newtona. Není tomu tak proto, že realita nemá s danou teorií jablkem praštěného Newtona nic společného...

Cituji: „Vypadá to, jako by gravitační síla fungovala nějak jinak. Jak?“

Odpovídám: Jako dlouholetý účastník diskuse na tomto webu, jste si mohl všimnout, že v daném případě jsem představu „jak!“ již uvedel (v diskusi s JŠ)...

Cituji: „Ale toto funguje. Přibližně to sedí.“

Odpovídám: Funguje-li něco přibližně, funguje to tak skutečně? Je „pravděpodobnost“ totéž, co „pravda“?...

Cituji: „Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet? No tak se síly ruší.“

Odpovídám: Co tu znamená „síly se ruší“? Co se stane?

Se slapovými silami Slune, Měsíce a Země by to mělo být zrovna tak...

Co je to „horizontální složka“ zbytku vertikálně působící síly?...

Jestliže se na protilehlé straně od Měsíce stejnosměrné gravitační síly Měsíce a Země sčítají, nemělo by tamnější „dmutí“ oceánu nasát veškeré vody Země, když jsou na Zemi drženy jen gravitačními silami Země?...

Dmutí hladiny vod je stálé po celém obvodu rovníku, protože je dáno odstředivými silami rotace Země. Gravitační síly Země z tohoto dmutí vody stále odebírají v podobě oceánských proudů, které mají na opačných polokoulích opačný směr (od rovníku k pólům). Překážející pevniny však jejich směry mění. Mořskými proudy jsou vlastně síly rotace Země „umořovány“. Se slapovými silami to však nijak nesouvisí, tím méně to souvisí se silami Slunce a Měsíce...

I když nám mechanismus slapů (přílivu a odlivu) není ještě jasný, přece nám může být jasné, že akademické teorie na toto téma jsou naprosté voloviny...

Dmutí hladiny vod je tedy totéž co příliv a je způsobený odstředivými silami rotace Země...?

...Jak si mám vůbec představit sílu, jako světelný paprsek, temnou přímku?  Je síla totéž co energie? ... A ty síly či energie musí něco vyvolat, způsobit - působit, tak lze si představit, že tím kdo působí je konkrétní bytost z duchovních světů?...  Bez větších rozpaků se nebojím si přiznat, že v tom nemám vůbec jasno, že nemám jasno v tom, jak se věci mají, jak si je konkrétně představit, aby to odpovídalo realitě. Ale zase se nebojím si přiznat, že jsem schopen logicky poznat, jak se věci nemají, že to tak či onak prostě není reálně možné- akademické aj. bludy . To je nevyhnutelný předstupeň toho, než člověk pozná jak se věci skutečně mají?  A ti akademičtí sedmilháři - lžou vědomě?

Rychlost by měla stoupat s hmotností padajícího tělesa nikoliv reálně logicky, ale jen podle formální logiky Isaaka Newtona. Není tomu tak proto, že realita nemá s danou teorií jablkem praštěného Newtona nic společného...

A jak to tedy je správně?

Cituji: „Vypadá to, jako by gravitační síla fungovala nějak jinak. Jak?“

Odpovídám: Jako dlouholetý účastník diskuse na tomto webu, jste si mohl všimnout, že v daném případě jsem představu „jak!“ již uvedel (v diskusi s JŠ)...

Myslíte tím příspěvek 2.2.2016? Tu sféru Země a vývoj odstředivých sil Slunce jako centrálního ohně ? Bez nákresu je mi ten příspěvek značně nesrozumitelný, protože si myslím, že v něm navíc je chyba, že jste tam síly dostředivé nazval silami odstředivými. Jak mohou síly narůstat odstředivě do středu archu?

Cituji: „Ale toto funguje. Přibližně to sedí.“

Odpovídám: Funguje-li něco přibližně, funguje to tak skutečně? Je „pravděpodobnost“ totéž, co „pravda“?...

Jasně. Není. Ale jak to, že jim tak složité výpočty jaksi sedí? Přibližně. Nebo vůbec?

Cituji: „Co se stane, otočíme-li o 180 stupňů (přepólujeme) jen jeden magnet? No tak se síly ruší.“

Odpovídám: Co tu znamená „síly se ruší“? Co se stane?

Nerozumím této otázce?  Připadá mi nesmyslná. Každý ví, že síly opačné + a – se ruší. Když se ruší, tak se nestane NIC. Resp. stane se NIC.

Se slapovými silami Slune, Měsíce a Země by to mělo být zrovna tak...

