Co máte proti iluminátům, zednářům atp? Vždy přinášeli pokrok do lidstva. I Goethe patřil mezi ně. A jak vidím, proti Goethovi nemáte nic. Ale proti jiným ano. Proč?

„Varujte se kvasu farizeů, to je před pokrytectvím.

Není nic skrytého, co by nemělo být zjeveno,

není nic tajného, co by nemělo být vyzrazeno.

Vše, co jste mluvili ve tmě, bude slyšeno na světle,

co jste šeptali do uší v lóžích, bude hlásáno se střech.“

(Lukáš: 12, 1-3)

Všichni se ohánějí přínosem pokroku. Pokroku koho?

V dobách Goéthových existovaly ještě „lóže“, kde se pěstovaly skutečně užitečné vědy. Také Josfef Dobrovský byl členem takové společnosti v Praze. Tehdy se také kuly pikle proti mocným (diktátorům a monarchům). Dnes se v lóžích pro „bratry nejnižšího zasvěcení“ jen blbě žvaní, zatímco skutečně zasvěcená elita pěstuje škodlivé vědy (odkaz Mengeleho a černá magie vůbec, to je satanismus) a kuje pikle proti sociální a individuální svobodě všech lidí (občanů).

Pokud má někdo za to, jako například Vy, že lze tajně přinášet veřejný pokrok, pak si protiřečí. Veřejný pokrok přece nemůže být tajný....

Také hrstku příznivců hnutí TSO lze pokládat za jakousi "lóži", která pracuje zcela veřejně (na internetu)...

zmp

Občas někde slyším: Modlete se, bratři a sestry. Za mír, za lásku, za Sýrii atp.

Jaký smysl má třeba modlitba za Sýrii?

To snad NATO a tajné služby přestanou zásobovat zbraněmi, penězi krvelačné rebely, kteří tam podřezávají běžné občany?

Saudská Arábie prý propustila z věznic asi 2 000 vrahů a zločinců, kteří souhlasili s tím, že půjdou na straně tzv. rebelů zabíjet občany Sýrie. Jejich rodiny dostávají desetitisíce dolarů za odměnu. To snad Saudská Arábie přestane verbovat mezinárodní teroristy proti Sýrii? To snad rebelové prozřou a přestanou zabíjet ženy a děti?

Dříve jste tvrdili, že duchovní světy odstoupili od lidstva, aby lidstvo mohlo prokázat svoji kvalitu, že už dospělo a nepotřebuje vést za ručičku jako malé děťátko.

Právě tehdy, když duchovní světy zasáhnou, tak to bude důkaz toho, že lidstvo, lidé selhali, neobstáli ve zkoušce a nedospěli ke svobodě a proto je nutný zásah "shůry". Jak nyní mám chápat modlení se?

Duchovní světy od lidstva odstoupili jen v souvislosti s vývojem sociální svobody člověka...

U modlitby je důležité, na koho se s ní modlící obrací. Pokud se obrací na nějakého nereálného „boha“, pak se míjí s adresátem. Přesto má jeho modlitba význam alespoň pro něj samotného a jako každá jiná myšlenka také pro duchovní atmosféru Země. Nemohu-li válku v Sýrii odvrátit, dám alespoň najevo, že s ní nesouhlasím a koho tu pokládám za zločince...

zmp

Takže jinde duchovní světy od zasahování do vývoje světa neodsoupily? (kde?)

Třeba od vědeckého bádání? Nebo od různých náboženských hnutí?

Ale i ty jsou přece součástí sociálního -společenského dění (dnes se snaží státní propaganda podsunout termínu sociální pouze význam ve smyslu nějakého postižení, sociálního vyloučení atp.)

A o některých církvích a náboženských společnostech bych řekl, že jsou spíše satanistické nebo jinak poblázněné.

Takže odstoupily jen dobré duchovní bytosti a zlé zůstaly?

Duchovními světy míním ty „dobré“. Kdyby odstoupily ode všeho, náš vesmír by přestal existovat i s vědeckým bádáním v něm. Jsou ovšem „vědecká“ bádání i „náboženská“ hnutí, od nichž duchovní světy odstoupit nemohly, protože na nich nikdy neměly účast...

zmp

Co je pravdy na tomto citátu?

Blázni, filosofové, ani Paganini neznají pravdu a proto ji nemluví. Prostoduchá upřímnost ještě nemusí být pravdou.

Děti se netrestají (nebijí) protože mají pravdu, ale jen pokud zlobí.

Zmíněný citát jsme v diskusi prakticky již vysvětlovali stupňováním slovanské mluvnice...

zmp

Někdy i.......ano, často se děti bijí, pokud zlobí. Zlobí, pokud jsou třeba drzé. Často říkají pravdu, která se někdy zaměňuje s drzostí (schválně?). Děti se někdy bijí za pravdu...

Řekneme-li například „to je dům“, pak to ještě neznamená, že „to je můj dům“. Obdobně je podstatný rozdíl mezi „říci pravdu“ a „mít pravdu“. Proto se děti často trestají za prostořekost, nikdy však je nelze trestat za pravdu...

zmp

Nelze, ale někdy se to děje. Tedy jinak, někdy tu pravdu ''mít pravdu'' řeknou, ale hodí se to rodiči, staršímu apod., a je ona pravda rázem zaměněna za prostořekost (či drzost) – dítě je třeba bito..........z pohledu třeba i rodiče (vůči onomu dítěti) je v tom stín z ,,prorok není beze cti,leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě'' Mk 6,4 + egoismus ve formě, že dítě nemá (nemůže mít) přeci pravdu, já jsem tu ten, kdo má pravdu (jsem přeci i starší), natož aby si dítě ještě na té ''pravdě'' trvalo apod., a i kdyby, musím si přece udržet autoritu stůj co stůj apod. = ještě více bito. Někdy se toto děje (bohužel!).

Tady si protiřečíte. Na jedné straně říkáte, že někdy dítě může říci pravdu, je však autoritativně potrestáno za to, že řeklo nepravdu. Tož tedy, za co je trestáno? Za pravdu nebo za nepravdu?

Z hlediska dospělých řeknou děti často nějakou nepříjemnou pravdu. Nejsou však trestány za tu pravdu, ale za to, že ji řekli za nevhodných okolností, to je za prostořekost. Například před návštěvou: „Tatínek čurá do umyvadla“.

Čím jsou děti mladší, tím méně rozumějí tomu, co říkají. Právě proto nemají pravdu, a to ani tehdy, když ji „náhodou“ (napodobením atp.) vysloví. Proto nikdy nemohou být trestány za pravdu...

zmp

Myslel jsem to nějak, ale možná jinak jsem to napsal. Onu pravdu jsem dal poté do uvozovek proto, že jsem to psal z pohledu onoho rodiče, staršího apod. Do uvozovek proto, že oni k ní jako k pravdě nepřistupují (nechtějí), nechtějí jí slyšet, ani vnímat, vnímají to jako drzost, ne pravdu apod.,tak nějak. - jde k nim pravda,ale ''nemocné'' ego jim to přeloží, že k nim jde drzost...někdy.

