Bylo, je nebo bude něco v relativním světě bez vztahu?

Může vůbec něco existovat v relativním světě samo o sobě? Jestli ano, za jakých podmínek?

Je to potom něco absolutního, nebo je to relativno?

Možná řeknete, že absolutně - sama o sobě - je anulovaná spára, tedy to slavné tajemné NIC. Jenže já se ptám na něco a ne na nic.

Pouze jestli do něčeho zahrnete i nic. Protože nic není, odporovalo by to mj. mé otázce: ptám se totiž, co JE - bez vztahu.

V diskuzích na našem webu jsem se již několikrát snažil odlišit „NIC, co NENÍ!“, od „NIC, co JE!“

Co NENÍ, to prostě není, to neexistuje, byť to může mít zdánlivou existenci, zvanou „iluze“.

Tím, co není se velmi intenzivně zabývá současná teoretická věda, a vedle ní už jen „alternativní“ rozumbradové...

NIC, co JE je jen zdánlivé nic, které je buď absolutní (= nic, co je relativní), nebo relativní součástí VŠE-ho, co JE, to je NĚČEHO. Například vacuum není absolutní prázdnota, zvaná například „vzduchoprázdno, vodoprázdno“ atp. Vaccum je prostor obsahující relativně nižší hustotu, než má vzduch. Absolutní vacuum neexistuje...

Absolutně nulová spára není sama o sobě (absolutní), neboť je dána dvěma hranami povrchu relativna, například hranami dlaní sepnutých v modlitbě. Nulová spára (0) je vlastně mezikruží s absolutně nulovým (anulovaným) obsahem. Absolutním nic (0) tu tedy není spára, ale její nulový obsah, anulovaná podstata toho, co je ve spáře. Protože ve spáře je absolutně anulovaná také míra prostoru, nelze její absolutně anulovaný obsah pokládat za absolutní vaccum...

VZTAH = RELACE (relativno = vztahovost)

Relativní svět je světem vztahů. Protože ke vztahu je zapotřebí dvou, je relativní svět nutně světem duálních opaků (vnější-vnitřní, minulé-budoucí atp.). Relativní opaky však nejsou vztahy (relace), ale vztah je mezi nimi, nebo jsou ve vztahu. Vztah je v dualitě něčím třetím, co si zpravidla vůbec neuvědomujeme.

V relativnu musíme rozlišovat také bezprostřední vztahy, od vztahů zprostředkovaných. Bezprostřední vztah můžeme navázat například dotekem. Naproti tomu smyslový obraz v oku je zprostředkován paprskem světla.

Můžeme tedy konstatovat: Protože v relativním světě je vše ve vztahu, nemůže tu nic (NIC, co JE!) existovat samo o sobě (absolutně).

Za určitých podmínek, zvaných „iluze“, můžeme předstírat, že tu něco samo o sobě je. Tato iluze se zhusta využívá například v matematice, jako tzv. „absolutní hodnota čísla“ atp. Touto iluzí se ovšem nic nemění na skutečnosti, že čísla (písmena, symboly atp.) jsou relativní. Tak zvaná „přirozená čísla“ aritmetické řady (1-X) jsou přirozeně pouhá „pořadová čísla“. Jde tu vlastně o řadu jednotek (1, 1, 1, 1, atd.), jimž dáváme pořadové číslo. Například číslo 8 znamená, že daná jednotka je osmá v řadě. To znamená, že osmička vůbec neexistuje. Existuje jen osmá jednotka v řadě. Mluvíme-li pak o „absolutní hodnotě“ čísla 8, tu jako bychom tvrdili, že jednotka může být osmá jen tak, sama o sobě, mimo jakoukoliv řadu. Z takovýchto iluzí dovede ryze teoretická matematika (emancipovaná od reality) vyčarovat super-iluze vyšší matiky, například Einsteinovu „Teorii relativity“.

Vnímáme-li například písmeno „O“ samo o sobě = nečteme (resp. „čteme“ jako analfabet).

Vnímáme-li například písmena „O+N“ ve vztahu = čteme „ON“...

Z uvedeného je zřejmé, že absolutno není relativním opakem relativna, protože mezi absolutnem a relativnem není žádný vztah! Ač absolutno není relativní, přece v relativním světě působí, neboť je v němž samotnou relací (vztahem). Absolutno je bezprostředním vztahem mezi relativními opaky, například v již zmíněné spáře doteku.

Relativním opakem relativna, je relativně opačné relativno (vnitřní-vnější, minulé-budoucí atd.)...

zmp

Z uvedeného textu se dvě věty ukázaly být nesrozumitelné, druhá dokonce pohoršující. Pokusím se tedy o jejich upřesnění.

Cituji: „NIC, co JE, je jen zdánlivé nic, které je buď absolutní (= nic, co je relativní)...“

Upřesnění: NIC, co JE absolutní je jen zdánlivé NIC, neboť absolutno neumíme vyjádřit absolutně, ale jen relativně. Relativně se pak absolutno jeví jako „NIC z toho, co je relativní“...

Cituji: „Za určitých podmínek, zvaných „iluze“, můžeme předstírat, že tu něco samo o sobě je. Tato iluze se zhusta využívá například v matematice, jako tzv. „absolutní hodnota čísla“ atp. Touto iluzí se ovšem nic nemění na skutečnosti, že čísla (písmena, symboly atp.) jsou relativní...“

Upřesnění: Pojem „hodnota“ (míra) je ryze relativní. Matematický pojem „absolutní hodnota“ chce například říci, že kladné číslo +1 je od nuly (0) na číselné ose stejně daleko, jako záporné číslo -1. Bez ohledu na znaménka (+-) jsou tedy obě vzdálenosti „absolutně“ stejné.

Namítající tu pokládá za správnější, vyjádřit věc následovně: „...akademická matematika používá pojem "absolutní hodnota" poněkud nešťastně... neboť pojem „absolutní“ tu nemá s diskutovaným absolutnem nic společného.“

Budiž! Jen je tu třeba dodat, že absolutno v pojmu „absolutní hodnota“, nemá nic společného s žádným reálným absolutnem a proto je tento pojem nejen nešťastný, ale dokonce zavádějící, matoucí, uvádějící lidské představy o realitě v omyl...

zmp

Píšete:

Co NENÍ, to prostě není, to neexistuje, byť to může mít zdánlivou existenci, zvanou „iluze“.

