Otázky a úvahy k úvodu a doslovu Teorie poznání.

Str.207.;... Jako místo konání kongresu na podporu legalizace potratové svobody,jako zvlášť vhodné cestě ke Kristu, bylo vybráno místo s názvem “Killes-berg”, kill, killes = zabít, berg = hrad => hrad zabíjení, hrad smrti… Byť je to jen název, vidím v tom satanistické indicie, tyto indicie napovídají, že světové vedení AS je infiltrováno přímo satanisty, kteří s oblibou veřejně demonstrují své “úspěchy”, zde zřejmě pokus o zabití anthroposofie jako takové. Nebo aspoň jejího “zamčení” kamsi do temnoty hlubin zapomění,zamknout v temnotě, jako Kaspara Hausera (...?!)- jak napovídá příjmení nejhorlivěji vystupující obhájkyně potratů ; Dr.med.M. Glöckerová - glöck - glock => g-lock => lock => lock up = zamknout, ukrýt, zavřít do vězení… Kohopak, ducha Anthroposofie, její  případné živé chápání “řadovými členy”, tedy cokoliv živého z anthroposofie zabít, nebo alespoň zamknout a skrýt…?  Vzhledem k použitému jazyku pro “zákulisní” veřejné sdělení pro “zasvěcené “, tedy angličtiny, lze předpokládat, že nejvyšší vedení AS je infiltrováno či ovládáno satanskou lóží z USA…?  Jsou li mé vývody tedy správné…?  Protože to dedukuji z pouhých názvů, o kterých jsme se v otázkách a odpovědích přímo na Teorii Poznání bavili, že na názvu nezáleží. Nemohu si pomoci, ale v takovýchto případech na názvu záleží, když je díky nazvům a jejich rozborům dojít k tomu, co se šklebí ze zákulisí…

A právě s tím souvisí další dotaz, když bylo řečeno, že “neexistuje žádný hlas,moc či síla z oněch světů, která by člověku říkala co má a nemá dělat, nebo ho nějak ovládala a vedla k těm či oněm činům… “ , pak mi to pořád nejde dohromady s:  “.....anthroposofie poškozována a RS pomlouván,jedná se o Ahrimanský impuls…”

….”...o to usilují ahrimanské bytosti… /Str.210/“.... “...zahrimanizovaní “anthroposofičtí odborníci.../Str.211/”.

…”...Anthroposofie se systematicky zmocňují ahrimansky organizovaní nepřátelé anthroposofie… /Str.213/”..........atd.,atp.,v tomto duchu v úvodu i doslovu. - Takže když je někdo pod vlivem, když je někdo ovládán,když někdo realizuje něčí impulsy,atp.,a ten pod jehož vlivem jsou je Ahriman a jeho bytosti, pak stále platí, že ti, kteří jsou pod jeho vlivem neposlouchají jeho svádění, hlasy či snad příkazy z jeho (onoho)  světa?  Vždyť vykonávají jeho (jejich) vůli, tedy poslouchají jeho hlas,který jim říká co mají či nemají dělat… ?!

Str.231,otázky přímo v textu v lomených závorkách .; “Ita Wegmanová (článek “Přátelům" - vzpomínka na slova RS):  Pouze lidé mohou mit nějaké vědění o tajemstvích démonů./...Proč pouze lidé? Což bohové neznají tajemství svých protivníků?  To proto, že démoni nejsou ve světě bohů, v “nadsvětí“, ale v podsvětí?  A vynechám li “nad” a “pod”,zbyde mi “světí”, tzn.  náš svět mezi nadsvětím a podsvětím, který je třeba “vy-světit”, či “po-světit”,tzn. produchovnit…? /     Bohové čekají na tato tajemstvi,  která jim lidé mohou zprostředkovat... /...Jak jim je lidé mohou zprostředkovat - tím že si tato tajemství pravdivě definují, že je pravdivě poznají myšlením, že si je reálně představí, čímž se tato tajemství zapíšou do Akaši, kde už si je mohou bohové převzít, vidět, uvědomit, nebo jaksi “přečíst”...? A za takové tajemství démonů lze považovat co konkrétně?  Jejich úmysly, plány či co?  Třeba to odhalení z názvů “hrad zabíjení”, “zamknout, zavřít do vězení” viz. výše…? /       Pokud lidé Bohům tajemství vybojovaná  /…Jak vybojovaná - odhalením?  “Vybojovaná” předpokládá že v boji, tedy na bojišti tady na Zemi, kde  bojuje světlo s temnotou, Michaelovi andělé s Ahrimanovými démony o lidskou duši…? … A jak, nebo čím vysvětlit spícím lidským duším, že jsou na bojišti, když si připadaj, že žijí v míru, že žádnou duši nemaj, že jsou díky materialismu přesvědčeni, že jsou jen masem, vnitřnostmi a kostmi v koženém žoku…? /    na démonech obětují /...jak?... /, temné konání těchto démonů bude odvráceno,  takže tam,  kde o vládla temnota,  může zazářit duchovní světlo….”

Ještě k úvodu, str.12. ;

“Jinými slovy,  pochopenou pravdu lze ve vnějším světě hájit jen v roli obžalovaného, s odvoláním jen na své vlastní reálně logické důvody,  jen na své vlastní čisté myšlení.” - Co brání tomu, aby se do role obžalovaného dostala satanská žaloba…?

Str.13.; “ Ďábelsko - satanská žaloba v podstatě nikdy neargumentuje, nikdy neuvádí nijaké věcné důvody,  ale vždy se zaměřuje jen na obžalovanou osobu,  kterou se snaží skandalizovat (znevážit,  pomluvit,  ironizovat,  a pokud může,  ve všem jí aktivně překážet a podrážet nohy).  Kdyby danou osobu pouze ignorovala (jakoby o ní nevěděla),  vůbec bychom se o existenci satanské žaloby nedozvěděli.  Ona tu však je,  trpělivě hlodá a běda tomu,  kdo by se bláhově domáhal souhlasu nespravedlivé žaloby “většiny”!”...- Proč by se měl člověk obhajovat před někým, kdo není schopen argumentace, ani ty argumenty obžalovaného vyslechnout?  Což by se “obžalovaný“ neměl obhajovat pouze před spravedlivým soudcem, ovšem před takovým přece netřeba cokoliv pravdivého obhajovat, protože spravedlivý soudce ví co je pravda… To že satanská žaloba “většiny” -”MY” zažaluje člověka, individualitu - “Já” a ještě nespravedlivě, to přece pro toho člověka není důvod k obhajobě. To mi připadá jako by se měl účel obhajovat se,omlouvat se prostředkům k němu vedoucím, jako by se hrnec měl omluvit hlíně za to, že z ní vzešel díky hrnčíři- Proč?

Ahrimanské škole „na názvu záleží“...

Ahriman není duchem „oněch světů“ (duchovních), ale „zlo-duchem“ Země. Lucifer je „zlo-duchem“ astrálního Nebe...

„Bohové“ například nemohou číst dopis, či nápis vytesaný do kamene.

„Démoni“ podsvětí a nadsvětí však využívají astrálních, éterických a fyzických těl lidí dokonce v takévé míře, že mohou v příslušném člověku zaujmout místo jeho já. Ten člověk je vlastně už mrtvý, jeho těla však žijí a konají dál. Takovými „démono-lidmi“ jsou například tak zvané elity, prodlužující svůj fyzický život také manipulací s krví (transfuzemi).

Je to lidské já, co informuje duchovní svět o světě démonů, ukrývajících své jednání ve světech v nichž bohové nemohou číst...

Satanská žaloba je v roli satanského žalobce, takže nemůže být v roli obžalovaného. Do role obžalovaného se může dostat jen obrácený satanista, ten však už není v roli satanské žaloby...

Spravedlivý soudce je před světským soudem obžalovaným! Obhajovat se před tímto soudem musí, nikoliv kvůli sobě, ale kvůli veřejnému mínění. Satanský světský soud má v rukou sdělovací prostředky. Kdo na veřejné mínění nedbá a neobhajuje se, na tom satanský žalobce nemá nijaký zájem. Mu přece nejde o tohoto jedince, ale o veřejné mínění...

Ano, toto je informace, která mi odpovídá na otázku, jak jsem napsal, že se mi zdá, že někteří ti lidé, elity, jsou z části jako by obsedlé, posedlé démony, vymístěné, že chodí jak roboti, jsou jak zhypnotizovaní, tváří se jako mimoni, jak v těch bláznivých filmech je nazývají zombie. Hovoříte o démonech, kteří dokáží v těle člověka existovat a tváří se jaké jeho já, ačkoli ten člověk = jeho já již v tom těle není.

To jsou neuvěřitelné věci. Nakonec by démoni dokázali obsednout i stroj? Nebo zvíře?

Ale vnímám i jakési obsednutí dětí. některé tváře dětí, či mladých lidí mají divné rysy, jejich chůze vypovídá a něčem, jako o vymístění, poskakují, hýbou se jako roboti....nebo se poddávají napodování nějakých masmediálních projektů, hudebních clipů, filmových hrdinů, stylizují se do nějakých podob, jako chodí v černém, tetují se, mají barevné vlasy, mají různé chování, provokativní, bojové....

Nanotechologie, malé přístroje, prý dokážou věci, jako by to byla inteligentní hmota.

To je něco jiného, to je naprogramované...sice nechápu jak, ale to není obsedlost démony. Nebo jsou i tyto přístroje počátkem nějaké démonické strojové kultury? Ač za tím nyní ještě stojí člověk.

Utopie?

Stroje jsou démonické, projevují se v jejich pohybu démoni. Zatímco stroje musejí člověka poslouchat, v případě démonické „hudby“, počítačových her atp. se lidé podřizují démonům a jsou jimi vychováváni. V démonických kultech jim dokonce slouží. Tak zvané technické kultury budoucnosti jsou démonické vize.

Je-li démonizovaný rodič, jsou jím a prostředím, které vytváří, démonizované i děti...

Není-li člověk démonizovaný, jsou jeho domestikací zvířata z démonismu v různé míře vymaňovaná. U domácích mazlíčků je však zpětnou vazbou démonizován člověk. Všimněte si lidí, vykazujících „podobu“ svého psa atp...

Já jsem z duchovní vědy pochopila, že do strojů, které člověk vytváří, vkládá ducha ze sebe. Pokud člověk tvoří nevědouce o tom (tedy nespojí tímto vědomím tohoto ducha se sebou), tak tento jím stvořený duch zůstává uvězněn ve strojích. Každý uživatel strojů může ale svým vědomím(věděním o duchu ve stroji) vysvobozovat tyto duchy tím, že jim takto umožní se na něj napojit a po jeho smrti spolu s jeho duší vystoupí také do světa duchů, kam duch patří. Ti duchové strojů, kteří nebudou vědomím člověka vyzvednuti později ( s rozpadem materie) povstanou a jako démoni se vrhnou na člověka.

Že by se zvířata zbavovala démoničnosti domestikací, to mi nesedí. Tomu nerozumím. RS mluví o tom, že lidstvo pokročí ve vývoji také tím, že bude zvířata jen sledovat v jejich přirozeném prostředí a získávat z této přírody moudrost (výroba papíru z pozorování vos, jak staví vosí úly atd.).

