Dobrý den,

mohl bych požádat o nějaký názor, komentář, popřípadě i o přehled duchovních bytostí? A to nejlépe ve vztahu k této citaci...''Strach a úzkost, takové negativní pocity, jsou ve skutečnosti něčím, co proudí-li to z člověka, tím, že to poznají příslušné duchovní bytosti a síly, se může stát osudným. Tato úzkost a tento strach jsou ve skutečnosti něčím, co uvede člověka do osudového vztahu k duchovnímu světu, neboť v duchovním světě existují bytosti, pro něž úzkost a strach proudící z lidí jsou jako vítaná potrava...'' Rudolf Steiner, GA 56/6, Tak zvaná nebezpečí zasvěcení.

Sv. František z Assisi řekl, že se naučil netrápit tím, co nemůže ovlivnit. R. Steiner říká, že si máme neustále připomínat, že svými obavami atp. nezměníme nic na skutečnosti, kterou nelze odvrátit a tudíž jsou tyto city v takových případech zcela nadbytečné. Kdo si tyto skutečnosti dokáže uvědomit a v životě se jimi řídit, ten si ušetří spoustu zbytečných nepříjemností, jejichž prožívání se takto u lidí omezuje pouze na děti, blázny a zbabělce, jimž se takové zásady jeví jako bezcitnost.

Strach a úzkost jsou téměř synonyma. Strach je více duševní a mluvíme o něm v okamžiku, kdy se o hrozícím nebezpečí dozvíme. Úzkost je více duchovní a mluvíme o ní tehdy, je-li vědomí o nebezpečí dlouhodobé.

Pojem „úzkost“ je velmi výstižný, neboť souvisí s tzv. „spárou“. Představte si například spáru mezi dvěma cihlami ve zdi. Budeme-li cihly od sebe vzdalovat, spára mezi nimi se bude rozestupovat a našemu pohledu se objeví celý širý svět. Tak pocítím uvolnění z úzkosti. Ve světě relativně duálních opaků, v němž žijeme, se nacházejí spáry jako rozhraní mezi relativními opaky. Mezi vnějším a vnitřním světem, mezi minulostí a budoucností atp.

Nejproslulejší je spára prchavého okamžiku v čase. Jako když k obě cihly k sobě zase přirazíme. Narůstající cihlu vlevo pokládáme za minulý čas a ubývající cihlu vpravo za budoucí čas. Odtud relativně duální pojem „současnost“. Spárou mezi minulostí a budoucností je právě spára prchavého okamžiku.

Pojem okamžik = mžiknutí očních víček = mrknutí = spára mezi víčky

Ve spáře okamžiku je absolutně anulovaná „přítomnost“, kterou neustále mateme se současností. Proto nejsme s to přítomnost vědomě prožívat. Chceme-li například určit okamžik poledne, tu dokážeme pouze říci, kdy poledne „ještě není“ a kdy „už není“. Do samotného „kdy je“ se vůbec nedokážeme trefit:

čas = současnost = minulost + budoucnost

Znaménko „+“ (kříž) představuje přítomnost, která je „tady“ mezi mezi minulostí a budoucností, které jsou po stranách „tam a tam“ (srovnej africký buben „tamtam“).

Děti, které nemají téměř žádnou minulost, žijí především ve snění o budoucnosti.

Staří, kteří nemají téměř žádnou budoucnost, žijí především ve vzpomínkách na minulost.

Ani ve středním věku neprožíváme přítomnost, ale napůl minulost a napůl budoucnost.

Proto svým vědomím nedokážeme prožívat přítomnost (tady) jako ducha počátku času (Krista), ale neustále „lítáme od čerta k ďáblu!“ (tam a tam), k duchům konce času. Je to strach, pocit úzkosti, co nás žene, jako kyvadlo hodin, od spáry počátku ke spáře jednoho z konců času a zpět.

Zatímco spára počátku času stojí stále „tady“ na svém původním místě, rozbíhají se od ní na dvě strany, „tam a tam“ (do minulosti a do budoucnost) spáry prchavého okamžiku dvojího času (srovnej křesťanský letopočet). Okamžik budoucnosti je ve spárech Lucifera (ďábla), okamžik minulosti ve spárech Ahrimana (satana) a oba společně vytvářejí spáru, v níž se snaží anulovat počátek času (Krista).