Co je ještě iluze? Ta se nám sice zdá, ale přesto, je tu.

Např 3+4 = 8. Je chyba, omyl vlastně iluze? Iluze vede k tragickým koncům. Např. iluze toho, že parlamentní demokracie je svoboda atp.

Někde jsem u Rudolfa Steinera četl, že si myslíme, že jednáme svobodě, ale že je to krutý omyl. Iluze?

Naše jednání je ovlivňované mnoha věcmi, o kterých víme, ale je mj. podmíněné věcmi, které ani nemáme ve vědomí, ani netušíme proč to či ono děláme. A přitom si můžeme myslet, že je to naše svobodné rozhodnutí.

Snad až někdy v budoucích inkarnacích budeme schopni jednat nějak svobodnějí.

Dá se z tohoto pohledu hovořit o vůli, o svobodné vůli člověka jako o něčem, co by mohlo být snad někdy samo o sobě? Jako o něčem nepodmíněném, že člověk bude jednat bez vztahu. Jak ale může být něco bez vztahu? Co to je ale za jednání? Sice snad svobodné - ale nebude spíše iracionální až stupidní?

Jinými slovy - i svoboda je podmíněna poznáním.

Ale obsah svobodného jednání není ve svobodě. Byť na základě poznání. Není potom obsah svobody - akt svobody, svobodný čin, kon, sám o sobě?

Vždy podléháme iluzi nesprávného úsudku (nespravedlivého soudu), pokud mezi své přirozené pozorování a usuzování nevložíme umění reálně logicky uvažovat. Tak například se nám při jízdě vlakem zdá, že náš vlak stojí, zatímco okolní krajina se pohybuje rychlostí vlaku a protijedoucí vlak že se pohybuje součtem rychlostí obou vlaků. Právě na takovýchto iluzích se zakládají iluze Einsteinovy teorie relativity, což je iluze úsudku, podloženého nesprávným uvažováním. Nesprávné uvažování může být reálné, ale nelogické, nebo logické, ale nereálné. Buď nerozumíme logice reality, nebo se naše logika reality nedrží (srovnej ryze abstraktní matematiku, emancipovanou od reality). Iluze tu v obou případech je, ne však reálně, ale iluzorně...

Iluzi svobody nejvíce podléhají lidé svévolní, náruživí, či jinak posedlí.

Svobodná vůle nemůže být nikdy sama o sobě (absolutní), neboť se projevuje chtěním či nechtěním něčeho. Vůle je tedy vždy ve vztahu (v relaci) k předmětu chtění či nechtění.

V metodice TSO mluvíme o vnějším aktu svobodné vůle, jako o ukončení vztahu. Abychom mohli svobodně ukončit vztah, musíme ho nejdříve nesvobodně navázat. Jakmile je daný akt svobody uskutečněn, svobodná vůle se dál již projevovat nemůže, pokud nenavážeme nový nesvobodný vztah.

Abychom mohli být svobodní (vnitřně i zevně), musíme pravdivě poznat realitu, v níž žijeme.

„Poznejte pravdu a pravda vás vysvobodí“

zmp

Pan Oto sděluje, že Satan svolal celosvětové shromáždění démonů a cituje (jak uvádí,zřejmě přesně), co Satan onomu ctihodnému shromáždění sdělil. - Rád bych se pana Oty zeptal (protože nejsa démon, o tom samozřejmě vůbec nevím), kdy to shromáždění bylo, kde se konalo a jak to bylo velké shromáždění (přiznávám, že nemám vůbec představu, jestli je démonů pět, nebo osm, nebo jsou jich miliony), když to tedy bylo shromáždění celosvětové, abych měl alespoň, řekněme, prostorovou představu. Ale, nejpodstatnější je, jak je možné, že pan Oto tak přesně ví, že to shromáždění bylo, že bylo celosvětové a především: co doslova pravil Satan. Nepředpokládám, že je pan Oto démon, který dostal na toto školení démonů pozvánku, zajímá mě potom, který démon mu to "práskl" a co za tu zradu chtěl (že by korumpovatelný démon? -zřejmě démon z ČR).

Nebo,a to je mnohem horší, se pan Oto zná se samotným Satanem, který mu tyto informace (zápis se shromáždění) poskytl, samozřejmě že ne nezištně (co bychom chtěli, je to Satan!) Předpokládám, že každý démon, který bude svědomitě a snaživě plnit úkoly uložené Satanem, dostane diplom, nebo-li, jak jsou vlastně pane Oto odměńováni démoni?

Celé to shrnu do jedné obyčejné věty: kdo Vám tohle všechno pane Oto nakukal ??

P.S. Při Vaší dokonalé informovanosti, mám, pane Oto ještě jeden dotaz: zúčastnili se celosvětového shromáždění démonů i démoni ze Západní Patagonie? Slyšel jsem totiž, že to jsou rebelové.

P.P.S. Ještě citace z Vašeho textu : ... "Žiadam od vás Toto", povedal diabol: "Otravujte ich myseľ, ... atd. - Myslím si, že otrávená mysl je opravdová katastrofa, a bohužel, právě ta otrávená mysl se těm démonům opravdu povedla !

Závěrem: je docela možné, že jsem to celé špatně přečetl a zaměnil jsem si slova "démon" a "demižon". Pokud je správně "demižon", pak je všechno úplně jasné.

Diablov plán

Satan zvolal celosvetové zhromaždenie démonov. Vo svojom úvodnom prejave povedal:

„Prirodzenosťou ducha je zdokonaľovať sa a napredovať ku Svetlu. Nemôžeme ľuďom úplne zabrániť, ak sa chcú zdokonaľovať a žiť podľa Božích zákonov, ale môžeme ich cez rozum tak ovplyvniť, že zabudnú na to, prečo sem prišli.“

„Žiadam od vás toto“, povedal diabol:

„Otravujte ich myseľ, aby nemali čas myslieť na svojho Stvoriteľa a prestávali s ním udržiavať spojenie. Aby tú energiu, ktorú On vysiela do stvorenia ľudia použili nie pre Svetlo, ale pre nás a tým nás posilnia!“

„A ako to máme urobiť?“, zvolali jeho démoni.

