Vážení

Rudolf Steiner a nejenom on, popisuje vývoj neboli evoluci člověka jako něco, co zvedá především úroveň jeho Vědomí. Tedy jinak řečeno, vyvíjí se Vědomí, tedy Já v člověku a vše ostatní je jenom něčím, co je na mnohem nižší úrovni a je podřízeno tomuto hlavnímu trendu. Problém je v tom, že člověk se ztotožňuje s tělem a neuvědomuje si, že tělem není a v tomto těle pouze bydlí. I v případě, že to připouští, tak své myšlení stále není schopen překlopit do tohoto nového pohledu a tak vzniká to, že se ptá na otázky, které by si dokázal odpovědět sám, pokud by důsledně aplikoval to, co jsme zde nadhodili.

Takže konkrétně.

V říši zvířat je velmi mnoho druhů, a všechny jsou ve vývoji opožděné za Člověkem. Každý druh je charakteristický něčím, co ve směru k člověku mu jakoby je dáno v nebývalé míře. Jakoby to něco bylo tím, co člověk ztratil ve svém vývoji, neboli to odložil. Ale je to tak? Podívejme se na velmi známý typ zvířecích vlastností, které reprezentuje zvířetník (zvěrokruh). Velmi rychle zjistíme, že všechny tyto vlastnosti máme, ale jinak, nežli jsou prezentovány v tomto zvířetníku. Máme je totiž zušlechtěné. Odložení těchto vlastností, respektive termín, který se používá pro toto zušlechtění, není nejvhodnější. Nejedná se o to, že tyto vlastnosti někam dáme, někam odložíme či je dokonce ztratíme, jde o to, že je propracujeme a dostaneme pod kontrolu svého Vědomí, tedy pod kontrolu svého Já.

Tak se stane, že chaos RYB změníme na moudrost a následně jsme s pomocí této moudrosti dokonce schopni se velmi dobře v tomto chaosu orientovat. Sílu býka změníme na duchovní moc. A tak podobně.

Bytosti zvířat jsou bytosti, které nejsou zcela inkarnované. Jde o skupinové duše, které se zde ve hmotnosti představují jen svými částmi, které se zde mají možnost projevit. Tím se stává, že v jistých principech jakoby zamrzávají či zatuhávají a jsou jimi de facto řízeni.

Člověk se plně inkarnoval vlastně až v Atlantské době. Byl ale stejně ještě napůl nedoinkarnovaný. Žil svůj život napůl v astrálním snovém světě. Proto se stávalo, že i zde se projevilo to, co mohlo znamenat odchýlení se od cesty a tak se zrodil opočlověk a jeho varianty, které my dnes nacházíme. Toto odchýlení znamenalo zatvrdnutí ve vývoji a to doslova, a proto nacházíme jejich kosterní pozůstatky. To ale také znamenalo, že toto vychýlení bylo chybnou cestou a bylo proto opuštěno a my právem tyto bytosti nazýváme zvířaty.

Jenomže vývoj pokračuje a hlavní vývoj, kterým je vývoj nás samotných, tedy našeho vlastního Vědomí (našeho Já) se dostává do situace, kdy už nenastává odchýlení z vývojové cesty tak, že by se vytvářel nějaký poddruh člověka na fyzické rovině, ale dochází k tomu, že toto odchýlení nastává až na úrovni mysli (mentální úrovni). Takže forma, v tomto případě tělo, se již nemění, ale mění se její obsah, tedy my samotní.

Tak v současnosti máme kolem sebe až neuvěřitelnou paletu různých vývojových stupňů našeho Vědomí, tedy nás samotných. Od idiota až po genia či zasvěcence. Na rozdíl od tvrdé fyzické formy, která se dále nedala zpracovat, a proto musela být vývojem odložena, tato mentální forma je stále dostatečně variabilní a tak i ten poslední z posledních má naději projít vývojem a dohnat zmeškané. I když to vypadá, že času příliš pro tyto opozdilce nezbývá.

O tomto posledním fenoménu, který je poměrně složitý na pochopení, zvláště pak jeho jednotlivé vývojové stupně, které dosud nedosáhly stavu plné kontroly nad svým nízkým Egem, velmi dobře pojednává a tento stav popisuje David R. Hawkins, kterého jsem zmínil ve svém předchozím příspěvku a který velmi dobře nastiňuje cestu z tohoto marasmu.

Antonín Mareš

Člověk nemá jen vědomí já, pokud vůbec nějaké já má. Člověk má také vědomí duše, které má i zvíře. Má také vědomí těla éterného, které má i rostlina a vědomí těla fyzického, které má i nerost. Vědomí rostliny a nerostu zveme v protikladu ke vědomí zvířete a člověka „nevědomím“.

Aby se tato čtyři vědomí v člověku stále nehádala, musí postupně své nižší články zušlechťovat na úroveň duchovní, na úroveň svého pravého já. Proto Kristus vstal z mrtvých ve zduchovněném fyzickém těle, tedy i ve zduchovněném těle éterickém a astrálním. Kristem bylo ovšem zduchovněno také lidské já (ego). O těchto zduchovněných článcích lze sotva říci, že jimi člověk není, že v ních jen bydlí. Tyto zduchovněné články se stávají součástí bytosti člověka. Kdyby jich neměl, kdyby si je ke svému pravému já nevyvinul, nemohl by po skončení vývoje dál individuálně existovat.

Zduchovnění nižších těl předpokládá odložení jejich nižší přirozenosti a je tedy nerudovskou otázkou „kam s ní“? Kam jinam, než do tak zvané přírody. Odtud přírodní říše a jejich vývoj...

Vlastnosti, které jsou zvířatům dány v míře u člověka neobvyklé, jsou vlastnosti upotřebitelné například jen na fyzické Zemi, které člověk po zduchovnění svých nižších článků v duchovních světech nebude potřebovat. Například ostrý čich psa. I duchovní člověk má čich, nebude ho ovšem v duchovních světech potřebovat jako pes, ale jako duchovní člověk. Již dnes lidé „cítí“, že čich nějak souvisí s myšlením, které pes nemá. Například o člověku hrajícím fotbal říkáme, že má čich na góly. Ani tento čich na góly však ve svém duchovním vývoji nebude dál zušlechťovat, ale jednou ho odloží. Řečeno s nadsázkou, jednou se vyvine zvířecí druh „fotbalista“. Sám přece říkáte, že „vychýlení bylo chybnou cestou a bylo proto opuštěno a my právem tyto bytosti nazýváme zvířaty.“

Protože nižší články člověka mají sklon k „zatvrzování“, musíme je ve svém vývoji odkládat (smrtí) a nahrazovat novými (karmickým zrozením), které lépe vyhovují vlastnostem, jež jsme si ve vývoji osvojili. Ty odložené články se pak na příslušné úrovni přírody rozplývají. Fyzické tělo v prachu země, éterné tělo v akaši, astrální tělo ve světě astrálním...

Protože se naše mysl projevuje na fyzické úrovni například v naší mimice, gestikulaci, držení těla, chůzi, psaní, mluvení atp., je zřejmé, že mysl (její obsah) ovlivňuje také tělesné formy. Na současném těle je to patrné více méně jen „poněkud“, na těle příští inkarnace se to však projeví výrazně.

Už dnes můžeme na zločincích a některých elitách vidět vývoj lidského poddruhu, jakéhosi lidského zvířete...

Vážený "zmp"

Pro příště vás prosím, pokud mne chcete oslovovat, o plné představení se. Nemám rád tyto zkratky nebo pseudonymy, protože to je cosi, co umožňuje vyjádřit cokoliv, aniž se za to chci postavit. Pokud něco chci opravdu tvrdit, tak by to mělo být kotvené do mé osoby, aby to mělo patřičnou sílu. Jinak je to hozeno do větru.

No a nyní k vlastní odpovědi.

Je paradoxní, že se vlastně v ničem jiném, než v názvosloví, vlastně nelišíme. To co tvrdíte, je to, co je mi známo a co také sdílím.

Jenomže.

