Karma není hřích. V příštím životech musejí být vyrovnány jak naše pasiva (negativní karma), tak naše aktiva (pozitivní karma)...

Já se nekoncentruje samo na sebe, ale duše (svým vědomím) se koncentruje na já. Zpočátku na iluzi já (ego), na jejímž místě si později uvědomí pravé já a spojuje se s jeho vědomím...

Džihádistu si uvědomíte jen díky koncentraci na vjem džihádisty. Jinak by jste ho od okolí nerozlišil. Vedle vjemu, na který se koncentrujete, máte současně spoustu ostatních předmětů vjemu, na které se nesoustředíte. Zkrátka toho džihádistu si uvědomujete v nějakém okolí, které vnímáte rozptýleně (na jeho detaily se nesoustředíte).

V případě muslimky je to jinak. Přes burku totiž nevidíte ani ji, ani její opásání dynamitem. Tvrdíte-li, že je pěkná, pak si vymýšlíte. Ešli to není jen představivost chtivé žádostivosti...

Jak vidíte, sympatikus a parasympatikus není odpověď na mou otázku, co je mezi soustředěním a rozptylováním (koncentrací a relaxací)?...

Co je to lidství?

Je to svoboda? Je to zdravý rozum, cit a vůle? Je to nalezení Krista?

Je opakem lidství nelidství?

Co je na počátku lidství?

Co je na konci lidství? Božství?

Relativním opakem lidství je nelidství...

Na počátku vývoje lidství je individuální schopnost soucítění...

Na konci vývoje lidství je „bohočlověk“, jenž se liší od lidí božskou mravností a od bohů svobodou a láskou...

Dá se říci, co je lidství?

Ne, co je na jeho počátku a na jeho konci.

A kdo stvořil lidství?

Stvořitel to vše stvořil? Nebo to už jde samostatným vývojem, jako když kopnete do balonu, tak se kutálí ze schodů, a už ho nemusíte postrkovat dolů?

A jak lidství stvořil? Jako vykroužení kružnice?

Jako pojem? Jako představu?

A co je mezi lidstvím a nelidstvím? Je tam spára?

A nelidství stvořil kdo? Je to jako s tou temnotou, že temnota je nepřítomnost světla? Nelidství je nepřítomnost lidství? Ale jak se tedy vyvíjí lidství, tak se vyvíjí i nelidství, jak to vidíme na podřezávání lidí IS jako podsvinčata, opékání na rožni atp.

Každý pojem vzniká steným mechanismem stvořením?

Mezi počátkem a koncem vývoje lidství, je vývoj lidství...

Lidství stvořil ten, kdo stvořil člověka (počáteční lidství)...

Mezi lidskostí a nelidskostí je spára (předěl, rozhraní), vyjádřitelné matematickým zlomkem:

nelidství/lidství

Tím předělem (zlomkovou čárou) je negace „NE“...

Na rozdíl od lidskostí není nelidskost stvořená, ale infikovaná člověku tak zvaným „svodem“ (viz Lucifer a Ahriman)...

Temnota je dvojí:

iluze temnoty = nepřítomnost světla (např. mezihvězdná temnota)

relativní temnota = odstínění světla = stín

Nelidskost je stín...

Pojem je část ideje která vzniká stvořením a jeho vývojem a plně se projevuje ve fyzickém světě...

Zdá se mi, že jsem se nedozvěděl, jestli se dá říci, co je lidství.

A bohové nemají lásku? Přeci se člověk stále ohání božskou láskou. Obrací se k ní. Především křesťané stále dokola hovoří o boží lásce. Láska lidská je pouze nějakým třetím odvarem té božské! Ne?

A jestliže Stvořitel stvořil lidství, tak stvořil jen počátek lidství člověka?

Takže stvořil neúplného člověka? Nebo stvořil i

Jak a proč s vývojem lidství souvisí soucítění? Proč ne třeba poznání, úsilí o dobro nebo obyčejná vlastnost souhrnně pojmenovaná jako pomoc bližnímu atd. atp.?

Je-li předělem (zlomkovou čarou) NE, které lidství je potom lidství? To nad zlomkovou čarou nebo to pod? Jak se totiž to lidství stalo nelidstvím, jestliže se muselo dostat přes NE, přes zlomek?

Mně se zdá, že jestliže Stvořitel stvořil, vykroužil kružnici, tak naráz vzniklo lidství i nelidství.  Nebo on vykroužil, stvořil s kružnicí jen lidství? Copak to jde? Nebo to bleskově Lucifer s Ahrimanem vytvořili svodem v člověku nelidství?  Nebo člověk vytvořil nelidství?

Ale v každém případě by nelidství mělo opožděný vznik za lidstvím. Což ale není možné. Jestliže stvořením kružnice vzniká v jeden moment i lidství i nelidství.

Nebo lidství vzniká jako uskutečněná možnost a nelidství vzniká jen jako nenaplněná možnost a vzniká skutečně (naplňuje se) teprve později.

Bohové vyvinuli moudrost ne však svobodu, bez níž není lásky. Božská láska je láskou luciferskou nebo láskou boho-člověka, v něhož se může vyvinout stvořený člověk...

Soucítění = poznání

Zpočátku vývoje se do stvoření člověka promítá lidství ze světa bohů, což má člověk později jako jasnozřivé vědomí, jako vnitřní poznání soucítění s dobrem ostatního stvoření. Je to jakési „dědictví z původního absolutního stavu, v němž je vše smícháno se vším, rozpuštěno ve všem...