To je onen duchovní svět, v němž existují bytosti, pro něž úzkost a strach proudící z lidí jsou jako vítaná potrava...

Lidé však čas nepojímají jako duální (současnost), ale totálně, takže dvě spáry konce času pokládají za jednu a tutéž, podle toho, který čas (minulý či budoucí) právě prožívají. Proto o uvedených duchovních poměrech času nemají ani ponětí...

zmp

Děkuji.

Co když se u někoho onen strach/úzkost prolíná právě do toho, do nejistoty toho, do hledání toho - kde je vůbec ona ta hranice toho, co už nemůže/ještě může ovlivnit...

Někdo tuší, myslí si, ví, že něco (nějaká určitá věc) lze ovlivnit......někoho jiného stejná věc ani nenapadne, že vůbec lze v tomto ohledu na něco takového pomyslet apod......každému je asi dáno (karmicky), umožněno nahlížet do určité hloubky života a dění na této ''úrovni'' (což ale může určitým studiem prohlubovat)...

Platí zde ale nějaké pravidlo, které by říkalo do jaké hloubky už není radno nahlížet, co už není radno řešit? A to pro úroveň fyzickou, duševní, duchovní?

Příliš Vaší otázce nerozumím.

Pro poznávání neplatí jiné omezení, než jen omezení samotného předmětu poznání. S výjimkou bezmezného absolutna, je vše relativní (tělesné, duševní či duchovní), nějak omezené, konečné. Za hranicemi relativně konečného není relativně nekonečné, ale pouze předivo iluzí bezuzdné fantazie...

zmp

''Sv. František z Assisi řekl, že se naučil netrápit tím, co nemůže ovlivnit. R. Steiner říká, že si máme neustále připomínat, že svými obavami atp. nezměníme nic na skutečnosti, kterou nelze odvrátit...''

Co nelze ovlivnit? Co nelze odvrátit? Co se nemá ovlivňovat? Co se nemá odvracet?

+ jak bych to řekl...myslel jsem minule opak...myslel jsem to tak, že člověka jdoucího světem, může přepadnout strach/úzkost z toho, co vše může ovlivnit...a teď neví, čeho (špatného) si má všímat/řešit a co má nechat plavat/neřešit...

Základní příklad: onen člověk se jde projít – má cestou řešit onu neznámou ženu, která sprostě nadává svému dítěti? Má cestou řešit olejovou skvrnu na silnici? atd. apod...Kde je ta hranice toho, kdy to má člověk řešit? Co spadá do občanské povinnosti? Kdy je to bezohlednost, lhostejnost a kdy přehnaná ohleduplnost, starost? Za co je v tomto směru člověk lidsky zodpovědný? Kdy se člověk vměšuje do cizího osudu? Kdy je to správně a kdy špatně?

Či je to i otázka priorit, poslání? Že se má člověk soustředit na ono nejzásadnější,nejhorší zlo, které si v dění současného světa uvědomuje a na toto zlo se má prioritně soustředit, aby se ho snažil napravit? (poslání člověka)...

Tak například nelze odvrátit, že zestárneme a jednou umřeme. Mít strach ze smrti je nadbytečné.

Mít strach z toho, co můžeme, ale nemusíme ovlivnit, protože nás to nijak neohrožuje, je nesmyslné.

Otázka, do čeho máme zasahovat či nezasahovat je otázkou našich možností a schopností. Máme-li možnost a schopnost nějaké zlo účinně odvrátit, pak není o čem diskutovat. V opačném případě to musíme nechat plavat, neboť zasahovat tu znamená věc ještě zhoršit o vlastní rozbitý ciferník.

Hranice mezi zasahováním a nezasahováním je tedy u každého jinde. Pojem občanská povinnost s tím nemá co činit. Je to otázka osobní soudnosti a morálky, za níž je člověk odpovědný jen sám sobě.

Otázka, zda se máme vměšovat do cizího osudu, je především otázkou, zda máme vůbec právo se vměšovat. Záleží na konkrétním osudu. Můžeme-li pomoci, pak to udělejme tak, aby měl dotyčný dojem, že si pomohl sám.

