RS na jednom místě "Apokalypsy a působení kněží" (17. přednáška) označuje dolní a horní devachan způsobem, který mě přiměl k zamyšlení.

Dolní devachan označuje jako svět duchů.

Horní devachan označuje jako nitro světa duchů.

Je možné si to celé představit tak, že když jdeme směrem z fyzického světa (přes svět astrální a dolní devachan) do horního devachanu, tak jdeme vlastně stále směrem zvenčí dovnitř?

Vím, že by se nemělo lpět na pojmech, proto chci přijít na kloub různým označením téže věci, abych nebyl těmi pojmy vázán...  nedokážu sladit představu vyplývající z označení "dolní devachan" a "horní devachan" (to evokuje představu stoupání stále nahoru) a z označení "svět duchů" a "nitro světa duchů" (to evokuje představu vnikání do nitra stvoření.) Dále je tu ještě "rúpa-devachan = svět forem" a "arúpa-devachan = svět bezforemný".

Co se týče představy vnikání do nitra stvoření, je mi bližší, neboť je-li hmota koncem cest božích, tedy nejzevnějším projevem božství, tak samo božství jako podstata hmotného světa by byla přímo v jejich nitru, kam fyzické smysly nemohou proniknout přes lucifersko-ahrimanský závoj, máju.

Dolní devachan je tedy jakýmsi obalem nitra světa duchů (podstaty věcí, myšlenek, tónů, obrazů)?

Představuji si to celé tak, že nejprve jsem ve fyzickém světě, kde smysly vnímám zevní povrch věcí a nepronikám vůbec k jejich nitru.

Pak se blížím duchovnímu světu:

Nejprve se začnou vynořovat obrazy (imaginace) jako projevy duchovních bytostí, poté se začnou bytosti projevovat tóny (inspiracemi), a teprve když se zesílenou schopností lásky vnořím do těchto bytostí, jsem v nitru světa duchů, v "horním devachanu"?

Co se týče pojmenování "rúpa, arúpa - svět forem, svět bezforemný", dá se to brát tak, že je-li dolní devachan jakýmsi obalem horního devachanu, tak ten obal je již zformovaný, má určité formy, ohraničení, ale sama podstata věcí v horním devachanu je pouze v zárodečném stavu, takže se zde o formách nedá mluvit? Přirovnal bych to k rostlině - projevená rostlina má formu, ale v semeni je tato forma neprojevená, v zárodečném stavu. Rostlina by poukazovala na tvářnost světa forem a semeno na svět bezforemný...

Zde je třeba uvážit, že mimo původní absolutno, je vše ostatní (vč. iluzí) relativní a tedy duální (vnější/vnitřní), připočítáme-li předěl (/) jde o trojnost.

Fyzický svět (vesmír či tělo) má svůj zevnějšek (sféru vnějších planet + sféru stálic) a své nitro (sféru vnitřních planet). Obdobně také fyzické tělo.

Astrální svět (tělo) je vnější a jeho nitro zveme „duše“ (sféra duševního vědomí).

Duchovní svět je rovněž vnější (dolní devachan, svět idejí, tělo já) a vnitřní (horní devachan je vědomím idejí, či vědomím já).

Vyjádříme-li relativní dualitu matematickým zlomkem „vnější/vnitřní“, je to vnější nahoře (nad zlomkovou čárou) a to vnitřní dole (pod zlomkovou čárou). V případě devachanu je však pojímání opačné:

dolní devachan/horní devachan...

Protože každý svět (fyzicky tělesný, astrálně duševní i duchovní) má mezi vnějším a vnitřním svůj vlastní předěl, lze přes předěl přecházet jen v rámci daného světa, přelázat či podlézat z jeho vnější sféry do vnitřní a obráceně.

Přejít z jednoho světa do jiného můžeme jen jako „velbloud uchem jehly“, to je projitím jinak uzavřenou spárou předělu v duchu novo-sokolského hesla: „nepřelézej, nepodlézej, ale prolézej!“.

Nelze si tedy cestu z fyzického světa, přes svět astrální a duchovní představovat jako jakousi totální cestu napříč světy zvenčí dovnitř, či z nitra ven.

V jiném světě se ocitáme po projití „uchem jehly“, a to opět nejdříve v jeho vnější sféře, za jejímž předělem je vnitřní sféra.

Při přecházení do vyšších světů tedy nelze mluvit ani o „vnikání do nitra stvoření“, neboť každý relativně stvořený svět má svůj vlastní zevnějšek a své vlastní nitro.

Procházení „uchem jehly“ není ani pronikáním Májou (iluzí), kterou lze překonat jen poznáváním pravdy daného světa, což nás uschopňuje k „projití uchem jehly“. Jedeme-li například vlakem, máme iluzi, že vlak stojí a pohybuje se (protisměrně) jen okolní krajina za oknem. Tuto Máju překonáme pochopením, že je vše naopak, že se pohybuje vlak a okolní krajina stojí. Naším pochopením pravdy však překonaná Mája nezaniká. Dál se nám bude věc jevit tak, že vlak stojí a okolní krajina za oknem běží...

Ve fyzickém světě smyslově vnímáme jen zevní povrch věcí. To však nasměruje naše myšlení do nitra věcí. Tím úkol smyslů končí. Naše myšlení si povrchní smyslové vjemy nahradí představami vjemů, které lze spojit s pojmy obsahu (podstaty) věcí. Takto vypěstovaným myšlením (+ s ním souvisejícím cítěním a chtěním) pak můžeme „projít uchem jehly“. Po projití pak ve vnější sféře vyššího světa začínáme zase povrchním vnímáním (vyššími smysly) projevů vyššího světa (obrazů, tónů, či imaginací a inspirací), jež opět nasměruje naše vyšší myšlení (intuici) do vnitřní sféry vyššího světa...

Dokud lidstvo nebude rozlišovat mezi ženským principem formy a mužským principem tvaru, musíme si dívat pozor na použitá slova „forma“ či „tvar“. Jazyk je sice rozlišuje, lidé však nejsou na úrovni svého jazyka a matou je dohromady. Odtud například:

„Češi česky mluví, ale neslyší!“ (Josef Dobrovský)

Zkátka, lidé svými slovy často vyjadřují jejich relativní opaky.

Také RS používá tato slova v obvyklém duchu. Pokud by je takto nepoužíval, určitě by je zmátli posluchači, čtenáři či překladatelé.

Proto pojem „rupa-devachan“ znamená „formy a tvary“ uspořádané do vyšších forem a útvarů, do světa vyšších společenských forem a tvarů (do hierarchií Matek a Otců atp.).

Také pojem „arupa-devachan“ znamená formy a tvary, ne však neuspořádané do vyšších společných forem a tvarů.

Co tato neuspořádanost arupa-devachanu znamená?

„Zárodečný stav chaosu forem a tvarů“ nebo „předběžně pokročilý stav svobody forem a tvarů“?

Ducha svobody má vnést do vyšších světů člověk (desátá hyerarchie). Zarytí nepřátelé svobody však pokládají svobodu za chaos, kterému chtějí stůj co stůj zabránit...

Moc děkuji za tak obsáhlé vysvětlení...

Proč je pouze v případě devachanu to vnější dole a vnitřní nahoře? Je to tím, že fyzický svět je negativ duchovního světa?

Uzavřenou spáru předělu mezi světy zve RS "prahem". Chápu tedy správně, že práh není jen jeden, ale je jich více? V našem trojsvětí jsou tedy dva. Setkání s malým strážcem prahu by odpovídalo předělu mezi fyzickým a duševním světem, a setkání s velkým strážcem prahu předělu mezi duševním a duchovním světem, je to tak?

Dále - je-li tedy předěl mezi světy uravřenou spárou, je předěl mezi vnější a vnitřní oblastí toho kterého světa spárou otevřenou?

K neuspořádanosti horního devachanu:

"Předběžně pokročilý stav forem a tvarů" znamená, že zde se jaksi čeká na člověka, aby tam vnesl skutečně svobodného tvořivého sebe-vědomého ducha, zesíleného pobytem ve fyzickém světě?

A nakonec - rozdíl mezi svobodou a chaosem vidím v přítomnosti morality a mravnosti. Svoboda není bez morality a mravnosti možná, kdežto chaos musí být nutně bez nich... V této souvislosti mi nedávno vyvstala představa, že světové nutnosti se musí stát mým domem, abych v jejich rámci a s jejich pomocí mohl jednat skutečně svobodně. Kde se světové nutnosti neberou v potaz nebo se svévolně jedná proti nim, tam je chaos...

Pojem „předěl“ představuje rozhraní (/) mezi „vnějším/vnitřním“, v rámci téhož světa (například fyzického). Tímto předělem procházíme jako překřížením lemniskáty (ležaté osmičky). Pokud je tento předěl současně kontrastním rozhraním (kontrastem mezi světlem a tmou aj.), procházíme jím vědomě. Pokud není kontrastní (například jako přechod z nitra ven ve tmě), procházíme jím nevědomě.

Mýty starých Řeků převzali zasvěcení do lemniskáty od starých Keltů a nazývaly lemniskátu „Labyrinthos“, jehož části (smyčky lemniskáty) byly samostatně pojímány a zobrazovány jako „bludiště“ (vnější či vnitřní). Abstraktní symbol celé lemniskáty staří Keltové ani Řekové neměli. Staří Řekové ji zobrazovali jako „soví oči“, atribut moudrosti panenské bohyně Athény.

