Jaký je význam Střední Evropy?

Už zde několikrát padlo, že Střední Evropa by neměla patřit ani pod Západ, ani pod Východ.

Ale jak má probíhat další vývoj Evropy, když má vývoj lidstva směřovat na Východ?

Vývoj koho? Střední Evropy? Ta se potom připojí k vývoji v Rusku? Nebo dál ponese impulsy toho, že Střední Evropa nepatří ani na Východ, ani na Západ?

Potom tedy vývoj půjde na Východ a to bez Střední Evropy? O koho tedy jde nebo půjde - o Střední Evropu nebo Východ? Co se bude (tedy co by se mělo) odehrávat zde a co na Východě?

Tak jako se člověk na Zemi rodí vždy znovu v úplně odlišných podmínkách, tak se ani vývoj nemůže odehrávat jen na jednom místě. Vývoj lidstva neprobíhá celoplošně na celé Zeměkouli (Země-čočky). Tak můžeme v historii sledovat stěhování jeho nejpokročilejšího „čela“ z místa na místo. Z Atlantidy do Indie, z indie do Persie, pak do Egypta, jižní Evropy (Řecka a Itálie) a nyní probíhá ve střední Evropě. S výjimkou Atlantidy všechna předchozí centra vývoje trvají dodnes, aby udržovaly stupně předchozího vývoje. Dnes už tedy v čele vývoje nejsou. Často se zdá, že jsou spíše v úpadku. Pokud střední Evropa splní své poslání, postihne totéž i ji a vývoj bude pokračovat ve východní Evropě, ne však znovu v Indii, ale v křesťanském Rusku...

Proto právě v současné době pracuje Východ i Západ na tom, aby střední Evropa své poslání nenaplnila a vývoj se tu jednou provždy zastavil, a současně na tom, aby případné ovoce vývoje nebylo kam a komu předat...

Ve vývoji nejde o pozemské lokality, ale o lidi, kteří, jsou-li schopní pokračovat ve vývoji, se inkarnují tam, kde vývoj ve změněných podmínkách pokračuje...

"Pokud střední Evropa splní své poslání, postihne totéž i ji a vývoj bude pokračovat ve východní Evropě, ne však znovu v Indii, ale v křesťanském Rusku..."... Nemělo zde být:" Pokud střední Evropa NEsplní své poslání, postihne totéž i ji... "?

Pokud střední Evropa nesplní své poslání, postihne ji totéž, ale vývoj nebude pokračovat ve východní Evropě...

Pokud švec vyučí svého učně, může jít do důchodu s tím, že boty bude šít tovaryš. Pokud svého učně nevyučí, stejně půjde do důchodu, boty však už šít nikdo nebude...

Poslání střední Evropy spočívá v realizaci TSO?

...A v tom, aby v sobě pokud možno co největší počet svobodných individualit zrodil Krista, aby se v co nejvíce individualitách probudilo pravé Já....?

A může být toto poslání považováno za splněné, když se to podaří jedné jediné individualitě?

Poslání jednotlivce musí naplnit jednotlivec.

Poslání střední evropy je sociální a musí ho tedy naplnit dostatečný počet evropanů...

Nyní jsem četl u těch odpůrců muslimské invaze zhruba toto:

"S imigranty může náš národ  souhlasit, když oni budou souhlasit s tím, že budou respektovat naše národní zvyky a naše zákony."

už několikrát jsem na takových diskusích protestoval s tímto, protože já zde nechci žádné imigranty, ani ty, co souhlasí, ani ty, co nesouhlasí s respektováním zákonů.

Jde mi o to, že jsou černí, hnědí, žlutí...atp.

Já zde vidím likvidaci bílé rasy a z tohoto úhlu pohledu vnímám jakoukoli jinou než bílou a křesťanskou imigraci za invazní armádu.

Vídím poslání a úkol bílé středoevropské populace, tedy občanů. Když nás domíchají s černochama, co to potom tady bude?

Proto neuznávám ani národní princip.

Jenže ono je tovelmi sugestivní, ochrana národa, národních hodnot.

Jak se proti tomu ohradit ajak účinně formulovat, že dnes už nejde o národ, ale o svobodu individuality.

Nicméně tato individualita pochází z národa, ve střední Evropě, tedy proč bojovat proti národnímu principu?

Prosím o radu při argumentaci.

Zde platí jediný důvod: NECHCI!

Pro lidi kteří vymýšlejí takové pitomosti žádný argumen neplatí. Jim jde jen o jejich úmysl...

Ne někteří, ale doslova všichni politici hovoří o evropských hodnotách, o tradičních hodnotách. O naší společné křesťansko židovské tradici, resp. křesťansko, židovsko, antické kultuře….

Chci se zeptat:

1. jaké byly evropské hodnoty a tradice?

Myslím si, že vždy byly jiné. Jiná byla Evropa a její tradice a hodnoty před Kristem, jiná byla  1000 let po Kristu, jiná ve středověku.

2. A jaké jsou dnes? Jsou vůbec  nějaké hodnoty? Není hodnota to, že vlastně žádná hodnota neexistuje?

Co je dnes to společné, na co se lidé, politici mohou odvolávat jako na společné evropské hodnoty a tradice? Je vůbec něco společné dnes, v době, kdy každý staví na tom, že on je osobnost, on je originál, on je vrcholně svůj atp.?

Asi je důležité i to, kdo se odvolává. Něco jiné bude vyzvedávat politik, obyčejný občan, podnikatel, ateista, křesťan pravoslavný, řecko-katolík, evangelík…., něco jiné avantgardní umělec, gay a něco jiného žid, muslim, levičák, pravičák...imbecil...

„Evropských hodnot“ se dnes dovolávají intelktuálové (ateističtí i náboženští), kteří pokračují v tradici jejich systematické likdvidace. Ti všichni se současně, jako čert kříži, vyhýbají označit ty evropské hodnoty za křesťanské. Právě tito lidé mají lví podíl na tom, že tyto hodnoty vyčpěli, že se proměnili v pouhé fráze...

Křesťanské hodnoty je právě dnes třeba znovu vytvořit v nové podobě, odpovídající aktuální úrovni vývoje dnešního Evropana. Můžete si být jist, že právě tito dovolávači evropských hodnot se proti takovému obnovení nekompromisně postaví...

Pokud vím (jak rád bych se mýlil), tak na obnovení těchto křesťanských hodnot pracují lidé jen na našich stránkách TSO...

Obávám se, že na praktickém obnovení křesťanských hodnot se mnohem víc podílí farnosti D. Duky (který se mimochodem začal sympaticky vyvíjet - nemyslím do šířky, ale do hloubky!), ;-) než tato naše "virtuální fraeternitatis TSO-TSO"... :-(

Jestli se zde na webu objevují tyto hodnoty, rád bych věděl, co je tou hodnotou? Zdravý rozum?

Kristus?Pochybuje, že s takovými hesly by někdo uspěl... Jak byste to řekli? Lidé mají odpor k náboženství, mají odpor k tomu, aby je někdo poučoval.

Píšete:

Křesťanské hodnoty je právě dnes třeba znovu vytvořit v nové podobě, odpovídající aktuální úrovni vývoje dnešního Evropana.

O to mi jde, JAK tyto hodnoty - NOVÉ hodnoty - formulovat na úrovni doby tak, aby neodpudily lidi. Znám několik solidních lidí, kteří nesnáší kostlení řeči o Kristu, víře, bohu, utrpení atp. Kříž je pro ně znamením kdy se skoro otřepou  a osypou.... Toto je výsledek osvěty prováděné ve společnosti a v kostelích....

proto se ptám? Jak formulovat nové hodnoty, nebo hodnoty nově?

Myslím si, že není možné v době současného vrcholu posunu významu slov pravda, krása aj, hovořit o Kristu, křesťanství, o něčem, co narušuje zmanipulovaným občanům nasazenou doktrinu materialismu či ateismu.

Proto se ptám, jak nově chcete formulovat evropské hodnoty? Jak byste to nějak neprovokativně řekli?

Vlastně se musíte zalíbit a trefit se do názorového spektra občanů. Jinak budete hlasem volajícím na poušti...

Pokud jste si zde žádných hodnot dosud nevšiml, pak nemá smysl se o nich tady s Vámi bavit...

Co chcete říct tím, že „Lidé mají odpor k náboženství, mají odpor k tomu, aby je někdo poučoval“?

Cituji: „O to mi jde, JAK tyto hodnoty - NOVÉ hodnoty - formulovat na úrovni doby tak, aby neodpudily lidi...“

Jak to tedy že jste si tu ničeho takového nevšiml?...

Kostelní řeči o Kristu atd. také nesnáším. Co tím tady chcete říci?...

Proč se tu ptáte „Jak formulovat nové hodnoty, nebo hodnoty nově?“ Což neumíte číst?

Myslel jsem, že lze formulovat nějak nově hodnoty nové doby.

Když s někým hovořím, nebo chci říci o nových impulsech, tak mám říci: mrkni na wb tso-tso?

To mohu, ale není vhodnější pokusit se nové hodnoty formulovat? Jenže jak? Když řeknu, že to je křesťanství, tak se asi většina odpudivě otřepe, protože to, co se presentuje v kkostelích a v masmédiích jako křesťanství, to je prostě hrůza...

Tedy jak na úrovni doby chcete říci, co jsou nové hodnoty? Jsou to snad nějaké sociální impulsy? Tedy TSO?

To jako je nyní na pořadu dne? Nehovořit o náboženství, pravdě, dobru, krásnu atp., ale říci, že nyní jde o změnu systému? Ptám se. Co a jak tedy fomulovat?

Ano, odpovídejte „mrkni na wb tso-tso“ protože já (Spatrakus) Vám nic z toho nedovedu pravdivě tlumočit...

Ne, odpovídejte prosím všem raději: „Hlavně nelezte na jistý obskurní web tso-tso, ale kupte si Bibli a vraťte se pokorně ke starým osvědčeným hodnotám, které tady jsou už 2000 let, jinak budete zmateni jak včely na jaře a svorně tady všichni pochípáme!!“...

Vracet se ke starým osvědčeným hodnotám lze jen s naprostým ignorováním skutečnosti vývoje!

Nuže tedy neignorujte a směle třeba založte homorodinu, nechte se uměle oplodnit (fantaziím a možnostem se dneska už žádné nesvobodné meze nekladou, ani schengen, ani šanghaj), mezitím adpotujte deset černoušků a vyrazte na helloween...

... aby se člověk bál hovořit o Kristu!
- Včera jsem se s chutí začetl do Strážní věže (5/2016, náklad 58 987 000 výtisků, v 274 jazykových mutacích) s názvem "Kde můžete najít útěchu?". Sice kýč jako prase, ale jinak Inspirativní biblické citáty a příběhy, zajímavé myšlenky a zejména excelentní jazyk i sazba; ouplnej balšám na duši. Zhltl jsem ji celou... ;-)
Pozn.: Prý ale budeme souzeni především podle "tělesných" (hmotných) skutků vůči bližním... A úplně nejlepší je prý při tom vypustit duši (vlastní)...

Řekl bych, že tak jako Strážní věž svědků Jehovových bibli přečtenou nemáte...

