Jak a kde se v obci vezmou peníze pro dělníky, které by používala nějaká firma třeba při větší stavbě? Fyzicky by došlo k odčerpání měny z oběhu. Obíhalo ny pak jen málo peněz. Tím rozvrátíte ekonomiku obce s vlastní lokální měnou..

Peníze v obci se nevezmou. Obec je organizace politická, nikoliv hospodářská.

Velké stavby jsou zbožím velké hodnoty a kryjí tedy (v TSO) víc peněz v oběhu (viz příloha č. 03m Poukázky na zboží). Není mi jasné, jak jste dospěl k opačnému názoru...

zmp

Jak může stavba krýt peníze v oběhu?

Jestli zde chci vykopat vodovod, potom především potřebuji spoustu lidsképráce. Kde vezmu peníze na zaplacení lidí?

A když budu chtít stavět nějakou stavbu, tak musím nakoupit zaněco cement, písek, železo, technologie atp. Kde na to vezmu peníze?

Toto zboží vlastně ještě není ani na trhu. Tudíž nemohou být v oběhu ani peníze, které by byly tím zbožím kryty. Ale já přece už musím disponovat penězi na stavbu, abych věděl, že ji jsem schopen dokončit.

Něco Vám tady nesedí. Vychází mi, že v obci se systémem TSO nebude moci nikdo pořádně nic postavit, protože na to nebude mít peníze.

Stavba = výroba zboží.

Dle Vašich úvah není možné nic postavit ani dnes. A přece se staví...

Vaše otázky se netýkají pouze ekonomiky TSO, ale také současné totalitní ekonomiky. Pokuste se na své otázky najít odpověď nejdříve v rámci současných totalitních poměrů, a potom jen nahraďte totalitní falešné peníze (příloha č. 02n Falešné peníze) penězi TSO (příloha č. 03m Poukázky na zboží)...

zmp

Zajímalo by mne, nakolik je dobré tzv. kapesné?

Když jsem byl malý, tak jsem tu a tam dostal nějaký malý peníz, abych si koupil zmrzlinu, vatu atp., svezl se na kolotoči, šel do kina.

Dnes je zvykem platit dětem za to, že uklidí, že donesou hezkou známku. Mnozí dostávají kapesné jen tak, za nic. A ještě jsou hubatí na rodiče nebo se chovají mimo domov jako stupida, přiblbla, jak to mají okoukané z amerických deviantních filmů.

Učit děti hospodařit je nutná součást výchovy. Pokud bývala řemesla provozována doma, byla taková výchova možná. Jedním z cílů likvidace domácích řemesel je právě znemožňování řádné výchovy. Dobré je mít alespoň zahrádku.

Pokud má kapesné za cíl naučit děti hospodaření s penězi, potud je dobré. Pokud se však rodiče nezajímají, za co děti peníze utrácejí, pak je to špatné.

Samozřejmě by měli být děti na výši kapesného nějak zainteresovány. Tzn., že by neměli být penězi pouze odměňovány, ale také sankcionovány...

zmp

Len hore, alebo dolu!

Všade vôkol nás je všetko v neustálom pohybe. Vyvoláva ho Zákon pohybu, ktorý je neoddeliteľnou súčasťou univerza. Neustála nutnosť pohybu ženie teda všetko dianie dvomi smermi. Buď smerom hore, alebo smerom dolu. Buď hore, k vývoju, vzostupu a čoraz väčšiemu zdokonaleniu, alebo dole, k úpadku, degradácii a zničeniu. Trvalo stáť na jednom mieste nie je možné.

Ten, kto tak činí a snaží sa trvalo stáť na určitej úrovni, ktorú dosiahol, ten sa v skutočnosti zastavil vo svojom ďalšom progresívnom vývoji. A keďže nejde nahor, Zákon pohybu, ktorý neumožňuje nikdy nikomu a ničomu dlhodobo stáť na jednom mieste, ho tlačí k pohybu už len jediným možným smerom. Nadol!

Veľmi jednoducho povedané, čo sa trvalo nevyvíja, musí zákonite upadať. Lebo zostať stáť na jednom mieste sa nedá. Zákon nevyhnutného pohybu všetkého vo stvorení to vylučuje.

Na svete existujú cirkvi, ktoré tvrdia, že už po celé stáročia verne a nemenne zachovávajú pravdy vlastnej viery. Že sú v tomto pevné ako skala a že v tom vytrvajú až do skončenia sveta. Inými slovami povedané, že určitým spôsobom pevne zakonzervovali svoju vierouku, ktorá sa v takomto stave stala určujúcou na celé veky. Na toto sa potom odvolávajú a sú na to aj patrične hrdí.

Ale je vôbec možné byť na niečo takéhoto hrdý? Je možné vo vzťahu k Zákonu neustáleho pohybu, činného vo stvorení, niečo pevne a natrvalo zakonzervovať? Nie je snáď nemenné zabetónovanie, hoci aj v danej dobe niečoho konštruktívneho a progresívneho, začiatkom pomalého, nebadateľného a nepozorovateľného úpadku?

Žiaľ je to tak, lebo to ani inak nemôže byť! Lebo ak sa niečo rozhodneme pevne zakonzervovať znamená to, že to už ďalej nenapreduje a nevyvíja sa. Že to nejde nahor, ale keďže stáť na mieste možné nie je, musí to ísť už len jediným možným smerom, a to nadol. Zákon neustáleho pohybu to potom nevyhnutne musí tlačiť práve týmto smerom.

Úlohou cirkví je podporovať a stimulovať neustály duchovný vývoj ľudstva. Jednou z viacerých príčin súčasného úpadku je i skutočnosť, že práve toto sa nedeje. Že sa duchovný vývoj zastavil a zabetónoval na určitom stupni a už nejde ďalej. Už nechce ísť ďalej! Avšak zostať stáť možné nie je!

Vezmime si napríklad kresťanstvo, ktoré je neoddeliteľnou súčasťou nášho stredoeurópskeho priestoru. Začalo to Abrahámom, pokračovalo prorokmi, až nakoniec prišiel Kristus. Ono nové, čo v ďalšom vývoji poznania Kristus prinášal sa zdalo tým, ktorí uľpievali na starých, dovtedajších formách až kacírske. Zdalo sa im to ako rúhanie.

Kristus však, v súlade so Zákonom nevyhnutného pohybu a vývoja, ktorý je jedným zo Zákonov jeho Otca, prinášal nové učenie, ako ďalšie pokračovanie a rozvinutie toho staršieho a predchádzajúceho.

Židovstvo však vo svojom kŕčovitom ustrnutí na určitom stupni nebolo schopné spoznať v Kristovi Mesiáša a ani ho nespoznalo. Nedokázalo akceptovať ďalší, nevyhnutný stupeň v vývoji duchovného poznania, ktorý v zohľadnení Zákona neustáleho pohybu prinášal na zem Kristus vo svojom učení.