Lucifer i Ahriman mají své oprávněné působení v přírodě a v ní tedy nepůsobí démonicky (démonicky se projevuje jen člověk jimi posedlý). Člověk pozvedává pod ním ležící nižší sféry (svět zvířat) tím, že sám sebe pozvedá a až lidstvo postoupí o stupeň výše, tak se pozvednou i zvířata, aby mohla pokračovat ve vývoji k lidství. Nyní jsou závislá na vývoji člověka.

Také Kristus lámal a podával učedníkům (vyspělejším lidem)jako své tělo chleba (již žádné zabíjení zvířat pro lidskou potravu, oděv či zábavu). U domácích mazlíčků upozorňoval RS na jejich animální sílu (hlavně nedoporučoval s nimi spát), která ztahuje lidské pudy dolů do podlidství.

Vegetariánství považuji za dobré, pokud je projevem pravého soucitu člověka se zvířaty. RS říký, že pokud se člověk rozhodne pro vegetariánství z jiného důvodu (zdraví, kvůli meditaci-jako Hitler) není to dobré, jde jen o další utvrzení již tak dosti ztvrdlého ega.

O soucitu říká RS, že je to na úrovni cítění to nejvyšší, čeho má člověk dosáhnout. Soucítění nám není přirozeně vlastní, je to síla Kristova (ze soucitu s lidmi sestoupil na Zem, aby sňal z člověka tzv. dědičný hřích).

Srdečně zdraví Atrea

Čertví, jaký duch mluví z náčelníka Zlo+Mené+Pravý+tko (to "TKO" je upgrade TSO na "trojčlenný kapitalistický organismus"), nicméně (dle jeho vlastních slov) prý dlouho žil s nějakou krávou... ;-)
Srdečně zdraví TM
("ten který pavoukovi natrhl síť a zavčasu zdrhl")

Ten "TM" je fakticky strašná kurva...

Toto nenapsal zmp (je to falzo).

Zmp: "Duchem času je Kristus!"

Mám otázku, ačkoliv je to spíše věta k meditaci...

V jakém smyslu je to myšleno? Kdysi jsme se tu bavili o funkci ducha času, jak ji zastávají Archandělé (menší časová období jen na určitých územích, viz Páleš a 354-letý rytmus), Archeové (vlastní duchové času - epoch), Duchové formy (eony) atp. pro různá časová období.

Dalo by se říci, že Kristus je duchem času pro celou druhou polovinu zemské manvantary - od mysteria na Golgotě?

Vím, že RS poukazoval na to, že Velikonoční (Kristovy) svátky reprezentují svým časovým určením mj. také přechod z prostorovosti do časovosti - v tomto smyslu by sedělo. že Kristus je vlastně duchem času, a ne v nějakém omezeném smyslu, jako třeba Archandělé apod.

Nebo je to myšleno tak, že Kristova bytost jako taková plynutí času v kosmu umožňuje? Podobně jako myšlenky elementárních duchů stojí za přírodními zákony...

Není také Kristus duchem věčnosti? ...

Představte si mezikruží a v něm kruh (Nebe/Země) a mezi nimi spáru (/) počátku, v níž je přítomen Stvořitel (Kristus).

Od této prostorové představy přejděme k časové, která je dána poloměrem mezikruží (R) a poloměrem kruhu (R). Oba poloměry (2R) představují míru duálního času, míru současnosti:

R/R = minulý čas/budoucí čas

Ta míra času R/R je statická a v jejím rámci se střídají hierarchičtí duchové času.

Spára (/) mezi minulostí a současností je prchavý okamžik, pohybující se z minulosti do budoucnosti.

Nyní si představte tak zvaný křesťanský letopočet (jenž se co nevidět stane předmětem „vědeckého“ útoku satanistů):

před Kristem ...3, 2, 1 – 0 – 1, 2, 3... po Kristu

Ta nula ve spáře (/) předělu mezi pnl./nl. Je statická jen pro tak zvané dějiny, kdy představuje okamžik narození Ježíše. Reálně je však dynamická jako přítomnost v okamžiku času, je přítomností ducha času, Krista, již od okamžiku stvoření! V prostoru je ta nula ve spáře (/) počátkem Nebe/Země.

Kristus je tedy duchem času odjakživa.

Čas nepodléhá objektivním iluzím právě díky Kristově přítomnosti ve spáře okamžiku. A právě kvůli Kristu je čas satanistickou akademickou vědou systematicky pomlouván a oplétán vylhanými subjektivními iluzemi jako trním...

Zkrátka, čas neplyne! V míře času plyne duch času v „prchavém okamžiku“, takže je tak říkajíc „v každém okamžiku s námi“!

Duchem věčnosti (absolutna, prapodstatou všeho) je neindividualizovaný, nepředstavitelný, nepojímatelný a nepojatelný Bůh...

Moc děkuji za toto vysvětlení, v klidu si nad tím sednu a otázek prozatím zanechám...

V diskusi pod článkem O zákazu potratů v Polsku zaznělo:

"Myslím, že polská vláda ví, co dělá...chrání lidský život a společnost před úpadkem. Copak je normální pokládat za nějaké právo zabít nenarozený lidský život? Zamýšlíme se vůbec nad tím, co to děláme a kam taková nelidská společnost kráčí? Život je třeba chránit a mít k němu úctu, a ne ho ničit...."
***************************

Na to reagoval jiný čtenář:

"Vaše zamyšlení by mělo smysl v případě, že by na Zemi nebyly likvidovány po statisících životy již narozených."

Připadá mi ta reakce hloupá. Drzá, zlá, zákeřná. Silně demagogická.

Jak dobře či správně na ni odpovědět a takového člověka ubít jeho debilovatinou!

Jasně, že když se ve válkách vraždí lidé, tak je to zlé, a málokdo má možnost s tím něco dělat...ale to mám snad rezignovat na vše a vzdát se i tam, kde ještě můžu bojovat a pomoci sobě, světu?  Něco jako: Když už nám řežou ruce, proč bychom si měli bránit, aby nám uřezali i hlavy?

Četl jsem někde: Zlo je negace dobra.

otázka: Je tedy dobro negace zla?

Z toho, co jste někde četl, nic nevyplývá...

Zato mě vyplývá otázka, proč to děláte?
Spatrakovi přece z někde čteného vyplývá otázka, zda je dobro negace zla.
Jenže to byste musel (měl) jasně odpovědět, že negací nereálné mínus jedničky nemůže být přece reálná jednička, tzn., že to Vaše –(–NE) nemůže být ANO; že ano?

Zlo i dobro existují paralérně jako ohen a voda.

Co je nerealné je duchovní a používat na to formy,tvary a matematyku to je řezničina.

Cituji: "Co je nerealné je duchovní..."

Opak je pravdou: Co je nereálné je NE+duchovní!

Cituji: "...a používat na to formy, tvary a matematyku to je řezničina."

Jaké prostředky by jste tu doporučoval?

Svět je mája, ale vnímáme ho jako realitu( máme tu realitní  kanceláře), jenže v duchovním světě nejsou

ani slova, i ty jsou pro duch. svět přílyš hrubé.

Svět je mája, kterou jsme se naučili vnímat a přeměňovat ji ve skutečnost, kterou si z máji vyneseme jako své zmrtvýchvstalé fyzické tělo. Navíc se v Máji naučíme poznávat, svobodě a lásce...

Dobrá tedy: Aby to byla pravda (že zlo je negací dobra), patrně to předpokládá, že zde dobro musí být dříve.

Ano? Ne?

A jestli ano, proč je dobro dříve než zlo? Resp. jak to?

Na počátku bylo dobro, pak mělo být rozšířeno o svobodu, ale nižší duchové tu svou svobodu přehnaly, nabyly

si čumák a vzniklo zlo.

Duchové zla nejsou svobodní. Svoboda se zakládá na rozlišování a tedy také rozhodování mezi dobrem a zlem. Duchové zla nerozlišují mezi dobrem a zlem, ale jsou jednostrannými "fanatiky" zla...

Takže třeba lucifer nebyl svobodný?

Duchové zla si myslí, že zlo je dobré.

Lucifer ani Ahriman nejsou svobodní. První skutečně svobodný (zevně i vnitřně) může být jen boho-člověk...

První negace (NE) je negací absolutna (stavu samého o sobě), protože tu ještě nic jiného k negování není. Tato první negace (NE) je relativně duální (NE+absolutno = vnější/vnitřní = forma/tvar = Nebe/Země = tma nad/propastnou tůní). Tato první negace je první relativně duální projev absolutna, který sotva můžeme nazvat dobrem, či zlem, protože tu chybí příslušný relativní opak (dobro či zlo).

Dobro a zlo jsou relativně párové opaky).

V čase následného vývoje dojde k relativní „negaci negace“ (NE x NE+absolutno), k relativnímu potvrzení absolutna (ANO+absolutno). Po „tmě nad/propastnou tůní“ nyní následuje „světlo vnější/vnitřní“:

„A viděl Bůh, že světlo je dobré“ (ANO+dobro).

V pokračujícím vývoji je také světlo (ANO+dobro) negováno (NE + ANO+dobro = ANO NE+dobro = potvrzené zlo). I člověk již zpětně může vidět, že když světlo zhasne (odloučením starého Měsíce od Slunce), nemůže se ve tmě orientovat a má tedy světlo za dobré a tmu za zlou. Zpětně pak pokládá za zlo i tu první negaci a uvědomuje si, že negace je zlo, které samo o sobě absolutně ani relativně neexistuje, že jeho existence závisí (parazituje) na existenci toho, co neguje (absolutna, světla, dobra, pravdy atp.)...

Cituji : "(NE) je negací absolutna (stavu samého o sobě), protože tu ještě nic jiného k negování není. Tato první negace (NE) je relativně duální (NE+absolutno = vnější/vnitřní = forma/tvar = Nebe/Země = tma nad/propastnou tůní). Tato první negace je první relativně duální projev absolutna, který sotva můžeme nazvat dobrem, či zlem, protože tu chybí příslušný relativní opak (dobro či zlo)."

Na Vulkánu již dojde jen k takovému velkému třesku proměny v procesu projevu Absolutna. Pravý projev Absolutna se tak stane součástí pravého projevu Urobora jako spára v mezikruží (Já a Otec jedno jsme).

Uvažuji dobře?

Mezikruží a Kruh (Nebe/Země) jsou vně kružnice (Urobora).

Slova „samotný kruh Urobora“ jsou tedy nepřesným vyjádřením pro „samotnou kružnici Urobora“.

Protože kružnice není kruh, nemá střed a nemůže tedy z něj vyrůstat...

Možná to míníte jinak. Jakmile však dojde k záměně pojmů kružnice s kruhem, nerozumím o čem je řeč...

Uroboros je Stvořitelem spáry. Nevyrůstá tedy z ní, ale je jí stvořen a zpětně absolutně anulován (jeho průřez, poloměr jeho obsahu)...

Relativní obvod (délka) kružnice (Urobora) není anulovaný sám sebou, ale vzájemně se v něm relativně anulují dva půlobvody (půlkružnice). Hlava a ocas Uroborova obvodu jsou jen podobenstvím počátku a konce obvodu. Přesněji řečeno, musíme tu mluvit o obou půlobvodech jako o dvou hadech, kteří se vzájemně drží za ocas (nepožírají si ho)...