Jsem spisovatelem a napsal jsem již celou řadu knih, úvah, rozborů a různých pojednání. Samozřejmě jsem v nich vycházel z Duchovní vědy, tak jak jí podal R. Steiner. Jenomže i on měl svůj systém vyjadřování a své názvosloví a k tomu, abych si rozuměl i s ostatními lidmi mi nezbylo nic jiného, nežli přistoupit na jistý kompromis. A tak, ať se mi to líbilo nebo ne, jsem musel vytvořit v podstatě to, čím jsem byl schopen ostatní oslovit tak, aby jim bylo jasné, o jakých věcech mluvím, neboť oni byli a bohužel jsou dosud pod vlivem "pragmatické vědy" a nerozuměli by mi. To co jsem zde napsal je ale jen "výtah", který tím, že je podán osamoceně, může být vnímán jako cosi, co by mohlo být (ale věřte mi, že není), v rozporu s původním učením R. Steinera.

Takže nyní jen podám dodatečné dovysvětlení svých termínů.

Asi jsem to měl udělat hned na počátku, ale nenapadlo mi, že by to mohlo být až tak špatně srozumitelné.

Takže VĚDOMÍ je zde míněno jako JÁ a je jím míněna horní triáda DUCHA.

MYSL je míněna jako cosi co je pod vlivem EGA. V praxi je pak možno mluvit o systému ego-mysl. Jde vlastně o systém, který jste zmínil jako Vědomí Duše.

Striktně rozlišuji mezi DUCHEM, DUŠÍ a TĚLEM. Každý z těchto systémů se dělí na triády. V případě TĚLA je to hmotné, životní a astrální tělo. V případě DUŠE pak jde o části duše vědomé rozumové a cítivé. To samé dělení je i v oblasti DUCHA, ale to zde již nemá cenu rozebírat.

Nižší složky jsou vytvořeny pro možnost inkarnace člověka a spolu se nehádají, ale spolupracují. Podrobnější rozbory toho všeho jsou v mých knihách. Pokud byste projevil zájem, pak jsou umístěny v samostatném bloku (MENU – KNIHY) na webu www.rozpravy.cz

Asi tolik.

Pane Mareš, neoslovuji Vás, ale jen reaguji na diskusní příspěvek, který mi nejlépe řekne, co říkáte, ale také kdo jste. Jméno, pseudonym či zkratka mi říkají jen to, že určitý druh příspěvků pochází od téže osoby. I anonymní příspěvek něco říká, co stojí nebo nestojí za reakci.

Je-li to, co říkáme reálně logické, pak ne proto, že se za to chceme postavit, ale proto že je to pravda, za kterou se může postavit každý, kdo chce být pravdivý. Tvrzení, kotvené do konkrétní osoby, aby mělo patřičnou sílu, je všem ostatním vnucováno silou tvrdící osoby. Pro všechny platná pravda není nikomu vnucována silou, ani hozena jen tak do větru právě proto, že je platná pro všechny a existuje již dostatečný počet osob, které si to mohou uvědomit.

Z uvedených důvodů se zpravidla snažím mluvit sám za sebe neosobně, takže své jméno (a s ním ani své ego) nijak nestavím do popředí. Používám zkraktu „zmp“ (Zdeněk Mojmír Pospíšil), abych to osobní minimalizoval a ušetřil tím prostor i čas zbytečným sdělováním něčeho, co se ostatních nijak netýká a právem je to ani nezajímá.

Každého zajímá především to, co v diskusi sám vyjadřuje. Proto reaguji jen na to, co kdo říká a uzná-li mou reakci za pravdivou, pak si cestu ke zdrojí té pravdy najde, protože ho ve svých reakcích zmiňuji, aniž cokoliv doporučuji...

Nezdá se mi, že bychom se nelišili v ničem jiném, než jen v názvosloví. Lišíme se například v „odkládání vlastností“ z říše lidí, do podlidské říše zvířat...

Nepochybuji o tom, že o duchovní vědě R. Steinera víte. Nemyslím si však, že každý duchovní vědec musí mít svůj vlastní systém vyjadřování a své vlastní názvosloví, aby si rozuměl s ostatními lidmi. Mám za to, že chceme-li ostatním lidem něco sdělit, musíme je oslovit tak, aby oni rozuměli nám, nikoliv tak, abychom my rozuměl jim.

V náznacích to také říkáte: „...ostatní oslovit tak, aby jim bylo jasné, o jakých věcech mluvím...“ Atrea Vám však napsala, že nerozumí o čem mluvíte. A já Vám také nerozumím. Mám dojem, že je to právě tím, co zvete „vlastní systémem vyjadřování a názvosloví“ (atraktorové pole, lineární a nelineární prostor aj.). Sám se vyhýbám cizím slovům a „učené latině“ a snažím se je vyjadřovat tak jak mi zobák narost, protože to tak skutečně jde a lidé tomu mohou rozumět, aniž by kvůli tomu museli studovat nějakou zvláštní literaturu. V tom přece tkví také sama duchovní věda. Pokud duchovní badatel výsledky svého bádání v duchovních světech nepřevede do všeobecné mluvy každodenního života ostatních lidí, potud pro sebe ani pro nikoho jiného nic nevybádal, ale naopak o předmětu svého bádání sám propadne iluzím...

Měl bych k vám prosbu. Napište mi na sebe kontakt. Můj e-mail naleznete na mém webu, který jsem tu už zmínil.

Neosobní kontakt na mě je diskuse na tomto webu. Osobní kontakt navazuji až po názorovém zblížení.

Dovolím si krátkou poznámku k probíhající výměně stanovisek mezi panem Marešem a panem Pospíšilem, tedy jak to vidím jakoby „ z boku“. Sleduji cílevědomou usilovnou práci spisovatele a filozofa pana Mareše řadu let a byl jsem i na řadě přednášek TSO. Z díla R. Steinera taky už něco znám. Omlouvám se za tento dojem, ale připadá mi pane Pospíšile, že posuzujete stavění se „za něco“ právě pohledem EGA. Pokud se nepředstavím, tak se "neschovávám", ale jsem skromný? Hmm. Jistě jsou tací, co se za zkratkou neschovávají (třeba vy), ale kolik takových je?

Co se týče názvosloví ( atraktorové pole apod...), tak pokud vím, tak pan Mareš používá celá léta ve svých knihách Steinerovské výrazivo. Vloni, hned po seznámení se s novými výzkumy D. Hawkinse (které už pár měsíců také studuji) se pokoušel vysvětlit pojmy, které používá vyspělá věda při popisu duchovních věcí, o kterých se R. Steiner ještě ani nezmiňoval. Chápu to tak, že při pokusu o pochopení třeba teorie relativity se nelze vyhnout novým termínům. Říci tak složité věci (nejde o duši apod.) mluvou běžných lidí snad ani nejde. Nebo jde? To přeci vyžaduje určitou úroveň vědomí. I Steiner píše (v Rosekruciánské duchovní vědě) že, cituji:

Kdo pochybuje o rosekruciánské moudrosti a praví si: „Nemohu ji pochopit,“ ten není vinen tím, že ještě nedospěl na vyšší úroveň, nýbrž tím, že nechce svůj logický rozum dostatečně namáhat nebo že nechce k věcem přistupovat s dostačujícími poznatky obyčejného vzdělání, aby skutečně pochopil to, co se mu podává.

Jestli tedy někdo nerozumí některým slovům, tak proto přeci nemohu zavrhnout celý systém, tedy pokud jsem schopen věci chápat alespoň jako dostudovaný vysokoškolák. Doporučil bych všem, ať si přečtete knihu Moc vs Síla (David R. Hawkins) a pak popište atraktorové pole svým názvoslovím.

Prosím, aby moje slova výše byla chápána v zájmu věci, nejde mi o žádnou konfrontaci. Děkuji.

Miroslav Gaydoš

Představí-li se mi někdo jménem, kde mám jistotu, že je to skutečně jméno, nikoliv pseudonym atp.? A k čemu by mi měla má být jistota občanského jména? Na našich stránkách mě zajímá duchovní jméno a to, pro vlastní potřebu, aniž je komukoliv sděluji, dávám, pokud mi dovolíte, dávám diskutujícím sám.

V evangeliích Ježíš Kristus praví:

„Nepřišel jsem kvůli dokonalým (svatým, spravedlivým), ale kvůli hříšníkům.“

Nejsem-li si svým poznáním naprosto jistý, přirozeně se ostýchám a má skromnost je namístě. Je tedy také namístě „skrývat se“ (přesněji řečeno chránit se) za pseudonym, zkratku atp. Osobně bych se nezapojil do žádné diskuse, kde se musím tak říkajíc nejdříve legitimovat. Možnost skrývání uznávám z ohleduplnosti k osobě, která bývá skutečně nevybíravě napadána oponenty, když jim dojdou argumenty. Skrytý za zkratku mohu diskus kdykoliv opustit, aniž mohu být osobně dál pronásledován.

