Ano,pak se bude muset znovu začít a nejen to, již se začalo.

Proč se říká Vše míří k Bohu... proč se to představuje,jako k nějakému centrálnímu bodu?

Vše (veškeré stvoření a vývoj) míří k bohu, jako ke svému účelu. Zpočátku je tím "bohem" ego, ve středu vnitřního kruhu (Země). Po tomto sestupu však následuje vzestup pravého Já, které neopouští střed a přece zaujímá všechno (celý vesmír)...

Díky... To jsem potřeboval vědět.

Říkám to stejně jako Vy. Slabomyslně s takovým obrazem nesouhlasím, logika reality mi však vnucuje velkomyslný souhlas...

Absolutno samo o sobě (nevztahovost) nemůže mít žádný vztah (relaci) k relativnu (vztahovosti), tedy ke svému relativnímu obrazu (= řeč logiky reality)...

Meditace Zákl. Kamene a jiná sdělení RS mluví jasně a přece jim lidé zpravidla nerozumějí (anthroposofové), nebo nechtějí rozumět („anthr. odborníci). Fyzicky je člověk součástí přírody, od níž je odloučen tak, že ji střídavě vylučuje a zase přijímá. Je to výměna látek, co člověka nutí přírodu poznávat. Buchtě je však jedno, sníme-li jí s poznáním jejího receptu či bez.

Elementární duchové jsou ve fyzické přírodě něčím navíc, podobně jako je ve fyzickém těle navíc tělo éterické, astrální a já. Ač takové věci spolu souvisí, přece je musíme poznávat nejdříve „odděleně“ (analyticky). Materialistickému člověku (jeho fyzickému tělu) je to jedno, stejně jako té buchtě. To přineslo první zážitek svobody, takže je zřejmé, že tu luhostejnost fyzického světa (přírody a materialismu) není zbytečně, že toto dočasně nutné zlo sleduje vyšší účel...

Tvůrčí moudrost (láska) je účelem lidského vývoje, z čehož je zřejmé, že jen skrze vývoj člověka může být naplněn. Jinak by přece stvořitel nemohl tvořit (neměl by jak)...

Pokládáte-li uvedené za nepravdu, pak je to Vaše soukromá věc. Stejně tak je tomu s Vaším nesouhlasem, že „projev není tím, co se projevuje“ (pláč dítěte není dítě). Budete-li číst „Teorii poznání RS“ a „Filosofii svobody“ pozorně, budete k souhlasu donucena.

Obraz v zrcadle je součástí zrcadla, nikoliv součástí toho, kdo stojí před zrcadlem, jenž takto na žádný způsob nemůže být „skrytý“ v zrcadle (v obrazu v zrcadle). Obdobně se neskrýváme ve fotografii (negativ, pozitiv).

Jeden, či mnohost projevů (zrcadel, fotografií aj.) na věci nic nemění...

Stvořitel je ten, kdo tvoří, stvořené je to, co je stvořeno! Proto Stvořitel nemůže být stvořen, stejně jako projevující se nemůže být svým projevem. Nechceme-li sami sebe akademicky oblbovat, pak tento zdánlivě „přízemní“ fakt nelze nijak obejít, například vznešenou (luciferskou) spekulací, že „Stvořitel je projevem svého neviditelného tvůrce (prazákladu = praděda)“.

Otázka „Praděda“ (pra-podstaty) jenž není „Stvořitelem Stvořitele“, je tou vůbe nejtěžší otázkou, kladenou lidstvu. Právě od ní se Lucifer s Ahrimanem snaží za každou cenu odvést pozornost člověka ke spekulacím. Lucifer k „náboženským“, Ahriman k „vědeckým“. Obojí však má tutéž vadu: Není reálně logické!...

Pradědu Absolutna-Váš Jahve,který není to co se projevuje,opravdu logicky neuchopíme.

Jahve není absolutnem (Pradědem), ale jedním z jeho relativních projevů. Proto můžeme Jahve reálně logicky uchopit (pochopit) bezprostředně...

Pokud uchopíme pravdu jen hlavou, nikoliv srdcem, potud ji nemáme, potud máme otázky jen „ženské“, nikoliv „mateřské“, putd jsme jen pavlačovými drbnami (cizoložnými ženami), nikoliv zasvěcenci...

Děkuji - Můj příspěvek v "lidovém podání" mi tuto oblast osvětlilo více než bych čekal.