„Sledujte každý ich krok, každú jednu myšlienku, čím sa zapodievajú. Vytvorte im kulty, aby prestali dodržiavať prvé Božie prikázanie. Ovplyvnite cirkevných hodnostárov, aby trvali na tom, že Mária je jediná, cez ktorú sa dostanú do raja. Nech sa k nej ľudia modlia, a vy vypočujte ich modlitby, ale tak, aby pomoc mala krátkodobý účinok. Potom sa budú opäť obracať ku nej a odvrátia sa od svojho Stvoriteľa.“

„Dajte im Santa Clausa, aby ste ich odviedli od vysvetlenia skutočného zmyslu Vianoc ich deťom. Dajte im veľkonočného zajačika, aby ani nehľadali význam veľkej noci.“

Predovšetkým ich lákajte aby chodili do svätýň a kostolov, lebo do cirkví sa dostali niektorí z nás a už tam úradujú. Ohlupujú cez rozum aj ducha, a ľudia sú už tak leniví, že nemajú silu začať premýšľať nad tým, čo sa tam hlása. Že nie Pravda ale lož zneje v ich chrámoch. Nech stále oslavujú vraždu Božieho Syna, nech stále uctievajú svätých, ktorí ani nejestvujú.“

„Vidíte poddaní moji, ani v to, že jediný Svätý je Boh, neveria. Nech si prijímajú hostie, v ktoré veria, že je telo Kristovo. Je to modlárčenie a to my potrebujeme.

Pokúšate ich, aby robili hriechy, aby stále chodili na spovede a stále si mysleli, že tým sa im všetko odpustí. Takto nebudú mať ani čas pocítiť, že zhrešením, nebudú mať odpustenie, kým im ten, komu ublížili, neodpusti.“

„Nech oberajú svojich blížnych o čokoľvek, zdravie, lásku či hmotné. Takto im to bude tiež vzaté a ich duch sa oslabí a bude pre nás dostupnejší.“

„Hlavne sa snažte o to, aby nepočuli svojho vodcu. On sa im ozýva cez cit. Vymyslite si množstvo možností, ako zamestnať ich myseľ.“ odpovedal diabol.

„Nabádajte ich, aby chodili s každou hlúposťou k lekárom, nech len berú lieky a ochromujú svojho ducha. Dajte im ľudí, ktorí im budú tvrdiť, že prírodná liečba nie je dobrá, je pomalá a neúspešná. Nech prestanú veriť v silu prírody, ktorú im do nej dal Boh. Nech sa dávkujú liekmi a liečia si len dôsledky choroby, ale v žiadnom prípade nesmú začať pátrať po príčine, ktorá vzniká z ich spôsobu života.“

„Obklopujte ich reklamami a ponukami nech si stále požičiavajú peniaze a nakupujú hmotné veci, najmä neužitočné, aby sa dostávali do dlhov, a aby všetku vinu hádzali na Boha. Najmä cez médiá ich oslovujte. Teraz internetom, televíziou a rádiom žijú všetci. Posielajte deti na stránky nevhodné. Radšej nech sa hrajú násilné hry, akoby sa mali dostať k Pravde. Púšťajte im kanály s nečistými programami, nech sledujú realitishow, kriminálne seriály, ktoré budú vplývať aj na ich deti. A hlavne veľa reklám. Aby mali čas na bezduché, prázdne chvíľky a zabúdali na správny vývoj svojho ducha.“

„Zaveďte módu, aby ženy prestali nosiť dlhé sukne a tak stratili žensky stud. Ochromte mravnosť na zemi, aby sa ženy obliekali vyzývavo, aby provokovali mužov. Mužom dráždite ich pudy, nech majú nečisté myšlienky a sú neverní svojím ženám. Veď viete, že všetko začína už myšlienkou. Z iných žien spravte mužatky, žena je tá, ktorá má viesť ľudstvo ku Svetlu, a to my nepotrebujeme!“

„Pokúšajte ich mužov, aby sledovali telesnú krásu inej ženy a prestali milovať svoje. Nech ich nechránia, lebo žena chránená mužom je silnejšia a skôr sa môže dostať k svojmu poslaniu.“

Tehotné ženy provokujte k hádkam a vyvolávajte depresie. Nech chodia do barov a kaviarní, fajčia a pijú a nedbajú na cudné obliekanie. Hlavne od polovice tehotenstva, keď sa majú inkarnovať duchovia. Oslabujte ich, aby vytvorili most pre nás. Čím viac vás bude inkarnovaných na zemi, tým lepšie sa bude plniť tento plán.

„Pôsobte cez zamestnávateľov, nech si z nich urobia otrokov. Potom budú stále zamestnaní a nebudú mať čas na rodiny a správnu výchovu detí. Budú sa hnať za peniazmi a stratia pojem o čase, ktorý im bol daný pre nápravu a zdokonalenie ducha na zemi. Takto nebudú mať ani poňatia o tom, že ich slobodná vôľa môže byť taká pevná, aby prekonala vaše úsilia.“

„Toto je plán, ktorý vyjde!“

Uspel diabol v tomto pláne? Posúďte sami.

http://kusvetlu.blog.cz/

Vyšla nějaká kniha o strašidlech. Prý se děti rády bojí. Jak "rády"?

Copak se někdo může bát rád? Copak strach může těšit?

Ošklivé figurky jsou prý ale hodné a chytré. Ale jsou to odporné kostlivé zubaté kreatury, navíc kreslené někým, kdo neumí vůbec kreslit.

Nemělo by se dětem spíše ukazovat jen to krásné? Proč se dětem podsouvá, že krásní jsou kostry a kostlivci?

Co se touto kulturou děsu, strachu a smrti sleduje? Navíc to nazývají výchovou a vzděláváním dětí!

Zde je cílem, mazat rozdíly mezi dobrem a zlem a jejich příznaky, to je děti úplně spitomět. Podobným případem je například román Viktora Iga "Zvoník u Matky Boží".

zmp

Jsou to zajímavé dedukce:

Píšete, že spára má absolutně nulovou míru obsahu.

Má-li spára nulovou míru, tudíž přece není!

Nula je co? Nic. Okruh. O-kruh.

Co je kruh? Kružnice?

Jak lze vytvořit kružnici? Kružítkem. Jinak to bude šišoid.

Kružítko musí zabodnout do středu. Co je to bod a střed?