Ve smyslu „spáry“ mezi různými světy (například mezi fyzickým a duševním) představuje „předěl“ práh brány. Tato prahová (pražská)) brána je člověku buď uzavřená, nebo otevřená.

Ve starých katechismech se taková brána zobrazovala jako zavřené dveře, na něž klepe Ježíš Kristus, abychom ho vpustili dovnitř (do svého srdce).

Uvedený obraz nás může poučit, že za pražskou bránou je rozcestí. Vzestupná cesta vede do vyššího světa, sestupná cesta do nižšího světa. Protože o tom, kterou cestou se za prahem vydáme, rozhodujeme my sami (naše schopnosti, sklony a úmysly) nacházíme za prahem jen jednu cestu, tu svou. Proto lze vlastně mluvit o dvojím prahu, vzestupném („Praga alba“) a sestupném („Praga negra“). Mám za to, že týž smysl má také „velký“ a „malý“ strážce prahu...

Kolik je světů, tolik je předělů fungujících v daném světě buď jen jako pouhé rozhraní (mezi jeho vnějším/vnitřním), nebo jako práh brány do jiného světa...

To znamená, že i duchovní svět má práh. Sestupný práh vede přirozeně do nižšího duševního světa. Otázkou je, kam vede ten vzestupný? Lze návrat do původního a výchozího absolutna pokládat za vzestup? Nebo tu jde jen o jiné pojetí absolutna, například jako absolutní moře plné relativních ryb? Není tu obdobně vnější devachan pojímán jako nižšší (dole) a vnitřní devachan jako vyšší (nahoře)?...

Neuspořádanost arupa-devachanu (vnitřního, vyššího, horního) není chaosem, ale stavem možné svobody, jejíž plné prožití, plné uskutečnění se očekává jako přínos svobodného člověka, těžce vydobytý ve sféře fyzické Země...

Je to úžasná diskuse a chtěla bych se zeptat na nějaké nejasnosti:

Protože oběžná dráha Země kol Slunce je v našem vesmíru rozhraním (předělem + spárou) mezi vnějším/vnitřním, patří Země neustále napůl vnější a napůl vnitřní sféře planet (proto bývá „koruna“ na hlavě Asumpty rozpolcená). Měsíc obě sféry pravidelně střídá, jakoby je sešíval.

Zatímco oběžná dráha Země je počátkem stvoření Nebe/Země, je předělem astrálního těla stvoření (belémské hvězdy), v němž je Slunce jeho středobodem (vnitřním koncem, pravým Já), přeneseným Golgotou do lidského pozemského těla.

Pro drtivou většinu pozemských lidí jsou obě tyto spáry (počáteční i centrální) uzavřené. Procházet jimi může jen ten, kdo si vlastním úsilím sjedná potřebnou možnost a schopnost. Například kobylky těmito spárami neprojdou...

Fyzické tělo má svůj fyzický vnímatelný zevnějšek a své fyzické nitro, do něhož lze vniknout skalpelem. Obojí je dáno silami éterného těla, které mají rovněž předěl (/): vnější/vnitřní...

RS popisuje fyzicko-éterné, astrálně-duševní a duchovní rupa-arupa světy zpravidla tak, že nejdříve líčí jejich vnější sféry (z 12 rozptýlených hledisek) a potom vnitřní (12 koncentrovaných hledisek). Duchovní věda líčí pohledy z těchto hledisek tak, abychom je mohli nejdříve pochopit (myšlením a cítěním = myšlením srdcem) a teprve potom použít (vůlí, chtěním) k projití uchem jehly...

Popis jednotlivostí je analýza, která se vždy jeví jako chaos jednotlivostí (nepochopených či pochopených). Až následná syntéza spojí pochopené jednotlivosti zase v uspořádaný celek, v pochopení celku, jeho uchopení, jež je klíčem k projití prahem. Za prahem nalezneme souvislost našeho „pochopení před prahem“ se sférou, do níž jsme právě vešli, jako souvislost projevu s tím, co se v něm projevuje.

Žena sluncem oděná je mateřská forma (vůle, moudrost) + synovský tvar (chtění, myšlení) předělu (+ jeho spáry) betlémské hvězdy (rozumu). Jde tu tedy o spojení Zoroastsrovy vůle (sféra vnějších planet) s Kristovým chtěním (sférou vnitřních planet). Zoroastrova vůle je moudrost inspirovaná Kristem (zevnitř) a pěstovaná zvlášť (vně inspirace)...

Metodika TSO nemusí být přijata vědomě, ve smyslu pochopení. Jako vše ostatní musí být nejdříve přijata (vnímáním) a teprve potom může být prožita a pochopena (myšlením). Živá bytost TSO je jako tvar (tvor) jeho plnoprávným občanem, kterého si TSO teprve vychová k živé bytosti jako formě (moudrosti Sofie)...

Lidé mají zpravidla velmi komplikované představy o poznání. Čím učenější, tím komplikovanější. Ale ty komplikace si vymýšlejí sami! Tak například iinfiltrovaní a samozvaní „anthroposofičtí odborníci“ sobě i nám namlouvají, že k anthroposofii musí být člověk karmicky předurčen, doslova vyvolen ve smyslu „predestinace“. Tuhle učenou volovinu fanatiků pýchy pak zpětně podsouvají také RS. Ano, k duchovní vědě se člověk nedostane, pokud mu v tom karma překáží. Ale tu karmu si vytváří on sám. Tíhne-li k satanismu, sotva bude vyhledávat duchovní vědu. Ale ani to není nemožné! K duchovní vědě nezbytně potřebujeme lásku k pravdě, která je zpočátku touhou (žádostí) po pravdě! Ježíš Kristus o tom praví:

„Žádej království nebeské a vše ostatní ti bude přidáno!“

V uvedeném smyslu lze říci. Lásku k pravdě stupňovat nelze. Buď ji máme nebo ne. Pokud člověk s láskou k pravdě na cestě poznání postupuje do vyšších a vyšších sfér, potud rostou také síly jeho sebevědomí, které se projevují dvojím způsobem:

- Vnitřně narůstá jeho touha pravdivě poznávat vyšší a vyšší sféry.

- Zevně své poznání aplikuje na sebe i na své okolí.

Ve svém okolí pracuje například stavbou kadibudky či metodikou TSO.

Na sobě pracuje například vytesáním duchovního Já. Naše duchovní Já však není naším sebevědomím, není naším tesajícím pravým já. Je jen jeho projevem. Dělá-li si člověk pořádek „v hlavě“, začne se také slušně oblékat a uklidí si v baráku, na zahradě a pokud to jde pokračuje úklidem širšího a širšího okolí (úklidem nemíním vládu)...

Předběžně pokročilý stav svobody se nazývá „volnost“.

Pojem „svobodně manipuloval“ je pro svobodnou mravní vůli zvolen velmi nešťastně, lze říci až nemravně. Manipulace je „zvrhlá děvka“ libovůle, svévole a zvůle, která je svobodné mravní vůli bytostně odporná, takže není možné, aby byla svobodným člověkem vnesena do arupa-devachanu. Z představy, že by ta hříšnice pořádala hierarchií Matek a Otců se o mě pokoušejí mdloby. Pravdou sice je, že Syn Boží propustil hříšnici, odsouzenou dle Mojžíšova zákona k ukamenování (Jan: 8). Pravdou však také je, že ji doporučil: „vice nehřeš!“ Žádné manipulace, žádného uspořádání či napravování se na ní však nedopustil. Prostě jí dal volnost (svobodu nikomu dát nelze)...

Potřebují-li si Rousseauvi bohové vládnout demokraticky, je to jejich věc. Svobodomyslní lidé však vědí, že demokraticky nikdo sám sobě vládnout nemůže. Demokracie je jen rafinovaně skrývaný teror. Kristus mezi Rousseauvy bohy nepatří. Protože je duchem arupa-devachanu, nikomu a skrze nikoho lidem nevládne. Nechává jim volnost, ale pomáhá jim obětí lásky...

Díky moc, za Vaše odpovědi, které člověka učí přesně domýšlet a správně formulovat svoje "výplody".

S tou "svobodnou manipulací" jsem to fakt posr.... a stále plantám jabka s hruškama....

Pokusím se o nápravu:

Takže obsah duchovní vědy je svobodným darem Sofie (skrze RS) a nám je umožněno tento dar svobodně uchopit. Opravdová touha po "Pravdě a Lásce" nás přivádí k duchovní vědě a my poznáváním duchovědných pravd se uschopňujeme sami v sobě uchopovat a manipulovat s našimi vnitřními překážkami (působení Lucifera a Ahrimana). Tím roste naše sebe+vědomí (vědomí prahu lemniskáty, vědomí  sebe=Ego mezi Luciferem=padlé Go a Ahrimanem=padlé Go). Jde tedy o osvobození se z ne+vědomí prahu mezi smyčkami lemniskáty a tím získání dvojmocného ANO+vědomí prahu.

Svoboda je předpokladem LÁSKY a toto se ve mně automaticky spojilo dohromady, jako že ve svobodě hned působí Láska. Není tomu tak, ale jde o další proces.

O svobodu musíme usilovat manipulací s překážkami v nás, ale o Lásku se stejným způsobem neusiluje. Láska povstává obětním činem našeho Ega (/), kdy se naopak vzdáváme něčeho pro nás individuelně cenného, ve prospěch vztahu s jiným člověkem a skrze něho s Bohem. Jde o proces obětního činu vlastním probodením (harakiri) našeho, tak těžce vymanipulovaného Ega (naší svobody) pro vztah Lásky.