Vaše příklady vám dávají za pravdu. Já mám ale na mysli jiné příklady, třeba když řeknou normální pravdu za normálních okolností.

A co obráceně, že čím jsou děti starší, tím více rozumějí tomu, co říkají...atd.......jestli zde nejde jen o úhel pohledu.....+jak jste i sám jednou psal ve smyslu – méně nikoliv nic, více nikoliv vše.

Možná je zde ale rozdíl i v tom, že Vy pravdivost přikládáte rozumu a já spíše vnímání (v tomto případě, u dítěte).

Možná původní rebelův příspěvek jen popisuje boj mezi vnímáním,rozumem a fantazii (dítě,filozof,blázen)...a to vše z pohledu myslitele.

Vlastně je i více důvodů ,nepřijmutí oné pravdy, jak popisuji. Někdy je dítě více vnímavé a rodič onu řečenou pravdu prostě nepozná. Jindy je to pravda rozumová, která se ale (k Já) rodiči zrovna nehodí (vlivem ''nemocného ega'' apod).

Znal jsem učitele, který svým žákům nedával jedničky, protože prý na jedničku umí jen on. Určitě se takový pedagog-blbec najde i mezi rodiči. Máme-li však na mysli rodiče, kteří své děti milují, pak je sotva můžeme pokládat za tak egoidní, že by od svých dětí nechtěli slyšet pravdu. Starají se přece o jejich vzdělání, aby nejen měly pravdu, ale aby jí měli víc než rodiče...

Já jsem měl na mysli rovněž případy, kdy děti řeknou nějakou pravdu za obvyklých okolností. Nejde totiž o to, říci pravdu, ale mít pravdu...

Pravdu může mít (poznat) jen úsudek, založený na uvažování o vnímaném. Vnímání samo, ani samotné uvažování k pravdivému úsudku nevede...

zmp

''Máme-li však na mysli rodiče, kteří své děti milují...'' - ty jsem na mysli právě neměl (nebo i myslím ty, kteří třeba si i myslí, že je milují, ale čistě milovat po pravdě neumí) + když ještě v sobě ani nenašli obecnou lásku k pravdě = ještě horší. A tam kde se nejedná o vztah dítě a rodič, ale jen dítě a dospělý, tam je ta možnost ještě větší, díky i možné absenci obecné lásky k dětem. Absence lásky k dětem + absence lásky k pravdě = dítě prostě nemůže mít pravdu (v jejich očích).

Nebo jinak...myslíte, že rodič (či dospělý,učitel,mistr) se může něčím přiučit (poučit) od dítěte (žáka, učedníka)? Pokud ano, tak já poukazuji na ty příklady, kdy zde je ta možnost, ale ten dotyčný to nechce vidět ani slyšet. A aby tato možnost již příště zase nenastala, tak se jeho maloměšťácky-zatvrzelé myšlení,proti vlastní změně,brání i násilím.

Mluvíte tedy o lidech sobecky svévolných, kteří se takto chovají ke všem lidem, tedy i ke svým dětem, mají-li jaké. Tito lidé neřeší otázku, zda dítě má či nemá pravdu. Pro ně je „pravdou“ výhradně to, co jim vyhovuje. Pokud tedy dítě řekne něco jim vyhovujícího, bez rozpaků mu dají za pravdu. Nelze tedy říci, že pro ně dítě automaticky nemá pravdu.

Od dětí se můžeme přiučit jejich bezelstné upřímnosti a schopnosti bez zábran navazovat vztahy, pokud je ovšem sami nepokřivíme. Člověk sobecky svévolný se však nemůže přiučit od dětí, ale jen z osobního neštěstí...

zmp

Srdečně zdravím všechny (diskutující i čtenáře) a jménem sdružení TSO zvu na 5. výšlap historickým jádrem Olomouce s esoterním výkladem ZMP.

Výšlap se koná v neděli 22.9.2013 a sraz je dopoledne do půl desáté u Orloje na Horním náměstí.

Cituji z pozvánky:

"Ulice a kameny bývalého hlavního města VELKÉ MORAVY nám vyjeví hluboká tajemství vývoje lidské duše.

Lidská duše musí zejména v této naší těžké době, více než kdy jindy, pochopit smysl své existence a nalézt cestu jeho naplnění.

Nedokáže-li dítě nakreslit např. čtverec, může ho terapeut přivést k této schopnosti tak, že nakreslí veliký čtverec na zem a nechá po něm dítě opakovaně kráčet. Časem vejde skrze nohy do dítěte schopnost čtverec pochopit a nakreslit.

Obdobnou terapeutickou pomůckou k pochopení smyslu lidského vývoje, je cílevědomé obšlápnutí historického jádra Olomouce.

Nuže dejme své kroky vést v duchu neznámého barokního urbanisty města, jehož sláva hvězd se dotýká, který POZEMSKÉ OLOMOUCI vtiskl ideu lidského vývoje podle NEBESKÉ OLOMOUCE v souhvězdí Plejád.

Nenechme - bez povšimnutí a bez užitku - ležet tento terapeutický potenciál v prachu země, nedejme mu - upadnout v zapomnění - pro nezájem a nepochopení a nezmarněme tak - úsilí mnoha olomouckých duchů - kteří olomoucké cesty ozdobili zasvěcenými výtvarnými doplňky v podobě budov, kašen a sloupů.

Projděte, abyste byli inspirováni, inspirujte se, abyste sami mohli hledat a poznat PRAVDU.

Těším se naviděnou v neděli...........

První věta citátu je naprosto pravdivá. Einsteinovu teorii relativity nelze experimentálně dokázat prostě proto, že není reálná, ani logická, prostě že není pravdivá...

Druhá věta citátu zcela pravdivá není. Einstein tu kalkuluje s tím, že experiment dokazující nepravdivost jeho teorie by mohl být uznán jen tehdy, kdyby byl sestaven v duchu teorie, kterou má vyvrátit. Takového experimentu však není třeba. Stačí jen prověřit dosavadní experimenty, jež údajně Einsteinovu teorii podporují. Například experimenty „dokazující“ tzv. „hraniční rychlost světla“. Einsteinovci se nejčastěji ohánějí tzv. Michelsonovým či Fizeauovým experimentem. Oba tyto experimenty jsou založeny na vědomém podvodu a jejich předpoklady i výklady jsou tendenční, ba co hůř, jsou vychytrale lživé...

zmp

Dle ruz. tzv. Konspiračních teorií, jsem buď slyšel nebo četl, že začne li usa válku v Sýrii ,/ kterou už de facto přes tzv. rebely vede/ tak začne li ji oficialně, rozpouta se tím třetí světová válka ? ( udajně někdo prověřoval všechny dostupný konspirace od 2.svetovy války a jejich vyplnění ve skutečnosti a vyšlo mu , že 96% byla skutečnost. ..) Dle R.S. by třetí světová válka, tzv. Válka všech proti všem, měla být až někdy v r.3600

Jak v souvislosti s válkou v Sýrii vnímat válku v Srbsku, Kosovu Chorvatsku ? V souvislosti s ni bylo prohlášeno, /jestli si to správně pamatuji/ že je to válka vedena za svobodu jednotlivce. ...kdyby nezasahovalo nato a přebral by to tu Miloševič-mohli by si i tak jezdit sve neduhy léčit na Jadran miliony lidí ročně ? Nejeví se to v tomto ohledu pozitivně ? Tady snad není žádná ropa aj. nerostné bohatství o které by se jim hodilo válčit? /právě tu ležim na pláži ,tak to prostorove lokalizuji zde a ten dotaz se mi zrovna rodi v hlavě/ .