Ty dva půlobvody jsou skutečně dvě negace (NE + NE), které se vzájemně stále dokola nahánějí (sčítají). Ve vzájemné interakci (NE x NE) však nejsou, neboť nemají pravou konfiguraci „T“.

Tyto dvě negace mají v počátku podobu opačných hadů, jako budoucího Lucifera a Ahrimana. Namají tedy podstatu zvířecí, ale stvořitelskou (Uroborovu). Ego jako střed kruhu (Země) a Go jako tvar mezikruží (Nebe) zpočátku ještě neexistují...

Z obvodu kružnice (Urobora) je vynášen nahoru vnějšími silovými paprsky světla tvar mezikruží (Nebe) a vnitřními paprsky snášena dolů forma středu kruhu (Země). Ty vnější a vnitřní paprsky jsou světlem „Betlémské hvězdy“. Formou středu hvězdy je bodná rána v srdci Ježíše.

Obvod Urobora sám o sobě ještě světlem není. Jeho světlem (vnějším/vnitřním) jsou paprsky Betlémské hvězdy...

Děkuji moc za vysvětlení a za Vaši nekonečnou trpělivost. Už jste mi to tolikrát vysvětloval a já to zase tak domuchlala.

Dnes ráno jsem si již uvědomila, že jsem to zmotala a vzpomněla jsem si na toho "chlupatého Urobora", jak už jste mi to jednou vysvětloval. Vaše odpovědi jsou tak přesné a oceňuji v nich tu schopnost, dát vždy znovu tázajícímu se odpověď, která je vždy jakoby hlubší a zase jiným úhlem pohledu. No jste pro mne dokonalý duchovní učitel a jsem vděčná osudu za to, že se Vás mohu ptát...

Ještě jednou moc děkuji a srdečně zdraví Atrea.........

Děkuji moc za vysvětlení a za Vaši nekonečnou trpělivost. Už jste mi to tolikrát vysvětloval a já to zase tak domuchlala.

Dnes ráno jsem si již uvědomila, že jsem to zmotala a vzpomněla jsem si na toho "chlupatého Urobora", jak už jste mi to jednou vysvětloval. Vaše odpovědi jsou tak přesné a oceňuji v nich tu schopnost, dát vždy znovu tázajícímu se odpověď, která je vždy jakoby hlubší a zase jiným úhlem pohledu. No jste pro mne dokonalý duchovní učitel a jsem vděčná osudu za to, že se Vás mohu ptát...

Ještě jednou moc děkuji a srdečně zdraví Atrea.........

Skutečně jsem vyrobil protimluv ve větě: „Uroboros je Stvořitelem spáry. Nevyrůstá tedy z ní, ale je jí (stvořen a) zpětně absolutně anulován (jeho průřez, poloměr jeho obsahu)...“

Správně má být bez „stvořen a“ (nyní jsem dal do závorky).

Nechápu jak se mi to mohlo přihodit a nic tím nemá být řečeno, popřípadě tíím má být řečeno: „důvěřuj, ale prověřuj!“

Dvojice Uroborových hadů tvoří spáru jako svůj projev. Dvojice hadů není stvořena a není troj-jediným relativním projevem absolutna, protože relativním projevem je až stvořená spára. Dvojice hadů Je součástí trojjediného půsbení anulované (absolutně obsah, relativně obvod). Tato trojnost Stvořitele představuje jakýsi přechod z absolutna do relativna, vykazujíc ještě charakter absolutna a již také charakter relativna...

1) Iluse = relativně NE+reálné a také NE+absolutno

2) spára v ilusi (/) = stvoření formy/tvar (Nebe/Země)

3) nahánějící se hadi ve spáře = absolutně i relativně anulovaná podstata a forma Stvořitele (spojení rozloženého obvodu podstaty počátku do reálné kružnice (Urobora), do dynamické relativní nuly, která má stvořením (spárou v iluzi) absolutně anulovanou podstatu Stvořitele...

Cituji: „Myslím si nyní, že prvním TVOŘENÍM ABSOLUTNA je jeho potvrzení iluse, jako jeho prvotního projevu, tedy negování negace: NExNE+absolutno = ANO+ABSOLUTNO“

Zde si dávejte pozor na možné dvojsmyslnosti:

„prvním TVOŘENÍM ABSOLUTNA“ lze číst jako, že bylo stvořeno absolutno,

„potvrzení iluse, jako jeho prvotního projevu“ lze číst tak, že iluze je prvotním projevem absolutna.

Prvním projevem absolutna je jeho negace „NE+absolutno“, nikoliv „negace negace“ (ANO+absolutno), nikoliv „potvrzení iluze“. Iluze se nepotvrzuje, ale překonává...

Cituji: „SPÁRA svojí existencí v ilusi potvrdila (stvořile) ANO+tvoření a tedy ANO+Stvořitel.“

zmp: Spára v iluzi projevila svým relativním stvořením (Nebe/Země) negaci Stvořitele (NE+Stvořitel). Nikoliv tedy potvrzením (ANO) stvoření.

Zde dělá určité potíže relativní dualita negace: NE/NE = NE, kdy jsou dvě negace (jako dva hadi) za sebou (NE+NE), nikoliv ještě v interakci (NexNE). Mě to trvalo léta, než jsem se v tom jakž takž zorientoval...

Vaše příspěvky se začínají blížit nekonečnu.

Vaše vyhýbavost je velmi důkladná a velmi sofistikovaně upracovaná.

To, co se Vám nehodí, je „hrubě nepřesné“, ač je to přesné (objem vytlačené vody) a to, co se Vám naopak hodí, je „přesné“, ač je to hrubě nepřesné (cyklysta nejede a nemůže jet rovnoměrnou rychlostí přímočarou)...

Protože jste se přímé otázce zase vyhnul, opakuji „Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...“
Ulehčím Vám odpověď: Stačí odpovědět na otázku, zda je zrychlení rozdílem dvou rychlostí. V případě: 4m/s – 1m/s = 3m/s se ptám: Je rozdíl 3m/s zrychlením nebo není????...

Protože jste neodpověděl opakuji také otázku: „Můžete uvést nějaký příklad skutečně „rovnoměrného pohybu?“ (ciklista, had, slimák, ba ani Slunce to nejsou). Byl bych Vám vděčen, kdyby jste nejdříve odpověděl na první otázku a pak teprve kladl druhou (K čemu to potřebuji vědět?)...

Na otázku zda mým otázkám rozumíte i bez akademické latiny jste odpovědě, že mé otázky jsou monologem:

Pokud na ně neodpovíte, aby se mohly staly součástí dialogu, pak máte pravdu.

Pokud na ně odpovíte demagogicky, že je mám klást tak, aby Vašemu „akademickému zasvěcení“ rozumělo co nejvíc "nezasvěcených", pak jen přiznáváte, že Vám tu vůbec nejde o diskusi, že k věci vůbec odpovídat nechcete, že Vám na stránkách TSO jde jen a jen o akademickou propagandu.

A protože opisovat z Wikipedie umí každý, pak se ptát, proč si myslíte, že k tomu potřebujeme Vás?

Z toho, co jste opsal se tedy vyjádřím jen k reálnému půvou tří pojmů:

Jel sem vlakem a v nacpaném kupé seděli mj. tři zajímaví lidé:

UŠULUM: Jeden z těch tří při výjezdu z každé zastávky otevřel okno, ze sáčku nabral špetku nějakého prášku a vysypal ho ven. Na otázku odpověděl nevyhýbavě, že je to „ušulum proti šakalům“. Namítl jsem, že u nás žádní šakali nejsou. Odpověděl opět nevyhýbavě:

a/ šak to taky není pravé ušulum.

b/ už nejsou!

PEPINELOTY: Druhý z těch tří měl u nohou objemý kufr, do kterého všichni naráželi. Prý v tom má pepineloty. Otevřel kufr a fakt, samé pepinelopy!

SUD KULATÝ: Ten třetí se nám představil jako „Honza, co se naučil latinsky“, a že prý jede vlakem jen proto, aby „zasvětil do latiny, co nejvíce lidí, aby mu rozumělo co nejvíc nezasvěcených." Nepřipomíná Vám to někoho?...

Nyní k otázkám, na které jste blahosklonně ráčil odpovědět:

Nehmotný bod jako odpověď neberu, protože se mé otázky vůbec ntetýká.

Hmotné těleso: Neobejde-li se jeho rovnoměrný pohyb přímočarý bez zrychlení, kde je jaký rozdíl mezi zrychlením, rychlostí a pohybem vůbec?...

Je-li reálná rychlost kolísavá (m/s) a skládá-li se zrychlení z okamžitých rychlostí (m/s), jaký je potom rozdíl mezi zrychlením a rychlostí? Není obojí jen průměrnou rychlostí (m/s)?...

Upřesňuji otázku, kterou jste asi nepochopil:

Je okamžik reálně statický nebo dynamický? (neptám se na „nejlépe“)...

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec: -(-NE)“, jste konečně odpověděl hned na dvou místech, že mylně. Za připojené opravy děkuji, ale když dovolíte, zůstanu u svých vzorců. Pokud má někdo zájem, může Vás požádat, aby jste mu ty své odborné vzorce k mým laickým připojil...

Cituji: „operaci (násobení NE x NE = ANO) máte správně, výsledek ale špatně“.

Jeden by očekával, že tedy ke správnému násobení (NE x NE) přopojíte správný výsledek. A Vy zase nic!...

Přiznávám se, že Vaše vysvětlení výpočtu obsahu kruhu na základě odvalování válce přesahuje mé schopnosti chápání. V daném případě mi nezbývá, než že Vaší zasvěcenou odpovědí zůstanu „nezasvěcený“...

Na námitku, že „diskuse na stránkách TSO není o osívání pole uprostřed meze“, mi opakovaně odpovídáte, že je. Mohl by jste mi prosím darovat fonografickou nahrávku Vašeho „je!“, abyse už nemusel opakovat. Nač máme stroje?...

Já o žádné abstraktní pravdě nevím. Vím jen o napodobování reality abstraktní matematikou, kterou „akademické zasvěcení“ od reality úplně distancovalo...

Přiznávám barvu: O priblble vyhýbavou akademickou propagandu v diskusi opravdu nestojím. Cením si odpovědí vycházejících z lidí, nikoliv opisovaných z Wikipedie...

Máte bohužel pravdu, kdo koho zplodil jsem nikdy nedal... :o(
Pozn.: Jinak mě ale překvapuje, že předevčírem bez povšimnutí kolem prošel největší antroposvátek... Vypadá to, že od všeobecné "společnosti, která neví, co slaví" (viz prof. Keller) se anthroposofové již posunuli na kvalitativně vyšší úroveň "společnosti, která nic neslaví"...