Teprve tento obětní čin nás uschopní výstupu do vyšší duchovní sféry.

Ztracený Syn pak přichází jako svobodně probodené Ego, které se svým obětním činem naplnilo láskou k Matkám a Otcům.

Matky a Otcové mohou k takovému Synu navázat láskyplný vztah. Znamená to pro Matky a Otce  působících v dualitě (matka/otec) popřít sebe na rupa-devachanu a obětním činem Lásky (otevřít dva prahy z rupa-devachanu do sféry arupa-devachanu)  se spojit se Synem, který je zase naplněn svojí láskou k nim a je tedy projevem LÁSKY (jako se spojuje matka a otec se svým čerstvě narozeným dítětem láskou, jiným způsobem se s láskyplným dítětem nelze spojit). Proto se svobodný člověk musí stát oním dítětem (staňte se dětmi), tedy nádobou naplněnou láskou a tím se vložit do náruče nebeského Otce a Matky s důvěrou a oddaností dítěte.

Tato trojmocná LÁSKA je hodnotou trojnosti božské MOUDROSTI  + božské SÍLY + lidské SVOBODY.

Do arupa devachanu může takto vstoupit mnoho ztracených Synů a na každého čeká jeho Matka a Otec ve sféře rupa-devachanu, aby se s ním spojila.

Takže se mi to nyní jeví tak, že neuspořádanost arupa-devachanu znamená pro další vývoj nejen člověka, ale i Bohů „předběžně pokročilý stav svobody forem a tvarů“, který se příchodem ztracených Synů mění v uspořádaný stav svobody forem a tvarů (moře s dvoj-rybami v bublinách).

Do probodeného Ega (člověkem vydobytá svoboda) naplněného láskou člověka , se uvnitřní křesťanská  Matka a Otec (Spasitel+Vykupitel).

Rupa-devachan se tak bude postupně vyprazdňovat od Matek a Otců a jejich místa zaplní ILUSE. Tím povstává Antikrist (Iluse/Iluse) s nímž pak závěrečný boj (boj s koncentrovanou ilusí ) svede samotný Kristus, tedy Bohy a Lidmi naplněný arupa-devachan.

Srdečně zdraví Atrea

Doporučuji pojem „manipulovat“ používat jen v negativním smyslu, jako nástroje Lucifera a Ahrimana...

Probodené ego je lépe už nenazývat ego, ale pravé Já...

Vyjdřujeme-li dualitu Matky a Otce zlomkem, je Otec nahoře a Matka dole (Otec/Matka), protože Matka je formou otvoru v plném obsahu tvaru Otce. Naopak Ženu a Muže vyjadřujeme zlomkem „Žena/Muž“, protože Žena je formou otvoru v okolí tvaru Muže.

Spojením obou zlomků dostaneme:

Žena/MužOtec/Matka (= Adam).

Připojíme-li Syna v lůně Matky, dostaneme:

Žena/MužOtec/Matka/Syn (= Eva nebo Asumpta).

Volný člověk se rodí z lůna Matky jako Syn, jenž se stává Mužem Ženy, která ve vnějším světě nahrazuje mateřskou dělohu:

Žena/Muž (= stvořený člověk, nebo zrozený Syn).

Dcerou je forma otvaru v plném obsahu tvaru Syna.

V lůně dcery (která nepoznala Muže) je duchovně počato pravé Já, jehož uvědoměním se volný člověk stává (v duchu) dítětem (jakoby znovu vešel do mateřského lůna – viz Nicodém), jež se může vyvíjet ke svobodě...

Osobně jsem se zamyslel nad velbloudem, uchem a jehlou a dám to sem i když se to může jevit hodně ulítlé, ale uvítám každou reakci :-)

“Velbloud uchem jehly”...pokud bych si pohrál se slovem velbloud, pak:  vel-bloud => veliký blud, nebo taky velké bloudění. Ale určitě platí že do duchovního světa žádný bludy, iluze či omyly protáhnout přes práh prostě nelze,vel-bloud tak zůstává před “uchem “.Tam se dá dostat poznáním pravdy a možná také jejím slyšením - jak naznačuje “ucho” jehly…? Typický znak velblouda 2 hrby - dualita, duální opaky, protiklady, svět relativních projevů - nutno poznat, aby bylo ukončeno bloudění po poušti (což je vlastně celý velbloudův život…) a začala cesta ke skutečné svobodě - po projití uchem jehly.Také dva hrby na horizontále hřbetu velblouda mi připomíná právě tou horizontálou rozpůlenou ležatou osmičku,tedy lemniskátu … Toto slovní spojení si určitě nevybral náhodou ani Ježíš Kristus: “ Snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského “ - bohatý je mj. ten, kdo žije v iluzi boha v druhé osobě Ty ; bohatý => boha - ty…?  Boha přece nikdy nikdo neviděl - jako druhou osobu,protože je buď v první osobě “Já”  nebo ve třetí “On”, nebo ve spojení “Já jsem On”...Také slovo “zbohatnul”,teď nemyslím fyzicky, ale duševně duchovně ; “z Boha tnul” - z boží podstaty si utnul kousek (mikrokosmicky) pro sebe, resp. do sebe, čímž Boha - absolutna nijak neubude…?

… Jehla při ručním šití vlastně střídá polohu horizontální s vertikálním postavením a mezi stavy tak, že vykresluje vlnovku, vlnění, jako by opisovala velbloudí hrby. Uchem jehly se dá protáhnout nit, vlákno a to ta jehla protahuje, prolézá s ním předělem, zlomkovou čárou - textilií, která je stejné podstaty jako to vlákno - nahoru/dolů, dovnitř/ven.To mi připomíná Ariadninu nit. Vlákno vývoje vědomí “Já” táhnoucí se reinkarnacemi - mužská/ženská,  tvar/forma. Jakoby to co se takto šije a jednou se došít musí byl plášť nesmrtelnosti…A ten kdo ho šije,švec je naše pravé Já božské podstaty…? Nesouvisí toto vlákno, které je jednou nahoře, jednou dole, střídá stavy, hlediska, jakoby se obrací - nesouvisí se závojem Mony Lisy?  Jak se vine, kroutí, tedy vlastně obrací ze spodní temnoty z pod jejích rukou nahoru na světlo přes její levé rameno a po zádech zas dolů…

...Představa vjemu šití se mnou teda pěkně šije. Ale lze takto vnímat, vydedukovat principy vývoje z lidových řemesel v původním stavu, když to ještě neskryly stroje atp..?

A ještě jen poznámka k větě :”Také pojem „arupa-devachan“ znamená formy a tvary, ne však neuspořádané do vyšších společných forem a tvarů…”

(Nechci působit jak nějaký slovíčkový pedant, jde mi o smysl, který ta slova dávají tím jak jsou za sebe řazena).

Slova :”ne však neuspořádané” mi automaticky dala smysl, že je to právě uspořádané. Ty dvě “ne” se mi tam úplně automaticky negovali v “ano”,je to uspořádané... Následuje otázka “Co tato neuspořádanost arupa-devachanu znamená?” tak se mi to prostě nějak šprajclo v myšlenkovém vláknu a počkám na vysvětlení…

Velbloud je skutečně biblickým podobenstvím pro „velkého blouda“. Toto podobenství má však dva významy, v duchu:

„Co je lidem bláznovstvím (lidský velbloud) je Bohu moudrostí a co je Bohu bláznovstvím (boží hovado) je lidem moudrostí!“

Uchem jehly (přes práh) tedy projde jen „lidský velbloud“, nikoliv „boží hovado“. Z hlediska „ucha jehly“ lze říci, že „lidský velbloud“ má „za ušima“ (prošel), zatímco „boží hovado“ má „před ušima“ (neprošlo).

Hrbatá relativní dualita velblouda je rovněž dobře vystižena. Proto lze snad říci, že dvouhrbý velbloud (velbloud) představuje relativně uvažující hlavu, zatímco „jednohrbý velbloud“ (dromedár), představuje totalitní hlavu. Oba sice bloudí pouští (chaosem), ten jednohrbý však zůstane „božím hovadem“, obohaceným chaosem (mocí, slávou, učeností, statky, žrádlem a pitím), zatímco ten drouhrbý se v labyrintu světa zorientuje (pozná relativní pravdu) a obohatí se duchem (já).

Bohatý = boha-ty (služebník boha v druhé osobě)!

Tou druhou osobou (ty) je projev boha, nikoliv projevující se Bůh sám (já).

V první osobě (já) je Bůh tady (ve spáře svého relativního projevu) konkrétně přítomen. Ve třetí osobě (on) je v projevu konkrétně nepřítomen (napoznán, obecný).

“z-boha-tnu” platí fyzicky, duševně i duchovně. Rozdíl je jen v tom, z jakého boha utnul (z absolutna či z jednoho v trojím relativna, popřípadě ze všeho?)...

Při ručním šití střídá vertikálu s horizontálou jak jehla tak i niť, která vytváří vlnění. V šicím stroji se jehla věnuje pouze vertikále, zatímco ke kombinaci vertikály s horizontálou je zapotřebí dvou nití. Niť z jehly nutí niť z člunku do vlnění.