Tuto úvahu o diskuzy napsala dříve Atrea

Předkládám ještě k zamyšlení takovou moji úvahu, která mi vyvstala. Kladení otázek je znakem toho, že se jako duše chceme zdokonalit a to je u každého žáka chválihodné a pochvalu dává učitel. Tyto stránky nejsou školou, ale diskusním fórem, do kterého má každý  (v zájmu svého vývoje v oblasti rozvoje svého myšlení) možnost vstoupit se svým dotazem. To je výraz svobodné volby vznesení dotazu, kterou mu tento web umožňuje.

Odpovídající má také stejnou svobodnou volbu, zda chce, či nechce a jakým způsobem a na co chce odpovědět.

Na odpovědi se ale musíme naučit pohlížet jako na dar a být za něj vděčný a neosočovat ty druhé, že nám neodpověděli podle našich představ, že jejich odpovědi nerozumím, že jsem čekal jiný dar. Je třeba se také zamýšlet, proč jsme takovou odpověď dostali a co je nám tím sdělováno. Svobodně s dotazem do diskuse vstupujeme, ale z lásky k hledané moudrosti již musíme otrocky sami v sobě zpracovávat to, co je nám na naši otázku odpovídáno. No, je to fuška!!!!

Otázka je duševní „lůno ženy“. Pomineme-li falešné odpovědi (erotické hračky), pak jde o to, zda odpověď zůstane „falickou“, nebo bude „plodná“ (plodem mateřského lůna)...

Totéž lze říci také o otázce: Chce být jen „ženou“, nebo „matkou“?

Je to ještě horší. Svět (bezpohlavního) Absolutna je v lůně relativních projevů.

Kristus řekl: Hledejte boha hlavně v sobě.

Zdravím

Je to ještě horší než horší. Absolutno se zdá být v lůně relativních projevů, protože lůno Lilith je jen zdánlivé (není plně reálné).

Hledáme-li boha v sobě, pak ho nehledám v lůně Lilith, ale Evy...

Je to jen na oko... tímto jen Absolutno odhaluje část sebe-svého projevu.

Praděd (VŠE co JE pra-podstata absolutna) je hermafroidní (sám o sobě).

Prabába (absolutní NIC co JE) je v něm rouzpuštěna. Může se projevit vedle Praděda jen relativně. Proto i řeka Morava nemůže pramenit z Praděda, ale jen těsně vedle něj, z Královského Sněžníku (ze Zimní královny)...

Relativní Lilith je neplodná, protože je lůnem iluze „okolí prostoru“ (mezhihvězdné temnoty, neprostoru). Dotykem s ní (v ní) zůstávají odpovědi mrtvé (falické), jak to líčí Goethova pohádka „O zeleném hadu a krásné Lilii“. Tato pohádka také líčí, jak učinit Lilith plodnou, pomocí Urobora stočeného kolem mrtvoly „prince“ (tvaru Země).

Falická odpověď není „vše ve všem“, ale „vše v ničem“ (v lůně iluze). Falická odpověď je relativno v absolutně i relativně anulovaném (0) lůně Urobora (nikoliv absolutna), zdánlivě v lůně Lilith...

Relativno není plodné vždy, ale jen za určitých okolností, počne-li z nitra v mateřském lůně zárodek vlastního poznání (zasvěcení), namísto cizí falické síly, pronikající do nitra zvenčí (Amorův šíp a jeho učené napodobeniny)...

Praděda v lůně Prabáby se relativně projevuje tak, že se vlastně bezprostředně neprojeví (jeho projev je absolutně i relativně anulován). Z anulovaného Praděda však může být v lůně Prabáby počat zárodek zasvěcení (živý Syn), namísto vnějšího falického importu (mrtvý syn), jak je to předmětem biblického „Šalamounova soudu“ i Goethovy pohádky...

Relativní možnost = forma lůna = Prabába (Lilith)

Početí v lůně možnosti = Uroboros a z něj na dvě strany stupňované paprsky betlémské hvězdy (proto jako mateřské narůstá i lůno Prabáby, ač původní mateřské lůno Evy zůstává bezezměny).

Uroboros není součástí projevu Prabáby (staré Lilith), která je formou otvoru v iluzi okolí relativně duálního prostoru...

Vývoj Praděda (Urobora-Krista) spočívá v růstu Pradědových vousů (paprsků sil Ježíšovy betlémské hvězdy, Ezauovy srsti)...

