Nikde se nedají najít informace o mírovém pochodu na Ukrajině, ten byl zahájen 11. července a vyšel ze třech odlišných míst: z Oděsy na jihu země, ze Svjatohorské lávry (pravoslavného monastýru) v Donbasu a z Počajevské lávry na Volyni, tedy ze západní Ukrajiny. Většinu poutníků tvoří ženy.

Pochod by měl dojít do Kyjeva 27. července 2016, kde se očekává nejméně 1 milion poutníků. Je to i výročí křtu Ruska, pokřtění Kyjevské Rusi, jejíž centrum je Kyjev, žádná Rothschildovská Ukrajina.

Lidé se prý modlí za mír.

Přemýšlím, jaký smysl má takový 500 km pochod přes celou Ukrajinu. Jednak je to asi největší pochod lidu v Evropě. Navíc je to křesťanský pochod. Na čele pochodu jsou neseny kříže, ikony.

Jaký smysl to má? Lidé se zase rozejdou a nic. Modlí se. Jaký význam má modlitba? Co změní? Kromě toho, že lidé vnímají ducha společenství, který se ale ostatně rodí vždy u každého společenství lidí a je bytostně hmatatelně vnímatelný.

Takové procesí, není to ale něco jako středověký duch. Je to na úrovni doby.

Lidé chtějí něco jiné, nelíbí se jim tento sociální experiment Rothschildů s Evropou, Ukrajinou, Ruskem, celým světem. Podvědomě cítí, že to není v pořádku, ale zmohou se jen na nějaký průvod.

Připadá mi to jako za komunistů rok 1989, lidé se sjednotili, protože nechtěly komunisty, ale nevěděli, co dál, nevěděli, co chtít.

Není dnes na úrovní doby vědět, co chci? K čemu je nějaký průvod? Není to málo pro dnešní dobu? Kdyby tak věděli, že existuje TSO.  Oni se pomodlí a rozejdou se.

Totalitní vláda světa i současné proamerické Rothschildově Ukrajiny si oddychne. Vždy asi existuje možnost, že by se velké srocení lidu mohlo vymknout z pod kontroly. I když, -  co by tak asi udělaly za povstání většinou ženy a bábiny a děti, není-liž pravda? Stejně Rotschildovci mají všude svoje agenty, tak by do vedení zase nasadili svoje lidi, jako to dělají ve všech zemích, ve všech vládách, parlamentech atp. Beru tento křesťanský pochod jako určité vzedmutí se ducha Ruského národa, který je na úrovni dětského stupně vývoje. Díky za to. Ale je to pro dnešní dobu dostačující?

Podle údajů ukrajinské policie do Kyjeva došlo cca 8,500 poutníků. Dle církve 80 000.

Nicméně prý obdobné menší i větší pochody na Ukrajině probíhají opakovaně každý rok touto dobou v souvislosti s pokřesťanštěním Kyjevské Rusi.

http://quer-denken.tv/ukrainer-stehen-auf-zigtausende-auf-einem-friedensmarsch-nach-kiew/

Jaký je Váš názor na toto dění na Ukrajině a tedy v Evropě?

Jaký je Váš názor na tento pochod?

Mně to nepřipadá jako u nás v r. 1989. Tehdy přece lidé věděli přesně, co nechtějí a co chtějí. Nechtěli komunisty, chtěli kapitalismus. Toho se jim také dostalo, takže předpokládám, že jsou s naplněním své touhy navýsost spokojeni. TSO je neoslovuje...

Není to tak dávno, co ve Španělsku a jinde (v malém také v ČR) opakovaně probíhaly mediálně zamlčované demonstrace proti poměrům v současném kapitalismu. Věděli, co nechtějí, ale nevěděli co chtít. Výsledkem byla pro změnu nula...

To všechno byly „průvody“ intelektuálů a jimi poblážněného lidu, v duchu „my chceme nad sebou lepší (morálnější) pány!“...

Na Ukrajině za mír „nepochodovali“ intelektuálové, ale skutečný lid. Mámy, báby, děti a dědové (muži vojenského věku jsou ve zbrani a musejí tedy pochodovat za válku). Od starých lidí sotva můžeme očekávat, že ujdou pěšky v tak krátkém čase 500 km. Zůčastnili se, kam až došli a dali jsaně na jevo, co nechtějí a co chtějí! Žádný válečný štváč se už nemůže odvolávat na vůli ukrajinského lidu. Oni chtějí mír v Kristu. To jasně demonstrovali kříži a ikonami nesenými pravoslavnými kněžími a mnichy v čele průvodu. Svatá Rus založila tradici, na kterou je třeba navázat. Jinak běda nám!

Píšete:

"Různé síly jsou různé projevy energie. Kolik druhů takových projevů je netuším. Záleží na tom?..."

Jasně, asi nezáleží.

A co je to energie? Kde se bere, z čeho vzniká, a proč? A kolik je energií?

Obecně bych asi řekl, že energie je projevem vůle nějaké bytosti...

Řekl bych, že „energie“ je "podstata sama o sobě", tedy absolutno, které podstatou ničeho ještě není. Jakého obsahu se energie stane podstatou, o tom rozhoduje až svět relativních projevů.

Podle tohoto předpokladu by tato absolutně jediná energie měla být podstatou všeho relativního, tedy také podstatou projevu vůle nějaké bytosti i podstatou té bytosti samé, podstatou jejího vědomí...

Takže tedy - dala by se energie představovat jako možnost, která je základem pro to, aby se pak mohla projevit diferencovaná mnohost bytostí?