Posláním člověka není chodit po světě a hledět, kde by mohl spáchat nějaké to dobro. Posláním člověka je (mj.) usilovat o to, aby všichni lidé měli dobré podmínky k životu.

zmp

Jaký máte názor na to, jak si nyní zvláště mladí lidé dávají dělat tetování?

Na ruce, noze, jinde? Co to je za práci na těle? Je to sebepoškozování, nebo okrasa jako malováí řas? Proč? Děvčata snad proto, že si myslí, že jsou hezčí?

Co znamená propichování si nosu, obočí aj. různými kroužky atp.? Co to je za sílu, kterou tím v sobě tito lidé rozvíjí? Co se tím v nich projevuje? Odpovídá to třeba tomu, že si lidé dávají na prst prstýnek?

Jak by rodiče měli působit na svoje děti? Je toto následek nějaké nevýchovy, nedostatku lásky, hraní si s dětmi, málo se věnovali svým dětem?

Tetování, stejně jako různé „ozdoby“ (prsteny, náušnice atd.) sledovalo původně různé magické cíle. Dnes mají magickou moc také, jenže lidé nemají potuchy jakou a vystavují se tím nevědomě různým rizikům.

Tetování má často za cíl, skrýt něco z kategorie mateřských znamínek, růží atp., to je něco z toho, co středověk pokládal za ďábelské znamení. Budou-li potetovaní všichni, dnešní čarodějníci se mezi nimi ztratí.

Mnozí mají za to, že tetování a propichování ho udělá hezčího či zajímavějšího. Mně se to jeví jako umělá vada kůže a umělé bradavice.

Takové poškozování vlastního těla je dnes motivováno zpravidla hloupostí nebo satanismem.

Poškozují-li se takto rodiče, budou se jejich příkladem řídit také děti. Podléhají-li módním vlnám rodiče, budou jim podléhat také jejich děti. Pravé sebevědomí nepřipustí, aby do jeho života a života jeho blízkých zasahovali takovéto cizí vlivy, cizí vůle.

zmp

Přijde na to, o kterého „svatého se jedná“. Dělají-li dva totéž, nemusí to být totéž.

To, co popisujete jako odvrácení se od vnějšího světa, uzavření do samoty a naslouchání v modlitbách, rozjímáních či v meditacích Božímu hlasu, může být Buddhismus, mysticismus a co já vím, co vše takového existuje. Jisté je, že „před obrazem Ukřižovaného“ lze sotva oplývat „vnitřní rozkoší“.

Víc nám může napovědět, co tím daný svatý sleduje, o co usiluje, o co „prosí“. Osvícení, pravá víra, pevná naděje, dokonalá láska, hluboká pokora, rozum poznání, síla k zachovávání přikázání atp., to jsou věci, které mají určité vývojové pořadí. Jedno lze získat až po druhém. Obdobně musí slzy pokání předcházet slzám radosti...

Cesty k Bohu jsou různé, podle stupně vývoje dané osoby. Pro člověka Západu je však pravou cestou k Bohu duchovní věda...

K darům, jako je procházet ohněm atp., zaujímá velmi výstižné stanovisko Buddha. Jednou v pralese potkal jogína, který mu sdělil, že tu medituje již 25 let. Na otázku, čeho dosáhl odpověděl, že například umí suchou nohou přejít nedalekou řeku. Buddha mu odpověděl. Ty jsi obětoval 25 let života jen na to, čeho si mohl dosáhnout ihned, kdyby si zaplatil převozníkovi?

Koho při svých modlitbách jmenujeme a ke komu se skutečně modlíme, nemusí být totéž. Chceme-li mít jistotu, musíme mít příslušné vědění. Kdo je nejvyšší Bůh či kdo je Kristus, to se můžeme dozvědět jen cestou duchovní vědy (anthroposofie), která v sobě zahrnuje také pravou vědu přírodní. Předobrazem takového poutníka je Goethův Faust.

Jak se správně modlit se dočteme v evangeliích, kde nám Ježíš Kristus doporučuje „Otčenáš“.

zmp

Co byli ti faraoni vůbec zač ? Inkarnovani /reinkarnovaní ?/ zasvěcenci, vyšší bytosti pocházející mimo Zemi ?