Jednota mnohosti paprsků betlémské hvězdy, měla být počata jako živý Syn, jako živá bytost AS. Obávám se však, že lůno AS zaujal mrtvý syn (falické učení akademických „odborníků“, infiltrovaných do AS z venčí).

Éterickým tělem RS měl být dán AS impulz (oplodnění), k početí éterného těla Ježíše Krista. Lůno AS však následkem akademického importu potratilo (bylo otráveno)...

K poslednímu odstavci: Dá se to nějakým způsobem napravit? Vyléčit lůno AS tak, aby bylo znovu schopno početí? Pokud ne, může být éterné tělo Kristovo počato jinde?

Dalo by se to napravit, kdyby se infiltrovaní "odborníci" obrátili, sami z AD odešli nebo byli vyhnání jako penězoměnci z chrámu.

Pokuste se tomu uvěřit a posuďte sám, nakolik je taková představa reálná.

Kolik členů AS již stačil svést a kolik jich ještě svedou. Jsou v AS vůbec ještě nějací praví anthroposofové?

Kristovo éterné tělo v duchovních světech již RS připraveno bylo. Kde mu má sjednat "místo"?

Připomíná mi to "sen" paní Marie Dostálové (již zesnulé ol. anthroposovky)...

Pak se bude muset začít znovu...

Se kterou částí mého vyjádření o AS nesouhlasíte?

A jak to, že ti praví michaelité, nechali RS předčasně odejít, aniž by mohl dokončit své pozemské dílo?

Tak jako Pavel klade důraz na zmrtvýchvstání ve fyzickém těle, tak RS klade důraz na fyzickou AS. Pokud ta nesplní svůj pozemksý úkol (s Dornachem či bez něj), potud bude AS ve vyšších světech pro srandu králíkům...

Nesouhlasím s tím, že zánikem AS společnosti by zanikla živá bytost AS. I RS říká, že je tu možnost zániku AS společnosti, ale živá bytost AS nikdy nezanikne. Také jinde říká, že DUCH byl zrozen a bude krůček po krůčku realizován. Také někde říká, že TSO nemusí být hned plně zrealizováno, ale musí se vykročit na cestu k němu.

Na otázku -"A jak to, že ti praví michaelité, nechali RS předčasně odejít, aniž by mohl dokončit své pozemské dílo?- odpovídám, že já si myslím, že o tom rozhodl RS sám a své dílo přece dokončil tím, že daroval své přepracované tělo AS společnosti a tím živou bytost AS nejen zrodil, ale i ukotvil na tuto společnost. Vnímám to tak, že byla připoutaná na kříži AS společnosti. Také chápu živou bytost AS jako NEVĚSTU KRISTOVU, jako jeho budoucí plodné lůno, které zrodí nové sociální uspořádání (nového Adama).  Myslím si, že AS společnost měla za úkol se udržet jako společnost s náplní antroposofickou do té doby, dokud nebude Ježíšem-Kristem obrácený Ahriman a pak se živá bytost AS stane nevěstou Kristovou.

Já jsem přesvědčená o tom, že živá bytost AS spolu s Kristem (skrze morálně-mravně vyspělé duše, tedy nejen antroposofy) zrodí nového Adama (tedy z ducha - skrze duše živých i mrtvých lidí - nové sociální tělo).

Já chápu, že zmrtvýchvstání AS je záležitostí Krista-vítěze nad Luciferem a  Ahrimanem.

Vy říkáte, že AS musí splnit svůj pozemský úkol (s Dornachem, či bez něj). Jako byste říkal, že jedině AS společnost může zachránit svět. Proč tedy RS říká, že i když AS společnost zanikne, tak živá bytost AS nikdy? On cenil živou bytost AS nade vše a říká, že zánik společnosti nemůže ohrozit její existenci. Kdyby tomu tak bylo, tak by to tak neřekl.

Já si myslím, že AS společnost zanikne v době konání svatby Beránka s AS nevěstou na éterné pláni, aby mohla povstat nová sociální společnost v duchu Pavla. Půjde o společenství lidí z různých duchovních proudů ( 12-ti kolem Ch. Rosenkreuze), které ve svém lůně bude chovat živá bytost AS a karmicky je uspořádávat Kristus.