Na tomto príklade môžeme vidieť progres a degradáciu. Môžeme vidieť víziu ďalšieho možného vývoja na jednej strane a na druhej strane úpadok a následný pád židovského národa, zapríčinený snahou konzervovať daný stav a neprijímať to nové a progresívne.

Ale Zákon nevyhnutného pohybu sa nezastavil ani Kristovým príchodom, pretože ide o jeden z nemenných a dokonalých Zákonov jeho Otca. Ak budeme pozorne čítať Jánovo evanjelium, nájdeme v ňom tieto Ježišove slová: „Ešte veľa by som vám mal toho čo povedať, ale teraz by ste to nechápali. Keď príde on, Duch Pravdy, uvedie vás do celej Pravdy, lebo nebude hovoriť sám zo seba, ale bude hovoriť, čo počuje a zvestuje vám, čo má prísť.“

Svet sa teda raz má dozvedieť úplnú Pravdu a to vtedy, keď primerane dozreje Keď ju už bude schopný chápať. Svet sa má dozvedieť úplnú Pravdu o človeku, o tom, odkiaľ prišiel a kam má smerovať. Pravdu o Stvoriteľovi, o utrpení, o smrti, o zmysle ľudského bytia i o tom, ako správne a dobre žiť. A táto Pravda bola Duchom Pravdy, o ktorom kedysi hovoril Kristus, na zemi zakotvená.

Ale opäť sa stalo to isté, ako za Ježišových čias, ibaže v novom šate. Strnulosť, upätosť a kŕčovitosť kresťanského sveta, pevne, naveky a navždy zakonzervovala pravdy svojej viery a tým sa stali neschopnými prijať to nové. To nové, prichádzajúce v Zákone nevyhnutného duchovného pohybu.

Pravda zostáva nepovšimnutá, pretože viera kresťanského sveta je „pevná“ a „neochvejná“, ako skala. Avšak toto zabetónovanie a zafixovanie daného stavu, táto duchovná nehybnosť, nepripúšťajúca progres je zastavením. Ale každé zastavenie vo stvorení je začiatkom úpadku, pretože stáť nie je možné. Ak sa totiž odmieta ísť nahor, musí sa to potom nevyhnutne rútiť nadol.

Na ČT 2 býva relácia s názvom „Uchom ihly“, v ktorej si dvaja kňazi, jeden katolícky a druhý z cirkvi bratskej, pozývajú hosťa, spravidla veriaceho človeka. Mali tam tiež istého pána profesora, pôsobiaceho na detskej onkologickej klinike v Prahe Motole. Pán profesor bol hlboko veriaci. Okrem iných otázok sa ho tiež spýtali, ako si vysvetľuje utrpenie detí, ktoré má každodenne na očiach. A on odpovedal, že sa tak deje kvôli vinám a hriechom ich rodičov, alebo ich starých rodičov.

Nesmierne zarážajúcim na jeho odpovedi bol fakt, že tento inteligentný, rozhľadený a hlboko veriaci starší pán, každodenne konfrontovaný s realitou ľudského utrpenia vôbec nepochopil jeho podstatu. Vôbec nechápal, čo to utrpenie vlastne je, prečo a odkiaľ k nám prichádza a ako sa s ním máme správne vyrovnať. Takéto niečo je nepochopiteľné a zarážajúce o to viac, že človek, ktorý v dnešnej dobe čo i len trochu chce, môže mať v tejto veci úplne jasno. Vôbec nemusí zotrvávať v tápavej nevedomosti v tejto tak zásadnej otázke.

V spomenutom príklade sa odzrkadľuje realita celého súčasného kresťanstva. Medzi kresťanmi je mnoho dobrých a láskavých ľudí, ktorí však vo svojom duchovnom poznaní a rozširovaní vedenia nechcú ísť ďalej. Vo svojich životných názoroch a postojoch preto pevne zotrvávajú v zabetónovaných pravdách rôznych kresťanských vieroúk. Títo ľudia si neuvedomujú, že ich takzvaná pevnosť vo viere, na ktorú sú patrične hrdí a ktorou im nič neotrasie, znamená odmietnutie nevyhnutného progresu smerom nahor, za čím sa skrýva pomalý, zo začiatku nebadateľný, ale istý úpadok.

Lebo neúprosný Zákon pohybu vo stvorení pozná iba dve cesty. Cestu hore, alebo cestu dole! Každé zastavenie je odmietnutím postupu vpred. Každé zastavenie je vyvolením si cesty nazad. Je vyvolením si úpadku. A tento vnútorný, skrytý a nebadateľný duchovný úpadok sa napokon prejaví aj navonok. Prejaví sa úpadkom spoločnosti, úpadkom hodnôt, úpadkom absolútne všetkého tak, ako to prežívame dnes.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Archeologové a jiné vědecké kapacity vycházejí ze zcela mylných předpokladů; že totiž člověk neprocházel po celá staletí a tisíciletí žádnými změnami a tudíž že jeho tělesnost je stále stejná a rovněž jeho prastaré pozůstatky se nebudou příliš odlišovat od současných zemřelých.

Opak je pravdou. Člověk je složitá bytost a jako taková prochází svým vývojem.

Smyslem vývoje lidského pokolení je návrat k duchu, ze které pochází naše podstata.

Jde o to, že budeme postupně odkládat svoje nejpevnější součásti své tělesnosti, včetně té nejtvrdší, naší zuboviny a nahrazovat ji naší duchovností.

Příkladem je pevnost a zdraví zubů příslušníků přírodních národů, kteří nepoužívají žádné moderní prostředky na čištění v protikladu ke kazivosti zubů současníků tzv. vyspělé civilizace.

Tím je řečeno to, že člověk musí svůj vyšší vývoj k duchu vykoupit degenerací procesu tvorby zubů jako takové. Také fylogeneticky je proces tvorby zubů procesem degenerativním. Avšak tento charakter degenerativního procesu je společný s degenerativními procesy, které jsou vůbec v ústrojnosti lidské hlavy všude přítomny.

Samozřejmě že poznatky o člověku jsou mnohem obsáhlejší a složitější, než se dá tady napsat. Kazivost zubů je velmi individuelní, souvisí s celým tělesným vývojem, záleží na síle a kvalitě éterného těla přeneseného z minulého života, částečně na fyzických silách získaných dědičností, souhře horního a dolního pólu člověka, (kazivost zubů a hemeroidní potíže, kazivost zubů a těhotenství), způsobem života a výchovou v raném věku dítěte.

Daleko nejméně na ozdravení našeho chrupu působí drahé zubní pasty a sofistikovaně vyrobené zubní kartáčky.

Na závěr pár vět z knihy R.S. Duchovní věda a zdraví člověka:

„...zuby jako takové, pocházejí z vývojově historického hlediska ze soustavy kožní... zuby nejsou jen nástroje na žvýkání, nýbrž velice podstatné nástroje k nasávání fluóru...Waldorfské školství svým pedagogickým působením zabraňuje předčasné kazivosti zubů...proces tvorby zubů je ve vysoké míře regulován tím, že naučíme dítě obratně zacházet s rukama a nohama, s dlaněmi a chodidly, s obratností prstů....proto je ve W. škole výuka ručních prací, (pletení, háčkování), pro chlapce i děvčata...“.