Už otřepaná otázka; jak /čím, proč, pro koho.../ postavili pyramidy? V Gíze jsem sice ještě nebyl, ale včera mi stačil Karnak, Luxor /jak souvisí s Luciferem? / a údolí králů, atp....Kolik úsilí muselo stát vybudovat jen to pohřebiště? ...jen proto aby tam uložili mumifikovane ostatky? To působilo dojmem jako by se tam měl ten Ramses procházet i po smrti. ..Ale duchovními smysly nemohl vnímat co mu postavili ve fyz. světě přece...Jak staří egyptani vnímali fyzickou úroveň? /Budu sem muset ještě několikrát a přibalim si přednášky R.Steinera o Egypte ;-)/

Nedávno zas "nějací odborníci" přišli na to že kov, který staří egypťané používali na šperky atp., je meteori tskeho původu, je to možné?

Zdravím z Egypta ;-)

Faraónové byli zasvěcenci. Byli to lidé, kteří ve svých reinkarnacích dosáhli vysokého stupně iniciace. Iniciace různých stupňů se prováděli ve specializovaných stavbách, jakými byli chrámy či pyramidy.

Pyramidy nikdy nebyly hrobkami faraónů. Sarkofágy, které se v nich nacházeli sloužili k iniciaci, při níž byl zasvěcovaný mj. uváděn do stavu podobného smrti a ukládán do hrobu (sarkofágu), podobně jako tomu bylo s biblickým Lazarem (evangelistou Janem).

Egyptské mumie souvisí s egyptským kultem smrti, jemuž bylo v Egyptě vše přizpůsobeno. Úsilí egyptských zasvěcenců (faraonů a tzv. kněží) o zachování mumie souvisí se snahou vyloučit ze života lidí smrt, dosažením nesmrtelného těla. Nejde tedy o nesmrtelné tělo následkem Kristova zmrtvýchvstání, ani o ducha luciferského úsilí o bránění člověku v sestupu na fyzickou úroveň (do říše smrti). Jde tu o vývoj ahrimanský, jehož karmický následek se v budoucnu dostaví v podobě Asury, jenž lidské tělo skutečně udělá nesmrtelným (také bez potřeby spánku), zbaví ho však lidského „já“. Toto tělo bude v podstatě biologickým robotem...

Staří Egypťané tedy měli kultovní tendenci k fyzické úrovni. Naprostou výjimku tu představuje faraón Achnaton, který se pokusil egyptský vývoj zvrátit k Luciferovi...

Kovem meteoritského původu je především železo, které lidé v dávném pravěku neuměli ještě vyrobit. Pokud ho však nalézali v podobě meteoritu, využívali ho díky jeho kujnosti k vylepšení svých zbraní či šperků. Železo (také stříbro) však snadno podléhá zkáze (rezaví) a proto se v nálezech z těch dob v našich vlhkých krajinách nedochovalo. Odtud tvrzení „odborníků“, že se v době kamenné neužívalo. Egyptské suché klima však nálezy dokonale uchovává, takže tu „odborníci“ pro změnu objevili používání kovů již v pravěku, které si nedovedou vysvětlit jinak, než jako kovy meteoritské. Neexistuje totiž materialistická metoda, jak odlišit meteoritský kov od pozemského...

zmp

A jak tedy postavili ty pyramidy ? Skutečně jen těmi nástroji co měli a fyzickým úsilím otroků ? /jak tvrdi dnešní ateisticka věda. ../ průvodce tvrdil, že na tom pracovali i svobodni občané Egypta z úcty k božstvu a faraónu...A když jsme jeli do Luxoru a karnaku cestou kde okolní skaliska vykazovala známky omleti vodou, tak průvodce říkal že kdysi dávno tam bylo moře, ze to není od řeky a ze odtud tahali kameny na stavbu těch chrámů, tzn. asi 250-300 km po souši. V tom vedru to je něco nepredstavitelneho.Natož aby odněkud tahali miliony kvádrů na stavbu pyramid...