Zlo je tedy relativně povrchním projevem negované pra-podstaty dobra a na tomto vnějším projevu se vyvíjí pomoc bližnímu, které by bez zla nebylo zapotřebí. Vnější pomoc je podnícena vnitřním soucítěním...

Lidství se projevuje relativně a tedy duálně: vnější/vnitřní. Prapodstatou lidství je absolutno, jehož projev je nepravdivý (zlý) protože je relativní. Nepravdivý relativní projev lidství (daný předělem) je tedy na počátku vlastně nelidský, zlý. Postupem vývoje je počáteční „nelidství“ (oddělenost od ostatního stvoření) obráceno (potvrzeno jako) lidství. To nelidství je vlastně dáno vnějším tělesným projevem. O vnějším projevu zpravidla mluvíme jako o tělesném, přestože tělo má také vnitřní formy. O vnitřním projevu mluvíme zpravidla jako o duševním, přestože i duše má vnější tvar jako astrální tělo, které se do vývoje lidství dostavuje později....

„Lidství“ tedy absolutně předchází relativní „nelidství“, které relativně předchází relativní „lidství“ (napravené nelidství).

Nelidství je stvořený ale nenaplněný negativ (představa) relativně duálního projevu „možnosti možného lidství“. V pozdějším vývoji je tento negativ naplněn (pojmem), obrácen v pozitiv...

Tyto věci se obtížně vyjadřují, protože naše dnešní slova jsou zaměřena jen na relativní projevy a to především na povrchně tělesné, fyzické...

Neexistuje láska ahrimanská?

Chápu-li správně, pak z absolutní prapodstaty (kde je vše smícháno = tedy pravda, lidství, dobro, krása atp.) povstává jako první NE-lidství, které je tedy první negací prapodstaty lidství v absolutnu.

Kde ale v prvním stupni berete to, že první stupeň zla je zlo na druhou , tedy NExNE+dobro = ANO +dobro (potvrzení dobra)…když zde máte jedno NE, jak jste vyčarovali druhé NE?

Ve druhém stupňování nevím, kde berete, že jde o potvrzení zla.

Jestli dodáte k Nelidství druhé NE, tak já vidím pouze potvrzení lidství.

Ale budiž, asi tomu nerozumím.

Nerozumím takto sestaveným rovnicím, něco jste tam přeskočili. Chybí mi tam osvětlení nějakého kroku, jak jste to vypotili.

Nicméně i tak ve druhém stupňování máte v obou případech matematickou chybu.

ANO+NE+dobro + NE = ANO + NExNE + dobro = 2x ANO+dobro

Jak jste vyčarovali ze  2xNE naráz NExNE. To tam v rovnici není!

Jednou vám NE zneguje ANO a jednou dobro a dohromady ze dvou negací pak máte jen jedno potvrzení dobra.

Jaké dvojmocné potvrzení dobra?

Když je něco na druhou (4x4), pak to není dvojnásobné (2x4), obdobně jako trojnásobné (3xnapř.3) není trojmocné (3x3x3).

Lucifer zaostal na vrcholu vývoje nerozdělené manvantary Slunce. Ahriman zaostal na vrcholu vývoje rozdělené (duální) manvantary Měsíce.

Oba milují stav, na němž zaostali a k němu také člověka svádějí...

Chápete správně, že absolutno je absolutní podstatou všeho. Pojmy jako „vše je v ní smícháno“ či „rozpuštěno“ však evokují mylnou představu, že vše bylo nejdříve odděleno a potom teprve smícháno, takže absolutno je chaos.

Proto také nelze říci, že „NE+lidství je negací lidství v absolutnu“, protože v pra-podstatě všeho ještě nemohlo být nic pra-podstatou něčeho (lidství, dobra, pravdy aj.).

Aby se absolutní pra-podstata mohla relativně projevit jako relativní podstata něčeho, muselo být absolutno, ve jmnénu relativního ducha „něčeho“, nejdříve negováno (popřeno). Aby však mohlo být cokoliv negováno, muselo být nejdříve negováno samo absolutno, neboť mimo ně tu ještě nic jiného nebylo. Jako první tedy tedy mohla z absolutna „povstat“ negace (NE):

Proto Janovo evangelium ve svém Prologu mluví Slovem nejdříve o absolutnu a jakoby „zničeho nic, jakoby se nechumelilo“ pokračuje rovnou o negaci:

„Od Boha byl poslá člověk jménem Jan!“ (JAN = JÁ NE = NE JÁ)

Otázky typu, „kde se tu ten Jan najednou vzal?“ jsou tedy stejně chytré, jako akademické odmítání uznání jakéhokoliv pouze vnímaného faktu určité reality (axiomu) dřív, než budeme mít jeho pojmovou „definici“.

Zde je tedy třeba vzít najdříve na vědomí fakt negace (NE) tak, jak je vnímán a teprve potom ho můžeme „definovat“. Ukáže-li se pak, že daný fakt byl vnímán iluzorně, dospějeme k definici příslušné iluze, tedy k negativnímu poznání, co NENÍ. V opačném případě budeme domnělým definováním vyrábět jen akademické iluze tak zvané teoretické vědy...

O zlu na druhou (NE x NE = ANO) nelze jen tak říci, že je pravním stupněm zla, neboť je až druhou fází prvního stupně.

