Několik doplňujících otázek a úvah k Teorii poznání R.S.:
str.46.;
-"Samotný smyslový postřeh (vjem) světa je jen smyslové zdání.
Samotné myšlení (v lidské duši)  je pouhopouhé ideové zdání (vymýšlení).
Jen v poznání, při němž jedno proniká druhé, se obojí stává plnou skutečností...."
- Jak to, že dvě nereálná zdání -smyslové- vjem a ideové - vymýšlení  (když se mi něco zdá, tak to není přece realitou...) svým spojením, vzájemným proniknutím "se obojí (zdání)  stává plnou skutečností"...?

-Spíš úvaha nad Kantovým názorem, konkrétně napsaným na str.61.;"...veškerý svět postřehů s jeho bezmeznou rozmanitostí barev, tónů, rozdílů teplot, atd, není ve skutečnosti (jakou "skutečnost" chápal vůbec Kant jako skutečnou?) nic jiného, než jen subjektivní svět našich vlastních představ. Tyto subjektivní představy trvají jen potud, pokud máme smysly otevřeny vlivům objektivního světa, ( který ovšem Kant popírá, protože výše tvrdí, že je to jen subjektivní svět našich vlastních představ - to si protiřečí přece?!) který je nám sám o sobě neznámý. "... Tedy Kant tvrdí, že to objektivní je pouze naše představa, která trvá jen potud, pokud  to objektivní vnímáme smysly?!?  Vůbec to nedokážu promítnout do reality... Když dle Kanta, je to objektivní mou subjektivní představou, tak  to objektivní můžu rovnou popřít tím, že to je stejně má představa u které se na její trvání pak nemusím odvolávat na smyslové vnímání toho objektivního a rovnou se tautoligicky zahledět do svých nereálných představ, abych s jejich nereálností nemusel narazit na realitu, která by mi jejich nereálnost opravila. Kant se tak vlastně vyhnul konfrontace se skutečností tím, že ji popřel a to tím, že ji prohlásil za pouhou svou představu....Bylo by zajímavé vzít ortodoxní Kantovce na místo, kde nikdo jiný nebude, říct jim vnímejte co se dá, pak jim zavázat oči, zacpat uši, prostě znemožnit jakýkoliv smyslový vjem a celé to natáčet kamerou a předvést jim, že v čase jejich nevnímání toho objektivního si to existovalo vesele dál. Stroj - kameru by snad neobvinili z vlastního vědomí, které to objektivní tam myslelo za ně... -Str.73.; "Výše jsme však prokázali a máme to tedy za odbyté, že poznané zákonitosti v našem subjektu původ nemají. Pokud zákony spojující obsah našeho myšlení nejsou z objektivní ani subjektivní reality, odkud tedy jsou?"
...No odkud tedy jsou?  Možná jsem četl nepozorně, tato kniha je nevyhnutelně na několikeré přečtení.Ale nejsou li ty zákony ani ze subjektivní, ani z objektivní reality, pak nezbývá než že pochází z předělu, ze spáry mezi subjektivním a objektivním...ovšem nikdy mě nenapadlo, že odtud mohou pocházet vůbec nějaké zákony. Nebo to mám pojmout od spáry, jako od konkrétního projevu absolutna, tedy od počátku světa relativních projevů, ze kterého se tak ovšem vyvíjí (pochází)  úplně všechno, tedy i ty zákony spojující obsah našeho myšlení? Požádal bych zde o bližší vysvětlení... O pár řádků níže též na str. 73. ;"A zde je také zřejmé, která z obou výše zmíněných (v úvodu této kapitoly) stránek myšlenkového světa je ta podstatná (základem světa). Je to skrytá (našemu vnímání)  stránka objektivního obsahu věci (objektivní podstata) , nikoliv zjevná stránka subjektivního obsahu myšlenky (pojmu a ideje)!"
...Skrytá stránka obsahu věci je tedy obsah, který je nám skrytý za vjemem povrchu obsahu?  A  tato skrytá stránka obsahu je po fyzické stránce, např. u měděné koule prostě měď, měděná hmota?   a naším úkolem je myšlením zjistit, odhalit ideje bohů za touto hmotou?  Protože "zjevně je uvnitř"  pouze hmota mědi... A co je "zjevná" stránka "subjektivního" obsahu myšlenky (pojmu a ideje)? Zjevné - zevní a subjektivní do kupy se mi prostě jeví jako protimluv, ale u R. S.  se určitě jedná o zdánlivý protimluv, kterému ovšem nejsem schopen momentálně přijít na kloub...