Ale zpět k naší míse. :o) Příšerně stále žonglujete s vágními pojmy "sčítání, násobení, mocnění, negace, interakce, opak". Chceme-li si rozumět, musíme alespoň mlhavě definovat operátory ("abecedu"), operace ("mluvnice") a prostor, v němž mají probíhat ("jazyk").

"Akademické pověry, že násobení je jen zkratka pro sčítání"
- nejsou pověry, skutečně to funguje - ale jen ve speciálním případu skalárních veličin ("0D", množství - např. kg) nebo vektorových sil, ležících na jedné přímce ("1D"). V případě, že jsou vektory kolmé, dostáváme se do 2D, kde však také jde speciální případ, kdy vektory můžeme opět jak sčítat (výsledkem však bude úhlopříčka daného obdélníku či čtverce), tak násobit (či mocnit), (zavedený operátor je buď tečka nebo nic), ale je vhodné upozornit, že  výsledkem bude plocha, přesně řečeno čtverec (proto je jednotkou "metr čtvereční", a nikoli "metr obdélníkový").

(Pozn.: Jde však o nevratný proces, kdy odmocnění výsledné plochy je možné, ale dostaneme jedinou průměrnou hodnotu - délku strany onoho čtverce; jaké byly velikosti původních dvou stran případného obdélníku, už bohužel nikdy nezjistíme.)

Pro nejodpornější (nejobecnější ) případ, kdy vektory neleží na jedné přímce a jak na potvoru jsou i nekolmé, se v případě jejich násobení (přesněji vektorového součinu) užívá symbolu x (lépe ×) (Alt+0215) a k výsledné ploše (či délce úhlopříčky v příp. obecného vektorového součtu) se dobéřeme pomocí tigonometrických funkcí. (Pozn.: Hm, furt si ale říkám, jak to povede k naší spáse...) :-(

"Pouze a jen negace (NE) má tu vlastnost, že k čemu přistoupí, to se mění v opak, což se v reálné matematice vyjadřuje sčítáním."
- Ne, odčítáním. "Sejdou-li se dvě negace a dojde k nimi interakci", prostě stačí zapsat: –(–A)) = A, kde –A = NE a A = ANO - a po ptákách (a nemusíte vymýšlet žádná krkolomná násobení či mocnění a potvrzování). Nu ni?

Chceme si opravdu rozumět?

Já se snažím o to, aby se naše představy a pojmy shodovaly s realitou, což se Vám zdá být „vágní“.

Vám jde naopak o abstraktní numera a konstrukce formální mate-matiky a o jejich „teoretické definice“, bez reálných představ. Zkrátka Vám jde o matiku úplně rozvedenou s realitou (od stolu i od lože) a to navzdory skutečnosti, že se proti tomuto Vašemu počínání bouří i Vaše vlastní vnitřnosti: „(Pozn.: Hm, furt si ale říkám, jak to povede k naší spáse...)“. Podvědomě totiž správně tušíte (ač to vědomě nepřiznáte), že Vaše spása by měla být reálná, nikoliv jen formálně logická teoertická abstrakce. Vždyť Vy si ve skutečnosti nechcete rozumět ani sám se sebou (sám sobě)!...

Podle mě platí, že:

nepravda = NE+pravda = sčítání

NE x NE = ANO = násobení.

Podle Vašeho akademického rozumu jde prý o odčítání: -(-NE).

Lidově znaménako mínus „-“ znamená „bez“. Čtu-li vaše „odčítání“ lidově správně, pak to znamená:

„bez (bez NE)“.

„bez NE“ v závorce pak znamená, že v závorce není nic.

s „bez“ před závorkou to dává dohromady: „bez ničeho“ (gratuluji!).
Pokud znaménkem mínus „-“ míníte „NE“, pak vaše „-(-NE)“ znamená:

Bez krkolomného násobení:

NE (NE NE) = ne, ne, ne = lidově nee či neee = NE!

S krkolomným násobením:

NE x (NE+NE) = NE x NE + NE x NE = ANO + ANO.

Existuje-li tu ještě nějaká jiná možnost, rád se o ní dám poučit...

Nevím, jak Vy, ale já se o to pokouším... Potíž s Vámi je v tom, že si klidně a pohodlně žijete uprostřed "mé abstraktní "vědecké" reality" a nijak Vás nevzrušuje, že je mnohdy "akademicky" vypočitatelná (či předpověditelná, i když podle "mých nepravdivých představ"; no a co?! To je můj případný problém, ne problém reality...), ačkoli nebyla zkonstruována dle Vašich představ. Takže ji prostě ignorujete a snažíte se všecky utlouct leckdy v podstatě pravdivými, jenže všelijak pokroucenými "vzdoroduchovědnými" argumenty. Jak je ale možné, že celý současný technologický svět byl vybudován a funguje na durchundurch lživých základech?! (Zednáři nekecají, ale makají.) A co na tom, že sám RS mluvil o vyšších dimenzích (ačkoli jsem to slovo alergický) a neplatnosti našich představ... A když se někdy už už zazdá, že by si naše cizí kmeny mohly porozumět, vyklouznete z problému jak užovka (resp. "užov" = "už+off" = "už vypnuto")... :-(

Vám jde naopak o abstraktní numera a konstrukce formální mate-matiky a o jejich „teoretické definice“, bez reálných představ.
- Vy naopak cpete nadsmyslový svět do formiček smyslového světa, jak jste jej poznal v MŠ. A šaltrpáky podvodně natahujete, místo abyste jimi pravdivě lomcoval, zavádíte jakési svoje konfigurace a interakce, "míry R", jednotky síly v cm a jiné zhůvěřilosti, estetika neestetika. (Kristepane, doufám, že to vidíš... Anebo radši ne...) Zřejmě jste si nevšiml, ale stále se snažím o co nejreálnější představy a na jejich základech o naprosto konkrétní numera...

Já se snažím o to, aby se naše představy a pojmy shodovaly s realitou, což se Vám zdá být „vágní“.
- Jenže v realitě duchovních světů je prý vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež, ... Takže jejich pilování je dobré spíš pro tento svět... Anebo byl snad lotr po pravici spasen skrze znalost Pythagorovy věty?
A sám říkáte: "Pokud by jste [byste!!] tento plán chtěl vyluštit, máte na celý život, co dělat..."
Jenže studované kuře má problém poučit slepici (kterou zajímá jen sezení na reálných vejcích), že když zvedne řiť, teplota vajec klesá podle Eulera exponenciálně - od teploty slepice k limitě teploty okolí (tzn. z počátku velice rychle; pak už je to skoro fuk - i když zasednutím jejich teplota dle Eulera opět exponenciálně poroste...). A že teplota vajec je v každém okamžiku velmi přesně spočitatelná pomocí součtů časových integrálů diskrétní skokové funkce "hop dolů, hop nahoru"... Nemluvě o tom, že pádem z hradla si natluče zobák přímo úměrně dvojmocnosti výšky šprušle... Nicméně je úlevné, že jsme se konečně shodli "alespoň" na existenci problému (ne)vymezení obsahu operandů, operací s nimi a jejich formálnímu zápisu.

Podle Vašeho akademického rozumu jde prý o odčítání: -(-NE).
Lidově znaménako mínus „-“ znamená „bez“. Čtu-li vaše „odčítání“ lidově správně, pak to znamená:
„bez (bez NE)“.
„bez NE“ v závorce pak znamená, že v závorce není nic.
s „bez“ před závorkou to dává dohromady: „bez ničeho“(gratuluji!).
- Není k čemu; čtete blbě - a navíc nestydatě švindlujete!! (Vaše výborná námitka mi spadla přímo s "nebez" - stejně jako onen lucifer, skrytý pak v detailech...)

1) Pomlčky (–) jste svévolně nahradil pohodlnejšími spojovníky (-), které však v rovnicích nemají co pohledávat. (Stejně jako mezi slovy ve větách.)

2) Za pomlčkami není mezera => nejedná se o odčítání, ale násobení "mínus jedničkou".

3) Dle mne "bez NE" v závorce by neznamenalo, že v závorce není nic, nýbrž že tam není bez, což ale neznamená, že tam nemůže být něco jiného.

4) Pokud si vzpomínám, já z bezu slezl někdy koncem prvního stupně ZDŠ, kdy jsme pro lepší uchopitelnost zavedli mínusy... (I když rozumím tomu, že vypadá mnohem líp "nahoře bez", než "nahoře mínus"...) ;-)

Pokud znaménkem mínus „-“ míníte „NE“, pak vaše „-(-NE)“ znamená:
Bez krkolomného násobení:
NE (NE NE) = ne, ne, ne = lidově nee či neee = NE!

5) Zde naopak cpete mezery, kam nepatří, tečky by však byly vhodnější:
NE(NENE) = NE . (NE . NE) = NE . NE . NE = NE3

6) Navrhuji však tento pravdě podobnější zápis a pravdivý výklad:
–(–NE) = –1 . (–1 . NE) = (–1 . –1) . NE = +1 . NE = NE

S krkolomným násobením:
NE x (NE+NE) = NE x NE + NE x NE = ANO + ANO.
Existuje-li tu ještě nějaká jiná možnost, rád se o ní dám poučit...
- Ještě jste zapomněl: ANO + ANO = 2ANO (= "potvrzení dvěma druhými mocninami") = ANO² (= "dvojmocně")...
- Ano, evidentně asi až i tam mohou svévolníci dojít. (Věřím však, že možnosti jsou nevyčerpatelné, nemám však chuť ani čas plýtvat našimi časy. Ne ne! (NE + NE = 2 . NE ≠ ANO)...

"NE x NE = ANO = násobení"
-  Původně jsem chtěl reagovat, že "'násobení = ANO = pravda' je sice poněkud nezvyklé spojení", jenže ono je to ještě mnohem horší. Vycházíte zřejmě z pravidel pro počítání se zápornými čísly "ze zrcadlové říše stínů":
(–a) . (–b) = +c
(–1) . (–1) = +1 (=> x² = kladná i pro záporná "x")
což je nesmysl (jak věděl Euler, a proto zavedl imaginární jednotku "i² = –1" => "i = √(–1)" pro výpočty tam, kde nám "1D jevy" mizí z "1D pohledu", takže holt musíme vstoupit do 2D a vypomoci si "komplexní Gaussovou rovinou"). Dluh nezvýšíte násobením záporným číslem, ale vždy a pouze kladným číslem. Ze součinu záporných čísel kladnou plochu taky nevyčarujete. (Má-li soused pozemek 2 . 3 m, tak 6 m² má on, ne Vy.) (–2 m . –3 m = –6 m²) Takže já naopak tvrdím: Vzájemným násobením záporných čísel (či sil) nedostaneme kladný výsledek (což ovšem neznamená nepravdivý ve své "oblasti stínů").

Dále tvrdíte: "sčítání = nepravda " => "sčítání = lež", což je excelentní závěr (máte-li ovšem na mysli Vaše hrušky s jabkama); taktéž gratuluji!! V prvé řadě totiž záleží, jak (s ohledem na definici pravdy) definujeme "nepravdu" (jak obsah procesu negace, tak formu jeho zápisu, abychom si mohli rozumět). Je-li pravda 1, je nepravda –1 nebo 0? To je třeba jasně definovat. Nedefinováním vyrábíte akorát "neakademické bonsaje", zvané FAS. A taky by asi bylo dobré popisovat problém(y) současně, ale odděleně z hlediska aritmetiky (v 0D, 1D, 2D a 3D), geometrie, logiky, češtiny a filosofie, a teprve pak pracovat na vzájemných analogiích. (Např. matematické operátory ve větách jsou faux pas.) (Nikoli fau x pas. Ba ani Fau × pas.)