Představa nitě procházející vlnovitě tkanivem látky jako předělem mezi horním a dolním (nad a pod zlomkovou čárou) odpovídá vlnivé dráze Měsíce při obíhání Slunce. Obdobně se dráha lunární tanečnice valčíku či polky vlní kolem solárního středu parketu a současně se točí kolem pozemského tanečníka.

Uchem jehly neprocházející Ariadné, ale Ariadnina niť (smotaná do klubka lemniskáty), jako jednotlivá inkarnace člověka, jenž jako Persefona (nositelka zkázy) střídavě žije v nadsvětí a v podsvětí (ve vnější a vnitřní smyčce lemniskáty), procházejíc překřížením smyček lemniskáty, jako zrozením a smrtí (bděním a spánkem). Překřížení labyrintu lemniskáty je chřtán Mínótaura (napůl člověka napůl býka), jenž velblouda při přechodu z vnější smyčky do vnitřní pohltí, a na cestě z vnitřní do vnější zase vyvrhne. Řecké mýty si libují jen v tom pohlcování.

Napříč lemniskátou (jejím překřížením) prochází Urobos, jenž je jakousi kroužící jehlou, jejímž uchem (bodem na obvodu) prochází Ariadnina nit (překřížení lemniskáty).

Samotná Ariadné (nejčiščí, plodná) je formou bodu na Uroborově obvodu, je lůnem ucha jehly. Dcera krále Mínóa dělá na Uroborově obvodu celou řadu děr, jednu za druhou, jako šlápoty po řadě reinkarnací každého člověka...

Tím ševcem je Kristus!...

Mona Lísa je obraz trianglu Země. S ním sice uvedená podobenství také souvisejí, Leonardo je tam však nenamaloval...

„Představa šití se mnou taky šije. Uvedené mýtické obrazy eleusínských aj. mystérií se mi vybavily při zašívání díry na …... kapesníku. Patrně mě ta moja Ariadné chtěla poučit o otázce středověkých teologů, kolik andělů se vejde na špičku jehly, resp. do ucha jehly...

Při odpovídání na některé otázky je člověk jakoby v tranzu, takže dnes už s odstupem sám nevím, proč sem napsal: ”Také pojem „arupa-devachan“ znamená formy a tvary, ne však neuspořádané do vyšších společných forem a tvarů…”

Při šití člověku občas samovolně vznikne suk na niti a ten pak ze stehu nepatřičně trčí. To se stává také, když už napsanou větu přeformulujeme a důsledně neupravíme již napsaná slova, když přeformulovanou větu po sobě důsledně nepřečteme. Pokusím se z toho alespoň vykřesat nějakou tajúplnost:

Ač jsou formy a tvary společně neuspořádané (volné), přece se o nich samotných nedá říci, že jsou neuspořádané...

Evropa není ani na ahrimanském Západě (jako USA), ani na luciferském Východě (jako Čína).

Evropa je ve středu!

Je celá Evropa, nebo je vhodné ještě dělit Evropu na východní a západní a na střední?

Geograficky to moc nesedí. Spíše je to duchovní pojetí.

Co je na Německu evropského? Nebo středoevropského?

Jsou impulsy střední Evropy Goethe, Schiller, Steiner?

Co Wagner, Bismarck? Co Marx, Engels? Co Rothschildi? Ti také pocházejí ze stř. Evropy. Dokonce snad přímo z Moravy, kde má jejich rod kořeny!

RS hovoří o tom, že už nepřijde žádná nová kultura (římská, řecká...), přijde jen to, co si dají sami lidé. Buď to bude úpadek nebo vzestup. Co jsou ty nové hodnoty, které by si Evropané měli dát?

Kulturně (vývojově, nikoliv geograficky) bude v Evropě „uprostřed mezi Výchocem a Západem“ jen to, co si od obojích krajností udrží kulturní distanc. V tomto smyslu jsou Wagner, Goethe, Schiller, Steiner atp. pravými impulsy „střední Evropy“.

Džingischánovi Tataři, Atila, Chazaři, Rothschildové, Marx, Engels atp., jsou impuly Východu v Evropě.

Napoleon, Bismarck atp. jsou impulsy Západu v Evropě.

Odkud kdo geograficky pochází, na tom nezáleží...

Střední Evropa nebyla ještě nikdy vystavena tak koncentrovanému útoku, jako nynější „západo-východní“ vlnou imigrantů. Od této vlny, organizované tzv. „demokratickými zástupci lidu“ již není kde dlouhodobě udržet středoevropský kulturní distanc, nevznikne-li v Evropě TSO...

Naše zářící Slunce je náš vesmír. Na nebi jsou tisíce, miliony milionů dalších zářících hvězd, tedy samostatných vesmírů.

Proč celé nebe nezáří? Je to vlastně jedna ohnivá výheň. Proč je nebe v noci tmavé? I kdybychom neviděli (resp. viděli) nic, tedy mezihvězdnou temnotu, paprsky z těch hvězd zde jsou a měly by nám jít do oka. Proč tomu tak není?

Proč naše oko upřednostňuje mezihvězdnou temnotu nad zářivými paprsky hvězd?

Světlá koule uprostřed našeho vesmíru, kterou nazýváme Sluncem, není naším vesmírem, ale jen v jeho středu...

Byla to naléhavá otázka zejména hvězdářů středověku: Proč noční nebe nezáří světlem mnohosti hvězd, tak jako ve dne září světlem Slunce. Teoriím akademické astronomie se podařilo takové otázky umlčet, aniž by na ně kdy odpověděly.

Technika vynesla lidský pohled nad zemskou atmosféru a ukázalo se, že ani světlem Slunce nad atmosférou Země Nebe nezáří. Mezi mnohostí světlých teček v mezihvězdné temnotě je Slunce mezi hvězdami jen větší světlou koulí. Do oka nám ze Slunce totiž míří jen nepatrná část paprsků slunečního světla. Většina paprsků naše oko míjí a my je tak nevidíme...

Je to relativní hustota atmosféry Země, co světlo Slunce rozzáří a rozehřívá. Mezihvězdná temnota žádnou hustotu nemá a proto nezáří...

Stále je zde spousta lidí, kteří hovoří o vrcholném poslání = o vlastnectví a svobodě národa. Jak jim vysvětlit a jak říci to, že nyní je na pořadu dne svoboda individuality a ne svoboda národa?

Cituji určitou část idejí národnostního státu:

Pokud národ padne na kolena, tak jen lhostejností  a zrádcovstvím vlastních lidí.

Byly to krásné ideje, určitě. V minulosti. Patří i do dnešní doby? Je nutné národnostní semknutí proti invazi islámu (v důsledku zrady křesťanské Evropy a jejich občanů chazarskými elitami)?

Svěřujeme-li moc do rukou svých zástupců, pak o našem osudu rozhodují oni, nikoliv my. Jim jsme svěřili moc, kterou využívají k naší zradě. Pro své zájmy jsme si žádnou moc neponechali...

V této přednášce RS    ( http://m.christian-rosenkreutz.webnode.cz/fotogalerie/  ) jsem nalezl zajímovostí ke  kterým bych měl pár otázek .

z přednášky: "....To dobré, co ještě zbývá ze starého Svobodného zednářství nabývá forem dnešních dobročinných organizací a nadací. A ačkoli lóže ztratili živé kořeny pradávné moudrosti a okultní vědění, které kdysi vlastnily, tyto dobročinné organizace jsou důkazy lidskosti, která, ačkoli je zbavená skutečného obsahu, ještě stále přetrvává a je pěstována jako tradice. Nesobecká činnost je skutečně to, co patřilo ke Svobodnému zednářství. Svobodné zednářství opravdu podněcovalo své členy, aby pracovali ve službě lidskosti, aby pracovali ve světě věcně a obětavě." - Předpokládám,že dnes,kdy se všeho zmocnil mamon skrz peníze,že se zmocnil i zednářů a tedy i toho dobrého,co v nich ještě zbylo za dob RS...? Poslouchají dnes zednáři satanisty,nebo k satanismu rovnou konvertovali a nějaké nadace už drží jen aby se neřeklo ?