Str.74.; "Také je třeba upustit od obvyklého mínění, že existuje tolik myšlenkových světů, kolik je lidských jedinců. Je to zděděný předsudek nevědomosti, jímž se mlčky předpokládá stejná oprávněnost různých mínění, takže je třeba respektovat důvody toho i onoho."
...Nechci zde obhajovat mínění u kterého se každý domnívající domnívá,že to je ta "jeho pravda", kterou si vsugeroval jako axiom a vůbec nepřipouští jakoukoliv diskuzi o pravdivosti. A pokud připustí a začne se mu to pod tíhou logických argumentů sypat jak domeček z karet, tak následuje jakýsi útěk kamsi do vlastních hlubin, či verbální útoky, nadávky, atp...
Ale ten myšlenkový svět každého jedince je určitým způsobem přece zabarven právě jeho individualitou?  Pokud třeba jedinec myslí na strom, tak ne každý si ho představí jako rozkvetlou jabloň. Jiný ho vidí třeba jako jabloň obsypanou zralými jablky, jiný jako dub, jiný jako borovici, atp.. To jsou ovšem představy převzaté z nám všem známé reality.Pokud jde o představy, které nelze okoukat v objektivní realitě, pak teprve dochází k tzv. "zmatení jazyků", protože téměř každý si např.pod pojmem "pravda"  představí úplně něco jiného - zpravidla vlastní mínění o ní. Což je, řekl bych příčinou veškerého nedorozumění, konfliktů, atp.ve světě. Jde tedy o to spojit pojem s jasnou, skutečnou, reálnou představou odpovídající realitě. A k představám, které nelze převzít z vnimatelné reality lze dospět logickým myšlením, kterému se musíme naučit právě na vnimatelné realitě... A myšlení je to, co logicky spojuje pojem s jasnou představou?  To,co bádá ve světě, hledá souvislosti a vyvozuje z toho závěry?Myšlení je tedy proces, jako projev našeho ducha (Já) , který se jím orientuje ve světě myšlenek, idejí a představ a prostřednictvím tohoto procesu lze tohoto myslícího ducha probudit jako duchovní Já?  Protože v těch logických souvislostech světa idejí dospěje k výchozímu bodu, kterým je právě jeho pravé Já, protože jím bylo už od počátku jako pozorovatel i jako badatel, který, když dospěl k tomuto bodu, tak si uvědomil sebe sama...?
Stejná stránka níže ; "V celku není mnohost, ale jen jeden reálný myšlenkový obsah (jednota světa idejí) ..."   - Tento jeden myšlenkový obsah, jednota světa idejí je vnitřní myšlenkový svět bohů, ke kterému mohou lidé dospět jeho poznáním logickým uvažováním, myšlením, neboť v tomto světě je vše uspořádáno logicky. A tím umožňují bohové člověku, aby měl tentýž, jednotný myšlenkový svět jako bohové, aby člověk poznal co myslí bohové, aby v tom nalezl souvislosti toho jak (logicky)  a proč tak myslí a tím poznáním se člověk (subjektivně už se dá říct "bohočlověk"...?) může skutečně subjektivně vysvobodit a jaksi navázat na svět idejí bohů ten svůj - vysvobozený - a tím vlastně začít spoluvytvářet s bohy budoucí manvantaru svobody - Jupiter....?

Ke str.46:
Zde je třeba si uvědomit, že k relativní realitě přistupujeme svým smyslovým vnímáním jako k celku. Celek reality je uspořádanou jednotou všeho (jednotlivostí), což při svém prvním smyslovém kontaktu nevíme, takže se nám vše jeví jako pestrý chaos, což na počátku rovněž nevíme. Reálná jednota všeho se nám jeví jako rozmanitě flekatá masa, z níž svým smyslovým vjemem vyjímáme jednotlivé fleky (= smyslově vymezujeme jednotlivosti, nikoliv je rozumově definujeme).

O smyslově vymezené jednotlivosti rovněž nevíme čím je, takže jsme ji maximálně schopni svým rozumem nějak „pojmenovat“ kvůli odlišení od ostatních smyslově vymezených jednotlivostí. Tyto jednotlivosti jsou stejně jako celek relativní, takže jsou nutně duální (povrch obsahu věci + obsah věci skrytý pod povrchem). Z této relativní duality věci vnímají smysly jen povrch, zatímco obsah pod povrchem musíme pojímat (chápat) myšlením:

- vjem povrchu věci není povrchem věci, ale jeho smyslovým obrazem (pořízeným zvenčí věci),

- pojem obsahu věci není obsahem věci, ale jeho myšlenkovou ideou (pořízenou z nitra věci).

Objektivně je tedy jednotlivá věc jednotou povrchu a obsahu, neboť povrch obsahu je samozřejmě součástí obsahu pod povrchem.

Subjektivně tuto jednotu rozdělujeme na vjem povrchu a pojem obsahu. Naše subjektivní poznání tak může být reálné (odpovídat objektivní realitě) jen jako jednota vjemu a pojmu. Samotný vjem a samotný pojem, jsou tedy nereálné, pouhé subjektivní iluze o realitě...

Ke str.61:

Kant pokládá za skutečnost jakousi „věc o sobě“, která prý není přístupná našim smyslům jinak, než pouhým „bodovým dotekem“, který nám nemůže zprostředkovat obraz celé věci (srovnej dotek ve spánku). Takto je pouhý dotek jen jakýmsi impulzem k našemu uvědomění, že „věc o sobě“ existuje, nikoliv však vjemem její podoby a pojmem její podstaty. Proto prý nemůžeme mít reálnou představu ani reálný pojem o „věci o sobě“. Zkrátka Kant si vymyslel jakýsi „svět o sobě“, který nám prý pouhým dotekem dává možnost o něm vědět, nikoliv ho poznat. Náše představy a pojmy vyvolané prý pouhým dotekem jsou tedy nutně pouhé iluze o „reálném světě o sobě“.

Kant vlastně náš poznatelný vnější svět relativních projevů povýšil jakéhosi „duchovního nepoznatelna“ a na jeho místo „dosadil“ jakýsi objektivní svět pouhých doteků. Z těchto kantových doteků pak současná akademická (teoretická) věda vykonstruovala jakýsi abstraktní (tedy ryze subjektivní) „svět částic a vlnění“, či jaké nesmysly ze sebe ještě „vyloučí“.

Ke str. 73:

Protože povrch obsahu je součástí obsahu (obsah na povrchu = obsah pod povrchem) a protože obsah (podstatu věci) poznáváme myšlením o vnímaném povrchu, je podstatou (základem) světa myšlenka (idea). Tato myšlenka se projevuje dvojím způsobem (její projev má stránku objektivní a subjektivní:

- objektivní projev podstaty věci = vnitřní obsah věci skrytý našemu smyslovému vnímání pod vnějším povrchem obsahu,

- subjektivní projev podstaty věci = pojem věci zjevný našemu rozumnému myšlení.