Vaše příspěvky se začínají blížit nekonečnu.
- Omlouvám se, budu se krotit, promarmil jsem už spoustu času a mé otázky stejně splachujete (a pokud ne, tvrdíte, že neodpovídám já)... (I když tak velké sousto jste tady prapůvodně nakousl Vy, resp. Steiner...)
Zajímavé ale, že coby tonoucí, se nechytáte stébla, ale zásadně košile. Jakoby nebylo dost problémů v 1D (viz třeba číselné řady)... No dobrá tedy, písemně tímto žádám obec TSO o přidělení soudce, který je vybaven selským rozumem, rozumí fyzice a matice a nešvindluje!

... cyklista nejede a nemůže jet rovnoměrnou rychlostí přímočarou...
- z hlediska kvantové fyziky máte zřejmě pravdu: navzdory kontinuálně a lineárně plynoucímu času atomy cyklisty přeskakují z jednoho kvantového stavu do druhého jako Schrödingerova kočka... :o) (Akorát divné, že tiše; k sonickému třesku dojde až při 1,15 machu - nevíte o tom třeba něco bližšího? Docela by mě to zajímalo - i když je to vlastně jedno...)

„Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...“
- Nikoli, m/s a m/s2.

Ulehčím Vám odpověď: Stačí odpovědět na otázku, zda je zrychlení rozdílem dvou rychlostí.
- Odpověď jste mi vůbec neulehčil - i když rozumím, že jste chtěl usnandnit sobě otázku.
Znovu tedy odpovídám: Ano, průměrné zrychlení je rozdílem dvou okamžitých rychlostí.  
Okamžité zrychlení je derivací okamžité rychlosti. Anebo graficky: sklonem tečny ke grafu funkce okamžité rychlosti ve zkoumaném bodě. A dalším zobrazením tohoto sklonu dostanete graf další funkce z "vyššího prostoru", kde Y jednotkami musí být m/s2 (ačkoli chápu, že se Vám kvadrát - natož ev. kubík v př. "ryvu" - času ekluje), abyste jejich vydělením sekundami na ose X dostal opět m/s - tzn. okamžitou rychlost v daném bodě...
(Druhá polovička našeho sporu je v zobrazovacích sytémech a přechodech mezi nimi.)
(Ale nic si z toho nedělejte, mně to taky trvalo pár dní, než jsem pochopil...) ;-)

V případě: 4 m/s – 1 m/s = 3 m/s se ptám: Je rozdíl 3 m/s zrychlením nebo není????...
- Rozdíl není 3 m/s, nýbrž –1 m/s.
- A ono mínus znamená, že mezi body A a B nedošlo ke zrychlení, nýbrž ke zpomalení.
- V bodě A jste naměřil okamžitou rychlost 4 m/s v bodě B pak okamžitou rychlost 3 m/s. Co se dělo mezi nimi, ví jen Bůh, ale jité je, že nakonec muselo dojít k úbytku pohybové energie...

Takže explicitně:
Zrychlení NENÍ rozdílem dvou rychlostí!!!

Rozdílem dvou rychlostí dostaneme právě a jen rozdíl dvou rychlostí [m/s].
Zajímá-li Vás ale opravdu zrychlení [m/s2], bez derivace si fakt ani neškrtnete (ani Váš velocimetr - najděte si ve Wiki) - a budete se motat v aporiích jak Maďar v kukuřici... A jen tak mimochodem: zkuste v 1 bodě nedynamickým způsobem změřit rychlost v = Δs/t... ;-)

Na Váš protest proti rovnoměrnému pohybu cyklisty, hada, slimáka i Slunce bohužel neumím smysluplně reagovat...

A protože opisovat z Wikipedie umí každý, pak se ptát, proč si myslíte, že k tomu potřebujeme Vás?
- Steinera taky umí číst každý...

Ad Jel sem vlakem a (...) Nepřipomíná Vám to někoho?...
- Ano, první mne, druhý Vás, třetí jistého prof. RNDr. et MUDr. Štajnera, DrSc., PhD. ...

Hmotné těleso: Neobejde-li se jeho rovnoměrný pohyb přímočarý bez zrychlení,
- Obejde.
kde je jaký rozdíl mezi zrychlením, rychlostí a pohybem vůbec?...
- V pozorování, definici, jednotkách a zobrazení.

Je-li reálná rychlost kolísavá (m/s) a skládá-li se zrychlení z okamžitých rychlostí (m/s), jaký je potom rozdíl mezi zrychlením a rychlostí? Není obojí jen průměrnou rychlostí (m/s)?...
- Ne. (I když chápu, že byste rád luciferskou rychlost ahrimansky zakonzervoval.) Zbytek viz výše.

Upřesňuji otázku, kterou jste asi nepochopil:
Je okamžik reálně statický nebo dynamický? (neptám se na „nejlépe“)...
- Původně jste se ovšem ptal: "Jak si mám představit „okamžik“? Staticky nebo dynamicky?". Na to jsem odpověděl (bez „nejlépe“): staticky. Na Vaši zásadně modifikovanou otázku pak: "Okamžik je reálně dynamický".

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec: -(-NE)“, jste konečně odpověděl hned na dvou místech, že mylně. Za připojené opravy děkuji, ale když dovolíte, zůstanu u svých vzorců.

- Jak jest ctěná libost. Jsem ale rád, že se Vám líbily.

Cituji: „operaci (násobení NE x NE = ANO) máte správně, výsledek ale špatně“. Jeden by očekával, že tedy ke správnému násobení (NE x NE) přopojíte správný výsledek. A Vy zase nic!...
- Nechtěl jsem být nezdvořile polopatický, že si pletete operace "negace" a "násobení" a že tudíž Vaši "dva čerti v křížku" ("mínus krát mínus") nevypadají moc pravdivě...

Přiznávám se, že Vaše vysvětlení výpočtu obsahu kruhu na základě odvalování válce přesahuje mé schopnosti chápání. V daném případě mi nezbývá, než že Vaší zasvěcenou odpovědí zůstanu „nezasvěcený“...
- Jak račte. (Akorát pro popřádek připomínám, že tady setsakramentsky dlužíte odpověď  Vy.)

Já o žádné abstraktní pravdě nevím. Vím jen o napodobování reality abstraktní matematikou, kterou „akademické zasvěcení“ od reality úplně distancovalo...
- Ale přece "každá matematika" (i geometrie) je abstraktní, ne? Vaše škoda, že zavrhujete vše, co vypotili jiní (než Steiner a Vy), aniž byste cokoli z toho využil ke správné interpretaci (a tím i poznávání) reality...

Přiznávám barvu: O priblble vyhýbavou akademickou propagandu v diskusi opravdu nestojím.
- Zneguji-li "akademickou", souhlasím.

Nasposledy Vám tu opakuji svoji otázku. Pokud na ni řádně neodpovíte, nebudu už na Vaše diskusní příspěvky reagovat!

V případě: 4 m/s – 1 m/s = 3 m/s se ptám: Je rozdíl 3 m/s zrychlením nebo není????...

A já už opravdu naposledy opakuju: NE!!! (Nee! Nein! No! Non! Nět! Nie! Ném! ...)

Zaujal mne dialog s TM.

Uniká mi předmět sporu v posledním příspěvku:

Rád mám nějaké matematické operace či obecné definice atp. demonstrovány na nějakém příkladu. Lépe vše chápu na příkladu. Pokusil bych se interpretovat a řešit problém tak, jak ho chápu.

Jestliže např. jedu rychlostí 1m/s a přidám a jedu rychlostí 4m/s, tu je rozdíl v rychlostech. Ten rozdíl je zrychlení. Zrychlím pohyb o 3m/s. Zrychlení je tedy 3m/s. Ano nebo ne?

Kdyby to bylo naopak, tu bych z rychlosti 4m/s zpomalil na rychlost 1m/s. Pak by se jednalo o zpomalení a to by činilo opět 3m/s.

Zdá se mi to logické. V čem dělám chybu?

Vím, že akademická věda hovoří o zrychlení jako o m/s2 (sekudu na druhou).

Hraje to v tomto případě nějakou zásadní roli? Já si neumím reálně představit s2 (sekudu na druhou).

Jak akademická věda dospěla k tomu s2? Proč je tam s2? Je ve výpočtu někde chyba, jestliže nazvu rozdíl dvou rychlostí jako zrychlení (resp. zpomalení)?

Nestačí napsat jen m/s? Čemu to vadí?

TM je velmí názornou obětí akademického vzdělání, jehož cílem je vytvořit teoretickou alternativu reality a tu nám vtloukat do hlavy. S tímto teoreticko-paradoxním zpochybněním reality máme rezignovat na samostatné poznávání pravdy, na zdravý rozum vůbec...

Zpochybnit realitu objektivními iluzemi lze jen prostorově. Příslušné prostorové objektivní iluze známe například při pohledu z okna jednoucího vlaku, na protisměrně ubíhájící okolní krajinu, dvojnásobné rychlosti protijedoucího vlaku a iluzi, že náš vlak stojí. Těchto objektivní iluzí zneužívá akademická „teoretická věda“ k sugerovní také svých subjektivních iluzí (lží), takže ve svých kadlubech a křivulích vaří „subjektivno-objektivní“ teoretický guláš iluze.

S realitou je však následující potíž:

Žádné iluzi (objektivní ani subjektivní) nepodléhá čas. Čas nelze nijak zpochybnit! Čas lze jen drze pomlouvat, například v podobě: „kvadrát času“, „čas jako čtvrtý rozměr“, „čas složený z mnohosti okamžiků“ atp. Jenže tyto pomluvy lze velmi snadno prohlédnout. Když pak proti pomluvám času postavíte akademické hlavě před nos zcela evidentní reálný čas, může se z toho akademická hlava doslova zbláznit. Začne Vaše slova ignorovat, trváte-li na nich začne kolem sebe kopat, primitivně lhát, křičet, útočit, nadávat, urážet a kdyby mohla, dala by Vás upálit na hranici, nebo alespoň Vás ukamenovat (srovnej přidělování „bludných balvanů“ akademickou inkvizicí Sisifos).

Takovým „bludným balvanem“ je pro akademickou hlavu také tak zvané zrychlení (resp. zpomalení). Ač to není nic jiného než prostý rozdíl rychlostí v „m/s“, akademická hlava nesnese aby byl tento rozdíl prezentován jinak, než iluzorně jako „zrychlení v čase na druhou“...

Svými otázkami jsem se v diskusi s TM snažil přivést k pochopení neoblbnutelnosti času a pravdy vůbec. Ten však mé otázky důsledně ingnoroval. Začal jsem ho tedy hnát do kouta otázkou zrychlení a tam také pro mě skončil. Já nemám čas marnit čas s takovými lidmi...

Duchm času je Kristus!

V rámci vývoje bych doporučil vůbec nemarnit čas s takovými lidmi. TM na druhou je v rámci jeho schizofrenie TMa... TM se zde vyskytuje jako nějaká akademická masařka, která přilétla z hnoje a bzučí u oběda o tom, že byla na akademickém hnoji. Snaží se zde získat přikyvovače svým (akademií schváleným)  bludům, aby dal okázale najevo svou imbecilní (domělou)  majestnátnost. Jen si není schopen uvědomit, že jeho bzučení zde je otravné, nikoho nezajímá a tím pádem bych mu doporučil, aby vzhledem ke svým ambicím získat vzhlížeče ke svým (akademickým)  bludům hledal tyto jinde, ale určitě ne zde. neboť tato snaha zde je marná.Zde se vyskytuje malý okruh těch, co se právě z materialistických bludů akademický vědy "vůdců"  vedoucích lidstvo do propasti chtějí vymanit a tím se vysvobodit. Snad masařce TM z akademického hnoje dojde, při jejich 4 neuronech v mozku, že zde nepodá informaci vyššího levelu, než že je o ho*ně. Pokud má potřebu fanklubu posluchačů, nechť se přihlásí na nábor komparsistů do náhradní hlavní role seriálu teorie velkého třesku...