Předpokládal Goethe svým výrokem, že "válka je matkou všech věcí. ...." /nepamatuji přesné znění/ i války které se vedly v uplynulých 20ti letech ?

A ,/slyšel jsem tuším od tebe/ že NATO je financované Vatikánem- to plati stále ? Byl skutečně předchozí papež jeden z posledních v proroctvích označovány jako černý, tj satanista ? Kterému dle jeho slov sam Bůh vyjevil ať skonči v úřadu a nechá to Františkoj...A současný papež jede ve stále stejných kolejích ? A pojem "jeden z posledních" naznačuje nějaké konkrétní číslo, nebo je neomezené ?

Konspirace znamená spiknutí. Je tedy otázkou, která strana (oficiální či neoficiální) konspiruje (kuje pikle) a šíří konspirační teorie...

Válka v Sýrii samozřejmě hrozí Třetí světovou válkou, to je válkou o zájmy států, o tak zvanou „svobodu států“ (to ke elit těchto států a dnes už nadstátních).

Válka všech proti všem, o níž mluví RS však není válkou států, ale válkou jednotlivců, to je válkou za tak zvanou „svobodu jednotlivců“...

Srbský prezident Miloševič je typickou obětí konspiračních teorii USA a NATO. Co na na jeho likvidaci vidíte pozitivního netuším. Miloševič byl likvidován proto, že nechtěl v Srbsku připustit zlodějskou privatizaci, typu ČR. Takového druhu jsou nejvážnější příčiny konspirace a válek, nikoliv pouze nerostné bohatství...

Výrok o válce není od Goetha, ale od Herakleita:

„Válka, matka všech věcí a všech věcí královna,

která třídí bohy a lidi, svobodné a otroky.“

K takovému třídění dochází ve všech válkách...

O tom, že by NATO bylo financováno Vatikánem nic nevím...

Proroctví o posledních papežích pochází od sv. Malachiáše. Dle něj by měl být jeden z nich černoch. Což může značit černou magii, tedy satanistu. Benedikt XVI. (Racinger) měl v papežském erbu hlavu černocha.

Konspirační teorie mluví o třech posledních papežích po Janu Pavlu II...

zmp

Ve spleti různých pojmů vy vykrystalizoval dotaz: Je počátek a konec míry součástí míry? Patří počátek a konec míry dané konkrétní míře nebo je jen kolem ní?

Vyřízneme-li do archu papíru dvě soustředné kružnice, vyřízneme papírové mezikruží, kterému jsme dvojí obřízkou, dvěma obvody kružnice, dali míru. Bez ohledu na to, který z obou obvodů budeme pokládat za počátek či konec mezikruží, je tu evidentní, že obsah mezikruží byl počat i ukončen obvodem kružnice, který není součástí mezikruží (jeho obsahu), ale zcela mimo něj (na něm).

Všechny akademické výklady (viz filosofické slovníky) tvrdí, že obvod (kružnice) je hranou (ohraničením) povrchu jeho obsahu. Například povrchem koule, hranou kruhu či úsečky. Na vyříznutém mezikruží jsme si však dokázali, že to není pravda. Ohraničení jakéhokoliv tělesa je povrchem jeho obsahu a tedy nikoliv obvodem, ale obsahem.

Naprosto stejně je tomu s jakoukoliv mírou. Například lineální míra (úsečka) je jako část nudle, ohraničená na obou stranách oříznutím. Oba řezy jsou však zcela evidentně mimo nudli a její míru. To znamená, že počátek i konec míry není součástí míry, přestože s ohraničením míry nadále souvisí (je kolem ní), jako příčina s následkem...

zmp

Ve větě ; " Ohraničení jakéhokoliv tělesa je povrchem jeho obsahu a tedy nikoliv obvodem, ale obsahem" ...

vidím rozpor: je li ohraničení povrchem tělesa, ,jakozto že to ani jinak není možné, pak tento povrch nemůže být obsahem, ale nutně pouze a jedině obvodem...to co je na povrchu přece nemůže být zároveň pod povrchem jako obsah...Ležim li na zemi, pak přece nejsem v zemi...?!

Velmi dobře jste vystihl rozpor, k jakému nutně dospějeme, budeme-li povrch tělesa pokládat za jeho obvod a nikoliv za jeho obsah, či chcete-li za součást jeho obsahu.

Musíme se tedy ptát: Kde všude je obsah tělesa, například koule?

Představme si Zemi jako železnou kouli. Ležíme-li na povrchu Země, pak ležíme na povrchu jejího obsahu, to je na železe. Pod tímto železným povrchem obsahu je samozřejmě železný obsah.

A nyní si těleso koule představme v průřezu, jako kruh. Povrch železné koule je v průřezu ohraničením železného kruhu, to je jeho ohraněním, to je jeho hranou, která je přece železná.

Je-li ohraničení (ohranění, hrana, povrch) železného obsahu železné, pak je povrch tělesa železný a tedy obsahem, či součástí železného obsahu. To znamená, že obsah tělesa končí na povrchu tělesa, jak to napovídá samotný pojem „povrch“. Například naplníme nádobu vodou „až po vrch“.

Můžeme tedy Vaše slova parafrázovat: „to co je na povrchu (železný obsah) je nutně také pod povrchem (železný obsah)“.

Povrch koule je přece plochou, která má obsah, jakým je například obsah kruhu. Povrch je tedy nade vší pochybnost obsahem!

Pokud bychom za obsah pokládali jen to, co je pod povrchem, pak by obsah nekončil povrchem, ale pod povrchem, což je evidentní rozpor. Jak hluboko pod povrchem, by měl v takovém případě obsah končit? Jedem metr? Milimetr? A co by bylo obsahem této míry hloubky?

Ležíte-li na Zemi, pak neležíte v obsahu Země, ale na povrchu obsahu Země!

V naší diskusi jsme několikrát mluvili o obříznutí kruhu (průřezu koule) v archu papíru spárou kružnice. Také jsme mluvili o spáře mezi vnitřní formou sklenice a tvarem ledového špalku (zmrazené vody ve sklenici), či o spáře mezi vnějším tvarem sklenice a jejím okolím. Tyto spáry jsou skutečným obvodem, oddělujícím každé těleso (i s jeho povrchem) od jeho okolí. Obvody jsou totiž silové, nikoliv materiální. Odtud také pojem „kružnice“ (kroužící nic).