Zdraví Atrea

Je pravda,že Uroboros leží na Cherubínech...na vrcholku pyramidy hiearchií... Božské Hoře...?

To samozřejmě pravda není!

Tak tam musí být Absolutno,nebo jeho relativní projev?Pak za ním,už tedy musí být

Absolutno je absolutně všude, relativně však máme za to, že nikde není. Jako součást světa relativních projevů žijeme sice v absolutnu, avšak nevíme o tom, neboť je nám to zakryto relativním závojem Máje. Mluvíme-li o návratu do absolutna, nemluvíme o skutečném „návratu“, ale o uvědomění si skutečnosti, že jsme pořád v něm...

zmp:" Síly které se v interakci projevily navíc, nemají karmu a není je tedy kam či komu vracet:"

Ty síly by zůstaly nenapojené na Absolutno (na prazáklad bytí) a tím by vyschly .........

Zdraví Atrea

zmp tím asi myslel, božskou lásku bezpodmínečnou,která je nad zákonem karmy.Nejspíše má nad karmou plnou moc,takže jí nemůže podléhat.Síly lásky navíc můžeme přirovnat k nadměrné úrodě jablek,které jsou se stromem také ven stálém spojení.

Pokud zůstanou jablka na stromě, vyschnou.

Nejvýstižnějším podobenstvím lásky je pohádka "hrnečku vař"!

Nedívám se na pohádky.

Bojujte! Mé sympatie jsou plně na Vaší straně! Omlouvám se však, že musím s pravdou ven, ať se mi to líbí nebo ne.

Bez absolutna by jeho počáteční (negativní) relativní obrazy nemohly vůbec vzniknout. Dál však již do věci nemá absolutno vůbec co mluvit. Pán karmy je relativní a k vysíchání dochází jen bez něj!

Připadá mi jako by jste měl "svět" rozdělený na dvě části... Na mrtvé absolutno bez inteligence, lásky (max.robotické),které ani není... a je mu vše jedno... A na druhý svět, z kterého se "nehodou" odkutálel Uroboros buranský- astrální Jahwe stvořitel všeho, kterému je také vše jedno...

Buď je svět relativních projevů (svět vztahů duálních opaků) původním stavem (nestvořeným), bez počátku a konce, jak to tvrdí akademická „věda“, nebo musíme původní stav hledat před stvořením, jako absolutno (samo o sobě) a takto mít svět rozdělen na dvě části (před a po)...

Není mi jasné, jak jste přišel na to, že absolutno je stavem mrtvým, robotickým, jenž ani není, a že se z něj nějakou nehodou odkutálel Uroboros, buranský Jahve, kterému je také vše jedno...

Akademická věda neuznává žádné absolutno (jen ho jako „zděděný“ pojem popisuje správně, jako bez počátku a bez konce. Stejně tak však pojímá relativno, v matoucím smyslu jako „nekonečné“)...

Duchovní věda nemá čas za iluzi...

Když tak tři desky:

absolutno, zrcadlo a zrcadlený obraz (duální relativno).

To, co nazýváme světem, je relativno (zrcadlený obraz)...

Kristus nenastupuje místo absolutna, ale je stvořitelem relativna, přičemž absolutno zůstává nadále nedotčeno (tím, čím samo o sobě vždy bylo)...

ZMP: Kristus nenastupuje místo absolutna, ale je stvořitelem relativna.

Myslel jsem,že svět relativna,má na svědomí Lucifer?

Předmětem stvoření (stvořitele) je Nebe/Země (Lucifer/Ahriman). Stvořitel (0, Uroboros, Kristus) je vztahem (/) mezi dualitou stvoření (horní/dolní)...

Na co potřebuje AS první,druhé a "třetí" Goetheanum? Je to kvůli vnitřní výzdobě, nebo pro působení "reinkarnace" RS?

Myslím si, že AS je živá bytost a jako taková potřebuje trojnost těl: fyzické (první Goetheanum -dřevěná stavba), duševní (druhé G. - antroposofové, kteří vyzvedli "Základní kámen" do duše) a duchovní (třetí G. - duše antroposofů milujících Antroposofii = filantroposofové vynášející tak Antroposofii do ducha).

Zdraví Atrea

Vlastně jo... zapomněl jsem,že všechno je (jsou) "nasáčkované" duchov. bytosti. Takže i AS je bytost.