Z těchto dvou stránek projevu věci je:

- podstatou subjektivního světa je subjektivní stránka projevu (subjektivní projev věci, subjekt = vědomí), jejíž obsah je rozumnému myšlení zjevný.

- podstatou objektivního světa je objektivní stránka projevu (objektivní projev věci = objekt), jejíž obsah je smyslovému vnímání skrytý.

Objektivním projevem věci (podstaty jejího obsahu) je například měděná koule, která našemu subjektivnímu vnímání projevuje svůj kulovitný povrch, našemu subjektivnímu myšlení svou měděnou podstatu.

A protože projev není tím, co se projevuje, musíme za oběma střánkami projevu (objektivního i subjektivního) hledat to, co se v něm projevuje, hledat projevující se myšlenku (ideu) bohů.

Zjevné je tedy to, co se projevuje prostřednictvím svého projevu, který (projev) je zjevný našemu vnímání a myšlení bezprostředně.

Zjevné = projevené (zevně či vnitřně, objektivně či subjektivně)

Ke str.74:

Svět myšlenek (i vjemů) je zcela přirozeně zabarven individualitou (osobností) myslitele (i badatele). Proto RS klade důraz na „neosobní“ představování a myšlení, chceme-li poznávat pravdivě. Tím ovšem není řečeno, že naše představy a myšlenky mají být bezcitné (nemyšlení srdcem) a bez vůle (bez chtění je realizovat). Neosobní myšlení má usměrňovat naše cítění a chtění, zatímco osobní myšlení naopak naše cítění a chtění usměrňuje v tak zvaný osobní názor, mínění, přesvědčení, tvrzení atp.

Pokud každý myslí na jiný strom či na jinou představu stromu, potud každý myslí na strom o jehož obecné podobě se lze dohodnout. Na nšich vjemech se tak učíme našim představám („představám vjemů“ nám známé reality). Základem našeho poznávání je tedy vjem, jeho vyšším stupněm je představa vjemu (představa inspirovaná smyslovým či jiným vjemem) a nejvyšším stupněm je představa pojmu nepocházejícího ze smyslového světa (představa intuitivního pojmu).

Ke „zmatení jazyků“ tedy nedochází následkem různých představ stromu, ale následkem různých výkladů obecné představy stromu. Někdo si strom představuje prakticky jako zdroj dřeva či ovoce, jiný teoreticky jako „žvachuli kantovských částic a vlnění“, jiný třeba jako naplnění (podstatou dřeva) duálního principu relativně protisměrného stupňování (růstu koruny do nebe a kořenů do země), či jak si kdo strom akademicky nadefinuje.

„Zmatení jazyků“ je tedy dáno skutečností, že uvedení „představitelé“ se sotva kdy na něčem obecném shodnou. Ke zmatení jejich jazyků tak není zapotřebí čekat na vyšší pojmy, například na pojem pravdy. Můj bývalý soused říkával: „Všichni mají nějakou představu a pojem kopance do pr...., nemůžou se však shodnout, komu za něj poděkovat!“

Ač je tu nutné spojení jasného pojmu s jasnou představou, lidé dnes zpravidla nemají jasný pojem, ani jasnou představu o ničem, přestože jsou učení a mají na všechno svůj názor.

To, co spojuje představu s pojmem je reálně logický zdravý rozum, tedy nikoliv jen realná praxe (tendenční či jinak nerozumná) či jen formální logika (nekonfrontovaná s realitou).

Kdo bádá (systematicky vnímá) je badatel, kdo hledá podstatu a souvislosti vybádaného je myslitel a ten kdo z věrně pozorovaného a reálně logicky promyšleného vyvozuje správné závěry je spravedlivý soudce, jenž se s vybádaným a promyšleným ztotožňuje svou vůlí (poslední soud, definici věci), nikoliv však svou osobou, kterou si uvědomuje mimo věc jako samostatnou (duchovní JÁ).

Ke str.74 (níže):

Jednota, jeden myšlenkový obsah celku „světa idejí“ je svět bohů, který se projevuje zevně (objektivně) a vnitřně (subjektivně). Tento svět idejí není vnější ani vnitřní, není objektivní ani subjektivní, neboť i jednotlivé ideje (myšlenky bohů) jsou bohové, jsou příslušníky hierarchického řádu bohů. Tento řád není jen reálný, ani jen logický, ale reálně logický, takže ho může člověk pravdivě poznat zase jen reálně logicky, čímž se stává „boho-člověkem“. Bohem, protože svým duchovním JÁ obsáhl veškeré hierarchie, člověkem protože je svobodný, protože není součástí božského řádu, žádné z jeho hierarchií, ale je jejich jednotou (celkem řádu)...

Je-li tato odpověď jasnější než příslušné poznámky v knize „Teorie poznání RS“, může vzbudit otázku, proč nejsou tak jasně už ty poznámky v knize. Odpověď nalezneme u RS v podobě tak zvaných „parcifalských otázek“. Také k vydání zmíněné knihy jsem si sjednal tazatele, ten však nemohl zastoupit všechny možné tazatele, neboť každý tazatel je jiný, ptá se jinak, jinak dnes a jinak zítra. Zkrátka, nic nelze ušít na míru současně všem tazatelům, tím méně těch, kdo se neptají, patrně proto, že všechno vědí. Navíc se i „odpovídatel“ vyvíjí...

K 61:

V dětství jsem měl sen, že mě políbil anděl. Po okamžitém probuzení se ukázalo, že se mě čumákem dotkla kočka...

K 73:

Nachytal jste mě na hruškách. Vyjádřil sem se navyklým způsobem „obsah na povrchu“, ač šlo o „obsah povrchu“.

Na přesné vyjdřování si člověk musí zvykat. Na povrchu je to, co je ve spáře, nikoliv spára, která je dána dvěma hranami. Hranou povrchu tělesa (jeho tvarem) a hranou povrchu okolí tělesa (formou jeho otvoru)...