Ano, někde jsem již slyšel, že kazivost zubů stoupá s tím, že se člověk vyvíjí, že se v něm staré síly ničí a jiné nové vznikají.

Zajímavý je postřeh, že zuby nasávají flour. Pokud vím, tak flourizace vody je jedním z největších zločinů na lidech, stejně jako jodování soli. (Sůl se má jíst pouze kamenná bez jodu, dá se koupit kupodivu v Kauflandu). - Jod se do těla dostane jinak.

Nechápu, o co s tím flourem a zuby může jít? Jako že ho zuby nějak přijímají, nebo transformují?

Jak s tím pak souvisí to, že na konci vývoje, v nesmrtelném těle člověk asi nebude mít zkažené zuby.

To jsou si nějak počátek a konec vývoje tak podobné?

Funkce fluóru ve vztahu k tvorbě zubů má počátek v období časného dětství, kdy se tento proces připravuje hluboko v nitru organismu a má souvislost s růstovými procesy směřujícími k mineralizaci.

Není důležité, jakou cestou je fluór organismem přijímán; zpravidla stačí proces docela obyčejné výživy. V něm jsou přijímány látky obsahující sloučeniny fluóru. Výživový proces pak periferně přivádí látku fluóru na místa, kde má být uložena. Člověk potřebuje fluóru jen velice málo, dostatečné množství je ho obsaženo v různých rostlinách. Zejména je v nich obsažen fluórotvorný proces, takže u fluóru je tomu tak, že i když v nich není fluór chemicky prokazatelný, je přesto přítomen. Také je obsažen v každé vodě, kterou pijeme, takže nepanuje v tomto ohledu žádná nouze. Jedná se jenom o to, aby byl organismus uspořádán tak, aby opět zvládl ten neobyčejně komplikovaný proces, který spočívá právě v jeho příjmu. Fluór se vlastně na své místo dostává prostřednictvím krve.

Chtěla bych podotknout, že ne všechny myšlenkové pochody tohoto duchovního vědce jsou mi srozumitelné a někdy mi dá dost práce pochopit, co tím autor myslel. Například poznámka, že pokud člověk nemá ve svém organismu své potřebné nepatrné množství fluóru, pak se stane příliš chytrým. Získá chytrost, která ho téměř zničí. Oním účinkem fluóru je totiž sesazen na tu správnou míru hlouposti, kterou prostě potřebujeme, abychom byli lidmi. Člověk potřebuje fluór v nepatrných množstvích jako neustálý prostředek proti přílišnému „zchytření“.

Tož tedy podumejte.

Na ukončení naší debaty o zubech posílám odkaz na článek z internetových stránek. Po jeho přečtení hledím vstříc zářivé budoucnosti, co se našich chrupů týče.

http://www.novinky.cz/veda-skoly/295570-nadeje-pro-milovniky-sladkosti-nove-zuby-by-mohly-rust-z-bunek-mysi.html

Mluvil jsem o tom, je-li v pořádku, že nám dávají do vody a past na zuby fluor.

Vy na to reagujete sdělením, že dle R. Steinera fluor tělo potřebuje, byť v minimálním množství a že se např. vstřebává právě přes zuby.

Tak nevím. Obhajujete tím přidávání fluoru do vody a past na zuby? Jinak si Vaše sdělení nedovedu vysvětlit.

RS také učí, že naše hlava potřebuje byť nepatrné množství kyanidu.

Kam byste ho tedy doporučila přidávat? :-)

Pokus o podobenství: Představte si, že někdo za mnou přijde se slzami v očích a naříká: Oni mi dali do sklenice mléka kyanid! A já bych mu na to odpověděl: Však už RS někde píše, že naše tělo potřebuje kyanid...

Při archeologických vykopávkách se na starých kostrách zjistilo, že naši. tzv. předci měli skvělé zuby. Vědecky se bádá a dokazuje, jaká asi byla příčina kvalitních nezkažených zubů těchto předků. Prý tehdy měli jinou mikrofloru v ústech, žili zdravěji atp. To mi nepřipadá jako hlavní důvod. Proč dřívě měli lidé zuby zdravé a v dnešní době má dost lidí chrup dost kazový?

Naši předkové neměli otrávený vzduch, vodu ani půdu (a tedy ani potraviny). V případě onemocnění se necpali chemickými léky..Neměli zubaře, kteří by jim dávali do zubů arzénové vložky (otravující krev). Nečistili si zuby buď vůbec, nebo alespoň ne pastami otrávenými fluórem. Tehdy jim žádný odborník nenamlouval, že se zuby kazí následkem jejich nečištění (mikroflórou v ústech). Zubní kazy nevznikají od povrchu zubu, ale evidentně od kořene, tam kde je zub vyživován krví...

zmp

Jestliže někomu spadne náhodou ze střechy na nohu cihla nebo taška, vybuchne sopka, tak kdo nese karmickou odpovědnost? Kdo komu tady co vrací, oplácí? Kdo za to ponese odpovědnost? Strom? Hlína?

Nebo je tu nějaká hlubší souvislost karmy, že třeba nějaký zedník to tam udělal, ale povětrnostními vlivy se to uvolnilo. Jenže to už není snad ani možné nějak naplánovat, kdy zafouká vítr....nebo při nárazu větru spadla větev na člověka a zranila ho. Jaký má smysl taková událost? Nebo je to práce nějakých ještě vyšších zákonistostí karmy, které nechápeme?

Pak je ale člověk obětí nějakých vyšších her, je loutkou, která je vlastně v zoufalém postavení. Nemá nic v rukách, ani kdyby ten člověk chtěl vědomě pracovat na tom, že bude dobrý a nebude nějak moc ubližovat svému okolí, tak stejně je mu to houby platné a osud mu dá takovou ránu, že se nestačí divit. Jaký výchovný efekt má potom taková nespravedlivá karma?

Stačí křivdy, které pociťujeme, když v jednom životě dostáváme nakládačku za něco z minulého života,o čem nemáme ani ponětí. A což teprve takový pád tašky? To už je křivda na druhou.

V našem světě relativních projevů není vše jen karmickým následkem. Prvotní je tu svobodná volba, bez níž by se karma nemohla vůbec uplatnit. A je tu také náhoda. Náhoda však může být (ale nemusí) eliminována z vyšších světů. Například v případě padající tašky může náš tzv. „anděl strážný“ způsobit naše zdržení, takže taška nespadne na naši hlavu.

Církve rády mluví jen o bílém (luciferském) andělu strážném, zatímco černém andělu (ahrimanském démonu) mlčí. O svém démonu (daimonion) však mluví například Sókratés.

Nuže, má-li pak někdo negativní karmu, může jeho démon jeho andělu zabránit v eliminaci a taška mu spadne na hlavu.