Jaký je rozměr středu? Jaký rozměr má bod? Je to výška, délka, šířka? Jak vysoká je výška, jak dlouhá je délka a jak široká je šířka?

Je s tím nějak spojeno tajemství času? Věčnost a O-ka-mžik? Kde začíná a kde končí věčnost a kde okamžik?

Bod a O-kruh. Počátek a konec? Cítím, tuším, nejasně - že to vše spolu nějak souvisí, nevím jak, můžete k tomu něco říci - Jak?

Nula (0) je skutečně nic. Toto nic (0) je v absolutnu nezměrné (pythagorejský apeiron).

V relativním světě je nic matematickou nulou (0), která je dána trojím způsobem:

- absolutní nula (0) daná „anihilací“ relativních opaků podstaty: +A -A = 0 (apeiron)

R. Steiner těmto opakům říká „pozitivní a negativní materie“.

- absolutní nula (0) daná absolutním sevřením (anulováním) obsahu ve spáře:

a/ anulováním (0) obsahu kružnice (kruž-nic-e = kroužící nic = silový obvod)

Ač je tu podstata sil obvodu absolutně anulovaná, obvodové protisíly působí dál: +píR – píR = 0

Kružnice je vlastně mezikruží s absolutně nulovým poloměrem (R = 0).

b/ anulováním (0) obsahu bodu (bod = bodná rána)

Bod si můžeme představit jako příčný průřez obvodem kružnice.

- relativní nula (0) je dána působením protisil stejné míry: +R -R = 0

Ač se působení protisil vzájemně anuluje (0), podstata protisil anulována není a tedy obě protisíly trvají a působí dál. Nevenek však nijaké protipůsobení nevykazují (0).

Ve všech případech máme na základě pouhého pozorování dojem, že NIC NENÍ.

Skutečnost je však opačná: NIC JE!

Musíme však NIC, co JE (reálné nic) odlišovat od NIC, co NENÍ (od iluze ničeho).

Symbol nuly (0) přišel do Evropy z Indie přes Arábii, s tak zvanými „arabskými číslicemi“ (ve skutečnosti indickými). Římské číslice (aj.) nulu neznají.

Nula (0) je obrazem obvodu kružnice!

Kruh je dán průřezem koule, která je dána obříznutím obsahu obvodem.

V našem relativním světě můžeme obvod kružnice vykroužit kružítkem, jen pokud máme k disposici nejdříve nějakou plochu (např. plochu papíru). Středobod kružnice tu můžeme určit libovolně, zpravidla ho však musíme odvodit od něčeho v okolí.

Při přechodu z absolutna do relativna však musí „stvořitel“ postupovat opačně. Obvodem kružnice musí určit plochu (srovnej plochu tzv. roviny ekliptiky). Tuto plochu však musíme chápat jako průřez koulí.

Smícháme-li dvě různé kapaliny stejné měrné hustoty, například kápneme olej do vody, vytvoří se v okolní vodě olejová koule. Tato koule nevznikla od středu, ale od obvodu. Obdobně se nám na povrchu mastné polévky tvoří mastné kruhy, které rovněž nevznikly odvozením obvodu od středu, ale naopak, rovnou od obvodu.

Střed je v principu bodem a jako takový má nulovou míru.

Bod je v principu koulí s nulovou mírou poloměru (R = 0).

Koule a kruh mají jediný rozměr, to je poloměr (R), a proto nejsou trojrozměrné, ale jednorozměrné.

Věčnost nemá počátek ani konec a není tedy relativním prostorem ani časem. Věčnost je absolutní nezměrnost, bezmeznost (apeiron), kterou teoretická věda mate s iluzí relativního nekonečna.

Okamžik v čase je dán nulovou (0) spárou předělu v duálním prostoru. Pokud prostor narůstá nebo degeneruje, spára předělu se pohybuje, jako spára tak zvaného okamžiku.

Okamžik začíná a končí tam, kde je sevřen hranami (hranami) míry minulého a budoucího času. Protože rozestup těchto časových hran má absolutně nulovou míru (0), ocitá se vše ve spáře okamžiku zcela mimo čas. Okamžik je tedy absolutně uzavřenou bránou do věčnosti (0), resp. bránou přechodu z absolutní věčnosti do relativního času a prostoru...

zmp

A kudy tedy do věčnosti, ne-li přes okamžik, který je ovšem "absolutně uzavřenou bránou"? ...jsem měl celou dobu za to, že to je jediné východisko ze světa relativních projevů. ...Nebo je to absolutně uzavřeno jako "příchodisko" z absolutna sem ?

Staří zasvěcenci přiváděli člověka ke spáře okamžiku tak, že sepne dlaně k modlitbě a k takto vytvořené spáře, či skrze ni se modlí. A jako můžeme dlaně sepnout (absolutně uzavřít bránu), tak je můžeme také od sebe vzdálit (relativně otevřít bránu).

K otevření brány je ovšem třeba mít klíče. To ovšem předpokládá nejen vyrovnanou karmu, ale také něco navíc. Je tu přece také ostatní lidstvo, s nímž sdílíme skupinovou duši i ducha, přestože máme obojí individuálně. Ani nejvyšší zasvěcenec touto bránou nemůže projít, pokud by jí chtěl projít sobecky sám a pro ostatní lidstvo v tomto směru nic neudělal.

Jasnovidci prožívané duchovní světy nejsou za touto bránou, ale před ní, tak jako fyzický svět...

zmp

Co jsou ty klíče ? Co je "to navíc"? A za to bránou je jediný Kristus ?

" v tomto směru pro lidstvo NIC neudělal" lze chápat tak, že by pro lidstvo měl udělat udělat "NIC" ? "Něco" přece může udělat kdokoliv,"všechno" jenom Stvořitel /?/. ...Ale kdo může udělat "nic" a jak, to mi uniká.Pokud jsem se do toho zbytečně nezamotal...

A vyskytují se zde zasvěcenci, kteří vůbec nemají vědomí o tom, že by byli zasvěceni ?

Dle RS se mohou zasvěcenci inkarnovat také jako nezasvěcení...

Tam kde Mojžíš mluví o stvoření Nebe a Země je brána (spára) dána formou možnosti (Nebe) a možným tvarem (Země). V této zavřené bráně krouží silový obvod, zvaný Mojžíšem „Duch Boží vznášející se nad vodami“. Tento dynamický obvod je dán dvojicí protisil, jejichž éterná podstata je v obsahu spáry absolutně anulována (0).