dále : "... Co vpracováváte do této suroviny získané z nerostné říše? Vpracováváte do toho surového materiálu lidského ducha. Pokud konstruujete stroj, tak do toho stroje vkládáte lidského ducha; skutečný stroj samozřejmě vezme za své a rozpadne se v prach; ani stopa nepřetrvá. Ale to, co jste udělali, čeho jste dosáhli, vplývá do samotných atomů a nezmizí beze stopy. Každý atom nese stopu vašeho ducha a ponese jí sebou dál. Jestli atom byl někdy součástí stroje nebo nebyl jeho součástí, také není bez rozdílu. Atom sám prochází změnou v důsledku toho, že byl ve stroji a tato změna, kterou máte zapracovanou v atomu, už nebude nikdy ztracena. Navíc díky tomu, že jste změnili atom, díky skutečnosti, že jste sjednotili ducha ve vás s minerálním světem, byl učiněn na základním vědomí lidstva stálý otisk; právě tolik vědomí projde s vámi do onoho světa. Okultní věda dobře ví jakým způsobem lidská bytost může vykonávat nesobecké činy a nakolik bude jimi zvětšeno jí vědomí. Jistí lidé, kteří byli hluboce seznámení s touto znalostí, byli tak nezištní, že učinili kroky, aby předešli tomu, že by jejich jména byla známa příštím generacím!..." - Někde jsem u RS četl ( možná v poznámce zmp k textu,už nevím přesně ), že atom ,jak si ho představuje materialistická věda vůbec neexistuje,že je to nesmysl.V této přednášce mluví o RS o atomu jako o základní stavební částicici hmoty,tedy skoro tak,jak ho prezentují materialisté- tak jak to s tím atomem ve skutečnosti tedy je ? Je to ještě vůbec fyzická hmota ? A jakto,že to co mu člověk vtiskne svým duchem ,to přetrvává i když se hmota rozpadne ? tedy uspořádáváním hmoty člověkem,jejím opracováním fyzickýma rukama (které jsou nástrojem ducha),tak už tím člověk produchovňuje hmotu až na úroveň atomů ? A v tomto kontextu je výbuch atomové bomby skutečně energií z jediného atomu ?          RS v přednášce dále : "...Lidé si uvědomí - a bude to i veřejným názorem - že atom není nic jiného než koagulovaná elektřina. - Sama myšlenka je složená ze stejné substance. Před koncem páté kulturní epochy věda dosáhne stupně, kdy člověk bude schopen proniknout do samotného atomu. Když bude pochopena podobnost substance mezi myšlenkou a atomem, pak bude brzy objevený způsob jak se zmocnit sil v atomu obsažených a pak určitým pracovním metodám nebude nic nepřístupného...."  - RS zde dává najevo,že veřejnost,tedy většina bude vědět čím dál víc,předpokládá to nějaké hromadné zasvěcení,prozření ? Veřejnost,většinu přece vládnoucí elity udržují záměrně v nevědomosti a že by si to nechali ujít i v budoucnosti-to snad elity vyznávajíci temnotu padnou ? A co to je ve skutečnosti koagulace ? wikipedie : "Srážení (koagulace) je označení pro pochod, při němž se z roztoku vylučuje pevná látka (sraženina, sedlina) přídavkem činidla. " -to mi moc neřeklo,jak si to představit u elektřiny,atomů (atomová bomba),nebo snad myšlenek ?
A ještě k zednářům dále v přednášce : "...A zde můžeme říci, že Mistři zpravidla nejsou osobnosti historicky známé; někdy jsou vtělení v historických osobnostech - pokud je to nezbytné; ale v jistém ohledu je to z jejich strany jakási oběť. Úroveň jejich vědomí je neslučitelná s prací pro sebe a záchrana vlastního jména jí konec konců zahrnuje. Je těžké důkladně porozumět tomuto pravidlu, ale nyní vám bude jasné proč je cílem Svobodných zednářů pracovat ve světě takovým způsobem, že jsou jejich skutky skryté ve společenských organizacích a dobročinných institucích. Protože skutečnými základy nesmrtelnosti jsou nesobecké činy..."  -Mezi zednáři či satanisty usilujícími o nesmrtelnost se snad nacházejí skuteční Mistři pracující pro vývoj lidstva ke svobodě ?

Dále : "...Pravidlo je tedy jasné a jednoznačné: Nakolik se sami odevzdáte světu, tolik vědomí vám svět vrátí zpátky. Míra toho, co sami umístíte ve světě je mírou vědomí, které vám dá svět zpátky. Toto je spojené s ohromnými a mocnými zákony světové existence..."   - A co lidé,kteří namají žádné prostředky a tak ve světě nemohou umístit vůbec nic? Nebo do vnějšího světa může člověk umisťovat své myšlenky a ideje aniž by je jakkoliv realizoval ve hmotě,např. stavbou chrámu ?

dále : ..."Proto, pokud by bylo možné vštípit nový obsah spolu s novou znalostí do těchto forem, dobro by narůstalo, protože Svobodné zednářství by tak mohlo být znovu naplněno opravdovým duchem. Obsah a forma každopádně patří k celku. Dnešní situace je taková, že stupně zde jsou, ale nikdo je neprochází ve skutečném smyslu! Ale navzdory tomu nejsou úplně bez účelu...."  -Vštípit nový obsah do těchto forem je spojení pojmů s jasnými a pravdivými představami ? ...To se v podstatě děje zde na stránkách TSO,resp v každém subjektu,který zde čtené chápe,rouzumí tomu a umí si to představit..."Stupně zde jsou"- vyšší stupně vývoje ? Jak "zde",v nitru každého subjektu ? Nikdo je neprochází ve skutečném smyslu proč ?

Dále : "....Základní tajemství je tedy toto: Lidská bytost musí umět mlčet o stezkách na kterých se jeho Já rozvíjí, a pohlížet na jeho činy, ne na jeho osobní Já, jako na kritérium. Skutečně hluboké tajemství leží v jeho činech a v překonání Já skrze skutek. Já musí zůstat ukryto, uvnitř skutku. Vyloučení zájmů osobního Já z proudu lidské karmy - to patří k prvnímu stupni. Cokoli individuální karma Já způsobí postupem času je tak naprostým krachem...." - No ale snad všechno co člověk dělá,tak dělá pro sebe,pracuje ,spíš otročí,aby měl na základní životní potřeby...Vyhnout se tomuto dělání pro sebe v dnešním totalitním systému nelze,to umožňuje pouze TSO...To jako když satanista  založí neziskovku,nikomu o tom neřekne,tak je do budoucna karmicky v pohodě ,bez dluhu,i když pracoval vědomě proti vývoji lidstva...?  Jak můžu Já schovat do činu,do skutku - to mám teď  běžet do lesa  s čelovkou s kapesním nožem,tam vyřezat z pařezu u cesty třeba veverku pro pobavení a potěšení kolemjdoucích a nikomu to neříct a ani nemít radost z toho,že to někomu udělalo radost ?

Dále : "...A v určité míře bude stále větší možnost ovládat ohromné masy lidí pouhou silou; jednotlivec získá větší a větší moc nad určitými masami lidí. Protože směr vývoje vede, ne k větší demokracii, ale k oligarchii brutálního druhu, kdy síla jednoho jednotlivce bude nezměrně zvětšena. Když není mravnost zušlechťována, tak to vede k brutalitě v každé možné formě. Takový stav věcí přijde, stejně tak jako přišla na Atlantdu velká vodní katastrofa..."

-Co je zde myšleno "určitými masami lidí" ? Jednotlivec (předpokládám zcela propadlý zlu) jakou "pouhou silou" bude ovládat tyto masy ? Když platí že "vědění je moc",budou tito jednotlivci skutečně vědět co je smyslem existence,o duchovních světech,o svobodě,atp.?
Více zde: http://m.christian-rosenkreutz.webnode.cz/fotogalerie/

A jestě z přednášek RS,tuším "poslání střední Evropy",otázky vložím do textu v lomených závorkách :

"...A tady máme počátek nedovolené souhry.Neboť okultní zásady,okultní prostředky okultní impulzy samozřejmě nesmí být používányjako pomůcka,jako motor právě pro pátou poatlantskou kulturu,která se musí stát kulturou ryze materiální  / -Mám za to že kultura by se měla produchovňovat,materiální je snad až dost ne ...?/. .Napadnutelné  /...kým,kdo si může dovolit je napadnout ...?/  to začne být ve chvíli,kdy za šířením této ryze materiální kultury stojí okultní impulzy./Satanisté...?/  Světovládu nechtějí založit pouze pomocí toho,co je v podobě sil k dispozici na fyzické pláni,nýbrž chtějí tuto kulturu šířit pomocí okultních impulzů,impulzů spočívajících ve světě nezjevného  / Jak se šíří materialismus pomocí okultních impulsů,co to je za impulzy,jak se projevují ve zjevném světě dají li se nějak detekovat ? / . Okultními prostředky se tu již nepracuje ku prospěchu obecného lidstva,nýbrž ku prospěchu skupiny..."  / - Predpokládám satanistických elit. Tedy,dle výše uvedeného je evidentní,že temná světovláda v pozadí zcela záměrně pracuje proti vývoji lidstva,což je tzv. hřích proti Duchu svatému,ten neodpustitelný.Asi se již zeptám poněkolikáté,ale jak tuhle pakáž vymlátit,jak se k ní vůbec dostat ? Nebo by se měl požádat Archanděl Michael,že už to jako stačilo,tak ať je seškvaří blesky třeba...? vždyť tito zatáhnou celý lidstvo do propasti,šelmě do chřtánu a bude jim to dovoleno jako ?

Od doby RS se svět poněkud změnil. Ani Zednáři dnes již nejsou tím (následkem pokračující infiltrace), čím ještě za RS byli...

Na počátku byl atomem celý stvořený vesmír. Postupným oddělováním se vesmír drobil na menší atomy, biblicky na „prach země“ a dnes již můžeme mluvit o rozpadu na mikročástice.

Na počátku lidského myšlení byli sofisté učiteli moudrosti, od nichž se později oddělili filosofové, přátelé moudrosti. Sofisté pokračovali jako podvodníci a lháři, organizovaní dnes v tak zvané „akademické teoretické vědě“. Z jejich teoretických křivulí vzešel„paralelní“ sférický „atom“, který se prý člení na částice různého druhu (elektron, neutron, vlnitron, srandon atd.). Lidstvo se rozdělilo na dvě skupiny. Ta větší kráčí mílovými teoretickými kroky kupředu s materialistickým vědeckým pokrokem, ta menší se drží duchovní vědy...