K 73 níže:

Zde člověk musí „zápasit“ s možnostmi své řeči:

Skryté (to, co je za projevem) se neprojevuje bezprostředně samo o sobě, ale prostřednictvím svého projevu, který již není tím skrytým, ale něčím jiným, jeho projevem.

Bezprostředně zjevný je tedy projev toho skrytého, nikoliv to skryté, co se v projevu projevuje. Jen takto lze říci:

„Prostřednictvím zjevného poznáváme skryté!“ (Aristoteles)

Je tedy nutné rozlišovat dvojí:

bezprostředně zjevné = projev skrytého

zjevné prostřednictvím projevu = skryté

Ve vztahu k výše uvedenému dětskému snu:

Polibek anděla = bezprostředně zjevný snový projev doteku kočky

Kočka = ve snu skrytá, zjevná nepřímo, prostřednictvím snu

Žádné z uvedených vyjádření není dokonalé. Je tedy třeba si je zdokonalovat pomocí doplňujících „parciffalských otázek“.

Dle Kanta je kočka „věc o sobě“ (pravá realita) a „polibek anděla“ nám známá „realita“, náš sen, námi vnímané a myšlené iluze o realitě, naše reakce na pouhý dotek „věci o sobě“...

Myšlenky bohů jsou rovněž bohové. Odutd „duchovní hierarchie světa idejí“. Tento svět idejí je skrytý, projevuje se však prostřednictvím podstaty obsahu nám známého objektivního světa (v objektech a vztazích mezi nimi) a prostřednictvím podstaty obsahu našeho subjektivního světa (jako naše vjemy, představy a myšlenky a na ně reagující cítění a chtění)...

RS a praví anthroposofové jsou Michaelovými „vojáky“ na bitevním poli Země (na Nebi draka již porazil), pod vlajkou sv. Jiří...

Tazatel pro vydání není možný přes internet...

Původně jsem se chtěla zamýšlet nad bytostnou podstatou Antroposofie a vzešla z toho tato úvaha o VĚDOMÍ, která na konci se stala snad i správným pochopením bytostné podstaty Antroposofie. Posuďte sami......

VĚDOMÍ je do sebe uzavřenou hodnotou dvojnosti:

1) VĚDOMÍ možnosti projevu - projevující se ve světě IDEÍ jako VÝDECH VĚDOMÍ oživující svou představu MATKY a SYNA

2) MOŽNOST PROJEVU - projevující se ve světě IDEÍ jako představa MATKY - forma IDEE a představa SYNA - tvar IDEE.

VĚDOMÍ oživuje DECHEM VĚDOMÍ svoji představu matky a syna a vytváří tak  bytostnou podstatu svého PROJEVU ( VÝDECHU) =  trojnost MATKY, SYNA a DECHU VĚČNOSTI mezi nimi (matka/syn).

Ve světě IDEÍ (v projevu VĚDOMÍ) je tedy DECH (DUCH) TVŮRCE - STVOŘITEL ohraněný vně formou představy a vnitřně tvarem představy.

VĚDOMÍ se projevuje jako ŽIVOT (VÝDECH) nesoucí na sobě své vlastní představy matky a syna (forma a tvar představy).

Ve svém projevu je tedy VĚDOMÍ samotným ŽIVOTEM PŘEDSTAV,  ale  v sobě samém je VĚDOMÍM možnosti ŽIVOTA PŘEDSTAV.

VĚDOMÍ jako OTEC dává svým projevem život své představě MATKY a SYNA.

Jako OTEC je však anulován svým vlastním projevem. Obě představy tíhnou k sobě a životodárného OTCE tím vtlačují zpět do NĚHO SAMÉHO (Já sám). Tím probíhá NÁDECH ŽIVOTA zpět do výchozího stavu VĚDOMÍ samotného, bez živých představ, jen s možností opětného tvoření představ. Nastává SMRT PŘEDSTAV.

Ve svém projevu je tedy VĚDOMÍ  samotným ŽIVOTEM PŘEDSTAV a v sobě samém je VĚDOMÍM možného ŽIVOTA.

SMRT PŘEDSTAV je tedy něco, co povstává jako NUTNOST ZACHOVÁNÍ SAMOTNÉHO VĚDOMÍ (proměny ŽIVOTA zpět ve VĚDOMÍ - nádech VĚDOMÍ).

SMRT představ tedy povstává v PROJEVU VĚDOMÍ  jako něco, co samotným VĚDOMÍM nebylo stvořeno, ale nutně v zájmu VĚDOMÍ vzniklo.

ŽIVOT je tedy SVĚTLEM představ a SMRT je tedy temnotou představ.

K překonání SMRTI bylo nutné proměnit SMRT v ŽIVOT a to POCHOPENÍM, které ze sebe vydoluje samotný projev VĚDOMÍ.

POCHOPENÍ je tedy SYNEM VĚDOMÍ a jak samotný syn KRISTUS řekl (Já a Otec jedno jsme), je POCHOPENÍ rovno VĚDOMÍ.

V Ježíši byla tedy překonána temnota Syna a SMRT se stala NOVÝM ŽIVOTEM PŘEDSTAVY SYNA skrze POCHOPENÍ (uchopením Ducha svatého celou Ježíšovou bytostí).

Překonání SMRTI MATKY pak proběhlo v R.Steinerovi a povstal NOVÝ ŽIVOT PŘEDSTAVY MATKY- ANTROPOSOFIE.

SOFIE uchopená všemi třemi články lidské duše - ANTROPEM znovu ožívá v nové bytostné podstatě ANTROPOSOFIE.