Taky jeden čech ze zájezdu do údolí králů mi řekl, když sem se podivil nad snad staroreckym nápisem v hrobce, tedy iniciační místnosti se sarkofagem Ramsese,"že pry" už za dob Aristotela se tam plazil jeden historik, kronikář/že tehdy to bylo zavate piskem/ a udajně tam nechal vzkaz na zdi pro budoucí generace. Bohužel to nešlo vyfotit, přísný zákaz. A zrovna tam mě hlídali na každém kroku. A kdoví jestli to byl vůbec ten nápis. Odjinud mám jen pár fotek od pasu.Ale příště to pořídim, ono by to šlo za patřičný "bakšiš"...Omlouvám se za protažení otázky ohledně stavby pyramid..

Pokud opustíme myšlenku, že pyramidy jsou hrobkami faraonů, a přestaneme tak mít staré Egypťany i sebe za blbce, pak se také zbavíme časové tísně, dané vládou jednoho Faraona (cca 15-20 let). Byla to opravdu úcta, co budovalo takové svátosti. Je tedy přijatelná myšlenka, že pro každého Egypťana, který na to měl, bylo ctí přiložit (se vším všudy) jeden či více kamenů ke stavbě. Že k tomu použil svých otroků pak nehraje roli, neboť to byl on, kdo se účastnil na dané stavbě. Odtud také starověký názor, že pyramidy jsou „sýpky“. Také v Evropě se setkáváme s podobnými „sýpkami“ v čase, v podobě řady menhirů. V Egyptě to mohly být také řady sfing atp.

Dávno před Aristotelem (384-322 pnl.) navštívil Egypt athénský Solón (638-555 pnl.). Tehdejší filosofové získávali své zasvěcení také putováním od jednoho mysterijního střediska k druhému, po celém tehdy známém světě...

zmp

Když zadám do Wikipedie pojem ''Ilumináti'', tak článek poté v textu poukazjue na NWO (Nový světový řád) atd. apod....co mě tam ale zaráží je to, že jako první jsou zde zmínění Rosenkruciáni (ti nepraví?)...Podstatou Rosenkruciánctví vnímám něco (možná mylně) co s pojmem NWO nijak nesouvisí, ale co možná spíše spolu-souvisí i s podstatou anthroposofie.

Oblbuje nás v tomto případě Wikipedie?

Tajné bratrstvo Rosekruciánů sleduje linii křesťanství od Pavla z Tarsu, přes Hieronýma Aeropagitu až do dnešních dní. Toto bratrstvo si nelze představovat jako skupinu lidí, žijících někde na Zemi pohromadě, ale jako skupinu lidí rozptýlených na různých místech Země. Tito lidé o sobě velmi dobře vědí, aniž mají zapotřebí se osobně setkávat.

Mnozí lidé se pokoušeli s tímto bratrstvem navázat kontakt (například slavný Cagliostro). Avšak marně. Navázat kontakt s Rosekruciánem lze jen pokud tomu chce příslušný Rosekrucián. Příkladem takového kontaktu je založení Anthroposofie R. Steinerem...

V rámci desinformační kampaně přijalo jméno „Rosekruciáni“ jedno z hnutí svobodných zednářů... Řád Iluminátů založili Jezuité, kteří po zrušení jejich řádu přešli do ilegality :

Jezuitský řád:

- založen sv. Ignácem z Loyoly roku 1534

- zrušen papežem Klimentem XIV. roku 1773

- obnoven papežem Piem VII. roku 1814

Po obnovení jezuitského řádu zůstali mnozí Jezuité nadále v ilegalitě jako Ilumináti a je otázkou, nakolik oba řády spolu souvisely...

Mezi Ilumináty a Svobodnými zednáři došlo k dohodě o sféře vlivu ve světě. Ilumináti podrželi kulturní sféru, to je ideologii, Svobodní zednáři hospodářskou sféru, to je ekonomii a finance. Časem došlo ke splynutí Zednářů s Ilumináty v zednářsko-iluminátskou hierarchii. Původně měli zednáři jen 3 stupně zasvěcení (učedník, tovaryš, mistr). Dnes mají 33 stupňů (parafráze věku Ježíše Krista).

Splynutím zednářů s Ilumináty, došlo také ke splynutí Ilumínátů s nepravými Resekruciány, jak je to odborně semleto ve Wikipedii...

zmp

Jak lze vystihnout rozdíl mezi slovem, zpěvem, hudbou?