Vypadá to, že lidoví mudžahedíni si nad svým výsostným ortodoxním TSO (křesťanským asi jako KDU-ČSL) vyhlásili bezletovou zónu a mají sabat... Všude samá chandra, Havel a tma... A takové pěkné svátky smíření to mohly být... :-(

Wa alejkum šalom!

Vaše teatrálnost, slovní vata, vtípky a přebujelé vyjadřování pouze otravují, zdržují a odvádějí od tématu, čímž tu docela dost škodíte. Už jen čas vynaložený na prokousání se takovými příspěvky je čas zcela ztracený a promarněný - tedy přinejmenším pro ty, co usilují o pravdivé poznání. Pokud Vaše škůdcovství bylo dosud nevědomé, nyní je vědomé... A mějte na paměti, co tu zaznělo o charakteru lži... Nemáte v plánu škodit jinde, nebo třeba  v ů b e c ?!

„Nová vědecká pravda se neprosazuje tím, že se její odpůrci dají přesvědčit, ale spíše tak, že odpůrci pomalu vymřou a nastupující generace se s pravdou seznamuje ihned od počátku.“ [přírodní výběr] – Max Planck

„Pokud za mnou přijde student a řekne mi, že se chce věnovat vědecké práci, aby zmírnil lidské utrpení, tak mu doporučím, aby se místo vědecké práci věnoval práci v charitě. Výzkum vyžaduje čisté egoisty, kteří hledají vlastní potěšení a uspokojení a právě toto nacházejí při odhalování záhad, které nám vytvořila příroda.“ – Albert Szenz-Györgi

V noci se mi zdálo, že na silnici před barákem kdosi projel na motorce a vykřikoval: "Teď zrychluju! ... Teď zpomaluju! ... A teď zrychluju!! ..." Ale pak už bylo naštěstí ticho.
Kamery MP přitom zaznamenaly, že do naší slepé ulice (na konci je zeď) vběhl černoch, pronásledován občanem ZMP na motorce. Na začátku oba měli stejnou rychlost (asi 30 km/h); na konci taky (0). Zatímco ZMP za asistence línélního ducha času urychleně exitoval, vychytralý černoch zpomaleně vykonal potřebu a za asistence MP spokojeně imigroval. (Na hloupou otázku MP, jak je to možné, když "zpomalení" obou bylo úplně stejné (30 km/h – 0 km/h = 30 km/h), ZMP už bohužel neodpoví...) :-(
P.S. Rychlost je poměr; zrychlení je poměr poměru (nikoli rozdíl!), proto součin dělitelů (t.t = t²):
v = s/t [m/s]
a = v/t [(m/s)/s] = (s/t)/t [(m/s)/s] = s/(t.t) [(m/(s.s)] = s/t² [(m/s²]

Ano. bylo by výborné, kdyby mi někdo, kdo tomu rozumí vysvětlil, jak chápe akademická věda rychlost a jak definuje zrychlení. A co je to "s" na druhou? Jak k tomu věda došla? Nebo je na to i jiný vzoreček? Zde vnímám nějaký klíčový zádrhel. A jaký má  web TSO proti tomu argument.

Co je zde pro boha za problém? Neumím moc z matiky ani z fyziky, ale na toto si troufnu.

Přece snad musíme spolu najít nepochybnou pravdu! Snad se musíme shodnout v tak primitivní věci.

Jestli ne, potom bych musel rezignovat na zdravý rozum a na logické myšlení!

Ať se to jednou provždy rozlouskne. Prosím zainteresované strany, aby ještě jednou sedli ke kulatému stolu a pokusili se věc říci, objasnit, demonstrovat na nějakém jednoduchém příkladu.

Moji snahu o přírodovědeckou (alias akademickou) argumentaci zhruba znáte.
Argumentaci ZMP také: "Nemám čas na akademické bláboly!" (Které neřekl ZMP.)
I argumentaci Df: "Bezmozek!!" (Protože TM to neřekl dosti mysticky - nejlépe dle "oldspeaku" ZMP.)

Jednání s těmi, kdo už ani střílet nechtějí, není bohužel možné.

ZMP:  V případě: 4 m/s – 1 m/s = 3 m/s se ptám: Je rozdíl 3 m/s zrychlením nebo není????...

Poštolka1: Tak, jak nás to kdysi učili na základní a střední škole ve fyzice, rozdíl 3m/s je matematický výsledek rozdílu počáteční a konečné rychlosti (viz. menšenec - menšitel = rozdíl). Klasická fyzika by tedy měla (dle mého názoru) odpovědět záporně.

Věda (odborníci = učení hlupáci) považuje za zrychlení změnu rychlosti v časovém úseku.

Člověk nevzdělaný (laici = neučení hlupáci) považuje za zrychlení rozdíl rychlostí.

ZMP tedy zastává názor selský, TM s vydatným bonusem vlastních emocí názor vědecký.

Protože mi pro hledání pravdy (nezávisle na TM nebo ZMP) chybí nadhled,  hledám příčinu.

Já bych viděl zakopaného psa v rozdílném významu pojmů rychlost a zrychlení. Zrychlení jako rozdíl rychlostí bylo určitě lidstvu známo z praktického života dříve, než se s tím začala zaobírat teoretická věda se svými dynamickými výpočty v mechanice, kdy se tyto věci začaly používat ke konstrukci strojů. Do té doby se dle mého dynamika strojů (vliv pohybu na jejich životnost a provozovatelnost vůbec - aby to prostě fungovalo a nerozsypalo se to) zřejmě řešila bez výpočtů a vzorců buď díky uplatnění praktických znalostí nebo  šlo často vnuknutí shora - tedy inspiraci. Potřeba opakovatelnosti (byť zdánlivé a zjednodušující) vedla k potřebě odborné terminologie - technického slovníku. A tu se použil pojem s jiným významem než bylo do této doby obvyklé. Zda si toho tvůrci všimli, netuším, ale význam slov se často v historii pozvolna či skokem mění. Stojí-li za tím odpůrčí svět s vysokou inteligencí a nadčasovostí plánování takových významových změn přes několik lidských generací (aby to nešlo dobře dohledat v historii), pak není divu, že TM, ovlivněný jako já klasickým akademickým vzděláním, do krve hájí své stanovisko bez uvedení argumentů, proč tak činí. Snad bychom mohli narovnat ten chaos trpělivým vyhledáváním takových rozporů v terminologii (vznikající dle mého v období národního obrození). Kdoví, jak jsou na tom vzdělanci a nevzdělanci v jiných jazykových prostředích. Asi podobně,  takových rozporů bude v každém jazyce dost.

PS.  V definici rychlosti osobně rozpor mezi vědou a nevědou nevidím, ač se mohu nevědomě mýlit .

Díky, Poštolko1; i když jste na otázku ZMP přímo neodpověděl, asi máte pravdu v tom "zakopaném psovi (ne)definic". Nechtěl jsem to původně ještě víc komplikovat, ale situace je mnohem horší, jelikož pro rychlost máme jen jeden název, kdežto angličtina rozlišuje "velocity" ("v") a "speed" (viz tachometry), ale nechci kopírovat wikinu ani dělat chytrého. Myslel jsem však, že mé argumenty i tak byly - dle (ne)reakce ZMP - poměrně přesvědčivé. Takže bych si dovolil dát k dobru ještě jiný příklad (bez emocí, jako obvykle). ;-)

Normální nevzdělaný i vzdělaný člověk by si třeba mohl myslet, že možná bude drobný rozdíl mezi motorákem, který z nulové rychlosti na hl. n. nabere 100 km/h až na předměstí, a druhým, taktéž na hl. n. stojícím motorákem, do kterého narazí 100 km rychlostí pendolíno (aniž by si jeho mašinfíra něčeho všiml) a plynule jej toutéž rychlostí (100 km/h) přemístí taktéž až na totéž předměstí (a dál).

Nikoli však ZMP a jeho pilní žáci, kteří to vše s mystickým nadhledem pozorují a na vlastní oči vidí: oba motoráky na trati mezi hl. n. a předměstím nabraly 100km rychlost, takže na onom předměstí měly oba 100km "zrychlení"! (Jak by i všichni 3 fírové prý mohli na vlastní oči vidět na svých "zrychloměrech"). Nesvatá prostoto... (Někdo z anthroposofů by to měl vysvětlit pozůstalým z 2. motoráku...)

A na závěr mě napadá kacířská otázka: Jestli ono se na té trati třeba neděje cosi "nefér" s tím naším tak milovaným lineálním časem... No nic, jako bych nic neřek, klidně to pusťme z hlavy, také žít je třeba... Dobrou!

Věda je dvojí:

Praktická věda = poznávání zákonitostí reality, vztahů mezi jevy

Teoretická věda = v podstatě mate-matika zcela distancovaná od reality = spekulativní předivo „vztahů mezi vztahy“ (nikoliv vztahů mezi jevy)

(viz například učené tvrzení TM, že zrychlení (nikoliv rychlost) „je poměr poměru (t.t = t²)“, tedy „vztah ke vztahu“...

Poměr = vztah = souvislost aj.

Vysvětlování „poměru poměrem“, „vztahu vztahem“, „totéž tímtéž“ je učená tautologie!

Například „vztah (souvislost) mezi otázkou a odpovědí“. Laičtí nevědomci si myslí, že na otázky (v diskusi na argumenty) se sluší odpovídat. Akademický „vztah ke vztahu“ však umožňuje neodpovídat na otázku ale vztáhnout k otázce jiný vztah, například vztah k úplně jiné otázce. Laik by řekl, že je to ignoranství, vyhýbavost, pokrytectví. Akademik Vám řekne, že je to vyšší „teoretická věda“. Jak si s takovým člověkem (učencem) chcete sednout za stůl a něco řešit? Jak dlouho Vás bude jeho povýšeně jízlivé ignorantsví bavit?

Praktická věda (mechanika) neměla, nemá a nikdy nebude mít potřebu počítat s jiným zrychlením, než s rozdílem rychlostí. Neexistuje totiž pohyb, bez rychlosti a rychlost bez kolísání (zrychlení a zpomalení). Tam, kde je zapotřebí počítat s pohybem v určitém časovém úseku, tam ani akademik nemůže počítat s ničím jiným, než s rozdílem rychlostí předtím a potom. Předstírá-li počítání v čase na druhou, pak musí vymyslet takový výpočet, aby mohl ve zlomku čas na druhou zase vykrátit na reálný čas. Starověk po Aristotelovi nazýval nepoctivé myslitele akademického typu: „sofisté“, kteří se tako chovají kvůli zisku (peněz nebo slávy) nebo jen proto, aby jim bylo dáno za pravdu...