Tam kde Mojžíš mluví o vývoji světla („I řekl Bůh: „Budiž světlo!“), což odpovídá Janovu „Na počátku bylo Slovo!“, tam skrze Ducha nad vodami vešel do brány Kristus. U starých Izraelitů byl duch (Ruach) ženského rodu. Brána tak byla otevřena silami Slova (vysvětlena), silami Kristova éterického těla, v podobě paprsků éterické hvězdy (Jan: „To světlo bylo životem lidí“).

Dokážeme-li si představit jak se spára kružnice otvírá na dvě strany (vně a dovnitř), nahlédneme, že se spára kružnice rozestoupí v mezikruží, jehož obsahem je Kristovo světlo, takže Duch nad vodami se kolem něj rozdvojí. Na vnějším obvodu mezikruží se stane éterným obvodem Lucifera, na vnitřní straně Ahrimana.

Následně, mezi paprsky éterické hvězdy a oběma éterickými silovými obvody došlo k interakci (k násobení: paprsek x obvod = vertikála x horizontála), jíž jakoby byla éterná hvězda z od obou koncových obvodů pohlcena fyzickým světlem. Jakoby Lucifer s Ahrimanem otevřenou Kristovu bránu zase uzavřeli.

Na původním místě nadále rozestoupené brány Ducha nad vodami tak vznikla nová brána, zvaná Mojžíšem „klenba Nebe“ (nového Nebe), zvaná lidově „nebeská brána“. Vznikla fyzická spára kružnice prapočátku (Krista) vývoje prostoru a času. Tato spára kružnice rozděluje náš makrokosmos (planetární soustavu) na sféru vnějších a vnitřních planet. Tato spára je také tím, co astronomové nazývají oběžnou dráhou planety Země kolem Slunce...

Z uvedeného je zřejmé, že klíčem k této nové bráně (spáře) je poznání vývoje světla, světa relativních projevů, světa relativně „VŠEHO a NIČEHO“. Proto Kristus praví: „Žádný nemůže k Otci, než skrze mne!“

Slova Pavla z Tarsu: „To co vidíme bylo učiněno z ničeho“, mluví o absolutním NIC, z něhož byla obřezána spára relativního stvoření Nebe a Země, jíž do relativního vývoje vstoupilo Kristovo světlo (éterná hvězda).

Pojem „absolutní NIC“ vyjadřuje jaksi „neřádně“ (relativními prostředky) Absolutno. Je dán vlastně analytickým vylučováním všeho relativního, až nám nezbude absolutně NIC relativního. Toto absolutní NIC, po vyjití Ducha a Syna do relativna, je nyní ryze sférou Otce, zvanou Pythagorejci „apeiron“.

zmp

Když má čas míru prostoru, čím se tedy liší od prostoru?

Co je čas, není-li to prostor?

Prostorovou mírou měříme v prostoru jen to, co se v průběhu měření nemění. Například délku klacku.

Časovou mírou vypůjčenou z prostoru měříme to, co se v průběhu měření mění. Měříme čas změny, čas od změny ke změně atp. Například čas od okamžiku svítání do okamžiku poledne...

Míra času (vypůjčená z prostoru) je mírou změny stavu...

zmp

Ve stejné společnosti jsem byl přítomen další filosofické rozpravě o tom, zda existují vícerozměrné prostory. Hovořilo se o vyšších dimenzích. Již dříve na diskusi zde bylo řečeno, že jsou jen tři dimenze. Přesto mne zaskočila informace, že prý R. Steiner také hovoří o existenci více rozměrů, v každém případě prý hovoří o čtvrtém rozměru.

Nevíte o tom něco bližšího?

Protože se na webu TSO také věnujete dílu R. Steinera a toto je v příkrém rozporu s tím, co píšete na webu TSO, tak asi o tomto jeho výroku nic nevíte. Protože jsem zatím nenašel chybu a omyl v díle R. Steinera, patrně se neplete on, ale vy.

Problém ale je, že toto vše mám jen z doslechu. Ani nevím, jestli R. Steiner skutečně o takových věcech hovoří.

RS mluví o čtvrtém rozměru ve více přednáškách. Zaměření těchto přednášek, podobně jako přednášek filosofických, však není u čtenářů příliš oblíbené, neboť se u nich musí přemýšlet. Stoupenci vícerozměrnosti se však RS ohánějí podobně jako jako jeho zmínkami o nekonečnu.

Nuže, ve fyzickém prostoru je trojrozměrnost hraniční. RS na tuto hraniční trojrozměrnost navazuje trojrozměrností duchovní. Jeho “čtvrtý rozměr“ však nelze přičíst k fyzické trojrozměrnosti a vytvořit tak jakousi „čtyřrozměrnost“. RS doslova praví, že do „čtvrtého rozměru“ (imaginace) lze vstoupit jen se současným „zrušením“ třetího rozměru. Vstupem do „pátého rozměru“ (inspirace) „rušíme“ druhý rozměr a vstupem do „šestého rozměru“ (intuice) rušíme první rozměr.

Za všech okolností, fyzických, duchovních, či fyzicko-duchovních tedy máme stále co činit jen s hraniční trojrozměrností...

zmp

Jak může být duševní či duchovní stav 4, 5, 6 rozměr?

To je stav duše nebo ducha.

A co čas jako rozměr?

Jde se vrátit v čase zpět? Lze cestovat časem? Třeba i do budoucna? Nazývá se to časová brána, brána do jiné dimenze. Třeba Bermudský trojúhelník. Víte o tom?

Představte si plné mezikruží , jako průřez tělesem sklenice. Vnější tvar obsahu mezikruží má určitou míru poloměru (R), určitou velikost.

Forma otvoru v nitru mezikruží se zdá mít menší míru obsahu, menší poloměru (r), menší velikost.

Naplníme-li sklenici vodou kterou ve sklenici zmrazíme, dostaneme plný ledový špalek, jehož průřezem je ledový kruh, jehož tvar má tutéž menší míru obsahu, menší poloměr (r), menší velikost, jako otvor ve sklenici.

Mezi tvarem ledového špalku a formou otvoru ve sklenici je spára, jež je v průřezu kružnicí s absolutně nulovou (0) míru obsahu. Takto spára kružnice se však zdá mít rovněž onen menší poloměr (r), jako otvor ve sklenici, či ledový kruh v otvoru mezikruží...