Patrně Vám nedochází, že Rebelovy příspěvky jsou takového rázu, že podobnou reakci vyvolávají u více lidí. A pokud mám mluvit za sebe, reagoval jsem ne za nějaké "my", ale za sebe - a myslím, že to tak měli i ostatní.

Co se týče Mišpulína - jen nezodpovědný zemědělec si po pozemku nechá pobíhat škodnou...

Sejde-li se více příspěvků, není snadné se v nich vyznat. Nelze si udělat značku, toto jsem již četl. Ukáže-li se pak, že některé příspěvky jsou zlomyslně podstrčeny někomu jinému, pak nestačí je jen ignorovat, ale je třeba je odstranit a v případě recidivy rozvratníka z diskuse vyloučit navždy. Proč má být duskuse zaneřáděná takovým šmejdem?

Pokud Myšpulín vůbec reagoval a pokud reagoval sám za sebe, ňešlo o argument, či otázku, ale jen o jízlivý výsměch. Rebelovy reakce jsou plné nespokojenosti s odpovídajícím, hraničícím s urážením. Je tedy přirozené varování, že pokud si neváží, že na jeho otázky vůbec někdo reaguje, pak se mu nutně musí stát, že na něj nikdo reagovat nebude. Sotva budeme hladit psa, který kouše...

Jak praví RS. Člověk si nemusí nechat z lásky všechno líbit!

Souhlasím s tím, že provozovatel těchto stránek má právo dát pravidla diskusí a případné "škodné" zamezit v jejím působení.

Z povstalých emocí jakoby ve mně vykrystalizovala určitá myšlenka týkající se prvotního projevu Absolutna.

Napadlo mě, že takovým prvotním projevem Absolutna může být jen LÁSKA. Absolutno se může projevit jen takovým způsobem, kdy jeho projev nemůže být příčinou dalšího následku. Absolutno vydává lásku a tím se zjevuje vně sebe samotného. Láska, jako splátce Absolutna má v sobě moudrost (jak) a sílu (čím) vzářit sebe sama láskyplnými činy zpět do Absolutna (obětovat se). Jako by došlo k oddělení "všeho ve všem" a ničeho v ničem"." Vše ze všeho" je náhle zjeveno (zrod hvězdy) a pak již dochází k postupnému sebe obětování se hvězdy a tím se zase zjeví "nic z ničeho"(hvězda zanikne).

Absolutno je vlastně trojnost duality "vnější" a "vnitřní" v ČASE (Kristu).

Ve zjevené hvězdě dochází skrze Krista  k vývoji duality v prostoru hvězdy a výslednicí má být zrod SVOBODY .

Tak nevím, jestli pouze fantazíruji...........

Prosím zmp ať posoudí.........

Zdraví Atrea

Láska je konečným relativním projevem absolutna. Prvotní projevy jsou vždy negativní a až následujícím vývojem mohou být obráceny v pozitiv.

Karmicky se VŠE vrací do původního stavu (rozpouští se v absolutnu). Láska však nemá karmu, ale sama je karmickým následkem projevu a jeho vývoje. Láska je produktem vývoje navíc, mimo (nad) absolutno.

Bez moudrosti a svobody, není lásky...

Láska se od počátku vyvíjí v podobě hvězdy do konečné podoby sférického pravého úhlu (jablka, třetího goetheana)...

Absolutno (samo o sobě) není relativně duální (vnější/vnitřní), ani prostorově (velké/malé) ani časově (staré/mladé)...

Čím je tedy to, co je následkem lásky, když ne karmou? .. Dalo by se to pojmenovat jako "to, co se k dobru dalšího vývoje do světa přidává bez nátlaku vnějších příčin navíc" nebo tak podobně?

Láska je účelem, který se projevil proti času (z budoucnosti do minulosti) nedokonale (negativně) a vyvíjel se k dokonalosti (k pozitivu) jako následek příčiny v čase (z minulosti do budoucnosti). To znamená, že láska není příčina, ale následek příčiny, který naplňuje svůj účel (jako jeho věrná kopie). Láska jako následek tedy již nemůže mít nijaký následek. Láska je dokonalost sama...