Změny významu slov v čase brání porozumění minulosti, nikoli však prozumění současníků, kteří jsou na takové změny zvyklí...

Uvažujete dobře.

Pstupně budou ve Vás tyto úvahy zrát. Tu a tam je doplníte, tu a tam něco vypustíte, až se Vám zcvrknou na minimum „několika slov“, jako se celý makrokosmos projevil také v mikrokosmu.

Úvahy tohoto druhu (mystéria Matky) navazují na tak zvanou „smaragdovou desku třikrát mocného Herma Trismegista“. Ten smaragd je z Nebe spadlým kamenem sv. Grálu...

Nevystačím si sám. Furt mě do toho kecá TM...

Co je formičkou absolutna a co relativna?

S objemem vytlačené vody mám výsledek, k němuž jsem nedospěl abstraktní matikou...
Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...

Od kdy je rychlost pohybu konstantní? Můžete uvést nějaký příklad skutečně „rovnoměrného pohybu“ (nikoliv jen „zhruba“). Lze přejít z klidu do rovnoměrného pohybu bez zrychlení?...

Týká se „okamžitá rychlost“ (m/s) také zrychlení? A jak si mám představit její „okamžik“? Staticky nebo dynamicky?...

Týká se „průměrná rychlost“ (m/s) také zrychlení?

Je zrychlení rozdílem dvou rychlostí (např. 4m/s – 1m/s = 3m/s)?

Pokud mým otázkám rozumíte (ač na ně v duchu svého monologu neodpovíte), jak to, že jim rozumíte bez „akademické latiny“ typu: „komplexní, parciální, nelineální, kvadratické, vektor, trajektorie, ušulum, pepineloty, sud kulatý rys tu pije... atp.?

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec“ (nebo, co to je) „-(-NE)“ vůbec nereagujete. Na otázku, jak to, že při výpočtu obsahu kruhu se počítá s půlobvodem „pí r“ také nereagujete. Na námitku, že „diskuse na stránkách TSO není o osívání pole uprostřed meze“, mi odpovídáte, že je.

Tomu já říkám monolog! (gratuluji!)...

Omlouvám se... :-)

Co je formičkou absolutna a co relativna?
- Proč do formiček cpete jakousi absolutisticko-relativistickou umělou šlehačku?! Já mluvil o trpící bytosti našeho mateřského jazyka...

S objemem vytlačené vody mám výsledek, k němuž jsem nedospěl abstraktní matikou...
- Ačkoli Vás zřejmě uspojí, je hrubě nepřesný. I když odečtete vliv ztrát, smáčivosti, vzlínavosti, gravitace, teploty, tlaku, odpařování, deformace koule i nádob a kdovíčeho ještě...

Jaký je rozdíl mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“, když jednotkou toho všeho je m/s?...
- Asi je to marné, leč zkusím znovu:

•  Pohyb je prostorová změna polohy cyklistypo nějaké trajektorii.
(Grafem polohy cyklisty v prostoru (x = a [m], y = b [m]) je přímka či křivka - podle toho, kolik cyklista vypil burčáku, což se tedy projeví celkovou délkou dráhy trajektorie.)

•  Délka dráhy trajektorie pohybu současně souvisí i s časovou změnou, děje se tedy nějakou rychlostí v.
(Grafem rychlosti cyklisty - tzn. funkce závislosti jeho rychlosti na čase (x = t [s], y = s [m/s]) - je přímka či křivka.

•  Je-li rychlost konstantní [m/s],
grafem je přímka a nemusíme (nelineárně) derivovat, ale vystačíme si i s prostým (lineárním) diferenciálem: v = (A – B)/s = Δs/t]. A v tomto př. jsou konstatní a průměrná rychlost shodné.

•  Je-li rychlost zrychlená nebo zpomalená, jedná se o násobení sil rychlosti a musíme chtě nechtě derivovat. Jednotky jsou [m/s2]. Analogicky trhavá, cukavá či škubavá rychlost (viz ryv či poryv) má jednotky [m/s3] (atd.).

Od kdy je rychlost pohybu konstantní?
- Od okamžiku, kdy se nemění v čase, tzn. grafem její funkce je přímka.

Můžete uvést nějaký příklad skutečně „rovnoměrného pohybu“ (nikoliv jen „zhruba“).
- Nevím, zda Vás uspokojí třeba střízlivý cyklista?

Anebo had, slimák, šiška i kolečka v pendlovkách, pohyb Slunce (u něj budete jeho dráhu měřit zohlým pravítkem s jistými obtížemi)... K čemu to potřebujete vědět?

Lze přejít z klidu do rovnoměrného pohybu bez zrychlení?...
- U nehmotného bodu v pohodě. U hmotného tělesa samozřejmě ne. To jsem řekl?!

Týká se „okamžitá rychlost“ (m/s) také zrychlení?
- Ano. Je to obtížně představitelné (stejně jako mnoho jiných vezdejších jevů), ale v jednom časovém okamžiku může být sledovaná funkce rozložitelná na různé "položky" i jednotky.

A jak si mám představit její „okamžik“? Staticky nebo dynamicky?...
- Nejlépe staticky, abyste stíhal pozorovat a něco Vám třeba neuniklo. ;-)

Týká se „průměrná rychlost“ (m/s) také zrychlení?
- Ano, i nenulové zrychlení má nějakou průměrnou hodnotu. [m/s2]

Je zrychlení rozdílem dvou rychlostí (např. 4m/s – 1m/s = 3m/s)?
- V případě průměrného zrychlení ano. V případě průměrné rychlosti i průměrného zrychlení si vystačíme s prostými diferenciály (rozdíly hodnot za určitý čas), jinak musíme fukce derivovat (ve sledovaném časovém bodě a podle času). Nevybral jste si právě nejjednodušší téma, chtělo by to kreslit, jinak si správné představy dosti těžko vymyslíte...

Pokud mým otázkám rozumíte (ač na ně v duchu svého monologu neodpovíte), jak to, že jim rozumíte bez „akademické latiny“ typu: „komplexní, parciální, nelineální, kvadratické, vektor, trajektorie, ušulum, pepineloty, sud kulatý rys tu pije... atp.?
- No vidíte, a nezávislý pozorovatel by možná řekl, že na monology jste tady specialista Vy... ;-) Rozumím asi proto, že jednodušší je ptát se, než odpovídat tak, aby rozumělo co nejvíc "nezasvěcených". Pokud si však libujete ve "fráternictví", nikdo Vám nemůže zabránit revolučně nahradit nové pojmy starými nebo anopak úplně novými, jako třeba:

komplexní –> "Kartézský (příp. Riemannův) se zavedenou imaginární jednotkou, bez které se neobejdeme při řešení kvadratických rovnic, jelikož na rozdíl od lineárních rovnic s kladnými čísly a jejich "zápornými obrazy" na jedné přímce (1D) musíme vstoupit do 2D plochy s příslušnými "zdvojeně zápornými obrazy" kladných i záporných čísel na 1D ose."

parciální –> "Částečný nebo dílčí vzhledem k jedné z více proměnných."

nelineální –> zřejmě "Nejsoucí v jedné linii".

nelineární –> "Nerovný, nepřímý, zakřivený, nepravidelný, nerovnoměrný, ..."

kvadratická –> "Týkající se druhé mocniny; plošná; čtvereční; algebraická rovnice druhého stupně, tzn. rovnice o jedné neznámé, ve které neznámá vystupuje ve druhé mocnině: ax2 + bx + c = 0." (Pro a = 0 by se tedy jednalo o lineární rovnici, kde levá strana popisuje polohu přímky v prostoru a pravá její průsečík s osou x:)

vektor –> "Šipka zobrazující velikost a směr působení síly. Vektor je tenzor prvního řádu.
(Tenzor nultého řádu je skalár = prosté číslo, udávající velikost či množství nějaké jednotky.)"

tenzor –> "Zobecněný vektor."

trajektorie –> "Pohybová křivka či prostorová čára, kterou opisuje bod nebo těleso při pohybu daným prostorem. Trajektorií může být přímka, kružnice, elipsa či jakákoliv křivka. Délka trajektorie se nazývá dráha. Je to vzdálenost, kterou bod či těleso opíše za určitou dobu."

Např. při pohybu po kružnici (o poloměru r):
Trajektorií je kružnice.
Obvodová dráha s je délka oblouku kružnice.
Úhlová dráha φ je úhel, který urazí průvodič tělesa během pohybu.
Mezi úhlovou dráhou a obvodovou dráhou je vztah: φ = s / r.

ušulum –> "Jest domorodci velice oblíbený patentní přípravek (v současnosti však prodávaný pod názvem Stop-pes) sypké konzistence na bázi senzoricky repelentně účinných silic rostlinného původu s účinnou látkou utrum, působící zejména proti psovitým šelmám rodu Canis, druhu šakal. Ostatní účinky nejsou známy. Dávkování dlp., účinnost až 30 dní."

pepineloty –> dosud nebyly nikým pozorovány, pojmenovány ani definovány

Pepinelopy –> "Úsměvná píseň skladatele Jaromíra Hniličky cca z roku 1960."

sud kulatý rys tu pije... –> "Kočkovitá šelma druhu Lynx lynx, perorálně požívající tekutinu neznámého původu a složení, a to z dutého dřevěného objektu typu symetricky komolé elipsoidní kvadriky v trojrozměrném (obvykle euklidovském) prostoru."

A zapomněl jste na velmi důležité hypomochlion (RS: O iniciaci, s. 43), ťululum, fimfárum, funkci, integrál, diferenciál a zejména derivaci!!

Na otázku, jak mám podle Vás číst váš „vzorec“ (nebo, co to je) „-(-NE)“ vůbec nereagujete.
- A já se domníval, že jsem odpověděl tak podrobně, že více to už není možné. (A opravil jsem se, že dle mého peklu propadlého akademického rozumu nejde o odčítání, nýbrž násobení.) Abych ale nebyl nařčen z mocnění maření, zopakuji ještě lapidárněji:

ANO = A; NE = N; negací je myšlen proces násobení mínus jedničkou:

–1 . A = –A = N (negací ANO je NE)

–1 . N = –N = A (negací NE je ANO)

–1 . (–1 . A)  = –1 . (–A)  = –1 . (N)  = –N = A (dvojitou negací ANO je opět ANO)

–1 . (–1 . N)  = –1 . (–N)  = –1 . (A)  = –A = N (dvojitou negací NE je opět NE)

Podle mě platí, že NE x NE = ANO = násobení.

- operaci (násobení) máte správně, výsledek ale špatně...

Na otázku, jak to, že při výpočtu obsahu kruhu se počítá s půlobvodem „pí r“ také nereagujete.
- Ne, ptal jste se:

Jak to, že „pí r na druhou“? Což „pí r“ není jen půlobvod?..

Odpověděl jsem:

- Ano, pí . r = délka půlobvodu, jak jsem uvedl. A „pí r na druhou“, protože plocha.

(Jinak řečeno: Napověděl jsem Vám oním příkladem s odvalením válce. Domnívám se totiž, že pí je univerzální konstanta, sloužící k převodu našich lidských hranatých ("mužských") tvarů na božsky křivé ("ženské") ;-) (anebo příp. zpět).