Pozn.: Podle Vašich nových pravidel JČ bychom tedy měli správně psát místo "nepravda" raději "ne+pravda" (ale když už, tak matematicky košerově by mělo být "ne + pravda", což - jak vidno - spíš obě slova odděluje, než spojuje). Zlatí novopohané, masakrující češtinu "pouze" spojovníky ("já-sám, ze-mě!, jásá Naďa, ne-boli Nad-já")...

Bez představy odpovídající věci, nemůže ani obsah představy odpovídat věci. Proto je Vás problém v tom, že žijete jen v abstraktním světě a konkrétní svět Vám uniká, protože ho vůbec nepoznáváte a proto ani neznáte. Konkrétní svět na Vás přesto doléhá a Vy nechápete proč.

Z téhož důvodu tvrdíte, že se svými abstrakcemi pokoušíte dorozumět s lidmi, kteří chtějí poznávat konkrétní svět. Dokonce tvrdíte, že oni žijí pohodlně ve Vašem abstraktním světě a přesto Vám nechtějí rozumět...

Za uvedených okolností pak ovšem nemůžete vědět, podle jakých představ je kým realita kontruována, a on realitu ignoruje. Probůh, vždyť jste to právě Vy, kdo ji ignoruje a oháníte se jen abstrakcemi...

Zcela mimo realitu jsou také Vaše afekty vůči mé domnělé alergii na „vyšší dimenze RS“. Kdyby jste chtěl být pravdivý, nikoliv jen afektovaný, našel by ste ty dimenze RS v nedávné diskusi a mohl by ste se alespoň abstraktně začervenat...

Co se týče „vyklouzává z problému“, pak žasnu, že tu tendenci nacházíte u jiných, přičemž by jste měl především ze svého oka odstranit trám. Což v tom směru nejste v naší diskusi zadlužený až po uši...

Prskání nikam nevede. Nejdříve říkáte o nereálnosti svých představ „no a co?“ a vzápětí tvrdíte: „já se stále snažíte o co nejreálnější představy a na jejich základech o naprosto konkrétní numera“.

Kdyby tomu tak opravdu bylo, Jak by jste pak mohl tvrdit, že „v realitě duchovních světů je prý vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež“. Kde jste to „prý“ vzal? Někde na pavlači?...

S tím „nahoře bez“ jste mě opravdu pobavil, takže diskuse s Vámi není úplně marná. To ostatní jste však mohl klidně vypustit, neboť jak mám číst tu Vaši abstrakci „-(-A)“ jsem se od Vás stejně nedozvěl...

V závěru jste se rozepsal o tom, co by se mělo nejdříve definovat, žádnou definici jste však nepřihodil. Váš diskusní deficit tím jen narůstá...

Co abstraktního níníte bramborou, nota bene hromadou brambor. Jaký to má vzorec? Nic konkrétního sem ve vašem „podobenství“ nenašel...

„Co když?“ není argument. Nedokážete-li, že je to tak a ne jinak, pak je Vaše řeč jen pouhým pomlouváním...

Na zaprášených aporiích se stále ještě kvůli srozumitelnosti pracuje. Kdesi na internetu zahrabané jsou ve skutečnosti (ač jen v surovém stavu) zveřejněné. Protože jsou psány českým jazykem a Vaši milovanou akademickou abstsraktní latinu obsahují jen jako „odstrašující příklady“, sotva jim lidé jako Vy budou ochotni či moci vůbec porozumět...

Ocitujte z "RS: O iniciaci, s. 64", co Vám připadá jako „v realitě duchovních světů je vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež“...

Omlouvám se, ale ty pojmy, které definujete, mi nedefinované připadají srozumitelnější než ty jejich definice.

V případě kružnice pak nesouhlasím, že má co společného s bodem (ve smyslu středu kružnice) a že patří do kategorie 2D (dvojrozměrnosti). Její délka je jednorozměrná a její průřez (poloměr tloušťky obsahu) je bezrozměrný, absolutně nulový (0)!

Máte-li „sférou“ na misli kouli, pak nesouhlasím, že patří do kategorie 3D (trojrozměrnosti). Koule má do všech stran jen jeden rozměr (poloměr)...

Co abstraktního níníte bramborou, nota bene hromadou brambor. Jaký to má vzorec? Nic konkrétního sem ve vašem „podobenství“ nenašel...
- Bramborami míním Vaše absolutní pravdy o tom, co kdo kde vystřihl, vyřízl, přeřízl, propíchl... Žádný vzorec jste také neuvedl, ale soudě dle vykrajování čehosi co je, aby pak nebylo, a když zase je, tak je se spárou, mluvíte o klíčících bramborách ve sklepě...

„Co když?“ není argument. Nedokážete-li, že je to tak a ne jinak, pak je Vaše řeč jen pouhým pomlouváním...
- No tak tedy bez "co když": Je to tak, že jste si vybudoval svůj abstraktní "vzdorosystém", který sice lépe tuší podstatu reality, ale interpretuje ji brutálně neandrtálským vercajkem. Probůh, co si představit např. pod rovnicí "stupňování a mocnění míry síly relativního projevu dobra aj."?!? Pomlouvat bych si nedovolil...

Na zaprášených aporiích se stále ještě kvůli srozumitelnosti pracuje.
- Jen abychom se všichni dožili... :-( Možná jsem blbý, ale žádné srozumitelnosti jsem si nikde nevšiml, ani co by se za myší nehet vešlo... (Potvrzující výjimkou - i když bez důkazu - je snad jen to, že "zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj., zlo a nepravda samostatně neexistují…“)

Ocitujte z "RS: O iniciaci, s. 64", co Vám připadá jako „v realitě duchovních světů je vše spatláno dokopy, dobro i zlo, pravda i lež“...
- No dobrá, když tedy tak pěkně prosíte:

["Neplatnost představ smyslového světa"]:
Především si musíme odvyknout, vstoupíme-li do nadsmyslových světů, označovat věci představami, které jmse získali ze smyslového světa.
(...)
Musíme si osvojit takový způsob pociťování, chceme-li se v nadsmyslových světech skutečně orientovat, chceme-li se v nich vyznat a pohybovat se v nich.
(...)
Vstoupíme-li tam se vším, co jsme získali ve smyslovém bytí, použijeme-li představy, pojmy a ideje, které jmse získali ze smyslového světa, pak se nic z toho neshoduje s pravdou; pak říkáme samé nepravdy.
(...)
Představy, které jsme si osvojili ve smyslovém světě, nemůžeme vůbec použít, musíme je nechat za sebou.
(...)
... neboť vstupuji do světa, v němž to, co se člověk může naučit během inkarnací, už nemá smysl.

Omlouvám se, ale ty pojmy, které definujete, mi nedefinované připadají srozumitelnější než ty jejich definice.
- No tak klidně navrhněte nějaké výstižné a všem srozumitelnější...

V případě kružnice pak nesouhlasím, že má co společného s bodem (ve smyslu středu kružnice) a že patří do kategorie 2D (dvojrozměrnosti). Její délka je jednorozměrná a její průřez (poloměr tloušťky obsahu) je bezrozměrný, absolutně nulový (0)!
- Dobrá připomínka. Akorát že při konstrukci kružnice potřebujete buď výchozí bod, z něhož kružnice "vyroste", anebo centrální bod, k němuž bude směřovat dostředivá síla, kompenzující odstředivou sílu, vzniklou při tangenciálním pohybu (tuhy kružítka), aby vznikla kružnice, a ne přímka ve směru ("tangenciálního") působení impulsu... Co ale myslíte pojmem "poloměr tloušťky obsahu" naprosto nechápu...

Máte-li „sférou“ na misli (...)
- (au!!!!! - zlatí Germáni s jejich odpornými "müsli"... Nesnídáte je náhodou?!)
(...) kouli, pak nesouhlasím, že patří do kategorie 3D (trojrozměrnosti). Koule má do všech stran jen jeden rozměr (poloměr)...
- Tahle bezva finta už tady taky kdysi byla. Fakt supr (vážně)!! Akorát je třeba doplnit pod čarou, že jde o kouli, degenerovanou na skalár. Pro praktické užití je však lepší její obvyklé posazení středem do středu kartézkých 3D souřadnic... (Ačkoli někdy může být velmi užitečné posadit ji do středu kartézkých 3D souřadnic "jižním pólem"; snad ani nebudu prozrazovat, že se pak jedná o tzv. Riemannovu kouli, která geniálně převádí plošné souřadnice na prostorové...)
A že jde o reálný 3D objekt našeho reálného 3D světa poznáte, když ji ponoříte do kapaliny. (Že jde o 2D nebo 1D objekt poznáte tak, jejich ponoření nijak nepoznáte...)
A k zaměření nějakého bodu na jejím povrchu se bez kvadratické rovnice koule neobejdete... (Á propos, neodpověděl jste mi ani na to, jak Vám z Vaší vany vypadne ta rovnice koule... A jak rovnice např. krychle o stejném objemu...)

Cituji: „No tak tedy bez "co když":“

Nahradil jste „co když“ jakýmsi „morálním hodnocením“ mého neandrtelismu a otázkou, co čím míním? Strávil jsem nad touto Vaší odpovědí s lupou v ruce celou noc, ale ani v tom Vašem odhodlání (No tak tedy...) jsem bohužel nenalezl po nějakém argumentu (neřku-li důkazu) ani stupy...

Je-li někomu něco nesrozumitelné, mám za to, že se v takovém případě na věc blíže zeptá. Ve Vašich reakcích se však namísto takových otázek vyskytuje jen „akademické zasvěcování nezasvěcených“.

PS: Ty peníze za ten papír zatím nedošly!...

Já se vůbec nemohu divit, jak v diskusi se mnou reagujete nikoliv na mě, ale na sebe. Vždyť Vy úplně stejně čtete RS. On mluví o voze, vy čtete o koze:

RS neříká, že nadsmyslový svět je splantaninou toho, co je ve smyslovém světě. RS říká, že smyslový svět je smyslovým projevem nadsmyslového světa, a že „projev není tím, co projevuje“. RS tedy říká, že v nadsmyslovém světě není nic, co je ve světě smyslovém.

Vy však čtete, že v nadsmyslovém světě je to samé, co je ve smyslovém světě, ale splantané dohromady...

Opisováním z Wikipedie se v nadsmyslovém světě nezorientujete! Vždyť Vy se tím neorientujete ani ve světě smyslovém...