Nyní se musíme ptát: Čí je třikrát zmíněný menší poloměr (r) obsahu?

Patří otvoru ve sklenici, kruhu ledového špalku v otvoru sklenice, nebo spáře kružnice?

Protože o spáře kružnice jsme si řekli, že má absolutně nulovou (0) míru obsahu, nemůže být menší poloměr obsahu (r) její, neboť ona nemá žádný obsah.

Abychom dostali míru mezikruží tělesa sklenice, musíme od velkého poloměru (R) tvaru skleněného obsahu sklenice odečíst malý poloměr (r) otvoru ve sklenici:

velké R – malé r = poloměr mezikruží

Tu jako bychom od velkého poloměru (R) tvaru skleněného obsahu odečetli malý poloměr (r) tvaru obsahu kruhu ledového špalku.

Z věci je zřejmé, že malý poloměr (r) je poloměrem ledového špalku, nikoliv poloměrem nulové spáry kružnice, tím méně poloměrem otvoru ve sklenici, který poloměr skleněného obsahu sklenice zmenšuje.

To znamená, že ve fyzicky tělesném světě platí:

Tvar (tělo, těleso) má obsah a tedy také míru obsahu (poloměr R).

Forma otvoru (duše) nemá obsah a tedy ani žádnou míru obsahu (žádný poloměr).

Spára kružnice (duch) má absolutně nulový obsah, absolutně nulový poloměr (R = 0).

Pokud však malý poloměr (r) přiřkneme otvoru (duši) sklenice, pak ho musíme odejmout ledovému špalku (malému tělesu ve sklenici). Tento malý rozměr (r) je tedy tělesně třetím rozměrem, duševně je však čtvrtým rozměrem. Můžeme tedy říci:

Tři (1-3) fyzicky tělesné rozměry = tři (4-6) duševně duchovní rozměry...

Míra času:

Rozdělíme-li si například oběžnou dráhu Zeměkoule kolem Slunce v prostoru na čtyři úhelné díly, dostaneme v čase čtyři roční období. Rozdělíme-li ji v prostoru na 12 dílů, dostaneme v čase 12 měsíců. Rozdělíme-li ji v prostoru na 365 dílů, dostaneme v čase 365 dní. A tak můžeme dělit dál a dál.

Z uvedeného je zřejmé, že čas nemá svoji vlastní míru, ale míru vypůjčenou z prostoru:

míra času = míra prostoru

Protože s touto vypůjčenou mírou při měření času nakládáme jinak, než při měření prostoru, máme dojem (iluzi), že míra času je něčím jiným než míra prostoru, že je jaksi rozměrem navíc, nad tři rozměry prostoru...

V čase lze prožívat budoucnost jen ve snění (co bude, to ještě není).

V čase se lze vracet zpět jen ve vzpomínkách (co bylo, to už není).

Ve vzpomínkách se ovšem vracíme k reálně prožitému minulému času. O minulém čase lze ovšem také snít, přestože nebyl reálně prožit, jako o událostech které se nikdy nestaly...

Tzv. „časové brány“, „brány do jiné dimenze“ atp. jsou doménou bezuzdných fantastů typu barona Prášila a akademicky vyškolených iluzionistů teoretické vědy...

Bermudský trojúhelník, je trojúhelník nakreslený na mapě. Pokud se tam děje něco neobvyklého, pak je třeba hledat vysvětlení v realitě, nikoli u barona Prášila...

zmp

Byl jsem nyní ve společnosti, kde probíhal spor o konečnosti a nekonečnosti.

Nikdo z přítomných neměl dostatečné argumenty pro a proti.

Všechny ale porazila informace, že prý R. Steiner někde hovoří o tom, že vesmír je nekonečný, nebo že nekonečno existuje.

Nevíte o tom něco bližšího?

Jaký je vás názor na nekonečno?

RS píše a přednáší tak, aby se vyjadřoval co možná nejobvyklejším způsobem. Proto používá také obvyklou frázi „a tak dál, až do nekonečna“, konkrétně například „paprsek světla jde do nekonečna“ atp. Zejména akademicky vzdělaní anthroposofové z toho mají dojem, že RS uznává nekonečno typu: nekonečný prostor, nekonečná přímka, nekonečný paprsek světla, nekonečný poloměr či obvod kruhu atp.

Iluzi nekonečna nahrává také skutečnost, že po obvodu kruhu lze skutečně kroužit tak říkajíc donekonečna, přestože obvod kruhu je ve skutečnosti konečný.

Vždy, jako zarytému nepříteli „nekonečna“ mi bylo divné, proč k němu RS nezaujímá jednoznačný postoj, až jsem narazil na jeho přednášku „Esoterické pozorování karmických souvislostí“. Zde RS zcela jednoznačně a kategoricky odmítá nekonečno, jako nepředstavitelný nesmysl...

zmp

Hovoříte o tom, že po obvodu kruhu lze kroužit donekonečna. Takže přece jen uznáváte nekonečno?

A co nekonečný počet kapek vody v moři, co nekonečno zrníček písku na poušti, co nekonečno hvězd na nebi? Co nekonečno proměn duševních stavů a vztahů mezi lidmi, co nekonečno proměn oblaků na nebi?

O nekonečném počtu kapek v moři, zrníček písku na poušti, hvězd na nebi atp., lze říci, že jde jen o iluzi nekonečna, vyvolanou obrovským, přece však jen konečným počtem...

O nekonečném kroužení, proměnách stavů, vztahů, oblaků na nebi, či jen o nekonečném přičítání jednotky k aritmetické řadě jednotek lze říci, že se jedná o možnost nekonečna či možné nekonečno, jež však nelze nikdy nijak naplnit, dokonat.

Například zdánlivě nekonečné proměny mraků můžete pozorovat jen tak dlouho, dokud mraky nezmizí. Každá přičítaná jednotka k aritmetické řadě je aktuálně poslední, každý nový okruh zdánlivě nekonečného kroužení je aktuálně poslední. To, co pokládáte za možné nekonečno, je vlastně posouváním konce (konečna) tak říkajíc do nekonečna. Zatímco posouvaný konec je reálný (naplněný, dokonaný), možné nekonečno se nikdy reálným nestane, nikdy nebude naplněno, nikdy nebude dokonáno. V každém okamžiku je přece konečné. Možným toto nekonečno nazýváme jen proto, že jeho konečná míra není předem nijak vymezena...

zmp

Všiml jsem si, že Rudolf Steiner je pro většinu obyčejných lidí neznámé jméno.