Akademická matika, emancipovaná od reality, vyjadřuje například obvod kruhu (tj. kružnici) matematicky jako 2píR, což znamená píR + píR. Vyříznete-li však (silou) kružnici do archu papíru, vyříznete nejdříve například horní půl obvod zleva doprava a dolním půl obvodem budete pokračovat protisměrně, to je zprava doleva. To znamená, že protisměrné síly obou půl obvodů nesmíte sčítat „píR + píR = 2píR“, ale musíte je odčítat „píR – píR = 0“. Reálně je totiž nula (0) matematickým symbolem obvodu kružnice...

zmp

Ano, spojil jsem si obvod s povrchem a přitom jsem měl na mysli obvod,který se "projeví" ve formě spáry např. tím, že když si lehnu na tu železnou kouli, tak mezi povrchem zad a povrchem koule...A těmi povrchy, které jsou součástí obsahu těla a koule,se té spáře dává i vnější tvar?nebo spára je pouze forma bez obsahu...?

Zde je třeba rozlišovat silový obvod ve spáře, od spáry, dané hranami formy okolí a tvaru koule. Také se mi ze svyku stává, že to, co je ve spáře nazvu mimoděk spárou.

Obsah silového obvodu kružnice je tedy ve spáře mezi povrchem koule a povrchem jejího okolí. Ve spáře je obvod kružnice absolutně anulován tak, že je mu oběma povrchy (tvarem koule a formou okolí) vtisknut tvar (formou okolí) a forma (tvarem koule). Proto má obvod kružnice absolutně anulovaný (0) obsah.

Představme si, že tvar kružnice byl původně tvarem kruhu (tedy povrchem obsahu kruhu) o poloměru 1R, a že jsme v tomto kruhu vyřízli otvor jehož forma má také poloměr 1R (1R – 1R = 0).

To znamená, že forma otvoru pohltila veškerý obsah kruhu i s jeho povrchem (i s tvarem kruhu). Lze tedy říci, že obvod kružnice představuje vlastně absolutní formu (na rozdíl od relativní formy otvoru o poloměru 1R). Proto je kružnice v češtině ženského rodu. Obdobně je hebrejsky ženského rodu duch (např. Duch Boží vznášející se nad vodami = silový obvod)...

zmp

Skromnosť! Jediná možná cesta!

Správa z tlače zo dňa 3.8.2013: Ďalšia vlna horúčav bude dlhšia a intenzívnejšia ako všetky doterajšie v tomto lete. Niektorým ľuďom však podľa klimatológov stále nedochádza, že je to závažný problém. Globálne otepľovanie je totiž možno väčšie zlyhanie ľudstva ako svetové vojny, no krajiny a jednotlivci tomu nevenujú pozornosť.

Svetová meteorologická organizácia (WMO) vo svojej poslednej správe jednoznačne hovorí o globálnom otepľovaní a rastúcom skleníkovom efekte. Atmosferická koncentrácia oxidu uhličitého sa napríklad v roku 2010 zvýšila o 39 percent v porovnaní s predindustriálnym obdobím, metánu o 158 percent a oxidu dusného o 20 percent. Všetko sú to skleníkové plyny, súvisiace s ľudskou činnosťou. Táto zmena zloženia atmosféry spôsobuje, že globálna teplota stúpa, čo má výrazný vplyv na hydrologický cyklus a spôsobuje zmeny poveternostných a klimatických pomerov. Za všetky extrémne povodne, búrky a suchá môžu ľudia, pretože sa nesprávali šetrne k planéte a jej zdrojom.

Posledné desaťročie bolo desaťročím extrémov, aké nemá v histórii obdobu a tento trend bude pokračovať A žiaľ naše, ani svetové úrady tomu nevenujú žiadnu pozornosť.

Toľko z článku, ktorý bol zverejnený v denníku „Pravda“ dňa 3.8.2013.

Ľudia ničia svoju planétu, pretože sú neskromní! Pretože ich potreby a nároky vysoko prevyšujú jej možnosti!

Neskromnosť vládne svetu! Nenásytná, neukojiteľná túžba mať stále viac a užiť si toľko, koľko sa len dá. A tomuto trendu sa nič nestavia do cesty. Práve naopak! Všetko mu podlieha. Veď práve tým, koľko dokáže človek nadobudnúť a čo si môže dovoliť stúpa na priečkach spoločenského rebríčka. V tom predsa spočíva úspech a tým sa človek stáva osobnosťou, ktorá niečo znamená. Takýto prístup k životu je ideálom národov a jednotlivcov.

Ideály ľudstva sú však zvrátené. Ideálom a hybnou silou spoločnosti totiž nemôže byť mať čoraz viac a byť v tom čo najúspešnejší. Ľudia, ktorí sa v tomto snažení dostali na vrchol a ich životný štandard sa nesmú stať príkladom pre ostatných, aby sa i oni snažili dosiahnuť niečo podobného. Také niečo totiž nemôže naša planéta ustáť. Lebo práve snaha mať čoraz viac a mať čoraz vyšší životný štandard doslova drancuje jej zdroje, ktoré nie sú stavané na tak vysoké ľudské nároky.

Svetu a planéte Zem môže pomôcť jedine návrat k skromnosti. Skromnosť znamená mať toľko, koľko potrebujeme k dôstojnému životu.

Skromnosť je odrazom veľkosti ducha! Ducha naplneného dobrom, spravodlivosťou, ušľachtilosťou a ľudskosťou, ktorý prostredníctvom žitia týchto hodnôt prežíva šťastie, pokoj a vyrovnanosť. Takýto veľký ľudský duch necíti žiadnu potrebu hnať sa za hromadením majetkov a za peniazmi. Dokáže sa uspokojiť s tým najzákladnejším, čo človek potrebuje.

Nenásytná neskromnosť je vysvedčením malosti ducha, ktorý neusiluje o dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť a preto v jeho vnútri niet pravého šťastia, pokoja a vyrovnanosti. Takýto človek sa pachtí za peniazmi a majetkami v klamlivej túžbe, že práve oni mu prinesú šťastie a naplnenie.

Je to však cesta, ktorá k vnútornému naplneniu nevedie! Je to prejav malosti ducha, ktorý sa podvedome snaží zakryť svoju vnútornú menejcennosť vonkajším leskom. Peniazmi, slávou, majetkami alebo mocou.

Veľký ľudský duch nepotrebuje nadmerný prepych, nadmerné bohatstvo a majetky, aby si tým sám sebe alebo niekomu inému niečo dokazoval. Veľký duch je naplnený šťastím a vyrovnanosťou prostredníctvom hodnôt, ktorými žije. Skromnosť je jeho prirodzenosťou, pretože si môže dovoliť byť skromný! Nízky a malý ľudský duch sa však naopak snaží zakryť vlastnú vnútornú malosť a nenaplnenosť honbou za peniazmi, majetkami a pôžitkami. Snaží sa svoje prázdne vnútro prekryť pláštikom vonkajšieho lesku.