Na námitku, že „diskuse na stránkách TSO není o osívání pole uprostřed meze“, mi odpovídáte, že je. Tomu já říkám monolog! (gratuluji!)...
-Už zase užov?! :-( Namítal jste poněkud jinak:

Diskuse na stránkách TSO chtějí poznávat pravdu, ne osívat pole uprostřed meze...

Odpověděl jsem:

Osívat z prostředku meze sice můžete, ale předtím musíte za účelem nákupu potřebného množství osiva odkrokovat a spočítat velikost pole. Možná jste fakt dobrej, že se trefíte z prostředku meze přímo a kolmo na protější z prostředek meze... Anebo máte fakt nějaké tajné "pravější" násobení...

- Vás zřejmě zajímá jiná (abstraktní) pravda, než mě. Já ale fakt potřebuju spočítat plochu obdélníkového pole...

... Přiznejte barvu: že Vy o žádnou přiblblou diskuzi o svých pravdách nestojíte, takže každý drzý pokus o diskusi ihned v zárodku zčerstva zahlušíte svými antiakademickými ušulíny!?

Aporií se nám letos nějak urodilo:

3/3 = 3 . 1/3 = 3 . 0,3333... = 3 . (0,3 + 0,03 + 0,003 + 0,0003 + ...) = 1 (pünktlich přesně!!)
Co s tímto "double trouble"?
(Že by celek byl opravdu tvořen nekonečnými fraktály?! Jako je kružnice tvořena pravidelným "nekonečnostěnem"...)

?

!!!

(No prostě něco jako Steinerovy řetězce nebo Kochovy křivky... ) Špatné? (Já vím, že tady nekonečno moc populární není, ale fakt nemůžu za to, že trojnásobek tří nekonečných čísel dá evidentně jedničku, stejně jako trojnásobek tří nekonečných přírůstků... Nevím, jak první, ale minimálně ten druhý "problém" vypadá jako ona aporie s běžcem...)

Pojem „nekonečno“ (NE+konečno) označuje iluzi něčeho, co nemá konec. Proti počátku tu nic řečeno není. Protože to nemá konec ani v prostoru, ani v čase, pak s tím prosím nepočítejte, dokud to nebude ukončeno. Nevíte přece s čím to vlastně počítáte a nikdy to vědět nebudete, protože to nikdy ukončeno nebude...

U RS se pojem „nekonečno“ vyskytuje jako u Gause:

„Je to jen způsob řeči“ (tak říkajíc do nekonečna = nadsázka)...

Tak zvané „nekonečné číslo“ (= iracionální číslo, jímž jste v diskusi pohrdl) je úplně obyčejné číslo s tak zvaným zbytkem, který se v praxi zaokrouhluje.

Akademický „trojnásobek“ je ve skutečnosti obyčejný součet. Součet tří tzv. „nekonečných čísel“ pak nemůže dát číslo konečné (celek beze zbytku), pokud součet zbytků těchto čísel není bezezbytku, což ve Vašem případě u čísla 3 naprosto nepřichází v úvahu (3 x 3 nedá deset, tedy nedá číslo s jedničkou).

Jinými slovy, Zénónova aporie o Achilleově marném pronásledování želvy je založena právě na tom „nikdy nedoběhne tam, odkud želva startuje = nikdy nedosáhne čísla jedna (počátek dráhy želvy)“...

Musím se tedy znovu prát: Co jste tím chtěl říci?...

Že je kružnice „pravidelný nekonečnostěn“ je mi opravdu novinkou. Ludolf počítal s „pravidelným mnohostěnem“ (spíše mnoho-hranem). O „nekonečnostěnu“ tu nemůže být vůbec řeč, neboť to by Ludolf počítal dodnes a stále by nebyl u konce. Ten „pravidelný mnohostěn“ využil k výpočtu tzv. „ludolfova čísla“ (3,14...), které je rovněž iracionální a počítá se jím obvod „pravidelného mnohostěnu“, „tak říkajíc“ „nekonečnostěnu“, jímž reálně není, jenž se „tak říkajíc“ zdá být obvodem kružnice, jímž reálně není!...

Protože to nemá konec ani v prostoru, ani v čase, pak s tím prosím nepočítejte, dokud to nebude ukončeno. Nevíte přece s čím to vlastně počítáte a nikdy to vědět nebudete, protože to nikdy ukončeno nebude...
- Řekl bych, že jste vyjádřil možná přímo esenci našeho hlavního sporu: Vy uvažujete lineárně, kdežto já se snažím respektovat nelinaritu světa. Podle Vás se běžec přemisťuje z A do B lineárně, a nijak Vám nevadí, že z A musel "nabrat od nuly" nějakou rychlost a před B ji musel opět snížit až k nule v B (aby v B nebylo bé = nenatloukl si o cílovou tyčku). (Pokud byste snad chtěl argumentovat dráhou CD, ležící uvnitř AB, kde už je rychlost běžce konstantní, pak se ovšem jedná o "moji speciální" parciální lineritu, kde Vaše představy platí...
Jenže já, ani šnek nemáme problém s konvergencí nekonečných řad. Šnek evidentně umí spočítat kvadratickou rovnici [(a/b)² – (a/b) – 1 = 0] pro výpočet zlatého řezu - viz Fibonacciho „zlatá“ spirála.



Či jinak: "Zlatý obdélník" z něhož ušmikneme čtverec (tzn. onu Vám tak "nepříjemnou" kvadratickou část), nám dá opět "zlatý obdélník" s kvadratickou částí... Jednou vytvořený "zlatý obdélník" je tedy "nezničitelný"...
Ale zpět k Vaší námitce: Např. Fibonacciho posloupnost F(n): nekonečná řada, začínající 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, … (tzv. "Fibonacciho čísla"), kde každé číslo je součtem dvou předchozích.
I když můžete zpochybnit nekonečnost lineární posloupnosti pořadových čísel (n) Fibonacciho čísel F(n), jak chcete zpochybnit Keplerův poznatek, že rychlost růstu F(n) [tzn. podíl dvou po sobě jdoucích členů F(n+1) / F(n)], konverguje v nekonečnu k hodnotě zlatého řezu (1,618...)!?

Anebo zpět k π: Archimédés prý první odhadl π důsledně tím, že si uvědomil, že jeho hodnota může být ohraničena shora i zdola vepsáním a opsáním pravidelných mnohoúhelníků do a nad kružnici a vypočtením jejich obvodů. (Použitím 96-úhelníků dokázal, že 223/71 < π < 220/70 a jejich zprůměrováním mu vyšlo 3,14185, což je pro praxi více než postačující.) Jinak řečeno: zjistil, že obvod vepsaného mnohoúhelníku konverguje k π zdola a obvod opsaného mnohoúhelníku zhora. Co proti tomu máte? Že nevycházel ze správných představ?

U RS se pojem „nekonečno“ vyskytuje jako u Gausse: „Je to jen způsob řeči“ (tak říkajíc do nekonečna = nadsázka)...
- To mi připomnělo slova Ludwiga Wittgensteina (jinak synátora Poldiny, co je v emblému Poldovky): „Většina vět a otázek, které byly napsány o filosofických věcech, není nepravdivá, nýbrž nesmyslná. Nemůžeme proto vůbec takové otázky zodpovědět, nýbrž jen prokázat jejich nesmyslnost. Většina otázek a vět filosofů spočívá na tom, že nerozumíme naší jazykové logice. (Je to takový druh otázek, jako zda je dobro více, či méně identické než krásno.) A nelze se divit, že nejhlubší problémy vlastně žádné problémy nejsou.“  A je to! ;-)

iracionální číslo, jímž jste v diskusi pohrdl
- iracionálním číslem jsem ne pohrdl, jen jsem odmítl Vaše odvádění pozornosti od základu problému: proč reálný obsah půlkruhu je přesně polovinou jeho pravoúhlého rozvoje...

"Iracionální číslo je úplně obyčejné číslo s takzvaným zbytkem, který se v praxi zaokrouhluje."
Opět přišel Kaprfíld.  :-D  Co do pravdivých představ montujete Baťovo hokynářství?!

Iracionální číslo 1/3 = 0,333... je úplně obyčejné číslo "0" s takzvaným zbytkem ",333..." který se v praxi zaokrouhluje - dolů (tzn. na 0). Pat a Mat v praxi...

Akademický „trojnásobek“ je ve skutečnosti obyčejný součet.
- Opět máte problém vyjít z 1D do 2D. Držíte se utkvělé představy kuliček na sčotniku, jenže ignorujete, že kromě prostého sčítání skalárů může jít i o kvalitativní změnu výsledku, např. [m] . [m] = [m²]. Takže "o vesmír výše"...

Součet tří tzv. „nekonečných čísel“ pak nemůže dát číslo konečné (celek beze zbytku), pokud součet zbytků těchto čísel není bezezbytku
- jenže i moje zcela neakademická kalkulačka od ťamana mi píše, že:
2/3 + 1/3 = 0,666... + 0,333... = 1
___
3 x 3 nedá deset, tedy nedá číslo s jedničkou
- připomněl jste mi, včely, potvory: aby se vyhnuly nevyužitým mezerám mezi pěkně kulatými (tedy nelineárními) buňkami plástve á la "Diogenův panelák", naučily se naprosto racionálně zaokrouhlovat pí na přesně 3, takže od té doby nešikovné kruhy aproximují praktickými šestiúhelníky, u nichž je poměr pí = půlobvod/poloměr = 3/1 (nejlépe uvidíme v jednotkové kružnici: a = r = 1):



Jinými slovy, Zénónova aporie o Achilleově marném pronásledování želvy je založena právě na tom „nikdy nedoběhne tam, odkud želva startuje = nikdy nedosáhne čísla jedna (počátek dráhy želvy)“... Musím se tedy znovu prát: Co jste tím chtěl říci?...
- No že být Achilles lovcem a já želvou, nebyl bych v klidu jako Vy...

Že je kružnice „pravidelný nekonečnostěn“ je mi opravdu novinkou. Ludolf počítal s „pravidelným mnohostěnem“ (spíše mnoho-hranem). O „nekonečnostěnu“ tu nemůže být vůbec řeč, neboť to by Ludolf počítal dodnes a stále by nebyl u konce.
- Však ho taky Luďa v dévachanu dodnes počítá!!!
Ale já přece vůbec netvrdím, že obvod pravidelného mnohostěnu je obvod kružnice! Já tvrdím, že: mezi obvodem pravidelného nekonečnostěnu a obvodem kružnice existuje zřejmě ono "leninské" mystérium ;-) změny (nekonečné) kvantity v (jinou) kvalitu, tedy změna (spočitatelného, protože lineárního) hranatého tvaru na nespočitatelnou (nelineární) kružnici... (Chce se mi ještě dodat, že spíše než tzv. "přesně" měřit délku kružnice dokonale ohlým pravítkem je určitě mohem lepší tzv. "nepřesně" ji vypočítat pomocí součtů "co nejvíce polámaného pravítka", ale to už bych byl jistě ubit roletou ještě před Invalidovnou...)

Jeden se tu nestačí divit, jak najednou, když máte dojem, že se Vám to hodí, operujete věcmi, které jinde, když se Vám to nehodí, buď úplně ignorujete, nebo popíráte.