Podobnou ochranu ovšem nelze poskytnout v diskusi prezentovaným názorům. Jakmile je do diskuse vložím, musíme počítat i s tím, že se jim někdo vysměje nebo je jinak pošlape. A jako je bohužel nezpůsobem osobní napadání, tak je také nezpůsobem pokládat vyvrácení argumentu za osobní nactiutrhání. To je také častý případ opuštění diskuse.

Kdo není v diskusi (přesněji řečeno v dialogu) začátečníkem, ten zpravidla již z prvních příspěvků pozná, zda přispívatel je či není připraven svůj názor změnit. Pokud není, pak ve skuečnosti nevstupuje do diskuse (dialogu) skromně, aby své názory konfrontoval, ale jen aby poučoval.

Poučování však není poznávání, ale jen egoidní stavění se za něco. Skutečné poznávání je konfrontace a na cestě poznávání je ego plně oprávněné! Je to jediný případ oprávněnosti ega. Chceme-li poznávat, myslíme při tom především na sebe (egoidně). Chceme-li poučovat, myslíme především na ty druhé (zdánlivě neegoidně)...

Přirovnáváte-li výskumy D. Hawkinse k teorii relativity, pak mi sdělujete, že jste buď nepochopil D. Hawkinse, nebo teorii relativity a tak zvanou „vyspělou vědu“ vůbec. Teorie relativity není snad „vědecký omyl“, ale, lidově řečeno, ryzí podvod. Proto se obávám, že „vyspělou vědou“ míníte akademickou „teoretickou vědu“, k níž mám, odpustě mi to, menší důvěru, než k teorii relativity, které nevěřím vůbec. Touto cestou jste tedy u mě vyvolal spíše zděšení, než zájem o D. Howkinse a jeho výzkumy. To není odsudek D. Howkinse, kterého neznám. Chcete-li mi ho doporučit, uveďte svými vlastními slovy některý jeho duchovní objev, o kterém se RS nezmínil. Svými vlastními slovy říkám proto, abych se na Vás přesvědčil, že jste názory D. Howkinse skutečně pochopil a přijal za své, že se tedy nemusíte na něj pouze odvolávat, citovat jeho „nové termíny“ a doporučovat ke čtení jeho literaturu.

Právě toho se totiž týká Váš citát RS:

„Kdo pochybuje o rosekruciánské moudrosti a praví si: „Nemohu ji pochopit,“ ten není vinen tím, že ještě nedospěl na vyšší úroveň, nýbrž tím, že nechce svůj logický rozum dostatečně namáhat nebo že nechce k věcem přistupovat s dostačujícími poznatky obyčejného vzdělání, aby skutečně pochopil to, co se mu podává.“

Jestli tedy někdo nerozumí slovům (či jen některým slovům), pak nemůže daný systém přijmout za svůj, protože není schopen věci chápat svým vlastním rozumem (nikoliv tedy jako dostudovaný vysokoškolák, diplomovaný konzument „teoeretiké vědy“).

Prosím tedy: „...popište atraktorové pole svým názvoslovím“.

V závěru opakuji:

V diskusi jde buď o dotaz, nebo o konfrontaci. Jinak nemá smysl do dialogu se svými monology vstupovat...

Když mě zastaví příslušník, atraktorem mého traktoru je policejní plácačka.
Když s traktorem jezdím ožralý po poli furt dokola, můj atraktor se nachází uprostřed pole, které se tímto změní na atraktorové. Maximum periodicity (= "největší možný počet opakovaných cyklů") atraktorové křivky je dána objemem nafty v nádrži.
A když se pak převrátím do škarpy, atraktor leží pod traktorem.

Zůstanu-li přitom mezi nimi, mým atraktorem bude exkarnace (= "vytělení").

K vaší odpovědi, pane Pospíšile, mohu dodat jen toto:

Jste člověkem, který místo, aby se zamyslel, tak obhajuje zbabělost a vychytralost anonymů jako „opatrnost“. Toho, kdo se staví otevřeně za své názory, obviňujete z egoismu (takže třeba  Jan Hus a ostatní, co stáli za svými názory, si podle vás asi jen „honili tričko“).  Skrývání se za přezdívky je zlem a zlu je potřeba se postavit.

Co se týče teorie relativity, tak jste prostě vedle. Používá se běžně, ani GPS by nefungovalo přesně, kdyby se nepoužila korekce podle relativistického počtu. Jste-li člověk, co toto nechápe, tak je mi vás líto.

Intelektuální úroveň na "vašem" webu mne nutí zdržet se dalších příspěvků.

Miroslav Gaydoš

Jaký Jan Hus? A co že měl na tom triku? Máte snad na mysli onoho exkomunikovaného hlasatele "svobodné Evropy" - pražského univerzitního rektora, volnomyšlenkáře a protikřesťanského revolučního radikála, který rozpoutal třicetiletý teror, zdecimoval a rozpoltil země Koruny české, za což jej Češi, Němci i chazaři bezmezně zbožňují a zřídili mu i státní svátek!?

Velmi dobře též nastínil cestu z každého marasmu i můj Veliký Učitel - Fenomenální Idiot Sam Hawkens s logaritmickým atraktorem 999, nemýlím-li se...

Není dobré cokoliv ironizovat, pokud jsem se s tím neseznámil.

Lidé pragmatické vědy jsou lidmi, kteří jsou ve svém vědomí kotveni na úroveň 400 až 499. Vámi zmiňovaný vědec není vyjimkou. Pokud hledáte učitele (guru) pak se musíte poohlídnout po těch, kdo dosahují úrovně mnohem vyšší.

Spletl jste si Sama Hawkense se Stephenem Hawkingem. Ale pletete se zřejmě v mnohem horších věcech... A já mám hrůzu z propojování "duchovních" diletantů s vědou, vědců s "duchovnem" a alergii na jakékoli psychometrie...

Ano, spletl jsem se. Zjistil jsem to také, ale to již bylo po odeslání příspěvku. Jenomže využívání omylu někoho je cosi, co je nedůstojné a svědčí to o tom kdo vlastně jste. K tématu článku jste neřekl nic, jen hanění autora. To ale svědčí o čemsi.

Každý tvrdí, že dobro je na jeho straně, že právě on dělá správně ve smyslu dobra.

Ptám se tedy: Co je kritériem dobra?

Myslet si,že já dělám dobro.

Spokojené brušká.

Ľidé pokládají za krytérium „dobra“ svoji sobeckou spokojenost (např. plné bříško) nebo svoje přesvědčení (např., že on dělá dobro). Obojí krytérium „dobra“ naplňuje například kanibal.

Pokud nám ideály lidožrouta nevyhovují, můžeme se ptát, co je smyslem vývoje člověka a lidstava vůbec. Pak pro nás bude dobrem to, co usiluje o tento smysl vývoje a zlem to, co o něj neusiluje nebo mu dokonce překáží...

Dobře, co je tedy smyslem vývoje člověka a lidstva? Co usiluje o tento smysl vývoje? A co mu překáží? Vše má dvě mince?

Díky akademikům máte spoustu podkladů, které žádná duchovní věda nemá.

Ne vždy jsou tedy akademici těmi, kteří brání pokroku. Vykladači vědy jsu vinni. Filosofové. Uznávám, že i to jsou akademici. Bráním zde vědce, badatele, kteří jen dělají výzkum a nemanipulují s důkazy a s experimenty.

Namísto „vše má dvě mince“ jste patrně chtěl říci, „vše relativní je duální, jako dvě strany mince.“

Smysl vývoje je před člověka postaven názorně v boho-člověku Ježíši Kristu. S tím, co vývoji k danému smyslu člověka stojí v cestě (překáží) je součástí „mystéria Golgoty“.

Díky akademikům nemáme žádný podklad, který duchovní věda nemá.

Vždy a všude jsou zejména akademici těmi, kdo brání pokroku. Oni jsou falešnými vykladači reality v podobě tak zvané „teoretické vědy“. Oni však nejsou filosofy, ale sofisty.

Bránit praktickou vědu (výzkum a experiment) není třeba v naší diskusi, ale na akademické půdě...