Každý stupeň má nutně dvě fáze. Negace (NE) je totiž relativní a jako taková je tedy nutně duální (dva Janové). V principu tu jde o relativní dualitu „možnost/možné, forma/tvar“ neboť jedno bez druhého neexistuje!

Jan tedy v principu praví: „od Boha byl poslán aboupohlavní Jan!“...

Vaše neporozumění je dáno nepřesným čtením. Patrně Vámi lomcují námitky proti potvrzení zla dřív než dočtete, takže se na věc nemůžete soustředit a nevezmete ji řádně na vědomí:

Zlo je potvrzeno (ANO + NE+dobro = ANO zlo!) jen v první fázi druhého stupně negace.

Dobro bylo potvrzeno (ANO+dobro) v druhé fázi již prvního stupně negace...

Vaše námitka proti „vyčarování Ne x NE z 2x NE, je dána jednak „pozorným čtením“ akademické pověry, že „násobení je jen zkratka pro sčítání“ a také „nepozorným čtením“ našich předchozích výkladů negace negace.

Zjednodušeně tedy zopakujme:

Pouze a jen negace (NE) má tu vlastnost, že k čemu přistoupí, to se mění v opak, což se v reálné matematica vyjařuje sčítáním. Sejdnou-li se však dvě negace (NE + NE), tu mezi nimi nutně dojde k „negaci negace“, to je ke vzájemné „interakci“, v níž se obě negace navzájem mění ve společný opak, což reálná matematika vyjadřuje násobením (NE x NE). A protože nic jiného než síly negace reálně násobit nelze, nemůže k interakci (násobení) dojít mezi negací a čímkoliv jiným (dobrem, ANO atp.). V takovém případě lze jen sčítat (NE+dobro, NE+ANO atp.)...

Protože vzájemným násobením sil negace (NE x NE) se obě negace navzájem společně „mocní“ (NExNE = ANO), jsou reálné jen „mocniny na druhou“. Přistoupením další negace (NE) k druhé mocnině (ANO) tedy již nedostaneme třetí mocninu, ale jen součet (NE+ANO), což nepředstavuje interakci, ale jen potvrzení negace (ANO + NE).

Je-li pak negace potvrzena dvakrát (ANO + ANO + NE), je negace potvrzena dvěma druhými mocninami (2ANO), tedy „dvojmocně“.

Obdobně existuje také trojmocné potvrzení (3ANO)...

S akademickou abstraktní matikou (mate+matikou), emancipovanou od reality, uspějete jen v iluzích teoretické vědy, s níž při poznávání reality budete úplně mimo mísu...

Zlo je opakem dobra, ne? To je dualita. Je dualita tedy protiklad?

Je-li zlo, je duální samo o sobě?

To je potom samo o sobě duální i absolutno! Matematicky to přece sedí. Absolutno = absolutno/absolutno.

Nebo je duální pouze NE?

Ne=NE/NE

To si jen tak vymyslíte: toto je duální a toto ne?

Co vše lze negovat?

Dobro, zlo, pravdu, lež, krásu, škaredost?

Lze negovat stůl? Je stůl duální, má protiklad?

Píšete: "Vývoj světa relativních projevů začíná zlem a jeho stupňováním"

Jinde píšete:

"Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují)…"

Já napíšu jiné tvrzení:

Dobro a pravda nejsou než jen popřením zla a nepravdy aj. (dobro a pravda samostatně neexistují)

Ptám se: Dobro a pravda existují samostatně?  Proč?

Aporie proti pouhé samostatnosti dobra a pravdy a proti pouhé nesamostatnost zla a lži.:

Jdeme-li od stvořeného, projeveného nějakého konečného stavu (od konce) k počátku, potom při tomto návratu vlastně narážíme v opačném pořadí na jednotlivé kroky stvořitele. To, co udělal jako první, k tomu my dojdeme jako k poslednímu na cestě poznání! To, co udělal jako druhé, resp. poslední, tak na to narazíme jako první! Je to úžasná informace. Proto když zde všude kolem nás máme zlo, lež (jako negaci dobra a pravdy), tudíž je jasné, že za ním jako první bylo či je samostatné dobro, pravda (které bylo pouze následně negované).

Stejně tak zde máme kolem nás dobro a pravdu. Tedy logicky: jako první (a tedy samostatné) zde muselo být zlo a lež.

To, co předchází (samostatná pravda a dobro), nemůže být tím, co následuje (nesamostatná lež a zlo)!

To, co předchází (samostatná lež a zlo), nemůže být tím, co následuje (nesamostatná pravda a dobro)!

Kde je chyba v této úvaze? Je to taková aporijka. Co s ní?

Nyní bych tu "Aporii" lehce vyšperkoval.....ale sám nevím, co je lepší, ve smyslu, aby lépe vynikla absurdita a neřešitelnost daného problému. ....Případně prosím tento pokus o "Aporii" vylepšete, protože to je na hranici mých sil a schopností. Vyčarujete určitě lepší :-)

Poznámka:

V hebrejštině stojí na počátku Bible, něco jako B´rešit bárá Elohím kejnu…

Hebrejské B vypadá skoro jako naše C, resp. závorka. Prý tedy v kabale zasvěcenci zobrazili, že vše stvořené je jako uzavřené (za závorkami)

Z hlediska zdejší slovanské kabaly, lze chápat to hebrejské písmeno B-vizuálně naše C jako kružnici, resp. jen její polovinu.např. +pí r.