Matení trojnosti „účelu, příčiny a následku“ nám vtlouklo do hlavy akademické školství. Láska vzniká ve vývoji navíc, jako součást produkce pravé interakce, zvané v matematice „násobení“ (mocnění). Síly vývoje, které do interakce vstoupily, se budou muset do výchozího stavu (absolutna) karmicky vrátit. Síly které se v interakci projevily navíc, nemají karmu a není je tedy kam či komu vracet:

„Nebe a Země pominou, má Slova však nikdy nepominou!“

Nesouhlasím s tím, že LÁSKA je konečným relativním projevem Absolutna. Projev Absolutna je pro samotné Absolutno positivní čin.  Jak by Absolutno mohlo tvořit negativně?

Taky s tím nesouhlasím, stejně jako se mi nelíbí můj obraz v zrcadle! Ale, co s tím mám dělat? Mám o věci mluvit tak, aby se mi natolik líbila, že s ní budu moci souhlasit, nebo tak, jaká je? Na rozdíl ode mě je absolutnu absolutně jedno, jaký je jeho relativní zrcadlový obraz, tak jako je objektivní přírodě světa relativních projevů jedno, jaký subjektivní obraz si o ní dělá poznávající člověk...

Stvořitelem konkrétního obrazu absolutna (podstaty vědomí) není absolutno samo o sobě (absolutně VŠE a NIC), ale jen jeho konkrétní absolutní podstata vědomí (Uroboros), která se na počátku z absolutna relativně „probouzí“ do iluze (vnější/vnitřní). Iluze absolutna se mi však nejeví jako „pozitivní čin“, ale spíše jako negace absolutna (NE+absolutno = relativno), jako popření absolutna.

Jinými slovy projev absolutna JE zpočátku negativní (nepravdivý). Až na konci vývoje budeme moci říci, že JE pozitivní (pravdivý, dobrý). Biblický Bůh vidí své stvoření jako dobré vždy až na konci vývoje příslušného dne...

Absolutno není negováno absolutnem, protože nejsou dvě absolutna, mezi nímiž by mohl být vztah (relace). Absolutno je negováno „negací“ (NE), která je (podobně jako vztah či podstata vědomí) jedním z konkrétních relativních obrazů absolutna...

Absolutno nemůže nic přijmou, či nepřijmout zpět, protože ze sebe jaktěživ vůbec nic nevydalo. Zmizí-li zrcadlo (relativní projev vědomí, absolutně anulovaný ve spáře mezi relativními projevy), zmizí i zrcadlový obraz absolutna v něm. Můžeme tedy říci, že absolutno má „jakási“ zákonitě nezcizitelná „autorská práva“ na své relativní projevy, přičemž jemu samotnému je to opět úplně jedno, neboť v absolutnu lásky absolutně není. Láska je ryze relativní doména...

Kdyby byly prvotní relativní projevy pozitivní, nebylo by třeba jejich následného vývoje. Zda je prvotní projev jeho autorem pokládán za zlý či dobrý, to záleží na stupni vývoje autora. Například matka pračlověka pokládá své dítě za dobré (není-li nechtěné) stejně, jako matka zasvěcence.

Čtenáři bible například vědí, že i když Bůh viděl své stvoření nakonec jako „dobré“, přece „spáchal“ potopu světa, protože bylo „špatné“...

Negativní projev není NE+projev (neexistence projevu). To bychom museli například tvrdit, že negativ fotografie není fotografie...

Mluvíme-li tu o vývoji, jehož konečným produktem já láska, pak tu mluvíme především o vývoji člověka (lidstva), jímž si ve skutečnosti prošly všechny hierarchie. Kdyby záleželo jen na lidské fyzické a duševně+duchovní lásce, kolik fyzického a duševně+duchovního by dnes existovalo (v minulosti vznklo)?...

Láska jako „alfa a omega“ je Stvořitel „Já jsem!“ (Kristus). V žádném případě člověk (např. Myšpulín), který tento účel teprve může (ale nemusí) naplňovat.

Láska Boží nikoho před ničím nezachrání. Může ho jen dočasně uchovává, aby se láska mohla plně vyvinout i v něm. Každého spasí jen jeho vlastní láska (včetně sebelásky)...

ZMP-Láska je konečným relativním projevem absolutna. Prvotní projevy jsou vždy negativní.-

Působí to na mě jako by Absolutno vyvrhlo,vše negativní a pak to láskyplně nasávalo.

ZMP-Karmicky se VŠE vrací do původního stavu (rozpouští se v absolutnu)

To by nebyl žádný vývoj. Např. člověk se nerozpustí v absolutnu, ani sním nesplyne.