Také je třeba vzít v úvahu skutečnosti, o nichž se zmínila Kristina.

zmp

Je dost lidí, kteří jsou schopni přijímat myšlenku působení karmy, ale ne nenatolik, aby s ní byli bytostně spojeni tak, aby jim pomáhala v usnadnění a pochopení života.

Zejména negativní dopady, jako neštěstí, nemoc a smrt jsou z jednoduchého pohledu lidského života na nás páchanou nespravedlností. Bez pochopení duchovních zákonitostí toto budeme pociťovat stále znovu. Z přednášky R.S. Cesta duše posmrtným životem, vyjímám: "Nejdříve je tu samotný okamžik smrti, tak jak jej duše prožívá, pohlíží-li na něj z duchovního světa. Je to nejpodivuhodnější, nejkrásnější, nejnádhernější událost, na níž mrtvý vůbec může pohlížet zpět." A tomu bychom měli věřit, protože R.S. jeko zasvěcenec se svými schopnostmi překračoval tuto hranici, kdykoliv si usmyslel.

Neštěstí, která nás postihují, jsme si zavinili my sami, ať už jako jednotlivci nebo lidstvo jako celek. Nezáleží na tom, jestli víme "za co", ale můžeme si to odvodit od toho, co nás potkává.

To je karma minulosti.

Svobodnou vůlí a jednáním v současnosti si připravujeme karmu budoucnosti. Jaká bude, to záleží jen na nás.

Všimla jsem si, že "rebel" je aktivním přispívatelem na těchto stránkách; chtěla bych mu vzkázat, že existují také jiné zdroje poučení než jsou stránky TSO a odpovědi zmp, třebaže z mého pohledu objektivní a fundované.

Někdy je také lepší, než přemíra otázek, na které chceme odpovědi teď a nejlépe hned, nechat je jakoby "uzrát" v nitru a odpovědi se časem dostaví. To je známka toho, že duchovní svět je tady všude kolem nás a připraveným a tázajícím se poskytne to, co si zasluhují.

Díky Kristínce za inspiraci. Jsem spíš neklidné povahy a zatím hledám svoji oblast, roli v životě. Abych cítil, že to je to pravé. Když vidím různé zločiny a demagogické praktiky totality - což chápu jako křivdu na lidské důstojnosti, tak mne to pobuřuje a beru to zcela osobně jako útok na moji lidskou důstojnost a svobodu. Chci se vrátit z útěku z reality, do kterého jsme vmanipulováni, žijeme ve virtuálním světě, neskutečně, chodíme do práce nebo na úřady, platíme daně a páni za ně vraždí ženy a děti třeba v Sýrii, bývalé Jugoslávii aj... nebo bez rozsudku pomocí bezpilotních dronů vraždí nevinné obyčejné lidi kdekoli na světě s tím, že mj. zabíjí nějakého jim nepřijatelného člověka. Jsme svědky útěku z reality všude okolo a sami jsme obětí této manipulace, jsme vytěsnění na okraj společnosti jako nesvéprávní platiči daní a sponzoři těchto a podobných vražd žen a dětí skrze naše svobodně volené zastupitele, jsme vytěsnění z pravomocí v obcích a ze sounáležitosti se svou domovskou obcí vůbec.

Boj jednotlivců o místa, boj jednoho proti druhému, boj se přiostřuje. A ti kteří v boji neuspějí, tak pro ně už nebude místo na zemi. Jedněm neumožní se narodit díky zastupiteli uzákoněnými potraty, druhým umožní zabít spolubližního formou vakcín, přidáváním chemikálií a jedů do potravin atd. Jde tu vlastně o genocídu bezmocných občanů občany mocnými v přímém přenosu pod rouškou krásných odůvodnění. Nastupuje doba zvrácenosti, hrubosti, oplzlosti, nejistoty ve všem, teroru mocných pánů, sociopatů, většinou volených v tzv. svobodných volbách nebo jmenovaných např. jako je tomu v EU, tvářících se jako ochránci svobody a demokracie chudých a bezmocných. Spějeme k tzv. sociálnímu darwinismu, snad nejkrutější ideologii tzv. postmodernismu. Silnější likviduje slabšího. Krize důvěry, krize individuality, krize systému, rozklad společnosti, rozklad sociální integrity, rozpad všech hodnot, ztráta všech jistot, spravedlnosti. Absence jakékoli morálky nebo etiky. Co se tak tváří, to je pokrytectví mocných. Vlci v rouše beránčím.

Jsem až nemocný touhou po změně k něčemu jinému, lepšímu, zde lze říci k TSO.

Není mi vlastní někde v tichu čekat až ve mně něco dozraje. Možná nějaká odpověď, možná se ve mně probudí ne-já, ale Kristus ve mně...no to by bylo skvělé....jenže to se může probudit kdykoli, nebo ne? Nevím. Neumím nyní mlčet a čekat....na něco, navíc ani nevím, na co...neznám pravdu a tak nevím, co je správné. Tak se snažím přiučit....možná bych měl mlčšt a tiše čekat, třeba nějak zírat do nitra....jasně, chápu, že i to je obrovský, ne-li největší bitva...najít sebe, Krista v sobě...moc tomu nerozumím, možná v nějakém tichu, bych to dokázal lépe formulovat a pokročit. Proto se ptám. Protože nevím. Ani tady nevím. Táhne mne to někam do klášterů, do přírody nejhlubších lesů, bádat v tajemných hlubinách světa i nitra. Nevím, nyní dělám toto, hledám spojence a volám je a biji na poplach. Toto nyní bouří v mém nitru. To je nyní ve mně. Nedokážu být nyní někde v klášteru a tiše se nořit do rozhovorů... s kým? Snad s Kristem? Se sebou? S nitrem? Co to je? Tak s ním tím oním něčím někým neznámým zkouším hovořit třeba nyní, když toto píšu. Nebo když zkouším ve svém okolí uskutečnit nějaké impulsy TSO. Tápu. Hledám kudy dál. Jen vím, že takto jako otrok žít nechci. Je mi jasné, že dokud nevznikne první svobodná obec na principech TSO tak se nepohneme z těchto sraček okolo, ve kterých žijeme, ať už si to připouštíme nebo ne.

Kdysi jedna známá osobnost (omlouvám se, nezapamatovala jsem si její jméno) na otázku: "Co byste dělal, kdyby zítra nastal konec světa?" odpověděla: "Ještě dnes bych šel a zasadil jablůňku."

...každý den můžeme buď "zasadit jablůňku" nebo lamentovat nad "zkažeností světa" (potraty,špatné potraviny,zabíjení ve válečných konfliktech,daně atd.)

Přeji co nejvíce dnů "zasazených jablůněk".

Milá Inko, nepřeji Vám to, ale kdybyste se náhodou dozvěděla, že chemtrails , GMO, aspartamy, éčka atp., otrávily celou rodinu.

Nepohoršujte se, nerozčilujte se, nesmutněte. A zasaďte jabloňku.

Případně můžete ty vrahy a traviče láskyplně obejmout jak doporučuje Květa Fialová.