Kružnice jako zlomková čára, předěl, negace NE potom jako vše to, co je stvořené nějak neguje?

Vše, co povstvá z absolutna je nejprve negované? první relativní projev je tedy znegování něčeho?

Samozřejmě, že když se hebrejsky píše zprava doleva, potom ta závorka je naopak.... Před písmenem B je nevyslovitelné Alef, podobající se písmenu x, jako negace, jako přeškrtnutí.... Znamená to mj. Boha, ještě před stvořením.

I vy tady hovoříte o tom, že skutečnost je taková, že jako první tu je negovaný stav povstávající z absolutna. Jako první  tu však chtě nechtě musí existovat ta negace, to Alef. Jak by ale mohla negace NE sama o sobě být dříve než to, že jako první tu je negovaný stav?

Vím, že řada lidí tu chce postupovat tzv. logicky, krok za krokem řekne: Nejdříve mi vysvětlete, kde se vzalo to NE. Až potom můžeme pokračovat! Jinak ne!  Dokud mi neřeknete, kde jste vzali z absolutna NE, nechci nic slyšet!

Je mi jasné, že tímto se takový člověk, rádoby badatel dostal do situace, jako bych říkal: Nedáte-li mi definici, neuznám skutečnost. Bez definice nesouhlasím se skutečností. Umíněně a zarputile chce vědět, kde se vzalo negování, tedy to NE, když tu nic jiného než absolutno neexistuje!

Prosím, možná to říkám nějak moc jednoduše, ale takto nějak celý tento proces stvoření a jeho poznávání nyní chápu. Je to tak nebo jinak? Opravte mne prosím i to , jak formuluji otázky. Určitě víte, co chci říci.

Hebrejská "abeceda" a kabala skrývá mnohé, co je třeba znovu vytvořit. Nikoli však už skrytě, jako v hebrejštině a v kabale, ale zjevně...

Na teoretické definování je "odborníkem" akademická teoretická věda. Pro duchovní vědu jsou definice definitivní a proto se již dále nevyvíjející "mrtvé" pojmy...

Je úžasné, pokud to chápu, že ve skutečnosti tu máme jako první stvoření NElidství.

Stále ale potom nechápu, kde je to první Nelidství. Je stvořeno vně či uvnitř? Připadá mi to jako zrcadlové. Bylo-li stvořeno něco jako NElidství, potom je Nelidství uvnitř kružnice a lidství je tedy vně?

To je ale na fyzické, duševní či duchovní úrovni?

A první člověk, Adam Kadmon, to je to vnější lidství, jako makrokosmický člověk?

Definitivní podobou lidství v podobě „nelidství“ je akademická definice „homumkula“.

Skutečný člověk se vyvíjí stále dál jako boho-člověk.

Adam nic nedefinoval, ale jen pojmenoval, abychom i pouhým slovem (názvem) měli představu o čem je řeč i když na to zrovna nekoukáme...

Před stvořením Evy nebylo Adama, ale jen prvního člověka. Po stvoření Evy je Adam již ANO+člověk. Jen v blbých překladech bible nazval akademický intelektuál „prvního člověka“ hned „Adamem“....

V této souvislosti s otázkou, co je lidství - jde vlastně o definici lidství.

Tedy existuje definitivní podoba lidství?

Nebo se lidství stále vyvíjí?

Jestli jako první existuje nelidství, potom nejdříve byla definice nelidství?

Teprve na jejím základě může existovat definice lidství?

Bůh řekl Adamovi, aby nazval – pojmenoval zvířata jmény. Tedy je definoval, vymezil pojmy, ano? Z absolutna vytahoval jednotlivosti, začal rozlišovat.

Ale tu mne napadá: Jak mohl Adam existovat jako člověk, když nemohlo existovat lidství, ale nelidství? Byl Adam nelida? Byl člověk, ale nelidský? Nebo už byl lidský? Měl soucit?

Jak komu? Mě o definici lidství (ani NE+lidství) rozhodně nejde...

Byl jsem nyní delší dobu v kontaktu s umírajícím. Protože jsem z dřívější doby věděl, že vůči duchovním věcem se choval většinou odtažitě, nijak jsem ho s těmi věcmi nezatěžoval a nenutil jsem mu je.

Přesto by mne zajímalo..., měl jsem s ním nějak mluvit, nebo říci mu několik a jakých informací na cestu?

Mám nyní výčitky, že jsem pro něj málo udělal.

Snad jsme se spolu měli pomodlit atp. Co poradíte v jednání s umírajícím? Když odejde, aby věděl aspoň něco. A co?

Každý člověk je jiný. Samozřejmě, že se ho v životě pokusíte duchovně oslovit. Odmítne-li, nelze mu nic vnucovat ani když umírá. Po odmítnutí je na něm, aby případný zájem jednoznačně projevil...

U RS se lze dočíst, jak na lidi duchovně působit, aniž bychom jim cokoliv vnucovali. Například modlitbou k jeho andělu...