Jádrem našeho sporu není linalita, ale rozlišování mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“. Zatvrzele mlčíte, máte-li odpovědět na jednoduchou otázku, zda je zrychlením rozdíl rychlostí (m/s), abyste tím nepřišel o svoje milované kvadráty. A najednou, jakoby se nechumelilo se pohybujete z A do B zrychlením z A a zpomalením k B, aby si Váš běžec nerozbil o B hubu. Rázem je zrychlení součástí rychlosti, což jinak nachcete ani slyšet.

Současně, když potřebujete nějak legalizovat abstraktní nekonečno jako realitu, tvrdíte, že běžec si v nekonečnu o B hubu nerozbije, protože se k němu přibližuje „konvergentně“, tedy tak, že B (konce) nikdy nedosáhne (srovnejte si to se Zénónovým pronásledováním želvy Achileem, které tu taky przníte)...

Víte vůbec, co to znamená diskutovat poctivě?

Oč Vám při „akademickém zasvěcování nezasvěcených“ jde?

O oblbování?

Proč namísto přímé odpovědi, zda zrychlení je či není rozdíl rychlostí (4m/s – 1m/s = 3m/s) odvádíte řeč k nedosažitelnosti konce nekonečna ani Fibonačiho konvergenci? To předmětem naší diskuse nebylo a není!

K čemu na zodpovězení tak jednoduché otázky potřebujete chudáka Archiméda, který rovněž nemůže dosáhnout konce (přesnosti výpočtu obvodu kruhu) nekonečným počítáním mnohoúhelníků? I on musí jednou přestat a výsledek zaokrouhlit!

Proti Fibonačimu ani proti Archimédovi nemám nic. Námitky mám proti Vaší nepoctivosti!...

Ani ostatní Vaše reakce nejsou poctivé!

Jak praví Poldina: Většina Vašeho opisování z Wikipedie není reálná, protože s reálným předmětem naší diskus nemá nic společného! Problém tu přesto je.

Vaše kličkování, oblbování, nepoctivost a co všechno máte ještě ve svém repertoáru!

Jeden se tu nestačí divit, jak najednou, když máte dojem, že se Vám to hodí, operujete věcmi, které jinde, když se Vám to nehodí, buď úplně ignorujete, nebo popíráte.
- K věci, prosím!

Jádrem našeho sporu není linalita, ale rozlišování mezi „pohybem, rychlostí a zrychlením“.
- :-))) (Opravdu už nevím, jak jinak to vysvětlit... Asi kdo nechce chápat... Mlží. Nebo mlčí.)

Zatvrzele mlčíte, máte-li odpovědět na jednoduchou otázku, zda je zrychlením rozdíl rychlostí (m/s), abyste tím nepřišel o svoje milované kvadráty.
- Opět se zcela mýlíte. Já kvadráty vždy nenáviděl... (Ale moc mi pomohla geometrie...)

A najednou, jakoby se nechumelilo se pohybujete z A do B zrychlením z A a zpomalením k B, aby si Váš běžec nerozbil o B hubu.
- Plete dohromady dva odlišné případy. Záměrně?

Rázem je zrychlení součástí rychlosti, což jinak nachcete ani slyšet.
- Nebráním se tomu, jen je třeba na začátku říci, zda je rychlost konstantní, či ne. (Derivace konstanty je nula, neb konstanta je přímka s osou X a "tečna" k přímce svírá s osou X nulový úhel. A takovej krásnej vobrázek sem jim k tomu pracně věšel...) :-(

Současně, když potřebujete nějak legalizovat abstraktní nekonečno jako realitu, tvrdíte, že běžec si v nekonečnu o B hubu nerozbije, protože se k němu přibližuje „konvergentně“, tedy tak, že B (konce) nikdy nedosáhne (srovnejte si to se Zénónovým pronásledováním želvy Achileem, které tu taky przníte)...
- No jo, když voni myslej furt jen linálně a cpou B kamsik do nekonečna... :-(

Proč namísto přímé odpovědi, zda zrychlení je či není rozdíl rychlostí (4m/s – 1m/s = 3m/s) odvádíte řeč k nedosažitelnosti konce nekonečna ani Fibonačiho konvergenci? To předmětem naší diskuse nebylo a není!
- Omlouvám se, že jsem se - zřejmě příliš - snažil o to, abyste pochopil něco víc, než vidíte ve své králíkárně.
Přesto ještě jednou, přímo (a marně) odpovídám:
zrychlení NENÍ rozdíl rychlostí. (Produkuje-li jeden králík 4 bobky/s a druhý jen 3 bobky/s, rozdíl jejich produkce je 1 bobek/s. Kde máte nějaké zrychlení či zpomalení?!)

K čemu na zodpovězení tak jednoduché otázky potřebujete chudáka Archiméda, který rovněž nemůže dosáhnout konce (přesnosti výpočtu obvodu kruhu) nekonečným počítáním mnohoúhelníků? I on musí jednou přestat a výsledek zaokrouhlit!
- Výborně!! Pokračujte, prosím...

Proti Fibonačimu ani proti Archimédovi nemám nic. Námitky mám proti Vaší nepoctivosti!...
Ani ostatní Vaše reakce nejsou poctivé!
- :-)))

Vaše kličkování, oblbování, nepoctivost a co všechno máte ještě ve svém repertoáru!
- No, něco málo bych možná ještě měl, ale musím nechat i králíkům, jak říká prof. Kohák... ;-)

Nakreslila jsem si do kruhů vývoj ducha (NIC co JE) jako obvod (Uroboros -> Stvořitel -> Kristus) ve spáře mezi formou   (Lilit -> Eva -> Sofie) a tvarem (Otce Adama -> Syna Ježíše -> Syna člověka).

Uvažuji takto:

1) Adam (s ním i Uroboros - ve smyslu Já a Otec jedno jsme) procitá prostřednictvím Lilit.

2) Adam-Otec (astralitou naplněný tvar Adama) plně CÍTÍ prostřednictvím Evy. Stvořitel se projevuje v Adamovi.

3) Adamův Syn Ježíš (prachem země naplněný astrální tvor) plně KONÁ prostřednictvím Sofie. Kristus se projevuje v Ježíši.

4) Ježíšův Syn člověka (éteričnem naplněný fyzický tvor) teprve nejen plně cítí, koná, ale i MYSLÍ prostřednictvím Antroposofie.

Pravé (čisté) myšlení je SMRT, která se stává ŽIVOTEM (lůnem v Synu člověka). Toto lůno se zaplňuje Kristem (ve smyslu "ne Já, ale Kristus ve mně") a dochází k procitnutí vědomí šalamounského JÁ Syna člověka v lůně Antroposofie (v lůně šalamounské Matky). Jde o uvědomění si sebe sama ve smyslu JÁ jsem JÁ zmrtvýchvstalého JEŽÍŠE.

Tím povstává vědomí JÁ (trojjediný DUCH SVATÝ) jako trojjediná hodnota předmětu vědomí trojnosti DUCHA ( Krista -> Stvořitele -> Urobora).

Syn člověka tak následuje Ježíše a vystupuje na jeho posici a tím pozvedá Krista a Sofii ke Stvořiteli a k pramáti Evě.

K dalšímu posunu ke spojení s Uroborem a Lilit je zřejmě potřeba kolegia (společenství 4x12-ti) DUCHŮ SVATÝCH.

Na Zemi je proto potřeba vytvoření takového kolegia tzv. pravých Michaelitů - Filantroposofů - vědomých Synů člověka, za účelem realizace pravého trojčlenného sociálního organismu, aby se Nebe mohlo realizovat po vzoru Nové Země.

Uvažuji dobře?

Srdečně zdraví ATREA

To nemá chybu...

Připadá mi, že Střední Evropa podezřele divně jaksi stále drží pohromadě, myslím státy V4. Nyní se k nim má připojit i Rakousko a Slovinsko. Prý to bude V4+ .....nepatří do Střední Evropy i Německo? Co má dát Německo nebo Střední Evropa Rusku?

Smyslem V4 byla spolupráce při slaďování postupů při začleňování do západní Evropy postkomunistických zemí.

Přípravu visegrádské schůzky urychlil vývoj v rozpadajícím se Sovětském svazu. Ministři zahraničí Polska, Československa a Maďarska se v Budapešti 21. ledna 1991 dohodli, že jejich prvořadou snahou bude co nejrychlejší zrušení Varšavské smlouvy.

Setkání nejvyšších představitelů  tří států 15. února 1991 vyústilo ve společné deklaraci, kterou podepsali Václav Havel, Lech Walesa a Jószef Antall. Stalo se to v kapli maďarského Visegrádu na břehu Dunaje. Na tom samém místě, kde se v listopadu 1335 sešli maďarský Karel Robert Anjou, polský Kazimír a Jan Lucemburský, aby rokovali o míru a hospodářské spolupráci.

Střední Evropa (v čele s Německem) má dát křesťanskému Rusku, křesťanskou duchovní vědu...

Rod Anjou (odnož Bourbonů) byl dědicem „Svaté země“.

Lucemburkové souviseli s Janou z Arcu.

O Kazimírovi nic nevím...

Přesto musím ocitovat jednoho hrdinu, který ve zcela chazarském prostředí pronesl pro ně určitě mučivé věty:

Vážený pane kardinále, vážený pane prezidente Klausi, vážený pane starosto,

mnohokrát jsem byl v obci, která se jmenuje Kralice. Je to obec, kde, jak víte, byla vytištěna slavná Bible kralická, a v této obci je i památník této bible. Je tam rozevřena kniha, a v té knize jsou vytesána pouze tři slova. Bůh láska jest.

Vzpomínám epištolu svatého Pavla ke Korintským. A kdybych učinil byl mědí zvučící a zvoncem zvonícím a lásky kdybych neměl, nic nejsem. Připomeňme si tato slova v době, kdy celá Evropa znovu hledá své kulturní kořeny v náporu islámského fundamentalismu, a snažme se učinit vše pro to, abychom se k těmto kořenům opravdu vrátili. A proto mi dovolte, abych vám popřál víru, naději a lásku.

Děkuji za pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Stará Boleslav, 28. září 2016

Hovoří o křesťanských hodnotách....ale to je tak obecné, že tím asi neobrátí pozornost lidí ke Kristu....

Jako dík za to. Kéž by ano... Jen už předem soucítím s hledači resp. obrácenými, že budou-li jejich kroky směřovat do kostelů, tak nevím, jestli se prokoušou tou kázanou snůškou lží, blábolů, rozumu půsté víry...

Toto říkat národu ateistů..... tak kdyby takových bylo víc, jasně. Jen nevím, jaké toto jeho zvolání bude mít dopad.

Pproto se stále ptám, jaké jsou to ty nové evropské hodnoty a stojí-li (jak předpokládám na křesťanských základech), tak jak je formulovat (převážné většině ateistů)? Bohu žel, tak zoufalý je stav Evropy, - aby se člověk bál hovořit o Kristu! Opovržení, nepochopení atp. Je nutno ty nové evropské hodnoty formulovat jasně a srozumitelně. Asi nenábožensky, - jak?

Mám za to, že na Vaši otázku jsem tu už odpověděl.

Máte jakousi zálibu v demagogickém opakování téhož...