Není přece i zpěv hudbou? Vlastně i vyslovené slovo je částečně možno brát jako zpěv.

Nejvyšší bůh v Egyptě byl svého času bůh Aton, což je pozpátku nota.

S tím souvisí i názor - prý: Na počátku byl zpěv. Ne slovo.

Pokud vím, pythagorejci hovořili o hudbě sfér.

Můžete to osvětlit?

Slovo = logos = logika = Kristus

Na počátku Janova ev. stojí: „Na počátku bylo Slovo!“

Mojžíš, po temném stvoření Nebe a Země pokračuje:

„I řekl Bůh: „Budiž světlo!“ a bylo světlo.“

Mojžíšův Bůh tedy učinil světlo Slovem (I řekl Bůh). Toto Slovo Boží vysvětluje (logicky) stvoření Nebe a Země.

Hudba = uspořádání planetárních sfér (jako strun na harfě atp.) = notová osnova = vnitřní řád

Zpěv = uvedení logiky slova do souladu s řádem „hudby sfér“.

Aton (nota) představuje inkarnaci vysokého zasvěcence do luciferského řádu.

Lucifer = lůno cifer = vnější řád Sféry stálic.

zmp

Proč zlo vždy pomáhá dobru?

Např. paradoxně prý povodně pomohou nastartovat ekonomiku. Čím více zničených domů a lidského neštěstí, tím lépe, prý. Připadá mi to jako ve válce, čím více je země rozbombardovaná, tím více se vůdcové a firmy těší na její obnovu, tím více se pak pracuje, obnovuje. Když si vzpomenu na Warszavu nebo Berlín po 2. Svět. válce, tak je až neskutečné, že lidé dokážou znovu postavit zničená města.

Jako by se musí vždy vše vymlátit, vybílit, lidé se musí vyzuřit, pobít, vybít ze sebe energii, vše rozmlátit, aby pak zase byl chvíli klid a vše se zase vybuduje, aby se to pak opět mohlo rozmlátit.

Nebo to vše organizují páni?

Lidstvo nelze zblbnou naprostými pitomostmi, neboť ty každý hned prohlédne. Lidstvo se oblbuje jen částečnými pitomostmi, které není snadné prohlédnout, nad kterými tak říkajíc „zůstává rozum stát“. K vymýšlení těchto polopitomostí jsou ovšem zapotřebí dva „odborníci“:

Degenerát, posedlý „komplexem vlády“, který sice nemůže lidstvo zotročit vlastní silou, může však lidstvo systematicky oblbovat tak, že se lidé o své otroctví pilně přičiní sami.

Takový degenerát založí vysoké učení, do něhož se hrnou intelektuálové s vidinou, stát se „lepšími lidmi“, kteří nemusejí pracovat rukama, ale hlavou. Tito „lepší lidé“ již nedomýšlejí, že je k tomu zapotřebí, aby na ně jiní pracovali rukama, takže si nepřipouštějí, že jejich vidinou je stát se „otroky nad otroky“. Takto netuší, že jsou vlastně rovněž nějak posedlí „komplexem vlády“. Těmto druhořadým degenerátům můžeme říkat „homo ekonomus“, neboť zmíněné vysoké učení opouštějí s osvědčením, že jsou ekonomy, že jsou odborníky na ekonomii.

Nyní si představte takového „lepšího člověka“, jak mu vysoké učení nakuká například následující polopravdy:

„Ekonomika je hospodářství vyjádřené financemi.

Není ekonomiky bez trhu a není trhu bez nabídky a poptávky.

Není poptávky bez spotřeby.

Není spotřeby bez likvidace nabídky, neboť kdybychom denně nemuseli jíst (likvidovat) chleba, nikdo by ho nevyráběl (nenabízel).

Zdravá ekonomika tedy tkví v rovnováze nabídky a poptávky, kterou lze vyčíslit následovně:

Máme-li 10 miliónů obyvatel, kteří spotřebují denně jeden chleba v ceně 10 Kč, musí zdravá ekonomika vykazovat denně obrat 100 milionů Kč.

Totéž platí také pro ostatní ZŽP, například pro domy.