Záchrana planéty Zem však spočíva iba v zmene tejto zvrátenej orientácie. Záchrana našej planéty a teda i ľudstva, ktoré na nej žije spočíva v snahe o nadobudnutie veľkosti ducha. To je možné jedine príklonom k skutočným hodnotám, ktorými sú dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť. Životom v súlade s týmito hodnotami sa duch človeka stáva veľkým a prúdi k nemu šťastie, radosť a mier. Prirodzeným spôsobom sa stáva skromným. Skromným človekom, ktorý nemá potrebu stupňovať svoje potreby do neúnosných, ba až fantastických rozmerov pretože vie, že to človeku šťastie neprináša. Skromným človekom, ktorý sa dokáže uspokojiť s tým najzákladnejším. Jeho skromnosť je totiž prirodzeným prejavom veľkosti jeho ducha, ktorého schopnosť uskromniť sa je jediným trvalo udržateľným modelom spôsobu života na tejto zemi.

Cesta k trvalej udržateľnosti života na zemi je cestou skromnosti! Životné úsilie ľudí má byť zamerané predovšetkým k dosahovaniu vnútorných hodnôt a nie k získavaniu majetkov a peňazí. Jedine týmto spôsobom sa totiž možno dopracovať k šťastiu, naplneniu, ako aj k cnosti prirodzenej skromnosti.

Túžba po peniazoch a majetkoch, aká tu vládne dnes je cestou do záhuby. Cestou k vydrancovaniu a zničeniu našej planéty a tým i k sebazničeniu ľudstva.

Kto chce urobiť niečo pre seba samého, pre túto zem, pre toto ľudstvo i pre budúce generácie nech sa učí skromnosti. Nech sa prirodzená skromnosť a nenáročnosť v potrebách stane jeho životným ideálom.

Pred 2000 rokmi chodil po zemi Syn Boží. Jeho život bol príkladom skromnosti.

Za koho však sami seba považujú mnohé takzvané vyspelé národy a mnohí jednotlivci, ktorí sa utápajú v nadbytku a prepychu, vysoko prevyšujúcom ich normálne ľudské potreby a ktorí paradoxne ešte stále nemajú dosť? Za koho sa považujete vy majetní a bohatí, na míle vzdialení od pojmu skromnosť? Považujete sa vari za väčších a cennejších ako bol Syn Boží, ktorý vám príkladom svojho života ukazoval cestu skromnosti?

Váš zvrátený ideál neudržateľného spôsobu života ničí túto zem a preto Boh, nad ktorého Syna sa svojou neskromnosťou odvažujete stavať zničí vás! Zničí vás, pretože ste vnútorne bez akejkoľvek hodnoty a svoju duchovnú bezcennosť, ktorú podvedome vyciťujete sa snažíte sami pred sebou i pred ostatnými zakryť množstvom peňazí a majetkov.

Vaša nenásytná neskromnosť však už nesmie a nebude mať na zemi viac miesta! Miesto na nej bude mať už len skromnosť, ako odraz pravých hodnôt, ktorými je naplnené ľudské vnútro. Skromnosť, ako odraz skutočnej veľkosti človeka, ktorý je šťastný aj z mála a ktorý preto nepotrebuje sám sebe ani iným nič navonok predstierať.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

email: "stupňování lze nalézt takřka ve všech jazycích. Jaký tu má tedy smysl vyzdvihovat zásluhy věrozvěstů v tomto ohledu a mluvit jen o slovanské mluvnici? V čem se v tomto ohledu slovanská mluvnice liší od neslovanských?
Odpověď:

Všechny jazyky mají více méně nekompletní "slovanskou mluvnici". Slovanská mluvnice se od nich tedy neliší tím, co s ní mají společného, ale tím, co jim z ní chybí. Abych mohl mluvit o konkrétním mystériu mluvnice (např. o stupňování), nemohu jmenovat mluvnice všech jazyků, ale využívám cílevědomě kompletní mluvnice, to je mluvnice Slovanů...

zmp

Email: Vaše odpověď neodpovídá na to nejpodstatnější. Opakuji tedy znovu:
"V čem se v tomto ohledu slovanská mluvnice liší od neslovanských?"
A otázku upřesňuji:
V čem konkrétně je tedy slovanská mluvnice z hlediska stupňování kompletnější než jiné mluvnice?
Pokud v ničem, proč jste vůbec o stupňování v souvislosti se slovanskou mluvnicí hovořil? Jaký to mělo smysl?
Odpověď: O slovanské mluvnici lze říci, že představuje jakýsi souhrn mluvnic všech lidských jazyků, tak jako křesťanství představuje souhrn (dovršení) všech ostatních kultů. Pokud jsou ostatní mluvnice v nějaké jednotlivosti s mluvnici Slovanů shodné, potud se slovanská mluvnice od jiných neliší. Její mimořádný význam, podobně jako význam křesťanství, je dán její kompletností.

Protože stupňování je takovou jednotlivostí a samo o sobě tedy mluvnicí není, ale je pouze částí mluvnice, nelze se ptát:

„V čem, z hlediska stupňování, je slovanská mluvnice kompletnější než jiné mluvnice?“

To je jako bychom se ptali: V čem je z hlediska volantu kompletní vůz kompletnější, než nekompletní vůz?

Email: Má reakce: Argumentoval jste Konstantinem a Metodějem a jejich
slovanskou mluvnicí, z níž jste vypíchl pouze a jen stupňování. Já řku,
když se tedy stupňování ve slovanské mluvnici nijak neliší od stupňování
v jiných mluvnicích, v čem tkví onen přínos Konstantina a Metoděje pro
pochopení významu toho, že největší se stanou nejmenšími, a o co opíráte
Vaše tezi, že je to právě slovanská mluvnice, která do tohoto vnesla
světlo? Nebo to netvrdíte? Pokud ne, proč do toho slovanskou mluvnici
vůbec pletete?
Mé otázky, o kterých pravíte, že takto se nelze ptát, se jen snaží
dopátrat, proč vůbec mluvíte o tom, o čem mluvíte (o stupňování v
souvislosti se slovanskou mluvnicí jakožto něčím převratným - tak Vaše
argumentace alespoň působí). Mé otázky tedy předpokládají jakýsi důvod,
který by toto vysvětlil. Např. případnou vyjímečnost stupňování ve
slovanské mluvnici. Tvrdíte-li nyní, že na tuto vyjímečnost se nelze
ptát, pak nerozumím toku Vašich myšlenek a argumentů.

Odpověď: Chci-li porozumět například stavbě chrámu, tu se nestačí zajímat jen o jednostranně specializované umění kameníka, ale musím se zajímat o všestranné umění architekta.

Obdobně, chci-li porozumět mluvnici, tu se nemohu zajímat jen o mluvnické stupňování, ale musím se zajímat o kompletní mluvnici.