Pro lidi, kteří se vzdělávají a jdou trochu do hloubky věcí, je tu a tam jeho jméno známé.

Když sleduji věci ohledně anti TSO, tedy NWO, anti-fyziky, anti-matematiky, anti-lékařství, anti-filosofie a mnoha dalších problematik, tak je evidentní, že tito lidé čerpají z díla Rudolfa Steinera. Možná stojí na druhé straně barikády a vlastně jen vysávají jasnovidné poznatky a naprosto zásadní informace z jeho velkolepého a geniálního díla.

Připadá mi to, jako by celá tzv. moderní anti-věda dělala skoro až schválně vždy přesně naopak, jak to navrhuje duchovní věda a R. Steiner.

Oni vědí, že třeba volná energie existuje, ale seskládají věci tak, že přes tu houšť anti-vědeckých podvodů a lží, se nemá normální člověk šanci dostat k pravdě.

Jak to vidíte? Jakou roli zde hraje dílo R. Steinera?

Je to skutečně tak. Přední stoupenci teoretické vědy skutečně RS znají. Za živého Boha to však nepřiznají, neboť převážně usilují o naprostý opak toho, co říká RS.

zmp

proč to dělají?

Badatel, pracující na svou vlastní pěst a na své vlastní náklady, investuje veškerou svoji energii tak, aby byl s dosaženým výsledkem sám spokojený.

Badatel, pracující na zakázku a náklady jiných, investuje svoji energii tak, aby byl s dosaženým výsledkem spokojený někdo jiný: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“

zmp

Ľudia stojaci pod zvieraťom

Človek dneška zaostal za svojim vývojom. Zaostal vo svojom skutočnom vývoji, ktorým ani zďaleka nie je technický pokrok, či úroveň vzdelanosti, ako sa vo všeobecnosti myslí. Znie to neuveriteľne, ale človek dneška, onen prehnane sebavedomý a moderný človek sa vo svojom skutočnom vývoji nachádza pod úrovňou zvieraťa. Pod úrovňou zvierat a ostatného prírodného sveta, ktorý sa na rozdiel od sveta ľudského vyvíjal správne.

Boli ste niekdy vo voľnej prírode? Určite áno. Určite ste videli jej krásu, nádheru, sviežosť a prirodzenosť a to v každom čase a v každom ročnom období. Ľudia si chodia do prírody oddýchnuť a pookriať. Pobyt v nej posilňuje, osviežuje a oblažuje. Prečo je tomu tak?

Lebo voľná príroda si zachovala a stále zachováva to, čo človek nemá. Lebo každá rastlina, strom, zviera a kameň, lebo lesy, hory, jazerá a vodstvo majú vo svojej čistej, jednoduchej prirodzenosti čisté spojenie s najvyššou Silou, prúdiacou univerzom. A práve táto Sila čistým spôsobom vyžaruje z každej rastliny, stromu a zo všetkého prírodného sveta a ľudí oblažuje a obšťastňuje. Prírodný svet túto najvyššiu Silu jednoducho prijíma, stojí v jej prúdení a čistým spôsobom ju prostredníctvom vlastného bytia a pôsobenia zrkadlí a ďalej odovzdáva navonok.

Rastlina je rastlinou, kameň kameňom a zviera zvieraťom. A človek mal byť človekom! Aj človek mal sebou nechať prúdiť túto najvyššiu Silu univerza čistým spôsobom.

To by bolo bývalo úplne stačilo. Lebo tak, ako zviera svojim jednoduchým, čistým bytím prijíma najvyššiu Silu, prechádzajúcu univerzom, necháva ju sebou prúdiť a ďalej ju čistým a prirodzeným spôsobom odovzdáva navonok, rovnako aj človek mal vo svojej čistote a prirodzenosti nechať sebou prúdiť túto Silu a svojim bytím i svojou činnosťou ju odovzdávať navonok.

Človek mal byť človekom! Veď to je jeho prvoradá úloha! Mal ním byť v čistej a jednoduchej prirodzenosti svojho bytia! Mal byť čisto stojaci v prúdení Sily a rozdávajúci ju čistým spôsobom všade vôkol seba.

Človek mal byť v prvom rade človekom v tých najelementárnejších prejavoch vlastnej osobnosti: vo svojom cítení a myslení! V čistote, vznešenosti a ušľachtilosti svojho cítenia a myslenia! Človek mal byť ušľachtilo, čisto a vznešene mysliacim človekom! Človekom, ktorý práve prostredníctvom čistoty a ušľachtilosti svojho cítenia a myslenia necháva sebou prúdiť a necháva zo seba smerom von vyžarovať najvyššiu Silu, prúdiacu univerzom.

Človek mal byť človekom! Človekom ušľachtilých citov a myšlienok! K nádhere čistého pôsobenia prírodného sveta by sa tak pridružila i nádhera pôsobenia človeka. Potom by bolo všetko také, aké byť má! Potom by bola nielen rastlina rastlinou, zviera zvieraťom a kameň kameňom, ale i človek skutočne človekom! Potom by bol na zemi raj! Krása ľudstva, krása človeka by sa totiž vyrovnala kráse a nádhere pôsobenia prírody. Dokážete si to predstaviť?

Áno, čistota, ušľachtilosť a vznešenosť cítenia a myslenia sú strateným kľúčom k bráne raja. Sú podstatou pravej ľudskej veľkosti. Sú základným kameňom pravého človečenstva.

Dnes je však žiaľ všetko úplne inak! Rozhodujúci význam čistej jednoduchosti a prirodzenosti nebol ľuďmi vôbec pochopený a docenený. Veď kto v dnešnej dobe je ešte schopný vôbec pripustiť, že by práve zachovávanie čistoty jeho vlastného cítenia a myslenia mohlo mať nejaký zásadnejší vplyv? Že by v dbaní o čistou cítenia a myslenia mohlo spočívať doslova všetko? Veď mnohým je takéto niečo na smiech. Veď čistota cítenia a myslenia je dnes tým najposlednejším, na čo sa dbá. Človek sa predsa musí sústrediť na omnoho dôležitejšie veci. Človek má budovať, zarábať, získavať, dobíjať a potom si užívať.