To znamená, že čím víc zničíme domů, tím vyšší bude poptávka po domech, tím lepší budeme mít ekonomiku a tím lépe se všichni budeme mít.“

Tak nějak uvažuje učený blb, vystudovaný na ekonoma.

Hlavní degenerát si svými ekonomy barák samozřejmě zbourat nedá. Ten si libovolně tiskne peníze a zaměstnává zotročené lidstvo neustálým obnovováním poptávky po domech, takže lidé mají čas jen pracovat, nikoliv studovat stránky TSO...

Nyní se můžeme ptát:

Jak zlo pomáhá dobru?

Ničením domů, nebo nutností prohlédnout ničemnost degenerátů a ekonomů a jednou provždy se s nimi vypořádat?

zmp

Říká se: Muž je hlavou, a žena je krkem, který tou hlavou kroutí.

Jak to, že ve vztahu muže a ženy je vždy po jejím, snad každý normální muž udělá to, co chce žena.

V čem tkví toto tajemství?

Proč má žena nad mužem takovou převahu?.

A proč potom tvrdíte, že forma parazituje na obsahu? Jak to?

Jak to, že přívěšek je mocnější než to, na čem visí?

Snad přívěšek je větší než to, na čem visí? To by potom nebyla ozdoba (jak se o ženách říká, že jsou ozdobou muže), ale galejnická koule u nohy.

Původně, ve světě idejí je žena vně muže, který je možným tvorem v možnosti otvoru (tvarem ve formě okolí). Ve světě idejí vládne matriarchát!

Patriarchát je možný jen ve světě relativně plných projevů, avšak jen částečně. Vždy jen tam, kde se jedná o nekontrastní projevy tvaru a formy, jako je tomu například u plného mezikruží.

V kontrastních projevech tvaru a formy, to je mezi vnějším tvarem mezikruží a formou okolí a mezi vnitřní formou mezikruží a tvarem v jejím lůně, vládne nadále původní matriarchát...

Rčení, že muž je hlavou a žena krkem, jenž jí kroutí je podobenstvím, v němž ženský krk představuje otvor v plném obsahu tvaru. U tělesného zárodku se můžeme přesvědčit, že ostatní tělo vyrůstá z hlavy (skrze krk). Toto podobenství ovšem ovšem počítá jen s vnitřní formou tělesa (lůno ženy), nikoli s vnější formou okolí tělesa (formu možnosti tělesa), takže mate (vědecky) formu okolního místa s tvarem tělesného prostoru.

Zkrátka a dobře, na matení formy s tvarem a tedy místa s prostorem založené rčení, o krku kroutícím hlavou, je nepravdivé. O jeho vzdoro-uplatnění se ovšem usilovně snaží totalitním státem uzákoněný feminismus...

zmp

Podle R. Steinera se tělo fyzické buduje již v dávné době na tzv. Saturnu.

Ale hmota je až na Zemi. Kdo se plete? RS nebo Vy?

Co je to potom za fyzické tělo na Saturnu, když tam fyzicky nemůže existovat?

Nějaká idea? Ale idea přece není fyzická. Nebo snad je?

Našel jsem záhadu, možná další aporii na základě tvrzení RS: Existuje tělo fyzické bez fyzické existence.

A co dělá – existuje-li tedy - fyzické tělo mezi tím? (mezi Saturnem a Zemí?

Dá se vůbec v tom mezistavu vůbec hovořit o hmotě?

Co je hmota? Je fyzická nebo duchovní?

Co je potom materialismus?

Stvoření těla fyzického na starém Saturnu, je tím, co Mojžíš popisuje jako stvoření Nebe a Země. Je to vlastně stvoření formy Nebe a tvaru Země, stvoření otvoru v okolí a tvaru v otvoru, stvoření formy možnosti (místa) a možného tvaru (tvora, prostoru) v místě, stvoření prvního muže v lůně první ženy (Lilith), početí syna v mateřském lůně. Toto stvoření je dáno obřízkou (ženy a muže současně), kterou si lze představit (v plošném průřezu) jako vyříznutí kružnice v archu papíru. Nic víc!