Ať žije pozitivismus! :-)

Nic takového jsem nenapsala a Váš cynismus mne dost šokuje. Trvám na tom, co jsem napsala a to, že každý den každý člověk má možnost svou činností podporovat ve světě dobro či zlo. Když se zasadí jablůnka, podporuje se dobro (např. ti, kdo zakládají olivový háj vědí, že oni se plodů nedočkají). Toť vše.

Děkuji za dobře míněnou radu, ale nezdá se být praktická. Mám-li nějakou otázku a mohu-li ji někde položit a dostat obratem odpověď, pak je to pro mne výhodnější, než se s nejistým výsledkem přehrabovat v 6000 přednáškách R. Steinera nebo jiných autorů, které byste mi doporučila. Odpověď na tomto webu se přímo týká mé otázky. Hledáním v literatuře bych si tu odpověď musel teprve sestavit, pokud bych ji tam vůbec našel.

Myslela jsem, že zuby už byly pochopeny; jestli ne, tak se omlouvám a doplňuji. Stopové množství fluóru, které náš moudře vystavěný organismus potřebuje, si vezme sám ze zdrojů, které jsem uvedla výše.

Pokud jde o přísun fluóru v zubních pastách nebo tabletách, nepotřebné množství organismus vyloučí.

Když půjde o nadměrně nadměrné množství, např. když vás někdo násilím donutí zkonzumovat dva kg fluóru najednou a vy z toho zemřete, tak je to vaše karma.

Předpokládám, že se chcete zeptat, co dělat a jak se bránit proti nadměrné chemizaci našeho prostředí a potravin a proti těm, co nám to způsobují.

Tenhle stav patří k naší materialistické době, je tím negativním co provází vyspělost naší civilizace. Je těžké se proti tomu bránit jako jednotlivec, protože to souvisí s karmou skupiny, národa, lidstva.

Jediná obrana, kterou se můžeme my, jako jedinci bránit, je získat POZNÁNÍ.

A to ze zdroje, do kterého se vám příliš nechce, z duchovní vědy. Chápu, že je snazší zadat otázku, (on už na ní někdo odpoví), než se prokousávat náročnými texty Steinerových přednášek.

Ale právě poznáním ze zdrojů těchto kosmických pravd nabudeme pravé vědění o věcech kolem nás, zbavíme se strachu ze všeho, co nás ohrožuje, uvědomíme si, že byť je naše tělesnost křehká a zranitelná, jsme svou podstatou duševně-duchovní bytostí, která bude sílit tím více, čím méně bude vývojově závislá na tělesnosti.

Naše svobodné „já“ si bude samo určovat čemu věřit a čemu nevěřit ze sdělovacích prostředků, protože si je bude moci konfrontovat s poznatky vyššího vědění. Samo si bude určovat s jakým množstvím fluóru si koupí zubní pastu, zda se dobrovolně napije nebo nenapije z hrnečku s cyankáli, zda se nechá očkovat nebo ne, jestli bude vesele vychutnávat cukr a sladkosti, nebo se mu vyhýbat jako největší metle lidstva atd., atd.

Nerad se do této diskuse vměšuji, ale mám za to, že se dostává poněkud na zcestí:

- „Pokud jde o přísun fluóru v zubních pastách nebo tabletách, nepotřebné množství organismus vyloučí.“

Je tu opomenut největší přísun fluóru pitnou vodou.

Kdyby byl organismus vždy schopen vylučovat nepotřebná množství látek, pak by nikdy nemohlo dojít k jeho otrávení. Nedávno byla zaznamenána smrt, způsobená také vypitím nepotřebného množství pitné vody (při nějaké soutěži)...

- „Když půjde o nadměrné množství, např. když vás někdo násilím donutí zkonzumovat dva kg fluóru najednou a vy z toho zemřete, tak je to vaše karma.“

Zde se vůbec nepočítá se svobodnou volbou (donucení druhého z mé svobodné volby)...

- „jsme svou podstatou duševně-duchovní bytostí, která bude sílit tím více, čím méně bude vývojově závislá na tělesnosti“

Je-li tomu tak, proč tedy Kristus vstával z mrtvých ve fyzickém těle?...

- „Jediná obrana, kterou se můžeme my, jako jedinci bránit, je získat POZNÁNÍ.“

Poznání je skutečně klíčové, avšak samo o sobě ještě nijakou obranu, například proti „očkování“ nepředstavuje. Je-li například ze zákona povinné očkování novorozeňat koňskými dávkami nějakého svinstva, na něž mnohé zdravé novorozeně umře, jak svým poznáním své dítě ubráníte?

- „Naše svobodné „já“ si bude samo určovat čemu věřit a čemu nevěřit ze sdělovacích prostředků, protože si je bude moci konfrontovat s poznatky vyššího vědění. Samo si bude určovat s jakým množstvím fluóru si koupí zubní pastu, zda se dobrovolně napije nebo nenapije z hrnečku s cyankáli, zda se nechá očkovat nebo ne, jestli bude vesele vychutnávat cukr a sladkosti, nebo se mu vyhýbat jako největší metle lidstva atd., atd.“

Obávám se, že Váš popis chování „svobodného já“, se hodí spíše na sobecké já. Postrádám tu starost o ostatní „já“, která nemají Vaše vědění. Právě kvůli této starosti byl přece založen web TSO. Kdyby takto své vědění používal R. Steiner, nikdy by nic nikomu nesdělil...

zmp

Máte úplnou pravdu a zcela s vámi souhlasím, že se naše diskuse bere každá jiným směrem; vezmu tedy své nevycválané, sobecké "já" za ruku a půjdu svojí cestou...

Diskuse je oponentním řízením, v němž nám protivník pomáhá cizelovat naše náhledy a vyjadřování a také se od něj můžeme leccos nového dozvědět. Není-li tomu tak, pak diskuse nemá nijaký smysl.

Smyslem diskuse (dialogu) není demokracie, v níž jeden řekne to a druhý ono, takže se vůbec nestřetnou. Smyslem diskuse je, vzájemně si pomáhat na cestě k pravdivému poznání pravdy. Proto by nám neměl být dialog otázkou cti, ale otázkou pozávání.

Určitě jste si všimla, jak nevybíravým útokům jsem tu často vystaven, aniž bych se urážel. Na druhé straně doufám, že mé vstupy nejsou nevybíravé, ale ani vyhýbavé.

Protože v diskusi nejde o život, ani o dobrou pověst (zde je přece anonymní), nevzdávejte to...

zmp

Chcete říci, že současná církev byla založena Satanem a je satanská od počátku?

Byla-li již tedy první církev dle Vás satanská, tak vlastně žádná křesťanská církev už od počátku křesťanství nikdy neexistovala. Která církev je potom křesťanská?

Proč se Kristova církev nejmenuje Satanova církev, je-li její zakladatel Satan?

Protože jsme v těchto otázkách vychováváni v předsudcích, je pro nás pravda neobvyklá a těžko stravitelná, i když není nesnadno pochopitelná.