A další věc: když se bavíme o tzv. energiích, jak se dnes materialisticky - nebo spíše dynamisticko-materialisticky -chápou, třeba o životní energii, sluneční energii, energii světla, kinetické energii, chemické energii, jaderné energii - to jsou již nějak diferencované relativní projevy té původní jediné absolutní energie, že ano? V tomto smyslu jsem nadhodil tvrzení, že energie je projevem vůle nějaké bytosti - tyto relativně různé typy energií jsou projevem působení (tedy vůle) různých bytostí...

Ono vlastně i hmota je pouze projevem soustředění vůle Trůnů, takže také energie... (v tom se kupodivu shoduje duchovní věda s dnešní fyzikou, která také říká, že hmota je jen energie, i když to nechápe bytostně).

Když si to představím, tak i Trůnové musí vynaložit nějakou energii, aby dovedli soustředit vůli takovým způsobem, že může dojít k oběti božského ohně, ze kterého pak další hierarchie zhušťují "naši" hmotu.

Není pak sám tento božský oheň tou jedinou absolutní energií?

Reknu-li „život“, tak předpokládám, že se neobejde bez energie, stejně jako se bez ni neobejde světlo, vzduch, voda, země. Předpokládám tedy, že energie je něco, co je tu před tím vším.

Řeknu-li „životní energie, světelná energie, energie vzduchu, vody, země“, pak si s takovými výrazy nevím rady, neboť říkám, že to, co všechno předchází, všechno také následuje (předcházející = následující).

Jako bych řekl, že základem čtyř živlů (oheň, vzduch, voda, země) je oheň (teplo), jehož zhušťováním ostatní živly vznikají a pak bych mluvil o „ohnivém vzduchu, ohnivé vodě, ohnivé zemi“, jako o různých typech ohně.

Myslím si, že tady není problém v chápání, ale ve vyjadřování, které může správně chápanou věc následně pěkně zamotat...

Tak jako lze energii zhušťovat (například v projevy živých sil akce, mrtvých sil překážek, a znovu oživených v reakci), tak lze její zhušťené stavy zase zřeďovat v původní energii a tu zase zhušťovat v něco jiného (například v papouška Akadu).

Majer, Lomonosov (a jiní) z toho vyvodili (patrně na podporu vybírání „inkasa“) tak zvaný „zákon o zachování energie“, dle jehož tvrzení, se může energie jen přeměňovat, nikoliv být nalezena ještě nějaká nepoužit energie (zdánlivě teprve vznikající ve vehyklu zvaném „perpetuum mobile“). Majerova energie tedy chce platit „inkaso“, zatímco moje energie nechce, ale kvůli Majerovi musí.

Přitom se mi ekluje pokládat moji a Majerovu energii, za různé druhy energie, ale mám za to, že v Majerovi se energie prostě dopustila zištné zrady ostatní energie, kterou můžeme chápat religiósně jako božskou, nebo úplně pragmaticky jako obyčejný oheň (teplo)...

Pravda, používat v této souvislosti pojem "božský oheň" není zrovna vhodné, navíc, když o něm většinou nemáme ani správnou představu.

Co se týče pra-základu živlů, tady se mluví spíše o éteru jako tzv. "pátém živlu", kvintesenci, (což je nesprávné označení, tímto éterem je spíš myšleno to, z čeho se čtyři živly diferencovaly, tedy spíš podstata, kterou mají všechny živly společnou, a je nasnadě, že to nemůže být oheň).

Vlastně mi došlo, že ani já nevím, co si pod "božským ohněm" představit. Cit mě poučuje, že mezi božským ohněm a původním absolutnem je velký rozdíl. Dle výkladů RS by se dal božský oheň chápat jako myšlenková substance vyššího devachanu...

Pokud bych se chtěl dobrat původu živlů, dopracuji se přes astrální svět, nižší devachan až do vyššího, kde existují, stejně jako pro všechno ostatní, pravzorové myšlenkové bytosti pro všechny živly.

Představa energie jako podstaty všeho (živého) tím není nijak narušena, neboť je podstatou i těchto myšlenkových bytostí....

Protože oheň (teplo) je již relativním projevem (Saturn), nemůže být současně absolutnem, ale relativním projevem absolutna. Relativní projev je však vždy duální (párem opaků).

Duální jsou další vývojové stavy ohně, jež se na jedné straně zhušťují a na druhé zřeďují.

Otázkou je, co je párovým opakem ohně?

Taková otázka mě nikdy nenapadla...

Uvážíme-li, že saturnské teplo je teplo budující, teplo, které je základem celého následujícího vývoje, a dá se také nazvat obětním kouřem, vyplývá z toho, že relativním opakem tohoto tepla bude světlo, které je odbourávající, ničící (vědomí je spojeno se světlem, a jen díky odbourávání něčeho předem vybudovaného může zářit světlo vědomí).

Podobenstvím protikladu kouře a světla v hmotném světě je fyzický oheň - v tom se také projevují opaky světla a kouře. RS říká, že při hoření fyzického ohně je jedna třída elementárních bytostí zaklínána hlouběji do hmoty (bytosti kouře) a druhá je zduchovňována do světla (bytosti světla). To je také krásná polarita kouř - světlo.