Ano, chtěl jsem říci, že „vše relativní je duální, jako dvě strany mince.“

A jak to víte, že jsem to chtěl říci?

Ale jak Vy mne tady zase chytáte za slovíčko! Proč to děláte a slovičkaříte? Chcete mne zesměšnit?

To u Vás nepředpokládám.

Nebo abych zdokonalil své vyjadřování a byl ve výrocích pravdivý?

Je to tak zásadní?

Protože to říkáte, tak si myslím, že ano, patrně je něco, co nemá dvě strany mince.

Nebude to asi absolutno? To přece nemůže mít dvě strany.

A co kdybych řekl, že jsem to říci nechtěl?

Vím, že vždy je něco v životě poprvé, ale zde zase stojím paf jako Pat a Mat, nyní jste mne zaskočil myšlenkou:

„S tím, co vývoji k danému smyslu člověka stojí v cestě (překáží) je součástí „mystéria Golgoty“.

A co to je prosím ta „součást mystéia Golgoty, která stojí a překáží člověku v cestě“ za boho-člověkem Ježíšem Kristem?

A po jaké cestě k němu jdeme? Zevní či vnitřní? Boho-člověk je v nás nebo vně nás?

Dobře, nebudu praktickou vědu bránit tady :-).

Relace = vztah.

Vztah předpokládá dualitu danou vztahem dvou relativních opaků.

Dvě strany mince představují relativní dualitu opaků (rub a líc).

Dvě mince nepředstavují relativní opaky, ale prostou mnohost (chaos) téhož.

Možná uznáte, že je v tom zásadní rozdíl.

V případě, že jste to říci nechtěl (dvě strany mince), pak bych nevěděl, proč jste o dvou mincích vlastně mluvil. Pak bych Vás nemoh chytat za slovo a nemohl bych vůbec reagovat na to, co jste řekl. Buď bych musel mlčet nebo, jak je dnes „vědecky“ obvyklé, bych mluvil například o ruchadle bří. Veverků...

Mimochodem, nemáte pravdu v tom, že ruchadlo bratří Veverků je říční bagr!

Že jste to neřekl? To bych mohu akceptovat jen v případě, že Vás budu chytat za slovo (slovíčko). Jinak musím trvat na tom, že nemáte pravdu. Co na tom, že jste to neřekl. Ruchadlo opravdu není bagr...

A teď vážně: Kdy si z Vás dělám srandu? Když Vás chytám za slovo, nebo když se Vašich slov nechytám?...

Absolutno skutečně není relativně duální, ale samo o sobě. Tak zvaná „teoretická věda“ se však snaží absolutno nahradit jakousi „relativní totalitou“, iluzí „nekonečna“ (viz Teorie množin). Ta prý také není duální...

Otevřel jste otázku „ideálu člověka“, jímž je Kristus. Protože ideálem člověka tím pádem není odpoadnutí, zrada, popření a zamordování Krista, či pronásledování jeho následovníků, možná uznáte, že tyto „překážky na cestě k ideálu lidského vývoje“ součástí mystéria Golgoty jsou...

Zatímco náboženské cesty ke Kristu jsou zevní, duchovně-vědecká cesta je vnitřní. Je tedy na každém, kterou cestou se vydá. Dnes však už můžeme vidět (na papeži Frantovi), že ta vnější cesta vede ke Kristu snad jen na počátku. Nakonec však vede do akademických pekel...

Dotaz: A teď vážně: Kdy si z Vás dělám srandu? Když Vás chytám za slovo, nebo když se Vašich slov nechytám?...

Reakce: Určitě, když mne nechytáte za slovo!

Ano. „...překážky na cestě k ideálu lidského vývoje“ součástí mystéria Golgoty jsou...

Jaké jsou zevní náboženské cesty ke Kristu? Tedy ty správné, ne Frantovy...Mám problém odlišit náboženské cesty zevní a vnitřní. Jako třeba zevní je charita a vnitřní jsou nějaké modlitby v klášteře?

Jaké jsou vnitřní duchovně-vědecké cesty ke Kristu? Jaké hrozí nebezpečí tady? I zde jsou asi nějaké zevní projevy a vnitřní projevy této vnitřní cesty. Jaké to jsou?

V souvislosti s touto úvahou mám problém:

Absolutno musí být jen jedno. Nemůže mít dvě strany, levou-pravou, horní-dolní, nemůže být rozdvojené (duální, relativní) jak černá-bílá, dobré-zlé, malé-velké...

Přesto i v Absolutnu jsou dvě strany (to duální, relativní)  v možnosti, nebo ne? Jako projev Absolutna? Nebo je to jen v ideji? Ale kdo by tam tu ideu dal? I tu musí někdo stvořit. No jasně. Stvořitel. Ale jak ten povstane z Absolutna? Je-li Stvořitel Absolutno, potom jak tvoří Absolutno (jako Stvořitel)?

Jak z Absoluna povstane relativno nebo byť i jen idea relativna?

Otázka „Jak z Absoluna povstane relativno nebo byť i jen idea relativna?“ je vůbec tou nejtěžší otázkou, která je na úrovni otázky „kdo stvořil Boha?“ Dokud lidé na tyto otázky nedostanou rozumem pochopitelnou odpověď, potud se budou stávat snadnou kořistí sofistických svodů...

Absolutno skutečně není relativně duální, ale samo o sobě. Samo o sobě tedy nemůže být relativní dualitou „možnost/možné“. Vždyť ani sama „možnost“ není možná (v možnosti), podobně, jako příčina nemá příčinu, ale jen následek. V dualitě „příčina/následek“ nemá příčina příčinu, tím méně může být příčinou její následek, jak nám to sugeruje akademcká „věda“ v tak zvané řadě příčin a následků (v řetězové reakci aj.).

Také stvořitel nemá stvořitele, ač i on je relativně duální, tedy nikoliv absolutnem samým o sobě. Rovněž idea je relativní, duální (vnější/vnitřní, představ/pojem aj.).

U těchto otázek dosud lidem zůstává rozum stát, což je dokonale živná půda pro Ahrimanovy sofistické svody, které dnes bují na akademické půdě v podobě tzv. „teorií“.

Klíčem k řešení je tu jen tak zvaná negace (NE), která jediná je schopna zapříčinit změnu stavu. Jen ona může absolutně původní stav a také každý relativně přědchozí stav změnit v jiný následný stav.

I s negací je však tentýž problém, jako s těmi předchozími. Kde se v absolutnu samém o sobě vzala negace (NE), která by absolutní stav změnila na současný relativní stav? A jak může se může negace vztahovat (relativizovat) k absolutnu samému o sobě (mimo jakýkoliv vztah).

Zde prozatím končím, abych Vám dal čas na odmítnutí či zpracování uvedeného, abych Vám dal prostor na ahrimanské námitky...

Spokojené brušká blížnych. (Mt 25:35) (RS: "Mít živý zájem jeden o druhého.")

Jak to, že Darwin objevil vývoj?

Vývoj lidé přece měli a věděli o něm. Vývoj obecně byl známý už před tím, ne?

Vývoj je tu již od stvoření, tak jako ostatní možnosti. Jedna věc je však možnost existence parního stroje a jiná věc je objev možného parního stroje člověkem. Lidé se vyvíjeli nevědomě, takže musel přijít Darwin, aby vývoj pro lidstvo objevil. Lidstvu ještě zbývá, aby objev vývoje přijal rozumně tak, že při tom nezavrhne stvoření...

Zajímalo by mne, jak s člověk ve vývoji zlulturňuje, očišťuje, jak od člověka odpadávají zvířata a jak třeba neandrtálci a nyní akademici? Víte, třeba ryba, ptáci, psi, lev, kráva, kůň aj? Co jsou to za vlastnosti, které od lidí odpadají? Třeba jako panovačnost, zlost, ..? To asi ne. Výraz zvířete - kuna, myš, slepice....jaké jsou to vlastnosti nebo rysy? Odpoadnutím krávy z lidského vývoje odpadne jako co? Nabízí se mi: Že člověk není kráva? Ale to je laciný pokus o ubohý forek a pokud vím, tak RS se velmi nádherně vyjadřuje o významu kravského pohledu, vnímání oka krávy je mystérium.... Nerozumím tedy, co odpadá z lidského vývoje, snad rysy tváře, postavy?

A něco jiné mi připadá odpadávání akademiků...to je spíše už jen nějaké morální či mravní záležitost, ne?