Pojmy, které chcete definovat, jsou názvy relativních projevů smyslového

světa, zpravidla názvy tělesných a duševních vjemů. Tyto názvy jsou tu od toho, abychom o daných projevech mohli přemýšlet, aniž bychom je museli bezprostředně vnímat. Protože si akademická „věda“ takový postup nepřeje, nechce aby lidé přemýšleli o reálných projevech, zastoupených v mysli jejich pojmy (názvy). Ona chce, aby lidé nepřemýšleli o věci, ale o „akademické abstraktní definici věci“, tedy o „pojmech“, které jsou od příslušných reálných projevů úplně oddělené (po způsobu ryze abstraktní akademické matiky, emancipované od reality). Právě toto „akademické zasvěcení do tzv. definic“ šíříte také Vy mezi nebohé „nezasvěcené“. K tomuto počínání chcete získat také mě, výzvou, abch navrhoval „výstižné a všem srozumitelné definice“. Bez urážky, ale o takové „zasvěcení“, ani o takové „zasvěcování druhých“ nestojím!!!!!!!

Chci-li zkonstruovat kružnici přesně kružítkem (což vždy nutně nepotřebuji), pak se musím orientovat podle středu kruhu. Všimněte si lakavě následujícího rozdílu:

Střed obsahu kruhu, není středem nulového obsahu obvodu kružnice!

Vaše dostředivé síly souvisejí s „obsahem kruhu“ (na vnitřní straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.

Vaše odstředivé síly souvisejí s „obsahem mezikruží“ (na vnější straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.
Nulový (0) poloměr tloušťky obsahu kružnice (mezi vnitřním kruhem a vnějším mezikružím) zjistíte, když si do archu papíru kružnici vyříznete a tloušťku vyříznuté spáry změříte šuplérou (posuvným měřítkem).

Zde mj. máte příležitost (sundáte-li si z očí akademické brejle) na vlastní oči vidět, jak realitě, kterou máte přímo před nosem, vůbec nerozumíte. Ani „tangenciální pojmy“ Vám k pochopení reality nepomohou...

Kdysi sem sháněl kouli s přirostlými „kartézskými souřadnicemi“ (název „kartézské souřadnice“ je dán jménem jejich vynálzece René Descarta, zvaného „Kartezius“). Nesehnal sem ji. Vy ji doma také určitě nemáte, přesto žijete tak, jakoby jste ji měl. Sugesce?

Jen tak mimochodem. Vytlačená kapalina, o níž tvrdíte, že nerepresentuje objem koule přesně, koulí není. To snad i akademici vědí, že kapalina je těkavá a přizpůsobuje se tedy prostředí...

Rovnice objemu koule nevypadla z vany mě, ale Vašim akademickým soudruhům...

Morálně hodnotit hříšné neandrtálce bych nerad, ale hříšné neandrtálismy mi fakt vadí...

Ve Vašich mnoha slovech jsem nenalezl odpověď na to, co si představit např. pod rovnicí "stupňování a mocnění míry síly relativního projevu dobra aj.".

Vy říkáte, nechcete být akademicky zasvěcen? Máte snad něco proti luciferovi?!

RS tedy říká, že v nadsmyslovém světě není nic, co je ve světě smyslovém.
Vy však čtete, že v nadsmyslovém světě je to samé, co je ve smyslovém světě, ale splantané dohromady...
- Vyjádřil jsem se možná příliš expresivně; z hlediska RS máte sice pravdu, jenže já to myslel tak, člověk na onom světě zřejmě "vidí, co chce vidět", a Vaše "shoda našich představ a pojmů s [vezdejší] realitou" je mu tam platná jak rakev na míru...
Jinak ale já zase "čtu RS tak", že pro orientaci v nadsmyslových světech musíme naše smyslové představy, pojmy a ideje zahodit (stejně nás k tomu archanděl - strážce prahu zřejmě donutí), neb to vše je nám tam naprosto k ničemu (resp. ke lhaní) - narozdíl od správného pociťování...
A neodpověděl jste mi, zda byl lotr po pravici spasen skrze znalost Pythagorovy věty... Ani nereaguje na moji námitku, že dle Vašich parafrázovaných slov "stejně ten 'Boží šém' tady houby vyluštíme"...
(Pozn. pouze pro zasvěcené: Právě mi dohrály "Empty words" z alba "Secret Voyage" od Blackmore's Night... - Kdo má uši k slyšení...)

Vždyť Vy se tím neorientujete ani ve světě smyslovém...
- :-)) (Že Vás monitor nefackuje...)

Protože akademická „věda“ (...) nechce aby lidé přemýšleli o reálných projevech,
(...)
o takové „zasvěcení“, ani o takové „zasvěcování druhých“ nestojím!!!!!!!
- O.K; co naděláme, když si to akademická „věda“ u lidí nepřeje. (Jen mi vrtá, proč si to akademici dělají i sobě navzájem...) (A proč jim přesto jejich iluze fungují v praxi tak, že jsme totálně ... víte, kde... No nic, nedá se svítit, jak říkávala babička.)

Chci-li zkonstruovat kružnici přesně kružítkem (což vždy nutně nepotřebuji),
- docela by mě zajímal aspoň jediný případ...

"Střed obsahu kruhu, není středem nulového obsahu obvodu kružnice!"
- Tesat, tesat, tesat!!! (Co jako je "obsah kruhu" a "střed nulového obsahu obvodu"?!? Kristepane, Ty to vidíš...) :-(
(+ "Technická": Věta není básnička. Opravdu ne. Proč dnes všichni píšou čárky, kam nepatří?! Všude, už úplně všude!!! Kdo se pak má ve smyslu vět vyznat?! Spikli se snad všichni?! Proč jen mi to děláte, proč?!?) :-((

Vaše dostředivé síly souvisejí s „obsahem kruhu“ (na vnitřní straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.
- „Obsah kruhu“ je typický vágní pojem. Jak se liší kruh, jeho obsah, jeho plocha. - Aha, pardon, já zapomněl, že nemáte zájem o „výstižné a všem srozumitelné definice“, takže nic.

Vaše odstředivé síly souvisejí s „obsahem mezikruží“ (na vnější straně kružnice), nikoliv s obsahem obvodu kružnice.
- Dtto.

Nulový (0) poloměr tloušťky obsahu kružnice (mezi vnitřním kruhem a vnějším mezikružím) zjistíte, když si do archu papíru kružnici vyříznete a tloušťku vyříznuté spáry změříte šuplérou (posuvným měřítkem).
- Aha, díky. Ale já tam tu šupléru fakt nestrčím, abych se mohl přesvědčit... (Mimochodem, existuje ještě jedno "sprosté slovo" - difúze - to když třeba připálíte müsli... Ale jako bych nic neřek.)

Zde mj. máte příležitost (sundáte-li si z očí akademické brejle) na vlastní oči vidět, jak realitě, kterou máte přímo před nosem, vůbec nerozumíte. Ani „tangenciální pojmy“ Vám k pochopení reality nepomohou...
- Jistě, Vy můžete při poslechu své ohoblované LP Plavců na gramci tangenciální ramínko (i se závažíčkem) už klidně igorovat a pořádně to oroštovat...

Kdysi sem sháněl kouli s přirostlými „kartézskými souřadnicemi“ (název „kartézské souřadnice“ je dán jménem jejich vynálzece René Descarta, zvaného „Kartezius“). Nesehnal sem ji. Vy ji doma také určitě nemáte, přesto žijete tak, jakoby jste ji měl. Sugesce?
- Hmm, a já myslel, že akademickou wiki nenávidíte... Máte pravdu, dosud ji nemám, protože jsem ji k výpočtu šíření signálu k Vaší anténě a jeho útlumu ve Vašem dlouhém vedení do Vaší TV nepotřeboval; výborně mi totiž pomohl jistý pan Smith (jeho praktických a krásných diagramů jsem měl doma fůry). Moc dobrá pomůcka pro orientaci...

Jen tak mimochodem. Vytlačená kapalina, o níž tvrdíte, že nerepresentuje objem koule přesně, koulí není. To snad i akademici vědí, že kapalina je těkavá a přizpůsobuje se tedy prostředí...
- Opravdu upřímně gratuluji!!

Rovnice objemu koule nevypadla z vany mě, ale Vašim akademickým soudruhům...
- :-))) Výborný argument, milý Witgensteine... (A je to!)

Kdyby šlo skutečně o aporii, z duše rád bych na ni spolupracoval. Na nesmysly nemám čas...

Než to Spatrakus vykoumá, něco bych možná měl já. (Sice nevím, zda se jedná o aporii, a pro spásu mé ani jiné duše to není vůbec podstatné, nicméně vrtá mi to už dlouho, Hjústne...):

obvod (délka) kruhu = o
délka půlkruhu = o/2 = u

průměr kruhu = d
poloměr kruhu = d/2 = r

pí = o/d = u/r =>
u = pí.r

plocha kruhu = S = pí . r2

Mějme jednotkovou kružnici (r = 1) =>
délka půlkružnice = u = pí.1 = pí
a
plocha kruhu = S = pí . r2 = pí . 1 . 1 = pí
=>
názorně vyjádřeno: odvalíme-li kruh o půlotáčku, "rozbalíme" (čili de facto "narovnáme") půlkružnici do úsečky u = o/2. A jejím vynásobením "krát r" dostaneme obdélník o ploše A = S = u . r = pí (= pí . r2).

(Pozn.: Pí tedy slouží jako "univerzální převodní koeficient mezi polárními a kartézskými souřadnicemi" a není nikde zdůrazňováno, že se nejedná primárně o 1 číslo, ale o poměr 2 čísel!)

Jenže v realita kulhá přesně o 50 %:

Když do osy např. dřevěného "jednotkového" válce zapíchneme dolů visící volně otočnou "řehtačku" (nebo něco jako stěrač), tak odvalíme-li válec o 1/2, tento stěrač "setře" přesně jen 1/2 plochy kruhu válce (tedy S/2 = pí/2) - i když na přiloženém papíru by "setřel" obdélník o ploše A = S = pí.

Kde soudruzi, sakra, udělali chybu?!

Akademická matika nám sugeruje, že délku obvodu kruhu lze určit jen poměrem „obvod/průměr“, zvolíme-li si za průměr jednotku míry „1d“.

Vy jste si všiml, že z poměru „obvod/průměr“ lze naopak vypočítat průměr, zvolíme-li si za jednotku míry obvod „1o“.

Tím naznačujete (ač to nebylo Vaším úmyslem), že obvodu kruhu nemusí být nutně vyjádřen „nekonečným“ iracionálním číslem, ale také „konečnou“ racioánální jednotkou „1“, či jiným racionálním číslem. Tak je tomu i s průměrem kruhu.

To znamená, že záleží jen na pohledu, zda tytéž míry vyjádříme číslem „nekonečným“ nebo číslem „konečným“, že nemusíme na realitu pohlížet jednostranně...

Násobíte-li pak rozvinutý obvod jako úsečku (ať už vyjádřenou iracionálně či racionálně) s na ní postavenou vertikální úsečkou poloměru (ať už vyjádřeného racionálně či iracionálně), dostanete z této konfigurace „T“ obdélník. Jeho plocha sice neodpovídá obsahu kruhu, jak by si přáli řešitelé tak zvané „kvadratury kruhu“, zato však máte reálnou přestavu pravého násobení (T)...

Ač tedy kvadraturu kruhu nevyřešíte, přece jste si otvřel možnost reálného pohledu nejen na tzv. iracionální čísla, ale také na interakce sil negace (NE) a jejich pozice (ANO)...

Bohužel Vaše odpověď mě pramálo uspokojila... :-( O kvadraturu kruhu mi nejde (to je geometrický problém), neřeším žádný kvadrát (druhou mocninu, čtverec).