Jako jsme si k představě stvoření pomohli archem papíru, tak stvořitel obřezává své relativně duální stvoření formy a tvaru v iluzi archaické temnoty, kterou rozděluje na dva díly:

- temnotu v okolí formy Nebe, v níž se později vyvine astrální tělo (dnešní Sféra stálic)

- temnotu uvnitř tvaru Země, v němž se později vyvine tělo „já“ (dnešní těleso Slunce)

Tímto stvořením (obřízkou temnoty) formy a tvaru fyzického těla je zhruba (mechanicky) vyčerpán vývoj relativně duální ideje temného Saturnu.

Potom následuje vývoj éterického těla (staré Slunce) = Mojžíšovo: „I řekl Bůh: „Budiž světlo!“

Po něm vývoj astrálního těla (starý Měsíc) = Mojžíšovo: „A viděl Bůh, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy!“

A konečně vývoj já (současná Země) = Mojžíšovo „Stvořil bůh člověka z prachu země!“

Nyní si všimněme rozdílu mezi fyzickým tělem (ideou formy a tvaru) starého Saturnu a fyzickou „hmotou“ (prachem země) současného vývoje Země.

Mezi starým Saturnem a současnou Zemí se vyvíjí to, čím lze naplnit plný projev saturnské ideje formy a tvaru. Nejdříve se tvar a forma plně projevují v éterickém světle (staré Slunce), potom v astrálním světle (starý Měsíc) a konečně v prachu země (současný vývoj Země)...

To, co nazýváme „hmota“ je dáno postupným zhušťováním světla v prach země, jenž představuje tzv. čtyři elementy (teplo, vzduch, voda, země)...

Materialismus představuje popírání veškerého stvoření a vývoje, o němž chce mluvit jen jako o přetváření (formu mate s tvarem) „prachu země“. Kde se vzala hmota prachu země? Byla tu přece odjakživa - a basta fidli!

zmp

V dřívějších příspěvcích, dotazech jsme hovořili o tom, že forma parazituje na obsahu, je tedy parazitická, a že to v principu vypovídá o chování formy, ženy i mezilidském, psychologickém aspektu, kdy ženy dělají díru do peněženky muže…to myslím samozřejmě s nadsázkou a prosím ženy o shovívavost, a lidi z TSO jestli byste to nějak vyjasnili.

Jestliže hovoříte o stvoření prvotního tvaru a formy při výřezu kružnice, hovoříte biblicky tedy o stvoření nebe a země, jak se tu – při mechanickém dění – naráz zamotají psychologické terminy? Kde se tu včlenila psychologie? něco jako morální hledisko - to je dobré a to zlé. Kde se objeví z ničeho nic dobro a zlo? Z mechaniky?

Psychologické termíny patrně jaksi nějak reflektují realitu a vlastnosti tvaru a formy, ale nechápu, jak je to možné?

To přece není možné!

Nebo snad nějak souvisí mechanika stvoření světa a psychologie?

Stvoření formy a tvaru (Nebe a Země) je stvořením duální ideje, která se ještě plně neprojevuje.

Protože ženský princip formy (otvoru) nemůže mít žádný obsah, může se plně projevit jen na úkor plného projevu tvaru, jako otvor v jeho plném obsahu!

To je čistá logika (tělesná mechanika), v níž není nic psychologického, ani morálního. Vykrouží-li hrnčíř na hrnčířském kruhu hrnec, tu přece nemá smysl meditovat nad tím, že v tělese hrnce je forma dutiny (díry) hrnce, možná jen na úkor hliněného obsahu tvaru hrnce. Jinak hrnec prostě není vůbec možný. Plný hliněný válec nemůže naplnit účel hrnce (ducha hrnce).

Psychologické (morální aj.) pojmy k těm mechanickým přistupují v okamžiku, kdy se hrnci dostane nejen těla (tělesa) a ducha (účelu), ale také duše (mysli, psyché).

Je to lidská duše, co se musí dlouhodobým vývojem zorientovat mezi tělem a duchem. Záleží jen na ní, nakolik se dokáže postupným vývojem vymanit z omylů (nepravdivosti poznání), nakolik se naučí poznávat tělesný a duchovní svět, a konečně také sama sebe pravdivě, nakolik se naučí správně rozlišovat mezi dobrým a zlým...

zmp