Kompletní mluvnici najdu přehledně shromážděnou u Slovanů (především v mluvnici české). Jinak budu muset pracně sbírat její fragmenty ve všech nekompletních mluvnicích, co jich na Zemi je...

Pokud Vám toto sdělení k vašemu pátrání nepomůže, pak už Vám nemohu nijak pomoci.

Nikde nebylo řečeno, že se na výjimečnost slovanské mluvnice nelze ptát.

Řečeno bylo, že se nelze ptát na rozdíly mezi mluvnicemi tak, že se ptáme, zda obsahují některou jednotlivost mluvnice, např. stupňování. Obdobně přece nelze hledat rozdíly mezi různými vozy tím, že se ptám zda mají volant.

Stupňování je jen specifickou částí kompletní mluvnice, jež ve své podstatě není jiné (výjimečné), než v ostatních nekompletních mluvnicích. Výjimečný je přístup Slovanů ke stupňování v jejich mluvnici, jemuž se naučili rozumět od Konstantina a Metoděje...

zmp

Email:

1/ Chci-li porozumět mluvnici, tu se nemám zajímat jen o stupňování, ale o kompletní mluvnici, potom nechápu, proč jste vypíchl pouze stupňování, které je nejspíš ve
všech mluvnicích v principu stejné.

2/ Říkáte, že se nelze ptát na rozdíly mezi mluvnicemi tak, že se ptáme, zda obsahují některou jednotlivost mluvnice, např. stupňování, tak jako nelze hledat rozdíly mezi různými vozy tím, že se ptám zda mají volant.
Jak jste k tomuto závěru dospěl? Mám-li dva vozy, které chci porovnat (najít rozdíly), proč bych si nemohl položit otázku, zda mají volant? Zodpovězení takové otázky mě přece právě naopak může přivést k poznání rozdílu mezi danými vozy.
Podobně se např. mohu ptát na rozdíly v mluvnicích jazyků. Mohu se např. ptát: obsahují tyto mluvnice stupňování? A to je naprosto smysluplná otázka, na kterou existuje naprosto jednoznačná odpověď. Není tedy pravdou, že by se takto nešlo ptát.

Souhlasím, že stupňování je jen specifickou částí kompletní mluvnice, jež ve své podstatě není jiné (výjimečné), než v ostatních nekompletních mluvnicích.

3/ Je-li výjimečný přístup Slovanů ke stupňování v jejich mluvnici, jemuž se naučili rozumět od Konstantina a Metoděje, pak jste měl mluvit o onom přístupu a jeho výjimečnosti a ne o mluvnici
samotné.

Co je tedy výjimečného na přístupu slovanů ke stupňování. Já, ač jsem sám slovanem, si nijak výjimečně v porovnání např. s angličanem při stupňování nepřipadám. Ale možná jste měl na mysli nějaké slovanské zasvěcence. Jak to tedy je?

Odpověď:

1/ Z mluvnice jsem vypíchl pouze stupňování proto, že právě stupňování odpovídá na otázku rebela na Ježíšova slova: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského."

Já v naší diskusi nesnáším kukaččí vejce jako pan Otto, ale pouze reaguje na otázky a námitky jiných...

2/ Máte pozoruhodný sklon, neustále pozměňovat význam mých slov. Neřekl jsem, že se nelze ptát na rozdíly mezi mluvnicemi, zda obsahují stupňování. Řekl jsem, že na rozdíl mezi mluvnicemi se nelze ptát jen vzhledem ke stupňování, tak jako nelze rozlišovat vozy jen podle toho, zda mají volant. Chcete-li postihnout rozdíl mezi kompletními a nekompletními vozy, musíte se ptát na to, co nekompletní vozy nemají, nikoliv na to, co mají.
Vy se ve skutečnosti vůbec neptáte na rozdíly mezi mluvnicemi, ale zarytě trváte na tom, že podmíněním rozdílu mezi nimi obsahem stupňování, se ptáte správně. Jak je libo. Já vám však říkám, že se ptáte zcela nesmyslně...

3/ Skutečnost, že je mluvnice Slovanů kompletní, již sama vypovídá o jejich výjimečném (komplexním) přístupu k mluvnici. Je-li například výsledkem úsilí filatelisty kompletní sbírka určité série známek, pak to vypovídá také o tom, že jeho přístup je jiný, než přístup filatelisty, který se spokojí s nekompletní sérií. V obou případech je rozdílný přístup patrný z řeči o sbírce známek, nikoliv o osobách zmíněných filatelistů.

Vy nemáte pocit, že je Váš přístup ke slovanské mluvnici výjimečný, protože jste ji kompletně nesesbíral, ale bez námahy zdědil. Proto je Váš přístup laxní. Neumíte si vážit výjimečného přístupu těch, kdo vám takové dědictví odkázali.

Když už jste porovnal Českou mluvnici s Anglickou, uveďme si názorný příklad rozdílu mezi nimi:

Čech řekne: „Miluji tě!“

Angličan řekne: „Já láska ty!“

Ač si Čech nemusí připadat výjimečně a Angličan uboze, fakta jsou přesto velmi výmluvná. Jen si je uvědomit...

zmp

Email:

1/ ...v dané diskusi bylo k věci pouze stupňování, a protože stupňování není ve slovanské
mluvnici nijak převratné (v porovnání s ostatními mluvnicemi), je Vaše sdělení o kompletnosti slovanské mluvnice právě takovým kukaččím vejcem.

2/ Nikdy jsem netvrdil, že při celkovém porovnávání mluvnic je nutné ptát se jen na stupňování, a že při porovnávání vozů se musíme zabývat výhradně volantem, a pokud tvrdíte, že to tvrdím, pak projevujete "pozoruhodný sklon pozměňovat význam mých slov" abych použil Vaši formulaci. Pravdou však je, že nechceme-li odbíhat od původního tématu, měli bychom hovořit především o něm. Když už jste ale do diskuse snesl kukaččí vejce "kompletnosti mluvnic", může se Vám pak zdát, že jsem příliš vymezující. Já ale jen suše předpokládám, že argumentujete k věci (jen to výslovně neopakuji) a jen proto se Vám má otázka zdá příliš vymezená.

3/ Ptám-li se, co nekompletní vozy mají, zároveň se ptám i na to, co nemají (totiž vše ostatní) (a naopak). V podstatě mě zde nutíte abych při odčítání 10 - 7 = 3 nebral v úvahu 7 a zajímal se jen o 3. Takové konání by však s porovnáváním (odčítáním) již nemělo nic společného.

4/ Kompletnost slovanské mluvnice jste dosud nedoložil, takže nevím, co přesně si pod ní představujete. Než tak učiníte, musím Vaše přirovnání neslovanských mluvnic k nekompletním sériím známek považovat přinejmenším za předčasné. Ale netrvám na pokračování tohoto tématu, neboť je odbočením od původního.

5/ Prostě v přístupu k stupňování v češtině a angličtině nevidím principiální rozdíl.