Výbuch atomové bomby není dán uvolněním energie sférického atomu, ale uvolněním sil urychleným rozpadem „nadkritického množství“ hmoty, která má k takovému rozpadání přirozený sklon. Jsou to síly, které drží tuto hmotu pohromadě. Obdobné síly vtiskuje člověk hmotě při svém tvoření (tvarování, konstruování atp.) a obdobně vzniká koagulovaná elektřina, či lidská myšlenka. Člověk se zkrátka učí tyto „atomové“ síly nejen uvolňovat, ale i seskupovat (formovat). Naučí se to podobně, jako se dnes učí řemeslu. Naučí se to před koncem páté kulturní epochy, kdy již zlo nebude moci být svobodným vnucováno...

Koagulace je utváření sil (podobně jako kulový blesk), jež se pak navenek jeví jako různé celky, zvané atomy, monady, myšlenky atp. Takovým celkem může být celý chrámový komplex, celá planeta, ba celý vesmír...

Práce na své nesmrtelnosti je nezištná (nesobecká)! Nelze si ji tedy představovat, jako práci pro sebe, či pro zachování svého jména (věhlasu). Skuteční Mistři nejsou mezi satanisty či „ďáblisty“, dnes už zpravidla ani v „neziskových organizacích“. Mistry poznáme podle jejich svobodných obětí, dokážeme-li svobodnou oběť vůbec rozpoznat...

Prostředků je zapotřebí k ovládání světa a k jeho drancování. K odevzdání se světu není třeba žádných prostředků. Odevzdat se světu představuje věrnost světu, nikoliv připojení k nějakému světovému názoru. Skutečně věrní můžeme být jen tomu, co pravdivě poznáme. Pravdivě poznávat svět znamená být v souladu (harmonizovat, ladit), sjednotit se (nikoliv splynout) s ním svým cítěním, myšlením a chtěním, nikoliv v něm něco umísťovat (dizonantní konstrukce, spekulace, teorie).

„Vštípit nový obsah s novou znalostí do těchto forem“ představuje poznávání (nikoliv vymýšlení) nových pravd. Spojení jasných pojmů s jasnými představami se týká jen myšlení. Je tu však třeba připojit také cítění (tzv. myšlení srdcem) a chtění (spravedlivý soud dobré vůle).

Stupni tu RS míní patrně „stupně zednářského zasvěcení“, jimiž dnes nikdo neprochází, ale postupuje jen „kariérně“.

Svět je reálně stupňovaný (daný stupňováním sil)...

Vše, co člověk dělá z nutnosti, dělá pro sebe (egoidně). To platí i v TSO (ZPP aj.). Jeho pokrok vězí v tom, co dělá svobodně mimo nutnost pro svět (poznávání pravdy a konání podle ní). Protože jeho svobodné konání je jeho a nikoho jiného, vězí jeho já v jeho činech. Poznáme ho však podle těch činů, nikoliv podle jeho já, které v něm vězí. To znamená „umět mlčet o stezkách na který se naše já rozvíjí“, to znamená „vyloučit osobní já z proudu lidské karmy“. Pokud naše já není skryto v činech, ale visí na nich, jako účel činů, potud se naše individuální karma neřídí činy, ale jejich účelem, naším egoismem, což je pro náš vývoj „naprostý karmický krach“...

„Určitými masami lidí“ jsou míněni lidé individuálně nesvobodní. Tyto masy budou ovládány přírodními silami a okultismem (černou magií). Nemravná oligarchie otrokářů samozřejmě nebude chtít vědět nic o smyslu existence, o duchovních světech, o svobodě,atp. Ji přece již dnes zajímá jen její parazitní prospěch...

Pátá poatlantská kultura nemůže být produchovněna jako materiální, protože je teoretická a ideologicky okultní. Jejím tahounem již není materialismus jako v 19. st., ale nepříčetná nenávist vůči vývoji ke svobodě. Vybijete-li tyto elity, povstanou Vám z vlastních řad nové. Neodstraní-li lidstvo možnost parazitismu, budou tu neustále možní noví parazité.

“Na počátku byl atomem celý stvořený vesmír. Postupným oddělováním se vesmír drobil na menší atomy, biblicky na „prach země“ a dnes již můžeme mluvit o rozpadu na mikročástice.”

-Celý vesmír byl jakýmsi makro-atomem…? Požádal bych tady o bližší vysvětlení...Teoretická věda tvrdí (nevím jestli tahle teorie ještě “frčí”),že celý /nekonečný/ vesmír byl na počátku namačkán v jediném /tedy konečném / atomu a pak snad nastal velký třesk, nejspíš pouze v teoretikově hlavě, protože v tom je hrozných nesmyslů a protimluvů. Nevytváří ti akademici některé své teorie tak, že v nich zcela převrátí skutečnost, tedy jako jakýsi vzdor realitě…?  Pokud někdo chce podat křivé a lživé svědectví, teorii o nějaké skutečnosti, pak mu tato skutečnost musí být známa přece… ale předpokládat to u akademických teoretiků mi přijde zcela nereálné…

To postupné oddělování mělo a má jakou příčinu - první dokonalé bytosti, které tento původní vesmír opustili a začali tvořit vlastní? … Sluneční soustavy ovšem nejsou žádné mikročástice. To dělení přece nemůže probíhat do nekonečna až k nějakým ultrapidimininanočásticím, to dospěje do určitého stadia a pak se zas bude slučovat, sjednocovat oddělené?

Ta větší část lidstva kráčí mílovými teoretickými kroky kupředu s materialistickým vědeckým pokrokem “kráčí kupředu” kam?  Řekl bych že vstříc apokalypse,do propasti. Převedeno matematicky se vzdalují od Krista jako od nuly čísla, přičemž nejblíž mu jsou jedničky jako jednotlivci držící se duchovní vědy. …..->3->2->1->0<-1<-2<-3-<.....a nalevo od nuly jsou relativně záporná čísla, jednotky, jednotlivci propadlí zlu a napravo kladná čísla, jednotlivci pracující pro světlo, dobro… ?

Předpokládám, že svobodná oběť, nejvyšší v našem vesmíru je ta Kristova. Tzn., že on už jako dokonalý to pro svůj vývoj vůbec nepotřeboval , on sestoupil na Zem mj. ukázat cestu nedokonalým. A tato Jeho oběť se stala ze všech vesmírů pouze v tom našem,pouze v naší sluneční soustavě…?  Nebo takovou oběť může podstoupit každý bůh v každém vesmíru, sluneční soustavě, kterou stvořil ?

Teorie „velkého třesku“ vystřídala teorii „kant-laplaceovy“ mlhoviny.

Velký třesk prý představuje posouvání (expanzi) konečných hranic exploze (konečna) donekonečna. To prý jednou skončí tzv. „degresí“, tj. zpětným zhroucením nekonečného-konečna do nekonečně malého bodu, který pak má zase explodovat. Obě tyto krajní nekonečná konečna se prý mají stále střídat (aniž by tu konečna svého nekonečna dosáhla) jako při jakémsi „dýchání“ akademické „teorie množin“...

Zlí jazykové tvrdí, že tak jako před vynálezem „gravitační teorie“ byl Newton ve spánku praštěn do hlavy padajícím jablkem, tak prý byl před vynálezem „velkého třesku“ Gamov opařen v rozkroku vařícím thé z netřesku...

Oba jmenovaní akademičtí „vynálezci“ samozřejmě o pravé skutečnosti nemají ani ánunk. Oba pracovali na alternativní teoretické „realitě“ proti učení bible, proti víře v Boha.

Proti oběma teoriím (mlhovině i třesku) lze vznést námitku, na kterou žádná akademická hlava neodpoví. Prostě je bude ignorovat, jako TM otázky v diskusi, nebo na ně „odpoví“ nějakým demgogickým odseknutím.

Ta otázka zní:

V čem rotovala mlhovina? V čem došlo k velkému třesku?

Oběma totálním vynálezům totiž chybí relativní okolí:

Co je okolím mlhoviny? Co je okolím třesku?

Relativita (vztahovost) je totiž duální. V daném případě tedy nejde jen o prostor (mlhoviny či třesku), ale také o jeho vztah k relativnímu opaku, k okolí prostoru!

Také relativní iluze „totálního prostoru“ má nutně relativní okolí, s nímž si akademičtí vynálezci kosmologických alternativ prostě nevědí rady. Proto akademickému školství nezbývá, než v povinných státních školách vychovávat blbce, kteří jejich vynálezy mohou strávit bez námitek...

Realita je taková, že na počátku byl atom daný „okolím/prostor“ (Nebe/Země). Pak následoval vývoj světla, stupňováním (vnější/vnitřní) sil paprsků světla, na obou stranách počátku. Postupné drobení počátečního atomu, je pak vlastně rozkláním vnitřně stupňovaných paprsků světla na „prach země“, z něhož byl stvořen pozemský člověk(„sjednocením prachu“ tvarované tělo)...

Na otázku, kam „mílovým akademickým pokrokem“ kráčí větší část lidstva, není snadné odpovědět slušně. Staří Řekové by řekli „do hlubin Tartaru“ (do Soratova neprostoru).

Řečeno matematicky, vzalují své kroky (vně i uvnitř) od obvodu nuly (0), která číslem (1-X) není. Kladná čísla (vnější) jsou luciferská, záporná čísla (vnitřní) jsou ahrmanská. Obě číselné řady (+ a -) narůstají tak dlouho, dokud se neobrátí a nenastoupí cestu návratu k obvodu nuly (0).

Cestu vývoje „tam a zpět“ ukázala lidstvu oběť boho-člověka Krista-Ježíše.