Ano, i vlk může mít někdy pravdu... ;-) [Hospic - Příběh naplněné naděje]

Pokud si mohu dovolit něco ze svých mála zkušeností: taky jsem to párkrát nezvládl a měl těžké výčitky. [Nejstrašnější byla nemožnost komunikace s kompletně ochrnutou (při autonehodě zlomená krční páteř + propíchlá plíce) a intubovanou pacientkou - krásná holka, 35letá máma dvou malých dětí, která mohla pouze hýbat očima... Skutečný děs - nás obou... Zbaběle jsem utekl a strašně se za to sám před sebou stydím...] Dnes už ale vím, že umírající (ale i "jen" nemocní anebo "jen" staří lidé) nejvíc asi potřebují vnímat něčí blízkost (a pokud možno nejen fyzickou). Takže pokud jste s dotyčným i jen BYL, nemějte výčitky, i to je hodně - a možná i nejvíc... (I když dle Tibetské knihy mrtvých jsou prý důležité i první okamžiky až dny po smrti, kdy je vědomí extrémně jasné, ale zmatené...)

Je správné pořekadlo?:

Člověk člověku vlkem...

Známý reagoval zhruba takto: Neurážej vlky. Kéž by se vzájemně lidé k sobě chovali jako vlci, tak by vše fungovalo. Ti se k sobě chovají velmi férově, společensky. Mají řád a dodržují své zákony....

Domnívám se, že přísloví „člověk člověku vlkem“ není správně chápáno. Tím není řečeno: jako vlk k vlku, ale jako vlk k ovci, jako škůdce k poškozovanému...

šel neozbrojený sluníčkový křesťan z nedělní mše U Salvátora.
Za průpovědi "Ty křižácký nevěřící vepři, Bůh je veliký a Jeho vůle je, abys zemřel!" jej ošklivě pobodal neidentifikovatelný známý žižkovský džihádista a zmizel v Mordoru za Krušnými horami.
Ze sakristie vyšel Msgr. Halík a vážně pronesl: "V mojí zítřejší religionistické meditaci o teologické jednotě abrahámovských náboženství v obci Jednoty husitské v Ďáblicích musím rozhodně vyvrátit veškeré nenávistné spekulace, že by snad šlo o náboženskou nenávist!"
Kolem prošli i dva mladíci. Indický student bioetiky 1. LF UK si pomyslel: "Ty jo, blbá karma! Že by to byl nějaký ten zdejší křesťan? Ještě jsem žádného neviděl... Aum tat sat aum!" Student Diamantové stezky, z. s., pravil: "Život je samé utrpení. Ačkoli - má krásně rudou košili... Nesmím ale ulpívat! Subham astu sarvadžagatam!"
Cestou od autobusu z Bradavic u Prahy prošel kolem anthroposof a přemýšlí: "Nebudu bránit této svobodné okultní oběti vyšším hierarchiím za opravu děravé střechy Salvátora, jistě už putuje k půlnoční sféře, dám za něj u kolegů sloužit zádušní mši."
Tiše prošel kolem i "obecní křesťan", pohroužený do meditace. V domnění, že jde o nějaký zmršený základní kámen, jej překročil a v míru pokračoval na rychlík do Goetheana na přednášku o TSO.
Šli kolem i pánové Pražák s Roubíčekem. Pražák povídá: "Heleďte, ňáká sejmutá socka!" Roubíček však (jelikož byla neděle) si přehodil si gojíma přes rameno a nesl na urgent do VFN za špekulovaní, jak narafičit, aby mu to VZP proplatila. Přišedší policejní hlídka pak zadržela jediného svědka, p. Pražáka. Na její dotaz, jak k tomu došlo, odpověděl: "A k čemu jako, hele?!"

Otázka: Kdo z oněch 10 byl křesťanův bližní? (Máte 3 pokusy. Kdo neuhádne, vyhraje zájezd do Aleppa.)

Protože otázku: „Kdo z oněch 10 byl křesťanův bližní?“ klade římský katolík, pak je zřejmé, že tím křesťanovým bližním byl jeho vrah. Vrahova slova totiž jednoznačně ukazují na kata římskokatolické inkvizice...

A já se těšil, že Vás pošlu zdarma do Aleppa... :-( Máte opět pravdu, křesťanův bližní byl opravdu onen džihádista (i když ale proto, že křesťanovi daroval krásnou mučednickou smrt, čímž smyl jeho hříchy a urychlil jeho vývoj). (Roubíček byl neobřezaný zaměstnanec Pražské pohřební služby a obchodoval už jen s mrtvolou.)

No dobře, smiřme se tedy s tím, že ve Vaší multykulturni TSO můj oblíbený starý kostel dochátrá a nový mi nepostavíte (takže se budu modlit výhradně sám, zaryglovaný doma a potmě) - na rozdíl od nové ročildovic synagogy s Duchovním centrem Mistra Jana (kofinancované frakfurtskou neziskovkou Die Gemeinschaft für TschechiseSozialingenieurungOrganismus, GmbH), Rijádem financované mešity se 100m minaretem a muezínem se 4 tlakovými amplióny, kulturáku KSČM pro aktivní ateisty, vlažné sekularisty i pohany, s menším sálem Svědků Jehovových a velkým Sálem družby a fotbalovým hřištěm. U něj budou stát týpí euroindiánů a germánsko-slovanských neopohanů. (Invokované skupinové duše těchto se jistě postarají, aby vše fachčilo, jak má...)