Jinde RS říká, že světlo existovalo sice již na konci manvantary Saturnu, ale pouze jako předjímání nadcházejícího slunečního vývoje. O slunečním vývoji pak říká, že staré Slunce nesvítilo nepřetržitě jako naše dnešní Slunce, ale docházelo zde k rytmickému střídání dvou stavů - světlého a temného. Když bylo staré Slunce temné, docházelo k budování (podobně jako dochází v noci, za temnoty vědomí k budování - obnovování - lidského fyz. a éter. těla), a když zářilo, docházelo k odbourávání. Tedy, vychází mi z toho, že až v manvantaře starého Slunce se plně projevily obě polarity - jak temného ohně, tak jasného světla.

No, na Saturnu se vyvinuly a střídaly dva druhy tepla, vnitřní a vnější. Lze to pokládat za polaritu tepla? Tak či tak se to však týkalo jen vývoje Archai.

Kde se však na Saturnu vzalo vedle tepla vědomí Trůnů a co je jeho párovým opakem?

K polatritě tepla:

Nejsem si jistý, zda lze vnitřní a vnější teplo pokládat za polaritu tepla... mám totiž potíže s tím, abych si to představil, protože na starém Saturnu ještě neexistoval prostor. Když se dnes vcítím do svého vnitřního tepla a porovnám to s teplem vnějším ( např. oheň v krbu), dal bych ruku do ohně za to, že to polarity jsou. Na starém Saturnu tedy také zřejmě šlo o polaritu... prostor k tomu nutně existovat nemusí, řekl bych.

K vědomí Trůnů:

Dosud jsem si myslel, že je jaksi samozřejmé, že tam, kde se odehrával vývoj starého Saturnu (zase ten prostor, který tam nebyl, ale jak to jinak nazvat...) , byly přítomné bytosti I. hierarchie, tedy i jejich vědomí. A kde se vzaly - no byly tam nadelegovány Otcem - "Zde počněte (tvořit)!"

Jenže o nějakém světle se v prvních etapách saturnského vývoje nedá mluvit. Vědomí Trůnů (+Cherubů, Serafů) tam ale přesto bylo. Jak to? Je to možné vysvětlit tak, že ne každé vědomí potřebuje ke své existenci něco odbourávat... to je sice pravidlem tady ve hmotném světě a pro vědomí vázané na hmotná těla, ale nemusí to být pravidlem v devachanu.

Lidské zárodky byly tehdy ve stavu hlubokého transu, ale Trůnové měli vědomí jistě jasné (a sem se hned cpe představa světla..

Nevím, co by mohlo být párovým opakem vědomí Trůnů - leda nevědomí, trans původních lidských zárodků... a nebo absence vědomí Trůnů tam, kde jejich působení nebylo.

Ještě si nejsem úplně jistý, jací Trůnové to vlastně byli. Vezmeme-li v potaz vývoj hierarchií, dnešní Trůnové, mající na svědomí substanci nerostů, byli na starém Saturnu teprve na vývojovém stpni Duchů formy...

V souvislosti s jednou přednáškou (opět nepamatuji jakou) RS a tím, že jsem se pustil do Goethova Fausta, mi došla následující věc:

O Mefistofelovi RS říká, že je jakousi směsicí Lucifera a Ahrimana, a že mezi nimi Goethe ještě nedokázal jasně rozlišovat, jejich impulsy jakoby mu splývaly; neměl prý ještě jasné duchovnědné poznání obou - ani nemohl.

Došlo mi ale, že Goethe mezi nimi ani neměl jasně rozlišovat, protože tím získala postava Mefistofela přesně to, co měla mít - lucifersko-ahrimanskou směsici, která je právě pro 5. poatlantskou dobu aktuální a charakteristická. Goethe o tom zřejmě ve svém bdělém vědomí nevěděl, ale v Mefistofelovi stvořil takovou postavu, která nádherně a přesně poukazuje na následující věc:

RS říká, že ve 3. poatl. epoše ještě působí Lucifer a Ahriman zřetelně odděleně ze dvou stran, přistupují k člověku ze dvou stran a jejich impulsy se nijak nekryjí, stojí ještě úplně odděleně, takže je lidská duše může i odděleně zakoušet.

Ve 4. poatl. epoše se v lidské duši již dotkli - jejich působení se v lidské duši setkává, naráží na sebe, ale ještě se nepřekrývá. Jsou ještě oddělení, ale už si v lidském nitru "podávají ruce".

A v 5. poatl. epoše se, dle RS, Lucifer a Ahriman "zauzlují" ještě před tím, než přistoupí k lidské duši. Jejich působení tedy lidská duše vnímá jako jakousi směsici zlého (neoprávněného) působení, a je pro ni velmi těžké je nějak rozlišit, rozplést tak, aby je mohla poznat.

Kdyby tedy Goethe stvořil místo Mefistofela dvě postavy, jednu čistě luciferskou a druhou čistě ahrimanskou, jdoucí proti sobě, napsal by Fausta pro Egypťany a Chaldejce. Kdyby byly tyto postavy spřátelené, ale stále oddělené, napsal by Fausta pro Řeky a Římany. Ale pro duše vtělené v naší páté epoše museli být oba ukryti v jedné postavě, aby bylo názorně ukázáno, jak se Lucifer a Ahriman proplétají ještě před tím, než přistoupí k lidské duši... Mefistofeles páté epochy tedy ani jiný být nemohl...

Dává to takto smysl nebo jsem úplně vedle? Jakoukoliv připomínku vítám... děkuji

(Výklady RS k Faustu jsem ještě nečetl)

I když se dva principy vzájemně proplétají, přece musíme jasně a jednoznačně rozlišovat, co a jak se vlastně proplétá. Proto v naší epoše mluvíme například o tom, že voda se skládá z vodíku a kyslíku...