Akademická matika nám sugeruje, že délku obvodu kruhu lze určit jen poměrem "obvod/průměr", zvolíme-li si za průměr jednotku míry "1d".
- Znáte nějaký lepší postup, jak určit obvod či plochu kruhu? Akademická matika nám naopak umožňuje vypočítat pí a z toho plynoucí jak délku obvodu kruhu, tak jeho plochu či koule (vč. jejího objemu) pomocí mnoha algebraických či iteračních postupů.

- Jistě, obvod i průměr kruhu můžeme zvolit jako jednotkový, obvykle se však z praktických důvodů pojmem jednotková kružnice myslí kružnice s jednotkovým poloměrem. (Pak parametrické i goniometrické rovnice kružnice vycházejí velmi elegantně - a zejména sinus a kosinus dosahují v maximech "pěkně kulatých" hodnot +/-1.) (Pro zajímavost: rovnice kružnice a pravoúhlého trojúhelníku jsou totožné a existuje souvislost i mezi goniometrickými funkcemi a pí...)

A z "konfigurace T" obdélník nedostanu; obdélník dostanu z "konfigurace L"! (K "pravému násobení" (a dělení, mocnění a odmocňování) bych se ještě rád taky konečně prokousal, než bude válka...)

A že plocha obdélníku A odpovídá obsahu kruhu S je mnohokrát teoreticky i prakticky ověřeno. (Jakož i to, že "krychle nad poloměrem krát pí = tříčtvrteční objem koule, což si můžete ověřit jejím ponořením do vany.) ;-)

A je mi celkem fuk, jestli něco vyjádřím iracionálně či racionálně, i to, že obvod ani plochu kruhu nelze přesně spočítat. Neodpověděl jste mi však to hlavní: proč reálně přesně a názorně vyplněný obsah půlkruhu v polárních souřadnicích je (pouze, leč absolutně přesně!) polovinou reálného rozvoje této plochy v kartézských souřadnicích (s níž běžně počítáme, protože vyhovuje naší "hranaté - chcete-li, pravoúhlé - představivosti")... (Vypadá to na pěkný průser...) ;-)

To, že netrvám na Vaší odpovědi na mé pra-věké otázky, neznamená, že já budu řešit Vaše abstrakce, v nichž se tak rád přehrabujete...

Např. vzorec akademické matiky pro výpočet délky obvodu kruhu, jak se ho učíme ve škole, je abstraktní zkratka, která neodpovídá realitě (reálné představě obvodu). Protože abstraktně numerický „vychází výsledek elegantně“, jste úplně spokojen. Elegantní výsledky abstrakcí, jež nazobrazují realitu vychovávají jen formální logiku, nikoliv reálně logický zdravý rozum. Proto zde nemám v úmyslu vést ve jménu reálné logiky marný boj s formálně orientovanou abstraktní hlavou, jako je ta Vaše. Snad to vyjde knižně...

Při té příležitosti jsem si vzpoměl na dnes už zaniklou skupinu „Plavci“, na její velmi vtipnou písničku „Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva, kdo je tu inženýr ať s námi spívá...“

Pokud se týká objemu koule, pak za možnost jeho výpočtu nevděčíme akademické abstraktní matice, ale praktické (empirické) vědě, která tento objem zjistila nejdříve pokusně, ponořením koule do vody a teprve potom od takto zjištěného reálného objemu odvodila matematickou abstrakci pro jeho výpočet...

Samozřejmě, že si můžete výšku obdélníka abstraktně představit jako jeho hranu (L). Tím však formálně ztratíte historickou souvislost (ač je Vám to patrně „celkem fuk“, jako u iracionálních čísel) s estetickým duchem logiky reality (pravého násobení), která má odjakživa přestavu „T“ (Tao či Tau). S „L“ se k reálnému pravému násobení sotva prokoušete, ač i to bývalo na konci jména semitského boha „EL“...

V případě obsahu půlkruhu, který nelze vypočítat „absoltuně přesně“ v žádných souřadnicích (matematika je relativní, nikoliv absolutní) jste formálně „zavadil“ o „záhadu“ (smím-li to tak nazvat) obsahu kruhu. Jak to, že „pí r na druhou“? Což „pí r“ není jen půlobvod?...

Tu knihu objednávám, alespoň 3 ks. :-)

To, že netrvám na Vaší odpovědi na mé pra-věké otázky, neznamená, že já budu řešit Vaše abstrakce, v nichž se tak rád přehrabujete...
- Zavrhujete-li všecky jiné abstrakce (nejen moje, ale i Gaussovy či Eulerovy), než jsou ty Vaše "5./9.", není Vám pomoci.

[...] Snad to vyjde knižně...
- To vypadá skoro jako výhrůžka veřejným oběšením pro výstrahu...

P.S. Knihy skupuju celý náklad. Zima na krku a myši mi loni ožraly polystyrenovou izolaci, svině...

"Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva, kdo je tu inženýr ať s námi spívá..."
- Škoda, že nejste studovaný zeměměřič, možná byste pochopil i sinovou funkci (ne synovou!) nebo aspoň nepsal hrubky... :-(

Pokud se týká objemu koule, pak za možnost jeho výpočtu nevděčíme akademické abstraktní matice, ale praktické (empirické) vědě, která tento objem zjistila nejdříve pokusně, ponořením koule do vody a teprve potom od takto zjištěného reálného objemu odvodila matematickou abstrakci pro jeho výpočet...
- Prosím všechny čtoucí: Zapište a zarámujte pro poučení budoucích pokolení, aby se takový moravský poklad neztratil!!!
[Stejně tak tuto "vulgárně lineární perlu": "... je zřejmé, že mezi pohybem (m/s), rychlostí pohybu (m/s) a zrychlením pohybu (m/s) není v podstatě naprosto žádný reálný rozdíl! Rozdíly jsou tu jen v míře (1R, 2R až XR) působení síly akce...". Stále však opakuji: Náš svět je komplexní a obecně nelineární. Lineární je pouze parciálně.]

Samozřejmě, že si můžete výšku obdélníka abstraktně představit jako jeho hranu (L). Tím však formálně ztratíte historickou souvislost (ač je Vám to patrně „celkem fuk“, jako u iracionálních čísel) s estetickým duchem logiky reality (pravého násobení), která má odjakživa přestavu „T“ (Tao či Tau). S „L“ se k reálnému pravému násobení sotva prokoušete, ač i to bývalo na konci jména semitského boha „EL“...
- Zajímavé, že někde na historických souvislostech bazírujete, jinde jimi pohrdáte. Tau si můžete strčit za klobouk (i s MichaELem), chcete-li uprostřed meze spočítat plochu pole před osetím...

V případě obsahu půlkruhu, který nelze vypočítat „absoltuně přesně“ v žádných souřadnicích (matematika je relativní, nikoliv absolutní) jste formálně „zavadil“ o „záhadu“ (smím-li to tak nazvat) obsahu kruhu. Jak to, že „pí r na druhou“? Což „pí r“ není jen půlobvod?...
- Ano, pí . r = délka půlobvodu, jak jsem uvedl.
Pí . r na druhou, protože plocha.
Záhada obsahu kruhu je to, že onen obsah je vypočitatelný jako 1/4 čtverce, v němž je kruh vepsán, krát pí. (Jinak řečeno: Obsah onoho kruhu je cca 3/4 onoho čtverce + onen zatracený transcendentní čertův ocásek...)

Já sem Vás o pomoc nežádal...

Chápu proč Vám to připadá jako vyhrůžka...

Pošlete peníze a já pošlu nákladu odpovídající papír. Tisk k zamýšlenému účelu nepotřebujete...

Pravopisných chyb se na našich diskusních stránkách vysytuje habaděj. Když se člověk soustředí na obsah, unikne mu občas forma. Pokud pravopisné chyby neděláte, patrně se soustředíte opačně. Já to kontrolovat nebudu...

Začal jste o „objemu koule“, pokračoval jste „m/s“ a skončil jste „komplexní a obecnou parciální nelinealitou světa“. Tyto tři sousta jste ovšem jen nakousl ale nedokousl. Tož nevim, co si mají čtoucí vlastně zapsat?...

Diskuse na stránkách TSO chtějí poznávat pravdu, ne osívat pole uprostřed meze...

V diskusi je třeba věnovat pozornost také tomu, co říká opačná strana (proti-diskutér), nikoliv jen tomu, co chcete říci sám. Diskuse je dialog, nikoliv monolog...

To tedy máte dobré, že si vystačíte sám...

Když se člověk soustředí na obsah, unikne mu občas forma.
- A já myslel, že rozgřajdlá formička produkuje invalidní bábovičky... Neberte si to nějak moc osobně, spíš obecně: pokud mě něco opravdu irituje, tak je to otřesně przněná čeština nejen na fórech, ale dokonce už i v dříve jazykově kultivovaných médiích - ČTK, ČRo a ČT počínaje. Jako polehčující okolnost se domnívám, že úpadek jazyka je jedním z prvních spolehlivých symptomů úpadku civilizace, které současně podporují její zánik (kladná zpětná vazba)...

Začal jste o „objemu koule“, pokračoval jste „m/s“ a skončil jste „komplexní a obecnou parciální nelinealitou světa“. Tyto tři sousta jste ovšem jen nakousl ale nedokousl. Tož nevim, co si mají čtoucí vlastně zapsat?...
1) - Opravdu vážně by mě moc zajímalo, jak z objemu vytlačené vody vykouzlíte obecný vzorec pro objem libovolné koule (V = 4/3 . pí . r3)...
2) - O „m/s“ jsem se tady už snažil (marně)... Tedy znovu (zapište si):
•  Pohyb je vektor - změna polohy po nějaké trajektorii (rychlost "přímková", "křivková", obvodová, úhlová, ...) [m], [rad]
•  Rychlost pohybu je lineární (konstatní) funkcí (závislostí dráhy na čase). [m/s], [rad/s]
•  Okamžitá rychlost je první derivací (směnicí tečny) dráhy podle času. [m/s], [rad/s]
•  Průměrná rychlost je integrálem okamžité rychlosti v daném úseku dráhy. [m/s], [rad/s]
•  Zrychlení (opět okamžité - při křivočarém pohybu můžeme rozložit na tečné a dostředivé zrychlení - nebo průměrné) je druhou derivací dráhy podle času. [m/s2], [rad/s2]
Jedná se tedy o kvadratickou čili nelineární funkci.
•  Změna zrychlení (cuknutí) je první derivací zrychlení, a tedy druhou derivací okamžité rychlosti. [m/s3], [rad/s3]
3) - Nečtete pozorně; nemluvil jsem o „komplexní a obecné parciální nelinealitě světa“, nýbrž přesně naopak o „parciální linealitě obecně nelineárního komplexního světa“... (V soustavě lineárních prvků stačí jediný nelineární "blbec" prvek a celý systém je "nelineárně pokřivený" a z lineárních rovnic máte kvadratické...) (Je tady zřejmě analogie s logickou negací či násobením záporným číslem.)