K takové oběti dochází ve všech vesmírech, které jsou v různých fázích vývoje svobodné lidské individuality. Proti tomu se všude staví akademická alternativa pouhého mechanického totálního „vzniku a zániku“, teorie Soratova vyblití a pohlcení blivanců. Kdo tuto teorii nepřekoná, není hoden ani schopen svobody (osvobození od ní)...

Krajské a senátní volby měly účast 1/3 voličů.

O čem svědčí to, že více než 2/3 občanů je nespokojeno, nemá důvěru v to, že volby mohou něco změnit.

To svědčí o tom, že lidé nevěří, že volby mohou něco změnit a současně nehledají řešení: Co s tím?

Elitám vyhovuje, že se voleb zůčasťnují jen jejich straníci.

Někteří dokonce i hledají řešení, ale když je oslovím s TSO, tak jim to připadá jak z jiné planety a hned říkají - to je moc složité, nebo mají případně hned učené námitky na pár úvodních vět, místo aby se seznámili s celou metodikou. Nejlepší je ta poslední námitka, se kterou jsem se setkal: Že prý druhů totalit je více než tři. To je fakt skvělé, že se někdo dokáže nimrat v tomto, místo aby šel k jádru věci...

Lidem asi musí být ještě hůř, aby byli vybičováni k tomu, aby něco dělali pro změnu. Mají relativní pohodlí, možnosti uspokojování pudů ve městech jsou široké, a to pro vytvoření iluze svobody asi stačí...

Námitky typu „to je moc složité“ jsou dány neochotou se věci vůbec zabývat. Setkáváme se s tím v každodenním životě. Lidé okamžitě přemýšlejí o tom, co namítnout, nikoliv o věci.

Odstraníme-li z metodiky a z „pilířů“ vše, co překonává nějaký konkrétní dalekosáhlý totalitní zlořád, zcvrkne se metodika TSO rázem snad jen na 10 stránek (možná i míň).

Totalita je moc složitá!

Učené lhaní je moc složité!

Pohodlnost a její výmluvy jsou moc složité!

To, co současná totalita a elity ...nazývají jako tzv. "svobodné volby", tak občané dali najevo, že je nezajímají, resp., že jim nevěří. Lidé podvědomě cítí, že je v tom zakopán nějaký podvod, že svobodné volby nejsou svobodné.

I já bych rád nalezl zdůvodnění tohoto temného pocitu lidí, že jsou podváděni...

V čem tkví prosím problém? Přeci občané si skutečně mohou svobodně vybrat z kandidátů na kandidátce. Co máte proti tomu?

Elity argumentují: Kdo volit nejde, jeho probém, nemá si co stěžovat, když se mu pak něco nelíbí...

Mohou-li si cestující přes les volit mezi deseti loupežnickými klany na kandidátce, pak si přirozeně nemyslí, že tu má nějaká volba smysl. Les je prostě v rukou loupežníků a musí se hledat jiný způsob, jak se jich zbavit...

Prý "náhoda přeje připraveným".

Je náhoda zákonitá (tedy má příčinu) nebo není?

To, že právě nějaká vločka spadne právě na tvoji dlaň? Jako jasně, že když dám dohromady všechny fyzikální zákonitosti, jak se z vodní hladiny odpařila voda, jak v mracích zkondenzovala, jak kapka vody zkrystalizovala, jak spadla právě za určitého směru a určité rychlosti větru právě tam, kde byla dlaň, která se hýbala právě tak, aby byla v daný moment na tom místě....pak náhoda snad ani neexistuje.

Proč se potom vůbec říká náhoda, jestli neexistuje.

Nebo jen nevědomci hovoří o náhodě? Protože se naivně domnívají, že existuje? Ale neuvědomují si jen, že náhodou nazývají to, co nechápou.

A jen vzdělanci vědí, že náhoda je blbost?

Jsme vychováváni a žijeme v sugescích tzv. teoretické vědy, která vše (zejména své teorie) pokládá za zákonité. Co se do škatulky „zákona“ nevejde, to má za náhodu, či paradox. Kam asi zařadí svobodné myšlení a konání? A kam neobvyklé či nechápané projevy duchovních světů? Lidová moudrost o náhodě praví: „Když Pánbů dopustí i motyka spustí!“...

Existuje způsob a místo pádu sněhové vločky, o němž není možné říci, že není náhodné?...

Koho míníte „vzdělancem“?...

Hypoteticky je možné sledovat molekuly kapky až k síle větru a váze kapky a spočítat, kde spadne. Hypoteticky, kdybychom měli všechna tato data, spočítali bychom místo dopadu.

Ale prakticky je to nemožné.

Koho myslím vzdělancem?

Tak schválně…. akademika asi ne.

Ale nerozumím odpovědi na moji jasnou otázku: Existují náhody?

Kladete mi dotaz na svobodné myšlení a konání. To asi nejde determinovat. Tam opravdu záleží na jedinci, jak se rozhodne. Skutečně svobodný duch neodvisí od zevních ani vnitřních podnětů.

Ale toho stavu žádný běžný člověk nyní nedosahuje… (to je přibližná citace RS, co jsem kdesi četl).

Co chcete říci tím, že když pámbů dopustí i motyka spustí? Jako že existují náhody?

I prakticky by to bylo možné, ale jaký by to mělo mít smysl?...

Tak koho myslíte tím vzdělancem?...

Cituji: „Ale nerozumím odpovědi na moji jasnou otázku: Existují náhody?“

zmp: Nerozumíte, protože neodpovídáte na moje otázky důsledně. Upřesním tedy: Kam (do jaké škatulky) by učený teoretik zařadil myšlení a konání svobodného člověka? Do škatulky zákona, či náhody?

Budete-li důsledně odpovídat na položené otázky, vyvinete úsilí, které Vám umožní jasně chápat příslušné odpovědi. Ty otázky nejsou kladeny kvůli mé zvědavosti, ani akademicky (polemicky)...

Tu citaci RS jste četl v „Teorii poznání RS“ nebo ve „Filosofii svobody“.

K tomu dodávám: Běžný evropský člověk sice není ve všem dokonale svobodný, tu a tam se však přece jen svobodně projeví. Nuže, kam učený teoretik takové projevy zařadí?

Napsal jsem: „Lidová moudrost o náhodě praví: „Když Pánbů dopustí i motyka spustí!“... “

Odpovídáte: „Co chcete říci tím, že když pámbů dopustí i motyka spustí? Jako že existují náhody?“

Kam mám tuto Vaši reakci zařadit?...

Myslím si, že i v duchovních světech musí existovat určité zákonitosti a principy a že ani tam se nedějí náhody a zázraky. Považuji náhodu za určitou formu, část, variantu zázraku. Je to něco, co my nechápeme. Ale podléhá to nějakým zákonům, třeba vyšším nebo nižším, ale v každém případě dosud neobjeveným…

Tak chápu lidové rčení: Když pámbů dopustí, i motyka spustí… Ano?

Ale že by existovaly zázraky typu, že i sám stvořitel v úžasu nad sebou zvolá: OOO, zázrak… a je překvapený tím, co stvořil…vlastně nestvořil,…tedy tím,  co mu to vyrostlo pod rukama…no nevím…. Zázrak je něco, co je mimo stvořitele. A může být něco mimo stvořitele? A náhoda je něco, co je nějak tak nastejno…. Náhodou stvořitel stvořil něco, co nestvořil….ooo, jaká náhodička….

Vzdělanec je ten, kdo uvažuje na základě reality.

zmp: Nerozumíte, protože neodpovídáte na moje otázky důsledně. Upřesním tedy: Kam (do jaké škatulky) by učený teoretik zařadil myšlení a konání svobodného člověka? Do škatulky zákona, či náhody

Já: protože teoretik je mimo realitu, tak by asi mylně zařadil svobodné konání a myšlení do něčeho zákonitého, do zákona, ne do svobody… v duchu paradoxní reality: svobodné je nesvobodné...

Cituji:

Jak mohou v duchovních světech existovat určité zákonitosti dřiv, než ten duchovní svět? V jakém světě by pak měly „zákonitosti“ svůj původ?...

Řeknete-li, že „zázrakem se jeví být něco, co nechápeme“, jaký smysl má pak říkat, že „zázrak je mimo stvořitele“?

Lidé mají obecně tendenci si neustále protiřečit. Jejich slova tak nemohou mít nijakou váhu.

Každému se občas stane, že způsobí něco jiného než chtěli. Jedna anegnota (nebo „anegdota“?) vypráví, jak chtěl žid potěšit manželku a vyšlo z něho: „tys mi zkazila život!“...

Myslím, že o tom, kdo se orientuje v realitě, můžeme říci, že má zdravý rozum, zatímco vzdělancem míníme člověka, jenž se orientuje v knihách, tedy mimo realitu, jenž se naučil nějským teoriím...

Pokud by teoretik zařadil svobodné myšlení a konání do škatulky zákona, nikoliv náhody, kam by zařadil nesvobodné myšlení a konání podle zákona?...