Každý, kdo toto pochopí svým rozumem a nechá toto pochopení uchopit celou jeho bytost, se tak stane SPÁROU mezi KRISTEM v sobě a ŽIVOU BYTOSTÍ ANTROPOSOFÍÍ stojící jako vlastní duše naplněná Sofíí před ním.

Do této spáry pak může vproudit kapka samotného VĚDOMÍ a tím se toto VĚDOMÍ ocitá uprostřed svého, člověkem znovu oživeného projevu představy MATKY a SYNA.

OTEC se takto spojí s MATKOU a SYNEM ve věčném spojení HODNOTY TROJNOSTI.

Srdečně zdraví ATREA

Obdivuji vaše dedukční schopnosti je to geniální.

Napsal jste: Obdivuji vaše dedukční schopnosti je to geniální..........

Jste jediný, kdo na můj příspěvek reagoval a tak děkuji za reakci, i když nevím, jak si to vyložit...

Když si uvědomím, že "Fantom" představuje přízrak,přelud, vidinu, ducha, nebo démona, tak v tom čuju čertovinu.....

V překladech díla RS je ale pojmem "fantom" nazývána prvotní duchovní podstata fyzického těla člověka, takže pochvala od takového "Fantoma" (duchovní prapodstaty člověka) by znamenala hodně pro toho, kdo se snaží skrze mne promluvit!

Takže "babo raď"............

- dle wikipedie: Dedukce - vyvození závěrů pro konkrétní případ z obecných pravidel - z obecného usuzuji na jednotlivé. Příklad: Sokrates je člověk - člověk je smrtelný - Sokrates je smrtelný. Dedukce nikdynepřináší žádné nové informace.

Z té Vaší velice stručné věty jsem nepochopila, jestli jsou geniální mé dedukční schopnosti, nebo je geniální závěr, který z té úvahy vyvstal?

Možná byste se mohl trochu více vyjádřit............díky

Nic méně Vaše reakce ve mně vyvolala novou "vlnu dedukcí" na téma MYSTERIUM MATKY, což mi přineslo další nové pochopení. Takže ještě jednou díky za Vaši reakci.

Srdečně zdraví ATREA

Obdivuji vaše dedukční schopnosti je to geniální.

1.Víte co je svatý Grál a jaká je jeho podstata?

2.Zjakého světa přichází Sorat

Na základě mé předešlé úvahy chápu, že svatý Grál je živá bytost ANTROPOSOFIE.

SORAT povstává z neproměněné temnoty a chce zamezit přetváření temnoty ve světlo poznání. Člověkem pochopený mechanismus tvoření a  horoucím srdcem realizovaný, umožňuje nový ŽIVOT MATKY a SYNA.

Srdečně zdraví ATREA

V pravo nahoře naší diskusní stránky je kolonka „VYHLEDAT V DISKUSI“. Tam napište heslo „sorad“ a objeví se Vám vše, co v naší diskusi bylo (poměrně nedávno) řečeno o Soradovi (Soratovi).

Stručná reakce Atrey na Sorata je správná...

Ke svatému Grálu:

Tradice sv. Grálu pramení (tuším ve 12. století) ve francouzko-německém minnesangru, který tuto tradici vrací do událostí před mysteriem na Golgotě.

Hystorickou podobu získává tato tradice v počátcích českých dějin, neboť posledním a dosud úřadujícím králem sv. Grálu je český kníže sv. Václav (syn českého knížete Bořivoje, synovce velkomoravského knížete Rastislava).

Tradice mluví o sv. Grálu jako o nádobě (míse či kalichu), do níž jeden z příslušníků židovské kněžské Velerady Josef z Arimatie nachytal pod golgotským křížem krev a vodu (pot), tryskající z probodeného srdce Ježíše Krista.

Tato nádoba stála na stole při „poslední večeři Páně“. Leonardo da Vinci ji zpodobnil na milánské fresce jako prázdnou nísu před Ježíšem Kristem i jako sklenici (kalich) červeného vína, na níž ukazuje Ježíšova otevřená pravá (Jánská) ruka, která současně naznačuje, že míra (píď) poháru musí být naplněna. Pravá ruka svým palcem (v duchu Jidáše vedle Jana) ukazuje současně na zlomek nalámaného chleba, na jaký ukazuje také Ježíšova levá dlaň (na Petrovské straně, v duchu: „učiň z kamene chléb“)...

Minnesangrovská tradice vychází z nebeského boje Michaela s drakem (Luciferem), z jehož čelenky srazil Michael zelený kámen (smaragd), který na Zemi našel kameník (Steiner) a vybrousil z něho posvátnou nádobu (Anthroposofii), nazvanou minnesangry „sv. „Grál“ (geograficky „česká kotlina“). Samotný kameník však v souladu s Josefem z Arimatie nazývá „sv. Grálem“ obsah posvátné nádoby, representovaný krví Ukřižovaného. V tomto smyslu je svatým Grálem každá mikrokosmická kapka Kristovy krve, nazvaná kameníkem „Duchovní JÁ“ (manas)...

Co si mám představit pod tím "smaragdem", z něhož byla R. Steinerem vybroušena Anthroposofie?

astrální tělo Sofie

Takže...

Kámen, který vypadl z čelenky Lucifera a byl "kameníkem" přepracován v Anthroposofii, je astrální tělo Sofie.

Přepracované astrální tělo je duchovní Já.

Takže Anthroposofie by byla, dle této informace, duchovním Já Sofie.
Astrální tělo může přepracovávat jen a jedině (lidské) já. Prací já na astrálním těle postupně vzniká manas (duchovní Já). Jaké Já pracovalo na přeměně astrálního těla Sofie v duchovní Já Sofie? No jedině JÁ SOFIE! Takže - RS byl inspirován přímo jástvím Sofie, aby mohl přepracovávat její astrální tělo...?