Diskuse na stránkách TSO chtějí poznávat pravdu, ne osívat pole uprostřed meze...
- Napadá mě: "Kdo nese, nechť nejí"... Osívat z prostředku meze sice můžete, ale předtím musíte za účelem nákupu potřebného množství osiva odkrokovat a spočítat velikost pole. Možná jste fakt dobrej, že se trefíte z prostředku meze přímo a kolmo na protější z prostředek meze... Anebo máte fakt nějaké tajné "pravější" násobení...

V diskusi je třeba věnovat pozornost také tomu, co říká opačná strana (proti-diskutér), nikoliv jen tomu, co chcete říci sám. Diskuse je dialog, nikoliv monolog...
- O monology nestojím; pokud se Vám někdy zdá, že monologuju nebo poučuju, snažím se jen vyprovokovat reakci. Taky bych mohl namítat, že mi občas neodpovídáte... Proč tedy dle Vás „pí r na druhou“?

Temnota existuje bez světla (mezihvězdná temnota)!

Co vše je z absolutna negované nevím a nehodlám to zjišťovat...

Pokládáte-li něco za pouhé tvrzení, přestože jste se nenamáhal vyvrátit důvody tohoto „tvrzení“, pak mluvíte do větru (bezdůvodně tvrdíte)...

Zlo v podstatě neexistuje, protože jde v podstatě o popřené dobro (NE+dobro). Pochopení tohoto vysvětlení je jedna věc, jeho pochopení je na Vás. S tím Vám nemohu nijak pomoci...

Vaše „aporie“ je demonstrací ignorace všeho, co bylo v této diskusi o dobru a zlu řečeno...

V čem je chyba?

Je pedagogické říci, že je to jen snůška nesmyslů?

Tvrdíte, že zlo je popření dobra. Lež je popřením pravdy. Chtěl bych to odůvodnit.

Co vás ale má k tomu, že v absolutnu je prapodstata pravdy a dobra, která je negovaná. Proč v absolutnu není nic...řekněme jako negativního, tedy zlo, lež, škaredost, černo, tma....?proč jsou tam samé kladné a  dobré věci, jako pozitivní, pravdivé atp...:

Proč tvrdíte, že bez pravdy není lži?

Proč na stejné úrovni není to, že bez lži není pravda? Proč pravda nevznikla negací zla?

Jaké máte důvod toto tvrdit? Tedy důkaz?

Proto jsem napsal tu Aporii.

A když se vám nelíbí, tak vytvořte jinou. Nepochybuji  o tom, že by byla lepší. Ale trvám na tom, že v principu je i tato byť druhá liga - přesto s i myslím, že je napsaná srozumitelně a řeší to, na co se ptám nyní.

Chyba je ve Vás!

Člověk se buď chce poučit, nebo chce poučovat. Vy mícháte obojí dohromady...

Internet je plný akademických kritiků a vykladačů aporií Zénóna z Eleje, kterým kouká z pod brnění sláma. Ti lidé umějí aporii učeně „definovat“ (viz akademické slovníky), ve skutečnosti však nevědí, co to vlastně je. Všechny tyto chytráky, bez výjimky, nachytal na hruškách již ve středověku Filopón, který učenému světu podstrčil naprostý blábol jako údajnou Zénónovu aporii. Dodnes mu to všichni baští i s navijákem...

Něco podobného jste nyní uděla i Vy. Víte vůbec, co je to aporie, že si troufáte svůj koncept takto nazvat?

Lomcuje Vámi táž učená pýcha jako Filopónem?

Říci, že je to jen snůška nesmyslů není pedagogické, to, čeho jste se však nyní opovážil si zaslouží jen rákosku...

Což Vaše příspěvky nejsou plné „nepedagogických hodnocení“ mých reakcí? Vyčítám Vám to snad? Ale s tou aporií jste to opravdu přehnal. Zénón z Eleje je jen jeden. Nikdo jiný na aporie nemá a nikdy neměl!

Jak by měl podle Vás reagovat například učitel matematiky na žáka, který mu namítne: „Tvrdíte, že 1 + 1 = 2. Chtěl bych to odůvodnit!“

Vy mi navíc podsouváte nesmysly, které jsem níkdy ani omylem nenapsal ani jinak nevyslovil.

Například:

- „Co vás ale má k tomu, že v absolutnu je prapodstata pravdy a dobra, která je negovaná.“

- „Proč v absolutnu není nic...řekněme jako negativního, tedy zlo, lež, škaredost, černo, tma....? proč jsou tam samé kladné a  dobré věci, jako pozitivní, pravdivé atp...“

- „Proč pravda nevznikla negací zla?“

- „Jaké máte důvod toto tvrdit? Tedy důkaz?“

Opakuji, nic z toho netvrdím!

Nechci Spatrakovi moc napovídat, ale navrhuji dát žákovi smyslově názorně do každé ruky po jednom jabku - a jako potvrzení jeden pohlavek zprava a jeden zleva...

Spatrakus píše, že ZMP píše:
Křesťanské hodnoty je právě dnes třeba znovu vytvořit v nové podobě, odpovídající aktuální úrovni vývoje dnešního Evropana.
- Pro aktuální úroveň vývoje dnešního Evropana navrhuji vyjít z těchto osvědčených: neúspěšný bakalářský diskutér Hus, "první píšící prorok Amos" Komenský, osvícenství (pro zasvěcené konspirátory: iluminátství; pro kontrarevoluční katolíky: zednáři), Thomas Garyk, Maffia (zejm. tato hodnota má jistě velkou budoucnost!), (o)bři Čapkové, jeden populární srdíčkový absurdní dramatik a masový vrah, Marx, Engels, Beatles, svoboda, volný pohyb všeho a všech všude, bezhotovostní a bezkonatkní platby, rychlý internet, internet věcí, rozvinutý automobilový průmysl, ekologie, demokracie, gay-pride, radost, internacionální Óda na radost, eurovlajka, eurookna, eurosložky, eurosirky, euro, Schengen, NUTSy, programovací sedmiletky, růst HDP, výroby i spotřeby, nezničitelné transatlantické partnerství, interrupční a euthanatický business, trvalý dialog (pro revoluční katolíky a evangelíky), nezávislost, soběstačnost, blahobyt, siokřesťanství a islám (obojí dočasně), terorismus, ateismus a náboženský univerzalismus (nafurt)... Je toho snad, kurnik, málo?! Myslím, že je na čem stavět eurověž! (Ale i kdyby toto nebylo, myslím, že technologicky jsme už překročili bod k našemu nevratnému zotročení (v lepším případě likvidaci)...

Píšete:

„Zlo v podstatě neexistuje, protože jde v podstatě o popřené dobro (NE+dobro).“

Opakovaně přepisuji, protože nereagujete a neodpovídáte na otázky:

Píšete:

„Předmětem stupňování a mocnění je míra síly relativního projevu dobra aj., nikoliv zlo, nepravda aj. Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují)…“

Píšete:

„Protože podstatou předmětu relativního projevu, ať už negativního (NE+projev) či pozitivního (ANO+projev), je pra-podstata absolutna (Bůh), správně na všech stupních v relativním projevu Boha, vidíte podstatu dobra, bez ohledu na to, zda je popírán či potvrzován. Podstatou zla být nemůže, protože zlo v podstatě vůbec neexistuje (existuje jen jako popřené dobro)...“

To je tvrzení, to není důkaz.

Navíc píšete, že třeba zlo v podstatě vůbec neexistuje a přitom že existuje (jen jako popřené dobro)! Tak tomu nerozumím. Existuje nebo neexistuje?

Protože z nějakých důvodů nereagujete

Jen jste napsali Díky….

Rádo se stalo…., ale to není odpověď na mé otázky….

Jasně, že chyba je ve mně.

Vy zde zavádíte to, že vyžadujete po jiných lidech reakce, odpověď. Ale na tyto otázky neodpovídáte. Když, tak jen ve smyslu, že je ve mně chyba a že se mnou lomcuje pýcha a že si zasloužím jen rákosku a ne odpověď….

Cituji Váš text:

(Kdy já se ptám):- „Proč pravda nevznikla negací zla?“

- „Jaké máte důvod toto tvrdit? Tedy důkaz?“

Opakuji, nic z toho netvrdím!

xxxxxxxxxxxxxx

Tak to prosím uveďte na pravou míru.

Ten můj pokus o aporii neřeší nic jiné. Nepřu se o to, jak to nazvat. Vidím, že slovo aporie vás irituje, přesto, že lze sestavit aporie na nesčíslná jiná témata, na tom nic není… Dobře, nicméně tam je položen problém, a rád bych přišel na to, v čem tkví jádro pudla.

Všechny moje otázky se týkají problému, jestli jak povstala pravda a jak lež? Co bylo první? Důkaz. A jestli povstala první pravda, tak je pravda mocnější než lež? Nebo nezáleží na to, jestli povstala první a přesto je třeba slabší, než lež? Proč je pravda silnější či slabší? A to samé bych analogicky předpokládal o dobru a zlu, kráse a škaredosti aj.

Schválně jsem citoval Vaše slova o pravdě a dobru…a já jen to vlastně zopakoval a ještě jsem se zeptal, jestli to tak je.

Vše, co říkám zpravidla také dokládám (dokazuji), jako v případě zla. Tvrdíte-li, že je to jen tvrzení bez důkazu, pak je na Vás, aby jste dokázal oprávněnost tohoto Vašeho tvrzení. U Vás však nikde nijaké dokazování nenalézám...

Napsal jsem, že „zlo v podstatě vůbec neexistuje“.

Vy na to reagujete: „Tak tomu nerozumím. To má být Váš důkaz mé nepravdivosti?“

A připojujete otázku: „Existuje nebo neexistuje? Proč z nějakého důvodu neregujete?“

Co na to říct? Což jsem výslovně nenapsal: „neexistuje“!!!? Kolikrát to mám opakovat?

Podstrkujete mi, že něco zavádím. Já však po nikom žádnou odpověď nepožaduji a nic takového nazavádím. Žádá-li však někdo odpověšď na své otázky ode mne, sluší se, aby také odpovídal na mé otázky. A právě Vám to činí nepřeknatelné potíže.

Nechápu proč se cítíte dotčen, řeknu-li, že je chyba ve Vás, a při tom pokládáte za samozřejmé psát stále dokola, že je nějaká chyba ve mně (například, že neodpovídám na Vaše otázky, a často i horší věci). Mám se také cítit dotčeně?...

Proč mám opakovat, že jsem nikdy neřekl, že „pravda nevznikla negací zla?“ Já přece říkám něco úplně jiného. Nuže najděte, co jsem řekl a ocitujte to. Není na mě uvádět na pravou míru Vaše výmysly...

Další Váš útočný výmysl je, že slovo „aporie“ mě irituje. Udělal by ste lépe, kdyby ste takové impertinence vůbec nepoužíval. Pokud ano, pak si nenaříkejte, když s Vámi budu mluvit také bez obalu.

Doporučoval bych, aby jste si nejdříve ujasnil, co to „aporie“ vlastně je a ověřil si, zda tomu odpovídá ta „Vaše aporie“. Není pravda, že na tom nic není. Naopak, na aporii něco je a to „něco“ v té Vaší prostě není...

Cituji: „Schválně jsem citoval Vaše slova o pravdě a dobru...“

zmp: V kontextu, v němž to říkáte, jsem žádnou pravdivou citaci mých slov nenalezl. Nic jste tu nezopakoval, všechno jste si tu vymyslel.