Lucifer s Ahrimanem se proplétají především v Evropě. Východ je převážně luciferský, Západ Ahrimanský. Současná vlna „imigrantů“ má v Evropě obojím důkladněji zamíchat. Dopustí-li to Evropa a nebude-li jedno od druhého přísně oddělovat, nastane tento „asurský“ chaos trvale a Evropa své poslání nesplní.

Jak pravíte: Tuto „směsici zlého (neoprávněného) působení“ nesmíme dopustit! „...pro duše vtělené v naší páté epoše NESMĚJÍ být oba ukryti v jedné postavě!“

Goethův Mafisto se zjevil ve faustově pracovně, v níž Faust bádal „přírodovědecky“ (alchymisticko chemicky) a „kabalisticky“. Faoustovu smyslovému vnímání se tedy zjevit Ahriman. Také následné chování Mefistovo je v prvním dílu Fausta ahrimanské. Tam kde se v druhém Faust přikládní k Luciferovi, tam Mefistovi uniká.

RS označuje Goethova Mefista za Ahrimana zejména ve výkladech Fausta. Mluví-li o Mefistovi v jiných přednáškách, zpravidla v něm tak přísně nerozlišuje...

Již poněkolikáté děkuji za vyvedení z abstraktních úvah do reality...

Nedávno jsem dospěl jaksi ze dvou stran k pochopení toho, co se skrývá pod významem věty "Kristus nám dává váhu." Tato věta mi vyvstala na základě hloubání nad (už nevím jakou) přednáškou RS. A došlo mi, jak je úžasně dvojznačná.

První hledisko:

RS v té přednášce upozorňoval, že tomu není tak, že by nás Kristus nějak nadlehčoval, jak si to představují nějací mystikové, ale právě nám dává váhu (myšleno tíži) ve správné míře tak, abychom nepřipraveni neodletěli kamsi do abstraktního panteistického vše-ducha nebo vše-božství. Tato správná míra tíže nás má také upozornit na to, že Kristus je spojen se Zemí a že je třeba ho hledat zde.

Druhé hledisko:

Ale tato váha znamená také, že Kristus nám dává váhu jako mechanismus, tedy k vážení = k uvažování! Neboť ve všem, co učinil, spočívá v pozici středu, nebo, lépe řečeno, sám je oním středem. Bez něj by nebylo možné správně vážit.

Na jedné straně nám tedy dává správnou míru tíže, čímž vyrovnává (léčí) neoprávněné působení Lucifera; a na druhé straně nám dává správnou míru lehkosti (neboť správné myšlení - uvažování - je prvním stupněm při vědomém znovusjednocení s duchovním světem), čímž vyrovnává (léčí) neoprávněné působení Ahrimana. A tím opět ukazuje, že je středem...

Prosím o opravení případných chyb... děkuji...

Jinak řečeno:

1/ Držíme-li se Krista, stojíme nohama pevně na Zemi (nefantazírujeme s Luciferem).

2/ Nepropadáme Ahrminanovu materialismu. Máme správné představování, uvažování a usuzování (cítění, myšlení a chtění)...