R.S. ; “Myšlení, které má za oporu aparát fyzického mozku, může pochopit jen minerální říši, tzn. fyzično. K pochopení vyšších světů je potřeba myšlení odpoutat od závislosti na fyzickém mozku a umět myslet bez něj…”

Nebude to úplně přesná citace nejspíše , ale vyvolalo to ve mě otázku - Je li předmětem myšlení pouze fyzično, pak je myšlení vázáno na fyzický mozek i když je logické? Mohou vůbec ateisté myslet reálně logicky, když věří pouze ve hmotu a v to co vnímají pouze fyzickými smysly - vždyť to je jednostranné a tedy nereálné uvažování…?  A je li předmětem myšlení nadsmyslno, duchovno, tak tento předmět myšlení ho odpoutává od fyz.mozku?  Předmět myšlení to co myslíme přetváří, proměňuje myšlení?  A reálně logické myšlení, ať je jeho předmětem cokoliv již není poutáno k fyz.mozku?  Jeho podstata je éterická?... Má předmět vědomí vliv na jej vnímající vědomí a může ho proměňovat - probouzet…?  A to co konáme proměňuje naší vůli?

Původně člověk nemyslel. Měl jasnozřivé vnímání duchovních světů. To však na Zemi (zejména v poatlantské epoše) postupně uhasínalo (srovnej „soumrak bohů“)...

S uhasínámím jasnozřivosti duchovních světů, počínaje zemědělskou kulturou Iránu (Zarahtrušty) vyvíjí lidstvo postupně vnitřní reálně logické myšlení o vnějším fyzickém světě. Vědění o vnějším duchovních světech se pěstovalo již jen v mystériích...

Nepřátelsky proti kultuře Iránu se udržovala jasnozřivost v pastevecké kultuře Turánu (staletá válka severu proti jihu), z níž vzešel Abraham, který měl jako první člověk vlohu, cítit božství v nitru svého fyzického těla (v principu jako zákonitost hvězdného světa Jahve). To Zarathruštovi umožnilo genteticky vyvíjet fyzické tělo, v němž se Abrahamova vloha dál rozvíjela (po 42 generací) až k tělu, v němž se Zarathrušta zrodil jako šalamounský Ježíš...

V babylónském zajetí bylo Zarathem započato spojování vnitřní schopnosti starých Hebreů s vnější schopností starých pohanů (Iránců, Řeků a Římanů). Golgotou bylo toto spojení dokonáno...

Od Golgoty tedy člověk zcela pozbývá jasnozřivost a namísto ní vyvíjí Řecké vnitřní reálně logické myšlení o vnějším fyzickém světě a vedle toho má Abrahamovu schopnost vnitřně pociťovat božství duchovních světů (= oddělení vědy od náboženství)...

Jakmile se tedy člověk na fyzické pláni vyučí reálně logickému myšlení (v závislosti na fyzickém mozku), jímž zpětně pozná zákonitosti fyzického světa, přivede Kristem dokonaná Abrahamova schopnost člověka k pochopení fyzického světa (myšlením odpoutaným od fyzického mozku), jako plného projevu světa duchovního.

V křesťanském vývoji člověka je to okamžik, do něhož vstupuje duchovní věda RS!

Nyní musí člověk poznávat na dvě až tři strany. Na jedné straně duchovní světy a sebe jako ducha (já), na druhé straně duchovní projevy ve světě fyzickém, éterickém a astrálním.

K tomu nyní jako „čtvrtá strana“ poznávání přistupuje znovu probuzená pastevecká kultura starého Turánu (v Evropě starých Keltů oplodněných Germány a Slovany), kultura lidské duše, přežívající dosud v jaksi „ilegalitě“ jako mystérium Matky (Děvy) starých druidů a drotů, v duchovní vědě RS pak jako bytost Ahthroposofie (Sofie)...

…”Nepřátelsky proti kultuře Iránu se udržovala jasnozřivost v pastevecké kultuře Turánu…”

A: “...K tomu nyní jako „čtvrtá strana“ poznávání přistupuje znovu probuzená pastevecká kultura starého Turánu…”

To co dříve vystupovalo nepřátelsky proti kultuře Zarathušty, tedy vlastně proti vývoji lidstva, to se znovu probouzí jako síly pracujících pro vývoj lidstva…? A “to” je nynější bytost Ahthroposofie…? A když se to probouzí, předpokládám, že “to spalo”,to by ovšem znamenalo, že “to” bylo obrácené ve spánku - když to dřív pracovalo proti vývoji a po svém probuzení to pracuje pro vývoj… nebo to “probuzení” je to obrácení? Proč to bylo v “ilegalitě”? -Nepředpokládám, že se do ilegality odebrala sama. Ta “ilegalita” znamená  “dosud nevhodné pro vývoj lidstva”...?

Řečeno velmi heslovitě:

Kultura pastevců působila vůči kultuře zemědělců nepřátelsky, protože neuznávala žádná pole a usazený život, ale jen pastviny a volnost (pohyblivost se stády). Z hlediska pastevců bylo pole zabíráním pastvin.

Z kultury pastevců pocházel také Abraham, který založil vývoj mystérií Syna.

V době Zarathrušty měl zelenou vývoj zemědělců, zatímco pastevci se cítili být „původním obyvatelstvem“. Zemědělci se vyvýjeli progresivněji, přes Řeky až k Římanům, kdy se tato kultura Otce vyčerpala (zestárla) a spěla k úpadku do egoismu...

Kultura pastevců a kult Matky přežíval v Evropě u Keltů (Galů atp.). Z Turánské kultury s kultem Matky pak přicházely do Evropy mladé síly Germánů a Slovanů, kteří v Evropě splývají s Kelty (násilně i volně),„dobývají“ Římskou zemědělskou kulturu (mystérium Otce) a přijímají křesťanskou kulturu Syna. Turánská kultura tedy přichází do evropského Iránského úpadku jako svěží.

„Ilegalita“ mystérie Matky je dána tím, že tento kult na čas ustoupil kultu Otce. S křesťanským kultem Syna nastal nový čas progresivního vývoje kultu Matky, jenž se v Evropě odkládání o Lucifera. Vůči němu však vystupuje starý kult Otce nepřátelsky, jenž se ve svém úpadku přiklání k satanismu...

TSO souvisí s „obnoveným“ kultem Matky, k němuž tíhne Syn, jenž s Otcem jedno jsou...

Vývoj není přímočarý, jak nám sugeruje akademická ahrimanská škola...

Dá se v této souvislosti říci také něco o mysteriích Ducha svatého prosím (pokud nějaká byla/jsou)? Teď jsem si uvědomil, že jsem o nich asi nic neslyšel...

Mystérium Ducha sv. je mystériem Matky...

Omlouvám se, moje chyba, že mi tak evidentní souvislost nedošla...

Srdečně zdraví Atrea

Výborně! Tato představa je imaginací betlémské hvězdy, na jejímž upřesňování se lze úspěšně duchovně vyvíjet. Jen v ní neztratit orientaci...

Správná připomínka!

Sestrojením stroje vložil člověk do stroje svého ducha a proto ho musí stroj poslouchat tak, že jeho duch ve stroji spoutal jiné duchy (přírodní), projevující se během provozu stroje (v jeho hlučení atp.)...

Pozorováním zvířat v jejich přirozeném prostředí člověk od přírody získává (okoukává a chápe) moudrost, a současně se učí tuto přírodu ovládat, na úrovni živočišné domestikací zvířat. Krocením divokosti zbavuje zvířata jejich démoničnosti...

Jak jinak chceme vysvětlit démoničnost živelných katastrof říše nerostné či divokost říše rostlinné, zvířecí i tzv. přírodních národů? Luciferova a Ahrimanova démoničnost působí v přírodě sice oprávněně, na člověku však je vrátit přírodu do stavu „ráje“.

Tím, že člověk sám sebe pozvedává pozorováním divoké přírody, se mj. Uschopňuje k tomu, aby svým přičiněním na oplátku pozvedávat také divokou přírodu. To by se však nestalo, kdyby člověk sobecky pozvedával (krotil) jen sám sebe...

Podávání chleba a vína (jako svého těla) neznamená „nezabíjet zvířata“. Jak bychom pak vysvětlili duchovní obrazy učedníků jako rybářů, nasycení shromáždění rybami, či velkonočního beránka?

„Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo...“

Tolik astrální mlhy, domýšlivých klamů, prachsprostých lží a koncentrovaného "bratrství" na jediném místě se opravdu hned tak nevidí... Bože dobrý, děkuju Ti, žes zbavil od Zlého mne i jiné, hledající Tvé království, a nedals vzniknout žádnému pohanskému "TSO", do kterého bychom jak blbé, luciferem oslněné můry jistě jako obvykle vlítli... Amen.
P.S. „Nech odpadne, čo je oportunistické!“ –  Gustáv Husák

Omlouvám se, že ještě trochu zaprudím; vůči některým však cítím drobný dluh. Takže předběžný dárek k Mikulášovi (naložte s ním, jak libo) a přátelské zamávání na rozloučenou:



A ještě opravdu poslední nejapná poznámka:
První kulička jasně dokazuje, že 0 m/s – 0 m/s = 0 m/s.
Poslední kulička taky jasně dokazuje, že 0 m/s – 0 m/s = 0 m/s.
A všecky kuličky uprostřed absolutně jasně dokazují, že 0 m/s – 0 m/s = 0 m/s...
(Chudák furt fackovaný Kristuspán, který na to prý musí ze škvír mezi koulema čučet jak kvadratické péro z lineálního otomanu ZMP...)

Perfektum s imperfektem
zpili se sektem.
Na futurum cink přípitek
(nebylo žádných námitek).
Plusquamperfektum a futurum exaktum
jen mrkali k těm faktům...

(ChM, Šibeniční písně: "Mezi časy")

Mějte se krásně, nefilantropodemagogicky a hlavně neválečně!