Co je to „horizontální složka“ zbytku vertikálně působící síly?...

Při skládání sil kolmo na sebe jdoucích může zůstat výslednice sil v jiné rovině, řekněme třeba v horizontální rovině…

Jestliže se na protilehlé straně od Měsíce stejnosměrné gravitační síly Měsíce a Země sčítají, nemělo by tamnější „dmutí“ oceánu nasát veškeré vody Země, když jsou na Zemi drženy jen gravitačními silami Země?...

Není zde chyba? Gravitační síly, které jsou větší na jenom místě (na straně odvrácené od Měsíce), vlastně tam stáhnou vody k sobě a tedy na jiném místě je vytlačí (na straně přivrácené k Měsíci).

Platón řekl, že čas vznikl (byl počat) s Nebem (Mojžíš: „Na počátku stvořil Bůh Nebe/Zemi).

K prvotní oběti Trůnů tedy došlo na počátku (Uroboros) v podobě substance, která je nutně ohraničená v prostoru i v čase (večerem a jitrem). Archeové (prapočátky) tedy nejsou počátkem času, ale „na počátku“ všestranně narůstajícím ohraničením časz (na konci času).

Čas narůstající v rámci Archai (mezi počátkem a koncem času) je minulý čas. Budoucí čas ještě neplyne, není ještě naplňován, neboť naplňování času mění budoucí čas v minulý čas. Budoucí čas je tedy možný jen jako představa budoucího času...

Jako všechny hierarchie jsou i Archeové (Archai) trvale „funkcemi“, nikoliv stále týmiž konkrétními „osobami“ (duchy). Konkrétní duchové ve svém vývoji postupují do „vyšších funkcí“ a na jejich místu nastupují duchové z „nižších funkcí“. Archaický čas tedy zůstává v principu beze změny, v podobě narůstající míry minulého času. To, co se v čase mění je způsob naplňování času (obsahem, kvalitou podstaty vývovoje), nikoliv míra času (jednotka kvantity). Smysl má tedy čas lépe využívat (naplňovat), nikoliv zkracovat či prodlužovat...

Tak zvané „zrychlová času“ je dáno nerozlišováním (matením) kvantity a kvality...

Směr času z budoucnosti k minulosti se týká budoucího času (nikoliv jeho plynutí, naplňování, jímž se mění v minulý čas) . Zasahování z budoucnosti do aktuálního konce minulosti se nazývá „impuls“, který je dáván vývoji (minulého času) z vyšších hierarchií (například Kristův impuls).

Nejlépe si lze věc představit, pochopíme-li souvislost „příčiny“ s „účelem“ (následek je mezi nimi).

Například hliněný hrnec (následek) je dán na straně minulosti příčinou (hrnčířem), na straně budoucnosti účelem (hrnčířem sledovanou představou hrnce, inspiraci). Lze tedy říci, že budoucí účel ovlivňuje minulou příčinu. Ovlivňuje ji tak (z budoucnosti do minulosti), že v každém okamžiku usměrňuje každou čílčí část celkové příčiny (konání hrnčíře směřující z minulosti do budoucnosti). Lze tedy říci, že účel zasahuje z budoucnosti do minulosti, zatímco příčina zasahuje z minulosti do budoucnosti...

Tzn., pokud tomu dobře rozumím, příčina je ve fyzickém světě, a účel v astrálním světě.

Nabízí se tu jedna souvislost - RS praví, že vše to, co se ve fyz. světě neuskutečnilo (možné, ale neuskutečněné), je komunikační atmosférou astrálního světa, podobně jako je komunikační atmosférou fyz. světa vzduch. Když si to představím, tak:

Účel působící z astrálního světa do fyzického určuje všechny možnosti, jak se něco může stát.

Příčina působící z fyz. světa (nebo ve fyz. světě) určuje to, jaká jedna konkrétní možnost realizace možného se uskuteční.

Tedy - hrnčíř může zhotovit hrnec různými způsoby, za různou dobu, na různém místě, za různých okolností, může se při tom praštit nebo ne, atd., ale výsledkem bude vždy hrnec - a ne nutně hned na první pokus.

Následek je tedy dán součinností příčiny a účelu, nebo lépe řečeno vznikne na místě (?), kde se střetává relativně opačné působení sil příčiny a sil účelu. Jsou tyto síly svou kvalitou volního charakteru?

Rozumíte tomu dobře.