6/ Takto (bez respektování pravidel anglické mluvnice) nelze angličtinu překládat. V anglické mluvnici existují určitá pravidla, která Vám zjevně nejsou jasná. Díky nim je v dané větě zřejmé, zda je slůvko "love" myšleno jako sloveso, či jako podstatné jméno. I v češtině dochází k analogickým případům, kdy až z kontextu věty je jasné, zda dané slovo je toho či onoho druhu. Jeden příklad za všechny:
"Kolem potoka rostly blatouchy." - zde je "kolem" předložka
"Největší radost k narozeninám mu udělám určitě pěkným kolem." - zde je "kolem" podstatné jméno
"Projeli jsme kolem a zamířili k lesu." - zde je "kolem" příslovce
Kdyby angličané tyto rozdíly při překladu do angličtiny ignorovali a překládali a usuzovali tak, jak jste to předvedl Vy, nutně by museli Čechy považovat za naprosté ubožáky a českou mluvnici za zmatečnou.

Odpověď:

Typická nekonečná a nikam nevedoucí diskuse...

1/ Daná diskuse začala s rebelem. Jemu jsem odpovídal na jeho otázku mluvnickým stupňováním. O tom, že by stupňování ve slovanské mluvnici bylo nějak převratné (v porovnání s ostatními mluvnicemi), nebyla vůbec řeč ani s rebelem, ani s Vámi. Máte-li pocit, že byla, doložte to doslovnou citací mých slov...

2/ Přesně jak říkáte: Ve věci mluvnice jste „příliš vymezující“, a to „s ohledem na stupňování“.

O kompletnosti slovanské mluvnice jsem mluvil na tomto webu již vícekrát. Nevidím důvod, proč bych si to měl od Vás nechat zakazovat. Máte-li pocit, že v tom nemám pravdu, pak přece stačí, aby jste předložil důkaz nepravdy...

3/ Ptám-li se u rovnice 10 - 7 = 3 na číslo 7, pak se neptám na číslo 3...

4/ Odpověď je stejná jako v předchozím případě (2/). Zdá-li se Vám, že se ve své odpovědi mýlím, pak je dokazování na Vás...

5/ Nikde nemluvím o „principiálním přístupu ke stupňování“, ale o rozdílnosti mluvnic...

6/ Opakuji. Nikde nemluvím o respektování pravidel anglické mluvnice, ale o rozdílnosti mluvnic.

Vámi uvedený příklad „za všechny“ jaksi nebere v úvahu to podstatné. Pojmy „kolem potoka“ a „kolem lesa“ je věcně míněno naprosto něco jiného (okolí něčeho), než pojmem „jízdní kolo“. Zatímco Vy porovnáváte „nebe a dudy“, anglický pojem „láska“, ať je už míněn jako podstatné jméno, či jako sloveso, míní věcně naprosto totéž.

Abych Vám vyhověl, upřesňuji:

Angličan řekne: „Já láska ty“, přičemž pojmem „láska“ míní sloveso, které tu vlastní podobu nemá, zatímco v Češtině má. Jinak by Čech nemohl říci „miluji tě“, ale „laskám tebe“, což je opět rozdíl jako „nebe a dudy“.

Patrně mi chcete vsugerovat, že Angličan jakoby řekl: „Já miluji ty“.

Ale i této podoby by se Čech zhrozil. Budete muset ještě přidat poučení, že v daném případě Angličtina pojmem „ty“ míní „tebe“. Jakoby Angličan řekl „Já miluji tebe“. Ale ani podoba by Čecha neuspokojila, protože pojem „Já“ je tu tím pádem navíc. Ale ani podoba „miluji tebe“ by Čecha neuspokojila, ale musel by ho nahradit pojmem „miluji tě“.

Kolik změn jsme tu museli provést, abychom tak jednoduchou větu uvedli do souladu s kompletní mluvnicí Slovanů. Opakuji tedy: mluvnici Angličanů nepovažuji „za zmatečnou“, ale za nekompletní, to je rozhodně nepatří na horní stupně vývoje...

zmp

Email:

Hovořil jste o tom, že Konstantin s Metodějem vložili své vysvětlení do tvz. "slovanské mluvnice". A hned v zápětí jste z ní vypíchl stupňování. Logicky jsem tedy z Vašich slov a z předpokladu, že se snažíte mluvit k věci, vyvodil, že vzhledem k původní Rebelově otázce, je Konstantinův a Metodějův přínos právě ve slovanském stupňování. Teď se však od Vás dozvídám, že na slovanském stupňování nic zvláštního není (byť i to jaksi zahaleně, poukazem na jakýsi "slovanský přístup ke stupňování" - patrně nějaká úniková cestička).
Jak jsem již řekl, napadl jsem Váš argument jako irelevantní, a nikoli jako nepravdivý. Jeho pravdivost jsem neposuzoval, neboť jste ji sám nedokazoval. Prostě jsem to přijal jako Vaši víru. Jen ta relevantnost byla přinejmenším diskutabilní.
Já jsem netvrdil, že se mýlíte, ale že je vaše tvrzení irelevantní a také jsem se pokusil vysvětlit (tj.
dokázat) proč.
O respektování pravidel sice nemluvíte, to však neznamená, že při překladu z angličtiny do češtiny můžete tato pravidla ignorovat. Prostě k překládání nestačí jen obecně tlachat o rozdílnosti mluvnic, ale je třeba být si vědom a respektovat každé jedno pravidlo relevantních mluvnic. Jinak nejde o překlad, ale o parodii na něj.

1/ Nemám ambici cokoli Vám zakazovat, nicméně předpokládám, že když v rámci své argumentace uvedete dílčí argumenty do vztahu, že v tom vztahu skutečně jsou. Když tedy jedním dechem řeknete, že Konstantin a Metoděj docílili něčeho neuvěřitelného, a druhým dechem hovoříte o stupňování v jejich slovanské mluvnici, nutně mi z toho vychází, že slovanskost tohoto stupňování má určitý zvláštní význam (proč byste ji jinak vypichoval?). Pokud nijak zvláštní není, pak jste volil opravdu nešťastnou formulaci.
Mluvil jste o rozdílném přístupu ke stupňování. Cituji: "Výjimečný je přístup Slovanů ke stupňování v jejich mluvnici, jemuž se naučili rozumět od Konstantina a Metoděje..."
Ačkoliv jsem se na ten přístup zeptal, nic bližšího jste k němu pokud vím nesdělil.

2/ Tak jako existuje souvislost s anglickým slovesem "to love" s anglickým podstatným jménem "love", tak existuje i souvislost mezi českou předložkou "kolem" s českým podstatným jménem "kolem".