Začněme tedy nejdříve otázkou: „Proč se Kristova církev nejmenuje Satanova církev, je-li její zakladatel Satan?“

Krista můžeme pokládat za zakladatele křesťanství (kristovství), nikoliv za zakladatele jakékoliv instituce, například „Kristovy církve“. Kdyby chtěl Kristu založit nějakou „církev“, byl by tak učinil sám a nedovolil by tak učinit Petrovi (skále = satanskému materialismu).

První církev se tak stala satanskou nikoliv dle mně, ale dle Petra (satana), který Krista třikrát zapřel (na úrovni mravní, morální, fyzické = duchovní, duševní, tělesné).

Další otázka: „Která církev je potom křesťanská?“

Odpověď: Žádná! Máme-li na mysli pravé křesťanství, nikoliv nepravé (formální, dogmatické, spekulativní atp.)

Pravé křesťanství musíme hledat po linii Pavla z Tarsu, který nezakládal církve, ale samosprávní křesťanské obce. Je to právě Pavel, který před svým obrácením jako Šavel vražedně pronásledoval křesťany a předznamenal tak budoucí obrácení satana. Právě Pavlovi se zjevil Kristus v éterickém těle (na cestě do Damašku), tak jako se obráceným zjevuje opět dnes...

Chci tedy říci, že veškeré církve byly vždy (od počátku) zakládány buď Luciferem nebo Ahrimanem. To také znamená, že vlastně žádná křesťanská církev už od počátku křesťanství nikdy neexistovala, přestože se ke křesťanství hlásila podobně, jako Petr miloval Krista, i když ho ze „satanského“ strachu třikrát zapřel...

zmp

Lze asi obecně konstatovat, že celá společnost je vykolejená. Zákony dané shora uvádějí a řídí jednotlivce k preferování sobectví, bezohlednosti, surovosti. Potom se už nejeví tak nepochopitelné, kde se vzalo tolik zla a kdo ho dělá. Tímto uváděním zákonů zvýhodňujících, podporujících a chránících sobectví a zločince je pak celá společnost prosycena uměle rozsévaným zlem, manipulací, násilím, zvrácenostmi a nakaženy jsou skrze TV a školu již i malé děti, mladá generace. Ne od narození, ale už před narozením totalita útočí na zdravý a správný vývoj dětí, rodiny...

Jak se může změnit něco ve společnosti, jestliže již od nejmenších dětí totalita vyplachuje mozky lidem a ničí a dusí v lidech dobrou povahu, touhu po dobru a svobodě, lidské důstojnosti a zdravý rozum hledající pravdu. Kde se mají potom vzít svobodomyslné individuality, které by se statečně se zdravým rozumem postavily zvrácené totalitě?

Evidentně zde nejsou lidé. Snad podvědomě menší nebo doufám, že větší část lidí cítí v sobě, že tu není něco v pořádku. Ale co jsou ochotni pro to udělat? Navíc se ani neshodnou CO a JAK udělat. Možná pár individualit se najde, ale pár lidí není schopno vytvořit ani první svobodnou obec TSO, ani jinak účinně se postavit ve vnějším světě této světovládné totalitě. S jakými silami tady lidé svádí boj? Jsou vůbec schopni dnešní lidé se tomuto zlu postavit?

Dnešní lidé, zejména lidé západních kultur, jsou schopni se sociálnímu zlu postavit, jen se neshodují v tom, co dál. Tato nerozhodnost je dána duševní leností, která je lidem vštěpována totalitním školstvím. Vzbouřit se je snadnější, než reálně logicky myslet...

zmp

Právě o to mi jde, že lidé nejsou schopni, nenacházejí v sobě sílu hledat pravdu přes hory totalitních zločineckých a spikleneckých lží a manipulací, které se na nás valí ve školách i v masmédiích. Lidské duše jsou totaliní manipulací a výchovou (tedy nevýchovou, resp. výchovou k barbarství a zvrácenostem a lžím) natolik zdestrouvané, že si myslím, že už není v lidských silách se tomuto vývoji ke zlu a k nesvobodě postavit.

Bujujeme tady ještě s lidskými silami? Za vším zlem stojí odpůrčí duchovní bytosti, Lucifer, Satan aj.

Jiný dotaz v této diskusi na papeže očekává asi příchod - inkarnaci nebo inkorporaci Satana. Osobně si myslím, že papežové jsou již dávno v osidlech satanských sil a tendencí nebo přímo jsou členové satanského spiknutí a jsou již služebníci zla, Satana, Lucifera. Důkazy jsou mj. znamení, která dává papež rukou, tedy stejná jako ostatní spiklenci Bilderberg, kníže, Bushové a všichni, co jsou nyní jako soukmenovci, ilumináti. satanisté ve vládách a ve vedení snad všech států světa. Tak to je. Důkazy máme před očima. (Papež má např. u svého stolce sousoší, které je úplně hrůzné, má berlu s odporně hrůzným stvárněním Krista a mnohé další a vážnější indicie v jeho proslovech a činech - myslím tím i Jana Pavla II.).

Ale o to víc kladu otázku, že tady už se nejde snad tomu postavit. To už není v lidských silách. Postavit se Satanovi a jiným bytostem zla. Navíc když Satanovi a ostaním takovým bytostem slouží snad všechny mocenské, finanční, vojenské - silové skupiny světa. Dokonce samé centrum pozemského sídla Krista, papežských stolec, má asi už obsazen. Dá se totmuto ještě čelit lidskými silami, když nejsou lidé a nemají se kde vzít? To by se musel stát zázrak a muselo by se třeba inkarnovat těch 1 500 svobodomyslných individualit z Titanicu, jak o tom, R. Steiner hovoří, že tito lidé, kteří tehdy spolu tragicky zemřeli, tak mají v budoucím životě obrovský úkol, poslání....no nevím, tak přemýšlím o tomto úpadku světa a jak z něho....není s kým se spojit proti těm zločineckým klanům a bandám lhářů, zlodějů a vrahů, vydávajících se za služebníky občanů. A ti si je pak ještě volí. A svobodně!

Již vícekrát jsme si tu řekli, že svět relativních projevů, v němž člověk žije, je makrokosmem, daným duálními opaky (vnější+vnitřní, horní+dolní, světlé+temné, minulé+budoucí atd.). Člověk v něm žijící je mikrokosmem, daným ve všem všudy tímtéž. Mezi makrokosmem a mikrokosmem není v principu žádný rozdíl. Relativně duální opaky makrokosmu i mikrokosmu představují v principu Lucifera+Ahrimana (ďábla+satana). Kristus makrokosmu i Kristus mikrokosmu je mezi nimi.

Také mezi makrokosmem a mikrokosmem je jakýsi mezistav, který nazýváme „svět sociálních vztahů“. I ten je ovšem dán relativně duálními opaky luciferských a ahrimanských sil, s Kristem mezi nimi („Sejdou-li dva nebo tři, budu já mezi nimi!“).