Str.80.dole;
"...V každém případě je tedy jasné, že myšlení není nádoba bez obsahu jako vjem či představa, ale naopak projevuje plnost obsahu (pojem a ideu). ten se však nikdy plně nekryje s obsahem jiného myšlení (ciziho).".... Tedy- protože je vjem a představa bez obsahu, jako prázdná nádoba,znamená to, že tyto prázdné nádoby nejsou obsahem vědomí?  To, že jsou předmětem vědomí znamená, že jsou "před"  je vnímajícím vědomím: předmět =>  před- mě (vnímající vědomí)  - t (ty) => ty přede mnou...?  Obdobně jako představa => před -stava => stavěná před - před koho co?- před vnímající vědomí... A jelikož je vědomí ve spáře ( resp. mělo by se v ní uvědomit) , pak tento předmět vědomí, představa či vjem se z pohledu spáry může jevit "před"  jak do všech stran vně, tak ze všech stran dovnitř, přičemž vnitřní stanovisko, že se to jeví jako "ve" vědomí, uvnitř, je dáno egem, nepravým já? ... Které po svém probodení, obrácení dospěje "na nebesa", tzn. "na" vnitřní formu (na vnější hranu vnitřní formy nebes) , tzn., že se stane plně si sama sebe vědomým obsahem spáry, uvědomí si sebe sama ve spáře?
...A ;"... Myšlení... projevuje plnost obsahu (pojem a ideu). ten se však nikdy plně nekryje s obsahem jiného myšlení (ciziho). ".... Co je myšleno tím "krytím" ?  To jakoby předpokládalo to, co tam R.S. vyvrací.A totiž, že svět myšlenek a idejí máme všichni společný a zde: " ten se však nikdy plně nekryje s obsahem jiného myšlení (ciziho) ". Tedy to, že se plně nekryje je poukaz právě na to "individuální zabarvení" ?  Nebo je zakopaný pes ve slově "ten"?  (i v knize je po tečce s malým "t"). Protože je "ta"  plnost obsahu. "To" myšlení. Ale "ten"  mi ve výše uvedené doslovné citaci pořád nějak nesedí. Kdo nebo co "ten"? Str.;83.
"...Myšlením si s pojmem osvojujeme také příslušný smyslový postřeh v podobě představy formy povrchu obsahu.(Zde jde o představu jako  vzpomínky na vjem. Před-stava = to, co stavíme před sebe z nitra jako vnitřní obraz skořápky obepínající tvar jádra. Představa je tedy okolím pojmu.) Vnější postřeh (vjem), který je sám o sobě němý, k nám nyní náhle promluví (formou představy s tvarem pojmu) srozumitelnou řečí, z níž můžeme vyrozumět,že hledanou podstatou postřehovaného projevu je právě pochopený pojem.To, co bylo uvedeným uskutečněno, představuje soud (úsudek).(Spravedlivý soud=úsudek na základě uvažování o vnímaném.)..."
...Jestliže je představa okolím pojmu, pak to ve mě vyvolává dojem, že ten pojem je vědomí, které toto okolí vnímá. Že ten "pojem"  je to, co má být pojmuto, tedy uvědoměno. A co jiného by se mělo uvědomit než vědomí člověka... "Člověče, poznej (= uvědom si ?) sebe sama". Tedy finální, definitivní pojem všech pojmů je pojmout (poznat,pravdivě definovat )  sebe sama...? To je to, že "právě hledaná podstata postřehovaného projevu je pochopený pojem" - to má být ta "srozumitelná řeč"  projeveného...? Str.;85.
..."Ten, kdo má bohatý duševní život, vidí tisíce věcí, jež jsou duchovně chudému ničím (nepovšimnuté nebo jen pouhým názvem). To nad Slunce jasněji dokazuje, že vnější smyslová realita je ve své podstatě vlastně jen zrcadlením (povrchním obrazem) obsahu našeho ducha..."... - Vnější smyslová realita je ve své podstatě, tzn.v obsahu pod povrchem přece myšlenkami a idejemi bohů..? A zde stojí, že je jen zrcadlením (povrchním obrazem)  obsahu našeho ducha, tedy lidského ducha, nikoliv myšlenkovým světem bohů....?
"...(Jinak nevnímatelný obsah vnější reality se plně projevuje jen v nitru našeho ducha, v našem já jako pojem a idea.)
Z tohoto obsahu lze zevně přijímat (smyslově vnímat) jen prázdný, povrchní
obraz jeho reality.
Jde tedy především o to, nalézt v sobě sílu k poznání sebe sama jako tvůrce
obsahu..."...- Poznat sebe sama jako tvůrce subjektivního obsahu, tvůrce světa svých myšlenek a idejí. Tvůrci objektivního obsahu objektivní reality jsou přece bohové, nikoliv člověk...? Nebo jím může být člověk až když plně pozná a pochopí svět myšlenek a idejí bohů, čímž se stane bohočlověkem a tedy i spolutvůrcem, společně s bohy? Str.94.nahoře ;
"...Aby mohlo být poznání zcela dokonáno (dokonalé), abychom dospěli ke správnému pojetí projeveného světa, musí zkušenost s jeho postřehem splynout s myšlením o něm... ".... - To je jinými slovy popis stavu vědomí bohočlověka? Str.95.;
"...Lze tedy říci, že je jen jeden myšlenkový obsah světa! Naše vědomí nemá schopnost myšlenky vytvářet a uchovávat, jak se tak často tvrdí, ale má pouze schopnost myšlenky (pojmy a ideje) postřehovat."...
- A tento jeden myšlenkový obsah světa je tvořen myšlenkami a idejemi bohů, nikoliv lidí. Jejich úkolem je učinit (poznat, pochopit, pojmout)  tento myšlenkový svět svým myšlenkovým světem, tzn.pravdivě tento myšlenkový svět poznat...?  A ani až ho pozná, nebude mít naše vědomí schopnost myšlenky vytvářet,protože všechno už je vymyšlené bohy...?... Ale jak by potom šlo do vývoje aplikovat něco, co tu ještě nikdy nebylo?

Ke str.80 dole:

Zde je řeč o obsahu vjemu a představy, nikoliv o obsahu vědomí, jímž vjem i představa jsou. Např. kufr obsahuje nádobu, která nic neobsahuje.

Před-mě-t = přede mě (před vědomím ve spáře).

Vnější vjem = vnější hrana spáry = např. vjem tělesa

Vnitřní vjem = vnitřní hrana spáry = představa

Představa vnějšího vjemu = také vnitřní hrana spáry

Představa uskutečněná ve vnějším světě (jako vnější hrana spáry) = kresba (například projekt mostu aj.)

Kamenný most = představa naplněná kamím.

Malba mostu = představa naplněná barvou.

Před-stava = stojí před vědomím jako hrana spáry (vnější či vnitřní), takže představa nemůže stát před spárou.

V principu je vnější hrana spáry Nebem, vnitřní hrana spáry Zemí (srovnej Mojžíšovo stvoření Nebe/Země).

Představa je vždy ve vědomí, které si ji může představovat jakoby byla vně vjedomí. Představa vnějšího vjemu odpovídá vjemu, který si představujeme tak, jak jsme ho vnímali (viděli, slyšeli atp.)

Představy a pojmy jsou duševně-duchovní.

Vjemy jsou tělesně smyslové.

Ego si představy a pojmy může jen přivlastňuje.

Ego je iluze. Probodením ega si uvědomujeme své pravé já v astrálním těle. Toto pravé já se dostane z astrálního těla ven přepracováním astrálního těla v duchovní Já...

„Plně nekryje“ znamená, že myšlenky dvou lidí o téže věci si plně neodpovídají. Rozdíly jsou dány individuálním zabarvením. Například máme představu a pojem koule. Jeden velké, červené, měděné koule, druhý malé, šedé, železné.