Není to tak dlouho, co jsem tu v diskusi (a myslím, že právě s Vámi) výslovně uvedl zhruba toto: „Střetne-li se pravda se lží“, zvítězí lež!“

Vy si to jako obvykle nepamatujete a opakovaně mi podstouváte jen svoje domněnky o tom, co jsem kdy řekl či neřekl. Co si mám o takovém chování myslet jiného, než že „chyba je ve Vás!“?

„Střetne-li se pravda se lží, zvítězí lež!“
- Geniální analogie matematického pravidla, že „Střetne-li se kladné číslo se záporným, je výsledek záporný“! (Viz i můj ryze empirický "1. zákon marnosti", kdy veškeré snahy o zachování životních funkcí jsou nakonec marné, jakož i "2. zákon marnosti", kdy se vždy najde alespoň jediný blb v domácnosti, baráku či okolí, a máte doma vymalováno...)
Jenže Kristus se prý střetl se satanem i smrtí a zvítězil, čímž se dopustil porušení našeho zákona...

Vy si to jako obvykle nepamatujete...
- a kdo si má všecko pamatovat?! Proto jsem dávno navrhoval vytvořit zde přehledný a snadno dostupný slovník alespoň základních pojmů a výroků, z nichž se dá vycházet k efektivnímu poznávání pravdy - leč marně... :-(

Duální (párové) může být jen relativno (vztahovost)...

„Samo o sobě“ = absolutní, nikoliv relativně duální...

„absolutno/absolutno“ je matematický nesmysl typu: „0/0 = 1“...

Protiklad = opak!

Zlo jako popřené dobro (NE+dobro) není relativním opakem popíraného dobra, ale potvrzeného dobra (ANO+dobro)...

NE/NE = NE je reálné

Pokud to pokládáte za výmysly, přestože je to zdůvodněno, pak to raději nečtěte...

Vše lze negovat!

Stůl lze negovat: NE, to není stůl!

Opakem stolu (tvaru) je jeho místo (forma okolí stolu)...

Celou noc mě pronásledovaly stoly a jejich negace...  Výborná otázka!

Stůl lze negovat: NE, to není stůl!
- Dle mne lze stůl negovat i takto: NE, tam není stůl!

Opakem stolu (tvaru) je jeho místo (forma okolí stolu)...
- Zde zřejmě zaměňujeje "opak" s "komplementem". ("doplňkem"):
Komplementem stolu (tvaru) je jeho místo (forma okolí stolu).
Opakem něčeho může být cokoli, co z daného hlediska vykazuje nějakou symetrii (např. dle RS je opakem člověka rostlina). Slouží-li stůl k pokládání věcí, pak opakem stolu může být třeba bedna bez víka, v které věci zmizí...

Myslím, že v prvé řadě je nutno definovat jak prostor, ve kterém se dotyčný "pozitivní objekt" nachází, tak i objekt a jeho možné stavy - např. klasický fyzický dřevěný černý stůl v kuchyni. Jeho negace (v kuchyni) pak není:
- bílý stůl, kovový stůl, nakreslený stůl, vyfocený stůl, negativ vyfoceného stolu, stůl potmě, hologram stolu, antistůl (z antihmoty), židle, německá židle ("der Stuhl"), převrácený stůl, stůl s ulomenýma nohama, stůl rozštípaný na třísky, stůl rozemletý na prach, ...

Negace daného stolu dle mého názoru je:
- "nestůl", tzn. jeho nepřítomnost v kuchyni (např. stůl na chodbě). Pro šťouraly: příp. stůl mezi dveřmi dle "zákona o vyloučení třetího tavu" ("netěhotná/těhotná") neplatí!

Je však možný i nespočet jinak nadefinovaných variant - např.:
- na papíru nakreslený stůl = ANO,
- na papíru nakreslený stůl vzhůru nohama = NE.
Jejich řetězením by pak bylo možno vyjádřit cokoli á la morseovka, čárový kód, digitální řetězec, ...

Celou noc Vás pronásledovaly prázdné abstrakce. Stejně dobře se lze "odrazit" od čehokoliv pod názvem "opak stolu" a bezpočtu slovy řešit, co je vlastně stůl...

Celou noc Vás pronásledovaly prázdné abstrakce. Stejně dobře se lze "odrazit" od čehokoliv pod názvem "opak stolu" a bezpočtu slovy řešit, co je vlastně stůl...
- Jenže právě o tom to je: definovat, o čem se chceme či nechceme bavit. .. (Abychom si třeba sčítání nepletli a násobením a násobení nenazývali mocněním, že. Atd.)

Právě o tom to není...

Ke škodě věci (pravdě) naprosto svéhlavé šermování s pojmy, se operátory, ba i operacemi, patlá se zde dokopy negace, konjunkce a disjunkce , Boole [čti Búle] se musí v hrobě donekonečna negovat... Kam se hrabe abstraktní mate+matika proti "reálné mate×matice"! Aniž bych to tedy chtěl nějak moc rozmazávat, ale když už byla řeč o excentrickém ajnclíku, tak jak si tak ráno centricky hovím, tož zase ta zlá trojitá negace trojnásobného VETA (ne a ne a ne = NE + NE + NE = NE, NE, NE = ANO + NE = 0) - no prostě absolutní NIC (málem mě umořilo a bylo VETO i po mně)... A jak se nadzvednu, ve vzniklé spáře zmizela rolička, která doposud BYLA - a ačkoli relativně stále JE, jako by absolutně NEBYLA... A jak se tak koncentruju do teho óplně temnyho ótvaru (v onom "NIC, co JE", protože "NĚCO, co BYLO" zůstalo v deklu - aji s ďolíkem po kružítku) zřím kabalisticko-magické mystérium: samá emancipovaná beztvará NIC, která JSOU na NIC (vlastně tedy NEJSOU ani na NIC) a navíc NEJSOU vrstvená řádně jedno na druhé (hebrejsky "Br´šit na´šit klejnu"), ba ani na kvadrát, ale rovnou na kubíky!! A k tomu proložené útržky (= pravými zlomky), které však vždy znamenaly ANO! (Byly jeho potvrzením.) Ještě teď mi z toto nanic, jsem trojnásobně zlomený a přemýšlím, jak z toho ven (jestli třeba Gutalax, Fofrlax či ANO+Andreje, ANO-Andreje, ANO×Andreje, ANO/Andreje, ANO!Andreje nebo ANO,Andreje?)... - No jo, sakra, já měl včera k večeři koblihy... Plyne mi z toho, že Babišova negace = kobliha...

TM: „přemýšlím, jak z toho ven...“

zmp: zkuste to s padesáti...

Kdepak, i 50 je moc, empiricky smrtelná dávka (50% úmrtnost) je prý už 10 koblihů...

Když se koukám na zrůdnou tvář politiků a političek... jako by to ani nebyli lidé.

Občas na netu slyším bláznivosti o lidech z plejád, ještírci, šediváci, reptiliáni, atp....

Jsou někteří ti politici vůbec lidé? Nebo jsou posedlí, obsedlí, jako by to ani nebyli normální lidi...tím chováním hrozným...

Už ta vizáž, tváře, oči, grimasy Clintnová, okousané nehty Merkl, obutí jak z blázince Mayová, kývání hlavou jak Sobotka...atd. atd...připadají mi jako zombie...

Aby někdo musel, nebo aby někdo mohl dělat špatnou karnu, tak musel ůplně na začátku dostat ke zlu dispozice a to je zas pro něho nespravedlivé!?

Všichni lidé měli úplně stejné disposice. Ke zlu si získávali disposice v různé míře karmicky. Zlo je tu kvůli možnosti získávání disposic ke svobodě (síly přemáháním zla). Zlo vrcholí v naší páté poatlantské epoše, kterou lze mj. nazvat „dobou zla“, nebo také dobou „počátků svobody“.

Tuším, že Prokofjev i RS říkají, že v dalších podrasách (6., 7. poatl.) i potom se bude zlo dále stupňovat, hlavně díky plnému zapojení Asurů, které je dnes teprve v plenkách.

Je tomu tak, že s rostoucími silami zla v budoucnu tu bude možnost pro síly dobra, aby se stejnou měrou také vyvíjely, sílily? Zlo, jako pomocný prostředek pro vývoj dobra ale nemůže nikdy dobro "předehnat", že?

Se zlem (NE+dobrem) je to jako s NE+pravdou, která nemůže bez pravdy existovat. Odstraníme-li z NE+pravdy pravdu, zůstane nám pouhá negace (NE), která nic neneguje (nepopírá, neodmítá). Přemůžeme-li týmž způsobem dobro, dopadne NE+dobro (zlo) stejně.

Zkrátka, zlo podřezává větev na které sedí...

1:

Vývoj světa relativních projevů začíná zlem a jeho stupňováním:

První ZLO:

negace dobra = NE+dobro

První stupeň zla (zlo na druhou) = potvrzení dobra:

negace negace = NE x NE + dobro = ANO+dobro (potvrzení dobra)

2:

Druhé ZLO:

ANO+dobro + NE = ANO + NE+dobro = ANO zlo = zlo

Druhý stupeň zla (dvojnásobné potvrzení dobra:

ANO+NE+dobro + NE = NExNE + NExNE = 2x ANO+dobro

3.

A tak dál...

Zjednodušeně lze věc naznačit střídáním stavů zla a potvrzeného dobra:

1NE, 1ANO, ANO+NE, 2ANO, 2ANO+NE, 3ANO

Abstraktně matematicky lze takto pokračovat tak říkajíc donekonečna. Reálné stupňování má jen tři stupně, jako česká mluvnice:

největší+větší+velké-0-malé/menší/nejmenší

nejstarší+starší+staré-0-mladé/mladší/nejmladší

Proto je pro akademické teorie bytostně důležité, emancipovat mate-matiku od reality (od české mluvnice)...

Všimněte si také, že předmětem vývoje (stupňování) není dobro, ale střídání jednoduché negace (NE+...) s „negací negace“ (NexNE). Svět relativních projevů počíná negací (NE) a končí „negací negace“ třetího stupně (3xANO) která je hraniční, stejně jako trojrozměrnost (resp. trojvelikost, či trojmocnost). Na třojstupňovém vývoji relativního projevu absolutního dobra mají tedy postupně účast tři jednoduché negace a tři „negace negace“, což zahrnuje celkem 9 negací (NE)...

Moc děkuji, pokusím se tím postupně prokousat...

Pro doplnění zkouším třetí stupeň (trochu jsem se do toho zamotal, prosím o případnou opravu):

3:
Třetí ZLO:
2x ANO+dobro + NE = NExNE + NExNE + NE = NE + 2x ANO+dobro =
2x zlo
Třetí stupeň zla (trojnásobné potvrzení dobra):
NE+2xANO+dobro + NE = NExNE + NExNE + NExNE = 3x ANO+dobro

A ještě...

Bude to spíš otázka nepochopení formulace, ale přesto se zeptám: Když předmětem stupňování není dobro ani zlo, ale střídání "NE" a "NExNE", co se tedy vlastně stupňuje? (tady mi to evokuje myšlenku, že dobro a zlo jsou jen jakýmisi vedlejšími produkty toho stupňování, a jde mi tedy o to, co je ta negace?)