3/ Angličan jako by řekl "Já tě miluji". Každý angličan bude po slůvku "I" (tj. Já) očekávat sloveso. Proto je zřejmé, že "love" v "I love" je sloveso (podstatné jméno tam prostě dle anglické mluvnice nemá co dělat a je tedy jasné, že o podstatné jméno nejde). Ani v češtině by po "Já" podstatné jméno nedávalo smysl a proto, když někdo řekne např.: "Já rozrazil ...", nikoho ani nenapadne, že by "rozrazil" v tomto kontextu označoval rostlinu z čeledi jitrocelovitých, byť v jiném kontextu může platit opak.
Co se snažíte vyjádřit je to, že v češtině je tzv. osoba skrz tzv. tvarosloví sloves vložena přímo do onoho slovesa, tzn. "miluji" již skrytě obsahuje "já" (a jen proto ho není nutné opakovat). Angličtina skutečně osobu do sloves nevkládá, ale ponechává ji vně (a proto je v angličtině nutné v daném případě použít dvou slov: "I love").

Odpověď:

1/ Marně se Vám snažím vysvětlit rozdíl mezi formální stránkou stupňování ve všech mluvnicích, které ho obsahují, a v přístupu k jeho obsahu u Slovanů (ve slovanské mluvnici). Ten odlišný jsem vyložil při odpovědi na rebelovu otázku (největší-nejmenší). Když dovolíte, já jsem totiž také Slovan. Pokud v uvedeném výkladu nic zvláštního nevidíte, pak s Vámi jen marním čas. Vy ho prostě na jedné straně ignorujete a na druhé straně se na něj stále dokola ptáte.

2/ Zde je evidentní, že jste svoji chápavost omezil jen formální stránku věci. Proto Vám okolí potoka souvisí s jízdním kolem.

3/ Zde své popírání rozdílů mezi mluvnicemi obhajujete odlišností anglické mluvnice...

zmp

Také bych prosil o vyjádření k problému, který byl nyní vámi vysvětlen jako stupňování.

Ale ten nyní zástupný problém mi dál není jasný: Jak je tomu s vědomím dětí? Mají tedy čisté vědomí? Když někdo hovoří o tom, že děti jsou naším vzorem a že máme být tak nevinní a čistí a že děti mají intuici. To se využívá např. v hnutí Anastázie, kde se nechávají děti napospas např. v lese a staví si tam např. sami školu a dospělí jím do toho nemluví. Tím se jako prokazuje božskost dětí a jejich intuice. Snad se mají tak děti nechat růst doslova jako dříví v lese. Možná je to jen mé nepochopení myšlenky hnutí Anastázie, když, tak prosím o opravu či upřesnění. Tím nijak nechci spekulovat o velkém hnutí Anastázie, které se v mnoha aspektech opírá o dílo Rudolfa Steinera, ne-li, že z něj přímo vyvěrá.

Nakolik věřit v to, že děti jsou božštější než ostatní lidé a co má být pro dospělé tím vzorem? Mají chtít tu dětskou prostotu nebo čistotu, nesobeckost nebo jak to říci?

Děti se přirozeně rodí s čistým vědomím, vnitřně ještě neposkvrněným zlem vnějšího světa. Záleží jen na rodičích, pečovatelích a vychovatelích, jak dlouho dětské vědomí vnějšího zla uchrání. Rodičům Siddhárthy se to podařilo až do 29. roku, jeho života. Siddhártha se však nikdy nestal ostatním lidem následováníhodným vzorem, ale pouhým dítětem mocné a bohaté protekce. Následováníhodným vzorem lidstva se stal až po poskvrnění svého čistého vědomí a po překonání tohoto poskvrnění, to je až se stal Gotamou Buddhou...

O hnutí Anastázie nic nevím. Je-li však jeho vzor siddhárthovský, nikoliv Buddhovský, pak má hierarchii hodnot postavenou na hlavu.

Pokud dospělí nemluví do činností dětí, potud děti nejsou vychovávány. Je třeba si však bedlivě všímat, zda se za nemluvením neskrývá schopnost vychovatelů vychovávat děti tak, aby si děti svou výchovu bezprostředně neuvědomovali...

Víme-li, co je to intuice, pak ji u dětí samozřejmě nemůžeme předpokládat. Naopak božskost u dětí předpokládat můžeme, pokud ještě nedošlo k poskvrnění jejich vědomí. Žádný Bůh se totiž nerodí v lidském těle jako Buddha, Zarathrušta či Kristus, ale vždy jako Siddhártha. Proto se Kristus mohl inkarnovat do Ježíše z Nazareta až v jeho 30. letech (při křtu na Jordáně)...

Opírat se o dílo R. Stainera, nebo z něj dokonce vyvěrat, je možné, pokud dílu RS skutečně rozumíme...

Děti s dosud neposkvrněným vědomím jsou opravdu božštější než ostatní lidé. Cílem lidského vývoje však není dosáhnout Božskosti, neboť z ní přece do vývoje jako děti vycházíme. Cílem lidského vývoje není poslušný návrat k Bohu (k počátku vývoje), ale návrat svobodného Boho-člověka k Bohu (viz biblický „Návrat ztraceného syna“).

zmp

Co míníte siddhartovský a co Buddhovský přístup, vzor?

Jako sobecký a nebo nesobecký?

Co je to božskost?

Nesouvisí čistota a božskost vědomí dětí s existencí ega, jáství? Ego je sobecké? A tím, když se cca ve druhém roku inkorporuje "Já" do těla dítěte, tak tím mizí jeho božskost nástupem sobectví?

Jak s tím souvisí návrta ztraceného syna jako svobodné bytosti?

Kdyby se neztratil, tak by snad svobodný nebyl?

Božskost souvisí s čistou myslí (vědomím), jež takto nemůže obsahovat nijaké ego, nijaké sobectví.

Na přelomu druhého a třetího roku dětského věku, kdy si dítě západní kultury uvědomí své já (ego), pozbývá čistoty svého vědomí. Stále však může být jeho mysl relativně čistá, jako mysl Siddhárthova.

Když Siddhártha v 30. roce svého života přešel z vnitřního světa (otcovského paláce) do vnějšího světa, v němž nastoupil cestu ke svému Buddhovství, zcela přirozeně v něm nejdříve zbloudil. Například v něm propadl asketismu. Na konci vnější cesty se však přece stal Gotamou Buddhou, který se z největšího ponížil k nejmenším, které vyučoval jako své žáky. Jeho ponížení bylo dobrovolné, tedy svobodné. Proto po všem bloudění na vnější cestě mohl nakonec jako Gotama Buddha říci, že dosáhl vysvobození. To znamená, že na vnější cestě poznal pravdu, která ho vysvobodila. Kdyby zůstal v otcovském domě jako Siddhártha, svobodným by nikdy nebyl. Jeho pánem byl přece jeho otec (maháradža)...

Obdobně se od konce vnější cesty (po opuštění otcovského domu), vrátil zpět k počátku (k otci) biblický ztracený syn. Šťastný otec pro něj obětoval berana, což pro jeho bratra, který otcovský dům nikdy neopustil, nikdy neudělal. Beran tu představuje obnovení sil otcovského domu (vnitřních sil), které ztracený syn na vnější cestě promrhal (jako svůj podíl na otcovském majetku, který si vzal sebou), aby se z ní mohl vrátit obohacený o zkušenosti se silami vnějšího světa. Proto je v bibli tento syn zván také „marnotratným“...

zmp