Sofie bude mít v budoucnu také přepracované éterné tělo (je od r. 1923 éterným tělem Sofie to, které RS obětoval anthroposofické pospolitosti?) a fyzické tělo (má-li nyní nějaké...) .... Jak lze přepracovat éterné tělo Sofie?

RS uváděl, že Anthroposofie, i pokud by byly všechny knihy a budovy zničeny, stále vždy hledat projev ve fyzickém světě. Měl tím na mysli fyzické tělo Sofie, které bude muset být také v budoucnu přepracováno? Je fyzický projev a fyzické tělo (fyzická schrána) to samé..?

A ještě mi není jasná jedna věc. Proč se o astrálním těle Sofie mluví jako o "kameni"? Pod kamenem bych si představil spíše tělo fyzické... Zřejmě označení "kámen" poukazuje na něco jiného, stejně jako jeho zelená barva...

Člověk je dán dvojí dualitou:

Horní dualita (dutý nebeský kámen) = astrální tělo a tělo já

Dolní dualita (dutý zemský kámen) = fyzické tělo a éterické tělo

Nebeský kámen představuje schrány duše (Sofie) a ducha (Krista). Proto „kameník“ z nebeského kamene na Zemi vytesal a vybrousil dvě nádoby, mísu a kalich, schrány Sofie a Krisa, symbolizované ve svatográlové tradici Parciffalovým viděním „mrtvého milence v náručí sedící ženy dívky“. Pieta není podobenstvím evangelií.

Zemský kámen, sražený z čelenky Ahrimana svatým Jiřím, tesá a brousí mnohost „kameníků“ (pravých anthroposofů) jako fyzické a éterické tělo člověka, po vzoru Piety Michelagela Buonarotiho.

Spojením obou kamenů (nebeského a zemského), začíná vědomá práce pravého JÁ (Pavlova zmrtvýchvstalého „Krista ve mně“) na ostatních schránách...

„Kameník“ byl tedy inspirován ze dvou stran k založení dvojího „goetheana“ (třetího)...

Možná je i tato odpověď stále ještě poněkud zamotaná. Pokuste se tedy přičinit o rozmotání dvou „kamenů“ (dodekaedrů), jejich barev a svatográlové tradice vůbec...

Velice děkuji... nyní si připadám, jako kdybych začínal s Anthroposofií zase od začátku, neboť mi připadá, že - opět - nic nevím. Zamotal jste mi to tak, že rozmotání tuším až v daleké budoucnosti, ale o to víc napnu v tomto směru své snažení...

Není toto šance pro TSO? Evropští vládci nevědí, co dělat. Jediné co umějí, to je dokola omílat staré fráze, staré postupy. Stále dokola chtějí silnější Evropu, větší bezpečnost, silnější ekonomiku, konkurenceschopnost, odvrátit ruské nebezpečí, milovat USA a Izrael. Chtějí větší integraci, silnější Euro, kolektivní bezpečnost...

Dokola jen stále větší centralizace, boj proti korupci, boj proti terorismu atp.

Nejsou schopni překročit vlastní stín.

Chtějí více demokracie, chtějí více svobody, více práv pro menšiny, méně práv pro většinu atp. Prostě hotováci.

Chtějí vítat imigranty. Spásu vudí v islámu, africké a asijské kultuře a imigraci.

Stále se hovoří o důležitosti Evropy, ale to, že tato je výjimečná právě tou pestrostí kultur a národů, což umožnilo vývoj svobody a křesťanství.

Stagnace není důkazem toho, že Evropa a Evropané jsou na tom špatně. Jen mají špatné vedení. To je velmi jednoduché.

Musejí se střepat pijavic a osvobodit  se a nadechnout! Tady vám někdo stále pouští žilou a tvrdí, že jste nemocní, chudokrevní!

Kde je tu příčina? Co je problém? A tak je tomu i s Evropou.

Evropa je výjimečná svojí bílou kulturou.

Proč se má hovořit jen o výjimečnosti černé či asijské či žluté rasy.... proč si neuvědomit i svoji výjimečnost!

Proč se bát hájit svoji výjimečnost.

Elity nám přikazují hájit výjimečnost Asiatů, Arabů, Afričanů, Eskymáků, Pygmejů...homosexuálů, transsexuálů, bisexuálů, transvestitů atp. atd.

A což kdybychom si  uvědomili svoji výjimečnost jako naprosto obyčejné fungující rodiny, kde je táta a máma a děti. A kde jsou všichni bílí...

Co je na tom rasistického, xenofobního, urážlivého, nenávistného, extrémistického?

Hájit jedinečnost bílé rasy a klasické rodiny se považuje za urážku, za extrémismus a rasismus.

To je právě současný stav Evropy. Nemocní politici dovedli Evropu do stavu nemoci.

Není čas pro vystoupení TSO?

Cituji: "Není čas pro vystoupení TSO?"

Reaguji: Kdyby TSO "nevystoupilo", nevěděl by jste o něm, jako o sociální možnosti...

Prý dojde k zásadním změnám v EU po odchodu Anglie z EU.

Dosud zásadní změny spočívají v tom, že Francie a Německo se demokraticky rozhodli o osudu EU, že EU se bude reformovat. A to tak, že Anglie způsobovala nejednotnost. A dnes již tedy není člen, kteřý by bránil ještě zadikálnější centralizaci.

Nyní čtu, že EU povolila v čr stavbu silnic a dálnic!

Je zde absolutně postaven občan do role loutky, který jen musí poslouchat.  Ne to, co potřebuje a chce občan v obci, ale co chce centrum, to bude platit.

Vůle nějaké instituce tisíce kilometrů odsud!