„ten“ s malým „t“ za tečkou je gramatická chyba...

Představa je okolím pojmu jako je skořápka ořechu okolím jádra. Zde není řeč o „vědomí sebe sama“, ale o vědomí jiného předmětu, o srozumitelné řeči jeho projevu. V zrcadle máme „vědomí svého obrazu“, nikoliv „vědomí sebe sama“. K vědomí sebe sama nevede vnímání zrcadleného projevu, ale úplně jiný mechanismus, založený na odlišení projevu od projevujícího se...

Ke str. 85:

Náš duch je mikrokosmická kopie ducha makrokosmu (bohů). Kapka vody je v podstatě tímtéž, co moře. Smyslová realita jako projev (zrcadlení) myšlenek bohů, je nutně také projevem našeho ducha. RS se vyjadřuje tak, že s líčeným předmětem připomíná i jiné souvislosti, které je třeba si uvědomovat...

Protože vjemy vnější reality jsou jen povrchní, podstata jejich obsahu se plně projevuje jen v myšlení našeho ducha, v našich pojmech a ideích o našich vjemech. Ani tu není řeč o sebepoznání...

Ke str. 94 nahoře:
Zde není řeč o bohočlověku, ale o pouhém člověku na nejnižším stupni vývoje. Vjem je zkušenost s povrchně vnímaným světem. Pokud povrchní vnímání naplníme obsahem našeho myšlení o vnímaném, naše poznání vnímaného světa bude dokonáno, dokonalé, stane se plnou zkušeností...

Ke str. 95:
Dokonalé poznání člověka má vlastně v člověku vyvolat vzpomínku, že myšlenky bohů byly a tedy také jsou i jeho myšlenkami, než byl od bohů oddělen (individualizován). Touto vzpomínkou se člověk stává bohočlověkem.

Jako lidé nemůžeme myšlenky vytvářet, protože jsme je s bohy již vytvořily, protože už tu jsou. Jako lidé nemůžeme vytvářet nějaký jiný svět myšlenek, neboť svět má jen jeden „myšlenkový obsah“, který můžeme poznávat jen více méně správně a idndividuálně zabarvovat.

Vše, co je muselo být vymyšleno. Vše, co bylo vymyšleno předtím ještě vymyšleno nebylo. Vývoj pokračuje, protože pokračuje vývoj myšlenek bohů...

Df: "Ale jak by potom šlo do vývoje aplikovat něco, co tu ještě nikdy nebylo?"

To je i pro mě velmi závažná otázka. My do vývoje sice aplikujeme něco nové, co tu ještě nikdy nebylo (naše individuality), ale ne nové myšlenky.

zmp: "Vše, co je muselo být vymyšleno. Vše, co bylo vymyšleno předtím ještě vymyšleno nebylo. Vývoj pokračuje, protože pokračuje vývoj myšlenek bohů..."

Člověk se ale vyvíjí k tomu, aby nové myšlenky mohl tvořit, ne? Svoboda přece netkví v tom, že zůstaneme navždy v rámci bohy předvytvořené mnohosti myšlenek (i když se tato mnohost vyvíjí)...

Myšlenky jsou ve vyšším devachanu reálnými bytostmi, a člověk se ke tvoření bytostí postupně vyvíjí. Na Jupiteru bude člověk schopen slovem tvořit bytosti rostlinného charakteru (živé, s éterickým tělem); na Venuši bude člověk schopen tvořit bytosti zvířecího charakteru (pociťující, s astr. tělem) a na Vulkánu bude schopen tvořit bytosti nadané jástvím, tedy lidského charakteru.

RS říká, že "jádra" myšlenkových bytostí jsou sem přesazovány z vyššího světa než je vyšší devachan, tzn. ze světa pro nás zatím nepoznatelného = nemůžeme tedy zatím poznat ani reálnou podstatu (jádro) těchto myšlenkových bytostí. Tzn. ani na Vulkánu nebudeme schopni myšlenkové bytosti tvořit. Ale řekl bych, že vývoj k tomu směřuje...

Domnívám se, že abychom se mohli spolupodílet na vývoji kosmu, patří k tomu i to, že budeme jednou svobodně tvořit myšlenkové bytosti...

Svět by vůbec nemohl vzniknout, kdyby nemohli vznikat nové myšlenky. A nové myšlenky by nemohly vznikat, kdyby tu nemohlo vznikat něco, co tu ještě nebylo. Každá myšlenka byla jednou nová.

Pokud se člověk vyvíjí k tomu, aby nové myšlenky mohl tvořit, pak nemůže existovat jen to, co tu již bylo. Nové myšlenky nejsou staré.

Nové poměry představují naplnění starých možností a současně umožňují vznik nových možností. Vyrobím-li hliněný hrnec, který tu ještě nebyl, využil jsem možností, které tu již byly. S hrncem však vzniají nové možnosti něčeho, co tu ještě nebylo (nabírat, ukládat, konzervovat atp.)...

Vždyť i z vašich slovsám vyplývá, že ke vznikání něčeho nového dochází neustále.

Ať jsou světy sebevyšší, jednou dospějeme k poznání i těch nejvyšších. Co potom budeme dělat? Život půjde dál a vznikat budou nové světy. Do budoucnosti není vývoj nijak předem omezený. Hranice možností se stále posouvají. Do minulosti je omezen počátkem všeho...

Díky za odpovědi.