A tak dnes vidíme takzvaného moderného človeka, ako vyrába autá, sedí pri internete, telefonuje mobilom, vidíme ho, ako cestuje po celom svete, lieta do vesmíru, vidíme ho ako študuje, športuje, vidíme ho ako sa zabáva a chodí na dovolenky, pričom to najzásadnejšie a najpodstatnejšie, na čom má stáť jeho človečenstvo, čiže jeho myslenie a cítenie sa podobá záhrade, zarastenej tou najdivokejšou burinou. Podobá sa hromade hnoja!

Áno, žijeme v modernej dobe technického pokroku, ale naše vnútro je plné hniloby. Žijeme v dobe technického pokroku, ale nie sme ľuďmi v pravom a chcenom zmysle! Zvieratá sú zvieratami, ale my ľuďmi nie sme! Lebo na to, čo robí človeka človekom vôbec nedbáme! Lebo vôbec nedbáme na čistotu a ušľachtilosť vlastného cítenia a myslenia!

Je slepý a hluchý ten, kto nevidí skazenosť, úbohosť a nízkosť ľudského sveta. Veď všade je iba plno sebectva, chamtivosti, závisti, nenávisti, nenásytnosti a zvrhlosti. Nezaujatého pozorovateľa sa musí zmocniť hnus z toho, kam sme to až dopracovali. Lebo celý moderný pokrok je len smiešnym pozlátkom, zakrývajúcim vnútornú, hnilobnú skazenosť ľudskej civilizácie.

Ak sa raz človek nestane človekom, všetko aj tak vyjde navnivoč. Ak sa raz človek nestane čistým a ušľachtilým človekom v tých najprirodzenejších a najbezprostrednejších prejavoch svojej osobnosti – vo svojom myslení a cítení, potom sa všetko čo bude vytvárať stane len banálnou fraškou a smiešnou, malichernou nízkosťou.

Človeče, staň sa konečne v prvom rade človekom! Iba potom môžeš vybudovať civilizáciu, hodnú pojmu ľudská! Strom, kameň rastlina i zviera to už dokázali. Oni sú takými, akými byť majú. Iba ty ešte takým nie si! Preto dnes stojíš nižšie ako oni! Nižšie v tom živom, pravom a skutočnom! V tom naozajstnom a rozhodujúcom, pričom akékoľvek oháňanie sa technickým pokrokom je len úbohým sebaklamom. Sebaklamom, schopným oklamať a uspokojiť iba prázdnych, povrchných a plytkých. Sebaklamom, ktorý je očividný každému, kto je schopný aspoň trochu samostatne myslieť a uvažovať.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Opět plno krásných slov, frází o ušlechtilosti, vznešenosti, čistotě myšlení a cítění atd., atd.

Pán, lebo paní o-to, nikdy nereaguješ, je ti jedno, o čem se zde hovoří, ale blábolíš si svoje krásný kázání o čistotě a ušlechtilosti, ale když ti někdo řekne, že tam máš řady rozporů a chyb, lidově - že meleš nesmysly, tak ty - o-to - ve své čistotě a vzešenosti ignoruješ dotazy, podněty, připomínky. Ve své ušlechtilosti o-to čistě a vznešeně kálíš na lidi, kteří s tebou chtějí navázat normální lidfský kontakt, kteří se tě normálně ptají a žádají o vysvětlení, co a jak myslíš.

To je ukázka vedení diskuse na diskusním fóru! Podvodně umísťuješ svá kázání do diskuse, kde se diskutuje. Ale to ty nechceš! Pro mne jsi tudíž podvodníkem od samého počátku. A patrně celé tvé kázání jen obbuje lidi a svádíš je na scestí!

Myslím si, že právě lidé jako ty jsou typickým příkladem a naplněním přísloví: Káže vodu a pije víno.

Hovoříš o ctnostech, nelhaní a sám lžeš, jako když tiskne. A ještě to chceš tajit tím, že se skrýváš za mlčení!

Myslím si o-to, že když se všichni dostanou do toho tvého nebe, tak jen ty tam budeš chybět. Právě za své chování ke všem ostatním.

Právě ty, co máš plná ústa o čistotě sám, sama nejsi schopen, schopna a ochoten, ochotna ani se ozvat, právě lidé jako ty, jsou ti nesnášenliví asociálové, sebestřední, sobečtí, arogantní egoističtí gauneři, kteří ve své čistotě a vznečenosti kálí a kašlou na hlas svých blízkých.

Můžeš si dál vykládat o lásce a nejčistších ideálech. pro mne je to jen póza asociála a předvádění se gaunera, který opovrhuje lidmi, a ani neví, co mluví.

Mohu se zeptat komunikujících: Odhlédnu-li od chyb a lží paní nebo pana o-to, je dobré kázat lidem o dobru a kráse, o ctnostech? A přitom dělat vše v rozporu s tím,co mluvím? Je to něco na způsob, že zlo na svět musí přijít, ale běda tomu, skrze koho přijde? Tedy, že dobro na svět musí přijít, a je jedno? nebo běda? tomu, skrze koho přijde?

Je běda tomu tomu, kdo přinese dobro? Nebo může se chovat v rozporu s vysloveným, jako o-to?

Co to je za hlasatele, který sám sebe svými činy popírá. Jako politici, hlásající svobodu lidu a sami jim vládnou! A lidé tu grandiozní lež mají před očima, ale jsou tak fascinováni autoritou mocných, že si neuvědomí svoje zotročení.

Pan Ota patrně vůbec netuší a už vůbec ho nezajímá, kde a jak jsou jeho kukaččí vejce přijímaná. Patrně má v počítači zadaný adresář a jakmile mu hlava snese nějaké to moudro, stačí jen kliknout...

Již vícekrát jsme v naší diskusi mluvili o tom, že dobro (pravda) se zlem (negací pravdy) nutně vždy prohraje. Pro tuto zlou negaci pravdy platí slova Ježíše Krista „běda tomu, skrze koho přijde!“

Jinak je tomu s „negací negace“, s napravením zla, s obrácením zla v dobro, s obrácením nepravdy v potvrzenou pravdu: „požehnání tomu, skrze koho přijde!“

zmp