Můžeme takto oprávněně říci, že vládnoucí sociální síly nejsou lidské?...

V diskusích na tomto webu bylo také již řečeno, že mezi dvanácti Kristovými apoštoly byl zastoupen i Lucifer a Ahriman. Za ďábla označil Kristus Jidáše, za satana Petra. A byl to právě Petr, kdo v Římě založil katolickou církev a dal se ukřižovat hlavou dolů.

Zatímco Lucifer byl obrácen na kříži Golgoty (lotr po pravici Krista), k obrácení Ahrimana došlo teprve nyní. Papežská berla, která mnohé tak pohoršuje, nezobrazuje ukřižovaného Krista, ale obráceného Ahrimana (ukřižovaného hlavou nahoru). Stejně tak je tomu s jinými kritizovanými plastikami, činy, slovy a gesty papežů. Jde tu však vždy jen o obrácení Ahrimana makrokosmu.

Obrátit Ahrimana v sociálních vztazích mohou jen lidé s obráceným Ahrimanem mikrokosmu, bude-li jich ovšem dostatečný počet.

Proto veškeré úsilí dosud neobráceného sociálního Ahrimana směřuje dnes k tomu, sjednat si možnost bezprostředního zasahování do nitra lidské duše, aby v ní nemohlo dojít k obrácení Ahrimana mikrokosmu...

zmp

Hovoříte o obrácení Satana. Kdo a jak ho obrátil a co to tedy znamená?

Jestli je Satan obrácený, kde se tedy bero stále to zlo?

Kdo dělá potom to zlo. Je tedy zlo satanské a zlo ďábelské? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Také by mne zajímalo, koho tedy vlastně současní stanisté vyznávají, když ten, koho vyznávají již není Satan a nebo je to obrácený Satan. Chtějí vyznávat Satana, ale vyznávají obráceného Satana?

Ďábelské (Luciferské) je spíše citové. Například pýcha (povyšování sebe), nenávist, sobecká láska, nekritická víra, mysticismus, hysterie, fanatismus, agresivita atp.

Satanské (Ahrimanské) je spíše rozumové. Například pohrdání (ponižování druhých), rasismus, lhostejnost, ideologie, medu-ismus, chladnokrevnost, vypočítavost, intrikování atp.

Ďábelské zlo inklinuje nahoru, k Nebi, k idealismu. Satanské zlo inklinuje dolů, k Zemi, k materialismu...

Lucifera i Satana obrátil Kristus, jako obrací každého člověka (mikrokosmického ďábla + satana), který se Kristu otevře...

Obrácen je ovšem Lucifer a Ahriman makrokosmu, nikoliv veškerého mikrokosmu. Zlo se tedy stále bere v neobrácených lidech.

Satanisté vyznávají neobráceného satana, to je satana jakým byl v minulosti, tedy satanské učení minulosti. Je to něco podobného, jako církevnický satanismus, vyznávající minulého Krista (biblického), bez ohledu na jeho dodnes pokračující působení...

zmp

Papež Benedict 16 se chystá rezignovat,dle některých má být poslední papež /nebo jeden z posledních/ satanista...Tzn.,že jedna z jejich kapitol je u konce a dovrší to snad tím,že tam dosadí inkarnaci Ahrimana,satana ? To by vysvětlovalo,proč za ním Klaus běhal jak pejsek,když byl v čr,že by trafika pro Klause ? /posl. otázka na odlehčenou ;-) /

Existuje (či napadl by Vás) nějaký jednoduchý příklad, příběh či konkrétní situace + reakce na ní, ze které by bylo možné alespoň obecně charakterizovat jejich hodnotovou podstatu vyznání (poznání) ? – katolík, protestant, pravoslavný, anglikán, svědek Jehovův, budhista, satanista, islamista, scientolog, ateista, jogín, zednář, žid, hinduista, anthroposof, filanthroposof.......či jen někoho z nich, či i jiní dle Vašeho uvážení...

Ale i toto by asi bylo na celou knihu, že?

S rozsahem otázky jsem to asi přehnal........krátce, obecně a zároveň výstižně toto asi nelze zachytit, že? Nebo?

Myslel jsem třeba jak se staví ke hmotnému světu......ke kristu.......k bohu......ke svému tělu......k pravdě......k vývoji.......ke smrti.......k reinkarnaci.......ke karmě......k já.........k utrpení........k lásce........k násilí...apod. např.

+ děkuji za jinde k poslední reakci forma + tvar...

Pavel

S výjimkou budhismu, ateismu, anthroposofie a filanthroposofie, je vše ostatní (vyjmenované) náboženstvím. Ateismus lze rovněž pojmout jako náboženství, s tím rozdílem, že jeho „Bůh“ není živou ideou, ale mrtvolou (hmotou či abstraktní frází)...

Buddhismus je vlastně východní „logika“ a je tedy jakousi filosofií s náboženskou obřadností.

Anthroposofie představuje spojení poctivé přírodní vědy a filosofie (nikoliv teoretické vědy) s poctivou duchovní vědou.

Filantroposofie představuje spojení čistého myšlení s anthroposofií.

Buddhismus, anthroposofie a filantroposofie pracují s živým (nikoliv jen abstraktním) myšlením o reálně pozorovatelném nebo reálně logicky zdůvodnitelném (prokazatelném)...

Náboženství pracuje s bezvýhradnou vírou, utvrzovanou spekulativním dokládáním předmětu víry (srovnej scholastiku, Talmud atp.).

Předmětem víry je vždy nějaký bůh, ať už jako jedinečný (monoteistický), v podobě mnohosti (polyteistický) či jako jednota mnohosti (panteistický).

Mimo těchto tří „teistických“ bohů, kteří se tak či onak projevují v našem světě relativních projevů, je ještě jeden Bůh, představující samo absolutno (absolutno samo o sobě), o němž evangelista Jan praví: „Boha nikdy nikdo neviděl!“ protože se nijak relativně neprojevuje (dle R. Steinera „spí“)...

To, co člověk zcela přirozeně vnímá, jsou tedy relativní projevy teistických bohů v přírodě, nikoliv projevující se teističtí bohové, kteří pro běžné věřící představují „pouhou“ ideu.

A právě tady jsme u jádra věci:

Zatímco s předmětem vnímání (s relativním projevem ideje) máme každodenní objektivní i subjektivní zkušenosti, s ideou máme zpravidla pouze subjektivní zkušenosti, ať už v podobě ideje sdělené (naučené) nebo samostatně myšlené.

A právě tady jsme u kamene úrazu:

Přestože je příroda relativním projevem idejí a tedy od idejí neoddělitelná, přece již v samotných počátcích filosofického myšlení došlo k nešťastnému oddělení jednoho od druhého. Hlavním protagonistou tohoto oddělení je pro západní svět Platón, podle něhož je svět relativních projevů pouhým stínem idejí a proto jsou ideje pro člověka nepoznatelné. Tak Platón vyspekuloval jakýsi zcela samostatný „svět idejí“. Následkem tohoto omylu došlo ke vzniku dodnes trvajícího schizofrenického stavu, jemuž se někdy říká „oddělení náboženství od vědy“:

Věda se chopila relativních projevů, jimiž se snaží popřít existenci idejí, jako pouhou „pověru“.