A to jako nějaké hierarchie stvoří psa, koně, krávu? Nechápu jak vznikne nový druh?

A kam takhle se vyvýjí člověk? Je-li člověkem od počátku, tak se vyvíjí k člověčenství, které je od počátku? Ale jen zněčištěné? Tedy vývoj je čištění člověka? Ideál lidství na počátku tedy neexistuje?

Každý zvířecí druh má fyziognomii a vlohy, jež jsou tělesným projevem jeho povahy (pudů atp.). Do jaké míry člověk nějakou zvířecí povahu překoná a odloží, do té míry se vyvine nový zvířecí druh. Nové druhy se vyvíjejí ze starých druhů.

Do jaké míry si člověk zvířecí vlastnosti podrží, do té míry mu dnes nadáváme (osel, vůl, kráva, slepice aj.)...

Lidé se nevyvíjejí jen progresivně ve směru lidství, ale také v opačném úpadkovém směru, jak to můžeme vidět na tvářích tzv. elit. „Homo academicus“ v budoucnu odpadne od vývoje lidstva v podobě zvláštního druhu pavouka. Popisovat detaily neumím.

Člověk je člověkem od počátku více méně duševně. Tělesně a duchovně se k ideálu člověka teprve vyvíjí podle toho, jak se očišťuje jeho duše.

Již jsme tu vícekrát mluvili o tom, že na počátku vývoje je negace.

Ideál lidství na počátku neexistuje na fyzické Zemi...

Píšete:

Nové druhy se vyvíjejí ze starých druhů.

Nehovoří Darwin pouze o vývoji v rámci druhu?

Jak se vyvine nový druh? Třeba něco mezi krokodýlem a žirafou?

To udělá kdo? Takový vývoj: Duchové?

Takže na počátku vývoje člověka není ideál člověka, ale negace? Negace čeho? Stvořitele? Nebo jeho stvoření? Ale protože jako první je negace, tak může negovat pouze to nestvořené, tedy jde o negaci všeho nestvořeného? Nebo jen negace ideálu člověka? Nebo těch negací je vícero?

Ideál lidství zpočátku existuje kde? A kdy se spustí na Zem? Až tam je člověk, nebo zároveň s ním nebo ještě před objevením se člověka?

Vývoj nového druhu ze starého druhu, je vývoj v rámci druhu!

Kdyby se nový druh nemohl vyvinout ze starého druhu, musel by být stvořen z ničeho. To bychom se však museli ve vývoji vrátit k počátku tvoření, na nějž pak vývoj navazuje.

Není tedy třeba aby se ve vodě učili plavat nové druhy žiraf, když tu máme starý druh krokodýla.

Ze starého druhu krokodýla vznikne nový, odloží-li člověk příslušnou zvířecí vlastnost. Mechanismus přechodu určité vlastnosti z člověka na zvíře obrazně líčí například evangelia, v podobě uzdravení člověka posedlého zlými duchy, kteří byli propuštěni do stáda sviní...

Ideál člověka nemůže být na počátku vývoje. V naší diskusi jsme si již ukázali, že ideál (sledovaný účel) působí z budoucnosti do minulosti, nikoliv z minulosti do budoucnosti jako příčina.

Na počátku každé změny stavu (nového stavu) je negace původního stavu, daná příčinou změny stavu...

Protože bez negace (NE) není žádné změny, může negace negovat každý stav, nestvořený i stvořený. Obecně je tedy předmětem změny stavu „předchozí stav“. Příčinou (nikoliv účelem, ideálem) změny stavu je tvůrce (stvořitel) nového stavu.

Negací následku příčiny je ničení (ničitel).

Negace budoucího účelu (například ideálu člověka) nic neničí, ale vše odvádí od pravého účelu k falesnému účelu. Není to tedy ničitel, ale svůdce. Negací ideálu člověka je Antikrist.

Ideál lidství (Kristus) zpočátku existuje jako samotný počátek (stvořitel).

V následném vývoji se od počátku (od příčiny stvoření) odděluje a sestupuje k vnitřnímu konci, do středu stvoření (Slunce). Odtud pak již jako účel člověka vystupuje zpět k počátku, jenž se mezitím stal oběžnou dráhou planety Země kol Slunce. Protože cíem tohoto výstupu není samotný počátek, ale na něm kroužící Země, mluvíme o sestupu ze Slunce na Zem, z makrokosmu do mikrokosmu, z Adama Kadmona do člověka...

Vážení

Při prohledávání internetu jsem narazil na vaše stránky a v nich i na vaší diskusi o Darwinovi. Darwin skutečně nezastával názor, že se vše vyvinulo z buňky, ale zastával názor, že docházelo a dochází k vývoji v druhu. Skok ve vývoji z druhu na druh, tedy vývojově vyšší druh, Darwin nikdy netvrdil. Naopak prohlašoval, že v jeho teorii se o tomto "skoku" nemluví. Darwin skutečně byl nábožensky myslící člověk, ostatně jako i mnoho jiných vědců a badatelů tehdejší doby. Přinesl tak poznání do tehdy strnulého názorového pohledu na svět. To co s tím udělali jeho rádoby "následovníci" je pak už jiná věc.

Proč to vše připomínám?

V dnešní době dochází totiž opět k podobnému zvratu, ale mnohem většímu a úžasnějšímu. Doufám, že tentokráte už nebude možné provést něco podobného, jako s teorií pana Darwina, která se dnes podává zkomoleně.

Oč jde?

Ve Spojených Státech se objevil vědec, psychoanalytik David R. Hawkins, MD, Ph.D., který navázal na práce Carla Junga a Sigmunda Freuda a po 20 letém výzkumu přišel s pracemi o výzkumu lidského Vědomí a také o výzkumu atraktorových polí, které souvisí s lineárním a nelineárním prostorem, tedy s tím co vědci nazývají Chaosem, já Universem a věřící Bohem. Rozbor nelineárního bezčasového atraktorového pole dotáhl do smysluplných a pochopitelných vědomostních úrovní, které roztřídil do cca 17 stupňů, ve kterých se může nacházet lidské Vědomí. Spolu s tím také ukázal (a v praxi také na mnoha případech vytestoval) skutečný průběh událostí, které dosud mohli číst pouze zasvěcenci z tak zvané Akáši. Vše to převedl do praktického použití a tak dnes pro všechny lidi světa je dostupná jakákoliv událost, která se tu na Zemi odehrála a to do všech detailů a přitom je zaručeno, a to ve všech případech, že jde o pravdivý průběh. Stanovil logaritmickou stupnici od 1 do 1000, kde nejvyšší hodnotu mají na příklad Ježíš nebo Buddha a podobně. Do hodnoty 200 jde o lidi, kteří jsou sobečtí a pravdu a lež běžně zaměňují. Tito lidé nejsou schopni testovat a zjišťovat výše uvedené události. Lidé nad hodnotou 200, ale ano. Pro informaci. V USA je to cca 50 na 50 procent. V západní Evropě je to poněkud horší, ale také to jde. U nás, v současné době je to dost špatné.

Protože povědomost o tom všem je u nás naprosto žalostná, tak jsem se rozhodl udělat třídenní seminář (koná se na konci března), na kterém budou k dispozici nejen studijní materiály, ale i rozpravy a praktická cvičení testování pravdy či pravdivých událostí. Vše je na mém webu www.rozpravy.cz. Na tento seminář je ještě možné se přihlásit (viz uvedený web).

Takže co vy na to?

Antonín Mareš

Pane Mareši, nějak jsem nepochopila v čem je psychoanalytik David R. Hawkins,

Na váší reakci na můj příspěvek budu reagovat. Vašich otázek a nadhozených problémů je ale hodně a tak prosím o trochu trpělivosti, nežli to vše zpracuji a definitivně odpovím.

Protože jde o velký počet případných odpovědí, tak jsem odpovídal průběžně, aby bylo jasné, na co reaguji. Takže odpovědi jsou v textu.

Pane Mareši, nějak jsem nepochopila v čem je psychoanalytik David R. Hawkins, geniálnější, než duchovní badatel R.Steiner?

Takto to vůbec nelze postavit. Oba jsou geniální a oba jsou přínosem pro lidstvo. Pokud jde o Davida R. Hawkinse, pak lze mluvit sice o vědci, ale ještě více o duchovním člověku.

Také nechápu, k čemu mi bude zvládnutí té převratné metody? Myslíte, že mi to odhalí, na kterém stupni vývoje je mé Vědomí?