J.K. díky za doplňující otázku, kterou bych položil v podstatě stejnou.

...A jen ještě - Nové myšlenky a ideje tedy budou možné, až vznikne nový "hrnec",  nový objektivní svět, nová manvantara Jupiter?  Do konce manvantary Země tedy máme co poznávat, to již vymyšlené bohy - a tento proces poznávání všeho vymyšleného v "hrnci"  Země nelze jaksi předběhnout, že ten obsah hrnce Země někteří poznají, pochopí dříve a budou tak moci "vymýšlet"  nový hrnec - Jupiter? ... Samotná manvantara Země je vlastně okamžik v polovině této manvantary (Golgota)  a do Golgoty opakuje Země předchozí tři stavy a po Golgotě vyvíjí předběžně následující tři stavy. Tzn.,že nyní, protože už jsme kousek za polovinou manvantary Země, se předběžně (v podmínkách manvantary Země)  vyvíjí manvantara Jupiter -je tak?  A to by znamenalo, že to nové už se musí, nebo spíše by se mělo vymýšlet právě teď...?

Nové myšlenky mohou vznikat kdykoliv. Až k Vulkánu je vše vymyšleno předběžně. I v současné fázi vývoje však může přijít něco, s čím se původně nepočítalo. To pak může i do budoucna ovlivnit to, s čím se počítalo.

Manvantara Země opakuje předchozí tři manvantary do okamžiku, kdy na Zemi vznikne pevný živel „země“. Vlastní vývoj Země myslím navazuje až poatlantským vývojem. Předběžný vývoj Jupitera v podmínkách Země není možný. V podmínkách Země mohou být budoucí stavy do určité míry předběžně vyvíjeny jen v jednotlivých lidech, zasvěcencích.

Řekl bych, že vlastní vývoj Země počíná začátkem Atlantidy. V polárním eonu se naposledy opakoval Saturn, v hyperborejském eonu (kdy došlo k oddělení slunečního království od Země) se naposledy opakovalo Slunce, a v lemurském eonu (kdy došlo k oddělení Měsíce) se naposledy opakoval Měsíc. Pak nastává vývoj "Marsu" (Atlantida) a "Merkuru" (po-atlantida), což je také vlastním vývojem Země, která je okultně Marsem-Merkurem. Věk pečetí je dle RS předjímáním jupiterského vývoje a Věk pozounů předjímáním vývoje Venuše.

Jupiter se připravuje již nyní - to, co je v manvantaře Země morálním řádem, bude za pomoci Krista proměněno v přírodní řád Jupitera, podobně, jako je dnes přírodním řádem Země morální řád starého Měsíce (proto ta všudypřítomná moudrost v Přírodě, která má lidské já podnítit k lásce...).

Výborně!

Celosvětové elity se snaží proti sobě postavit Německo a Rusko. Je možné, aby to tyto národy pochopily, že jeden bez druhého nemohou se řádně vyvinout? Německo nesplní poslání, předat Rusku žezlo a pochodeň vývoje.

Putin se snaží navazovat kontakty s EU, NATO. Elity Izraele = vedení USA a Evropy ale ženou Německo proti Rusku. Masmédia se v očích veřejnosti snaží z Ruska udělat říši zla, totality, komunismu atp. Německo a USA jsou zase odívány do roucha panenské nevinnosti a roucha beránčího. Rothschildům se podařilo zrealizováním 1. a 2. Sv. války vytvořit v národech Ruska a Německo šílenou vzájemnou nenávist. Tu i přes snahu Putina nejde z národů Ruska Německa vkořenit? Je to křivda. V každé rodině tam byl někdo zabit právě Němcem či Rusem! Vlastně je ta nenávist vkládána i do ostatních národů navzájem. Ale ty nejsou ve vývoji ke Kristu asi tak důležité?

A proč se všichni rvou o střed Evropy? Proč se o nás stále přetahují Rusové, Američani, Němci?  Samozřejmě víme, že všechny tyto státy ovládají Chazaři, ale přesto, proč se tak o nás rvou?

Nebo je to jen pocit nějaké falešné výjimečnosti? Chazaři se rvou mezi sebou i o Norsko, Finsko, Venezuelu a jiné  lidově řečeno „zapadákovy“. Nebo má střední Evropa přece jen nějaké vyšší poslání nebo nižší? Nebo každý národ a nyní stát má nějaký úkol, poslání? Asi ano. Takže žádná výjimečnost.

Jedna věc je, kdo Rusko a Německo zjevně ovládá a jiná věc je, co v těchto národech skrytě vyrůstá...

Sorat nemůže přemoci Jahve ale skrze Asuru jen člověka.

Asura tedy může člověka jen přemoci (roztrhat ho - jeho já - jako Skylla), ale ne zničit.

Sorat ho může zcela zničit (nasát do ne-prostoru jako Charybda).

Je to tak?

Krista z jednoho pohledu chápu jako princip niterně spojený se životem (léčí, oživuje, vyrovnává), Sorat pak bude spojený se smrtí - tedy, kdo se spojí s Kristem, bude žít věčně, a kdo se Soratem, navždy zemře. Je to tak?

Tak to plyne z logiky věci. Smrt se týká těla, nikoliv extraktu spojeného s já, jenž se znovu inkarnuje.

Asura tento extrakt trhá na kusy, takže se nemůže inkrarnovat úplně a nemůže tedy pokračovat ve vývoji. Sorat tyto kusy nasává do anthmoty, kde se úplně rozplývají.