"Já se vyvíjí koncentrací (soustředěním),"
- Problém spatřuji v oné jednosměrnosti. Kdejaký jogín či stomatologický pacient ví, že koncentrace zužuje vědomí až tak, že vylučuje jakoukoli fyzickou i mentální činnost...  A taky je rozdíl, koncentrujete-li se třeba na blízký, či vzdálený objekt. U blízkého zadržíte dech, u vzdáleného má člověk naopak tendenci nadechnout se, jako by chtěl objekt vdechnout do sebe.
Naopak můžete být pohroužen i do svých představ a "mimo" ("uvnitř sebe"), anebo pohroužen do děje na plátně kina - a taky "mimo" (sebe)...

"relaxace je o rozptylování..."
- Každý si pod pojmem "relaxace" může představit cokoli. Já si třeba představuji uvolnění, uvědomění si sebe, svého těla, dechu, tepu,  a okolí a jejich vzájemné zharmonizování. Vy tedy máte na mysli zvyšování mozkových frekvencí, já snižování. (Hodnoty EEG jsou - kromě poslední - přibližné:)
- vzrušené emotivní stavy (40 Hz a více),
- klidné, relaxované vědomí (20 Hz),
- spánek, bezvědomí (10 Hz),
- smrt (0 Hz).
Takže se dá "ohmatat", jak na tom dotyčný právě je (což empiricky ověřil i Květoš Minařík)...

Mučednickou smrtí se hříchy smazat nedají. Od toho je tu karma...

Je-li řeč o koncentraci já, pak není řeč o jiném předmětu duševní koncentrace vědomí...

Uvědomit si cokoliv, znamená koncentrovat se na to, nikoliv rozptylovat se od toho...

(Jenže karma = hřích, ne?! A smazání hříchu utrpením = vyrovnání karmy, ne??)

A Vy si jako fakt myslíte, že já se může koncentrovat samo na sebe?? (Třeba jako oko na sebe?) (Bez zrcadla, samozřejmě.)

"Uvědomit si cokoliv, znamená koncentrovat se na to, nikoliv rozptylovat se od toho..."

- Jenže uvědomím-li si džihádistu, okamžitě zdrhám a kašlu na vývoj; naopak uvidím-li šikovnou muslimku, nenechám se džihádistou moc rozptylovat a milerád se budu koncentrovat - ale ne zas tolik, abych džihádistu neregistroval... Zkrátka sympatikus a parasympatikus pěkně v dynamické rovnováze (tady Vám Vaše oblíbené kuchyňské váhy nepomůžou - ačkoli byl-li byste skutečně důsledný vědec, přilepil byste na některý jazýček zrcátko a házel hezká dynamická prasátka)...  Takže ani vysoký tlak, aby mě nekleplo, ani nízký, abych sebou nesekl. Co je na tom neevolučního? I když chápu, že nejradši byste milosrdně pomohl mému vývoji a slisoval mě do nekonečně malé a hmotné kuličky...

RS vyzdvihuje jako jeden z aspektů budoucího vývoje mimo jiné to, že se lidé budou opět dělit na kasty (v 7. poatl. epoše a zřejmě i dále). Našel jsem poznámku o tom, že se lidé budou dělit do kast podle tzv. sedmi stupňů mravnosti (nebo jinak řečeno podle sedmi etických kategorií lidstva).

Na internetu jsem ale k tomuto tématu nic moc nenašel...

Jediné, co jsem našel, je toto rozdělení:

1) Dobro a zlo

2) Svoboda

3) Svědomí

4) Mravní zákon

5) Ctnost

6) Lidská důstojnost

7) Láska

Neví prosím někdo, v jaké literatuře by se o těchto kategoriích dalo najít více? Věřím, že se tím zabývali už v antice...

Dále by se totiž dalo rozpracovat, proč je jich zrovna sedm (podle jaké zákonitosti) atd. ...

Jaký máte názor na tzv. pobyty ve tmě? Člověk jde většinou na týden (ale jsou i 14 či 28 denní) do zcela temné místnosti, donesou mu 1x denně jídlo a jinak je ponechán zcela sám sobě, bez zrakových (a z větší části i sluchových) smyslových vjemů.

V poslední době (cca 10 let) se u nás dost rozšířily, chodí na ně spousta lidí a velmi si je chválí. Tyto pobyty ale nemohou nahradit na žádný způsob iniciaci, spíše mám dojem, že mohou od řádné iniciace člověka odvést a hodit ho do jakéhosi somnambulního stavu. Je zde podle mě nebezpečí upadnutí do velké pasivity - a nová iniciace si ale naopak žádá zvýšenou aktivitu. Člověk může ve tmě vidět různé obrazy atp., ale nepůjde zde spíše o halucinace?

Vnímám to jako vyrovnávající působení Východu, které bojuje proti působení ze Západu (chaos, nadměrná aktivita, uštvanost..) Jen je otázka, nakolik to může člověku pomoct a nakolik zase uškodit...

Člověk zpravidla ve tmě spí. Bdělé pobyty ve tmě mají patrně souviset s tak zvanou „relaxací“. Jestli dobře rozumím, pak relaxaci nejlépe „definuje“ jeden můj známý, který po celodenním rozptylování nechce myslet, ale relaxovat, lidově řečeno „mít klid“, nebo naopak se „bavit rozptylováním“.