Protože jde o spojení vědy a duchovna, pak odpověď je ANO. R. Steiner mluví o tom, jak se lze dívat duchovně na svět. Hawkins mluví o tom, jak se lze zevnitř sebe sama dívat na svět. Oba pohledy jsou důležité a potřebné. Ten od Hawkinse mi ale přijde praktičtější, pokud chci sám sebe někam posunout.

A také mě zaráží, že ten, který je na stupni 300 má stejnou schopnost odhalit PRAVDU,jako Ježíš, či Budha, který je označen hodnotou 1000....

Odhalit Pravdu a podle Pravdy žít je přeci smyslem nás všech lidí. Ježíš i Buddha byli těmi, kdo nám k tomu pomáhali. Odhalit pravdu ale ještě neznamená podle ní žít a vůbec to ještě neznamená žít v systému Boží lásky. Jde jen o to, že nám je tu v současnosti umožněno na naší cestě kousek popojít. To je vše.

Nejvíce mě ale "zděsilo", že 50 procent Američanů je schopno tedy tímto způsobem "číst v akašické kronice", zatím co u nás asi nikdo. Čuju za tím pěknou ahrimanskou čertovinu...........

Tak především. Náš pohled na USA je hodně zkreslen a to díky cílené propagandě (Uvědomte si, že 60% světové pomoci pro chudé jde z USA. Spousta humanitárních organizací je odtud financována. Každý rok USA přijme milion běženců z Latinské Ameriky apod.). U nás toto "čtení" bylo stejné jako v USA na počátku 90tých let minulého století. Naše chamtivost a touha ostatní ovládat, naše národní "ctnost" a to podrazáctví, závist, zlodějina a další, vytvořily prostředí, v němž je to poněkud obtížnější. Tedy aby mi bylo správně rozuměno. Bylo a je to znemožněno pro tyto zloděje, lumpy a darebáky, kterých je tu plno, nikoliv pro dobré lidi.

Z Vašich stránek, jsem pochopila, že si R.Steinera velice ceníte, ale ani jeho rozsáhlé duchovědné dílo, ani jeho obětní čin, kterým lidstvu daroval své přepracované éterné tělo a učinil tak z něho DUCHA nové sociálnosti (nové Matky lidstva), zřejmě nepovažujete za "geniální čin".

Při vší úctě k Rudolfu Steinerovi, který byl vynikajícím duchovním badatelem, jde o nesmysl. Nic takového není a já osobně varuji před jakýmkoliv pokusem o jeho zbožštění.

Jsem ale jen obyčejná ženská a takovým výrazům jako "atraktorové pole, lineární a nelineární prostor" nerozumím. Také jsem nepochopila, co je tedy dle Vás Universum, když jej srovnáváte právě s tím lineárním a nelineárním prostorem. Pokud je to Vaše Universum Prazákladem (jak jej označuje RS), tak je prostě BYTÍM bez času a prostoru a čas a prostor jsou jeho dílem, ale nejsou jím samotným.

Vy osobně a také mnozí další lidé těmto výrazům rozumět nemusí. Rozumí jim ale lidé "praktické vědy" a protože v současnosti se věda a duchovno propojují, je někdy potřeba použít výrazy i té "druhé" strany, aby bylo jasné, kde jsou ony spojovací body. Nelineární – Universum – Bůh – Bytí jsou ekvivalenty téhož.

Shlédla jsem Vaše video s panem Duškem a tak vím, že máte schopnosti nadsmyslového zření a když jste lektorem na semináři o té nové americké metodě, tak ji jistě také ovládáte. Ráda bych se Vás tedy zeptala na Váš názor na metodiku TSO s právem veta, která je na tomto webu uveřejněná. Můžete ji otestovat, jak tou americkou metodou, tak svými nadsmyslovými schopnosti (to nemyslím ironicky).

Ano to bych mohl, ale není to vhodné. K tomu je zapotřebí znát vše kolem tohoto testování. Uvědomte si, že tento systém testování je mnohými studován velmi dlouhou dobu a jeho přesné aplikace vyžadují velké znalosti. TSO není hotovým systémem. Jde o to, že mnoho věcí je zde nedotaženo do konce. Takže výsledkem by bylo hodnocení, které neodpovídá tomu, co by TSO mohlo být v budoucnu a proto by bylo zavádějící.

Já totiž zase považuji metodiku TSO za "převratnou" a nalézám v ní "pět smyslů Zmrtvýchvstalého". Dle mého názoru, ji měli pochopit v jejím duchovním dopadu především antroposofové. Místo toho došlo k hrubému odmítnutí ze strany antroposofické společnosti ( i vy uvádíte zkostnatělost společnosti).

Pro začátek doporučuji svůj systém Skutečné demokracie, který je založen na daleko vhodnějším systému, kterým je systém posunutí moudrých lidí s důvěrou od ostatních lidí, do čela společnosti, a oni pak mohou v tomto rozvoji pokračovat.

To, že jste zabrousil na tyto stránky až nyní, kdy sám již dlouhodobě pracujete s duchovní vědou (sociální otázkou se také dlouhodobě zabýváte), mi nepřipadá náhodné....

Ano i ne. TSO a jeho stránky jsou mi známy. Nenavštívil jsem je ale drahně let až teď.

Z duchovní vědy vím, že to nové, co přináší některá lidská individualita, musí být vždy přijato a pochopeno někým jiným. V případě sociálnosti mluví RS dokonce o čtyři krát dvanácti pravých Michaelitech. To nechám bez komentáře.

Takže pane Mareš, co vy na to! Odpověď je v textu.

Antonín Mareš

Již několikrát jsem  přemýšlel nad Darwinovou teorií, pro kterou jim stále chybí onen základní důkaz - mezičlánek, který už možná brzy vyrobí v 3D tiskárně...Tito elitama všude lidem neustále cpaní neandrtálci - nejsou ta polozvířata ve skutečnosti předchůdci právě těchto satanských vládnoucích elit, opožděnců ve vývoji, protože nyní už hrají roli překážek ve vývoji lidstva ke svobodě…?  Nebo se tak lidem snaží vsugerovat to, co z nich chtějí elity vyrobit - tedy zase jakási polozvířata, aby až se jim to podaří to mohli slavit a ospravedlňovat jako návrat ke (zvířecí) přirozenosti..? Jak to vidí duchovní věda RS - vypadali jsme dříve zevně fyzicky skutečně jako zvířata, opice či čerti? Z něčeho,na základě nějakých vjemů ale svou teorii Darwin musel přece vymyslet? A jako úplně přestřelená akademická teorie mi přijde o vzniku fyzického biologického života vůbec , kdy všechno vzniklo z nějaký první buňky, která prý přiletěla s kometou nebo meteoritem - gigantický výbuch ( alá velký třesk…) , buňka přežila,rozhodla se že ze sebe udělá rybu, ta vyleze po čase na souš,některý ryby se vrátí do vody,asi se jim z ploutví nepovedlo udělat nohy,ty na souši pokračují jako savci, jo pak vlastně všechno vychcípalo s dinosaury, zbylo jen něco mezi ještěrkou a surikatou a z toho po čase teda člověk - to přece nemůžou baštit ani děti ve školce…?!?

Nač tedy tak hystericky udržovaná teorie, pro kterou není žádný nevyvratitelný důkaz, možná jen právě Darwinova zevní značná podobnost právě s opicí…? Mám za to, že tato teorie, jako součást ryze materialistického, ateistického pohledu na svět se ukázala jako nejvhodnější pro jejich záměr, aby se člověk sám měl za zvíře,kterému prostě žádná skutečná svoboda nepřísluší. A možná i to je příčinou dnešní obsese, kdy se ve zvířatech hledají lidské vlastnosti a v lidech se hledá to zvířecí, místo aby se v člověku hledalo a podporovalo a rozvíjelo to, co dělá člověka člověkem... Ono vidět nebo odhalit  zaměřenou lživost či mylnost nějaké teorie či nauky je jedna věc, ale vidět a domyslet ve světle anthroposofie i následky takové lživé teorie na lidský vývoj - z toho člověka jímá hrůza a budí to nevyhnutelný dojem, že všechny ty bludy museli být inspirovány samotným Ďáblem, Satanem,Asurou aj. zlořády…

Darwinově „teorii“ nechybí důkaz „mezičlánku“ mezi člověkem a opicí, protože Darwin nikdy nic takového nehledal a netvrdil. Darwin jen srovnával anatomii a životní podmínky dřívějších a pozdějších živočichů a z těchto srovnání mu vyplynul objev vývoje. Až pozdější akademické elity (Haeckelem počínaje) Darwinovi takové bláhovosti tendenčně podstrčili.