Vyvíjíme-li extrakt Já ke Kristu, vyvíjíme se k nesmrtelnosti a věčnosti.

Zdravím, vmeditaci RS o záklaním kameni vprvním, odstavci, na konci předkládá RS,, A budeš vpravdě žít ve světové bytosti člověka''  Co to znamená?  Děkuji

Světová bytost je makrokosmická bytost. V ní žije člověk mikrokosmický. Žít v pravdě ve svěřové bytosti znamená pravdivě (věrně) ji poznávat (nutně z nitra) a sám se v ní pravdivě projevovat (cítit, myslet a konat).

Pokud se člověk neprojevuje pravdivě, pak žije v iluzi, nikoli v pravdě ve světové bytosti.

Tou světovou bytostí je od počátku „Adam kadmon“. Po Golgotě je novým Adamem Kristus...

Ještě doplním (nemusí to být na první pohled vidět), že žít "v pravdě" znamená žít zcela svobodně.

"Pravda vás vysvobodí!"

Tedy, "... budeš žít v pravdě ve světové bytosti člověka" by se dalo chápat také jako "budeš žít svobodně ve světové bytosti člověka." ...

Richtig!

V současné totalitě lidé shánějí práci přes tzv. agentury práce.

Když se vám přes ně dostat práci,  potom této "egentuře" odvádíte ze svého platu část svého příjmu.

Dostanete třeba 60-80 Kč na hodinu, ale agentura od zaměstnavatele bere na vás třeba 180-250 Kč. hod!

Je to šílené a přitom zcela běžné al idé tak pracují! A jsou rádi, že mají práci!

Hnusná totalita, zvaná demokracie, toto udělala z lidí. Takhle odporně neokrádali a nedřeli lidi a ni komanči!

A to samé je i s bydlením.  nějaký bakaný bakan či bakal vlastní 30 000 bytů a to pronajímá lidem!

Ne že oni si budou vlastnit svoje bydlení. Nééé. Oni udělají agenturu, která to lidem zprostředkovává!

A lidé chtě nechtě, nechtějí-li bydlet pod mostem musí držet hubu a platit výpalné.

A to vše je legální, v pořádku, toto schválí parlament, poslanci. To i zločinecká mafie se ke svým mafiánům chová lépe! Z tohoto hlediska je mafie solidnější, než stát s jeho aparátem. A právě o to jde, že páni si dělají zákony pro sebe, ne pro občany. Ale občané se domnívají, že pro ně pánipracují. A ti se tváří, naoko, že ano.

I v TSO ale bude v rámci obce muset existovat nějaká egentura, která bude mít přehled, kde je jaká práce, aby to mohla nabízet lidem, kteří si třeba chtějí navýšit ZPP.  Jaký bude rozdíl? Jen to, že nebudou brát tolik? No, dík i za to.

Tedy, nevím, proč by v TSO musela být nějaká agentura zprostředkovávající zaměstnání. To si lidé neumějí sehnat práci sami? Tak bych je nepodceňoval, a takto je nebude podceňovat ani TSO. Dřív taky žádné agentury práce nebyly, a lidé pracovali víc než dnes, a se sháněním práce moc problémů nebylo... Kdo chce pracovat, práci si najde i v současné totalitě sám. Agentury tu jsou pouze pro zmíněné vydírání a odírání lidí.... v TSO nic pro vydírání a odírání lidí existovat nesmí a nebude, řekl bych...

No v obci TSO nějaká "agentura" chceme-li to tak nazvat bude, neboť v rámci jedné HO TSO sledovat veškerou agendu (ZŽP a ZPP) obce nelze. Tato "agentura" však sama bude HO TSO a jako taková bude pod kontrolou svých podílníků a ostatních plnoprávních občanů (viz metodika)...

Běžný občan řeší jen to, zda je někdo Američan, Rus, Čech, Číňan...., ale nikdo neřeší zda je občan svobodný.

Vůbec se nebere v ůvahu to, jak ten člověk žije.

Samozřejmě, totalita nazývá zotročené občany svobodné občany. To je pak problém že si to občané nechají a sami věří tomu, že otroctví je svoboda. To je pak problém inteligence.

A nebo morálky? tedy je v člověku problém morální, mravní? A jaký?

To, že žiji ve lži, že podléhám lžím a sám je papouškuji,to určitě v člověku, v jeho jemnějších tělech, něco dělá, musí to něcodělat, ničí to nějak vnímání pravdy, krásna, hodnot dobra atp.

Jestliže někdo nerozlišuje a není schopen rozlišovat mezi pravdou a lží, tak to se musí někde projevit.

Ptám se tedy kde a jak?

Mravně, morálně, tělesně...v čem, jakým způsobem. Děkuji.

Proč by se měl běžný občan zajímat o to, zda je Američen, Rus, Čech nebo Číňan svobodný? Neměl by se zajímat především o to, zda je sám svobodný a jak žije? Je-li sám svobodný, pak není „běžným občanem“. Ví-li svobodný jak a může-li jiným ke svobodě pomoci, pak je na něm, co pro ně udělá...

Věří-li otroci otrokářské totalitě, že jsou svobodnými občany, pak je to problém morálky totality a inteligence otroků...

Nerozlišujeme-li mezi pravdou a lží, projeví se to ihned v našem jednání a následkem této příčiny také jako následek v našem příštím životě. Projeví se to duchovně, duševně i tělesně nejrůznějším neblahým způsobem na našem talentu (vnitřních sklonech) a vnějším osudu...