Relaxace je tedy něco mimo spánek, mezi myšlením a nemyšlením. Mít klid se mi tak jeví jako „marnění času ve tmě“, byvit se jako „marnění času ve světle“, obojí tak patrně patří do kategorie „užívat si“, kam asi patří také alkohol, drogy a snění sluníčkářů. Kam v těchto poměrech zařadit spánek nevím. Těmto lidem se musí spánek jevit jako zbytečná ztráta času na úkor „užívání si života“. Myšlení pro ně musí být „marněním unuděného života“...

Až nyní si dávám dohromady, proč vlastně RS nikdy nedoporučil žádnou relaxační techniku. Dříve jsem je měl za něco blahodárného, ale postupně přicházím na to, že "relaxace" je vlastně z okultního hlediska synonymem pro "ničení já". Je to tak?

Já se vyvíjí koncentrací (soustředěním), relaxace je o rozptylování...

Jenže soustředění je ahrimanské, zužující vědomí (viz i "zvířecí" drogy, jako např. alkohol). Relaxace je lucifersky odstředivá (povzbuzující drogy, např. LSD nebo THC). Omlouvám se, ale na základě (v praxi v mnoha oborech osvědčené) teorie systémů (neživých i živých) si dovoluji domnívat se, že v tomto opět nemáte pravdu. K životu (a potažmo vývoji) je zřejmě nutno pracně (za přísunu energie) udržovat dynamickou rovnováhu (homeostázu) těchto dvou základních sil (kolem kýžené "referenční" hodnoty, např. "vzor JK" - myslím tím Ježíš Kristus)...

Jestli Vám dobře rozumím, pak jste mě velmi učeně (pomocí pojmů kterým sotva sám rozumíte: „energie a referenční“) použil o „rovnováze mezi dostředivým a odstředivým. Je-li taková „rovnováha“ známá v praxi mnoha oborů, jak tvrdíte, pak prosím o poučení:

Co je tou „rovnováhou mezi soustředěním a rozptylováním“?

Ba ne, to ještě ani zdaleka nebylo učeně, snažil jsem se naopak vyjádřit co nejprostěji a stručně obecně platné zákonitosti z teorie a praxe regulace, abychom si rozuměli a případně si mohli efektivně podiskutovat a zbytečně se neškorpili. Ale asi to bylo příliš technicky. (A zapomněl jsem, že jste prudce alergický na pojmy, které neznáte a odmítáte poznat.) Proč ale složité jevy popisovat složitě archaickými pojmy nebo novopatvary? Především se však stále plácáme v mlhavých pojmech. Konečné podstatě jevů asi těžko porozumíme, ale
Abychom mohli mluvit (a rozumět si) o stavech vědomí, museli bychom vzít v úvahu i jeho projevy skrze EEG - frekvenci, amplitudu i fázový posuv (synchronizaci) hemisfér. A v neposlední řadě: jaký je rozdíl mezi vědomím, podvědomím, nadvědomím, egem, já, vyšším já, Já, ...

Příklad dynamické rovnováhy:
Vaříte-li vodu na elektrice, nastavíte referenční (= kýženou, srovnávací, "vzorovou") cílovou teplotu plotýnky a vaříte. Termostat díky záporné zpětné vazbě "dávkuje" přísun energie a teplota plotýnky se ustálí na docela konstatní teplotě, ať doma topíte, nebo ne. (A třeba teplotní regulace těla funguje podobně => s analogickými prvky a dle analogických funcí).

Příklad "direktivně tvrdé" stability:
Vaříte-li vodu na plynu, postavíte kastról na hořák, nastavíte plamen (kýženou cílovou teplotu vody "baj očko") a furt futrujete energii a vaříte, vaříte, vaříte... (V případě dostatku vody se teplota ustálí na "baj" teplotě.) (Kdybyste tak byl regulován Vy,Vaše teplota by kolísala jak podle množstí spořádaných rohlíků, tak podle teploty kamen.)

Všude kolem je hafol přípladů, od Wattsova regulátoru přes WC nádržku až po ekosystémy, ale k čemu zde (a vůbec)...

Prosté a tručné vyjádření je podle Vás:

„referenční (= kýženou, srovnávací, "vzorovou")“

Co kdyby jste zkusil například jen: „kýženou“?

Po zajímavé „přednášce o „dynamické rovnováze vařiče“, nyní vážně:

Co je tou „rovnováhou mezi soustředěním a rozptylováním“?

Řeč je doufám o vědomí...

Vám se jeden nezavděčí. Napíšu málo - nechápete, napíšu víc - je to mnoho. Bojím se napsat cokoli... No dobrá, vařič ani splachovadlo jste nepochopil a s wattovým regulátorem si nehrál, pokusím se tedy o to vědomí... (viz násl.)

V přednášce z 28. října 1905 mluví RS o tzv. čísle pradžapatů (pojem od Blavatské), které vyjadřuje vývoj od Saturnu k Vulkánu. Je to číslo 1065 (10 - 6 - 5).

Pětka souvisí s glóby (reálně se jich dá jako glóby počítat pouze pět), šestka s rundami (reálně se jich dá počítat jako rundy pouze 6) a desítka s planetami (reálně jich je prý 10).

Vysvětlení pětky a šestky RS podává, to jsem pochopil a nebudu se s tím vypisovat, mám otázku ohledně té desítky, ke které nic neříká a kterou jedinou nechápu.