Je vůbec akademickým zlozvykem, nasazovat dřívějším objevitelům zpětně akademické „psí hlavy“ a tím veřejné mínění klamat...

Neandrtálci nejsou předky dnešních lidí, bylo by však urážkou jejich „inteligence“, pokládat je za předky dnešních akademiků a elit vůbec.

Jako jsou Neandrtálci a zvířata vůbec živočišnými větvemi odpadávajícími od vývojového kmene lidí, tak se takovou odpadní stokou již nes stávají tzv. akademici a elity. Všimněte si jak se jejich „zombi mimika“, zejména ve vyšším věku podobá zvířeti (666).

V míře, v jaké zvířecí vývojové větve od lidského kmene odpadávají , se člověk (zejména poatlantický) osvobozuje od zvířecích podob a jeho postava nabírá onu nádhernou podubu „hladkého z nitra zářivého inkarnátu“ (zejména v podobě bílé mladé ženy, stále ještě vzácně v podobě starce)...

Hledání zárodku života mimo Zemi je infantilní uzavírání „akademického agnosticismu“ do „bludného kruhu“. Kde se vzal život na Zemi? Na Marsu! Kde se vzal na Marusu? V Proximě centauri! Kde se vzal tam? Byl přinesen odjinud atd. donekonečna...

Dnešní islamisté nám názorně ukazují, že abstraktní život má původ ve ho vyhazování konkrétního života do povětří (v akademickém Velkém třesku). V akademických bludných kruzích (teistických i ateistických) nelze hledat nějaký „důkaz“ něčeho, ale máme v nich rezignovat na zdravý rozum svobodného člověka, na lidskost vůbec...

Pokud se tedy Darwinovo učení bere čistě, když se mu odstraní akademické psí hlavy, lze důsledným domyšlením Darwinových tezí dojít až k nutnosti uznání reinkarnace? Mně se zdá, že ano.

Darwin na základě pozorování reality a reálně logického uvažování o vnímaném dospěl k objevu vývoje. A pokud se podíváme na vývoj lidstva (bez vsugerované vykonstruované akademické minulosti lidstva), tak nám z toho vyjde, že lidé v průběhu času získávají neustále nové schopnosti, každá generace je o kus dál než ta předchozí. Jako by lidé z dalších generací v sobě měli uvnitřnené všechny schopnosti a dovednosti (alespoň tedy v zárodku), kterých lidstvo dosáhlo v minulých dobách. Člověk tedy nemůže být, ve světle této úvahy, tzv. tabula rasa, nepopsaný list, musí si s sebou již něco přinášet, aby mohl držet krok s neustálým zdokonalováním lidské společnosti, s novými objevy, sociálním uspořádáním, posunem morálky aj. ... Z toho vychází, že v člověku musí být něco, co je více než tělo, co je schopno se získanými zkušenostmi a schopnostmi pracovat i nad rámec jednoho lidského života.

I když se na to podívám naprosto laicky: Připadá mi nemožné, aby se lidstvo tak raketově vyvíjelo kupředu bez toho, aniž by nově narodivší nezačínali s "něčím navíc".  Kdyby každý při narození začínal od nuly, kdyby tu byl na Zemi poprvé a musel se učit vše od začátku jako první lidé na Zemi, nebyl by žádný pokrok, ale začínalo by se neustále od začátku...

Možná jsem to nepodal nejlépe, ale zkrátka ať to obracím z jakékoliv strany, důsledně domyšlená Darwinova nauka o vývoji vede k uznání reinkarnace. Nauka o reinkarnaci jako by byla jejím přímým pokračováním. Je to tak?

Největším nepřítelem pokroku a lidské schopnosti se poučit je jednostrannost. Do Darwina ovládal „veřejné mínění“ tak zvaný „kreacionismus“ (creacio = tvoření). Do vševládnoucího kreacionismu vstoupil Darwin se svou evolucí (vývojem), jako povodeň. Nadále však zůstával současně kreacionistou. Nikdy se nesnížil k hloupému tvrzení, že se může vyvíjet něco, co nebylo nejdříve stvořeno.

Darwinovi pokračovatelé se však vydali jednostranně cestou evolucionismu, jenž se snaží stůj co stůj popřít jednostranný kreacionismus, jako „náboženský předsudek“. Dodnes tyto dva tábory (kreacionismus a evolucionismus) proti sobě vedou nesmiřitelnou válku, docela nevybíravými prostředky. Oby tábory při tom mají na jedné straně pádné (reálně logické) argumenty, z nichž na druhé straně vyvozují závěry padlé na hlavu.

Oba tábory rekrutují své stoupence z absolventů akademického učení (teoretické vědy), kteří jsou k nesmiřitelnosti vychováváni akademickou půdou (školstvím).

Tak zvaná teoretická věda není relativním opakem teologické vědy. Obojí má totiž nábožensko kultovní kořeny (teoretické a teologické). Stoupenci teoretické vědy jsou posedlí satanismem, ať už vědomě (obřadně) či nevědomě (ateisticky). Stoupenci teologické vědy jsou podobně posedlí Luciferemi (ďábelstvím).

Vztah k reinkarnaci je u obou táboritů tendenční. Buď reinkarnaci odmítají, nebo ji uznávají tendenčně nesmyslně.

Důsledně a všestranně domýšlený Darwin, by přirozeně vyústil v reálně logickou ideu reinkarnace. Tomu však má bránit neustále živená válka evolucionistů s kreacionisty. Ta má veřejné mínění strhávat do jedné z obou krajností. Z těchto podmínek mohou kráčet „zlatou střední cestou“ jen nemnozí, kteří jsou také jedinými nositely všestranného pokroku.

Pro mě je doslova šokující skutečnost, že člověku k jeho „raketovému“ vývoji postačuje, že se v nových podmínkách inkarnuje zpravidla jen jednou (jednou jako muž a podruhé jako žena). Připadá mi to hrozně málo, ale funguje to...

...Když tak koukám na vánoční strom a jeho světla na konci větví, už jaksi ze zvyku zaujmu ve svých představách pohled jakoby zevnitř , z hlediska kmene a rázem mi světla všude kolem na konci větvích připomínají jediné, noční nebe poseté hvězdami - sféru stálic - odkud sestoupil Kristus.Je v tom skrytá tato symbolika?  A ještě - vertikální kmen, horizontální větve rostoucí do všech stran vyvolává představu éterické hvězdy, jejímž středem je ego a v něm jaksi spící pravé Já, tedy ten nejvzácnější dar, jaký byl lidstvu dán Kristem, který jakožto bytost Já jsem tento dar fakticky snesl ze sféry stálic (ze světel na koncích větví)  do lidského nitra, do lidského “kmene”...?  Tyto Kristovy dary pak symbolizují dárky, které dávají rodiče svým dětem právě pod stromeček - vlastně mikrokosmická symbolika nejvýznamnější události v makrokosmu Země…?

Ano, vánoční strom naznačuje i tuto symboliku.

Kristus však na Zemi nesestoupil ze Sféry stálic, ale z jejího středu, jímž je Slunce, kmen vánočního stromu.

Do Sféry stálic vrůstá Kristus při vystupování na Nebesa po zmrtvýchvstání. Vrůstá do vyšších hierarchií Otce, z hierarchie Syna (Exusiai, Elohim). Do tohoto vrůstání vychází z desáté hierarchie člověka a tedy také skrze hierarchie Ducha. Vrůstání je spirálovité, ve smyslu nasazování větví na kmen stromu...

Váš pohled zevnitř, od kmene stromu je pohled ke smrti sestupujícího (AUM) a po zmrtvýchvstá vystupujícího (AMEN) Krista (pravého Já)...

Děkuji, tím se i mě mnohé vyjasnilo...

Když jsme u vánočního stromu, ten symbolizuje také strom poznání z ráje, že? I v kalednáři je 24. prosince ještě zachován poukaz na sestoupení člověka z duchovních světů do hmoty (má svátek Adam a Eva).