ZMP-Láska se od počátku vyvíjí v podobě hvězdy do konečné podoby sférického pravého úhlu (jablka, třetího

Goetheana.

Ta hvězda má být Kristus? A na co  láska(Kristus) potřebuje úhel z jablka? Neměla by to být spíše přímka vystupující v pravém úhlu ze středu spirály?

Protože „projev“ není to, co se „projevuje“, nemůže absolutno ze sebe nic vyvrhnout. Svět relativních projevů je obrazem absolutna v zrcadle, aniž by z absolutna před zrcadlem cokoliv ubylo. Pomine-li zrcadlo, musí zrcadlený obraz zákonitě pominout také. Láska, kterou obraz v našem srdci vyvolal však v zrcadle není, ale probouzí se a přetrvává „před zrcadlem“. Výslovně říkám „před zrcadlem“, aby bylo jasné, že Cerollova akademická „Alenka“ nemusí a nemůže hledat „říši divů za zrcadlem“, kde nic není...

Člověk se nemůže rozpustit v absolutnu, protože se tělesně rozpouští již v relativnu. Vyvine-li se však v jeho vědomí duševně-duchovní láska, pak se může vrátit jako „ztracený syn“ do absolutna, aniž by se v něm rozpustil...

Ta hvězda je Zoroaster, je to hvězda betlémská (šalamounský Ježíš)...

Betlémská hvězda potřebuje svůj vývoj včas ukončit. Musí ve vývoji stihnout uzavřít všechy své vnější a vnitřní funkce (tělesné, duševní a duchovní) uzavřít do osobně samostatného (individuálního) celku. To jí umožňuje jen sférický pravý úhel!

Akademická přímka (v ose spirály či jiná) není nijak ukončená, takže i jako zdánlivě „nekonečná“ po záníku Nebe a Země, rovněž pomine...

Láska, jako splátce Absolutna

Jak myslíte tuto větu?

Měl Kristus své slabosti? Na kříži o Bohu zapochyboval.....  Naštvaný vykopal trhovce z Chrámu...(tím jím jako projevoval lásku)?

Přísloví praví: „Dělají-li dva totéž, není to totéž!“

Pochybuje-li na kříži o bohu otrok (Spartakus aj.), pak to neznamená, že totéž dělá (týmiž slovy) svobodný...

Své děti sotva milujeme, nedokážeme-li je potrestat. Trestá-li jeden naštvaně, pak to nemusí znamenat, že každý trestající je naštvaný...

Děkuji za doplnění mozaiky.

Za jakých podmínek jeden vše vědoucí dělá jinak, než druhý vše vědoucí?- Rebel

Zahlédl sem tuto otázku a napadá mně,že tazatel se asi, ptá na Astrální Božstvo,které už dnes možná "vyprchalo"(např. Zeus a další bohové Řecka). Ti mezi sebou "svobodně a vševědoucně" bojovaly a komunikovaly.

Pravou svobodu dosahuje, snad jen Bohu-člověk- Kristus.

Vševědoucí je jedině jedno Absolutno(jsoucno všeho),které má všechny astrální Bohy Otce, Demiurgy, Jehovy, Kryšny a pod. palcem.

Dá se Hebrejský pohanský  Jahve, považovat za Absolutno? Asi ne....  Zdravím

Pojem „vše+možnost“ a „vše+vědoucnost“ je patrně katolického původu. Relativně rálný není. Původní absolutno může budit takový dojem, jen protože se zdá v podstatě zahrnovat možnost VŠEho a NIČeho. Aby o tom však mohlo relativně „vědět“, musí podstatu „svého“ vědomí projevit relativně, jako relativní dualitu „nevědomí a vědomí“ (spánku a bdění).

Staří bohové (Řecka, Jahve aj.) byli a jsou relativní a v žádném případě je nelze pokládat za svobodné.

Také svoboda je součástí relativní duality „svobody“ a „nesvobody“ (nutnosti). Pravá svoboda boho+člověka není nikdy totální, ale vždy bude relativním opakem nesvobody, dané vztahem (relací). Pravý svobodný nemůže být otrokem iluze nepravé „totální svobody“ (zvůle, svévole, libovůle aj.)...

Otázky „vše-vědoucího“ Rebela napovídají o duchu, který by chtěl dát lidem svobodu autoritativní, přikázanou, předepsanou, lucifersko+ahrimanskou...