Totalita nejprve vytvoří korupční prostředí, a potom jako "bojuje" proti korupci. Jen nedát pravomoci občanům. Stále je obcházet, stále udržovat lidi v podřízenosti, vymývat jim mozky, že jinak to nejde atp. Ani slovo, že jsou to oni - zastupitelé všeho druhu, co vytvořili stav kolapsu normálního chodu společnosti. To, že jsme si zvykli na terorismus, na jejich pravidla, která oni dělají ve svůj prospěch a tváříme, že to je vše ok, že zlo a násilí na vůli občanů je běžnou součástí našich denních starostí a životů, to je lež, to je klam, to je demagogie. A lidé mlčí. Tváří se, že souhlasí.

Je nutno čekat, až se probudí další lidé? Nejde to jinak. Ale což tolik zla stále nemůže probudit lidi? Nebo jsou probuzeni, ale nevěří. Není vhodné více šířit myšlenky TSO? Co když už tu je dost lidí, jen nevědí o TSO?

Jak se projeví a čím zralost pro TSO?

Zralost pro TSO se projeví zájmem o TSO. Kdo touží po svobodě, ten hledá způsob jak ji realizovat, ten si potřebnou metodiku najde. Kdo netouží, toho si svoboda nenajde, ani kdybychom mu denně házeli do schránky letáky...

Jak se lidé rozhodují, podle zdravého rozumu, nebo dle pocitů?

V Anglii zastřelili političku před hlasováním o setrvání GB v EU, a málem to způsobilo, že Anglie zůstala v EU. A přitim nedošlo k ničemu, že by třeba vyply elektřinu, nebo že by zkolabovala libra. Nic.

Přesto se to mediálně využilo ve prospěch EU.

Elity se rozhodují podle "rozumu kladnu" ke kterému patří, dav podle citu, vyvolaného zpravidla propagandou...

Když už zde opravujete omyly všeho druhu, tak zde je také jeden: Tzv. největší Čech Karel IV., byl vůbec Čech?

Karel IV. měl českou matku, která jako Přemyslovna nebyla stoprocentně české krve? Jeho otec byl sice český král, ale rodem Lucenburg. Kdo je ovšem stoprocentně lucenburské krve? Podstatné je, že Karel IV. byl českým králem, cítil se být Čechem a skutečně také i činem Čechy miloval. Tehdy ovšem byli za Čechy pokládáni jen stavové, kteří rovněž nebyli stoprocentně české krve, byli však tehdy ještě věrni tehdejšímu českému jazyku, české kultuře a českým tradicím...

Nyní mám ale problém. Rád bych věděl, v čem se liší síly gravitační a dostředivé? Je to jedna a táž síla? Opačné jsou tedy síly odstředivé, tedy antigravitační?

Jak ale je možné, aby se gravitace (odstředivá či dostředivá síla) rušila gyroskopem?

Rotuje-li Země a Měsíc kolem společného těžiště, potom toto těžiště také má nějaké síly, kterým přitahuje či odpuzuje?

Zjišťuji, že stále vůbec nechápu, jaké síly zde existují a která je která.

Ani nechápu rozdíl mezi elektřinou a statickou elektřinou, magnetismem. Můžete k tomu něco říci?

Jaké všechno jsou síly? Kolik jich je? Asi.

Mám za to, že gravitační síly jsou vždy dostředivé a antigravitační odstředivé. Problém je, že středem nemusí být vždy středo-bod, neboť bod je v principu okruhem, jakým je například oběžná dráha Země kolem Slunce...

Tento příspěvek jsem přehlédl:

Roztočíme-li gyroskop a vyhodíme ho do vzduchu, spadne vzápětí na zem. To znamená, že zemskou gravitaci nezrušil...

Společné těžiště mezi dvěma vesmírnými tělesy (např. mezi Zemí a Měsícem) je pomyslné, dané půosbením sil příslušných těles, nikoliv jím samým. Zkrátka pomyslné společné těžiště žádnými silami nedisponuje...

Cituji: „Zjišťuji, že stále vůbec nechápu, jaké síly zde existují a která je která.“

Čeho se toto zjištění týká?

Statická elektřina je statický elektrický náboj, jaký je například v nabité baterii. Naproti tomu dynamická elektřina je například jednosměrný či střídavý proud...

Různé síly jsou různé projevy energie. Kolik druhů takových projevů je netuším. Záleží na tom?...

Pokud vím, tak akademici tvrdí, že gravitační síly jsou vlastně síly, které prý má každé těleso.

Všechna tělesa se prý navzájem přitahují. Třeba dva kameny, dvě kulečníkové koule, dvě lodičky na vodě atp. Ale síly tření brání, aby se k sobě přiblížily.

Všechna tělesa na Zemi pak vyskládají výslednou gravitační sílu.

Pravdou ale je, že jestliže každý kámen, zrnko písku i skála atp. mají gravitační sílu (tedy dostředivou sílu?), potom vlastně nemohou vytvořit jednotnou gravitaci Země.

Jedině, že by gravitační síly fungovaly nějak podobně, jako síly magnetické, které se po spojení magnetů spojí v jeden celek.

Na rozdíl od severojižních (v principu horizontálních) sil magnetu je gravitační síla jednosměrně dostředivá (v principu vertikální). Jak jste správně postřehl, gravitační síly Země se z Newtonových gravitačních sil mnohosti šutrů poskádat nedají. Nezbývá než Newtonovy šutry opustit a hledat gravitaci Země jinde (například v éterickém těle Země)...

Zmiňujete souvislost gravitace a éterického těla Země. Nedaří se mi ale uvědomit si, jaká je tu konkrétní souvislost.

Dalo by se říci, že Země pro svůj život gravitaci potřebuje? Nebo jinak - projevem života Země (éterické tělo nazýval RS také tělem oživujícím nebo životním) je éterické tělo - a tedy i gravitace.