Dalo by se 13 svatých nocí brát tak, že jejich začátek symbolizuje minulost lidstva, sestup do hmoty v lemurském eonu; a jejich závěr, tříkrálové zjevení, poukazuje na opětný výstup do duchovních světů...?

Počátek 13 svatých nocí tedy poukazuje na fyzické narození Ježíše, na vrcholný plod genetické linie, která poté umožnila sestoupení Krista až do mikrokosmu. Vánoce jako by tedy začínaly ohlédnutím za minulostí (fyzičnem, pokrevností apod.)

Závěr 13 svatých nocí (6. leden) naopak poukazuje na budoucnost, na zjevení kosmického Krista, který zůstane s lidstvem až do konce časů... a tím i na nepokrevnost, na narůstající převahu ducha nad hmotou...

Přelom roku je tedy v tomto smyslu i přelomem mezi minulostí a budoucností, bodem obratu. Není to tak dlouho, kdy jsem si myslel, že "konec roku" je jen abstraktně matematicky stanoven a vlastně nic neznamená, že by rok mohl zrovna tak končit v březnu, květnu nebo listopadu. Tyto hluboké skutečnosti skryté ve významu 13 svatých nocí ale dávají skutečně tomuto silvestrovskému/novoročnímu předělu opodstatnění... Končí tedy rok skutečně 31. prosince?

Vánoční strom mj. symbolizuje rajský strom poznání dobrého a zlého i strom života. Jsou to jen různá pojetí téhož.

13 sv. nocí representuje Sféru stálic + Slunce. Toto posvátné číslo platí jak pro sestup Krista do duše Ježíše, tak pro zpětný vzestup ducha Krista Ježíše.

Tříkrálové zjevení, souvisí se sestupem. Při zpětném vzestupu jsou již Tři králové pojímání jinak.

Zpětný vzestup zahajuje Velká noc (Velikonoce), která se lidem stane nejdůležitějším svátekem vůbec.

Kalendářně rok končí 31. prosincem. Potřeba přestupných roků naznačuje, že posouvající se konec roku je třeba kalendářně korigovat. Podstatný však není soulad kalendáře s aktuálním průběhem roku, ani znalost toho, co je čím kdy symbolizováno (připomínáno). Podstatné je vědomí toho, co symbolizovaný předmět vlastně znamená...

V posledních letech jsem ze všech stran konfrontován s přístupem k životu, který se dá shrnout do jedné věty: "Nemám čas!" ... Je to v podstatě univerzální odpověď lidí takřka na všechny jim nepříjemné otázky, úkoly, životní výzvy atd.

Již několikrát jsme se tu v diskusi dostali k tomu, že Kristus je duchem času (z čehož vychází, že všichni "menší" duchové času - např. Archandělé, Archeové aj. - mu slouží).

Neříká tedy člověk, který 10x denně opakuje "Nemám čas!", a u kterého se ten životní postoj zažral natolik, že je již součástí jeho bytosti, vlastně "Nemám Krista!" ?! Není to jen úpěnlivé a zoufalé volání těch lidí, kteří byli dnešní dobou semleti natolik, že se pod tím tlakem od Krista vzdalují? Co pro ně učinit, aby to mohli zvrátit?

Věnovat jim svůj čas!

Báseň "Anděl třinácti nocí" od Alberta Steffena mě přivedla na zvláštní téma. Pro ilustraci ji uvedu celou:

Svá křídla rozepíná Anděl světa

třinácti svatým nocím pro ochranu

k západu přes hory a lesy slétá

k východu dotýká se střechy chrámu.

Ševelí jedna peruť ozvěnou

sférného slova A a druhá O.

Modlí se Matka s myslí radostnou

nad děckem, jež se právě zrodilo.

Pastýři sestupují dolů s hor,

mudrci z paláců zas spěchají,

chce dítě podarovat celý sbor.

Mudrci AUM, pastýři AMEN šeptají,

v plášť Anděl světa halí je

a zpívá: V Kristu všechno bytí je.

Pozastavil jsem se nad začátkem poslední sloky, kde se říká, že mudrci šeptají AUM a pastýři AMEN. Proč mudrci šeptají AUM, pastýři AMEN a ne obráceně; proč neříkají všichni totéž? Říkám si, že autor to určitě nezvolil do té básně na základě náhody nebo fantazie... Mezi těmito dvěma slovy totiž cítím rozdíl, přesně takový, jaký vyznívá z tohoto řádku básně...

Pocitově se mi to jeví takto:

AUM jako by bylo hodné vyslovení takovým člověkem, který si plně uvědomuje, co AUM znamená; čiší z toho na mě vědění, poznání, vědomé proniknutí se podstatou tohoto vznešeného slova. Dle RS hlásky A-U-M reprezentují jak minulost-přítomnost-budoucnost, tak tři Logoi; mají i mnoho dalších významů... a tyto významy zná člověk, který AUM pronáší, nebo - měl by. Tedy AUM jako by skutečně měli říkat jen ti, co opravdu vědí; jako by jen z úst vědoucího člověka mělo AUM řádnou váhu.

Naproti tomu AMEN na mě působí více naivně, prostoduše, pocitově mi spíše sedí opravdu k těm pastýřům, kteří ho vyslovují v posvátném úžasu, tiché radosti, lásce ke Kristu, bez toho, aby měli nějaké jasné a ostré vědomí o tom, co to slovo znamená... sedí mi spíše k dávné instinktivní jasnozřivosti nebo jejím zbytkům, které u pastýřů ještě v době mysteria na Golgotě žily...

Zároveň, i přes tyto rozdíly, cítím, že AUM i AMEN jsou ve vyšším smyslu tímtéž, znamenají totéž... když se vysloví jak jedno, tak druhé, je za nimi stejná idea, stejná skutečnost... do dvou rozdílných podob ji diferencuje jen charakter člověka, skrze kterého tato idea prochází a je vyslovována...

Zajímá mě, co na to zdejší diskutující - jak pocitově, tak myšlenkově...

No nikdo k tomu nic.

Dle „Pátého evangelia“ je amen obráceným aum. Obrátil ho Kristus při obracení „Otčenáše“. Se starým (atavistickým) jasnozřením tedy spíše souvisí aum než amen.

Tři mudrci od Východu jsou na konci starého sestupného vývoje mystérií. Pastýři na počátku nového vzestupného vývoje...

Jaký je v podstatě rozdíl mezi „mudrci“ a „pastýři“?

Mudrci získávali svou moudrost zvnějšku (z hvězd, z makrokosmu), kdežto pastýři z nitra (z mikrokosmu)...

V souvislosti s odpovědí zmp na poslední dotaz Spatrakuse mě napadl následující dotaz:

"Zvyk je železná košile." - tato lidová moudrost správně a trefně poukazuje na ahrimanský charakter zvyků, je to tak? Jedná-li člověk podle zvyku, nejedná již svobodně - je otrokem zvyku, nechá se sevřít jeho železnými okovy. Je to takové automatické jednání, kdy za nás v postatě vše "vyřídí" zvyk, automatika, a lidské Já je vyřazeno.

Co je v tomto případě luciferským protipólem zvyku? Mohla by to být nějaká přehnaně aktivní svévole, zvůle až anarchismus..?

Mezi těmito protipóly pak musí být zlatá střední cesta svobody...

Jedna věc je zvyk a jiná věc je předmět zvyku (luciferský, ahrimanský či svobodný).

Nejsnáze si zvykáme na stereotypy (biologické aj.). Také učení, modlení aj. je zvyk („Opakování je matka moudrosti“ Komenský).

Zvyk nám usnadňuje život zejména v opakovaných činnostech (povinnostech) na které se netěšíme a pojímáme je jako „nutné zlo“ (například musíme každé ráno podojit krávy).

Také na svobodu si člověk snadno zvykne.

Jednáme-li však svobodně ze zvyku (stereotypně) může se z této pohodlnosti snadno vyvinout necitlivost k okolí. Z nelaskavosti bezohlednost a nenápadné propadání ďábelské pýše či satanskému pohrdání.

Svoboda se může zvrhnout také ve zlozvyk, jímž se staneme pro své okolí otravnými horlivými fanatiky svobody.

Obojím způsobem lze odpadat od svobody poznávání a lásky...

Svobodný musí být bdělý (dávat si pozor na své zlo-zvyky) a ve své bdělosti umírněný i rozhodný nikoliv ze zvyku, ale vzhledem k dané situaci...