Píšete: "Odstraníme-li z NE+pravdy pravdu, zůstane nám pouhá negace (NE), která nic neneguje (nepopírá, neodmítá)."

Nedokážu si pod negací, která nic neneguje, nic představit. Jak ji mám tedy stupňovat? Připadá mi, že tu stupňuji "nic", což je nemožné...

Dále - v tom, že se vždy potvrdí dobro (a především na konci, ve třetím stupni), spatřuji potvrzení toho, že "Bůh je dobrý"...

Druhý stupeň zla jsem dostatečně nevyjádřil:

2:

Druhé ZLO:

ANO+dobro + NE = ANO + NE+dobro = ANO zlo = potvrzení zla

Druhý stupeň (mocnina) zla je dvojnásobné potvrzení dobra:

ANO+NE+dobro + NE = ANO + NExNE + dobro = 2x ANO+dobro = dvojnásobné (dvojmocné) potvrzení dobra!

3:
Třetí ZLO:
2x ANO+dobro + NE = 2ANO + NE+dobro =

dvojnásobné (dvojmocné) potvrzení zla!
Třetí stupeň zla (trojnásobné potvrzení dobra):
2xANO + NE+dobro + NE = 2ANO + NExNE + dobro = 3x ANO+dobro =

trojnásobné (trojmocné) potvrzení dobra!

Při střídání negace (NE) s pozicí (NexNE = ANO), je negace (NE) vždy popírající a pozice (ANO) vždy potvrzující (potvrzení = zhuštění projevu):

1. stupeň věc nejdříve popírá (NE) a následně potvrzuje (ANO).

2. stupeň nejdříve popírá (NE) to, co bylo na 1. stupni potvrzeno (ANO), což relativně znamená „potvrzení (ANO) druhého popření (NE)“, například potvrzení zla aj.

Následně je i druhé popřené (NE) podruhé potvrzeno (2ANO).

3. stupeň nejdříve popírá (NE) to, co bylo na 2. stupni dvakrát potvrzeno (2ANO), což relativně znamená „dvojí potvrzení (2ANO) třetího popření (NE)“.

Následně je i třetí popření (NE) potřetí potvrzeno (3ANO).

Všimněme si, že při trojím stupňování narůstá v aritmetické řadě jen potvrzení (1ANO, 2ANO, 3ANO), zatímco na všech stupních je popírání (NE) jen jedno (jedno první, jedno druhé, jedno třetí).

(srovnej trojí zapření Krista Petrem)

Nevím ve kterém evangeliu Kristus praví zhruba toto:

„Odpovídejte jednoznačně buď NE, NE, NE, nebo ANO, ANO, ANO!“

Třikrát stupňovaná je tedy jen druhá mocnina „negace negace“ (NE x NE = ANO), nikoliv samotná negace (NE).

Předmětem stupňování a mocnění je míra síly relativního projevu dobra aj., nikoliv zlo, nepravda aj. Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují).

Dobro aj. tedy není jen vedlejším produktem stupňování, ale naopak je podstatným předmětem stupňování, bez něhož není co popírat ani potvrzovat, není co stupňovat.

Protože relativní je jen projev dobra (pravdy atp.), není dobro bez relativního projevu dobrem, ale samo o sobě jen všeobecnou pra-podstatou absolutna (která je podstatou relativního projevu). Součástí pra-podstaty absolutna je také negace (NE), která nic neneguje a proto se sama o sobě nijak relativně neprojevuje.

Předmět negace (NE) se relativně projeví tím, že je popřen (NE). Samotná negace se při tom na předmětu negace vnímatelně neprojevuje (projeví se jen našemu myšlení). Obdobně se našemu myšlení projeví příčina vnímatelného následku. Také možnost umožňuje je to, co je možné, nikoli sama sebe (možnost není možná). Tím se dotýkáme tajemství formy, která se vnímatelně projevuje jen jako díra v cizím obsahu, tedy jako negace (NE) iluze obsahu, či obsahu tvaru!

Na rozdíl od iluze obsahu (například mezihvězdné temnoty), kterou lze nazvat „NIC, co NENÍ“, lze formu díry pojímat také jako „NIC, co JE“!

Protože podstatou předmětu relativního projevu, ať už negativního (NE+projev) či pozitivního (ANO+projev), je pra-podstata absolutna (Bůh), správně na všech stupních v relativním projevu Boha, vidíte podstatu dobra, bez ohledu na to, zda je popírán či potvrzován. Podstatou zla být nemůže, protože zlo v podstatě vůbec neexistuje (existje jen jako popřené dobro)...

Vývoj světa relativních projevů začíná zlem a jeho stupňováním:

První ZLO:

negace dobra = NE+dobro

První stupeň zla (zlo na druhou) = potvrzení dobra:

negace negace = NE x NE + dobro = ANO+dobro (potvrzení dobra)

Duše je v principu forma, která se může projevit jen jako otvor v cizím obsahu:

Forma duše se plně neprojevuje (Mája matka Krišnova, či Lilith první žena Adamova), v beztvaré iluzi obsahu (v NIC, co NENÍ, např. v mezihvězdné temnotě neprostoru).

Forma duše se plně projevuje v plném obsahu otcovského tvaru (v lůně Lilith), tedy v Adamově astrálním těle jako forma otvoru mezikruží (Eva, Děva, betlémská Marie).

Forma duše se plně projevuje také v plném obsahu synovského tvaru (v lůně Evy), tedy v Ježíšově fyzickém těle, jako forma středobodu kruhu (nazaretská Marie, Sofie).

Na Lilith, Evě a Sofii můžeme pozorovat minulý postupný sestup formy duše shora dolů a budoucí postupný vzestup tvaru fyzického těla zdola nahoru...

Duch (NIC, co JE) je obvodem (Uroborem, Stvořitelem, Kristem) ve spáře mezi formou (Lilith, Evy, Sofie) a tvarem (Otce Adama, Syna Ježíše, Syna člověka)...

Na počátku stvoření není ještě nijaké plnosti. Počáteční stvoření představuje jen obřízku formy a tvaru Nebe/Země.

Mojžíšův popis „nad propastnou tůní byla tma, naznačuje, že plně neprojevený tvar tůně, si „uvědomuje“ svou souvislost jen s plně neprojevenou formou tmy nad propastí, nikoliv „ducha vzášejícího se nad vodami tůně“.

Ven obrácenému pohledu tvaru duch splývá s formou duše.

Do nitra lůna obrácenému pohledu duše splývá duch s tvarem těla.

V následném vývoji se tvar naplňuje (plně projevuje) a obrací se tedy také ke svému obsahu, v němž si nemůže ducha uvědomit.

Protože ani v následném vývoji se forma nenaplňuje (namá žádný obsah), ale plně se projevuje jen v plném obsahu tvaru jako díra v něm (negace obsahu), uvědomuje si možnost oddělení plného tvaru (jeho zrození) od ní i od ducha, kterého si uvědomuje jako to, co v jejím lůně zůstává. Proto se duše stává prostředníkem mezi duchem a tělem, což ovšem svádí k mylné představě, že je duše mezi duchem a tělem...

Stále nechápu, proč dodáváte při prvním, druhém, třetím stupňování NE dvakrát.

Proč proces zla není "jen"

1. NE+dobro

2. NE+NE+dobro

3. NE+NE+NE+dobro

To si potom můžete klidně přidat třeba 3x či 4x NE a nějak to přeci taky esoterně odůvodníte.

Takové složité operace sotva mohou probíhat při vývoji jen tak, jak se to líčí jako pohádka v Bibli.

Ten pochod myšlení - resp. vědomí absolutna byl zpočátku přeci velmi jednoduchý.

My tady jsme sotva schopni sledovat procesy líčeného stvoření a vývoje absolutna, a což teprve stvořitel, který nějak začal procitat k sobě, neuměl mluvit, myslet, nic, neměl knihy, neměl nikoho, kdo by ho poučil...mrazivá zoufalá samota, a on ještě nějak toto dokázal vypotit? My tady v pohodě, v teple, komfortu ...a s bídou jsme schopni připustit, že možná to tak je...musí to být borec. Nebo jak to s ním je?

To, že něco „stále nechápete“, není argument...

Kladete-li negace jen tak vedle sebe, resp. za sebou, pak se jen opakujejte: NE + NE + NE + NE + NE atd = NE

Aby došlo k interakci: NE x NE = ANO, musí mít negace vztah (konfiguraci svých sil NE) pravý (pravoúhlý, v podobě písmene „T“).

Ale to už tu bylo několikrát řečeno a Vy si jen pohodlně namítáte: „stále nechápu!“

Váš popis stvořitele by mohl platit na toho úplně prvního. O těch pozdějších tu bylo řečeno, že získávají „kvalifikaci“ vývojem, kterým procházíme i my...

Spatrakus klade správně, akorát používá matoucí operátory (Vy taky).

Kladete-li negace jen tak vedle sebe, resp. za sebou, pak se jen opakujejte: NE + NE + NE + NE + NE atd = NE
-To je ovšem správně! (Když holt všichni účastníci grupáče řeknou NE, výsledek bude NE!) :o)

Aby došlo k interakci: NE x NE = ANO, musí mít negace vztah (konfiguraci svých sil NE) pravý (pravoúhlý, v podobě písmene „T“).
- Zde naopak Vy kladete mylně! (Aplikujete prosté logické operace na svůj oblíbený ortogonální vektorový prostor; do toho bych opravdu radši moc nešťoural...) ;-)
Máte zřejmě na mysli prostě dvojitou negaci -(-x) = x, tzn.
-(-NE) = NE a -(-ANO) = ANO.
Abyste však z NE dostal ANO, musel byste jej negovat "lichonásobně":
-NE = ANO nebo -(-(-NE)) = ANO atd.

Proč temnota neexistuje bez světla? Pravda bez lži? Zlo bez dobra?

Co vše je z absolutna negované? Co bylo negované jako první?

Lze negovat jen nějaké tyto vlastnosti či principy? Nebo mohu negovat třeba stůl, auto, důchod…?

Píšete:

„Předmětem stupňování a mocnění je míra síly relativního projevu dobra aj., nikoliv zlo, nepravda aj. Zlo a nepravda nejsou, než jen popřením dobra, pravdy aj. (zlo a nepravda samostatně neexistují)…“

Píšete:

„Protože podstatou předmětu relativního projevu, ať už negativního (NE+projev) či pozitivního (ANO+projev), je pra-podstata absolutna (Bůh), správně na všech stupních v relativním projevu Boha, vidíte podstatu dobra, bez ohledu na to, zda je popírán či potvrzován. Podstatou zla být nemůže, protože zlo v podstatě vůbec neexistuje (existuje jen jako popřené dobro)...“

To je tvrzení, to není důkaz.

Navíc píšete, že třeba zlo v podstatě vůbec neexistuje a přitom že existuje (jen jako popřené dobro)! Tak tomu nerozumím. Existuje nebo neexistuje?

Nevím ve kterém evangeliu Kristus praví zhruba toto:

„Odpovídejte jednoznačně buď NE, NE, NE, nebo ANO, ANO, ANO!“

Mt 5:37 - Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ -- ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého. “
+
2K 1:17 - Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘?

Díky!