Náboženství se chopilo idejí, jimiž znevažuje svět relativních projevů, jako pouhou „iluzi“ či „přechodný stav“ před věčností.

Současná „akademická teoretická věda“ si pak vzala z obojího to nejhorší a dala vzniknout ryze abstraktnímu „vědeckému“ oboru, usilujícímu o nepoznatelnost jak idejí, tak i jejich plných projevů, v podobě „pověrčivých iluzí“, či chcete-li „tendenčně předpojatých teorií“, či ještě přesněji, v podobě naprostého zpochybnění ba rozvratu veškerého poznání...

Z uvedeného by mělo být zřejmé, jak se kdo asi může stavět „ke hmotnému světu, ke Kristu, k Bohu, ke svému tělu, k pravdě, k vývoji, ke smrti, k reinkarnaci, ke karmě, k já, k utrpení, k lásce, k násilí atp.“

zmp

Tedy zde máme schizofrenní stav + nihilismus = přímější cesta do zatracení lidstva snad ani nevede...

Může vůbec někdo toto konat vědomě - podporovat toto vědomě? Někdo jako opak Krista na Zemi? Jsou zde tací lidé? Co jsou zač, jsou-li zde.

Jednou jsem potkal dvě osoby (asi 3 roky zpátky), čekal jsem na výtah, prošli jen kolem mne k někomu u dveří a začali se s ním bavit........v životě jsem nepocítil tak intenzivní zlo které z nich vycházelo, zlo dle mne až do nejhlubší jejich podstaty, až se mi málem zastavil tep a úplně jsem se orosil,...a to aniž bych věděl o čem se spolu baví...

P.

U Platóna můžeme počítat s omylem, neboť nebyl na nepravdě nijak zainteresován. Jakmile však byly na tomto omylu založeny náboženské a akademické instituce, tu již byli příslušní badatelé a myslitelé tendenčně zainteresováni. Tak například Aristoteles omyl svého učitele Platóna vyvrátil. Středověká scholastika však své výklady Aristotela tendenčně přizpůsobila Platónovi tak, aby Aristotelova logika vyhovovala oficiální víře. Později vzniklá inkvizice se pak již o případné heretiky postarala. Obdobně jsou Akademií věd tendenčně zainteresovaní tak zvaní akademici a přes ně absolventi akademického školství, kde se vyučují tendenční akademické teorie. Také Akademie věd má své inkvizice, jako v naší diskusi již zmíněný „spolek skeptiků“, udělující (namísto mučení a upalování) heretikům „bludné balvany“, s příslušným akademickým skandalizováním a výsměchem.

Co myslíte. Jsou všichni tito lidé agresivně tendenční vědomě či nevědomě?

zmp

Konat vědomě agresivně tendenčně může asi jen duše vědomá, ale něco mi zde nesedí...

Spíše bych řekl, že koná vědomě, ale neví, že tendenčně = konají (v sobě) ze subjektu vědomě a zároveň nevědomě, že egoidně, že nesvobodomyslně.

Je to první vůbec stále projev duše vědomé? Na duši vědomou mi spíše sedí to, kdy koná něco vědomě, ale neví že zároveň tendenčně...

Pokud i ví, že zároveň koná tendenčně, tak to spíše sedí na duši vědomou + satanismus?

Tíha určité vývojové zodpovědnosti tedy asi leží na duši manas, že? Vyvíjet odpor - viz. slova Rudolfa Steinera na úvodní stránce tso.cz .

P.

Konat tendenčně lze vědomě (vypočítavě atp.) i nevědomě (fanaticky atp.).

Tříděním duší to zbytečně komplikujete...

zmp

Trochu jsem nepřímo narážel na to, že současné tendenční společenské vztahy jsou tedy vlastně hlavně vědomým či nevědomým projevem duše vědomé. Co od ní vlastně jiného čekat? Je to od ní oprávněné, tento tendenční projev? Neomluvitelné, ale oprávněné? A kdy už to oprávněné v rámci vývoje této duše není? V okamžiku, kdy se vývoj mění ve stagnaci = opakování již zažité totality?

Jakoby správný směr vývoje lidstva záležel v této době na duších více manas, které mohou působit dvojím způsobem – působit na duše vědomé...či odhalovat a realizovat pravdivé společenské vztahy.

Kdy předpoklady k realizování pravdivých (spol.) vztahů mají hlavně absolventi svobodných škol (např. Waldorfské...).

A zase vývojově působit na duše vědomé mají zase hlavně ty duše více manas, které prošly totalitním školstvím. Obrazně – viděly barevně, ale škola vyučovala černobíle. Jejich sebevědomí v rámci barevného vnímání světa se velmi snížilo. Následkem to je, že onou barevností světa, ve slovech, nepůsobí na druhé (duše) přímo, ale nepřímo (vlivem odnaučeného sebevědomí v tomto směru totalitním školstvím)...a toto nepřímé působení od nich je zase hlavní cestou k vývoji duše vědomé, jelikož přímé působení duše vědomá do sebe většinou nepřijímá – ego vše odráží, jelikož to vnímá jako útok na sebe samu. Jakoby vše do sebe zapadalo...jen s tou podmínkou (pro zdárný vývoj), že duše více manas budou disponovat silnou vůlí – tu je třeba trénovat, hlavně u těch, které prošly oním totalitním školstvím. Jakoby to byl určitý karmický trest, že se duše manas inkarnuje do takových podmínek, kde musí absolvovat totalitní školství.

?

Pojem „duše vědomá“ naznačuje takové duševní rozpoložení, při němž člověk uznává za správné jen to, co ví, resp., co se domnívá vědět. Předmětem jeho vědění však nemusí být pravda. Zejména zpočátku je to nutně omyl, v jehož intencích jedná (projevuje se) tendenčně. Tendenční projev samozřejmě není nikdy oprávněný, přestože je v dané fázi vývoje duše vědomé pochopitelný.

Správný směr vývoje nezáleží více na manas (duši cítivé), neboť to by byla cesta zpět. Správný směr vývoje záleží na překonávání omylů a nepravd vůbec, a tím i získávání sil k pravdivému poznání pravdy.

Pojem „odhalovat a realizovat pravdivé společenské vztahy“ neznamená žádný pokrok. Odhalíme-li zlotřilé společenské vztahy pravdivě a v této pravdivé podobě je opět realizujeme, pak jsme ve společenském vývoji vůbec nepokročili.

Působit na duše vědomé ve smyslu správného vývoje, je úkolem těch, kteří od vývoje duše (cítivé, rozumové, vědomé) pokročili alespoň k vývoji ducha (duchovní já, životní duch, duchovní člověk), popřípadě ještě výš...

zmp

vloudila se chybička:

manas = duchovní já (nikoliv duše cítivá).

zmp