Člověk prodělá sedm stavů vědomí tvora (Saturn až Vulkán) a poté pět stavů vědomí tvůrce. To dává dohromady 12. Ve výše zmíněné přednášce ale vypočítává pouze 10 planet. Čím by to mohlo být? Jediné, co mě jako vysvětlení napadlo je, že pojem "planety" jako takové je použitelný jakž takž ještě pro tři stavy za Vulkánem, a poslední dva stavy jsou současnou řečí a současným myšlením neuchopitelné... Nebo to má jiný důvod?

V „šablonách či schématech“ uvedeného typu nemám zalíbení a zmíněnou přednášku RS jsem nečetl (nemám ji). Jen vzdáleně tedy tuším oč vlastně jde. Mohu se jen domnívat, že číslo pradžápatů není přesné...

Mám to z knihy "Základy esoteriky" od nakl. Sophia, vydáno r. 1998. Jsou to jen útržkovité záznamy z prvních let přednáškové činnosti RS, takže je možné, že je v tom ještě větší množství chyb než v lépe zapsaných přednáškách...

Dnes zakázali Konvičkovi parodovat islám před Saudskoarabským velvyslanectvím. Prý to uráží víru atp...

Magistrátní úředníci a policie to rozpustila. Zdůvodnili to tím, že účastníci shromáždění znevažují náboženství a odchýlili se od původně ohlášeného programu.

Dnešní magistrát a policie by zřejmě v minulosti pronásledovali třeba Chaplina, Voskovce a Wericha, kteří parodovali a karikovali nacismus včetně Hitlera. Vedení státu jako by podporuje Islám, Pražský magistrát se jako by stal přisluhovačem multikulturalismu.

Je parodování něco, co je nepatřičné? Kde je hranice, co ještě ano a co již ne?

Nějaký věřící se cítí dotčen nějakým projevem. To bychom ale pak už nesměli říci ani se nijak projevit.

Připustíme-li, že si můžeme dělat veřejně blázny z cizí víry, pak můžeme na potkání zesměšňovat každého. Co se nám nelíbí to si domů prostě nepouštějme...

Když se tu hovořilo o humoru, i o tom, že je božského původu, i o tom, že RS ho dal na Representanta lidství..., RS byl sám vtipný (což se najde mezi řádky občas v jeho publikacích), také prý miloval humor a legraci a měli prý kdysi každý čtvrtek s doktorem Nolem dýchánky a bavili se....prý.

Ale dostal jsem informaci, že prý Ježíš Kristus neřekl jediný vtip, ani prý nemá v Bibli žádnou humornou či veselou příhodu či nějaký legrační projev.

Prý to samé platí i o Buddhismu.

Bylo jim snad tajemství humoru skryto? To asi ne.

Byli duchaplní a měli důvtip. Není slovo DŮVTIP od slova VTIP? Jestliže VTIPNOST a humor neshazuje velikost Božího stvoření a je víceméně také oslavou Stvořitele, proč se JK a Buddha tak zarputile vyhýbají humoru? Proč taková upjatost či úzkoprsost či puritánství?

Nebo je v Bibli něco vtipného? Nebo jsou to příliš vznešené věci?

Tak kromě Stvoření samotného. Které vtip má. Je to skoro vždy nějaká finta, jak musel Stvořitel obejít nějaké problémy, které se u stavěly do cesty a bránily mu ve vývoji a práci na svém Stvoření.

My jdeme na smrt a v životě se občas také smějeme. Což teprve nesmrtelný bůh, bohočlověk, avatar, boddhistava? Nebo právě naopak? Oni vidí tu hrůzu vývoje a raději mají jen mrazivý výklad svéhu učení? Mj. o Buddhismu se říká: Ledová oblast Buddhova učení.  Budiž, Kristus si ale přitiskl Jana k srdci....RS jako předpokládaný Boddhisatva byl pověstný duchaplným humorem.

Za reálného socialismu natočili velmi vtipnou (tehdy ještě černobílou) televizní hru „Vraťte mi školné!“ s Jiřím Valou v hlavní roli (uvítal bych, kdyby její záznam někdo dokázal na internetu najít). Maďarský autor této hry, jehož jméno jsem si nezapamtoval, prý o svém humoru řekl zhruba toto: „Lidé si pamatují jen ten humor. Co je za ním skryto, toho si nevšímají...“

Snad z téhož důvodu je humor „Representanta člověka“ nad Kristem, jenž pravou rukou ukazuje dolů, že se má projevovat skrze sarkastického Ahrimana...

Nech sa páči, ponúknite si... ;-)

Děkuji. Pokusím se v tom hledat. Patrně to bude z šedesátých let. Požadavkům "přihlásit se" však sotva vyhovím, protože se nerad kdekoliv přihlašuji...

Stále nechápu, proč Kristus jako duchaplný boho-člověk nehýří vtipem.

Usmíval se? Byl radostný?

Jeho strašlivé utrpení mu to asi nedovolovalo? Bylo by asi hodně nevhodné, aby hýřil vtipem křižovaný trpitel.

Přesto byl celý jeho život bez radosti? Ve smyslu biblického citátu, že zde je slzavé údolí? I pro Boha? Nebo on se nesmál ze soucitu k lidem, když viděl, co je čeká?

Humor se má projevovat skrze sarkastického Ahrimana? A to jako jak?

Jakým sarkasmem? Ten je humorný a vtipný?

Pozvete-li si instalatéra, kvůli havarii, tu sotva bude žertovat. Sousedé však žertovat na Váš účet budou...