Z popisů v v okultní fyziologii si pamatuji, že i éterické tělo člověka má v sobě tendenci stávat se kulovitým - proti čemuž bojují síly ostatních těl, a proto kulovitý tvar nemá. Éterické tělo Země tedy ale kulovité je...? Protože jestli je gravitace jednosměrně dostředivá (a z pozorování a experimentů jednoznačně plyne, že je), pak z toho plyne, že mnohost jednosměrně dostředivých silových působení má jeden svůj konec ve středu Země a druhý konec v okruhu Země. A ty síly působí z okruhu směrem ke středu, protože kdyby působily obráceně, měla by Země antigravitaci jako Měsíc.

U Měsíce tedy působí síly antigravitačně = ze středu ven; u Země gravitačně = z okruhu do středu.

Ještě jeden problém mi vyvstal - pokud se dá gravitace vysvětlit éterickým tělem Země, jak do toho pasuje skutečnost, kterou RS o éterickém těle říkal: Éterické tělo Země je mnohostí elementárních bytostí, které toto éterické tělo společně tvoří. Když nelze poskládat gravitační pole Země z mnohosti domnělých silových působení fyzických kamenů, lze ho poskládat z mnohosti silových působení elementárních bytostí Země?

Zde je třeba rozlišovat trojí Zemi:

- Zemi jako „makrokosmickou sféru“ (celou planetární soustavu)

- Zemi jako „planetární sféru“ (sféru vnitřních planet)

- Zemi jako „planetu“

Jako planeta má Země (její éterné tělo) podle všeho zmenšenou podobu hvězdy planetární sféry (tzv. slunečních paprsků).

Vnější síly planety Země dosahují ke sféře Měsíce, vyznačené oběžnou dráhou Měsíce. Odtud jsou vráceny (odráženy k) Zemi jako dostředivé síly gravitace podobně, jako jsou síly „planetární sféry Země“ ohraničeny sférou Saturna.

Vnitřní síly duté planety Země se vracejí od středu planety podobně, jako síly „planetrární sféry Země“ od Slunce.

Sféra počátku obojích sil planety Země (vnějších/vnitřních), který je současně koncem jejich odražených paprsků (vrácených sil), by se měl nacházet někde v kůře (slupce, skořápce) planety Země (v tzv. „zemských krách“) podobně, jako je sféra počátku sil „planetární sféry Země“ naznačena „kružnicí“ tzv. oběžné dráhy planety Země kol Slunce. Z téhož důvodu je tato „kružnice Země“ také základem astrologických znamení vnitřních planet (+ Marsu)...

Vlastním éterickým tělem planety Země (podobně jako planetární sféry Země) jsou síly směřující od svého počátku odstředivě. Zpět odražené síly (vč. sil vnější gravitace planety Země) lze pojímat stejně dobře jako jako síly éterické i jako síly fyzické.

V odstředivém smyslu éterických (životních) sil planety Země je orientován (oživován) také rostlinný (aj.) život Země...

Mnohost paprsků sil pojímá duchovní věda jako mnohost „elementárních bytostí“ elementárního (éterného, životního) těla planety Země. Jednotlivá bytost má tedy podobu paprsku, nikoliv podobu z mnohosti paprsků složené hvězdy...

Na rozdíl od ostatních planet (včetně zemského Měsíce) jen planeta Země nemá kulovitý tvar (patrně je „šišatá“ jako ragbiový míč). To vysvětluje, proč jsou všechny tak zvané „snímky zeměkoule“ (i jejího povrchu či obzoru) dány počítačem upravovanými variantami jediného snímku (pořízeného z kosmického prostoru). Také, proč se fotografie ze satelitů tak úzkostlivě vyhýbají zemským pólům, proč vůbec existují další a další „tendenčně vědecké“ lumpárny podobného druhu...

Odvolávám „ragbiový míč“ (zmátl mě svým profilem) a nahrazuji ho lentilkou, či diskem dnešních sportovců. Planeta Země sice až tak placatá není, nicméně svou polární zploštělostí a rovníkovou rozplizlostí svádí mnohé k novodobé představě „placaté Země“...

V diskusi s JŠ jsem mluvil o pčíčině zrychlování volného pádu. Tak totiž funguje síla gravitace...

U všeho jde o hledisko pozorování. Narůstá-li síla například od povrchu koule k jejímu středu, pak z hlediska středu narůstá dostředivě (ke středu), z hlediska povrchu „odstředivě“ (od povrchu). Pojem „odstředivě“ je tu poněkud zavádějící, avšak pojem „odpovrchově“ by tu byl sotva akceptován... Jaký pojem tu doporučíte?...

Jestliže něco pravděpodně „sedí“ tak, že se to podobá pravdě, přece to pravda není...

Co znamená, že „síly opačné + a – se ruší“? Například dostředivé síly zemské gravitace míří na opačných plokoulích proti sobě stejně jako protisíly plus a mínus. Znamená to snad, že tyto síly se vzájemně ruší takže zemská gravitace nepůsobí (negunguje)?...

Cituji: „Při skládání sil kolmo na sebe jdoucích může zůstat výslednice sil v jiné rovině, řekněme třeba v horizontální rovině“

Reaguji: Výslednice sil je dána jako výsledek „působením sil“. Je-li působení sil kolmé, je i výslednice sil kolmá. Názorný příklad: Zatloukám-li kůl do země v Evropě, nemůže tu výslednice kolmých protisil (akce a reakce) „zůstat v jiné rovině (například v africké)“...

Vloudila se chybička: Pokud se na protilehlé straně od Měsíce stejnosměrné gravitační síly Měsíce a Země sčítají, nemělo by nastat „dmutí“ vod oceánu tady, ale na straně přivrácené k Měsíci, protože jsou vpdy odtud tam vytlačeny většími silami...