Astrálno i možnost souvisí s formou otvoru. Na Zemi nevyužitá možnost (nanaplněním možného tvaru) tak představuje otevřenou výzvu (komunikaci) astrálna...

Účel působící z astrálna do fyzického světa Země tak určuje „co“ je možné. „Jak“ je to možné na Zemi plně uskutečnit určuje Země (následek). „Proč“ by se to mělo uskutečnit, určuje příčina (člověk).

„Proč“ je záležitost vůle (příčiny). „Jak“ je záležitost nutnosti (daných podmínek k naplnění následku, poznatelné myšlením). „Co“ je záležitost vlastní možnosti (účelu), oslovující naše cítění.

Tam, kde se setkávají protisměrné síly účelu a příčiny, není součinnost možná ihned (na první pokus). Této součinnosti musí přistoupit poznání nutnosti, hledání způsobu jak naplnit následek. Poznání je jakási (pravá) odbočka (myšlení), nutně předcházející součinnost účelu a příčiny (cítění a chtění)...

Děkuji... vyjasnili jsme si, jak to je ve fyz. a astr. světě. V jakém vztahu je v tomto smyslu devachan k astrálnímu světu? To, co je v astrálním světě, jsou přece jen imaginace (obrazy) skutečných bytostí z devachanu. Tedy i čas je takovýmto obrazem.

Když působí účel z astrálního světa, je v tomto světě "doma"? Nebo je účel původně určován až z devachanu, živými myšlenkovými bytostmi, které působí dolů do astr. světa a jeho prostřednictvím až do fyzického?

Když musí myšlení nutně předcházet součinnosti příčiny a účelu, je tím vlastně řečeno, že bez vlivu devachanického světa (který sestává pouze z myšlenkové substance) se nemůžou setkat účinky fyzického a astrálního světa. Je to ale logické, neboť astrální a fyzický svět povstaly ze světa duchovního (devachanického)...

Tak jako je člověk složen ze čtyř základních článků (těl) a vyvíjí vyšší, tak funguje také (obousměrně) makrokosmos, nebo obyčejné pečetidlo a pečetní vosk. Kde má výsledná pečeť původ a kde je „doma“? Pečetidlo drží v ruce příčina (člověk), vedený svou představou (účelem) inspirovanou ze světa idejí, které jsou duchovními projevy ducha, nad nímž jsou ještě vyšší hierarchie a tak dál, kam ani nedohlédneme. Každá sféra může být něčeho původcem. Například nám pečetidlo vypadne z ruky a otiskne se do bláta...

Velice mě zaujalo, jak RS popisuje vnější i vnitřní souvislosti v tomto projevu božské trojnosti:

1. Světové zázraky

2. Duševní zkoušky

3. Zjevení ducha

Kdybych to měl formulovat vlastními slovy, tak:

Světovým zázrakem je pro myšlení poutané na mozek a vnímání poutané na fyzické smysly každý jev, který si člověk takto vnímající a myslící nedovede vysvětlit podle jemu známých zákonů (fyzického světa). Tím, že je duše postavena před světový zázrak (za-zrakem, tedy v duchovním světě), je postavena před nutnost podstoupit duševní zkoušku. Když ji s vypětím sil zvládne, pozná, že tento zázrak je zjevením ducha, seslaným z duchovních světů jako dar z milosti; případně se jí dostane úplně nového duchovního zjevení, které by neposílena duševní zkouškou nemohla snést.

Vytvořil jsem k tomu nákres, neboť se zdá, že jde o opakující se cyklus. Po duchovním zjevení dojde k dalšímu zázraku, další duševní zkoušce a novému zjevení ducha, a tak dále. Na papíře se to zdá být pohybem v kruhu, avšak ve skutečnosti jde o spirálu, o vývoj. A při pohybu v té spirále neustále kroužíme kolem středu. (Přibližujeme se k němu?) Prosím o vyjádření k jeho správnosti...

Třeba v tom nákresu uvidí někdo další souvislosti, které mi unikají...

Odkaz: http://img.janforman.com/schemasvetovezazrakyu0j0.jpg

K http://img.janforman.com/schemasvetovezazrakyu0j0.jpg

V nákresu by měl být „světový zázrak“ (Otec) nahoře. Bez něj se žádná zkouška a tím méně zjevení nemůže konat.

Jde v podstatě o součást bizantského „kréda“ zvanou „per Filium“.

Protože se nejedná o „bludný kruh“, ale o „válcovitou“ spirálu, lze tuto spirálu naznačit plošně (na papíře) jako „Archimédovu spirálu“...

Děkuji! :-)